MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká Fakulta Geografický Ústav

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Lukáš DOLÁK

ARCHIVNÍ ZPRÁVY O ŠKODÁCH ZPŮSOBENÝCH HYDROMETEOROLOGICKÝMI EXTRÉMY A JEJICH DOPADECH NA VELKOSTATKU BUCHLOV

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. ______Brno 2010 Jméno a příjmení autora: Lukáš Dolák Název diplomové práce: Archivní zprávy o škodách způsobených hydrometeorologickými extrémy a jejich dopadech na velkostatku Buchlov. Název v angličtině: Archival sources about damage due to hydrometeorological extremes and their impacts on the estate Buchlov. Studijní obor (směr): Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání, historie Vedoucí bakalářské práce: Prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. Rok obhajoby: 2010

Anotace v češtině Bakalářská práce se zabývá hlášeními o škodách způsobených hydrometeorologickými extrémy (především krupobití a povodně) za účelem sníţení daní poddaným na panství Buchlov. Dalším zdrojem informací jsou archivy obcí, kroniky, protokolární knihy aj. Studie se krátce věnuje historii panství Buchlov a popisuje způsob vykazování škod. Práce také charakterizuje dopady ţivelných pohrom na obyvatele panství. Záznamy o škodách způsobených počasím jsou významným zdrojem údajů pro historickou klimatologii z hlediska rozšíření údajů o hydrometeorologických extrémech v České republice a studiu jejich dopadů.

Anotace v angličtině The bachelor work focuses on reports about damage related to hydrometeorological extremes, mainly by hailstorms and floods. These reports were written for the purpose of reducing taxes for the peasants of the estate Buchlov. Archives of the villages, chronicles, municipal books etc. are the another source of information. The study describes shortly the history of the estate Buchlov and the way of designating damages. Impacts of the natural disasters on the inhabitants of the domain are presented. Records about the damage caused by weather are an important source of data for the historical climatology with respect to extension of data about hydrometeorological extremes in the Czech Republic and the study of their impacts.

Klíčová slova v češtině: historická klimatologie, škodní záznamy, krupobití, povodeň, panství Buchlov, archivní zprávy.

Klíčová slova v angličtině: historical climatology, damane records, hailstorm, flood, estate Buchlov, archival sources.

Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce prof. RNDr. Rudolfu Brázdilovi, DrSc. za ochotu, pomoc a připomínky k práci a PhDr. Hubertu Valáškovi, CSc. (Moravský zemský archiv, Brno) za odborné rady, korekturu části excerpovaných textů a věnovaný čas. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Kateřině Chromé Ph.D. za poskytnutí dalších dat o hydrometeorologických extrémech a pracovníkům MZA Brno za pomoc při práci s archiváliemi.

Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením prof. RNDr. Rudolfa Brázdila, DrSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne 21. května 2010 ______vlastnoruční podpis autora OBSAH

1. Úvod ...... 6 2. Dosavadní poznatky o vyuţití škodních záznamů pro studium hydrometeorologických extrémů ...... 8 3. Velkostatek Buchlov a jeho charakteristika ...... 10 3.1 Vymezení panství Buchlov ...... 10 3.2 Fyzicko geografická charakteristika ...... 12 3.2.1 Reliéf ...... 12 3.2.2 Půdy ...... 13 3.2.3 Hydrologické poměry ...... 14 3.2.4 Klimatické poměry ...... 14 3.2.5 Biogeografické poměry ...... 15 3.3 Historický vývoj ...... 15 3.4 Ţivot rolníka v 19. století ...... 22 4. Výchozí údaje pro studium hydrometeorologických údajů ...... 26 4.1 Výběr daní a ţádosti o jejich sníţení ...... 26 4.2 Písemnosti velkostatku Buchlov ...... 31 4.3 Ostatní pramenné materiály ...... 36 5. Analýza hydrometeorologických extrémů na velkostatku Buchlov ...... 40 5.1 Charakteristika jednotlivých hydrometeorologických extrémů ...... 40 5.2 Shrnutí poznatků o hydrometeorologických extrémech ...... 59 6. Závěr ...... 67 7. Seznam literatury ...... 68 7.1 Literatura ...... 68 7.2 Prameny ...... 71 7.3 Elektronické zdroje ...... 71

1 ÚVOD V poslední době se objevuje stále více zpráv o katastrofách způsobených hydrometeorologickými extrémy, které se nevyhnuly ani České republice. Mezi těmito extrémy převaţují povodně, ale můţeme sem zařadit i přívalové deště, krupobití, vichřice, dlouhotrvající sucha aj. Přírodní pohromy způsobují nejen obrovské škody na majetku, ale rovněţ ohroţují ţivoty lidí. Počet obětí se v posledním desetiletí 20. století prakticky nemění, narůstá však počet lidí postiţených přírodními katastrofami. V letech 1981–1990 bylo na celém světě postiţeno přírodními extrémy 147 milionů lidí ročně, přičemţ v období 1991–2000 to bylo jiţ 211 milionů lidí. Z toho 2/3 událostí připadají na povodně. Vědecké studie dokazují, ţe počet ničivých povodní v celosvětovém měřítku stoupá a v období 1991-2001 se dokonce zdvojnásobil. Česká republika byla povodněmi nejhůře postiţena v letech 1997 a 2002. Červencové povodně v roce 1997 přivodily na Moravě a ve Slezsku smrt 52 lidem a způsobily škodu za 62 miliard korun. O pět let později si povodně v Čechách vyţádaly 17 obětí a celková škoda byla odhadnuta na 80 miliard korun (Sklenář 2007). V této souvislosti vyvstává otázka, čím je způsoben zvýšený výskyt hydrometeorologických extrémů jak ve světě, tak i na našem území. Jde o normální vývojový trend nebo jsou tyto výkyvy způsobeny globálním oteplováním a vlivem člověka? K jejímu zodpovězení mohou pomoci výsledky dlouhodobých meteorologických měření a studia hydrometeorologických extrémů. Nejstarší souvislá přístrojová meteorologická měření na našem území spadají do roku 1775 (Praha-Klementinum), avšak síť hydrologických a meteorologických stanic se u nás objevuje aţ v 19. století (Brázdil 2001). Pro získání starších údajů můţeme vyuţít historické dokumenty, ve kterých lze nalézt zmínky o přírodních pohromách. Jedná se především o prameny ekonomického charakteru, narativní prameny, korespondenci, noviny nebo obrazovou dokumentaci (Brázdil et al. 2005). Právě prameny ekonomického charakteru byly hlavním zdrojem údajů pro tuto bakalářskou práci, která se zabývá analýzou ţivelných pohrom na velkostatku Buchlov v průběhu 19. a 20. století. Jedná se především o hlášení škodní komise, která se dochovala pro léta 1797–1848. Cílem této práce je objasnit způsob vykazování škod způsobených hydrometeorologickými extrémy a charakterizovat jednotlivé přírodní pohromy. Studie si zároveň klade za cíl rozšířit databázi historické klimatologie, doplnit ji o dosud

6 nepublikované údaje a svými výsledky přispět k lepšímu pochopení současných přírodních extrémů. Práce se dělí na čtyři základní části. V první části jsou shrnuty dosavadní poznatky o vyuţití škodních záznamů pro studium hydrometeorologických extrémů. Ve druhém oddílu je popsána historie panství Buchlov a fyzickogeografické poměry studovaného dominia. Ve třetí části se charakterizuje způsob vybírání daní od 17. století, ţádosti o jejich sníţení z důvodu přírodní pohromy a stručně se zmiňují prameny, ze kterých bakalářská práce čerpá. Stěţejní částí je poslední oddíl, ve kterém se analyzují jednotlivé přírodní pohromy a jejich dopady na obyvatele panství. Jednu z příloh tvoří CD-ROM s přepisem originálních archivních záznamů o ţivelných pohromách.

2 DOSAVADNÍ POZNATKY O VYUŢITÍ ŠKODNÍCH ZÁZNAMŮ PRO STUDIUM HYDROMETEOROLOGICKÝCH EXTRÉMŮ Problematice škodních záznamů pro studium hydrometeorologických extrémů byla dosud v odborné literatuře věnována poměrně menší pozornost. Matušíková (1996) studovala hydrometeorologické extrémy na komorním panství v Polabí ve druhé polovině 17. století. Zkoumala povodně na panství Poděbrady v letech 1655, 1676 a 1689. Zabývala se zejména postupy poddaných a úředníků při řešení přírodní pohromy. Zaměřuje se především na chování úředníků vůči postiţeným a řeší otázku, čí zájmy hájila tehdejší administrativa. Brázdil a Valášek (2003a) vyuţili škodní záznamy při studiu hydrometeorologických extrémů na velkostatku Pernštejn v letech 1694–1718. Detailně analyzovali postup při řešení následků ţivelných pohrom, popsali praktiky při odhadování výše škod a věnovali se dopadům hydrometeorologických extrémů na ţivot postiţených obyvatel. Zároveň detailně popsali škody způsobené přírodní pohromou a zmapovali jejich rozsah. Dalším cenným zdrojem dat jsou záznamy daňových úlev z jednotlivých panství a korespondence mezi úředníky na dominiu a jeho vlastníkem. Brázdil et al. (2003b) se zabývali studiem hydrologických a meteorologických extrémů na velkostatcích Dolní Kounice a Mikulov v období 1650–1849. Hlavním zdrojem dat jejich výzkumu, stejně jako této práce, jsou historické záznamy hospodářského charakteru, škodní záznamy a hlášení správců velkostatků majitelům panství o ţivelné pohromě, která zasáhla vrchnostenský majetek. Autoři článku se zabývali nejčastěji vyuţívanými hospodářskými záznamy a popsali nejstarší způsoby řešení následků ţivelných pohrom. Studie se krátce věnovala popisu obou velkostatků a byly v ní uvedeny příklady oznámení o ţivelné pohromě. V neposlední řadě analyzovala jednotlivé ţivelné pohromy, mezi které patřily povodně, konvekční bouřky, silné větry a brzké a pozdní mrazy. Tyto prameny byly probádány buď minimálně, nebo vůbec, a proto tvoří velký potenciál a zdroj informací pro další studium. Ve většině případů jejich výzkumy obsahují zcela nové údaje, jindy doplňují jiţ známé, ale nepříliš přesné popisy hydrometeorologických extrémů. Proto je i tato práce důleţitou částí výzkumu, která rozšiřuje pramennou základnu dosud neprobádaných nebo málo známých přírodních pohrom na jiţní Moravě.

Z těchto zpráv je moţné vidět, jaký dopad měly přírodní extrémy na lidskou činnost (Brázdil et al., 2006). Článek se zaměřil na projevy lidských emocí v úředních listinách a také upozornil na moţnost zkreslení rozsahu škody a na potřebu kritického přistupování k pramenům. Kromě toho se autoři ve své práci zaměřili na způsob vybírání daní od poloviny 17. století aţ do poloviny 20. století a objasnili problematiku popisování hydrometeorologických extrémů v minulosti. Tyto a další prameny1 (přístrojová měření, časná ţurnalistika) vyuţívá ve své diplomové práci Zahradníček (2005), který se věnuje škodám způsobeným přírodními pohromami na panství Bítov v letech 1771–1848. Ze zahraničních autorů lze uvést práci Grove a Battagel (1983), analyzující dopady klimatu na hospodářství v regionu Sunnfjord v západním Norsku. Díky detailním záznamům z let 1667–1723 obsahujícím zvýšený počet ţádostí o úlevu na daních zjistili, ţe zhoršené hospodářské podmínky byli způsobeny nástupem ledovců, díky čemuţ výše poloţené farmy suţovaly sesuvy půdy a laviny a níţe poloţené farmy trpěly povodněmi. Z pohledu historické klimatologie (k jejímu vymezení a úkolům viz např. Brázdil (2000) a Brázdil, Kotyza (2001) patří škodní záznamy do skupiny ekonomických pramenů. Ekonomickými prameny se zabýval Brázdil a Kotyza (2000), kteří se zabývali klimatickým kolísání v okolí města Louny v 15.–17. století. Pokusili se o rekonstrukci teplot v letech 1450–1632. Vyuţili k tomu účetní knihu města Loun, ve které byly vedeny pravidelně vyplácené mzdy za uplynulý týden za obecní práce související s aktuálním počasím (sekání ledu na Ohři, senoseč, ţně aj.). Jako nejčastější ekonomické prameny jsou pouţívány řady dat začátku vinobraní, z kterých byly rekonstruovány teploty vzduchu v předchozích obdobích (např. Pejml 1974, Le Roy Landurie and Baulant 1980, Burkhardt and Hense 1985, Laser 1991). Poměrně nedávno Souriau a Yiou (2001) pouţili záznamy o vinobraní ke zkontrolování rekonstruované řady tzv. Severoatlantské oscilace.

1 Blíţe viz. více kapitola 4.3.

3 VELKOSTATEK BUCHLOV A JEHO CHARAKTERISTIKA V následující kapitole jsou vymezeny hranice panství Buchlov a jeho správního obvodu, z kterého se nám dochovaly škodní záznamy týkající se hydrometeorologických extrémů. V další části byla provedena fyzickogeografická charakteristika dominia, která byla zaměřena především na údaje mající spojitost s přírodními pohromami. Dále je uveden historický vývoj velkostatku Buchlov, který nám objasní formování panství od nejstarších záznamů o hradu Buchlov z roku 1300 aţ do konečné podoby panství ve 20. století. V poslední části obsahuje krátkou zmínku o ţivotě sedláka a o změnách v zemědělství v 19. století.

3.1 Vymezení panství Buchlov Velkostatek Buchlov byl vymezen na základě historických pramenů ve svých hranicích z počátku 19. století (obr. 1). Znázorněn je rovněţ správní obvod zeměpanského hradu Buchlov (obr. 2), do jehoţ správy spadaly i vesnice mimo vlastnictví velkostatku2. Z tohoto obvodu pochází hlášení o hydrometeorologických extrémech spadající do fondu panství Buchlov. Hranice působnosti správního obvodu potvrzuje i mapa Hradišťského kraje z let 1669–1671 (Matějek 1984). Pro vytvoření map panství Buchlova a správního obvodu byla pouţita mapa obcí z databáze ArcČR 500.

Obr. 1 Panství Buchlov v přibliţných hranicích z počátku 19. století

2 Blíţe viz. více kapitola 3.3.

Panství Buchlov se rozkládalo na jiţní Moravě západně od Uherského Hradiště. Centrem dominia bylo městečko Buchlovice, jeţ z dnešního pohledu leţí v centru správního obvodu. Z administrativního hlediska leţelo panství na území dnešního Zlínského a Jihomoravského kraje, a to na území bývalých okresů Uherské Hradiště a Hodonín. Na vymezeném území se k 31. prosinci 2008 nachází 27 obcí s 26 020 obyvateli (http://www.czso.cz/).

Obr. 2 Správní obvod zeměpanského hradu Buchlov v přibliţných hranicích z počátku 19. století.

3.2 Fyzickogeografická charakteristika

3.2.1 Reliéf Vymezené území velkostatku Buchlov leţí v provincii Západní Karpaty, spadá pod subprovincii Vnější Západní Karpaty a je součástí jednotky Středomoravské Karpaty. Severní část panství se nachází v celku Chřiby, přičemţ zbytek dominia na jih od Chřibů leţí v celku Kyjovská pahorkatina. Chřiby se nacházejí v severovýchodní částí Středomoravských Karpat. Jedná se o členitou vrchovinu se střední výškou 342,6 m. Celek je tvořen paleogenními jílovci, pískovci a slepenci převáţně račanské jednotky magurského flyše. Nejvyšším bodem je Brdo 587 m n. m. (Demek 1987). Pro oblast jsou typické úzké hřbety, hluboká údolí (140– 250 m) a četné skalní útvary (Culek 1996). Do Chřibů dále spadá podcelek Stupavská vrchovina, která je nejčlenitější částí Středomoravských Karpat. Je charakteristická úzkými rozvodnými hřbety, hlubokými údolími, četnými sedly a mnohými mikrotvary (Kozel, Komínky) na svém povrchu (Demek 1987). Kyjovská pahorkatina tvořící většinu buchlovského panství se rozprostírá v jihovýchodní části Středomoravských Karpat. Členitá pahorkatina leţící jiţně od Chřib je niţší (střední výška 235,2 m) a je tvořena rovněţ paleogenními jílovci a pískovci. Nalezneme zde dále sarmatské a panonské jíly, písky místy se štěrky a pleistocénní spraše. Nejvyšším bodem je Babí lom 417 m n. m. (Demek 1987). Celek je typický mírně zvlněným pahorkatinným a vrchovinným reliéfem s plochými rozvodními částmi terénu a širokými, vesměs úvalovitými údolími, která dosahují hloubky maximálně do 100 m (Culek 1996). Pod Kyjovskou pahorkatinu dále spadají tři podcelky: v jihozápadní a střední části leţící Mutěnická pahorkatina, v severovýchodní části se rozprostírá Váţanská vrchovina a nejseverněji se nachází Kudlovická pahorkatina. Mutěnická pahorkatina se vyznačuje plochým denudačním reliéfem, částečně překrytým sprašemi s širokými údolími (Demek 1987). Váţanská vrchovina má rovinatější reliéf s širokými údolími: hojně jsou zde vysázeny sady a místně i vinice (Demek 1987). Kudlovická pahorkatina má mnohé rysy společné s Váţanskou vrchovinou, liší se však niţším sklonem terénu a větším výskytem spraší. Nalézá se zde mnoţství sadů a v jiţní části pahorkatiny vinice (Demek 1987).

Celkově lze panství Buchlov charakterizovat jako území s větší členitostí, sklonitostí a zalesněností v severní části, zatímco ve střední a jiţní části se prosazuje plošší reliéf s širšími údolími, menší zalesněností a příhodnějšími zemědělskými podmínkami.

3.2.2 Půdy Podle půdní mapy České republiky (2007) pokrývá jihozápadní, jiţní a východní část panství hnědozem modální. Nejsvrchnější část je obvykle tvořena mělkým humusovým horizontem, v tomto případě s niţším obsahem humusu. Vyznačuje se niţší půdní reakcí a zhoršenými sorpčními vlastnostmi (Tomášek 2007). Hnědozem modální je protkána fluvizemí glejovou, která kopíruje koryta potoků. Je pro ni typické, ţe akumulace humusu je narušována záplavami a ukládáním sedimentů. Proto je humusový horizont poměrně nevýrazný. Hladina podzemní vody kolísá v závislosti na stavu vody v tocích, ale můţe zaplavit i půdní povrch. Obsahuje dostatek ţivin v přeplavených ornicích a s dostatkem vody umoţňuje vysokou produkci zelené hmoty. Má příznivé sorpční vlastnosti (Tomášek 1995). Fluvizem glejová je ve větší míře zastoupena také v jihovýchodní části panství, v okolí Nedakonic a Kostelan nad Moravou. Kambizem modální tvoří pokryv území kolem Buchlovic, Stupavy a Starých Hutí. Svými vlastnostmi je podobná hnědozemi. Vrchní horizont má dobrou pórovitost, celkově je půda dobře prostupná pro vodu a vykazuje vysokou akumulační schopnost z hlediska zachycení vody. V současnosti je intenzivně zemědělsky vyuţívána (Tomášek 1995). Nesymetrické ostrůvky v centrální části dominia tvoří luvizem modální a kambizem dystrická. Matečným substrátem luvizemě modální jsou sprašové hlíny. Obsahuje jílem obohacený, zhutnělý a tudíţ málo vodopropustný horizont, který na svém povrchu dočasně zadrţuje sráţkovou vodu. Kvalita humusu je zhoršená, coţ se dá říci i o sorpčních vlastnostech (Tomášek 2007). V blízkosti horních toků nalézáme glej modální. Pod mělkým humusovým horizontem leţí zajílený mazlavý glejový horizont, trvale ovlivněný vysokou hladinou podzemní vody. Sorpční vlastnosti jsou silně nepříznivé a půda bývá vyuţita jako louka nevalné kvality (Tomášek 1995). V lesnaté oblasti kolem Salaše se střídají kambizem modální a luvizem modální. Souběţně s údolím potoka Salašky prochází pás fluvizemě glejové.

Lze říci, ţe se na území bývalého panství nachází mnoţství půd, které mají tendenci buď zadrţovat dešťovou vodu nebo jsou dosti zamokřené. Znamená to menší moţnost absorpce vody a větší moţnost vzniku bleskových povodní.

3.2.3 Hydrologické poměry Studovaným územím sice neprotékají ţádné velké toky, je ale bohaté na mnoţství menších toků. Západní část spadá do povodí Dyje a je odvodňována řadou potoků, z nichţ nejdelší jsou Moštěnka a Hruškovice. Zbytek území patří do povodí Moravy. Skrze území protéká horní tok řeky Litavy pramenící pod Brdem a dále horní tok řeky Kyjovky pramenící u obce Staré Hutě. V Chřibech vodní toky na několika místech prorazily hřbety a vytvořily průlomová údolí (Culek 1996). Nalezneme zde potoky vlévajíce se do Moravy, do nichţ přitéká řada menších toků. Mezi ně patří potok Dlouhá řeka pramenící v Chřibech a vlévající se do Moravy u obce Nedakonice, Zlechovský potok, Medlovický potok a Salaška. Všechny tyto toky tekou jihovýchodním směrem. Oblast je téţ bohatá na prameny, které vyvěrají převáţně v západní a severní části studovaného území. Stojaté vody jsou zastoupeny několika rybníky ve Velehradě, který s panstvím přímo sousedí, závlahovými nádrţemi Osvětimany na Klimentském potoce, Díly na Boršickém potoce a závlahovou nádrţí Sovín na Dlouhé řece.

3.2.4 Klimatické poměry Podle mezoklimatické klasifikace Quitta (1971) se území bývalého panství Buchlov nacházelo ve dvou klimatických oblastech – teplé (T2) a mírně teplé (MT11). Klimatické oblasti se nachází pásmovitě v západo-východním směru. Téměř přes celé území se táhne mírně teplá oblast (MT11), kterou lze vymezit přibliţnou hranicí Osvětimany – Stříbrnice – Buchlovice – Velehrad. Je pro ni typické dlouhé léto, teplé a suché, krátká přechodná roční období (s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem). Také zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Ze všech dvou pásů zabírá největší plochu, je relativně dobře zásoben sráţkami a panují zde nejniţší teploty. Malou část panství tvoří teplá oblast (T2), leţící jiţně od mírně teplé oblasti. Tvoří úzký pruh táhnoucí se severovýchodním směrem, v němţ leţí obce Ţeravice a Medlovice. Pro teplou oblast je charakteristické dlouhé teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým aţ mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou aţ

14 velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt 1971). Sráţky rostou obecně od západu k východu (Tolasz et al. 2007).

3.2.5 Biogeografické poměry Z biogeografického hlediska se studovaná oblast rozkládá na území dvou bioregionů (Culek 2005). Severní polovina panství, vymezená pomyslnou hranicí obcí Osvětimany – Břestek – Velehrad, je součástí Chřibského bioregionu (3.2), zatímco území leţící na jih od této hranice spadá pod Ţdánicko-Litenčický bioregion (3.1). Podle Culka (1996) převaţuje v Chřibském bioregionu 4. bukový vegetační stupeň, nalezneme zde však i 3. dubovo-bukový vegetační stupeň,. Krajina je dosud dosti zalesněná, přičemţ v lesích převaţuje přirozená druhová skladba. V současnosti dominují bučiny, převáţně asociace Carici pilosae-Fagetum, a jehličnaté kultury. Teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae jsou výjimečné. V lesích bývá přimíšen javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelci) a dub zimní (Quercus petraea). V údolích podél potoků jsou potoční luhy. Nelesní půdu kryjí převáţně mezofilní pastviny. Primární bezlesí prakticky chybí. Ţďánicko-Litenčický bioregion tvoří přechod mezi typickými částmi západokarpatské a severopanonské podprovincie. Na rozdíl od chřibského bioregionu zde dominuje 3. dubovo-bukový vegetační stupeň, reprezentovaný v nejvyšších částech bučinami niţších poloh (Carici pilosae-Fagetum). V niţších polohách se vyskytuje 2. bukovo-dubový stupeň, odpovídající dubohabřinám (Carici pilosae-Carpinetum). V současnosti jsou zastoupeny velké komplexy dubohabrových a bukových lesů, v bezlesí převaţuje orná půda, časté jsou sady. Jejich plocha je dnes omezena a často leţí ladem. Hranice vůči Chřibskému bioregionu je výrazná díky podstatně niţšímu a ploššímu reliéfu i odlišné biotě. Svahy v tomto bioregionu jsou často postiţeny sesuvy (Culek 1996).

3.3 Historický vývoj Panství Buchlov patřilo do Hradišťského kraje a leţelo v jeho západní části. Administrativní centrum panství, městečko Buchlovice, se nachází asi 8 km západně od Uherského Hradiště (obr. 3). Pod světskou správu velkostatku Buchlov patřila městečka Buchlovice a Ţeravice, devět vesnic: Břestek, Medlovice, Moravany, Osvětimany, Salaš, Staré Hutě, Stříbrnice, Stupava a Újezdec a Dvůr Hruškovice.

Obr. 3 Městečko Buchlovice (Buchlowitz) a jeho blízké okolí na Komenského mapě Moravy z roku 1627 (www.staramapy.cz, staţeno dne 20. dubna 2010)

Nejstarší známky osídlení této lokality pocházejí jiţ z období mladšího paleolitu (před 40 000-30 000 lety). Čitelnější známky osídlení po sobě zanechala kultura Velké Moravy, jejíţ počátky můţeme datovat od roku 833 (Třeštík, 2001). Pomyslným centrem panství je gotický hrad Buchlov (obr. 4) stojící na jednom z nejvyšších vrcholů Chřibů v nadmořské výšce 510 m. O vzniku hradu se nám dochovalo minimum světských pramenů. První písemné záznamy obsahující zmínku o Buchlovu jsou datovány okolo roku 1300: Jako svědek při věnování Velislava z Ořechova klášteru velehradskému je uveden Protiva z Buchlova bez jakéhokoliv označení (CDM V, č. 117, s. 122). Hrad je však mnohem starší. Mohl vzniknout jiţ v první polovině 12. století, čemuţ nasvědčuje románský oblouk a jména osad. Nejstarší osídlení představovaly vesnice Břestek a Stříbrnice, jejichţ počátky sahají k roku 1131. Dalším důkazem potvrzujícím vznik nejpozději do konce 12. století je původ slova Buchlov. Tvoří jej český základ od počátku jména Bohuchval, ze kterého vzniklo slovo Buch nebo od jména Buchl, které má původ ve verbu búchati (Svoboda, 1964). Hrad patřil pod královskou správu a pravděpodobně tvořil správní centrum pro okolní lesy a osady (Svoboda, 1949). Během 14. století nalézáme o hradu málo zmínek a jsou známa pouze některá jména královských purkrabí. Po celé 15 století se zatím skromné panství ocitá v zástavách mnoha feudálů. V jejich rukou hrad slouţil jako obranná jednotka

16 proti husitským a uherským vojskům, která drancovala kraj. Ze známějších jmen majitelů lze uvést alespoň Lichtenštejny vlastnící Buchlov na počátku 15. století, Landštejny, kteří se zaslouţili o zadluţení panství a moravského zemského hejtmana, autora moravského zvykového práva, Ctibora Tovačovského z Cimburka (asi 1438–26. červen 1494) (Palacký, 1998). Na přelomu 15. a 16. století se panství rozprostíralo severně od Stříbrnic aţ po Zdounky a Kvasice. Roku 1511 byl hrad udělen králem Vladislavem Jagelonským v alod Arklebovi Trnavskému z Boskovic (MZD 1480-1566 II. Kraj olomoucký, XVIII, č. 84).

Obr. 4 Hrad Buchlov, podoba ze 17. století (www.pruvodce.com, staţeno dne 20. dubna 2010)

Po mnoha sporech o vlastnictví hradu s rytíři ze Zahrádky připadlo roku 1520 celé panství Václavu ze Ţerotína. Václav se postaral o rozšíření správní působnosti, kdyţ roku 1540 zakoupil a připojil k buchlovskému statku osadu Buchlovice. Roku 1542 byla část panství prodána Janovi Ţďárskému ze Zástřizel. Přesněji se jednalo o hrad, osady Buchlovice a Stříbrnice a další komunity v cizích dominiích. Nový vlastník pevně vytýčil hranice pozemků a práva poddaných, roku 1550 přikoupil Medlovice a Osvětimany a o rok později přešly do jeho vlastnictví Břestek a Moravany. Po jeho smrti získali jiţ značně rozšířené panství bratranci Zikmund a Jindřich Prakšičtí. Další vlna rozšiřování pozemků přišla ke konci 16. století za Jiřího Prakšického. Ten nechal zbudovat první sklárnu v kraji a je znám zakládáním vinic. Roku 1596 byl připojen Újezdec a v příštím roce se majetkem

Jiřího stalo i městečko Ţeravice a osada Hruškovice (ta později zaniká)3. Tímto rokem byl zároveň dovršen územní rozvoj panství (ZDO XVIII., č. 2, 4, 5, 85, 110, 119, 120, 225, 349). Poté se vlastníkem panství stal moravský hejtman a svobodný pán Hanuš Zikmund Petřvaldský. Z roku 1611 se nám dochoval první známý urbář,4 sepsaný Janem Rokštejnem Semilským. Podle tohoto urbáře byly největší osadou Buchlovice s 111 osedlými, nejmenší Medlovice s 20 osedlými. Dominiu náleţely také dva dvory v Buchlovicích a Osvětimanech, dále lom v Hrušovanech a vápenka v Moravanech. Jan Dětřich Petřvaldský, syn Hanuše Zikmunda, nechal v Buchlovicích roku 1692 postavit barokní zámek a za jeho působení byl sepsán i další urbář. Urbář datovaný do roku 1720 pevně stanovil peněţní, robotní a materiální povinnosti vsí. Došlo ke zmenšení osad, kdy Buchlovice čítaly pouze 96 osedlých a v Medovicích se nacházeli pouze čtvrtníci. Zanikl dvůr v Osvětimanech, ale přibyly nové dvory v Buchlovicích, Hruškovicích, Ţeravicích a poblíţ Buchlova. V Buchlovicích byl téţ postaven pivovar a palírna, další palírny byly zbudovány v Osvětimanech a Újezdci, v Hruškovicích přibyl včelín a pila (Bräuner et al. 1966). Z toho vyplývá, ţe panství v průběhu 18. století vzkvétalo a za vlastnictví Petřvaldských prosperovalo. Na místě je také zmínit se krátce o správě dominia. Buchlov byl centrem zvláštního, loveckého soudu.5 Ten byl však v roce 1749 zrušen reformami Marie Terezie. Mezi práva hradního pána patřilo vybírání mýtného ze Staroměstské brány v Uherském Hradišti, krevní plat6 nebo právo lovu. Dalším právem náleţejícím hradnímu pánovi byla

3 Z osady zůstal pouze dvůr a několik hospodářských budov. Do dnešní doby se však po něm nedochovala ţádná památka. Mezi další zaniklé osady patřily Únětice východně od Buchlovic, Chlum, Jenišovice u Osvětiman a Horenčice u Ţeravic (Nekuda 1961). 4 Soupis povinností poddaných a majetku, slouţící pro evidenci platů vrchnosti.

5 Lovecký soud/lovecké právo/krevní právo bylo vyhrazeno 12 stříbrnickým lovčím, kteří ochraňovali stezky jdoucí od hradu k Moravě a starali se o bezpečí v lesích. Zasedali spolu s dalšími starosty okolních obcí na hradě Buchlov a soudili malé i velké zločiny na území spravovaném pánem z Buchlova (celkem 30 vesnic). Povinností bylo dopravovat kata z Uherského Hradiště. Za to vesnice získala řadu privilegií. První zmínky o krevním právu v “Černé knize práva loveckého“ jsou z roku 1611(Bräuner et al. 1966). 6 Krevní plat byl poplatkem, který byl vyplácen tehdy, došlo-li k vraţdě. Vrah musel lennímu pánu zaplatit do tří dnů od činu čtyři bílé groše. Pokud viník nezaplatil, byly mu odebrány dva kusy dobytka. Autor však jiţ nezmiňuje situaci, kdy viník dobytek nevlastnil (Bräuner et al. 1966).

ţidovská daň.7 Panství tvořilo správní obvod zeměpanského hradu Buchlov. Obvod se skládal z tzv. krevních gruntů. Krevní grunt byl tvořen souborem osad s přilehlými pozemky. Na konci 16. století patřily mezi obce krevního gruntu náleţející buchlovskému panství vesnice Břestek, Buchlovice, Medlovice, Moravany, Osvětimany, Stupava, Újezdec a Ţeravice. Stříbrnice spadaly pod panství jako takové, ale měly svá privilegia. Jejich obyvatelé nebyli povinni platit krevní plat (proto vesnici nenajdeme v urbářích), byli zproštěni povinnosti odvádět poplatky ze svých gruntů, platit mýtné (to bylo v platnosti aţ do roku 1932), v době konání soudu se na vesničany nevztahovala robota a měli výsadu bezplatného mletí v panském mlýně. Soudní a další práva zde však jiţ platila. Obecně lze říci, ţe pravomoci buchlovské vrchnosti zasahovaly i za hranice vlastního panství. Aţ do roku 1749 si buchlovský pán udrţoval práva i na cizích dominiích a nárokoval si rozhodovat ve věcech soudních i na území sousedních panství. Mezi taková dominia patřil Velehrad s vesnicemi Boršice, Domanín či Polešovice, dále panství Dolní Moštěnice, Kostelec, Ţádovice, Kyjov a Zdounky. S postupem času se obvod rozpadával (Bräuner et al. 1966). I přes rozpadávání obvodu jsou záznamy o škodách způsobených hydrometeorologickými extrémy aţ do roku 1848 nadále vedeny v buchlovském archivu. Největší mnoţství záznamů o ţivelných pohromách z vesnic, které od roku 1749 oficiálně nespadaly pod správu buchlovské panství, se nám dochovalo z obcí Boršice, Bzenec a Polešovice. Potom, co byl mladý pán Bernard Jan Petřvaldský roku 1763 otráven a po té, co si jeho sestra, dědička panství, zlomila vaz pádem z koně, získal panství roku 1798 Leopold hrabě Berchtold. Leopold se zapsal do historie jako lidumil a cestovatel. Zanechal po sobě nejen nemocnici v Buchlovicích, ale i vysoké dluhy (ZD VIII., fol. 273a-276a). Jeho syn Zikmund skoupil nakrátko rozdělené panství a natrvalo se nastěhoval na zámek do Buchlovic. Z hradu vytvořil volně přístupné rodinné muzeum. Za účast ve stavovském povstání v roce 1848 byl odsouzen k trestu smrti, nakonec byl ale omilostněn k doţivotnímu domácímu vězení v Buchlovicích. Od roku 1866 vládl na panství Zikmund II. mladší hrabě Berchtold s manţelkou,

7 Ţidovská daň znamenala, ţe kaţdý obchodník ţidovského původu musel kaţdoročně odevzdat vrchnosti 1 funt pepře (1 funt je 0,56 kg, Hofmann 1984) a zázvoru. Pokud tak neučinil, propadl jeho majetek panství. Mohl také prodat pouze tolik, kolik si byl kupec schopen najednou odnést (Bräuner et al. 1966).

19 jeţ byl znám jako chovatel koní. V této době se dominium dostalo z dluhů (Bräuner et al. 1966). Roku 1896 byl bleskem zasaţen hrad Buchlov, který vyhořel i s kaplí svaté Barbory. Po smrti Zikmunda II. A jeho manţelky zdědil polovinu panství syn Leopold Berchtold. Díky tomuto diplomatovi a od roku 1912 i ministru zahraničí Rakouska- Uherska se Buchlovice staly místem, kde se rozhodlo o anexi Bosny a Hercegoviny.8 Po vzniku Československa se Leopold stal neţádoucí osobou a byl vyhoštěn. Panství pak aţ do konce druhé světové války spravoval jeho syn Alois. Po roce 1945 byly na základě Benešových dekretů hrad a zámek zestátněny a Alois odešel do Vídně (Sedlák 1993). Předchozí popis je dále doplněn krátkou charakteristikou nejvýznamnějších obcí velkostatku Buchlov.

Buchlovice (německy Buchlowitz) Městečko leţící na jihovýchodním okraji Chřibů, má 2 490 obyvatel a katastrální území o rozloze 3 196 ha. V 18.–19. století byly Buchlovice střediskem panství a vrchnostenský úřad zde sídlil aţ do roku 1848. V letech 1831 a 1866 bylo postiţeno cholerou. (Hrdý 2002).

Stříbrnice (německy Strzibernitz) Obec má 422 obyvatel a katastrální území o rozloze 609 ha. Vesnicí protéká Medlovický potok. Jde o jednu z nejstarších vesnic, do roku 1939 známou jako „lovecká obec Stříbrnice“. Do roku 1749 byla vesnice důleţitou součástí loveckého práva. V průběhu 20. století zaţila několik vln emigrace. V 70. letech se stala kulturním centrem mikroregionu (Hrdý 2002).

Břestek (německy Brzestek) Vesnice leţící západně od Uherského Hradiště na úpatí Chřibů má 795 obyvatel a katastrální území o rozloze 1 419 ha. Poblíţ vesnice protéká Zlechovský potok. Řadí se

8 Ve dnech 15.–16. září 1908 se na zámku v Buchlovicích konala schůzka mezi rakouským ministrem zahraničních věcí Alexem Lexou z Aehrenthalu a jeho ruským protějškem Alexandrem Petrovičem Izvolským. Výsledkem jednání bylo obsazení Bosny a Hercegoviny dne 6. října 1908. Hostitel Leopold Berchtold, pozdější nástupce A. Lexy, byl autorem ultimáta zaslaného Srbsku dne 23. července 1914 (Nálevka 2006). 20 k nejstarším obcím v uherskohradišťském okrese a patří mezi nejseverněji leţící vinařské obce na Moravě. Dříve byl vinohrad důleţitým ekonomickým činitelem. Dnes jsou vinohrady omezeny na plochu 16,5 ha (Hrdý 2002).

Osvětimany (německy Oswietiman) Městečko na úpatí Chřibů má 865 obyvatel a katastrální území o rozloze 1 943 ha. V minulosti se jednalo o chudší obec, trpící častými poţáry, průchody vojsk a nedostatkem orné půdy. V 19. století se městečko stalo díky rozvíjejícímu se průmyslu centrem pro okolní vesnice a ve 20. století střediskovou obcí pro Medlovice a Újezdec. Na jiţních svazích katastru obce jsou dodnes zachovány zbytky vinohradů (Hrdý 2002).

Moravany (německy Morawann) Obec leţící severovýchodně od Kyjova má 757 obyvatel a katastrální území o rozloze 1 088 ha. Leţí na soutoku Moravanského a Čeloţnického potoka. Moravany se sice dnes neřadí do mikroregionu Buchlov, ale od roku 1542 byly součástí buchlovského panství. Je to obec bohatá na ţeleznou rudu, pískovec a vápenec. Fungovaly zde tři dvory, dvě vápenky a dařilo se i pěstování vinné révy. Šlo o nejzápadnější vesnici pod správou buchlovského dominia (http://www.obecmoravany.cz/, staţeno dne 10. dubna 2010).

Velehrad Obec leţící v sousedství Uherského Hradiště má 1310 obyvatel a katastrální území o rozloze 2 232 ha. Protéká jí potok Salaška. Velehrad bylo samostatné panství, ve kterém si však buchlovský pán aţ do roku 1749 nárokoval pravomoci. Ve 13. století zde byl postaven nejstarší cisterciácký klášter na Moravě. Dnes je Velehrad významné poutní místo. Roku 1784 byl klášter dočasně zrušen, coţ mělo své hospodářské, sociální a kulturní následky. Část obyvatel pracovala nadále na velkostatku, v panském mlýně, pivovaře a cihelně. Pivovar byl v provozu do roku 1910, pila do roku 1937 a cihelna do roku 1948. Dělníci kvůli nedostatku pracovních míst odcházeli za prací do Uherského Hradiště. (http://www.velehrad.cz/, staţeno dne 10. dubna 2010).

Výše uvedené a další obce tvoří dnes mikroregion Buchlov (obr. 5), který je svazkem 14 obcí (Boršice, Břestek, Buchlovice, Hostějov, Medlovice, Modrá, Osvětimany, Salaš, Staré Hutě, Stříbrnice, Stupava, Tupesy, Velehrad a Zlechov). Jejich katastry leţí v

21 oblasti pohoří Chřiby na Moravském Slovácku a ţije zde více neţ 12 500 obyvatel (http://www.buchlov.cz/MIKROREGION/, staţeno dne 10. dubna 2010).

Obr. 5 Mapa mikroregionu Buchlov (www.amapy.centrum.cz, staţeno dne 10. dubna 2010)

3.4 Ţivot rolníka v 19. století Protoţe studované hydrometeorologické extrémy působily především škody na pěstovaných plodinách, je dále uveden popis týkající se ţivota rolníka v 19. století, modernizaci zemědělství a jejich následků. Na počátku 19. století byl rolník stále vázán k mikrokosmu domácnosti a hospodářství. Panovala u něj nedůvěra k technologickým novinkám, protoţe s jejich uţíváním nebyly zatím zkušenosti. Postupem času však byla jeho nedůvěra k novotám překonána. Nejvyšší prioritou kaţdého rolníka byla rodina, kde měl kaţdý vymezenou svou úlohu. I přes známky růstu hospodářova sebevědomí na přelomu 18. a 19. století, stále respektoval vrchnost jako autoritu a byl jí loajální (Petráň et al. 2000). Jak se dozvídáme z nejstarších pramenů, častým tématem písemných záznamů bylo počasí a jeho projevy. Nejinak tomu bylo i v 19. století. Na jeho počátku byly přírodní

22 pohromy stále brány jako boţí trest, avšak v průběhu 19. století byly pověry postupně vytlačovány osvícenstvím a školní výchovou (Petráň et al. 2000). Kaţdý rolník uchovával 1/3 aţ 1/4 vymláceného obilí jako osivo pro další zasetí. Nadále byl povinen odvádět dávky vrchnosti a církvi. Z prodaného zbytku musel sedlák uhradit daně, potřebné výdaje na hospodářství a jiné poplatky. Byl-li zasaţen přírodní pohromou, která jej připravila o část nebo celou sklizeň, projevila se tato situace na poklesu ţivotní úrovně rolníka a v menší zásobě osiva na další rok, které si navíc neměl ani za co přikoupit (Brázdil et al. 2003). Co se týče zemědělství a jeho modernizace, je třeba říci, ţe rolnická masa evropského venkova bez základního vzdělání uchovávala po generace sdílené a odpozorované úkony. Mezi nářadím rolníků v první polovině 19. století nebylo mnoho, co by neznali jejich předci ve středověku. Problém střední Evropy spočíval v nedostatku zemědělských odborníků a velkostatkářských podnikatelů. Při zavádění nových postupů na velkostatku naráţela snaha o modernizaci na nedůvěru v pokrok, předsudky a hospodářskou zaostalost. Pro středoevropskou oblast bylo typické spíše konzervativní hospodářství, kde se uplatňovalo vylepšení nástrojů místními kováři (Petráň et al. 2000). Mezi léty 1775-1800 vzrostla mechanizace, čímţ došlo ke zvýšení intenzity a objemu zemědělské výroby. S novými nástroji se seznamovali především velkostatkáři a to prostřednictvím výstav. V první polovině 19. století se na Moravě na středních a velkých statcích začínají ve větším pouţívat výkonné potaţní sekačky a velké ruční a ţentourové mlátičky. Později se velkostatky bez některých strojů neobešly (kolová řezačka na píci, krouhačka na řepu aj.). V této době se téţ začínají pouţívat ve větší míře minerální hnojiva. Od poloviny 19. století se projevovala modernizace v zemědělství i u řadového rolníka. Zemědělci začali vyuţívat zdokonalenou obilní kosu (hrabici), která měla na rámu připevněné dřevěné roţně, pomocí nichţ sekáč odděloval stébla obilí a rovnoměrně je kladl na pole. Ţeny chodily za sekáči, sbíraly hrsti posečených řádků, kladly je na povřísla9 a vázaly do snopů. Společně s muţi pak stavěly ze snopů panáky. V druhé polovině 19. století převáţilo pouţívání hrabice nad srpem. Obilní kosou byl sekáč schopen posekat třikrát aţ čtyřikrát více obilí (aţ 0,25 ha) neţ srpem. Kosy se vyuţívaly především

9 Povříslo byl druh provazu vyrobený ze stébel slámy, kterým se svazovalo posečeného obilí do snopů (Pometlo 2007).

23 na velkostatcích o ţních, kdy byl nedostatek pracovních sil. Další rolníkovou povinností bylo posečené obilí z klasů vymlátit cepem. Výmlat se prováděl většinou v zimě na mlatu. V tomto ročním období byl dostatek pracovních sil a mlatci se dokonce nechali za nízké mzdy najímat na sousední velkostatky. Vymlácené obilí se muselo poté pročistit. Do konce 18. století bylo zvykem profukovat obilí na mlatu průvanem. Ve druhé polovině 19. století byly jiţ běţným nástrojem čistící mlýnky. K pohonu řezaček, mlátiček a dalších mechanických strojů se jiţ běţně pouţíval ţentour.10 Zároveň se specializovaly pluhy, čímţ docházelo ke zvýšení produktivity práce a na přelomu 19. a 20 století se jiţ vyuţívaly ţelezné brány. Aţ do 20. let 19. století zaţíval velkostatek a rolníci na něm hospodářskou konjunkturu. Dařilo se pěstování zemědělských plodin, zvyšovala se jejich poptávka, panství prosperovala a celkově populace na Moravě rostla. Ve znamení deprese byla 20. aţ 40. léta, kterou opět vystřídala konjunktura. Od 50. let 19. století se stali rolníci svobodnými a opětovně došlo k výraznějšímu růstu populace. Proto musel rolník zvýšit intenzitu obdělávání půdy, aby byl schopen uţivit větší počet obyvatel.11 V této době si hospodáři doplňují vzdělání v oboru zemědělství, začínají podnikat a dosahují tak vyšších výnosů. Velkostatek zbavený robotního práva nyní najímal svobodné pracovní síly, které za mzdu odváděly lepší práci a tím zaţívaly konjunkturu i velkostatky. Od poloviny 19. století se téţ rozšířilo pěstování brambor, díky čemuţ si rolník mohl dovolit chovat více dobytka a prasat. Ve větší míře se také v druhé polovině 19. století objevilo vyuţití cukrové řepy, které se vypěstovalo nejvíce v 90. letech 19. století (Petráň et al. 2000). V průběhu 19. století postupně získávalo převahu střídavé hospodářství nad trojpolním systémem a přestávalo se vyuţívat úhoru (Petráň et al. 2000). Lepší podmínky k obchodování se zemědělskými plodinami, ale i větší konkurenci, přinesla do českých zemí ţeleznice, která se na lokální úrovni rozvíjela od 80. let 19. století (Hons 1975). V letech 1875–1913 byla intenzifikace v zemědělství nejzřetelnější. Výnosy obilí vzrostly aţ o 70 % (z 10 q/ha aţ na 18 q/ha), cukrové řepy aţ o 50 % a brambor aţ o 35 %.

10 Ţentour byl stroj umoţňující fungování zemědělských strojů na základě převodů a uţití zvířecí síly (Petráň et al. 2000). 11 V roce 1800 ţivil jeden sedlák další tři lidi, roku 1900 byl schopen ţivit pět lidí a v roce 1950 ţivil jiţ deset lidí (Petráň et al. 2000).

V poslední čtvrtině 19. století zároveň zaznamenáváme nejlidnatější vesnice v historii českých zemí. Lidé se začali oblékat po vzoru průmyslově zaloţených měšťanů a ze svátečního oblečení se stal lidový kroj. Zděné domy se prosadily aţ na počátku 20. století, ale zachovaly si stejný vesnický ráz jako domy dřevěné (Petráň et al. 2000).

4 VÝCHOZÍ ÚDAJE PRO STUDIUM HYDROMETEOROLOGICKÝCH EXTRÉMŮ Následující kapitola se zabývá moravským berním systémem v 19. století a jeho historií. Dále krátce popisuje lánové rejstříky a Tereziánský katastr. Kapitola analyzuje způsob vybírání daní a podává vysvětlení postupu při ţádosti o jejich sníţení z důvodu škod způsobených hydrometeorologickým extrémem. Další podkapitola se zabývá písemnostmi týkajících se velkostatku Buchlov. Dále je zhodnoceno mnoţství a stav dostupných pramenů týkajících se přírodních pohrom a je uvedeno, jaké druhy pramenů byly při studiu vyuţity.

4.1 Výběr daní a ţádosti o jejich sníţení Snaha panovníka a státu o zdanění svých poddaných existovala od vzniku prvních státních útvarů. Na počátku 17. století se na Moravě platila kontribuce jednak z počtu poddaných, jednak z tzv. zbrojných koní, tedy jako daň z hlavy a z majetku. Roku 1656 proběhla na Moravě první lánová vizitace (obdoba české berní ruly). Poté provedla dodatečnou revizi poddanských polností vizitační komise. Podle této vizitace měl Hradišťský kraj 10 měst, 24 městeček, 320 vesnic a 9 250 osedlých domů (Novotný 1936). První lánová vizitace byla v roce 1667 doplněna o soupis komínů, coţ byl pokus o nahrazení daně pozemkové daní domovní. S výsledkem uspěchané vizitace a nespolehlivým soupisem komínů panovala všeobecná nespokojenost, a proto bylo rozhodnuto o revizi vizitace. V letech 1669-1679 proběhla tzv. druhá lánová vizitace, jejímţ výsledkem byl první moravský katastr. V katastru byly vedeny všechny městské a vesnické poddanské usedlosti a základ daně tvořil i nadále pozemkový majetek (Novotný 1936). Z hlediska drţení půdy se městské a vesnické obyvatelstvo dělilo na lánové a nelánové (Matějek 1984). Lánoví usedlíci byli ti, kteří seděli na původní lánové půdě, která byla dána jejich předkům k přímému obdělávání při zavádění lánové soustavy. V době konání lánové vizitace drţeli jejich potomci převáţně pouze díly lánů (půllány, čtvrtplány aţ do osminy lánu). Nelánoví usedlíci byli chudší usedlíci, kteří si ke svým domkům v době po skončení kolonizace českých zemí získali různými způsoby kousky půdy nepatřící do původního lánového přídělu. Později, kdyţ jiţ nebyla v osadách volná půda,

26 pořizovali si obydlí bez půdy. Časem se tak mezi nelánovými usedlíky vytvořilo několik různých vrstev. Nejstarší vrstvou byli tzv. podsedci,12 později vznikli tzv. zahradníci (majitelé malých zahrad) a nejmladší skupinou byli tzv. domkaři (vlastnili malý díl pole nebo zahrady). Na vinorodých panstvích v Hradišťském kraji často zaznamenáváme také poddruhy neboli drobné majitele vinic. V 17. století panovaly velké nejasnosti v označení nelánových usedlíků a lánové komise nebyly mnohdy schopny tuto vrstvu správně pojmenovat. Komise měla za úkol prohlédnout všechna pole a zjistit jejich výnos. Na tomto základě byly pak polnosti rozděleny do tří tříd. Do I. třídy spadala pole, na nichţ se dařilo pšenici nebo zde rostlo dobré ţito, do II. třídy patřila pole, kde rostlo horší ţito a ve III. třídě byly zahrnuty pozemky s malým výnosem ţita a kde rostla jen oves. V I. a II. třídě se počítala míra (1 měřice výsevku = 4 316 m2) na 600 sáhů (1 sáh = 1,89 m) 13 a ve III. třídě na 700 sáhů, poněvadţ se oves sel řidčeji. Počet měřic se pak převedl na berní lány tak, ţe se v I. třídě počítalo 100 měřic na 1 berní lán (asi 21,5 ha), ve II. třídě 125 měřic (asi 26,7 ha) a ve III. třídě 150 měřic (asi 37,1 ha). Při určování tříd se mělo dbát na to, zda pole leţí v níţině nebo v horské oblasti. Jak jiţ bylo uvedeno, berní jednotkou byl lán, na který byly převáděny polnosti, vinohrady, ţivnosti aj. Na kaţdém panství měl berní lán odlišnou velikost, protoţe převod se řídil výnosností pozemku. Velikost berního podílu pak byla určena podle počtu berních lánů na panství. Druhá lánová vizitace rovněţ zaznamenala počty starých a nových usedlíků na panství a vedla téţ rejstříky o stavu poustek14 (viz tab. 1). V roce 1711 bylo rozhodnuto o vytvoření tzv. třetí berní ruly, která by napravila nepřesnosti předchozího katastru. Vizitace byly dokončeny aţ roku 1748. Výsledný první tereziánský katastr, na Moravě známý pod názvem Rektifikační akta, nahrazoval předchozí berní rulu i Moravské lánové rejstříky. Rektifikační akta stanovala daňový základ z rustikální (poddanské) půdy. Po revizi rustikální třetí berní ruly v roce 1757 přišla v platnost tzv. čtvrtá berní

12 Podsedek byl obyvatel vesnice vlastnící malou část pole, která ho však nebyla schopna uţivit, a proto pracoval na vrchnostenských polnostech nebo si vydělával prací pro láníky (Matějek 1970). 13 Zdrojem pro přepočet: Hofmann 1984.

14 Poustka bylo stavení, na kterém z různých důvodů chyběl hospodář (zemřel, sběhl) starající se o chod hospodářství (Matějek 1970).

rula, známá téţ jako Druhý tereziánský katastr, který nahradil První tereziánský katastr. V tomto katastru byla započtena i vrchnostenská půda, tzv. dominikál.

Marie Terezie se tím snaţila o vyrovnání panských daní a o zaznamenání výše panských příjmů z podnikání a robot. Zdanění dominikálu v porovnání s rustikálem však bylo díky snahám šlechty mnohem niţší neţ bylo původní očekávání (Novotný 1936).

Tab. 1 Lánový rejstřík panství Buchlov ze dne 30. září 1669 (Matějek 1984) Počet Obec usedlíků poustek celkem staří noví staré nové Buchlovice 111 54 9 42 6 Břestek 44 18 2 22 2 Stříbrnice 43 37 2 1 3 Medlovice 21 8 5 5 3 Osvětimany 52 3 4 34 11 Újezdec 41 16 6 19 Ţeravice 77 50 7 19 1 Moravany 47 18 24 5 Celkem 436 204 35 166 31

Dne 1. listopadu 1789 vstoupil v platnost tzv. josefský katastr, jehoţ hlavní myšlenkou bylo zaměření všech pozemků, rustikálních i dominikálních, určení hrubého výnosu a jejich úrodnosti. Účelem bylo, aby kaţdý majitel půdy v Rakousku přispíval státu podle úrodnosti pozemku a aby se zmenšil rozdíl ve zdanění mezi vrchností a poddanými. Práce na katastru trvaly čtyři roky a stal se předlohou pro všechny další katastry. Nespokojená šlechta si však po roce vymohla jeho zrušení a poté následoval krátkodobý návrat druhého tereziánského katastru. V roce 1792 vstoupil v platnost tzv. tereziánsko-josefský katastr. Tento katastr skloubil přesné výměry josefského katastru a vrchnostenské výhody druhého tereziánského katastru (niţší ohodnocení dominikálu neţ rustikálu). Nadále tak trval rozdíl ve zdanění rustikální a dominikální půdy. Tereziánsko-josefský katastr tvořil platný daňový základ aţ do roku 1860, kdy vstoupil v platnost stabilní katastr, jehoţ základem se stalo přesné geodetické zaměření pozemků.

Počátky stabilního katastru sahají k 23. prosinci 1817, kdy bylo císařským patentem stanoveno, aby byl vytvořen nový katastr za účelem přesného výpočtu pozemkové daně. Na Moravě proběhlo měření v letech 1824–1830 a 1833–1835, které slouţilo k vymezení hranic pozemků, k jejich zaměření a určení čistého výnosu. Z velikosti výnosu se poté určila výše pozemkové daně.15 Společně s výslednými mapami byly vytvořeny i tzv. indikační skice (obr. 6), coţ byly barevné mapy určené pro uţití v terénu. Podle barev jsme schopni určit, kde v katastru obce leţely pole, louky, vinice, lesy či které stavby byly jiţ zděné. Indikační skice se staly základem pro originální katastrální mapy.16

Obr. 6 Ukázka indikační skice zachycující městečko Buchlovice v roce 1872 (MZA Brno MOR 024718720 A07G–A08A)

Po první moravské lánové vizitaci byla ţivelná pohroma páchající škody ve vesnicích, na polích nebo loukách důvodem k podání ţádosti o sníţení daní. Systém vybírání daní a podávání ţádostí o jejich sníţení se v minulosti lišil. V 16. století určovala

15 Přebráno z http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/dejiny/

16 Přebráno z http://www.mza.cz/indikacniskici/

29 sama vrchnost, co a jak moc bylo postiţeno vodou nebo poţárem a zároveň určila výši úlevy na dani (Brázdil et al. 2006). V roce 1657 bylo na zemském sněmu schváleno, ţe „Kdo budoucně utrpí škodu ohněm nebo jinak, má za účelem odpisu berních lánů na škodu připadajících hlásiti ji krajskému hejtmanu, který ji se sousedy zjistí“ (Novotný 1936). Jednalo se však pouze o rustikál, zatímco na dominikál se daňová povinnost zatím nevztahovala. Takto fungovaly daňové úlevy aţ do roku 1819. Dne 1. listopadu 1818 vstoupila v platnost vyhláška „Předpis z ohledu gruntovní daně (kontribuce) postiţeným při nastalých ţivelních nehodách (Elementar Unfalle).“ Tato vyhláška přesně vymezovala, za jakých podmínek mohou lidé postiţení ţivelnou pohromou ţádat o úlevu na daních a kdy jim bude vyplacena náhrada za vzniklou škodu. Jedním z práv byla úleva na obyčejné gruntovní dani. Další body se zabývaly úlevami pro panské a poddanské grunty. Pokud chtěl mít postiţený právo na daňovou úlevu, musel si o ni nejprve zaţádat a zároveň poskytnout veškerá písemná svědectví o vzniklé škodě (Zahradníček 2005). V praxi vypadalo podání ţádosti o úlevu na daních následovně: stala-li se ve vesnici, na poli nebo v jiné lokalitě ţivelná pohroma, která způsobila škodu na majetku nebo zemědělských plodinách, poslal rychtář, fojt nebo jiný zástupce obce Krajskému úřadu v Uherském Hradišti ţádost o vyslání škodní komise. Společně se ţádostí poslal v některých případech i popis pohromy a předběţně vyčíslil škody. Aby mohlo dojít ke sníţení daně, musela být škoda nejdříve posouzena komisí. O vyslání komise, která se obvykle skládala ze dvou komisařů a několika svědků pohromy, rozhodoval místní úředník. Těmito komisaři byli většinou jmenováni výběrčí daní (Steuereinnehmer), které příleţitostně doprovázel písař, pokud se jednalo o větší škodu (F45 VB fol. 28).17 Výběrčí daní pocházeli nejčastěji z velehradského panství a z obce Stříbrnice, která si stále udrţovala výsadní právo v buchlovském panství. Krajský úřad v některých případech nakázal, aby byli na náklady postiţené obce vysláni dva postrojení koně pro komisaře do jejich rodných vsí (F45 VB fol. 16). Komise procházela různými obměnami, měnili se komisaři i počet svědků. Škodní komise poté sepsala výkazní formulář a poslala jej na krajský úřad, který jediný měl právo udělit daňovou úlevu nebo daň úplně odpustit.

17 Folie je uloţena v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu F45 Velkostatek Buchlov, karton číslo 180, inv. č. 449. Nadále bude uţívána zkrácená citace F45 VB fol. 28.

Podle Matušíkové (1996), která se zabývala ţivelnými pohromami na komorních statcích v Polabí ve druhé polovině 17. století, byla další formou pomoci (kromě úlevy na daních, finančního příspěvku nebo zmírnění robotní povinnosti) také zapůjčení obilí, bylo- li pole poškozeno krupobitím nebo záplavami ještě přede ţněmi. V případě poţáru, který postihl vesnici a zničil obydlí a hospodářská stavení, mohla komora téţ poskytnout na obnovu vesnice dřevo z komorních lesů. Rychlá obnova panství byla ku prospěchu jak hejtmana, který dostával peníze z poddanských dávek, tak i vrchnostenských i komorních úředníků. Vrchnostenští úředníci většinou bojovali za práva panství, zatímco komorním úředníkům šlo o co nedřívější opětovné plnění roboty a odvádění dávek monarchii.

4.2 Písemnosti velkostatku Buchlov Hlavním pramenem pro zpracování bakalářské práce jsou archiválie fondu F45 Velkostatek Buchlov uloţené v kartonu číslo 180 – Ţivelné pohromy v Moravském zemském archivu v Brně (nadále jen F45 VB). Karton má časový rozsah 1797–1848 a skládá se celkem ze 472 folií. Všechny prameny jsou psány kurentem, jeţ je německou obdobou novogotického kurzívního písma. V Českých zemích nahradil kurent v průběhu 18. století domácí varianty novogotických písem. V polovině 19. století byl nahrazen humanistickým písmem (Hlaváček 2002), tzv. latinkou, kterou pouţíváme v psaném projevu dodnes. Drtivá většina textu je psána německy a pouze výjimečně se objevuje i česky psaný text (F45 VB fol. 179 a fol. 310). Všechny listy mají velikost 21 x 32 cm a zřídka se objevují i prameny v podobě lístků ve formátu A6 a o rozměrech 15 x 10 cm. Jsou na nich zaznamenány poznámky k danému hlášení nebo obsahují potvrzení o převzetí zprávy daným úředníkem (tyto poznámky a potvrzení nebývají foliovány). Nejpočetnějším pramenem jsou ţádosti rychtářů o vyslání škodní komise, hlášení škodní komise ze šetření následků přírodní pohromy a korespondence mezi krajským úřadem a administrativou velkostatku ohledně ţádosti o daňovou bonifikaci. Příkladem ohlášení vzniklé škody v důsledku krupobití následované lijákem a povodní můţe být událost z 12. června 1825 (obr. 7), kdy byla postiţena většina panství Buchlov převáţně v jeho východní části (F45 VB fol. 121). Kaţdá ţádost začíná oslovením „Nejchvályhodnější krajský úřade!“ (Wohllöbliches k. k. Kreisamt!), po níţ následuje časové zařazení události. (Von 12te auf den 13te Junÿ l: [letzten] J: [Jahre] bin ich durch

31 den Wolkenbruch so verunglückt werden …).18 V kaţdém záznamu se setkáváme s mnoţstvím zkratek. Mezi nejčastěji pouţívané zkratky patří zkratky dat událostí (např. d. Mts. – dieser Monat, Xbr – December aj.), dále se zkracovaly názvy měny (fr – zlatý/gulden, kr – krejcar) nebo oslovení (Löb. Ob. – Löbliches Oberamt). Ne vţdy však lze datum pohromy přesně určit. V mnoha případech se nedochovaly záznamy s přesným datem pohromy (především mezi léty 1820 - 1825), ale pouze škodní záznamy odkazující na událost z minulého měsíce, roku apod. Jedině pouţitelné je datum na konci listiny oznamující, kdy byl záznam sepsán. Poté se přírodní pohroma datuje před toto datum (např. před 9. červnem 1829 povodeň v Jarošově a Mařaticích).

Obr. 7 Ohlášení vzniklé škody v důsledku krupobití a následné záplavy dne 12. června 1825 v Osvětimanech (F45 VB fol. 121)

Dále následuje výčet poškozeného majetku, zemědělských plodin, utonulých zvířat a dalších škod doplněný o finanční vyčíslení vzniklé škody (… Weingärten vernichtet

18 V českém překladu: Z 12. na 13. června minulého roku jsem byl kvůli průtrţi mračen postiţen neštěstím … (F45 VB fol. 121).

32 wurden, auch Sie mir 2 Klafter Holz dann Bauholz wegeschwämt, welchen Schaden ich mir gering auf 200 fr schätze).19 Na konci hlášení je místo a datum zhotovení a vlastnoruční podpis pisatele. Hlášení škodní komise má formu výkazného formuláře (obr. 8). V záhlaví kaţdého formuláře najdeme označení uhersko Hradišťského kraje (Hradischer Kreis), daňového okrsku Buchlov (Steuerbezirk Buchlau) a název vesnice doplněný o přívlastek daňová, jíţ se záznam týká (např. Steuergemeinde Oswietiman). Na dalších řádcích se dočteme o datu události a o jakou přírodní pohromu se jednalo. Bohuţel, komisaři se málokdy zajímali hlouběji o hydrometeorologický extrém. Detailnější popisy extrémů většinou chybí a dočítáme se pouze o obecném pojmenování jevů.

Obr. 8 Přední strana výkazného formuláře pro obec Osvětimany týkající se ţivelné pohromy ze dne 10. července 1843 (F45 VB fol. 384r)

19 V českém překladu: … vinice byla poničena, také mně dva sáhy dřeva pak kmenovina odplavala, jejíţ škodu odhaduji minimálně na 200 zlatých (F45 VB fol. 121r).

Účelem zpráv byl v první řadě detailní popis škod na panství a ne vyjádření podstaty extrému. Proto se často musíme domýšlet, o jaký druh pohromy se vlastně jednalo. Z dlouhodobého výzkumu a získaných zkušeností se nakonec podařilo zjistit, ţe označení extrému jako Wasserschaden znamená většinou škodu způsobenou lijákem a následnou povodní. Jiná označení, Wetterschaden a Wetterschlag se dají vyloţit jako krupobití (Brázdil et al. 2006). V některých případech má badatel práci ulehčenou, narazí- li na označení Überschwemmung20 (povodeň) nebo Regengus21 (liják). Stejně je tomu v případě označení pohromy za Hagelschlag22, Hagelwetter23 nebo jen Haggel24. Obsah výkazného formuláře tvoří seznam jmen poškozených hospodářů, místo bydliště a číslo domu, dále topografické číslo pozemku a jaký druh pozemku byl poškozen. V dalších sloupcích byla zapsána výměra poškozené půdy (v jitrech a sázích čtverečních) 25, roční finanční výnos půdy (ve zlatých a krejcarech) a roční daňový základ (opět ve zlatých a krejcarech). Dále zde nacházíme výši příplatkové daně, tzv. desátku. Na další straně nalezneme odhad plochy poškozené úrody a z jakého důvodu byl pozemek poškozen. Většina odhadů sahá od 1/3 poškození aţ po úplně zničení. Jako důvody škody byly často uváděny kroupy, povodeň nebo také zanesení pole či louky štěrkem a pískem. 26 Stejný druh škody zaznamenal i Zahradníček (2005), kdyţ píše ţe půda byla „s pískem, kamením a štěrkem obnošena.“ V závěru se objevuje celkový součet poškozené půdy, finančního výnosu a daňového základu (obr. 9). Dalším častým druhem archiválií je korespondence mezi krajským úřadem a úředníkem na velkostatku. Je třeba říci, ţe co do mnoţství materiálu je tento pramen velmi bohatý. Do této kategorie spadají záznamy obsahující ţádost o zaslání škodní komise, oznámení data a hodiny, kdy přijede komise na obhlídku následků ţivelné pohromy. Po vyhotovení výkazného formuláře škodní komisí nalézáme oznámení úřadu o sníţení daní

20 Např. povodeň z 12. června 1825 v západní a střední části panství Buchlov (F45 VB fol. 92rv).

21 Např. liják z 6. května 1839 ve vsích Buchlovice, Stříbrnice (F45 VB fol 272rv).

22 Např. krupobití následované průtrţí mračen a povodní ve východní části panství dne 14. června 1828 (F45 VB fol. 139rv). 23 Např. krupobití následované průtrţí mračen a povodní dne 14. června 1828 (F45 VB fol. 131rv).

24 Např. krupobití následované průtrţí mračen a povodní dne 14. června 1828 (F45 VB fol. 140rv).

25 1 jitro (německy das Joch) bylo 0,5765 ha. a skládalo se z 1600 čtverečních sáhů (Hofmann 1984). 26 Např. krupobití a liják dne 19. července 1843 (F45 VB fol. 383r).

34 pro daný rok, často se objevuje i ţádost o potvrzení přijetí příspěvku.

Obr. 9 Závěrečná strana výkazného formuláře pro obec Osvětimany týkající se ţivelné pohromy ze dne 10. července 1843 (F45 VB fol. 399v)

Kaţdá ţádost směřovaná od krajského úřadu vrchnostenskému úředníkovi je nadepsána Vom k. k. Kreisamte (Od krajského úřadu) a dále je napsáno pořadové číslo listiny. Následuje většinou stručné oznámení bez titulárních oslovení a zbytečných formulací. Na konci je uvedeno místo a datum sepsání a podpis úředníka. Mnohé zprávy jsou vyřizovány v zastoupení úředníků jiným úředníkem. Na druhé straně listiny bývá napsáno datum odeslání a krátký obsah dopisu. Listiny psané jako odpověď krajskému úřadu začínají oslovením Löbliches Kreisamte! (Chvályhodný krajský úřade!). Poté následuje odkaz na pořadové číslo listiny od krajského úřadu, na kterou vrchnostenský úředník odpovídá a pak samotná odpověď. Na konci je datum a místo sepsání odpovědi a následuje podpis úředníka. Na druhé straně listiny je opět krátké shrnutí obsahu odpovědi. Na rozdíl od korespondence od krajského úřadu jsou dopisy od vrchnostenských úředníků uctivější. V záznamech se nacházely i škody způsobené ohněm, ale ve většině případů nebyla určena příčina poţáru. Pouze jeden záznam se týkal škody způsobené bleskem (F45 VB

35 fol. 204–205rv). Ve zbylých případech byl jako příčina vzniku poţáru uveden lidský faktor. Archiválie, tedy hlášení fojta krajskému úředníkovi o škodě způsobené přírodním ţivlem, korespondence mezi panstvím v Buchlovicích a Krajským úřadem v Uherském Hradišti nebo postiţenou vesnicí, vyčíslení škody, daňové úlevy, účty a další materiály byly v průběhu staletí ukládány zrovna tam, kde bylo místo. Část archivu byla uskladněna na hradě, jiná část byla skladována na zámku, některé dokumenty se ocitly v přilehlých budovách zámku slouţících pro sluţebnictvo. V roce 1885 byla část pramenů uskladněna na sýpce. V témţe roce došlo k vyloupení a poškození patrimoniálního archivu. Poškozeny nebyly pouze účty, o které se pachatel či pachatelé nezajímali. Archiválie byly tímto způsobem skladovány aţ do roku 1945, kdy došlo k jejich převozu do Moravského zemského archivu v Brně (dále MZA Brno), kde jsou uloţeny dodnes (Bräuner 1966). Fond utrpěl v průběhu mnoha let četné škody. Nejednalo se pouze o výše zmíněné vyloupení a poškození listin, ale také o zvlhnutí papíru, který byl později postiţen plísní. Některé listiny jsou málo čitelné z důvodu rozpitého inkoustu, zatímco jiné jsou poznamenány aktivitou hlodavců. Výjimečně se objevuje i činnost červotoče. K dalším škodám docházelo při manipulaci s archiváliemi a při jejich převozu. Je třeba také zmínit skutečnost, ţe v kartonu chybí záznamy k letům 1798-1820. První zaznamenanou událostí je blíţe nespecifikovaná povodeň z roku 1797. Následujících 22 let nemáme ţádné údaje k přírodním pohromám. Tuto skutečnost lze snad vysvětlit napoleonskými válkami, poškozením fondu nebo ztrátou části archiválií. Přesto se fond Velkostatek Buchlov řadí k významnějším fondům jihomoravských statků.

4.3 Ostatní pramenné materiály Vedle uvedených archiválií byly dále vyuţity fondy Archivu obcí Medlovice 1789– 1945,27 Buchlovice 1590–1945 (AO Buchlovice, inv. č. 5, 96), Stupava 1835–1945 (AO Stupava, inv. č. 1, 2), Stříbrnice 1700–1945 (AO Stříbrnice, inv. č. 2) a Břestek 1612–1945 (AO Břestek, inv. č. 66, 175). Velmi přínosná byla kronika obce Stupava (AO Stupava, inv. č. 2), která začala být psána česky a latinkou místním kronikářem od roku 1928.

27 Všechny dále zmíněné archiválie jsou uloţeny ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště. Např. SOkA Uherské Hradiště, ARCHIV OBCE MEDLOVICE 1789–1956, inv. č. 1, 2, 18. Citace budou dále uváděny ve formě např. (AO Medlovice, inv. č. 1).

Kronikář nás na prvních 25 stranách seznámil s historií obce, klimatem, náboţenskými poměry aj. Většinu informací získal z matriky obce a z farních záznamů, které slouţily mimo jiné téţ jako kronika. Některé informace se pisatel dozvěděl z doslechu, a proto nejsou zcela důvěryhodné. Neopomněl však vţdy tuto skutečnost zdůraznit, uváděl-li tyto informace v širším kontextu. Události, kterých byl svědkem, rozebírá podrobněji. Jedná se především o extrémy po roce 1928. Autor kroniky byl také dobře obeznámen se situací ve světě. Uvedl krátké záznamy o nejvýznamnějších povodních a zmínil se o jejich rozsahu. Nejstarší z nich datuje do roku 1825. Dále zmínil povodně z let 1880 a 1905. Informace o těchto událostech jsou ale strohé a mají vcelku malou výpovědní hodnotu. Z dalších extrémů zmínil kronikář mrazy v zimě 1928/29 a jejich vliv na zvěř a stromy.Tato událost byla porovnána s celou Evropou a kronikář zde dokonce uvedl i nejstarší měření denních teplot v praţském Klementinu. Nejvíc informací o přírodních pohromách máme od roku 1928. Na rozdíl od škodních záznamů nacházíme v kronice více druhů extrémů (sucho, holomrazy, sesuv půdy). Další výhodou údajů získaných z kroniky je jejich detailnější popis a porovnání s podobnými událostmi jak v nejbliţším okolí, tak i ve světě. Na druhé straně jsou některé záznamy extrémů podány subjektivně a zveličeně, aby vzbudily čtenářovu pozornost. Dalším pramenem při studiu přírodních pohrom byly česky psané protokolární knihy obcí Stříbrnice (AO Stříbrnice, inv. č. 2) a Medlovice (AO Medlovice, inv. č. 1). Časové rozmezí záznamů je do roku 1915 o roku 1940. Jednalo se o knihy zápisů z jednání obecního zastupitelstva, ve kterých je moţné nalézt záznamy o rekonstrukci silnic a mostů poničených povodní. Kaţdý zápis začíná datem schůze a oznámením, kolik členů obecního výboru se sešlo a zda je výbor schopen hlasování. Poté následuje návrh programu hlasování a dále výsledky hlasování zastupitelů o jednotlivých bodech. Na konci záznamu jsou vţdy podpisy všech zúčastněných zastupitelů. Velmi cenným pramenem se ukázal být soupis škod v zemědělství následkem sucha, povodní a krupobití v letech 1911, 1916, 1919, 1926 a 1935 (AO Břestek, inv. č. 175). Nalezneme zde ţádosti zemědělců z Břestku o úlevu na daních, detailní soupis škod a jejich vyčíslení, jmenování vyšetřovací komise, oznámení o mimořádné podpoře nejhůře postiţeným občanům nebo provolání k občanům ČSR o poskytnutí darů na obnovu povodněmi postiţené obce. Materiál je poměrně nesourodý a o jednotlivých událostech

37 máme rozličné mnoţství záznamů. Obsahuje celkem 34 folií. Nejvíce údajů je k povodni z roku 1926 a nejméně údajů nalezneme k povodni z roku 1911. Významným pramenem byla rovněţ korespondence s poslancem V. Bartoněm ve věci úhrad škod způsobených povodní z roku 1910 (AO Břestek, inv. č. 66). Jedná se celkem o 25 folií v letech 1912–1914, které zahrnují jednak poslancovu korespondenci s obecním úřadem v Břestku, jednak záznamy o plánu postavit silnici mezi obcemi Zlechov – Břestek – Tupesy, která byla povodní poničena. Z tohoto plánu nakonec sešlo a z peněz určených na stavbu silnice byla postavena škola v Břestku. Samotné povodni je zde věnováno poměrně málo prostoru v porovnání s popisem jejich následků (dopisy předsedy obecního úřadu poslanci Bartoňovi). Dále byly vyuţity i indikační skice obcí, které jsou v digitální podobě k dispozici v MZA Brno. Neocenitelným pomocníkem byly téţ inventáře k jednotlivým fondům, ve kterých jsem nalezl mnoţství odkazů na literaturu. Údaje byly získány i z internetových stránek obce Kostelany nad Moravou, na kterých je přepis kroniky obce od nejstarší doby aţ po rok 1927.28 Záznamy o přírodních pohromách se zde objevují pro období 1890– 1901. Výše uvedené informace byly ještě doplněny o údaje z historické databáze krupobití a záznamy hydrometeorologických extrémů na panství Veselí nad Moravou, které mi poskytla Mgr. Kateřina Chromá, Ph.D. Existuje také mnoţství pramenů a materiálů, které byly prozkoumány za účelem zjištění více podrobností o hydrometeorologických extrémech na panství Buchlov, ale kýţených výsledků nebylo dosaţeno. Jedná se především o Lesní škody na velkostatku Buchlov v letech 1843–1949,29 kde se nalézaly především záznamy o krádeţích panského dřeva, okusu stromů lesní zvěří, pytláctví nebo zaběhnutém dobytku. Dalším pramenem, který nenaplnil původní očekávání, byly Hospodářské zprávy a korespondence statku Buchlova z let 1882–1903.30 V neposlední řadě byl prostudován i karton Zdravotnictví a

28 Staţeno dne 30. března 2010: http://www.kostelanynadmoravou.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=7003& id =12497&p1=10983. 29 MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 456 Lesní škody. 30 MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 3180 Hospodářské zprávy a korespondence statku Buchlova: 1882–1903.

38 náhlá úmrtí,31 obsahující sice záznamy o nečekaných úmrtí, ale nikdy nezaviněných přírodní pohromou. Ţádané informace nevydaly ani protokolární knihy obcí Buchlovice32 a Stupava.33 Ve většině případů bylo rovněţ bezvýsledné prohledávání internetových stránek obcí (sekce historie) dříve spadající pod panství Buchlov. Zprávy o ţivelných pohromách nebyly uvedeny ani v publikaci Okolo Buchlova (Hrdý 2002), která se zabývá historií a charakteristikou mikroregionu Buchlov.

31 MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov inv. č. 417 Zdravotnictví – náhlá úmrtí.

32 SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Buchlovice, inv. č. 5 Protokolární kniha.

33 SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 1 Protokolární kniha.

5 ANALÝZA HYDROMETEOROLOGICKÝCH EXTRÉMŮ NA VELKOSTAKU BUCHLOV Následující kapitola se zabývá charakteristikami jednotlivých hydrometeorologických extrémů a popisuje jejich následky a dopady na lidskou společnost. Popis se zaměřuje na vymezení jejich rozsahu, vzájemně pohromy porovnává a určuje jejich společnou charakteristiku. V závěru se nachází stručné shrnutí všech poznatků o těchto extrémech.

5.1 Charakteristika jednotlivých hydrometeorologických extrémů

5.1.1 Povodeň před 11. říjnem 1797 Nejstarší zaznamenanou přírodní pohromou byla povodeň, která postihla panství Buchlov před 11. říjnem 1797. Nedozvídáme se však ani přesný den, kdy k události došlo ani obec, ve které pohroma napáchala škody. Víme pouze, ţe dne 14. října došlo k prošetření následků povodně a ţe bylo poţádáno o bonifikaci.

5.1.2 Krupobití a povodeň dne 4. června 1820 Prvním zaznamenanou ţivelnou pohromou bylo krupobití následované povodní v městečku Ţeravice leţící v jihozápadní části panství Buchlov. Podle pramenů (F45 VB fol. 5rv–9rv) se 4. června 1820 po krupobití vyhrnula voda z kopců, zaplavila údolí a poničila obilí. V závěru popisu škody obec ţádá krajský úřad, aby byla ušetřena povinnosti platby daní. Za celou vesnici je podepsán sedlák Anton Dobiáš. Škodní komise navštívila místo dne 8. června. Dále se nám však nedochovaly ţádné další údaje o této pohromě. Víme však, ţe před 14. červnem se vyskytla téţ povodeň na nedalekém panství Stráţnice34 a před 30. červnem postihlo krupobití a povodeň několik vesnic na blízkém panství Uherský Ostroh.35

34 MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních. 35 MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 122 Škody způsobené krupobitím.

5.1.3 Krupobití a povodeň dne 3. září 1823 Dalším záznam (F45 VB fol. 10rv–20rv, 51rv–52rv) o krupobití následovaném povodní se vztahuje k obcím Stříbrnice, Ţeravice a Osvětimany. Škodní komise, sloţená z výběrčích daní z panství Ostrá a Bzenec, začala událost vyšetřovat dne 11. září 1823 nejdříve v Stříbrnicích, 12. a 13. září pak navštívila i Ţeravice a Osvětimany. Na krajském úřadě byla situace vyřešena dne 1. května 1824. Pozemková daň pro všechny tři vesnice činila 193 zlatých (zl.) 13 krejcarů (kr.). Pro rok 1824 byla odpuštěna celá pozemková daň, tedy 193 zl. 13 kr. Detailnější záznam se nám dochoval z Osvětiman. Podle něho jsme se dozvěděli, ţe v Osvětimanech utrpělo škodu celkem 43 lidí a byla poškozena i fara. Z celkové úlevy 193 zl. 13 kr. připadlo obci Osvětimany 74 zl. 21 kr., coţ bylo 38,5%. Bohuţel ale prameny neuvádějí počet postiţených sedláků a výši úlev u dalších dvou vesnic.

5.1.4 Průtrţ mračen, krupobití a povodeň dne 12. června 1825 Jedna z největších pohrom buchlovského panství postihla celkem šest obcí a to Osvětimany, Buchlovice, Břestek, Stříbrnice, Medlovice a Ţeravice (F45 VB fol. 27r– 48rv, 90rv, 115rv, 119rv–131rv). Bonifikace však byla udělena pouze prvním pěti obcím. Byla zasaţena celá střední a jihozápadní část panství. Nejdříve přišla silná průtrţ mračen, během níţ padaly i kroupy. Poté následovala povodeň, která začala ustupovat aţ dne 13. června 1825. Během povodně přišlo dokonce pět lidí o ţivot, utonulo 103 kusů dobytka, voda zničila 52 obytných domů a dále bylo zaplaveno 18 stodol, 63 spíţí (Kämmern) a chlévů. Fabian Střiţ z Osvětiman ve své stíţnosti krajskému úřadu ze dne 16. srpna 1825 mimo jiné píše: … und mit allem Einrichtung zu Grunde ging auch überschwämmte mir mein Feld mit einen Metze Korn und zum Theil mit Sammer Waitzen bebaut nebst andern Kleinigkeiten, welchen Schaden ich ein auf 200 fr schädige.36 Kromě toho si dále stěţuje na sedláka Andrease Bietika, který jako představitel obce a sečítatel škod společně se svými bratry špatně odhaduje vzniklé škody a šidí své sousedy. Podobně se na krajský úřad se stíţností na odhady škod obrací Mariana Králiková z Osvětiman. Z pozdějšího prošetření vyplynulo, ţe obě stíţnosti byly neoprávněné a přehnané.

36 V českém překladu:… a se vším zařízením na pozemku bylo také mé pole s měřicí ţita a část letní pšenice s jinými maličkostmi zaplaveno, jejichţ škodu na nějakých 200 zlatých odhaduji.

Celková škoda na majetku byla odhadnuta na 29 275 zl., úředník však stanovil škodu pouze na 15 000 zl. Postiţené vesnice poţádaly o vyslání škodních komisí, a to především do Osvětiman, které byly postiţeny nejhůře. Obce si také stěţovaly na práci vrchnostenského účetního, který nepracoval tak rychle, jak by měl. Dne 21. června se na obhlídku zpustošeného panství vydal krajský praktikant s výběrčími daní z Uherského Hradiště a Velehradu. Zároveň byl určen na výpomoc úředník z Koryčan, aby alespoň jednou sepsal soupis všech škod. V Buchlovicích byl poškozen jak rustikál, tak i dominikál. Celkem škodu utrpělo 44 lidí. Kontribuce pro rustikál činila 98 zl. 50 kr. a byla celá odpuštěna. Náhrada na dominikálu tvořila pouze 14 zl. 31 kr. V Osvětimanech došlo rovněţ ke škodám na dominikálu. Pozemková daň byla ve výši 72 zl. a byla rovněţ odpuštěna v plné výši. Pohromou zde bylo postiţeno pět osob. Celkem bylo povoleno, aby si Buchlovice a Osvětimany na kontribuci odečetly 180 zl 11 kr. Ve Stříbrnicích zasáhlo krupobití a povodeň celkem 24 osob, náhrada byla vyčíslena na 12 zl. V Medlovicích postihl extrém 26 osob a náhrada byla vypsána ve výši 8 zl. 40 kr. V Břestku utrpělo škodu dohromady 30 osob, přičemţ náhrada byla stanovena na pouhých 11 zl. 40 kr.

V období od 31. srpna do 26. října 1825 byl ušlý zisk vesnic díky škodě způsobené kroupami celkem 158 zl. 28 2/4 kr. Poškozené vesnice proto ţádaly vrchnostenský úřad o vyplacení finanční náhrady. Později bylo zjištěno, ţe vrchnost podala mylné informace o topografických číslech pozemků. Stejně mylné informace obsahovaly i rustikální záznamy. Proto byl vrchnostenský úřad poţádán o nápravu této chyby. Objevila se i stíţnost Pavla Mikulíka ze Stříbrnic odeslaná dne 5. prosince 1826 na vrchnostenský úřad do Buchlovic na nespravedlivé vyměření bonifikace, která mu byla stanovena pouze na 3 zl 37 kr. Proto ţádal o přešetření. Dále se ze zápisu datovaného dne 13. dubna 1827 dovídáme o návštěvě buchlovské vrchnosti v Osvětimanech a o poskytnutém finančním daru na opravu fary. Ze zápisu datovaného dnem 17. května 1828 krajský úřad svolil buchlovskému panství úplnou bonifikaci příplatkové daně pro rok 1828, jejíţ výše činila 209 zl. 20 kr. Důvodem byly špatné výsledky hospodaření postiţených vesnic, které nebyly schopny platit daně v plné výši. Z dopisu od krajského úředníka ze dne 28. září 1825 plyne, ţe nejmenovaný mecenáš z Vídně poslal postiţeným panstvím příspěvek ve výši 100 zl. Protoţe kromě

42 buchlovského panství utrpělo škodu i panství Velehrad, rozhodl se věnovat 2/3 částky panství Velehrad a 1/3 panství Buchlov. Krajský úřad dále navrhl, aby velehradské panství vypomohlo sousednímu panství Buchlov. Jednalo se o finanční příspěvek a naturální pomoc. K pomoci se připojili i panství Zdounky, Hluk a Hoštice. Podrobná informace o příspěvcích je uvedena v tab. 2.

Tab. 2 Seznam panství, která poslala finanční příspěvek a naturální pomoc (v měřicích [M] a achtlích [a]) 37 a datum, do kterého byla daná pomoc zaslána Finanční Ţitná Pšenice Ţito Ječmen Hrášek Panství Datum příspěvek močka zl. kr. M a M a M a M a M a 9.7.1825 1086 25 14 13 86 14 63 8 12 4 50 4 27. 7. 1825 362 9 - 30 7 14 1 4 - 4 - 10 Velehrad 2.8.1825 - - 2 16 3 16 - - - - 3 16 3.11.1825 158 28 ------Zdounky 23.6.1825 20 - - - 4 - 6 - - - 10 - Hluk 27.6.1825 - - - - 2 24 - 20 - - - 20 Hoštice 18.12.1825 16 22 ------Celkem 18.12.1825 1664 40 17 27 105 3/4 73 1 12 8 67 18

Dne 12. června 1825 krupobití a povodeň napáchaly škody rovněţ ve vesnici Moravský Písek,38 dále v obcích velehradského panství Tupesy a Zlechově.39 O povodni se zachovala povodňová značka ukazující výšku hladiny vody během kulminace, která se nachází na domě ve Zlechově (Pavlíková 2009). Ve stejný den se objevilo krupobití i na velkostatku Bzenec (Příkazský 2001). Vesnice bzeneckého panství postihlo o čtyři dny později další velké krupobití, které poničilo především vinice (Karásek 1908; Hanák 1919; Hanák 1922).

37 1 měřice (německy die Metze) se skládala z osmi achtlů a odpovídala 0,192 ha; 1 achtl se rovnal 0,024 ha (Hofmann 1984). 38 MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí nad Moravou, inv. č. 153 Ţivelné škody. 39 MZA Brno, F207 Velkostatek Velehrad, inv. č. 116/7A-2 Povodně.

5.1.5 Krupobití a povodeň dne 30. května 1828 Po třech letech postihlo panství Buchlov opět krupobití (F45 VB fol. 62rv–70rv, 133rv–152, 159rv–174rv, 206rv). Postiţeny byly vesnice Stříbrnice, Ţeravice, Medlovice, Osvětimany, Břestek, Újezdec a Buchlovice. Jednalo se pravděpodobně o sérii přírodních pohrom, které výše zmíněné obce suţovaly od 10. května aţ do 10. července 1828, z nichţ krupobití dne 30. května napáchalo největší škody. Nejhůře poškozené byly vinice. Škoda na vinici byla odhadnuta na 14 000 věder:40 větve vinné révy byly ohnuty, krupobití potlouklo mnoţství ovoce, obilí bylo vytlučeno z klasů a sláma byla nenávratně ztracena. Škodní komise ve sloţení bzeneckého a kosteleckého výběrčího daní a dále velehradského písaře začala šetření dne 19. června 1828 v 8 hodin ráno v Ţeravicích. Téhoţ dne se ještě vydala do Stříbrnic. Další šetření pokračovalo následujícího dne, kdy členy komise byl opět velehradský písař a výběrčí daní z Ostré a Buchlovic. Během dalšího šetření, které bylo dokončeno dne 1. srpna 1829, byl pozměněn roční výnos půdy a tím i celková úleva na dani. Nejcitelnější změna byla provedena u obce Újezdec, zatímco nezměněný výnos byl zachován u vesnice Osvětimany. U zbylých obcí došlo k drobným úpravám. Všem obcím však byla pro rok 1828 dodatečně sníţena příplatková daň. Ze záznamu však jiţ neplyne výše daňové úlevy. V Břestku činil roční výnos půdy nejdříve 2142 zl. 36 kr., později byl zvýšen na 2942 zl. 36 kr. Příplatková daň byla původně stanovena na 47 zl. 49 kr., ale poté byla zkrácena na 36 zl. 26 kr., tedy o 23,4 %. V Buchlovicích byl stanoven roční výnos půdy původně na 3125 zl. 58 kr., později byl rovněţ zvýšen na 3160 zl. 92 kr. Příplatková daň byla nejdříve určena na 83 zl., ake následně byla sníţena na 67 zl. 30 kr., coţ znamená pokles o 19,3 %. Ve Stříbrnicích se roční výnos půdy původně rovnal 2484 zl. 20 kr., pak byl ale sníţen na 2433 zl. 67 kr. Příplatková daň byla v prvním případě 116 zl. 12 kr., a ve druhém jen 94 zl. 29 kr., takţe klesla tedy o 19 %. Pouze v Osvětimanech se roční výnos půdy nezměnil a činil 270 zl. 48 kr., příplatková daň však byla ze 4 zl. 58 kr. upravena na 4 zl. 3 kr., coţ znamenalo sníţení o 18,5 %. Roční výnos půdy v Újezdci byl nejdříve stanoven na 3186 zl. 55 kr., poté byl však

40 Jedno moravské vědro se rovnalo 56,589 litrům (Hofmann 1984).

44 radikálně sníţen na 1509 zl. 9 2/4 kr. Příplatková daň byla určena původně na 99 zl. 36 kr., ale následně jen na 80 zl. 50 kr., coţ znamená rozdíl o 19,2 %. V Ţeravicích se roční výnos půdy původně rovnal 1758 zl. 17 kr., poté byl ale zredukován na 1732 zl. 30 kr. I zde byla příplatková daň sníţena, a to z 124 zl 30 kr. na 101 zl. 12 kr., coţ odpovídalo sníţení o 18,5 %. Celkově byl tedy roční výnos půdy byl nejdříve určen na 13 078 zl. 57 kr. a následně byl zkrácen na 12 048 zl. 30. kr. Celková příplatková daň byla sníţena z původní částky 476 zl. 7 kr. na 384 zl. 39 kr., coţ se rovnalo zkrácení o 19,4 %. Do 20. dubna 1829 bylo ve finanční sbírce konané pro postiţené obce shromáţděno celkem 610 zl. 39 kr. Dohromady přispělo 14 panství (např. Vsetín, Malenovice, Borovice, Střílky), stejně jako olomoucký a uhersko hradišťský kraj. Dekretem ze dne 14. srpna 1833 byl povolena zpětně úleva z pozemkové daně pro Stříbrnice pro roky 1828 aţ 1833, jenţ činila 6 zl. 51 2/8 kr. ročně. Celková úleva za pět let byla 34 zl. 16 1/4 kr. Důvodem zpětné úlevy byla minimální výnosnost polí.

5.1.6 Povodeň před 6. zářím 1828 Pouze jediný záznam (F45 VB fol. 61rv) se nám dochoval o povodni ve Starém Městě, která zpustošila tamější louky před 6. zářím 1828. Právě v tento den provedla škodní komise reprezentovaná buchlovickým a velehradským výběrčím daní za doprovodu písaře obhlídku poničených luk. O této události se dovídáme ze záznamu krajského úřadu ze dne 10. září 1828. Dne 31. srpna téhoţ roku zasáhla povodeň rovněţ panství Stráţnice. Jednalo se o vesnice Lidéřovice, Suchov, Hrubá Vrbka, Javorník, Kněţdub, Velká nad Veličkou, Sudoměřice, Radějov a Nová Lhota.41

5.1.7 Povodeň před 9. červnem 1829 Před 9. červnem 1829 postihla povodeň vesnice Jarošov a Mařatice, kde způsobila škodu na okolních loukách (F45 VB fol. 153rv). Tyto obce sice nepatřily do správy panství Buchlov, přesto je ale o této události v archiváliích zkoumaného fondu zmínka. Kromě Jarošova a Mařatic postihla povodeň dne 20. května 1829 panství Veselí, kde způsobila škody v samotném Veselí nad Moravou a jeho předměstí, stejně jako

41MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních.

45 v obcích Zarazice, Vnorovy a Moravský Písek.42 Panství Veselí bylo povodní opět postiţeno před 19. červnem a před 26. červnem stejná povodeň postihla rovněţ panství Bzenec.43

5.1.8 Krupobití dne 16. srpna 1832 Po čtyřech letech od poslední události postihlo panství Buchlov okrajově krupobití, které způsobilo škody v severozápadní části dominia v obcích Stupava a Staré Hutě (F45 VB fol. 179rv–183rv). Obyvatelé Stupavy pohromu popsali následovně: „Wčerejšiho dně okolo 6té hodiny před wečerem přišlo hrozné powětři, z kterým y kraupi na naše Stupawské obilí padli, a znamenitau škodu zpusobili. Poněwadţ ale ještě mnoho ječmena a ozymni pšenice lide na poli maji, chtěji dle moţnosti rač dnes jak zeytra takowé uklidit;“. Prošetření škod mělo být zahájeno dne 30. srpna 1832, ale vzhledem ke špatné dostupnosti postiţených obcí musel buchlovický komisař poţádat panství Střílky o poskytnutí osedlaných koní, kterým by se do vesnic dopravil. Komise se na místo dostala aţ dne 1. září 1832. Bohuţel se zde nedozvídáme více podrobností. Ve stejný den bylo krupobití zaznamenáno i v 60 km vzdáleném Brnu a v obcích Hvězdlice a Kozlany na Vyškovsku.44

5.1.9 Krupobití dne 2. května 1833 První z řady krupobití postihlo na začátku května městečko Ţeravice (F45 VB fol. 195rv–198rv, 202rv). O této události se dovídáme ze ţádosti o vyslání škodní komise ze dne 25. května. Došlo k potlučení mnoha plodin, nastal jejich nedostatek a díky tomu poddaní nebyli schopni řádně odvést daně. Díky vytrvalému deštivému počasí byly některé domy velmi podmáčeny. Škodní komisi tvořil vrchnostenský úředník z Bzence, delegát z Moštěnice, vlastníci statků a hradišťský úředník jako vrchní komisař. Komise se k sepsání škod sešla 15. května. Ţeravicím byla vyměřena pozemková daň ve výši 226 zl. 21 2/8 kr. Na ţádost postiţených obyvatel byla celá daň pro rok 1833 odpuštěna.

42 MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí, inv. č. 153 Ţivelné škody.

43 MZA Brno, F 287 Velkostatek Bzenec, inv. č. 116/7A-2 Povodně.

44 Anály kláštera Starobrněnského 1826–1832, 41 I: 31.

5.1.10 Krupobití a záplava dne 6. července 1833 Další krupobití na panství Buchlov postihlo obec Ţeravice (F45 VB fol. 212 rv– 216rv) dne 6. července 1833. Ještě téhoţ dne poţádala obec o vyslání škodní komise. Jejich ţádost vypadala následovně: „Ponewadţ Na nas Pan Bůch, Wšemohaucy dnešniho dně totiţ 6te Července, Welki Nestesty poslati račil, totiţ zpusobitim wšechno Poly, a winohradi zkaţeny sou. tak mi slavnů Komisy Poníţeně ţádame.“ Za obec se podepsal půdmistr Josef Hemanek. Podle záznamů bylo krupobití doprovázeno nezvykle silným hřměním. Komisi tvořili úředník z panství Kostelec, výběrčí daní jménem Bensold z dominia Milotice a hlavním komisařem byl jmenován bzenecký úředník. Komise dne 8. července 1833 konstatovala potlučenou úrodu na polích a zahradách. Největší újmu utrpěl především ječmen, nedozvídáme se však, jak velká plocha byla poničena. Dále byly potlučeny vinice a komise zaznamenala i nánosy písku, štěrku a zeminy na loukách. Povodeň také strhla některé ploty. Na základě toho poţádala obec o úlevu na dani, která ji byla přiznána na několik let dopředu. O jakou částku se jednalo, se však jiţ nedočteme. Ve stejný den postihlo krupobití a povodeň i vesnice, které spadaly pod správu panství Bzenec. Jednalo se o Syrovín, Hostějov, Vracov a samotné město Bzenec. Zprávy o tomto extrému však nalézáme pouze v záznamech fondu Velkostatek Buchlov (F45 VB fol. 216rv–226rv). Krupobití se nevyhnulo ani městečku Malenovice (Prasek 1883).

5.1.11 Poţár způsobený bleskem dne 13. srpna 1833 Jediný záznam poţáru způsobený bleskem se přihodil Josefu Pištakovi z Domanína (F45 VB fol. 204rv–205rv). Díky blesku se zapálilo pole, na kterém shořela blíţe neurčená úroda a dále vyhořela i Pištakova světnice. Komise provedla obhlídku místa poţáru dne 20. srpna 1833 a přiznala poškozenému majiteli úlevu na dani. Více se však o této události jiţ nedozvídáme.

5.1.12 Krupobití dne 16. srpna 1833 V polovině srpna roku 1833 došlo k dalšímu krupobití, tentokrát v obci Polešovice spadající pod správu panství Velehrad (F45 VB fol. 199rv–201r). Škodní komise sestávající se z bzeneckého úředníka a kosteleckého výběrčího daní jako vrchního komisaře byla do Polešovic vyslána aţ dne 8. října 1833. Komisař Jančák poslal dne 9.

října krajskému úřadu zprávu, ve které se zmiňuje, ţe byly poničeny vinice, louky a pastviny. Blíţe však škody neupřesnil. Dalším postiţeným panství bylo panství Stráţnice. Ve dnech 15.–16. srpna 1833 postihly trvalé deště a lijáky následované povodní obec Novou Lhotu. Dne 16. srpna byl rovněţ zmíněn liják ve vesnicích Kuţelov a Milokošť. Ve stejný den nastala průtrţ mračen v Kněţdubu, Tvaroţné Lhotě, Lipově, Hrubé Vrbce, Javorníku, Suchovu a Velké nad Veličkou.45

5.1.13 Krupobití dne 3. června 1838 Po pěti letech zasáhlo panství Buchlov další krupobití, které tentokrát postihlo vesnici Boršice (F45 VB fol. 267rv–270rv). Komise skládající se z panského úředníka jménem Josef Schubert a bzeneckého a hradišťského výběrčího daní navštívila Boršice dne 15. června 1838 a stručně se zmínila o škodách na polích a vinicích. Na krajském úřadě se záleţitostí zabývali se zpoţděním aţ dne 23. července 1838. Dne 30. května 1838 postihlo krupobití rovněţ obec Kuţelov, dříve náleţející pod panství Stráţnice.46 Předposlední květnový den krupobití dále zasáhlo dominium Jaroslavice leţící nedaleko Znojma, kde utrpěly újmu vesnice Hrabětice a Valtrovice (Peřinka 1905). V městečku Malenovice bylo zaznamenáno krupobití dne 1. června 1838 (Prasek 1883).

5.1.14 Liják, krupobití a povodeň dne 6. května 1839 Na začátku května roku 1839 postihla městečko Buchlovice a obce Stříbrnice, Boršice a Dvůr Hruškovice bouřka s lijákem (F45 VB fol. 272rv–280rv, 299rv–304rv). Událost byla popsána následovně: „Das am 6t. D: Mts in der Mittags stunde, in die hiesige Gegend sich gezogene Gewitter war mit einen starken Platzregen begleitet.“47 Poté následovala velká povodeň, která zaplavila pole a odplavila úrodnou půdu. Rovněţ poškodila několik blíţe nejmenovaných objektů. Na poli Za zámkem, leţící jiţně od Buchlovic, bylo potlučeno letní ovoce.

45 MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních. 46 MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních.

47 V českém překladu: šestého tohoto měsíce kolem poledne byla ve zdejším kraji bouřka doprovázená silným lijákem.

Ve Stříbrnicích bylo poškozeno pole oseté ječmenem, hrachem, čočkou a bramborami, a to celkem 122 měřic (23,42 ha). Na dalším poli Na Rozárkách bylo poškozeno 34 měřic ovsa (6,53 ha). Na Dvoře Hruškovice utrpělo škodu pole, na kterém byl vyset ječmen, oves a čočka, výměra poškozeného pole byla 94 měřic (18 ha). Další poničené pole bylo oseté ovsem, výměra škody činila 97 a 1/4 měřice (18,7 ha). Jiţ dne 7. května 1839 v ţádosti o zaslání škodní komise, která obsahovala i popis škody, ţádali představitelé obcí o úlevu z pozemkové daně. Škodní komise navštívila Buchlovice, Stříbrnice a Dvůr Hruškovice dne 12. května a skládala se z buchlovického a velehradského výběrčího daní. Výsledný protokol o rozsahu škody byl zhotoven dne 10. června. Záznam s výší udělené bonifikace se dochoval pouze pro Stříbrnice, zatímco pro zbylé dvě obce nenacházíme o daňové úlevě ţádné informace. Víme jen, ţe byla poškozen jak dominikál, tak i rustikál. Z nařízení ze dne 2. října 1839 byla Stříbrnicím na dominikálu sníţena daň pro tento rok o 3 zl. Na rustikální půdě byla vyměřena úleva pouhý 1 zl. 1 kr. Tyto pohromy pravděpodobně způsobily škody i v dalších vesnicích, například v Ţeravicích a Osvětimanech. Bohuţel se nedochovaly popisy těchto škod, ale jen výše udělené bonifikace pro tyto vesnice. Na dominikální půdě pro obec Ţeravice byla sníţena daň o 3 zl. 15 kr. Osvětimany získaly úlevu z rustikální půdy ve výši 1 zl. 48 kr. a Ţeravice 9 zl. 32 kr. Ani u jedné z obou vesnic se nám nedochoval daňový základ. Dne 6. května 1839 postihla bouřka a povodeň také obec Boršice, kde se zároveň objevilo i krupobití. Do vesnice dorazila škodní komise jiţ dne 10. května. Skládala se z komisařů z Bzence a Ostré. K dopravě na místo pohromy byly vyuţiti osedlaní koně z velehradského panství. Podle sdělení komise povodeň zaplavila louky a vinice byly potlučeny kroupami.

5.1.15 Krupobití dne 16. června 1839 Další přírodní pohroma postihla severozápadní část panství. V noci z pátku 15. na sobotu 16. června 1839 kolem druhé hodiny ranní došlo ve vesnici Stupava ke krupobití (F45 VB fol. 281rv–288rv, 293rv–297rv). Kroupy byly doprovázeny silnou bouřkou a poničily ovoce, avšak největší škody však napáchaly na poli osetém ţitem. Dne 24. června byli krajským úřadem do škodní komise jmenováni výběrčí daní z panství Velehrad a Koryčany a vrchním komisařem se stal vrchnostenský úředník ze Střílek. Komisaři se sešli aţ 18. července před budovou školy ve Stupavě a dohodli se, ţe Stupavu neopustí, dokud nebude všechna škoda sečtena. Doprovod jim tvořili čtyři místní

49 sedláci. Na základě sepsání škodního záznamu bylo poţádáno o odpuštění celé pozemkové daně vztahující se k poničenému ovesnému poli. Tomuto poţadavku bylo vyhověno. Výše bonifikace se nám však nedochovala. Dne 14. června 1839 došlo ke krupobití nedaleko Znojma ve vesnici Dyjákovice na velkostatku Jaroslavice (Peřinka 1905), o den později, 15. června postihlo krupobití obec Paršovice na velkostatku Hranice, leţícím poblíţ Přerova (Bartovský 1909).

5.1.16 Krupobití dne 20. května 1840 Nejzápadnější část panství Buchlov postihlo opět po roce krupobití. Tentokráte způsobilo škodu v obci Moravany (F45 VB fol. 313rv–314rv, 318rv). Dne 20. května 1840 okolo šesté hodiny večerní zasáhlo Moravany krupobití doprovázené hromobitím, které způsobilo ze 2/3 škodu na ţitu. Proto představitel obce ţádal, aby byla obci udělena přiměřená úleva na dani. Dále bylo uvedeno, ţe krupobití přišlo ze severovýchodu od Bohuslavic.

5.1.17 Liják a povodeň dne 29. května 1840 Dalším extrémem, který v krátké době postihl vesnici Moravany, byl liják a povodeň (F45 VB fol. 310rv–312rv, 320rv–322rv). V sobotu dne 30. května 1840 bylo jménem moravanského půdmistra Karla posláno na vrchnostenský úřad do Buchlovic oznámení o vzniklé škodě: „… wčerissiho dne 29 tiho Maya 1840 popoledni we 4 Hodinach přissla takowa Powoden ţe neni pamatnika cobi takowau Wodu widel, ţe zebrala mnoho Rola Vinohradi Luki zaplawila a Zahradi pozbirala a zaplawila kdegaki dřewgeni plot zabrala itaki do paru Domu se wrasila.“ Povodni předcházela silná bouře, během níţ vznikla v krátké chvíli nečekaná povodeň. Jiţ 31. května bylo zaţádáno o přiměřenou úlevu na dani. Z rozhodnutí gubernia bylo dne 20. srpna krajským úřadem oznámeno odpuštění celé pozemkové daně na rok 1840, jeţ činila 222 zl. 10 kr. Tato úleva se vztahovala jak na krupobití ze dne 20. května, tak na liják a povodeň ze dne 29. května. O týden později, ve dnech 7. a 8. června 1840, zasáhly ţivelné pohromy také nedaleké panství Veselí. Ve Vnorovech bylo zaznamenáno krupobití a snad i průtrţ mračen, sousední obec Zarazice pustošilo rovněţ krupobití a navíc i povodeň. Povodní bylo zasaţeno i samotné město Veselí nad Moravou společně

s Moravským Pískem.48 První polovina června se celkově vyznačovala deštivým počasím a trvalými lijáky. V této době byla povodní postiţena panství Uherský Ostroh, Stráţnice a Bzenec.49

5.1.18 Krupobití dne 2. května 1841 Jediný záznam z roku 1841 se zmiňuje pouze o krupobití ve vesnici Polešovice, která náleţela pod správu panství Velehrad (F45 VB fol. 330rv). Škodní komise byla tvořena buchlovickým a napajedelským výběrčím daní. Komisaři se k prošetření pohromy sešli ráno dne 15. května 1841.

5.1.19 Krupobití, liják a povodeň dne 19. července 1843 Červenec roku 1843 se vyznačoval velmi deštivým počasím. Dne 19. července zasáhl většinu panství liják a krupobití následované povodní. Mezi postiţené vesnice se řadily Břestek, Buchlovice, Medlovice, Osvětimany, Stříbrnice, Ţeravice a Staré Hutě (F45 VB fol. 337rv–414rv, 417rv–451rv). Ve čtvrtek kolem sedmé hodiny večer se nad kraj přihnaly velké a těţké mraky, ze kterých se spustil liják doprovázený kroupami. Některé potoky se vylily ze svých koryt a zaplavily okolní pole a louky. Kroupy potloukly ovoce a velké plochy vinohradů, škody utrpěl i oves, čočka a zelí. Ţádosti o zaslání škodní komise docházely do Buchlovic ve dnech 21. aţ 23. července. Do škodní komise byli jmenováni úředníci z panství Koryčany a Velehrad a dále výběrčí daní z panství Bzenec a Velehrad. Všechny vesnice podaly ţádost o úlevu z pozemkové daně a to jak z rustikálu, tak i dominikálu. Jedinou výjimku tvoří obec Staré Hutě, u které se nezachovaly ţádné škodní záznamy. Rozhodnutí gubernia o výši bonifikace rovněţ zaznamenáno nemáme. V Břestku bylo povodní postiţeno dohromady devět pozemků, z toho bylo pět luk a čtyři pole. Více informací se z protokolu jiţ nedozvídáme. V Buchlovicích utrpělo škodu celkem 68 obyvatel. Lijákem a krupobitím bylo poškozeno celkem 95 pozemků, z toho 76 luk, 12 polí a 7 domovních zahrad. Jednalo se jak o dominikál, tak i rustikál. Rozsah

48 MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí, inv. č. 153 Ţivelné škody. 49 MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 42 Škody na polích a lesích; MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních; MZA Brno, F 287 Velkostatek Bzenec, inv. č. 116/7A-2 Povodně.

51 poškozených parcel se pohyboval od 1/3 aţ do úplného zničení. Oves byl zničen ze 2/3. Velké škody utrpěl Sigmund Hasl, který přišel o většinu úrody, kdyţ byl oves a hrách vymlácen kroupami a ječmen byl zničen ze 2/3. Celková plocha poškozených pozemků byla 77 jiter 383 sáhů, coţ činí asi 44,6 ha. Roční výnos poškozené půdy se rovnal 480 zl. 15 3/4 kr. a kontribuce činila 97 zl. 39 kr. Nejméně poničených pozemků nahlásili majitelé z Medlovic. Jednalo se celkem o 16 postiţených obyvatel. Dohromady újmu utrpělo 21 pozemků, z toho 12 luk a 9 polí. Všechny pozemky byly poškozeny povodní. Rozsah poškození se pohyboval od 1/3 do 2/3. Celkem utrpělo škodu pouze 6 jiter 299 sáhů, coţ bylo kolem 3,6 ha. Roční výnos poškozené půdy činil 30 zl. 25 kr. a daňový základ se rovnal 3 zl. 37 kr. V Osvětimanech bylo postiţeno 98 obyvatel, přičemţ celkem utrpělo škodu 288 pozemků, z toho 189 polí, 90 luk, sedm zahrad, jedna vinice a jedna obecní pastvina. Pozemky byly poškozeny kroupami, lijákem i povodní. Mnoţství parcel bylo zaplaveno štěrkem, újmu rovněţ utrpěly otavy. Rozsah míry škod byl od 1/3 do 1/2. Poškozené pozemky měly výměru 253 jiter 759 sáhů, coţ se rovnalo asi 146,3 ha. Roční výnos poškozené půdy se rovnal 1633 zl. 27 kr. a daňový základ byl stanoven na 255 zl. 38 zl. Celkem 17 obyvatel Stříbrnic utrpělo škodu na 29 pozemcích: jednalo se o 23 luk, pět polí a jednu zahradu. Všechny pozemky byly postiţeny povodní. Podobně jako v Medlovicích se i zde rozsah škody pohyboval od 1/3 do 2/3. Ve Stříbrnicích však v tomto roce nečekali ţádnou úrodu vína. Celková výměra poškozených pozemků byla 30 jiter 253 sáhů, coţ se rovnalo přibliţně 17,4 ha. Roční výnos poškozené půdy činil 201 zl. 82 kr. a kontribuce byla stanovena na 40 zl. 35 1/4 kr. V Ţeravicích bylo postiţeno stejně jako v Osvětimanech 98 majitelů polí, vinohradů a domácích vinic. Celkově utrpělo škodu 201 pozemků, z toho 153 vinohradů, 42 polí a 6 domácích vinic. Většina pozemků byla poničena krupobitím, některé poškodila povodeň. Rozsah škody se pohyboval od 1/4 do 3/4 poškozené plochy. Celkem bylo poškozeno 118 jiter. 995 sáhů, coţ se rovnalo asi 68,6 ha. Roční výnos půdy byl 1076 zl. 31 kr. a daňový základ poškozených pozemků se rovnal 146 zl. 12 kr. Ani u jedné z obcí nebyla uvedena výše kontribuce. Dne 19. července 1843 byly krupobitím a povodní postiţeny i další obce, většinou jiţně od panství Buchlov. Jednalo se o vesnice spadající pod velkostatek Velehrad, kam patřily Polešovice, Boršice, Nedakonice, Kostelany a Zlechov (F45 VB fol. 410rv). Krupobití rovněţ postihlo městečko Koryčany a přilehlé vesnice Blišice a Jestřabice (F45

VB fol. 415rv). Před 22. červencem 1843 bylo krupobití zaznamenáno rovněţ na panství Uherský Ostroh50. Celkový rozsah přírodní pohromy nám dokreslí i krupobití ze dne 19. července 1843, o kterém máme záznamy na Kroměříţsku. Krupobití postihlo přidruţené vesnice Těšnovice, Kotojedy, Drahlov a dále obce Jarohněvice a Bařice – Velké Těšany51.

5.1.20 Povodeň před 23. květnem 1845 Ve dnech 23. aţ 24. května 1845 přišlo na vrchnostenský úřad na Velehradě hlášení o povodních v obcích Nedakonice a Polešovice, leţících jiţně od panství Buchlov (F45 VB fol. 452rv). Dne 28. května byli krajským úřadem jmenováni do škodní komise výběrčí daní z panství Buchlov a hradišťský úředník. Komise byla do povodní postiţených obcí vyslána aţ 9. června. Více se však o dané události nedozvídáme. Dále je známo, ţe před 12. dubnem 1845 postihla povodeň obec Strání, která dříve patřila pod správu velkostatku Uherský Ostroh. Stejné panství postihla povodeň před 13. květnem, kdy ţivel zasáhl města Uherský Ostroh a Kunovice a dále obec Horní Němčí52. Před 16. květnem je záznam o povodni ve Veselí nad Moravou a v obcích Zarazice, Vnorovy a Moravský Písek, které byly součástí panství Veselí53.

5.1.21 Povodeň dne 16. června 1845 Po dvou letech přišla do obce Stříbrnice opět velká voda dne 16. června 1845 (F45 VB fol. 445rv–451rv). Dne 17. června byla zaslána na vrchnostenský úřad do Buchlovic ţádost o udělení úlevy na daních. Kromě toho obsahovala i krátký popis pohromy, podle kterého se dopoledne dne 16. června 1845 mezi 10. a 11. hodinou rozvodnil za obcí Medlovický potok, který částečně zaplavil okolní pole. Stalo se tak po lijáku. Tomáš Martínek ze Stříbrnic poslal dne 17. června na vrchnostenský úřad vlastní popis škody, podle kterého mu potok zaplavil a úplně zničil tři louky leţící v údolí. Ty byly zaneseny kamením a štěrkem. Dále také ţádal odpovídající úlevu na dani. Dne 8. ledna 1846 byla bonifikace nakonec udělena pro celou vesnici Stříbrnice a to tak, ţe pro rok 1845 si obec mohla z kontribuce odečíst 38 zl. 41 kr. a úleva pro rok 1846 činila 10 zl. 9 kr.

50 MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 122 Škody způsobené krupobitím.

51 SOkA Kroměříţ, fond B-A 1, inv. č. 30, Denkbuch der Stadt Kremsier).

52 MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 122 Škody způsobené krupobitím. 53 MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí, inv. č. 153 Ţivelné škody.

Dohromady byla tedy udělena úleva ve výši 48 zl. 50 kr. pro dobu čerpání dva roky. Povodeň také někdy před koncem měsíce červen pustošila panství Uherský Ostroh. Byla zaznamenána v Uherském Ostrohu a Předměstí a v obci Ostroţská Nová Ves54.

5.1.22 Krupobití a vichřice dne 20. května 1847 První přírodní pohromou roku 1847 se stalo krupobití a vichřice ze dne 20. května, které způsobily škody v obcích Buchlovice, Břestek, Stříbrnice, Zlechov, Boršice, Ořechov, Tučapy a Váţany (F45 VB fol. 460rv– 472rv). V Buchlovicích, Břestku a Stříbrnicích přišlo krupobití v odpoledních hodinách a poničilo pole osetá ţitem a další úrodu. Vichřice olámala větve ovocných stromů, poshazovala ovoce a způsobila škody na loukách. Škodní komise byla krajským úřadem jmenována dne 25. května a to ve sloţení úředníků z panství Buchlov, Velehrad a Bzenec. Komise zahájila šetření dne 2. června nejprve v Buchlovicích a pokračovala aţ do 4. června v dalších obcích. Všechny vesnice poţádaly o úlevu na dani. Dne 25. září 1847 bylo rozhodnuto o udělení bonifikace pro obce Buchlovice, Břestek a Stříbrnice v plné výši pozemkové daně, tedy 446 zl. 33 kr. Ţe se jednalo o významný extrém, potvrzují i záznamy o krupobití z 20. května v obcích Kvačice, Chilice, Hluk, Dolní Němčí, Nivnice, Kunovice, Míkovice, Sady a Vésky, které dříve spadaly pod panství Veselí.55 Kolem 23. května 1847 postihlo krupobití rovněţ Lipník nad Bečvou a Sušice (Baďura 1906).

5.1.23 Povodeň před 17. červencem 1847 Další pohroma, o které se nám nedochovalo dostatek údajů, byla povodeň v Bzenci (F45 VB fol. 459rv). Víme pouze o vyslání komise dne 29. července 1847 ve sloţení úředníků z panství Veselí a Buchlov. Pravděpodobně stejná povodeň zasáhla i vesnice velehradského panství Polešovice, Kostelany a Babice (F45 VB fol. 458rv). Podle hlášení vzniklá povodeň zaplavila pouze louky. Škodní komise, skládající se z nejmenovaného hradišťského úředníka a úředníka buchlovského panství Bernarda Dvořáčka byla svolána na den 28. července, aby sepsala vzniklé škody.

54 MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 122 Škody způsobené krupobitím. 55 MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí, inv. č. 153 Ţivelné škody.

5.1.24 Krupobití, liják a povodeň dne 4. srpna 1847

Další obcí velehradského panství, kterou postihla přírodní pohroma, byla vesnice Domanín leţící jiţně od panství Buchlov (F45 VB fol. 457rv). Z hlášení ze dne 6. srpna 1847 se pouze dozvídáme, ţe vesnice zaţila během jediného dne průtrţ mračen s kroupami, která byla příčinou následné povodně. Dne 19. srpna byla do Domanína poslána škodní komise sloţená z bzeneckého výběrčího daní a krajského písaře Franze Biegela.

5.1.25 Přírodní pohromy v Břestku v letech 1909–1910 Vesnici Břestek a její blízké okolí postihly během dvou let tři různé přírodní pohromy. V roce 1909 utrpěla obec velké škody suchem, kvůli kterému poţádala o úlevu z pozemkové daně.56 Zemské finanční ředitelství ţádosti vyhovělo a dekretem ze dne 30. června 1909 odepsalo z pozemkové daně pro tento rok částku 204 korun 34 haléřů. Další pohroma v podobě krupobití následovala roku 1910.57 Dozvídáme se pouze o tom, ţe krupobití zničilo všechnu úrodu na polích. Kromě Břestku krupobití postihlo nedaleký Zlechov (SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 66, fol. 23rv). Poslední a nejničivější událostí byla povodeň zaznamenaná v Břestku v září 1910 (SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 66, fol. 2rv–22r; inv. č. 175, fol. 28r–34rv). V tomto měsíci se rozvodnila řeka Morava a velmi citelně poškodila silnici v délce pěti kilometrů vedoucí ze Zlechova přes Tupesy do Břestku. Dne 7. června 1911 poslalo Oddělení zemského stavebního úřadu v Uherském Hradišti představenstvu obce oznámení o šetření následků škody na silnici, které proběhne v pátek 14. června od 9 hod. Obec Břestek byla v této době velmi chudou vesnicí topící se v dluzích, proto o devět měsíců později, dne 13. března 1912, musela zaţádat okresní hejtmanství o nouzovou podporu. Nakonec jí byl udělen státní příspěvek ve výši 1 600 korun, který měly být pouţit na opravu silnice. Místo toho vyuţila obec peníze na stavbu nové školy.

56 SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Břestek, inv. č. 175 1911, 1916, 1919, 1926, 1935 Škody v zemědělství následkem sucha, povodní, krupobití (nadále jen SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 175, fol. 34rv). 57 SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Břestek, inv. č. 66 1912-1914 Korespondence s poslancem V. Bartoněm ve věci úhrad škod způsobených povodní r. 1911 (nadále jen SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 66, fol. 23rv) 55

5.1.26 Povodeň před 11. červencem 1919

Další přírodní pohromou, která zasáhla území velkostatku Buchlov, byla povodeň v Břestku před 11 červencem 1919 (SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 175, fol. 18r–21rv). Během této povodně, kdy hlavním zdrojem zkázy byla řeka Morava, bylo nakázáno téhoţ dne Okresním hejtmanstvím v Uherském Hradišti, aby obecní rady vydaly vojínům, jejichţ domovy utrpěly během pohromy škodu, potvrzení o škodě způsobené povodní. Na základě tohoto potvrzení si mohl vojín zaţádat o delší dovolenou a pomoci při odklízení následků povodně. S tím je spojeno i Provolání Moravského zemského sněmu ze dne 14. července, ve kterém zemský výbor vyzýval všechny občany republiky k účasti v celonárodní sbírce na pomoc postiţeným obcím. Povodeň přišla těsně přede ţněmi, takţe ztráty na zemědělských plodinách byly poměrně vysoké. Z Břestku utrpělo škodu celkem 36 lidí. Podle jejich hlášení bylo zničeno celkem 0,534 ha ječmene, 0,0025 ha ţita a 0,096 ha brambor. Dále bylo vodou zaplaveno celkem 2,976 ha luk, na kterých se sušilo seno a které bylo vodou odneseno. Také bylo zaplaveno 0,624 ha polí, na kterých dozrávala úroda. Rovněţ bylo vodou poškozeno 0,096 ha zahrad. Bahno zaplavilo dohromady území o rozloze 0,576 ha. Největší škodu na nemovitosti utrpěl stav na řece, který se zřítil a byl vodou odnesen. Škody dosáhly hodnoty 30 000 korun. Další významnou škodou byl sebraný most přes potok v hodnotě 15 000 korun. Kromě toho byly zaplaveny hospodářské budovy (stáj, mlat), voda shodila část domovní zdi a velkou škodu utrpěl rovněţ dům, kterému rozpukalo zdivo v důsledku nedalekého sesuvu půdy.

5.1.27 Povodeň v červnu 1926 Po sedmi letech se opět přihnala povodeň do obce Břestek v červnu roku 1926 (SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 175, fol. 10rv–17rv). Škodu nahlásilo 25 obyvatel a celková škoda dosáhla 14 850 korun. Během povodně byla zaplavena pole s řepou, bramborami a ţitem, jejichţ poškození kolísalo od 50% do 100%. Další újmou bývalo odnesené seno ze zaplavené louky. I při této pohromě došlo ke strţení mostku vedoucího přes Zlechovský potok , výše škody se však vyšplhala pouze na 1 500 korun. Díky této události byl sepsán výkaz škod, ve kterém můţeme nalézt detailní rozpis škod. Zároveň vznikla i místní pomocná komise sestávající se ze starosty a dvou aţ čtyř místních znalců. Podobně jako v průběhu povodně v červenci 1919, i zde nalezneme

56 solidaritu povodní nepostiţených občanů. V tomto případě nabídl nejmenovaný podnik z Českomoravské vrchoviny sadbové brambory za zvýhodněnou cenu.

5.1.28 Zima v letech 1928/1929 O kruté zimě 1928/1929 se dočítáme v kronice obce Stupava. Do 20. ledna 1829 panovaly mrazy v rozmezí –10 aţ –24°C, výška sněhu se pohybovala okolo 20–25 cm. Poté přišly přívaly sněhu, jehoţ průměrná výška sněhu dosahovala 90–100 cm. Ke konci ledna přišly silné větry trvající po celý leden, které tvořily závěje aţ tři metry vysoké. V únoru se průměrné teploty pohybovaly mezi –20 aţ –30°C, přičemţ nejniţší teplota byla naměřena dne 13. února, kdy teploměr ukázal 34°C pod nulou. Tloušťka ledu v řekách dosáhla více neţ dvou metrů. Od 18. do 28. února byla uzavřena místní škola a doprava mezi vesnicemi se téměř zastavila. Nejkritičtější den nastal 1. března 1929. Tehdy se zvedl silný vítr, sníh zavál všechny cesty i ţelezniční koleje, některé vlaky byly zasypány přímo na trati a vlaková doprava byla na čtyři dny pozastavena. Došlo aţ k 90 % úhynu všeho ptactva, hladem a mrazem uhynulo 80 % koroptví a 70 % zajíců, na mráz doplatila mnohá včelstva. Dlouhé a silné mrazy napáchaly rovněţ velké škody v bukových lesích a ovocné stromy byly z více jak 50 % poničeny. Sníh začal tát kolem 10. března, noční teploty však klesaly ještě k –10°C aţ do 20. dubna. K výraznějšímu oteplení a oblevě došlo teprve aţ ke konci tohoto měsíce. Kdyţ v květnu rozkvétaly první stromy, na mnohých místech se ještě drţely ostrůvky sněhu.58

5.1.29 Sucho v letech 1934–1935 V roce 1934 postihlo Břestek velké sucho (SOkA UH, AO Břestek, inv. č. 175, fol. 1r–9r). Podle vládního nařízení číslo 75/1928 poţádalo dohromady 45 zemědělců o slevu pozemkové daně. Důvodem byly obrovské škody na bramborách a jiných plodinách vzniklé v důsledku sucha. Poškozená plocha byla odhadnuta asi na 100 ha, přičemţ finanční škoda na všech plodinách se pohybovala kolem 26 810 korun. Díky suchu měli zemědělci o více neţ 50 % menší výnosy a zároveň zaţádali o sníţení daně z obratu. Jedním ze ţadatelů o slevu z nájemného z pronajatého pole byl i Metoděj Novák, který byl díky suchu postiţen na produkci brambor a jarním osevu. Pro rok 1934 mu byla udělena

58 SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 2 Kronika obce Stupava

57 sleva 20 %. V kronice obce Stupava se o suchu v roce 1934 dočteme následující: „Sněhu bylo velmi málo. Duben byl velmi teplý, např. dne 18. dubna bylo naměřeno 30°C a 30. dubna 36°C. Téměř denně se objevovaly bouřky, ale bez dešťů. Dne 11. května se teplota vyšplhala dokonce na 39°C. V druhé polovině května došlo k velkému ochlazení, které trvalo aţ do začátku června. Nastalo tak katastrofální sucho, během kterého utrpěly největší škody zemědělské plodiny. Roku 1934 začaly ţně s předstihem a to jiţ v červenci. Úroda však byla velmi podprůměrná. Škoda způsobená suchem byla na obilí aţ 70 %, na bramborách a řepě více jak 60% a na pícninách dosáhla škoda 40 %. Vláda podnikla řadu opatření, která měla zemědělcům pomoci, většina z nich však byla neúčinná.“59

5.1.30 Přírodní pohromy ve Stupavě v letech 1935–1954 Dne 23. května 1935 přišla silná bouřka doprovázená krupobitím. Vrstva spadlých krup dosáhla výšky 3 cm. Největší škody byly způsobeny na květenství ovocných stromů. Dne 30. května téhoţ roku byla ve Stupavě povodeň, kdyţ se rozvodnil potok Stupavka a zaplavil okolní pole. Jaro roku 1937 bylo typické vysokým úhrnem sráţek. Propršel téměř celý březen a duben, pole byla notně promáčená, orná půda sjíţděla a zkazila jak ozimy, tak znehodnotila i samotná pole. Sesouvající se vrstva zeminy byla aţ jeden metr vysoká a několik metrů široká. Půda sjíţděla i se stromy Velké sucho postihlo Stupavu v době ţní roku 1951. Na konci srpna bylo takové sucho, ţe vysychaly prameny a studny a opadaly poslední zbytky seschlého ovoce. Ve dnech 20. května aţ 2. června 1954 postihlo Stupavu krupobití. Dne 20. května navíc klesla venkovní teplota vzduchu pod bod mrazu. Bouřka a průtrţ mračen byly zaznamenány dne 22. června. K největší průtrţi mračen došlo však 3. července 1954. V tento den spadlo nejvíce sráţek nad rozvodnými hřbety obce Salaše. Mnoţství vody, která se vzápětí do Stupavy přihnala, bylo největší za posledních 50 let. Povodeň odnesla mosty, strhala břehy a váţně poškodila čtyři domy. Do potoka Stupavky se dostaly klády leţící na jeho břehu, které ucpaly koryto toku v dolní části obce. Díky tomu se zde vytvořilo malé jezero, které zaplavilo celou dolní část Stupavy. Došlo také k zaplavení polí na Koryčansku, kdy mnohá

59 SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 2 Kronika obce Stupava

58 pole byla zanesena nánosy bahna a písku. Další škody byly zaznamenány na Salaši a ve Starých Hutích. Obec Stupava poţádala stát o finanční výpomoc. Byl jí přidělen materiál na opravy a dostala také prostředky na dokončení regulace Stupavky.60

5.2 Shrnutí poznatků o hydrometeorologických extrémech Nejstarším zaznamenaným hydrometeorologickým extrémem na panství Buchlov byla povodeň, která postihla nejmenovanou obec před 11. říjnem 1797. Poslední zaznamenanou událostí bylo krupobití v obci Stupava dne 3. července 1954. Časový rozsah prostudovaného období tedy činí 157 let. Je však třeba zmínit, ţe pouţité prameny nepokryly období mezi léty 1848–1908. Těchto 60 let tvoří dosud neprobádanou mezeru v přehledu ţivelných pohrom na panství Buchlov. Na základě tohoto neprostudovaného časového úseku můţeme celou sledovanou dobu rozdělit na dvě základní období, v kterých se odehrálo nejvíce ţivelných pohrom. První z nich je období v rozmezí let 1797–1847, které bylo prostudováno na základě škodních záznamů, hlášení postiţených vesnic a korespondence mezi panstvím a krajským úřadem. Druhým obdobím jsou léta 1909–1954. Tato část byla hodnocena díky kronice obce Stupava, protokolárním knihám dalších obcí a soupisu škod způsobených přírodními pohromami v obci Břestku a nejbliţším okolí. Většina záznamů vycházejících ze zpráv škodní komise často zmiňuje hned několik extrémů, které se udály během jednoho dne za sebou. Příkladem můţe být pohroma ze dne 12. června 1825, kdy panství Buchlov postihlo nejprve krupobití, po kterém následoval liják a vzápětí po něm přišla povodeň. Tato pohroma by se dala pravděpodobně charakterizovat jako krupobití doprovázené přívalovým deštěm, po kterém přišla blesková povodeň. V tabulkách a grafech jsou uvedeny přeloţené originální názvy pohrom převzaté z archiválií, protoţe ne pokaţdé se muselo jednat o přívalový déšť nebo bleskovou povodeň. Celkový výčet jednotlivých pohrom, které postihly panství Buchlov v obou sledovaných obdobích nezávisle na datu události, ukazuje tab. 3. Z tab. 3 je zřejmé, ţe v prvním období v letech 1797–1847 jasně převaţovalo krupobití, které tvořilo 44 % všech extrémů (viz obr. 10). Vedle krupobití se častěji objevovaly také povodně, které měly výsledný podíl 37 %. Dále zaznamenáváme čtyři

60 SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 2 Kronika obce Stupava

59 lijáky a jedinou vichřici. V tomto úseku napočítáme celkem 27 různých pohrom, které často postihly více obcí společně.

Tab. 3 Počty hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov rozdělené do dvou období Extrém 1797–1847 1909–1954 Celkem Krupobití 12 5 17 Povodeň 10 4 14 Liják 4 1 5 Vichřice 1 - 1 Sucho - 3 3 Mrazy - 1 1 Sesuvy půdy - 1 1 Celkem 27 15 42

Vichřice Liják 4% 15%

Krupobití 44%

Povodeň 37%

Obr. 10 Percentuální zastoupení zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov v letech 1797–1847

Podstatně méně pohrom bylo zaznamenáno ve druhém období v letech 1909–1954. Zároveň se výrazněji mění jejich struktura. Stále se objevuje nejvíce záznamů o krupobití, tj. 36 % (obr. 11) a povodních, jeţ tvořily 29 % ze všech extrémů v tomto období. Nemáme zde jiţ ţádné zmínky o vichřici, naopak se autoři zmiňují o suchu, krutých mrazech a sesuvech půdy. Důvodem této změny je jiný druh pramenů, převáţně kroniky a

60 soupisu pohrom, ve kterých jsou zaznačeny jen nejvýznamnější události, které panství Buchlov zasáhly. Zároveň tak ztrácíme přehled o všech pohromách, které se na území velkostatku udály. Autoři se jiţ tolik nevěnovali extrémům trvajícím několik hodin, případně dnů, ale svou pozornost zaměřili jen na dlouhotrvající období sucha, mrazů či sérii sesuvů půdy. V druhém studovaném úseku bylo moţné určit celkem 15 pohrom, takţe v celém sledovaném období mezi léty 1797 a 1954 jich napočítáme dohromady 42.

Mrazy 7%

Sucho Krupobití 21% 36%

Liják 7%

Povodeň 29%

Obr. 11 Percentuální zastoupení zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov v letech 1909–1954

Protoţe jednotlivé pohromy působily nezřídka škody na majetku společně a nebylo jednoduché určit, který ze ţivlů měl dominantní efekt, byl sestaven soupis všech typů extrémů (tab. 4). Z tab. 4 plyne, ţe v letech 1797–1847 bylo nejčastějším extrémem se způsobenými škodami krupobití a krupobití následované povodní61 (oba typy extrémů tvoří 26,6 %). Celkový počet zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov v jednotlivých obcích ukazuje obr. 12. Krupobití a povodeň nejčastěji postihly obce Ţeravice (celkem čtyřikrát) a dvakrát byly zasaţeny i Stříbrnice a Osvětimany. Druhým nejčastějším druhem extrému bylo krupobití s lijákem doprovázené povodní (20 %). Tato kombinace pohrom nejčastěji způsobila škody v obcích Buchlovice a Stříbrnice (dohromady třikrát). Pouhá povodeň způsobila škody ve 13,3 % případů a to

61 Kompletní seznam obcí panství Buchlov a typ hydrometeorologického extrému, kterým byly v letech 1820–1847 a 1909–1954 postiţeny, je uveden v příloze 1.

Tab. 4 Typy hydrometeorologických extrémů s indikovanými škodami na panství Buchlov rozdělených do dvou období Typ extrému 1797–1847 1909–1954 Celkem

Krupobití 4 4 8 Krupobití, liják a povodeň 3 - 3 Krupobití a liják - 1 1 Krupobití a povodeň 4 - 4 Krupobití a vichřice 1 - 1 Povodeň 2 4 6 Liják a povodeň 1 - 1 Sucho - 3 3 Mrazy - 1 1 Sesuvy půdy - 1 1 Celkem 15 14 29 nejčastěji ve vesnici Stříbrnice. Dalším typem extrému byly krupobití spojené s vichřicí a liják doprovázený povodní. Oba tyto typy jsou v prvním období zastoupeny pouze jedním případem. Celkem postihlo panství Buchlov v letech 1797–1847 15 přírodních pohrom. Nejčastěji postiţenými obcemi v tomto období byly Stříbrnice a Ţeravice, které postihla přírodní pohroma celkem sedmkrát (obr. 12). Druhou nejpostiţenější obcí se staly Buchlovice (zasaţeny pětkrát) a dále vesnice Břestek a Osvětimany (čtyřikrát).

9 8 7 6 5 1820-1847 4 1909-1954 3

Počet extrémů Počet 2 1 0 Břestek BuchloviceHruškoviceMedloviceMoravanyOsvětimanyStaré HutěStříbrniceStupava Újezdec Žeravice

Obce

Obr. 12 Celkový počet zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov v letech 1820–1847 a 1909–1954 podle jednotlivých obcí 62

Četnosti výskytu pohrom na panství Buchlov v prvním studovaném období ukazuje obr. 13. Jak je patrno, úplně chybí údaje pro roky 1800–1815, coţ bylo patrně způsobeno ztrátou archiválií nebo přerušením zaznamenávání přírodních pohrom v době napoleonských válek. Největší počet extrémů (čtyři) zaznamenáváme v období 1836–1840 a poté v letech 1831–1835. Nejklidnějšími byly roky 1796–1800, 1816–1820, 1826–1830 a 1846–1850, kdy jsme svědky vţdy pouze jedné pohromy.

3 Celkem 2

Počet extrémů Počet 1

0 1796–18001801–18051806–18101811–18151816–18201821–18251826–18301831–18351836–18401841–18451846–1850

Roky

Obr. 13 Pentádové počty hydrometeorologických extrémů na panství Buchlov v letech 1796–1850

V druhém období v letech 1909–1954 bylo podobně jako v prvním období nejčastějším typem extrému krupobití, jeţ tvořilo 28,6 % všech případů. Pohroma typu krupobití a povodeň nebyla zaznamenána ani v jednom případě, stejně jako krupobití, liják a povodeň a liják a povodeň. Naopak zde oproti předchozímu období vzrostl počet povodní ze dvou na čtyři (28,6 %). Nejčastěji byl postiţen Břestek (třikrát) a pouze jednou Stupava. Druhým nejvýznamnějším typem extrému se stalo sucho (21,4 %). V průběhu 20. století byla období sucha zmíněna dvakrát u Břestku a jednou u Stupavy. Zároveň byly po jednom výskytu zaznamenány významné extrémy v podobě sesuvů půdy z důvodu trvalých dešťů, dále mrazy a krupobití s lijákem. V letech 1909– 1954 tak bylo území panství postiţeno celkem 14 pohromami. Z obr. 12 je patrné, ţe nejřastěji byla přírodními pohromami postiţena vesnice Stupava, a to v osmi případech. V šesti případech postihla pohroma obec Břestek. Ve druhém období máme údaje o

63 pohromách pouze ze dvou vesnic a tyto údaje zaznamenávají pouze nejvýznamnější extrémy. Kromě zpráv zachycující pohromy na území panství Buchlov se v pramenech často objevovaly i záznamy o škodách, způsobených hydrometeorologickým extrémem ve vesnicích, které do majetku Buchlova nepatřily. Přesto tvořily důleţitou část pramenů a je třeba se o nich zmínit.

3 Celkem 2

Počet extrémů Počet 1

0 Babice BoršiceBzenec DomanínJarošovKostelanyMařaticeNedakoniceOřechovPolešoviceStaré MěstoTučapyVážany Zlechov

Obce

Obr. 14 Celkový počet zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na okolních panstvích v letech 1828–1847 podle jednotlivých obcí

V obr. 14 jsou znázorněny všechny obce nespadající do vlastnictví panství Buchlov, o kterých se nám dochovaly záznamy o škodě způsobené přírodním ţivlem. Tyto údaje nalézáme celkem pro 14 měst a obcí pro léta 1828– 1847. Většina z nich spadala pod panství Velehrad a Bzenec. O 11 obcích se doslýcháme ve spojení s jednou pohromou, která většinou sestávala podobně jako v předchozích případech z několika dílčích extrémů. Pouze vesnice Polešovice byla postiţena celkem čtyřikrát, a to z 50 % krupobitím a z 50 % povodní. Další nejčastěji zmiňovanou obcí byly Boršice, kde celkem třikrát napáchalo škodu krupobití a liják. Pouze dvakrát je zmíněn Domanín. U Domanína je třeba zdůraznit, ţe v něm jako na jediném místě ze všech obcí napáchal škodu poţár způsobený bleskem. Nejčastějším extrémem zde byly povodně (pětkrát), po nich následovalo krupobití (čtyřikrát) a nakonec jeden liják (obr. 15).

Požár Liják 9% 9% Krupobití 36%

Povodeň 46%

Obr. 15 Percentuální zastoupení zaznamenaných hydrometeorologických extrémů na okolních panstvích v letech 1828–1847

Mezi měsíce, ve kterých nejčastěji nastávaly přírodní pohromy, patří na prvním místě květen, v němţ se v celém sledovaném období odehrálo celkem devět pohrom. Dalšími měsíci v pořadí byly červen, kdy se stalo sedm případů a červenec se čtyřmi extrémy. Ve zbylých měsících narazíme na občasná krupobití, povodně a v zimních měsících na kruté mrazy. Největší pohromou bylo pravděpodobně sucho v roce 1934 zaznamenané v Břestku, jehoţ následky byly patrné i v následujících letech. Dalšími velkými pohromami byly krupobití a liják následovaný povodní dne 12. června 1825. Škodu utrpělo celkem 129 hospodářů a její výše byla vyčíslena téměř na 30 000 zlatých. Byla zasaţena necelá polovina území panství, coţ znamenalo šest obcí. Třetí největší pohromou bylo opět krupobití doprovázené lijákem a povodní dne 29. července 1843. Bylo potlučeno mnoţství vinic a velkou škodu utrpěly rovněţ osetá pole. Poslední dvě výše zmíněné pohromy napáchaly tak velké škody, protoţe udeřily těsně před obdobím ţní, kdy sedláci nestačili včas sklidit úrodu. Pro všechny hydrometeorologické extrémy je typický jejich rychlý a nečekaný nástup. Většina z nich měla krátké trvání. Dalším společným znakem bylo to, ţe při odstraňování následků extrémů se vţdy angaţoval stát. Jednalo se především o úlevy z pozemkových daních, protoţe sníţené výnosy z pohromou poničených polí, vinic a luk nemohly pokrýt náklady na provoz hospodářství a nestačily na zaplacení daní a dalších poplatků. Díky udělené úlevě na dani, případně poskytnutí finančního nebo naturálního daru či půjčky se mohli hospodáři vzchopit a uvést své hospodářství co nejdříve do

65 původního stavu. Dalším společným rysem všech pohrom bylo ovlivnění ţivotní úrovně postiţených lidí. Protoţe bylo v kaţdém případě postiţeno pole nebo vinice, sníţila se jejich výnosnost a postiţení si tak nemohli dovolit udrţet stávající ţivotní úroveň. Důvodem bylo nutné vynaloţení finančních prostředků na nápravu poničených pozemků. V mnoha případech byl také poškozen nemovitý majetek, který bylo potřeba rovněţ uvést do původního stavu.

6 ZÁVĚR

Bakalářská práce přináší nové poznatky o hydrometeorologických extrémech na panství Buchlov v první polovině 19. a 20. století a zároveň doplňuje o nové informace jiţ známé přírodní pohromy. Ke studiu extrémů byly pouţity především škodní záznamy, které poskytly neocenitelný zdroj dosud neprobádaných nebo málo známých ţivelných pohrom. Škodní záznamy jsou cenným zdrojem, který byl dosud vcelku málo vyuţíván [viz např. Brázdil a Valášek (2003a)], a proto si jistě zaslouţí větší pozornost. Mohou nám přinést nové údaje o hydrometeorologických extrémech, rozšířit hranice poznání historické klimatologie, umoţnit lépe pochopit současné klimatické změny a poskytnout náhled do ţivota obyvatel, kteří byli pohromou postiţeni. Na základě studia těchto záznamů můţeme provádět porovnání údajů jiţ známých extrémů a doplňovat je o nová data. Kromě škodních záznamů jsou dalším přínosným materiálem kroniky postiţených obcí a korespondence mezi úředníky velkostatku a krajského úřadu, které byly hojně vyuţívány. Potenciálními zdroji nových informací mohou být i zaznamenané paměti svědků událostí, novinové články, denní záznamy počasí nebo prameny epigrafického charakteru. K panství Buchlov se však tento druh pramenů nedochoval nebo nejsou dosud známy. Přesto existuje velký potenciál k dalšímu studiu historických záznamů týkajících se hydrometeorologických extrémů a je třeba pokračovat v dalším bádání a prohlubováním znalostí této tematiky. Tato práce můţe rovněţ slouţit jako učební pomůcka pro studenty středních škol. Studie má moţnost přispět v hodinách zeměpisu k lepšímu poznání historie ţivelných pohrom a jejich následků. Práce můţe být vyuţita i v hodinách dějepisu, kde přiblíţí dějiny panství Buchlov, ţivot prostých lidí a jak se s extrémy vypořádávali.

7 SEZNAM LITERATURY

7.1 Literatura BAĎURA, J., BAĎURA R.: Pamětihodné příhody (Od r. 1835-1864 zapisoval Franc Sovka z Radvanic). Selský archiv, 5, 1906. s. 100-106. BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 8, Okresy: Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov. 1. vyd., Profil, Ostrava, 1982. 355 s. BARTOVSKÝ, V.: Hranický okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 20. Musejní spolek, Brno, 1909. 308 s. BRÁZDIL, R.: Historical climatology: definition, data, methods, results. Geografický časopis, 2000. roč. 42, s. 99-121. BRÁZDIL, R. - KOTYZA, O.: History of Weather and Climate in the Czech Lands IV. Utilisation of Economic Sources for the Study of Climate Fluctuation in the Louny Region in the Fifteenth – Seventeenth Centuries. Brno, 2000. BRÁZDIL, R. - KOTYZA, O.: Současná historická klimatologie a moţnosti jejího vyuţití v historickém výzkumu. In: Chocholáč, B., ed.: Historie a interdisciplinární výzkum Časopis Matice moravské 120 - Supplementum I, 2001. s. 17-59. BRÁZDIL, R., VALÁŠEK, H.: Use of historic data in studying damage due to natural disasters at the domain of Pernštejn in the period 1694-1718 and as a source of information for the study of meteorological and hydrological extrems. Meteorologický časopis, 2003a. roč. 6, č. 1, s. 3-13. BRÁZDIL, R., VALÁŠEK, H., SVITÁK, Z.: Meteorological and hydrological extremes in the Dietrichstein domains of Dolní Kounice and Mikulov between 1650 and 1849 according to official economic records of natural disasters. Geografický časopis, 2003b. roč. 55, č. 4, s. 325-353. BRÁZDIL, R. a kol.: Historické a současné povodně v České republice. 1. vyd., Brno - Praha : Masarykova univerzita v Brně a ČHMÚ v Praze, 2005. 370 s. BRÁZDIL, R., VALÁŠEK, H., CHROMÁ, K.: Documentary evidence of an economic character as a source for the study of meteorological and hydrological extremes and their impacts on human activities. Geografiska Annaler, 2006. roč. 88 A, č. 2, s. 79-86. CULEK, M.: Biogeografické členění České republiky [I. díl]. Enigma, Praha, 1996. 347 s.

CULEK, M.: Biogeografické členění České republiky [II. díl]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2005. 589 s. ČORNEJ, P.: Velké dějiny zemí Koruny české V. (1402-1437). 1. vyd., Paseka, Praha, 2000. 788 s. DEMEK, J.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a níţiny. 2. vyd., AOPK ČR, Brno, 2006. 580 s. HANÁK, J.: Paměti města Bzence. Město Bzenec, Bzenec, 1919. 165 s. HANÁK, J.: Dějiny vinařství v Bzenci. Slovácká knihtiskárna, Uherské Hradiště, 1922. 73 s. HOFMANN, G.: Meteorologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň, 1984. 105 s. HONS, J.: Dějiny dopravy na území ČSSR. Bratislava, 1975. HRDÝ, M. [et al.].: Okolo Buchlova: Mikroregion Buchlov - místo, kde krásně plyne čas. Svazek obcí Mikroregion Buchlov, 2002. 155 s. KARÁSEK, J.: Vinařský Obzor, 1908, roč. 2, č. 9. s. 246. MATĚJEK, F.: Podsedek na Moravě : obrázek z dějin poddaného lidu. 1. vyd., Musejní spolek, Brno, 1970. 75 s. MATĚJEK, F.: Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště. 1. vyd., Slovácké muzeum, Uherské Hradiště, 1984. 96 s. MATUŠÍKOVÁ, L.: Ţivelní pohromy na komorních panstvích v Polabí ve druhé polovině 17. století. Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 5, Z pomocných věd historických XIV, 1996 s. 137-141. MÍKA, A.: Nástin vývoje zemědělské výroby v českých zemích v epoše feudalismu. 1. vyd., SPN, Praha, 1960. 237 s. NÁLEVKA, V.: Koncert velmocí : mezinárodní vztahy v letech 1871-1914. vyd. 1., Triton, Praha, 2006. 254 s. NOVOTNÝ, J.: Moravský berní systém v století 17. a 18. : příspěvek k hospodářským dějinám země. 1. vyd., S.N., Brno, 1936. 127 s. PAVLÍKOVÁ, Andrea. Tematika povodní na 1. stupni ZŠ : diplomová práce. Brno Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2009. 97 l., 27 l. příl. Vedoucí diplomové práce Aleš Máchal. PEŘINKA, F. V.: Jaroslavský okres. Vlastivěda moravská, II., Místopis Moravy 24. Musejní spolek, Brno, 1905. 141 s.

PETRÁŇ, J., PETRÁŇOVÁ L.: Rolník v evropské tradiční kultuře. 1. vyd., Praha, 2000. 215 s. POMETLO, F. Jak se dříve hospodařilo. In Polensko. Jan Prchal. č.1 Nakladatelství Linda. Praha 2007, s. 15-22. PRASEK, V.: Paměti Malenovic a Pohořelic, jakoţ i dědin k panstvím Malenovskému a Pohořelskému příslušných. Nakladatel J. F. Šašek, knihkupec, Velké Meziříčí, 1883. 196 s. PŘÍKAZSKÝ, V.: Naše Medlovice 1351–2001. vyd. 1., Medlovice, Obecní úřad, 2001. 144 s. QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa. Československá akademie věd – geografický ústav Brno, Brno, 1971. 73 s. SKLENÁŘ, J.: Povodně na území České Republiky a povodňová měření. In Spisy zeměpisného sdruţení, 2007, roč. 5., č. 17, s. 22. TOMÁŠEK, M:. Půdy České republiky. 4. vyd., Česká geologická sluţba, Praha, 2007. 67 s. ZAHRADNÍČEK, Pavel. Archivní zprávy o škodách způsobených ţivelnými pohromami jako zdroj údajů pro studium hydrometeorologických extrémů a jejích dopadů na příkladu panství Bítov : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2005. 120 l., 5 l. příl. Vedoucí diplomové práce Rudolf Brázdil.

Mapy a atlasy: QUITT, E.: Mapa klimatických oblastí ČSSR, měř. 1 : 500 000. Kartografické nakladatelství, Praha, 1971. QUITT, E.: Mapa klimatických oblastí ČSSR, měř. 1 : 500 000. Kartografické nakladatelství, Praha, 2000. Půdní mapa ČR 25-33 Uherské Hradiště 1:50 000, 2007 Půdní mapa ČR 24-44 Bučovice 1:50 000, 2007 TOLASZ, R.: Atlas podnebí Česka. 1. vyd., Český hydrometeorologický úřad, Praha, 2007. 255 s. TOMÁŠEK, Milan. a kol.: Půdně – interpretační mapa. Mapový list 24 – 32, 1 : 50 000, Ústřední ústav geologický, Praha, 1989. TOMÁŠEK, M.: Atlas půd České republiky. vyd. 1., Český geologický ústav, Praha, 2005. 36 s.

7.2 Prameny MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 449 Ţivelné pohromy. MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 456 Lesní škody. MZA Brno, F45 Velkostatek Buchlov, inv. č. 3180 Hospodářské zprávy a korespondence statku Buchlova: 1882–1903. MZA Brno, F90 Velkostatek Stráţnice, inv. č. 831 Ţivelné pohromy a ţádosti o slevy na daních. MZA Brno, F93 Velkostatek Uherský Ostroh, inv. č. 122 Škody způsobené krupobitím. MZA Brno, F95 Velkostatek Veselí nad Moravou, inv. č. 153 Ţivelné škody. MZA Brno, F207 Velkostatek Velehrad, inv. č. 116/7A-2 Povodně. MZA Brno, F 287 Velkostatek Bzenec, inv. č. 116/7A-2 Povodně. SOkA Kroměříţ, fond B-A 1, inv. č. 30, Denkbuch der Stadt Kremsier). SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Buchlovice, inv. č. 5 Protokolární kniha. SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Břestek, inv. č. 66 1912–1914 Korespondence s poslancem V. Bartoněm ve věci úhrad škod způsobených povodní r. 1911. SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Břestek, inv. č. 175 1911, 1916, 1919, 1926, 1935 Škody v zemědělství následkem sucha, povodní, krupobití. SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Medlovice, inv. č. 2 Protokolární kniha. SOkA Uherské Hradiště, Archiv Obce Stříbrnice, inv. č. 2 Protokolární kniha. SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 1 Protokolární kniha. SOkA Uherské Hradiště, Archiv obce Stupava, inv. č. 2 Kronika obce Stupava.

7.3 Elektronické zdroje Mapa obcí mikroregionu Buchlov: http://amapy.centrum.cz/?utf=yes&q=Buchlov#x=- 550988@y=-1176216@cs=1@sidx=8@pg=1,5@pl=@app=0@q=Buchlov Demografické údaje: http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm / Databáze demografických údajů za obce ČR Historie katastrů: http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/dejiny/obsah.php?show=107 [cit. 15. dubna 2010] Historie hradu Buchlov: http://www.chriby.cz/mistopis.php?id=125 [cit. 10. dubna 2010] Indikační skici: http://www.mza.cz/indikacniskici/ [cit. 2. května 2010] Mapa bioregionů: http://mapy.nature.cz/

Obec Moravany: http://www.obecmoravany.cz/ [cit. 10. dubna 2010] Pohled na hrad Buchlov: http://www.pruvodce.com/hrady_zamky_pohlednice/napsani.php 3?adr=0 0193 _01.jpg Povodně na území České republiky: http://spizem.sweb.cz/cislo17.htm [cit. 10. května 2010] Komenského mapa Moravy: http://www.staremapy.cz/antos/zoomify/komensky.html Obec Velehrad: (http://www.velehrad.cz/index.php?nid=6142 &lid=CZ&oid=905246 [cit. 10. dubna 2010]

Příloha 1:

Seznam obcí na panství Buchlov, které byly zasaţeny hydrometeorologickým extrémem v letech 1820–1847 a 1909–1954 Datum Postiţená obec

4.6.1820 Ţeravice 3.9.1823 Osvětimany Stříbrnice Ţeravice 12.6.1825 Břestek Buchlovice Medlovice Osvětimany Stříbrnice Ţeravice 30.5.1828 Břestek Buchlovice Medlovice Osvětimany Stříbrnice Újezdec Ţeravice 16.8.1832 Staré Hutě Stupava 2.5.1833 Ţeravice 6.7.1833 Ţeravice 6.5.1839 Boršice Buchlovice Hruškovice Stříbrnice 16.6.1839 Stupava 20.5.1840 Moravany 29.5.1840 Moravany 29.7.1843 Břestek Buchlovice Medlovice Osvětimany Staré Hutě Stříbrnice Ţeravice 16.6.1845 Stříbrnice 20.5.1847 Břestek Buchlovice Stříbrnice jaro 1909 Břestek 1910 Břestek před 7.6.1911 Břestek před 11.7.1919 Břestek červen 1926 Břestek zima 1928–1929 Stupava 1934–1935 Břestek 23.5.1935 Stupava 30.5.1935 Stupava jaro 1937 Stupava léto 1951 Stupava 20.5.1954 Stupava 2.6.1954 Stupava 3.7.1954 Stupava

Legenda:

Krupobití Povodeň Krupobití, liják a Liják a povodeň povodeň Krupobití a liják Sucho

Krupobití a povodeň Mrazy

Krupobití a vichřice Sesuvy půdy