Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Ústav archeologie a muzeologie

Kateřina Brdíčková

Návrh edukačních programů pro žáky 2. stupně

základních škol s využitím stálých expozic

Podhoráckého muzea v Předklášteří

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: Mgr. Lucie Jagošová, DiS

Mgr. Lenka Mrázová

Brno 2010 Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Tišnově 30. června 2010 Poděkování:

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Lucii Jagošové, DiS a Mgr. Lence Mrázové za vedení práce, Podhoráckému muzeu v Před- klášteří, zejména PhDr. Ireně Ochrymčukové za vlídné přijetí, cenné rady a připomínky, PaeDr. Vojtěchu Hanusovi a jeho studentkám –

Zuzaně Brdíčkové, Marii Daňkové, Anně Křenkové, Karolíně Svo- bodové a Michaele Šmardové z Gymnázia Tišnov za spolupráci při realizaci projektu řetězového provázení a také rodině a přátelům za trpělivost. – 4 –

Obsah

1 Úvod 6

2 Pojetí muzea jako kulturního centra regionu 9

3 Pedagogické principy 13

4 Metody používané při edukačních programech v muzeích 16

5 Podhorácké muzeum v Předklášteří 22

5.1 Historie muzea ...... 22

5.2 Edukační programy a programy pro veřejnost ...... 26

5.2.1 Muzejní kroužek ...... 30

5.2.2 Prohlídky kláštera Porta coeli ...... 32

5.2.3 Tišnovské trhy ...... 33

6 Návrh na možné využití stálých expozic Podhoráckého muzea

k edukačním programům pro žáky 2. stupně základních škol 35

6.1 Řetězové provázení v klášteře Porta coeli ...... 36

6.2 Kamarádi s minerály ...... 54

7 Závěr 59

8 Resumé 61 Literatura 63

Seznam příloh 70 – 6 –

Kapitola 1

Úvod

Nosným tématem předkládané magisterské práce je popis edukačních programů a programů pro veřejnost, které pořádá pobočka Muzea Brněnska – Podhorácké muzeum v Předklášteří, a návrh možného dalšího využití některých stálých expozic a prohlídek kláštera Porta coeli k vzdělávacím programům pro mládež. Využití mu- zea mimo jiné jakožto vzdělávací instituce doplňující klasickou školní výuku se mi jeví jako jedna z nejlepších možností jak muzea oživit, přilákat do nich více návštěv- níků a od útlého dětského věku si vychovávat své stálé návštěvníky. Doprovodné programy k výstavám se dnes již stávají běžnou součástí nabídky velkého množství muzeí. Většina z nich se však v Podhoráckém muzeu v Předklášteří orientuje na předškolní děti, mladší školní věk či naopak na seniory při spolupráci pracovníků muzea s ostatními kulturními institucemi v regionu. Často opomíjenou skupinou pak zůstávají žáci druhého stupně základních škol či prvního stupně víceletých gymná- zií, pro které jsou připraveny pouze běžné prohlídky kláštera. Pravděpodobně je tato neuspokojivá situace dána problematičtější prací s dětmi v tomto věku, které je velmi obtížné něčím zaujmout. To pramení zejména z emoční nestability, impulzi- vity jednání, problémů s koncentrací či nestálosti reakcí a postojů mladistvých. Na druhou stranu pokud se výše zmíněné programy při prezentaci dané látky zaměří na – 7 – využití ostatních typických vlastností tohoto období života, kterými jsou například schopnost pracovat s abstraktními pojmy, pružné a tvořivé myšlení, dobré logické myšlení, ale i tak časté srovnávání či kritika, mohou být v celkovém výsledku velmi

úspěšné.

K tématu této diplomové práce mě přivedl zájem o participaci na mimoškolním vzdělávání dětí nejen v muzejním prostředí a také idea muzea jakožto kulturního centra regionu. Ve volbě námětu mě nakonec utvrdilo téma dílny PhDr. Alexan- dry Brabcové prezentované na konferenci Muzeum a škola 2009 ve Zlíně, jež bylo zároveň otázkou: Kam patřím?. Další významné podněty, které profilovaly téma předkládané diplomové práce, spatřuji v článku téže autorky Veřejné muzeum a pří- spěvek Mojmíra Horyny O smyslu památek a péče o ně, které byly prezentované v publikaci Brána muzea otevřená: Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do mu- zea. Uvědomění si vlastní příslušnosti, kulturní identity a toho, co je to domov, je velmi podstatné. Domov není jen samotný dům či byt, ve kterém bydlíme, ale také jeho okolí, lidé, památky, historie místa atd. – to vše utváří náš domov a vztah k němu. Z toho důvodu mi přišlo zarážející, že ač je v okolí Podhoráckého muzea, dle mého soudu, regionální patriotismus poměrně silný, velké procento dětí a mla- distvých žijících v Tišnově a okolí dosud ve svém životě ještě nikdy nenavštívilo tak významnou památku regionu, jakou Porta coeli bezpochyby je. Jedním z cílů této diplomové práce tedy je vytvořit program, který klášter Porta coeli lépe přiblíží mladistvým tak, aby si díky nově získaným informacím o historii i současnoti této památky prohloubili vztah ke svému domovu a upevnili své regionální vlastenectví.

Další možné využití stálých expozic muzea pro edukační programy pro mládež pak již bylo jen logickým pokračováním této snahy. Jelikož však muzeum nemá prostory určené výhradně pro podobné programy, není v něm dosud zaměstnán ani žádný muzejní pedagog a kontakt s návštěvníkem povětšinou zastávají průvodkyně, je cí- lem této práce vytvořit vzdělávací programy pro starší školní věk tak, aby byly co – 8 – nejvíce „bezúdržbovéÿ, a bylo je tudíž možné co nejlépe provádět pouze s využitím dostupného personálu a vybavení muzea bez větších nutných změn a s co nejmenší nutnou invencí průvodkyň. Dále pak musí být přihlédnuto k tomu, že muzeum nej-

častěji navštěvují celé školní třídy s počtem žáků většinou mezi 25 – 30 a vzhledem k času, který povětšinou mají na prohlídku muzea, není možné tuto skupinu dělit na více samostatných skupin.

Celá práce je koncipovaná do tří částí. První část je věnována teorii. Zaměřuje se zejména na pojetí muzea jakožto kulturního centra regionu, popis pedagogických principů a krátké shrnutí nejčastěji používaných metod výuky při vzdělávacích pro- gramech v muzeích.

Druhá část popisuje historii Podhoráckého muzea v Předklášteří; na niž navazuje vývoj práce s veřejností v této instituci a výčet různorodých akcí, které muzeum svým návštěvníkům nabízí a jimiž se zapojuje do kulturního dění v regionu. Třetí

část je pak věnována návrhu možného využití prohlídek kláštera Porta coeli a stá- lých expozic muzea pro dlouhodobé i krátkodobé edukační programy se zaměřením na žáky vyššího stupně základních škol a prvního stupně víceletých gymnázií.

Má osobní příprava na zpracování zvoleného tématu neprobíhala pouze studiem dostupné pedagogické, muzejně–pedagogické či další odborné literatury související s tématy navrhovaných edukačních programů, ale také účastí na konferencích te- maticky spjatých se vzděláváním v muzeích a spoluprací muzeí a škol, návštěvou několika muzejních edukačních programů určených pro děti a mládež, Muzejního kroužku pro děti v Podhoráckém muzeu a několikanásobnou přítomností na prohlíd- kách kláštera Porta coeli s nahlášenými školními skupinami, zejména žáků druhého stupně základních škol. – 9 –

Kapitola 2

Pojetí muzea jako kulturního centra regionu

Jak vyplývá z definice muzea Mezinárodní rady muzeí ICOM1, muzeum by mělo mimo jiné také vychovávat ke vztahu ke kulturně–historickému dědictví. Budovy muzeí jsou často samy památkami a zkoumání jejich historie a příběhu může stu- dentům dopomoci nejen ke získání znalostí z její historie, ale i schopnosti docenit hodnotu těchto staveb a ochotu je v budoucnosti ochraňovat.

Děti se ve škole učí „velké dějinyÿ a ty regionální stojí tak trochu stranou zájmu, jelikož často nebyly zásadními hybateli politické situace dosahující dál než za hranice daného regionu. Na základě pochopení regionální historie je však možné jednotlivé historické události lépe zasadit do kontextu a chápat je právě v globálních souvis- lostech. Studium dějin vlastního regionu umožňuje práci v terénu, kterou poskytují právě kulturní instituce. Muzea mají jedinečnou možnost spolupracovat na výuce této oblasti dějin se školami, protože narozdíl od škol mohou studentům předat nejen odborné informace, nýbrž je mohou díky objektovému učení konfrontovat

1Muzeum je stálá nevýdělečná instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená ve-

řejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěšení. – 10 – s reálnými doklady minulosti, kterými jsou různé dokumenty a sbírkové předměty.

Muzea by při tom měla vycházet z Rámcových vzdělávacích programů, a to zejména z oblastí Člověk a společnost a Člověk a jeho svět, které se týkají právě místa, kde

žijeme a poznání regionu, jeho památek, tradic, institucí, významných rodáků či ochraně kulturních památek.2

Pokud se má stát muzeum kulturním centrem regionu, musí své programy za- měřit nejen na školní mládež, ale nabídnout své projekty všem generacím a zapojit se tak do systému celoživotního vzdělávání. Muzea by se měla zapojit do pořádání místních slavností pro udržení či obnovení místních tradic, výročí obcí a připomínání významných rodáků. Musí však navázat vhodnou komunikaci s místním společen- stvím, jelikož právě společenské vazby s komunitou jsou hybatelem spojení sil, cílů a prostředků. Společné zájmy pak mohou být ochranářské jak ve vztahu k přírodě, tak i památkám. „Muzea různým komunitám napomáhají orientovat se v historic- kém materiálu, spoluvytvářejí veřejné mínění a hledají v historii argumenty. Zde více než kdekoli jinde platí, že historie by mohla být učitelkou života.ÿ3

„Kromě toho, pro mnoho muzeí, zejména pro ta, která jsou spojována s komu- nitou, je znalost místních tradic a regionální kultury rozhodující při stanovování muzejní strategie, která spojuje vzdělávací a kurátorskou činnost muzeí. Různá muzea uchovávají mimořádný rozsah různorodého dědictví, např. odkaz národních nebo mezinárodních zdrojů a hodnot. Dnes, v období nebývale rychlých změn, jsou lidé velmi často na pokraji zapomínání a zanedbávání své vlastní historie a kul- turních tradic a nedostatku znalosti o jiných kulturách a širším světovém dědictví.

2Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007)

[online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2007, s. 37-48. [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:

. 3BUKAČOVÁ, Irena. Zdroje a funkce identity regionálních společenství na prahu 3. tisíciletí.

In BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003, 117. – 11 –

Muzeum je dokonalým místem k propagaci a podpoře povědomí o přírodním, kul- turním a uměleckém dědictví prostřednictvím muzeí a jiných institucí provádějících výzkum hmotné a nehmotné kultury, kterou muzeum uchovává a prostřednictvím možnosti vzdělávat návštěvníky.ÿ4

„Silný prožitek včleněnosti naší současnosti do dějin [...] nás uvádí do souvislosti

širších časových horizontů, do nichž vstupuje celá škála různých jinakostí minulých dob, jejich kultur, způsobu života a jiných kvalit, které nás učí nejen toleranci, ale i zájmu o svět mimo bezprostřední dosah našich každodenních potřeb. Dále vede k jinému pohledu na současnost a její naléhavosti. [...] Přítomnost, silná ve své autoritativní sebejistotě svých rozvrhů, je pouze pomíjivou fází lidských dějin.

Historie a její poznání jsou tak zdrojem svobody.ÿ5

Láska člověka k regionu, ve kterém žije a jeho ochota jej ochraňovat pramení z jeho lokálního patriotismu, k jehož rozvoji se mohou podstatnou měrou zapsat právě muzea díky svým regionálně zaměřeným výstavám a expozicím.6

„V edukačně vyspělých zemích můžeme sledovat tendenci k rozšiřování školního

4BRÜNINGHAUS–KNUBEL, Cornelia. Museum Education in the Context of Museum Functi- ons. In Running a Museum : A Practical Handbook. Paris : ICOM, 2004. s. 120. „Furthermore, for many museums, especially community–related ones, knowledge of local traditions and regional culture are crucial when establishing a museum policy which combines the museum’s educational and curatorial work. Different museums preserve an extraordinary range of heritage of different kinds, e.g. reflecting national or international sources and values. In a period of unprecedented speed of change, today people are very often on the brink of forgetting or neglecting their own history and cultural traditions and lack knowledge about other cultures and the wider world heri- tage. A museum is the perfect place to promote and encourage awareness of the natural, cultural and artistic heritage, through the research carried out by museums and others on the material and immaterial culture studied and preserved by the museum and through the opportunity to educate visitors.ÿ 5HORYNA, Mojmír. O smyslu památek a péče o ně. In BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Náchod : Juko, 2003. s. 45. 6Tamtéž, s. 48. – 12 – edukačního prostředí.ÿ7 Tyto školy často záměrně přesouvají výuku do okolí školy, přičemž často vyhledávají spolupráci s různými společenskými zařízeními, jakými jsou například právě muzea. Převedení výuky do jiného prostředí, nejlépe do reálné praxe, umožňuje žákům uplatnit vědomosti získané ve škole a demonstrovat tak jejich užitečnost. „Je jedním z významných úkolů edukace, aby soustavně připravo- vala jedince pro účast na kulturním životě, a to nejen jako pozorného a zaujatého diváka nebo posluchače, ale především jako aktivního účastníka některé z četných forem kulturní činnosti.ÿ8

Muzea tím, že mají ve svých sbírkách hmotné historické a umělecké památky a dokumentují nehmotné regionální dědictví (zvyky, tance, písně, řemesla atd.), mohou regionální historii zprostředkovávat komunitě tvorbou výstav a expozic za- měřených na regionální historii, doprovodnými programy k nim (například formou living history, řetězovým provázením, ukázkou starých řemesel, experimentální ar- cheologií a dalšími), poskytováním informací, konáním přednášek o významných rodácích či dějinných událostech, vydáváním publikací, besedami s pamětníky, spo- luprací s ostatními kulturními institucemi v regionu či participací na dalších formách veřejného života regionu.

7KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Didaktika sekundární školy. Olomouc : Univerzita Palac- kého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2003, s. 39. 8JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : Edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s.

91. – 13 –

Kapitola 3

Pedagogické principy

Základní pedagogické principy pronikají všemi edukačními činnostmi a závisí na nich úspěšnost celého vzdělávacího procesu. Definicí pedagogických principů se ve svém díle zabýval již Jan Amos Komenský, který mezi základní řadil principy názor- nosti, soustavnosti, uvědomělosti, přiměřenosti a všestrannosti výchovné činnosti.

I když klasifikace těchto principů není jednotná, jejich následující výčet je snahou o shrnutí pedagogických principů jež procházejí všemi výchovně–vzdělávacími čin- nostmi.

• princip cílevědomosti – pedagog si při tvorbě výchovně–vzdělávací činnosti

musí předem přesně vytyčit jeho konečné i dílčí cíle.

• princip soustavnosti, nazývaný také princip systematičnosti – podněty ur-

čené k zapamatování musí být logicky uspořádány, aby byly dobře pochopeny

a dlouhodobě zapamatovány.

• princip aktivnosti – vede k aktivizaci poznávání, aplikaci získaných znalostí,

samostatné vzdělávací činnosti jedince a rozvoji jeho tvůrčího přístupu.

• princip názornosti – vychází ze smyslového nazírání předmětů a jevů a rozvíjí

pozorovací a představovací schopnosti jedince. „Komenský považoval tento – 14 –

princip za „zlaté pravidloÿ vyučování a důsledně vyžadoval postupovat při

výuce od příkladu (tj. názoru) k pravidlu (tj. zobecnění) a k praktickému

využití poznatků.ÿ9

• princip uvědomělosti – smyslem tohoto principu je plné pochopení vyučované

látky s vyloučením mechanického osvojování, jež nevede k jejímu hlubšímu

porozumění.

• princip trvalosti – si klade za cíl, aby se jednou osvojené vědomosti a doved-

nosti staly vědomostmi a dovednostmi trvalými.

• princip přiměřenosti – vyžaduje, aby způsob vyučování i jeho obsah odpoví-

daly vyspělosti a dosavadním znalostem žáka a klade důraz na individuální

přístup k výchově.

• princip emocionálnosti – má za úkol vyvolávat u vzdělávané osoby adekvátní

citové prožitky.

• princip jednotnosti výchovného působení – aby byla výchova úspěšná, je za-

potřebí jednotný přístup a požadavky všech učitelů, kteří na vychovávaného

jedince působí.10 Kalhous a Obst tyto didaktické zásady doplňují ještě o zá-

sadu komplexního rozvoje osobnosti žáka (tím je myšlen rozvoj v oblasti ko-

gnitivní, afektivní i psychomotorické), zásadu vědeckosti (pedagog musí po

celý svůj život sledovat dění v daném vědeckém oboru, aby svým žákům po-

skytoval informace nejen na jejich kognitivní úrovni, ale také odpovídající

současnému vývoji ve vědě), zásadu individuálního přístupu a zásadu spojení

9JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001, s. 71. 10celý odstavec zabývající se pedagogickými principy je zpracován na základě JŮVA, Vladimír.

Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001, s. 69–74. – 15 –

teorie s praxí.11

Pro pedagogiku volného času však platí principy poněkud jiné. Jsou jimi –

dosažitelnost, otevřenost, charakter výzvy, svobodné rozdělení času, dobro-

volnost, nenucenost, možnost volby a možnost iniciativy. 12

Zdeněk Kalhous a Otto Obst pak ve své publikaci Didaktika sekundární školy popi- sují principy mimoškolního vzdělávání v regionu následovně – mělo by se vycházet z toho, že učení je trvalým procesem a každý ho dělá pro sebe, při samotné práci jsou nutné nejen vědomosti, ale i dovednosti a je dobré, pokud je jedinec ochotný také něco udělat pro svůj region ve svém volném čase. 13

11KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Didaktika sekundární školy. Olomouc : Univerzita Palac- kého v Olomouci, 2003, s. 65–71. 12JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001, s. 150–151 13Srov. KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Didaktika sekundární školy. Olomouc : Univerzita

Palackého v Olomouci, 2003, s. 39. – 16 –

Kapitola 4

Metody používané při edukačních programech v muzeích

Tato kapitola nemá za účel vyjmenování všech možných didaktických metod. Každý z autorů pedagogické literatury na tyto metody nahlíží z jiného úhlu, a jejich čle- nění je tudíž velmi rozsáhlé a členité a bylo by spíše tématem samostatné práce.

Jsou zde proto uvedeny pouze některé výukové metody, které se často vyskytují při vzdělávacích programech v muzeích.

Vzdělávání v muzeích má oproti školní výuce velkou výhodu ve své nerepresiv- nosti. K učení se v muzeu však musí být žáci o to více motivováni. Možnou motivací může být odměna, ale jejich motivaci je možné zajistit právě vhodně zvolenou di- daktickou metodou a tím pádem zábavným programem.

„Jestliže na tom tvrdě nepracujeme, pamatujeme si přibližně 10 procent z toho, co čteme, 20 procent z toho, co děláme, 30 procent z toho, co vidíme, 70 procent z toho, co říkáme, a 90 procent z toho, co říkáme a děláme. Skutečné učení a dlou- hotrvající změny ve vnímání se uskutečňují prostřednictvím činnosti a zapojení.ÿ14

14HOOPER–GREENHILL, Eilean. Museums and their Visitors. 2. vyd. London : Routledge,

1996, s. 144. „Unless we are working very hard at it, we remember approximatelly 10 per cent of what we read, 20 per cent of what we do, 30 per cent of what we see, 70 per cent of what we say – 17 –

Nejúčinnější metody učení jsou tedy ty, které jednak navazují na dosavadní znalosti

žáka a zároveň zapojují různé smysly. Pokud však má být návštěva muzea pro děti smysluplná, musí jí předcházet alespoň krátká příprava v rámci výuky ve škole, po které následuje samotná návštěva výstavy či edukačního programu v muzeu. Celý tento vzdělávací proces by měl být zakončen zhodnocením při ukončení návštěvy muzea a následná reflexe by měla proběhnout opět i ve školní výuce. Edukační pro- gramy v muzeích by měly navazovat na Rámcové vzdělávací programy příslušného stupně studia a znalosti, vědomosti a dovednosti při těchto programech získávané by měly vycházet příslušných oblastí vzdělávání a k nim náležejícím klíčovým kompe- tencím. Vzdělávací programy existují v České republice na dvou úrovních – prvním z nich je úroveň státní, zastoupená Národním programem vzdělávání a rámcovými vzdělávacími programy (dále jen RVP), a druhým je úroveň školní, již tvoří tzv.

školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP). Tyto si na základě RVP vytváří každá

škola samostatně.

Děti, kterým činí obtíže učení ve škole, v muzeu zjistí, že zde mohou uplatnit jiné způsoby učení a přemýšlení a mohou tak ukázat své schopnosti při ve škole ne- obvyklých činnostech a tak zazářit. Vhodným zvolením vyučovací metody je dětem umožněno snazší osvojení předkládaných informací, jelikož právě metoda je cesta k dosažení stanovených cílů.

Muzea a galerie se spolu s ostatními kulturními zařízeními, kterými jsou napří- klad knihovny, divadla, kina a další, řadí mezi instituce, které kromě svých spe- cifických funkcí zastávají také funkci výchovnou a vzdělávací. Ideálním případem potom je, pokud edukační programy těchto institucí přímo navazují na činnost škol- ských zařízení. Velkou výhodou kulturních stánků při výchově a vzdělávání žáků je právě jejich prostředí, odlišné od toho školního, a možnost zařazení takových typů and 90 per cent of what we say and do. Real learning and long–lasting changes in perception take place through activity and involvement.ÿ – 18 – vzdělávacích programů, které jsou nerealizovatelné v prostorách školy při běžné vý- uce. Muzea při těchto programech využívají zejména jedinečné možnosti aplikace principu názornosti při výuce a implementace interaktivního způsobu učení. Avšak zejména u dospívajících by neměla být výuka založena pouze na principu názornosti, aby nedocházelo ke zpomalování rozvoje abstraktního myšlení. Edukačně působí na návštěvníky již samotné expozice, či prohlídky s průvodcem, pokud však k akti- vizaci muzejního návštěvníka dopomůže svou činností muzejní pedagog, je proces učení nejen zábavnější, ale i úspěšnější. Činnost muzejního pedagoga ještě může být doplněna širokým spektrem doprovodných materiálů – od informačních listů, přes listy pracovní, až po aktivizující katalogy.

Graeme K. Talboys definoval muzeum jako zdroj vzdělání takto: „Muzeum je

živá instituce nebo vyhrazený prostor otevřený pro všechny, v němž jsou autentické artefakty nebo sbírky autentických artefaktů estetického, archeologického, kultur- ního, historického, společenského nebo duchovního významu a zajímavé kvůli místu nebo času uchovány, konzervovány a vystavovány způsobem, který je do jisté míry v souladu se skutečností a má sběratelskou hodnotu. Je to poučný způsob uložení národních, kulturních a souborných památek, kde lidé mohou zkoumat, komuniko- vat, přemýšlet, být inspirováni, učit se a užít si dědictví své i jiných kultur.ÿ15

Ve světě dnes již běžná „Dětská muzeaÿ jsou často založena na myšlence kon- struktivismu a tvoří své interaktivní výstavy, expozice a další programy již s tím

účelem, aby usnadnila učení, a to ať učení intencionální (tj. učení záměrné s přesně

15TALBOYS, Graeme K. Museum Educator’s Handbook. Hampshire : Gower House, 2000, s. 4.

„Museum as an organic institution or dedicated space open to all wherein a genuine artefact or a collection of genuine artefacts of aesthetic, archaeological, cultural, historical, social, or spiritual importance and interest from any place or time is preserved, conserved and displayed in a manner in keeping with its intrinsic and endued worth. As much, it is an informative means of storing national, cultural and collective memories, where people can explore, interact, contemplate, be inspired by, learn about and enjoy their own and others’ cultural heritage.ÿ – 19 – definovaným cílem) nebo bezděčné (tj. neúmyslné, vyplývající z různých her či tvorby návštěvníků). Děti jsou zde často aktivizovány rozličnými interaktivními

činnostmi a na rozdíl od běžných muzeí zde mají možnost dotýkat se všech vy- stavených exponátů. Tato aktivizace by ale vždy měla být založena na tom, aby přinutila děti také přemýšlet a nově získané vědomosti a dovednosti provázat se znalostmi dosavadními. V koncepci reformní pedagogiky je pak zakotveno pojetí edukace jakožto výchovy dítěte v autonomní osobnost.

Systematická muzea jsou nejčastějším typem muzeí. Jejich expozice jsou vždy uspořádány chronologicky a snaží se tak o co nejsnazší pochopení vystavených expo- nátů návštěvníkem. Tzv. uspořádané muzeum je založeno na myšlence, že poznání se rozvíjí přírůstkově; naopak objevitelské muzeum vychází z toho, že poznatky si návštěvníci tvoří sami vlastní empirií. 16

V muzeích nejčastěji uplatňované jsou metody názorně-demonstrační. Ty mů-

žeme rozdělit na předvádění a pozorování, práci s obrazem a instruktáž, která žákům zprostředkovává podněty sluchové, zrakové, hmatové, audiovizuální a jiné za účelem rozvoje jejich praktické činnosti.17

Metody slovní jsou založeny na verbální komunikaci a jsou v muzeích také velmi

často zastoupeny. Mezi tyto metody můžeme zařadit například vyprávění, před- nášku, vysvětlování či rozhovor a práce s textem.

Metody dovednostně praktické jsou založeny na činnosti žáků. K těmto metodám

řadíme: vytváření dovedností, napodobování, tzn. přebírání způsobů chování od jiných, experimentování a produkční metody.

Aktivizující výukové metody vedou žáky k vlastní učební práci a kladou důraz na jeho vlastní řešní problémů a myšlení.18 Mezi další můžeme zařadit například

16Srov. JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : Edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s. 124–128. 17MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, s. 76-79. 18Tamtéž, s. 105. – 20 – metody diskuzní, situační, inscenační či různé didaktické hry.

Při tvorbě výukových programů se často vychází z principů kritického myš- lení. Kriticky myslet znamená pochopit obsah sdělované myšlenky, od povrchového přecházet k hloubkovému učení, odkrývat další souvislosti, porovnávat a nakonec dospět k vlastním názorům. Vychází z tzv. třífázového modelu učení, který začíná fází evokace (vyvolání zájmu o danou problematiku), následuje fáze uvědomění si významu (hledání nových informací, ujasňování si vlastních názorů a jejich kon- frontace s názory původními) a celý proces je zakončen fází reflexe (prohloubení učiva, třídění a upevnění si nových vědomostí a jejich začlenění do souvislostí).19

Kritické myšlení je jednou z komplexních didaktických metod, mezi které je možné dále zařadit například: projektové vyučování, brainstorming, frontální, skupinovou, individuální či kooperativní výuku, otevřené učení, výuku dramatem či učení se z životních situací.

Kooperativní učení a vrstevnické metody při vyučování (odvozeno z anglického výrazu „peer-educationÿ) vychází z toho, že jedinec se lépe ztotožní s jiným člově- kem stejného věku, zájmů či společenského postavení, a tudíž má lepší šanci ovliv- nit ho, než například učitel o generaci starší. U mládeže je vrstevnické vzdělávání uplatňováno především v rámci pomoci při učení (tzv. partnerská výuka, kdy lepší student pomáhá slabšímu), při prevenci negativních společenských jevů, při mediaci

či vrstevnickém poradenství, kdy je vždy danému jedinci přidělena funkce experta na danou problematiku a ten je pak tzv. zprostředkovatelem změny.20 Takovéto učení můžeme rozdělit na učení ve dvojicích či učení se ve skupině. Vždy však jde o významný rozvoj sociálních i rozumových dovedností.

19MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, s. 159-161. 20STREJČEK, Jindřich. Vrstevnické vyučování. In RVP : Metodický portál. [online]. Praha :

Výzkumný ústav pedagogický v Praze, vydáno 2010, poslední aktualizace 12. 5. 2010. [cit. 2010-

06-24]. Dostupný z WWW:

V/Vrstevnicke vyucovani>. – 21 –

Divergentní myšlení, neboli tzv. tvořivé myšlení se snaží přimět žáky dívat se na vyučovanou problematiku z jiného hlediska, nacházet alternativy a objevit tak nečekané. Tvořivost dává každému jedinci možnost aplikovat svůj vlastní styl učení a podporuje jeho sebevyjadřování. Bez ohledu na inteligenci je často právě tvořivost

činitelem úspěchu.21

Mentální mapování je jednou z možností, jak graficky znázornit vztahy mezi myšlenkami a pojmy, ověřit si své dosavadní znalosti a nacházet mezi nimi souvis- losti. Je to metoda dobrá také pro zhodnocení dosavadních znalostí a také k pláno- vání, jelikož vyjevuje souvislosti mezi jednotlivými pojmy a usnadňuje uspořádání si myšlenek. „Mentální mapy mohou dětem poskytnout prostředky, jak vyjádřit své myšlenky. [...] Podněcují aktivní myšlení, rozvíjejí kognitivní dovednosti analýzy, třídění a syntézy a poskytují názorné prostředky k komunikaci a k hodnocení.ÿ22

Pracovní listy jsou častým doplňkem vzdělávacích programů v muzeích. Jejich výhodou je, že si je může návštěvník odnést domů jako suvenýr, a zároveň mu prohloubí jeho dosavadní znalosti a vědomosti. Pracovní listy by neměly být příliš rozsáhlé a všechny úkoly by měly obsahovat také komentář k jejich vyplnění, pokud to během progamu nečiní pedagog. Forma těchto pracovních pomůcek by vždy měla přiměřeně odpovídat (vhodně zvolené úkoly, délka textů, velikost písma, font, design atd.) věku a odbornosti žáků, kterým jsou určeny.

V galeriích a muzeích umění je možné se setkat s metodou nazvanou artefiletika.

Jedná se o tvořivé a zážitkové pojetí výchovy a edukace s využitím výtvarné kultury, ale i dalších expresivních projevů.

21FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se : Praktický průvodce strategiemi vyučování. 1. vyd. Praha : Portál, 1997, s. 87-88. 22FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se : Praktický průvodce strategiemi vyučování. 1. vyd. Praha : Portál, 1997, s. 79. – 22 –

Kapitola 5

Podhorácké muzeum v Předklášteří

Tato kapitola je věnována stručnému popisu historie Podhoráckého muzea od prv- ních pokusů o jeho založení až po současnost. Další část popisuje nabídku programů a akcí muzea určených pro širokou veřejnost a spolupráci se školami. V samostatných podkapitolách je nastíněna činnost „Muzejního kroužkuÿ a současný stav komen- tovaných prohlídek ve veřejnosti přístupných částech cisterciáckého kláštera Porta coeli.

5.1 Historie muzea

„Podhorácké muzeum bylo založeno v Tišnově 26. Června 1929. První pokus o vznik muzea zde byl ale učiněn již v 90. letech 19. století. Tehdy muzeum sice vzniklo, avšak na rozdíl od některých jiných moravských měst (např. Ivančice, Prostějov) nevyvíjelo aktivní činnost a postupně upadlo v zapomenutí.ÿ23 Toto „muzeumÿ bylo založeno na základě velkého zájmu veřejnosti o posilování národního uvědo-

23ZACPAL, Josef. 70 let Podhoráckého muzea. In Okresní muzeum Brno – venkov: Sborník příspěvků 1999. Okresní muzeum Brno – venkov, 1999, s. 23. – 23 – mění po úspěchu Jubilejní výstavy konané v Praze v roce 1881. Před uspořádáním celonárodní Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1885 byla rozsáhlá sběratelská aktivita občanů Čech i Moravy nejprve prezentována na mnoha místních a okresních národopisných výstavách. V Tišnově se okresní výstava – rozdělená dle oborů na oddělení umělecké, národopisné, hospodářské, živnostenské a školské – ko- nala od 6. do 20. srpna 1893 v prostorách školy. Vzhledem k možnému budoucímu využití zde vystavených předmětů byly na této výstavě prezentovány především předměty s regionální tématikou (kroje, mapy, obrazy, výrobky místních živnost- níků, ale i školní pomůcky). Po skončení výstavy byla většina předmětů navrácena původním majitelům a zbývajících 139 předmětů bylo uloženo v jedné místnosti v 1. patře radnice s tím, že budou tvořit základ sbírky budoucího muzea.24

Předměty zůstaly na radnici uskladněny téměř bez povšimnutí až do roku 1898.

Na schůzi obecního výboru dne 15. března 1898 bylo přijato usnesení, „aby obec tiš- novská převzala do své správy okresní museum, které založeno a jí odevzdáno bylo okresní výstavouÿ.25 Správou muzejních sbírek se mělo zabývat pětičlenné kurato- rium volené obecním výborem, jehož předsedou měl být starosta města Tišnova.

Na závěr této schůze byli zvoleni čtyři členové kuratoria a jeho prvním předsedou se automaticky stal starosta F. Müller.26

I přes tyto snahy však sbírkové předměty zůstaly v budově radnice uloženy dal-

ších třicet let, pouze s výjimkou let 1905 – 1906, kdy radnice procházela přestavbou.

Další iniciativa o založení muzea se v Tišnově objevila až na konci 20. let 20. století, kdy si lidé začali uvědomovat potřebu vybudovat instituci, jež by se systematicky zabývala dokumentací regionu, jeho přírody, historie i současného života. Tato inici- ativa úzce souvisela i s velkým hospodářským rozvojem města a snahou vybudovat

24Tamtéž 25Tamtéž 26Tamtéž, str. 24 – 24 – z Tišnova lázeňské a turistické centrum celého regionu Podhorácko.27

„Od podzimu roku 1928 zahájil činnost přípravný výbor Podhoráckého muzea, v jehož čele stálo tříčlenné předsednictvo ve složení prof. K. Krejčí a odborní uči- telé V. Pokorný a J. Šmarda. [...] V průběhu několika měsíců připravil tento výbor všechny podmínky k ustavení kuratoria Podhoráckého muzea, a tím zahájení kon- krétní muzejní činnosti.ÿ 28 Městská rada na základě žádosti výboru poskytla počát- kem roku 1929 místnost na radnici a také zde uložené sbírkové předměty z bývalého muzea.29

„Ustavující schůze kuratoria Podhoráckého muzea se uskutečnila 26. června 1929 v pět hodin odpoledne v zasedací síni městské radnice v Tišnově. Toto datum je rovněž dnem založení Podhoráckého muzea.ÿ30 Zakladatelem muzea bylo město Tiš- nov. Dvanáctičlenné kuratorium v čele s předsedou, starostou města A. Řezáčem, jmenovalo kustody jednotlivých sbírkových fondů – kustody pro archiv a tisko- pisy; kulturu města, církevní památky, řemesla, numizmatiku a fotografický archiv prehistorii; národopis; přírodopis; školství. Dále byly určeny hlavní činnosti muzea – sbírání materiálu, třídění a inventarizace, instalace a vědecké zpracování. Evidence sbírkových předmětů probíhala dvoustupňově. Nejdříve byl nově získaný sbírkový předmět zapsán chronologicky do jednoho ze čtyř inventářů – pro archiv, mince, pří- rodovědné sbírky a ostatní předměty do inventáře pro sbírky věcné. Druhý stupeň evidence zajišťoval věcně roztříděný lístkový katalog s podrobnějším popisem jed- notlivých předmětů. Členem Svazu československých muzeí se Podhorácké muzeum stalo 7. listopadu 1929.31

Muzeum se od svého počátku potýkalo s nedostatečným prostorovým vybavením

27Tamtéž 28Tamtéž 29Tamtéž 30Tamtéž, str. 27–28 31Tamtéž, str. 27–29 – 25 –

– umístění muzea v jedné místnosti radnice bylo nevyhovující. Až čtyři roky po svém založení získalo muzeum prostory na radnici uvolněné po vystěhování městské spo-

řitelny – dvě velké výstavní místnosti a jednu menší, skladiště. Zde se také muzeum prezentovalo první stálou expozicí – regionální expozicí obsahující vše od příro- dovědných exponátů, přes archeologické nálezy a řemeslné výrobky, až po obrazy; samostatné části byly věnovány příslušníkům prvního odboje a dvěma rodákům – básníku Josefu Uhrovi a geologovi a paleontologovi Josefu Vladimíru Procházkovi.32

Během období 2. světové války bylo muzeum uzavřeno a jeho sbírky byly něko- likrát stěhovány na různá místa ve městě, což pro ně mělo devastující dopad. Válku nepřečkala většina sbírkových předmětů, ani inventáře a torzo sbírky bylo nevhodně uloženo ve skladišti na dvoře radnice. Hlavním aktérem poválečných snah o oživení muzea se stal Vilém Máca. Díky jeho intervencím byla v roce 1952 místním národ- ním výborem přidělena muzeu jedna místnost v přízemí radnice, ve které vznikla první poválečná expozice. Ta však záhy musela své místo postoupit obchodu, a to vedlo k opětovnému uzavření muzea. Brzy na to – v srpnu roku 1954 byla okres- nímu národnímu výboru pro muzejní účely přidělena budova bývalého proboštství v areálu zrušeného cisterciáckého kláštera Porta coeli v Předklášteří.

Nově vzniklé Okresní vlastivědné muzeum, jehož sbírky byly tvořeny torzem sbír- kového fondu Podhoráckého muzea a klášterních sbírek, bylo slavnostně otevřeno

15. května 1955. Z tohoto období (rok 1956) také pochází nejstarší dochovaná pří- růstková kniha, stejně jako i kniha inventární.

V roce 1960, po vzniku okresu Brno – venkov, přešlo muzeum (opět pod jménem

Podhorácké muzeum) zpět pod vedení místního národního výboru. V letech 1961–

1963 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno z důvodu reinstalace expozic a stavebních

úprav. V roce 1962 nastoupila do funkce ředitelky muzea Anna Christová, která na tomto postu vystřídala ak. mal. Františka Štěpána a jeho předchůdce Jaromíra

32Tamtéž, str. 30 – 26 –

Zemina. Jednou z poboček Okresního muzea Brno – venkov se Podhorácké muzeum stalo v roce 1965.33

Od roku 1976 procházelo celé muzeum rozsáhlou rekonstrukcí, jež zpočátku ome- zila výstavní činnost muzea a v letech 1987–1990 vedla k úplnému uzavření budovy pro veřejnost. V roce 1984 opět proběhla změna ve vedení muzea, do jehož čela byl jmenován PhDr. Ludvík Belcredi, jehož na tomto postu v roce 1989 vystřídal do- savadní vedoucí této pobočky Muzea Brněnska (dalšími pobočkami jsou regionální muzea v Ivančicích a Šlapanicích a památník Mohyla Míru), PhDr. Josef Zacpal. Po rozsáhlé rekonstrukci je muzeum opět zpřístupněno veřejnosti od 23. září 1990.34

Na počátku nového tisíciletí došlo ke dvěma výrazným událostem. Od roku 2001 využívá muzeum pro systematickou evidenci sbírek program DEMUS. Druhým pod- statným krokem bylo zapsání Sbírky Podhoráckého muzea do CESu, ke kterému došlo dne 15. května 2002. V rámci samostatné Sbírky Podhoráckého muzea bylo zapsáno 9 tematických podsbírek – archeologická, fotografie, historická, minera- logicko – petrografická, nové dějiny, numizmatická, periodika, Rajhrad, výtvarné umění a umělecké řemeslo, k nimž 15. května 2004 přibyla podsbírka Václav Hy- nek Mach. Samostatně byla 15. listopadu 2003 zapsána také Archeologická sbírka

Podhoráckého muzea.35

5.2 Edukační programy a programy pro veřejnost

Muzeum se již od svého založení v roce 1929 snažilo vyvíjet aktivní činnost ve vztahu k veřejnosti. Prvním představením sbírek pak pravděpodobně bylo vysta- vení „archeologického materiálu u příležitosti přednášky dr. J. Skutila na učitelské

33Tamtéž, str. 33 34Tamtéž, str. 34 35ZACPAL, Josef. Podhorácké muzeum na přelomu dvou tisíciletí. In Muzeum Brněnska: Sbor- ník 2004. Muzeum Brněnska, 2004, str. 10 – 27 – schůzi v Tišnově 10. října 1929.ÿ36 Následovalo vystavení trvalé expozice, kterou doplňovaly realizace krátkodobých výstav. Do začátku 2. světové války muzeum organizovalo také četné aktivity spojené s ochranou přírodních lokalit a dokumen- tací regionu, pořádalo odborně zaměřené přednášky a spolupracovalo s různými regionálními zájmovými skupinami a institucemi.

Po znovu zpřístupnění muzea veřejnosti v 50. letech 20. století se muzeum opět navrátilo k aktivní spolupráci s veřejností a školami a tvorbě krátkodobých výstav.

Kontakt s veřejností zajišťovaly také četné akce zaměřené na aktivní sběr nových předmětů do sbírek muzea. V 60. letech byla provedena reinstalace expozic tak, aby odpovídala tehdejšímu ideologickému diktátu a kladla důraz na zobrazení dělnického hnutí, odboje a činnosti partyzánů v regionu.37

Po rozsáhlé rekonstrukci a opětovném otevření pro širokou veřejnost se muzeum opět stalo jedním z hlavních kulturních center regionu Tišnovsko a plní tak tradici regionálního vlastivědného muzea. Od této doby jsou některé výstavy doplňovány edukačními programy pro děti a mládež.

Podhorácké muzeum v současné době nabízí svým návštěvníkům tři stálé ex- pozice – paleontologicko-mineralogická expozice s částí nazvanou Minerály na Tiš- novsku (*1998), dále Měšťanský obytný interiér z přelomu 19. a 20. století (*1999),

Dějiny a současnost kláštera Porta coeli (*2004), které jsou ještě doplněné stálou výstavou stavebních článků a kamenných fragmentů v prostorách křížové chodby kláštera. Muzeum také vykonává průvodcovské služby ve veřejně přístupných pro- storách kláštera Porta coeli. Průměrná roční návštěvnost muzea čítá kolem 10 – 12 tisíc návštěvníků.

V prostorách muzea je každoročně uspořádáno zhruba osm krátkodobých vý-

36ZACPAL, Josef. 70 let Podhoráckého muzea. In Okresní muzeum Brno – venkov: Sborník příspěvků 1999. Okresní muzeum Brno – venkov, 1999, str. 30 37Tamtéž, str. 33 – 28 – stav. Tyto jsou vždy tématicky spjaty s regionem Tišnovsko. Dle tématu a zamě-

ření výstavy na určitou cílovou skupinu (děti a mládež, dospělí či senioři) pořádají odborní pracovníci doprovodné akce k výstavám, kterými jsou nejčastěji přednášky, speciální výklady, vzdělávací programy, komponované programy a koncerty. Každá výstava je zahájena slavnostní vernisáží. Propagaci výstav muzeum provádí vydává- ním tiskových zpráv (tisk, televize), výlepem plakátů (je různý dle zaměření výstavy

– regionálně, okresově či státně). U pokladny muzea se nachází malý muzejní ob- chod, ve kterém si mohou návštěvníci zakoupit suvenýry vztahující se k expozicím, výstavám a ke klášteru Porta coeli.

Muzeum se také zapojuje do pořádání různých jednorázových akcí, které mohou ale nemusí být tématicky spjaty s výstavami. Mezi tyto akce patří například dětská odpoledne38, muzejní noci, přednášky pro speciální žadatele (např. školy) a další.

Dětská odpoledne bývají zpravidla naplněna celou řadou tematicky zaměřených soutěží, doplněna hudební produkcí pro zabavení rodičů a zakončena vyhlášením vítězů, přičemž ani poražení neodcházejí bez „ceny útěchyÿ. Vstup na dětská odpo- ledne bývá pro dětské návštěvníky zdarma. V roce 2008 muzeum pořádalo například dětské odpoledne při slavnostní vernisáži letní výstavy „Indiáni v násÿ, při kterém si děti mohly za asistence „indiánůÿ vyzkoušet střelbu z luku či válečné malování obličeje. Podobné akce jsou zpravidla pořádány u příležitosti Dne dětí, Dne muzeí

či Dne památek. Místem konání bývá buď nádvoří kláštera či prostory muzea.

V rámci cyklu Muzeum a škola se v každé pobočce Muzea Brněnska jeden od- borný pracovník věnuje práci s dětmi a mládeží. V Podhoráckém muzeu má tuto

činnost na starosti PhDr. Irena Ochrymčuková, která navíc vede „Muzejní kroužekÿ s vlastním programem, který je orientován zejména na historii regionu a kláštera

38Výčet témat dětských výstav a k nim konaných dětských odpolední, pořádaných od roku 1985 do roku 2004, je uveden v příloze č. 1 – 29 –

Porta coeli39. Tato činnost je zaměřena především na žáky základních škol. Pro ma- teřské školky se pořádají speciální programy jako tvořivé dílny; soutěže s plněním

úkolů, vyhlašováním výsledků a odměnami; zpívání. Žákům základních škol připra- vují jednotliví zaměstnanci (dle svého profesního zaměření) komentované prohlídky výstav i stálých expozic, tematické přednášky, promítání či vycházky s vědeckým cílem. Výhodou malého regionálního muzea je, že se jeho zaměstnanci často oficiálně i neoficiálně setkávají se zástupci jiných kulturních institucí a škol, což vede k hlubší spolupráci muzea s těmito institucemi jak při samotném pořádání výstav, tak také při přípravě edukačních programů šitých na míru žákům těchto škol. Funkci mu- zejních pedagogů při takovýchto programech zastávají téměř všichni zaměstnanci muzea bez ohledu na vzdělání či pracovní zaměření, přičemž rozhodující je zejména jejich nadšení pro danou věc a ochota spolupracovat. Co se týče samotných pro- hlídek kláštera Porta coeli, používá se pro předškolní a mladší školní věk speciálně upravený průvodcovský text a pro skupiny, které mají zájem o delší prohlídku, jsou připraveny také pracovní listy s omalovánkami, doplňovačkami ornamentů a stolní hrou, ve které se hráči snaží uchránit klášterní poklad.

Pro studenty středních a vysokých škol připravují odborní pracovníci přednášky s tématy dle zaměření školy, které jim prezentují přímo ve školách. Tato spolupráce je často oboustranně prospěšná – muzeum dělá například přednášky o muzejích pro studenty cestovního ruchu, kteří na oplátku zajišťují občerstvení na vernisážích. Po- dobná je i spolupráce se studenty brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, kteří v muzeu často vystupují v rámci doprovodných programů.

Častá je také spolupráce muzea se Základní uměleckou školou v Tišnově, jejíž výtvarný obor zde pravidelně vystavuje výtvory svých žáků. Hudební a taneční obor se zase podílí na kulturním programu vernisáží, adventních zastavení či Muzejních nocí. 39Dále viz samostatná podkapitola 5.2.1 Muzejní kroužek – 30 –

Badatelské klientele podávají informace odborní pracovníci. Muzeum spolupra- cuje s autory odborných knih. Samo vydává drobné tisky. Pracovníci muzea při- spívají do odborných i populárních časopisů, novin, rozhlasových relací, televizních programů a do sborníků odborných komisí. Muzeum na svou existenci upozorňuje také fotografiemi kláštera Porta coeli a informacemi o muzeu na regionálních ma- pách a pohlednicích.

Stálá je oboustranná spolupráce s vedením města (město poskytuje finanční prostředky, muzeum za to připravuje speciální programy) a okolními obcemi. Obce pro muzeum vyplňují ankety a dotazníky dodávané většinou ministerstvem kultury a na muzeum se obrací například s žádostmi o zajištění obecních erbů.

Přímá spolupráce s veřejností velice dobře funguje i při sbírkotvorné činnosti muzea. Lidé často přinášejí do muzea rozličné předměty.

Pro prezentaci muzea veřejnosti slouží také internetové stránky Muzea Brněnska

– www.muzeumbrnenska.cz, na kterých je možné dozvědět se podrobnější informace o všech pobočkách.

Nabídka Podhoráckého muzea pro školy i pro širokou veřejnost je na úrovni regionálního muzejnictví překvapivě široká, avšak i zde by se jistě dal potenciál muzea využít výrazněji. Z tohoto důvodu v další kapitole uvádím několik možných návrhů na rozšíření nabídky speciálně upravených prohlídek kláštera i pro starší

školní věk a možné doplnění komentovaných prohlídek stálých expozic pracovními listy či přímo vzdělávacími programy.

5.2.1 Muzejní kroužek

Muzejní kroužek vede muzejní etnoložka, PhDr. Irena Ochrymčuková, která je zároveň autorkou myšlenky jeho založení. Tento kroužek je již od školního roku

2006/2007 pořádán ve spolupráci se Základní školou v Předklášteří a orientuje se na seznamování žáků prvního stupně základní školy s regionální historií v prosto- – 31 – rách kulturní instituce a okolí jejich bydliště. V každém školním roce jej pravidelně

(každé pondělí odpoledne) na hodinu a půl navštěvuje okolo 10 žáků 3. - 4. třídy

ZŠ v Předkláštěří. Tento kroužek je tematicky zaměřen na seznámení dětí s histo- rií regionu a kláštera Porta coeli. Přesnou náplní však není pouze historie kláštera

či obce, ale i vývoj uměleckých slohů, názvů ulic atd. Dětem jsou tyto informace sdělovány hravou formou a prezentovány pomocí stálé expozice o klášteře, knih, fo- tografií, příběhů a pověstí, vyprávěním a také osobní zkušeností z dané lokality. Děti si nově získané informace upevňují dramatickými scénkami, dobrodružnými hrami

či samostatným bádáním. Zaměstnanci muzea děti seznamují také s chodem muzea a jednotlivými profesemi muzejních pracovníků. Každé dítě má svůj zápisník40, do něhož si zapisuje nebo kreslí nově získané informace či své dojmy z každé schůzky.

Velký význam zde tak nemá již pouze samotné bádání a hry, ale také různé šifry, tajná písma, hesla a hádanky. Děti se nejčastěji scházejí v prostorách muzea, ale

často jsou tyto schůzky zpestřeny kupříkladu návštěvou řádových sester v klášteře

Porta coeli a výjimkou nejsou ani výpravy například do „archeologických lokalitÿ v okolí.

Cílem tohoto zájmového kroužku je seznámení žáků s regionální historií a vy- tvoření hlubšího regionálního vlastenectví a vztahu k památkám. Zároveň je to také jedna z možností, jak si z dětí v již tak útlém věku vychovat stálé a pravi- delné návštěvníky či případně budoucí spolupracovníky muzea. Tento kroužek není nikterak náročný na materiál či prostory, postačí si s jednou místností s dostatkem

židlí a stolů, výtvarnými potřebami a papíry.41 Další potřebné vybavení se liší dle tématu té které konkrétní schůzky.42

40Viz fotografie v příloze 3.5. 41Viz fotografie v příloze 3.6. 42Tato podkapitola byla vypracována na základě informací získaných z četných rozhovorů s au- torkou tohoto projektu paní PhDr. Irenou Ochrymčukovou a dále z jejího příspěvku ve sborníku ke konferenci Muzeum a škola z roku 2007 OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Muzejní kroužek v Podho- – 32 –

5.2.2 Prohlídky kláštera Porta coeli

Prohlídky v klášteře Porta coeli zajišťují průvodkyně Podhoráckého muzea. V sou-

časné době jsou kromě běžného průvodcovského textu pro dospělé návštěvníky při- praveny také speciálně upravené výklady pro provázení žáků 4. – 6. tříd a 6. – 9. tříd základních škol. Pro předškolní děti a mladší školní věk je určena speciální prohlídka, po níž děti dostanou připravené pracovní listy, které jsou provedeny ve formě omalovánek, doplňovaček a stolní hry. Pro zahraniční návštěvníky je možné provést prohlídku také v anglickém či německém jazyce.

V září roku 2008 a i o rok později muzeum připravilo také specializovanou pro- hlídku kláštera pro nevidomé a slabozraké, při nichž byl kladen důraz na možnost prozkoumat hmatem jednotlivé části výzdoby kláštera a navození atmosféry. U por- tálu si nevidomí návštěvníci mohli osahat masteriál použitý na výrobu lvů, sloupů, tvary ozdob, patky, bránu a kování a to vše s patřičným komentářem. Ve vestibulu se dotykem s náhrobními deskami a z výkladu průvodkyně dozvěděli více o vlast- nostech mramoru, jakožto materiálu, o písmu a způsobu zdobení a z vyobrazených postav dítěte a abatyše také způsob odívání a seznámili se i s řádovými atributy.

V hlavní lodi pak návštevníci obestoupili sloupy, aby mohli posoudit mohutnost stavby. Dotykem s dřevěnými lavicemi v kněžišti, skleněnými relikviáři, kazatelnou z umělého mramoru a dalšími měli možnost opět posoudit různost použitých ma- teriálů, včetně jejich použití ve výzdobě baziliky – rozličné tvary, intarzie, způsoby zdobení. V křížové chodbě se seznámili s mozaikou na podlaze a v kapitulní síni se zdobením sloupů, pulpitu či lavic. Návštěva rajského dvora pak měla spíše po- citový charakter – specifická atmosféra místa a klid, bezvětří. Díky tomu, že byly tyto prohlídky uskutečněny vždy v období, kdy dosud kvetly květiny, byl dojem z návštěvy rajského dvora umocněn také vůní květin. V lapidáriu měli možnost ráckém muzeu. In Acta musealia: muzeum a škola. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně,

2007, str. 71–72 – 33 – hmatem prozkoumat jednotlivé kamenné fragmenty.43

5.2.3 Tišnovské trhy

Dále se muzeum významně zapojuje do dalšího kulturního dění v regionu – za všechny jmenujme spolupráci na pořádání Tišnovských trhů, na jejichž znovuobno- vené tradici v roce 2008 má velkou zásluhu právě Podhorácké muzeum. Tyto trhy se v letním období konají každé sobotní dopoledne a jsou na nich nabízeny pro- dukty místních zemědělců či domácí pečivo. Mimo tyto každotýdenní trhy se na tišnovském Náměstí Míru konají také různé Trhové slavnosti – například u příleži- tosti vítání jara a konání Velikonoc, oslav Dne Země, slavnosti Letnic, Sklizňových slavností, u příležitosti Dne stromů či v době adventu. Scénář těchto Trhových slav- ností má zpravidla na starosti PhDr. Irena Ochrymčuková z Podhoráckého muzea, která má za úkol taktéž seznámit širokou veřejnost s významem zvyků a obyčejů typických pro dané období právě v regionu Podhorácko. Dále si zde mohou ná- vštěvníci vyzkoušet některý z těchto zvyků či vyrobit si nějaký typický výrobek, jelikož při konání těchto slavností jsou stánky s produkty místních zemědělců dopl- něny o řemeslné dílny (instruktáž a odborný dohled zde vykonávají většinou místní

řemeslníci či učitelé uměleckých škol) a stánky s pochutinami a výrobky charak- teristickými pro to které období. Toto je většinou doplněno živou produkcí lidové hudby či krátkými „divadelnímiÿ představeními s možností interaktivního zapo- jení diváků. Cílem konání těchto trhů je obnova regionálních tradic a uvědomění si sounáležitosti s regionem se zapojením široké veřejnosti.44

43informace o prohlídkách kláštera Porta coeli určených pro nevidomé a slabozraké byly získány z e-mailové korespondence s PhDr. Ochrymčukovou OCHRUMČUKOVÁ, Irena. Prohlídky pro ne- vidomé [online]. Message to: Kateřina Brdíčková. 29. 3. 2010 [cit. 2010-03-30]. Osobní komunikace. 44KRÁTKÁ, Karolína, OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Založení tradice celoročního předvádění zvyků a obyčejů Podhorácka na Tišnovských trzích [online]. Tišnov: Občanské sdružení Hnutí za sebevědomé Tišnovsko, Podhorácké muzeum v Předklášteří, 2008. 4 s. [cit. 2010-04-03]. Dostupný – 34 –

z WWW: . – 35 –

Kapitola 6

Návrh na možné využití stálých expozic Podhoráckého muzea k edukačním programům pro žáky

2. stupně základních škol

Jak již bylo řečeno v kapitole 5.2 Edukační programy a programy pro veřejnost, má Podhorácké muzeum tři stálé expozice. Pro návrh vzdělávacích programů pro

žáky 2. stupně základních škol byly vybrány prohlídky kláštera Porta coeli a na ně navazující stálou expozici Dějiny a současnost kláštera Porta coeli a dále expozici paleontologicko-mineralogickou s částí nazvanou Minerály na Tišnovsku. Pro první z nich byla zvolena forma dlouhodobějšího projektu – řetězové provázení klášterem, jež by mohlo být vhodným doplněním učiva vzdělávací oblasti Člověk a společnost a to jak k předmětu Dějepis, tak i k Výchova k občanství. Pro druhý návrh jsem pak byl změnu zvolen jednorázový vzdělávací program vhodný pro žáky 9. tříd základních škol jako vhodné doplnění výuky hornin a nerostů. Oba tyto programy jsou založeny na rozvoji znalostí i klíčových kompetencí definovaných RVP pro – 36 – základní vzdělávání.

6.1 Řetězové provázení v klášteře Porta coeli

Východisko

Jednou z možností využití prohlídek kláštera Porta coeli je zařazení dlouho-

dobého projektu řetězového provázení, při kterém skupina studentů získává

zkušenosti s vlastní prací průvodců. Jedná se o kombinaci objektového učení

s učením komunitním.

Četnost projektu

Tento typ projektu je vhodné periodicky opakovat – například jednou za

4 roky, kdy se kompleně obmění žáci celého stupně. Častější opakování by

nebylo vhodné, jelikož by se návševa stále stejných (i když pokažné trochu

obměněných) prohlídek jedné památky mohlo brzy omrzet. Odborní muzejní

pracovníci by se také nemohli každý rok věnovat budoucím „průvodcůmÿ ta-

kovou péči.

Cílová skupina

Projekt řetězového provázení je určen především žákům druhého stupně zá-

kladních škol, ale je možné jej zařadit i do programu mimoškolního vzdělávání

studentů obou stupňů víceletých gymnázií.

Velikost skupiny

Pro aplikaci programu řetězového provázení v prostorách kláštera Porta coeli

je vhodné zajistit 5 – 6 průvodců z řad studentů nejlépe 9. ročníku základních

škol. Návštěvy kláštera se vždy účastní celá třída, proto je nutné počítat

s přibližně 30 účastníky pro každou prohlídku.

Čas – 37 –

S přípravou projektu a seznamováním budoucích průvodců s problematikou

a fakty je třeba začít minimálně dva měsíce před jeho realizací při frekvenci

schůzek dvakrát týdně dvě hodiny.

Samostatná prohlídka kláštera v rámci řetězového provázení trvá 45 minut.

Následná samostatná prohlídka v muzeu, vyplňování a vyhodnocování pra-

covních listů a závěrečné shrnutí celkem 30-40 minut. Pro návštevu takovéto

prohlídky je tedy třeba počítat s časovou dotací 75-90 minut plus připočíst

čas na přesun studentů do muzea a zase zpět do školy.

Spolupráce

Při realizaci projektu v roce 2009 spolupracovala autorka se studentkami

kvinty víceletého gymnázia v Tišnově. Tento dlouhodobý program je však

možné zařadit nejen do programu obou stupňů víceletého gymnázia, ale i dru-

hých stupňů všech základních škol s dobrou dostupností do muzea.

Místo konání

S přípravou projektu je dobré začít v místě školy, v tomto případě to bylo

na půdě Gymnázia Tišnov, a dále pokračovat v samotném místě provázení,

klášteře Porta coeli a v Podhoráckém muzeu.

Pomůcky

Tento program není při své realizaci nijak náročný na použití pomůcek. Při pří-

pravě projektu a samotném nacvičování provázení je nutné zajistit především

dostatečné množství publikací a jiných materiálů, které budoucím průvodcům

zajistí veškeré informace o dané problematice. Při samotné realizaci projektu

je nutné zajistit pouze dostatečné množství pracovních listů, psací potřeby

a prostory, kde bude možné tyto pracovní listy vyplňovat, případně podložky.

Cíle – 38 –

Základním cílem projektu řetězového provázení bylo co nejpřirozenější formou

přiblížit studentům gymnázia historii kláštera a okolnosti týkající se jeho zalo-

žení, umělecké slohy, užitou křesťanskou symboliku a cisterciáský řád. Účelem

však nebylo pouze netradiční seznámení studentů se samotnou památkou, ale

v tomto případě také přirozenou formou přispět k lepší integraci stávajících

žáků víceletého gymnázia s nově příchozími studenty prvního ročníku čtyřle-

tého gymnázia. Ale především navázání na RVP a rozvoj klíčových kompe-

tencí. Přičemž se vycházelo ze snahy o rozvoj klíčových kompetencí zejména

z oblastí Člověk a jeho svět a Člověk a společnost, Jazyk a jazyková komuni-

kace a Umění a kultura.

Dlouhodobým cílem pak bylo vytvoření nového průvodcovského textu a pra-

covního listu k prohlídce určených pro starší školní věk, které by bylo možné

využít i po skončení trvání tohoto projektu – tj. při běžných prohlídkách mu-

zea skupinami žáků daného stupně.

Základní pojmy

Historie kláštera Porta coeli, cisterciácký řád, královna Konstancie Uherská,

stavebně-historické slohy (gotika, renesance, baroko, rokoko), křesťanská sym-

bolika.

Popis projektu

Na projektu řetězového provázení v klášteře Porta coeli se studenty Gymnázia

Tišnov pracovala autorka této diplomové práce již od května roku 2009, kdy

začala navštěvovat prohlídky objednaných skupin žáků druhého stupně zá-

kladních škol v Porta coeli, edukační program Klíč a meč v Diecézním muzeu

na Petrově a také začala jednat o spolupráci na projektu s pedagogy Gym-

názia Tišnov. Bylo dohodnuto, že pro potřeby tohoto projektu škola v září

a říjnu 2009 uvolní šest studentů kvinty a prohlídky budou provedeny pro – 39 – studenty stejného ročníku – tj. dvě třídy prvního ročníku čtyřletého gymná- zia a jednu třídu kvinty víceletého gymnázia. Účelem tohoto projektu pak bude seznámení studentů nejen se samotnou památkou, ale její součástí bude i integrace nových a stávajících studentů gymnázia.

V červnu se zformovala skupinka šesti studentek, které se do projektu dobro- volně přihlásily. Tyto pak dostaly k nastudování publikaci Jak provázet výsta- vou : Tipy pro průvodce a brožurku Klášter Porta coeli a Podhorácké muzeum.

Během letních prázdnin se tato skupinka lehce pozměnila a zúžila o jednu

„průvodkyniÿ, tudíž jejich konečný počet se ustálil na čísle pět. Od poloviny září se pak studentky začaly pravidelně scházet s autorkou projektu – nejdříve jednou týdně mimo prostory kláštera Porta coeli. Tyto schůzky měly za účel zmapovat jejich dosavadní znalosti o klášteře, jeho fungování a historii. Toto se dělo na základě vytváření myšlenkových map, v jejichž středu byl právě klášter Porta coeli. Výsledky tohoto mapování byly téměř u všech dívek po- dobné – ve všech případech dívky uvedly, že vědí, že klášter založila královna

Konstancie, slouží ženské větvi cisterciáckého řádu, je dosud obývaný řádo- vými sestrami, kde je umístěn, že v jeho prostorách sídlí Podhorácké muzeum a i dříve klášter sloužil i jiným než duchovním účelům. Často uváděly také to,

že jsou v klášteře krypty či již měly kusé znalosti o architektuře a výzdobě kláštera.

Poté měly dívky za úkol sepsat, co nového by se chtěly o klášteře dozvědět a co by je nejvíce zajímalo. Zde byly odpovědi také velmi podobné. Dívky se nejvíce zajímaly o cisterciácký řád, řádový život, zajímavosti z historie kláš- tera, proč se královna Konstancie Uherská rozhodla postavit klášter právě v Předklášteří, k jakým jiným účelům byl areál kláštera v minulosti využí- ván, pověsti a legendy, historie kláštera či zajímavosti a význam jednotlivých – 40 –

architektonických prvků.

Na dalších schůzkách autorka projektu dívkám formou rozhovorů předávala

všechny podstatné informace, se kterými je bylo zapotřebí seznámit (infor-

mace týkající se historie kláštera a cisterciáckého řádu, řádového života a vý-

voje stavebně-historických slohů. Jako „domácí úkolÿ dostaly dívky na každé

schůzce každá jiný text týkající se právě probíraného tématu. Z tohoto textu si

každá vyhotovila výpisky a s jejich obsahem pak seznámila ostatní na dašlím

setkání. Dívky také dostaly k přečtení stávající průvodcovský text klášterem,

který opatřily vlastními poznámkami a vyškrtaly pro ně nesrozumitelné pa-

sáže.

Poslední tři týdny před samotnými prohlídkami se frekvence společných

schůzek znásobila na dvě až tři týdně a přesunuly se již do prostor Podhorác-

kého muzea a samotného kláštera Porta coeli. Jako první na programu zde

byla pro děvčata připravena prohlídka kláštera s průvodkyní. Po této prohlídce

si dívky rozdělily, které části provázení by se rády ujaly jakožto průvodkyně.

Na schůzce v muzeu s PhDr. Irenou Ochrymčukovou a PhDr. Josefem Zacpa-

lem se dívky dozvěděly další zajímavosti z historie kláštera a obeznámily se

s pověstmi, které se váží ke klášteru.

Na základě takto získaných informací se společnými silami pustily do inovace

průvodcovského textu. Po jeho vytvoření se přešlo již k samotnému nacvi-

čování provázení areálem kláštera Porta coeli. Nejprve čtením textu na pří-

slušných místech. Později již k „opravdovémuÿ provázení, kdy si jedna druhé

navzájem dělaly první návštěvníky a kritiky. Poslední den před návštevou

první skupiny spolužáků již provázení zvládaly bravurně.45

Pozměněný průvodcovský text se překvapivě nijak diametrálně nelišil od textu

45Viz fotografie v příloze 3.1. – 41 –

původního, doposud užívaného v muzeu.

Průvodcovský text klášterem Porta coeli tak, jak si ho pro účely řetězového

provázení upravily jeho aktérky:

PORTA COELI

Katka: Dobrý den, mé jméno je Katka a ráda bych Vás přivítala v areálu

kláštera Porta coeli v Předklášteří na dnešní trošku netradiční prohlídce,

kterou jsme si pro Vás přichystaly s Vašimi spolužačkami Aničkou, Ká-

jou, Marťou, Maruškou a Zuzkou. Žádná z děvčat není profesionální prů-

vodkyní, takže Vás poprosím o shovívavost s případnými přeřeknutími.

Abyste se při prohlídce nenudili, tak si pro Vás děvčata připravila také

pár, myslím si, docela jednoduchých otázek. Nejste tu ve škole, takže se

vůbec nebojte, že odpovíte špatně. My naopak budeme velmi vděčné za

Vaši spolupráci. V případě, že sami budete mít jakýkoli dotaz, můžete se

obrátit na kteroukoli z nás. Po samotné prohlídce kláštera se přesuneme

do muzea, kde pro Vás máme přichystané pracovní listy, takže bedlivě

poslouchejte. Doufáme, že se Vám dnešní prohlídka bude líbit.

 Na začátku každé prohlídky autorka projektu vždy návštevníky krátce

přivítala a seznámila je s programem, který pro ně byl přichystán. Poté

již předala slovo průvodkyním řetězového provázení a do konce prohlídky

do jejich výkladu nezasahovala.

Maruška: Porta coeli v češtině znamená brána nebes. Klášter založila v roce

1232 královna Konstancie Uherská, vdova po českém králi Přemyslu

Otakarovi I., která byla jeho druhou manželkou. Konstancie byla mat-

kou devíti dětí, z nichž nejznámějšími jsou sv. Anežka Česká, český král

Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Královna si původně přála za- – 42 –

ložit ženský cisterciácký klášter v Praze, ale nakonec se rozhodla založit

tento klášter na Moravě. Celý komplex založila za vydatné podpory obou

svých synů. Klášter byl postaven pro ženský cisterciácký řád a řádové

sestry zde žijí dodnes. V době největšího rozmachu zde žilo až okolo 60-

ti sester. Vzkvétající klášter utrpěl značné škody za husitských válek,

byl vypálen a zcela vydrancován. Události třicetileté války znamenaly

pro klášter pohromu, ze které se vzpamatovával více než padesát let.

Pak mu další ránu zasadili Prusové za vlády Marie Terezie. Ovšem vý-

stavba kláštera postupovala dále, neskončila prvními stavbami po jeho

založení. Z této doby pochází přístavby některých ostatních klášterních

budov, například protějšího proboštství, kde dnes sídlí Podhorácké mu-

zeum. Potom byl klášter zrušen za vlády Josefa II. roku 1782 a patřil

soukromým majitelům. V klášterních budovách byla například barvírna,

tkalcovna, výrobna olejového mýdla, cukrovar či různé dílny46. K obnově

klášterního života došlo až ke konci 19. století, kdy celý komplex koupil

jiný cisterciácký klášter Marienthal. V roce 1901 se sem vrátily řádové

sestry a byl otevřen dnešní menší konventní kostel a kostel původní slouží

veřejnosti jako farní.

Kája: K samotnému portálu – portál je světový unikát a je vystaven ve

stylu severofrancouzkých figurálních portálů. Skládá se z deseti oblouků

s bohatým rostlinným dekorem, jež značí vinici Páně a menší jedenáctý

je tvořen draky symbolizujícími ďábla. V horní části, tzv. tympanonu

vidíte sedící postavu Krista na trůně, stojící postavy znázorňují Pannu

Marii vlevo a sv. Jana vpravo. U Kristových nohou se klaní, jako jeho

poddaní, vpravo královna Konstancie a nalevo královnin syn Václav I.

46KLÁTIL, Rudolf. Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeliÿ. Předklášteří, 1925, s. 64. – 43 –

s modelem chrámu. Zde vidíme postavy dvanácti apoštolů a dva lvy,

kteří symbolizují strážce čistoty.

Otázky: Víte, co symbolizují ta zvířata nahoře na tympanonu? Jan – orel,

Matouš – anděl, Marek – lev a Lukáš – býk.

Proč ti lvi vypadají jako tuleni? Protože v té době se lidé v této lokalitě

neměli možnost se lvem setkat osobně a jejich popis znali jen z doslechu.

Koho znázorňují ty dvě postavy hned u vchodu? Dle atributů – sv. Petra

s klíčem od nebeské brány a sv. Pavla, jehož atributem je meč, nástroj

jeho mučednické smrti.

 Otázky byly zvoleny jako nejvhodnější aktivizující forma při prová-

zení. „Dialog žák – žák je účinným nástrojem ke zvýšení zájmu žáků

o vyučování, k přiblížení obsahu vyučování zájmu žáků. Dává žákům

více možností aktivně se projevit, než je tomu při tradičním frontálním

vyučování.ÿ47 Otázky pomáhají nejen žáky aktivizovat, ale také rozvíjet

jejich myšlení. Základní členění otázek je na otázky uzavřené a otevřené.

Uzavřené otázky mají vždy jednu jedinou správnou odpověď a je možné

na ně odpovědět jednoslovně či krátkou větou. Tyto slouží zejména k zjiš-

ťování znalostí žáků. Naopak otázky otevřené jsou založeny na větší ak-

tivizaci žáka, vyžadují větší zapojení jeho pozorovacích a vyvozovacích

schopností, zkoumání, hodnocení a vyslovování vlastního názoru.

Dále je portál zdoben rostlinnými motivy – vinnou révou a úponkovými

listy zvanými akant. Celý portál je vytesán ze čtyř druhů kamene – z čer-

veného pískovce, bílého mramoru, žlutobílého vápence a okrového kře-

menného pískovce, jež všechny pochází z okolí Předklášteří. Hlavy a ruce

apoštolů byly doplněny až v 2. polovině 19. století, kdy byl portál re-

47GAVORA, Peter. „Učitel a žáci v komunikaciÿ. Brno : Paido, 2005, s. 94. – 44 –

staurován sochařem Josefem Břenkem. Z toho důvodu jsou tak odlišné

od ostatních částí postav.

Maruška: Vpravo je výjev znázorňující Krista na Hoře Olivetské. Plastika

pochází pravděpodobně z poloviny 16. století a jejími autory jsou členové

cisterciáckého řádu, jejichž jména neznáme, jelikož členové tohoto řádu

jsou velmi skromní a pod svá díla se nepodepisují. Cisterciácký řád je

původně mnišským řádem, který vznikl reformou benediktýnského řádu

v roce 1098 ve francouzském Citeaux, jež se latinsky nazývá Cistercium.

Hned krátce po založení začal řád upadat. Byl však zachráněn burgund-

ským šlechticem, svatým Bernardem z Clairvaux, který svým vstupem

do řádu skomírající řád zachránil a zajistil i jeho vzestup a oblibu. Jeho

heslem bylo Ora et labora, což v češtině znamená „Modli se a pracujÿ, jež

je heslem cisterciáků dodnes. Za zakladatelku ženské větve je považována

blahoslavená Humbelína. Do českých zemí přišli cisterciáci na počátku

40. let 12. století, za vlády knížete Vladislava II. V současné době jsou

v České republice kromě Porta coeli ještě další dva cisterciácké kláštery:

Vyšší Brod, který je též i nadále obydlený a Osek, jenž je v současné

době bez mnišského konventu. Nyní se přesuneme do baziliky.

Marťa: Zde se nacházejí náhrobní kameny ze 14. – 17. století. Napravo je

náhrobní kámen královny Konstancie ze 17. století, ten je však značně

poškozen, jelikož byl používán jako poklop na studnu. Nalevo jsou dva

náhrobní kameny, které měly na svých hrobech abatyše. Kostel Nane-

bevzetí Panny Marie byl postaven během neuvěřitelných šesti let jako

trojlodní bazilika s příčnou lodí v typickém tvaru kříže. Je to typická

raně gotická stavba se staršími románskými prvky – tak zvaný Burgund-

ský styl. Románská jsou například okna či rozetové okno v pravé stěně

příční lodi, o kterém se říká, že bylo vytesáno z jednoho kusu kamene, – 45 –

gotická je klenba nad námi, která je čtyřdílná, křížová.

Otázka: V jakém stylu si myslíte, že byl vystavěn tento oltář? Původní oltář

se nedochoval, protože vnitřek kostela byl vydrancován během Třicetileté

války, proto byl tento oltář nově vystavěn barokně.

Z barokní přestavby zde máme dochovaný oltář, mříže na kůrech jsou

rokokové a jsou na nich erby abatyší, za jejichž působení došlo k vý-

raznějším úpravám kostela. Varhany pocházejí z 2. poloviny 18. století

a mají 1740 píšťal. Barokní oltáře projektoval Josef Winterhalder, který

byl nejen vynikající malíř a stavitel, ale také výborný sochař. Na vý-

robu oltáře bylo použito tří druhů mramoru – nejtmavší ve spodní části

je z Květnice, světlejší ve střední části oltáře je z Nedvědice a růžový

mramor na hlavním oltáři pochází z Alp. Sochy jsou od sochaře Ondřeje

Schweigla. K nejcennějším a taky nejvzácnějším dílům kostela i kláš-

tera vůbec patří oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, které je tento

kostel zasvěcen, a který namaloval středoevropský rokokový malíř An-

ton Maulbertsch. Ten je také autorem těchto dvou bočních obrazů – sv.

Jana Křtitele vlevo a sv. Jana Nepomuckého vpravo. Pod těmito obrazy

se nacházejí skleněné rakve, ve kterých jsou uloženy ostatky mučednic

– sv. Pinosy nalevo a sv. Theodory napravo – tyto ostatky jsou však

pouze v nádobkách, které drží v rukou sochy. Krypta blíže vstupu do

kostela je určena proboštům, duchovním správcům kláštera. Do krypty

blíže k oltáři jsou pochovávány řádové sestry, tato krypta má kapacitu 80

míst. V klášteře zemřela, a stejně jako její syn Přemysl, je zde v kryptě

uprostřed před hlavním oltářem pochována i jeho zakladatelka, královna

Konstancie.

Otázka: Z jakého druhu mramoru si myslíte, že bylo vyrobeno toto schodiště – 46 –

(řečiště) vedoucí ke kazatelně? To byl takový malý chyták, jelikož se ve

skutečnosti vůbec nejedná o mramor, ale je to pouze napodobenina mra-

moru, která je vyrobená ze sádry, slámy a barev na dřevěné konstrukci.

Pokud se o tom chcete přesvědčit, můžete se nahlédnout zde, kde je toho

složení patrné na poškozeném místě.

A nyní Vás poprosím, abyste mne následovali do křížové chodby, kde už

na Vás čeká Anička.

Anička: Nyní se nacházíme v křížové chodbě, která je zaklenuta čtyřdílnou

křížovou klenbou. Hlavice sloupů, na něž dosedají mohutná žebra klenby

mají velmi bohatý rostlinný dekor – všimněte si rozmanitosti motivů, jež

všechny vycházejí z křesťanské symboliky (drak požírající opici, atd.).

I v tomto prostoru se objevuje spojení románských a gotických prvků –

například na arkádách, které obíhají rajskou zahradu. Arkád je sedm na

každé straně a skládají se z trojice lomených hrotitých oken, která jsou

gotická, románské jsou malé rozety nad prostředními oblouky. Mozaiková

podlaha pochází z roku 1761.

Zuzka: Uprostřed rajské zahrady je stará studna. Dříve se zde pravděpo-

dobně nacházelo studniční stavení, ale z něj se dodnes již nic nedochovalo.

V prostoru rajské zahrady je také jeden z dalších unikátních stavebních

prvků – takzvaný zubořez, který je zároveň jedním z nejstarších architek-

tonických prvků celého komplexu. Zubořez je románský stavební prvek

– pruh na stěně pod horní střechou mezi odhalenou částí zdiva a horním

okapem. Při zemětřesení by se stěny pouze zavlnily, pak by se spojené

zubořezem vrátily do původního stavu a stavba by se tedy nemohla zřítit.

Otázka: Víte jaký je rozdíl mezi věží a zvonicí? Věž je již od základů samo-

statná stavba obvykle převyšující ostatní zástavbu, která slouží k různým – 47 –

účelům. Naproti tomu zvonice je stavba, jež je vždy budována za účelem

zavěšení zvonu a funkčně souvisí s kostelem. Může se jednat o samo-

statně stojící stavbu, ale může být také pouze vystavěna do krovu či být

součástí věže.

V pravém rohu (jak vidíte ten prázdný čtyřstěn) stávala věž, což je docela

rarita, jelikož cisterciácké stavby zpravidla nemají věže, ale pouze zvonice

zabudované do krovů. Vlevo v patře vidíte malá okna, každé patří jedné

cele jedné řádové sestry.

Anička: Kapitulní síň je místem slavnostního shromáždění řádových sester.

Volily se zde abatyše, přijímaly se novicky a odtud se v případě smrti

některé sestry také vypravuje pohřeb. Kapitulní síň je zaklenuta čtyřdíl-

nou křížovou klenbou a všechna její žebra dosedají na tyto dva sloupy,

která nesou tíhu celého stropu. Uprostřed můžete vidět kamenný čtenář-

ský pult, tak zvaný pulpit. Ten je díky důmyslnému využití kuličkového

ložiska otočný, což usnadňovalo abatyším práci při předčítání; předem si

na něj připravily dvě knihy, ze kterých se chystaly předčítat a v danou

chvíli jen pulpit jednoduše otočily. Kapitulní síně bývají obvykle hodně

zdobené, zde tomu však tak není. Dvě podlouhlá okna po stranách jsou

původní a zpodobňují sv. Benedikta a sv. Anežku. Prostřední kruhové

okno je novější, jelikož v dobách, kdy byl klášter uzavřen a sloužil jiným

účelům, byla zeď vybourána. Tato místnost byla využívána např. jako

barvírna prádla či pro sušení šišek.

Zuzka: Cisterciáci byli vynikající stavitelé, ale také zemědělci. Zásadně ne-

stavěli na úrodné půdě, proto i tento klášter je postaven na šesti hekta-

rech vysušeného močálu. Pod budovami prochází soustava struh, které

postupně areál odvodnily. Současná zahrada je na místě vysušeného ryb- – 48 –

níka, původně zde byla soustava několika rybníků, dodnes se zachoval

pouze jeden. Pravděpodobné také je, že se pod klášterem nacházejí pod-

zemní chodby.

Otázka: Jistě jste si všimli těchto dvou zazděných průchodů – zkuste si tip-

nout, k jakému účelu sloužily. Jeden zazděný průchod sloužil k navážení

surovin, když klášter sloužil soukromým majitelům a druhý byl přístu-

povým místem k náhonu.

Anička: Kameny, fragmenty staveb a erby podél stěny jsou archeologickými

nálezy z okolí kláštera a města Tišnova. Tento zpodobňuje znak Tišnova

a další například znaky některých abatyší. Železné tyče, které vidíte nad

svými hlavami, zde byly umístěny pravděpodobně při barokní přístavbě

prvního patra a slouží ke zpevnění stavby. Zvláštností je, že nerezaví,

i když nejsou nijak ošetřeny proti korozi. To je dáno tím, že jsou vyrobeny

z nekvalitního materiálu s vysokým obsahem strusky. Až si vše důkladně

prohlédnete, tak Vás poprosím, abyste se opět přesunuli do baziliky.

Kája: V době výstavby kláštera se pracovalo tak, že se na jaře začalo stavět

a na podzim se muselo skončit. Přes zimu pracovali kameníci na jed-

notlivých částech klenby, na sloupech, na hlavicích, na jaře pak takto

připravené díly dovezli a stavbu pak stavěli, jako stavebnici.

Otázka: Při stavbě baziliky došlo k jedné stavební chybě. Dokážete ji najít?

Poradím Vám, že ona chyba se nachází právě v této části stavby.

Stavební chyba se nachází zde; na tomto sloupu se při stavbě pracovníci

nesetkali. Jedna strana proto byla posunuta o 60 cm. Jak k této chybě

došlo? Říká se, že stavba byla vyznačena kolíky. Dělníci při manipulaci

s těžkým materiálem kolík pravděpodobně vyrazili. Báli se však trestu

v případě, že by to na sebe nahlásili stavitelům, proto vzali kolík a dali ho – 49 –

na místo, kde si mysleli, že tam pravděpodobně byl umístěn. Nezarazili

jej však přesně. Na protější straně se chyba opakuje, ale v protější lodi

již není.

Katka: Tady naše prohlídka, při které jsme prošli asi jednu třetinu kláš-

terních budov, končí. My Vám s děvčaty děkujeme za Vaši pozornost.

Doufáme, že se Vám naše prohlídka líbila. Nyní Vás poprosím, abyste se

přesunuli do muzea, kde si vyplníte pracovní listy a budete mít možnost

si prohlédnout stálou expozici Dějiny a současnost kláštera Porta coeli.48

 Tento průvodcovský text byl vytvořen upravením původního textu určeného

pro provázení žáků 6. – 9. tříd49.

Po prohlídce kláštera (45 minut) se vždy celá skupina odebrala do prostor

Podhoráckého muzea, kde si žáci nejprve samostatně prohlédli stálou expozici

Dějiny a současnost kláštera Porta coeli (10 minut). Poté se všichni shro-

máždili ve vstupní místnosti, kde se rozdělili na dvojice a byly jim rozdány

k vyplnění pracovní listy a psací potřeby. Jelikož v muzeu není žádná místnost

určená pro podobné účely, studenti vyplňovali listy improvizovaně na pultě

pokladny, na lavičce v expozici, na parapetu atd. Na vyplnění pracovních listů

měli 7-10 minut. Po jejich vyplnění se všichni shromáždili kolem pokladny, kde

proběhlo jejich vyhodnocení – tzn. sdělení správných odpovědí, diskuze a zá-

věrečná rekapitulace celé návštěvy muzea (7-10 minut). Poté se studenti i se

svým pedagogickým doprovodem opět odebrali zpět do školy.50

Zhodnocení projektu po realizaci

48Viz fotografie v příloze 3.2 49Podhorácké muzeum v Předklášteří. Porta coeli. Předklášteří : Podhorácké muzeum v Před- klášteří. 3 s. Interní dokument : Průvodcovský text klášterem Porta coeli určený pro žáky 6. – 9. tříd., viz příloha č. 4 50Viz fotografie v příloze 3.3. – 50 –

Původní záměr byl sestavit skupinku šesti studentů a studentek kvarty Gym- náznia Tišnov. Po domluvě s PaeDr. Hanusem z tišnovského gymnázia však bylo dohodnuto, že projekt bude zrealizován za pomoci studentů kvinty. Bo- hužel ze strany chlapců byl zájem o zapojení se do tohoto projektu minimální, proto nakonec skupinku průvodců tvořily pouze dívky. Spolupráce se student- kami Gymnázia Tišnov byla výborná. Poté, co se ustálil počet budoucích prů- vodkyň, všechny na projektu velmi srdnatě spolupracovaly, své role se zhostily velice zodpovědně a byly ochotny obětovat velkou část svého volného času studováním odborných textů týkajících se jejich části provázení klášterem či vývojem stavebně-historických slohů a také samotné úpravě průvodcovského textu a následného nácviku provázení.

V rámci tohoto projektu proběhly 4 prohlídky kláštera. První z nich proběhla v dopoledních hodinách v pátek 23. října 2009 a byla určena třídě 1. A tišnov- ského gymnázia. Na druhou prohlídku, která byla naplánovaná na následující nedělní odpoledne, si děvčata pozvala své rodiče a kamarády. A poslední dvě prohlídky se uskutečnily hned v pondělí 26. října a obě již byly opět určeny spolužákům dočasných průvodkyň z Gymnázia Tišnov. Dopoledne klášter na- vštívila 1. B a odpolední prohlídku pak kvinta – jejich domovská třída.

Při přípavě projektu, jeho nácviku a následné realizaci bylo použito několika didaktických metod – ať již klasický výklad či vyprávění, debata, práce s lite- raturou, tak také metody brainstormingové, badatelské, samostatná práce stu- dentů, či metody kooperativní, zejména vrstevnická metoda. Bylo přihlédnuto k podpoře rozvoje nejen nových znalostí, ale zejména k uplatnění klíčových kompetencí vycházejících z oblastí Člověk a jeho svět (utváření pracovnách ná- vyků a práce v týmu, orientace ve světě informací a jejich propojování časové i místní, rozšiřování slovní zásoby, popis pozorované skutečnosti a její inter- – 51 –

pretace ve vlastním projevu, samostatné a sebevědomé vystupování, utváření

vztahu ke kulturním výtvorům, objevování)51, Člověk a společnost (uplatňo-

vání vhodných komunikačních prostředků, rozvoj zájmu o historii vlastního

národa, schopnost využívat různorodé zdroje informací)52, Umění a kultura

(pochopení umění, chápání umění jako součásti lidské existence, poznání umě-

leckých hodnot)53, Jazyk a jazyková komunikace (rozvoj jazyka na základě zís-

kávání a předávání informací, zvládnutí mezilidské komunikace, samostatné

získávání informací z rozličných zdrojů, získávání sebedůvěry při vystupo-

vání na veřejnosti)54 a z průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova

(lepší zvládání vlastního chování, utváření dobrých mezilidských vztahů, roz-

víjí dobrou komunikaci, vede k sebeporozumění i porozumění druhých, uvědo-

mění si hodnoty spolupráce a názorů jiných, schopnost řešit složité situace)55.

Využití vrstevnických metod při vytváření programů pro žáky 2. stupně zá-

kladních škol se jeví jako ideální prostředek. I když výklad řetězového prová-

zení klášterem nebyl diametrálně odlišný od běžných prohlídek, byli studenti

schopni po celou dobu udržet pozornost a od počátku do konce se zaujetím

poslouchaly výklad svých spolužaček. To přitom u běžných prohlídek s prů-

vodkyní není časté. Při takových prohlídkách žáci často vyrušují, nedávají

pozor a třičtvrtěhodinová prohlídka je pro ně příliš dlouhá. Doktor Hanus

z Gymnázia Tišnov, který na tomto projektu spolupracoval, sám podotkl, že

byl překvapen, s jakým zájmem a zaujetím jeho studenti takto koncipovanou

prohlídku přijali.

51Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007)

[online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2007, s. 38. [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:

. 52Tamtéž, s. 44. 53Tamtéž, s. 65 54Tamtéž, s. 21 55Tamtéž, s. 91 – 52 –

Při vyhodnocování pracovních listů bylo třeba s některými otázkami dále pra-

covat – například u otázky, která se ptala na jméno zakladatelky kláštera, bylo

nutné vysvětlit, proč se jmenovala Konstancie Uherská, když byla časkou krá-

lovnou; dále u dotazu týkajícího se atributů sv. Petra a sv. Pavla vysvětlit

z jakých důvodů jim náleží právě tyto atributy. Překvapivě velkým „oříškemÿ

byl téměř pro všechny studety úkol nakreslit půdorys trojlodní baziliky s jed-

nou příčnou lodí. Pouze v jednom případě byl tento úkol vyplněn správně56,

i když právě v prostorách muzea, ve kterých studenti pracovní listy vypracová-

vali, je umístěn plakát s leteckým snímkem celého areálu kláštera, ze kterého

je jasně čitelný půdorys baziliky ve tvaru kříže. Pravděpodobně tedy studenti

neporozuměli slovu půdorys, protože většina z nich zde měla nakreslen tvar

portálu či rovnou celé průčelí kostela. Vhodné by asi také bylo doplnit pra-

covní list o otázky týkající se denního režimu řádového života, který je popsán

v expozici a je to právě jedna z informací, která studenty velmi zajímá, protože

je pro ně částečně obestřena tajemstvím.

Pozitivním zjištěním také bylo, že první skupina, která se provázení v rámci

tohoto projektu zúčastnila, avšak vzhledem k nedostatku času již nestihla

vyplnit pracovní listy při návštěvě muzea, tudíž se k jejich vypracování vrátila

až s týdenním zpožděním ve škole, měla vělmi podobné výsledky, jako obě

skupiny, jež pracovní listy vyplňovaly bezprostředně po prohlídce.

Jedinou součástí projektu, kterou se nepodařilo zrealizovat, byla návštěva

řádových sester žijících v klášteře Porta coeli. Po několikerém dlouhém pře-

mlouvámí Ct. konventní převorky doktorkou Ochrymčukovou z Podhoráckého

muzea, byla nakonec sjednána desetiminutová schůzka. Ani ta se však nakonec

neuskutečnila, jelikož se v domluveném termínu prováděla údržba topení v ce-

lém areálu kláštera, tudíž paní převorka neměla čas studentky přijmout. Zkla-

56Viz fotografie v příloze 3.4. – 53 –

mání děvčat nad touto skutečností však vynahradila sestra Vojtěcha, která

v neděli odpoledne čekala na celou skupinu návštevníků v bazilice. Velice sr-

dečně děvčatům poděkovala za jejich zájem a přibližování církevního života

a kláštera Porta coeli mladým lidem. Nakonec vystoupila na kůr a zahrála na

varhany a zazpívala Ave Maria. Nádherný hlas sestry Vojtěchy znějící bazi-

likou, byl pro všechny tou pravou odměnou za odvedenou práci a dopomohl

k navození jedinečné atmosféry této prohlídky a vykouzlil slzy dojetí téměř

u všech zúčastněných. Tato skutečnost sice děvčata trochu rozhodila, třásl se

jim hlas a mírně se nahromadily drobné přebrepty, avšak i to je důkazem, jak

silný zážitek to pro ně byl.

Tento dlouhodobý projekt má přesahy také do běžné průvodcovské činnosti

v klášteře, jelikož průvodcovský text upravený pro účely tohoto projektu je

možné použít pro běžné prohlídky skupin žáků druhého stupně základních

škol, stejně tak i pracovním listem je možné doplnit všechny prohlídky nebo

jej použít jako dárek pro návštevníky k jeho následnému vyplnění ve škole

či po návratu domů. Prohlídky řetězového provázení by bylo vhodné doplnit

také programem ve stálé expozici nazvané Dějiny a současnost kláštera Porta

coeli, aby návštěvníci získalii ucelené informace týkající se nejen samotného

kláštera, ale také života v něm.

Další možné rozšíření či obměny projektu

Pracovní listy je možné použít ihned po dokončení jakékoli jiné (tzn. i bežné)

prohlídky kláštera, tak jak tomu bylo učiněno při zkoušce tohoto programu,

nebo je možné si prázdné pracovní listy odnést k jejich následnému použití

při výuce ve škole, což může být také vhodnou formou následné reflexe pro-

hlídky ve školním prostředí. Přesahy tohoto projektu do školní výuky by v ná-

vaznosti na RVP mohly být například následující – stejný projekt je možné – 54 –

provést i v některém z cizích jazyků (provázání výuky dějepisu, dějin umění,

základů společenských věd a cizího jazyka); reflexe prohlídky kláštera může

proběhnout i při výuce výtvarné výchovy a to nejen z hlediska výuky dějin

umění, ale i samostatné tvorby žáků. Na základě projektu Geometrie a ar-

chitektura57 Zuzany Šimůnkové, jež se věnuje propojení prohlídek gotických

památek v Kutné Hoře a jejich aplikaci na výuku geometrie, zejména osové

a středové souměrnosti vyučované v 6. a 7. ročníku základních škol, by bylo

možné vypracovat také podobný program, který by využíval prohlídek kláš-

tera Porta coeli.

6.2 Kamarádi s minerály

Pro vytvoření návrhu tohoto pedagogického programu bylo zvoleno využití stálé paleontologické a mineralogické expozice s částí nazvanou Minerály na Tišnovsku zejména proto, že způsob prezentace této sbírky se jeví jako ne příliš vhodný a také trochu nudný pro běžného návštěvníka.

Východisko

Tuto nepříliš zajímavou expozici by bylo vhodné alespoň částečně přiblížit

žákům 9. ročníků základních škol a studentům 4. ročníků víceletých gymnázií,

kteří se v rámci hodin biologie učí dle Školních vzdělávacích programů o vzniku

Země, o nerostech a horninách a vnitřních i vnějších geologických dějích. Pro-

gram je vhodné zařadit do výuky na počátku probírání daného učiva (kdy

už mají studenti alespoň nějaké povědomí o minerálech a nerostech) nebo po

ukončení výuky tohoto tématu (jako zpestření a zopakování).

57ŠIMŮNKOVÁ, Zuzana. Geometrie a architektura. In RVP : Metodický portál. [online]. Praha

: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 01. 04. 2008. [cit. 2010-06-24]. Dostupný z WWW:

. – 55 –

Četnost projektu

Jednorázová návšteva muzea.

Cílová skupina

Žáci 9. tříd základních škol a studenti 4. ročníků víceletých gymnázií.

Velikost skupiny

Program je připraven tak, aby se ho mohla zúčastnit celá třída, tj. 25 – 30

žáků.

Propagace programu

Propagace tohoto muzejně–vzdělávacího programu „Kamarádi s minerályÿ by

probíhala dvoufázově: dlouhodobým vyvěšením pozvánky s popisem programu

na internetových stránkách muzea a také přímým oslovováním škol s tištěnou

pozvánkou na program (rozesílání pozvánek e-mailem, poštou, ale i osobně).

Na tištěné pozvánce i na internetu by byl uveden název programu – „Kama-

rádi s minerályÿ, stručný popis a délka programu, pro jakou věkovou skupinu

je program určený, návaznost na Rámcový vzdělávací program a kontakty na

muzeum a lektory.

Čas

Časová dotace muzejně–pedagogického programu „Kamarádi s minerályÿ je 95

minut. Pokud by však měly školy zájem o delší program, je možné před vlast-

ním programem v muzeu zařadit ještě geologickou exkurzi na vrchol Květnice.

Zde by si žáci mohli v terénu vyzkoušet odběr geologického materiálu a jeho

určování a lektor by je mohl seznámit se zde zastoupenými geologickými jevy.

V tomto případě by se délka programu protáhla na 5–6 hodin.

Spolupráce

Při realizaci tohoto projektu je možná spolupráce Podhoráckého muzea se – 56 –

základními školami v regionu či Gymnáziem Tišnov.

Místo konání

Celý program je situován do výstavních prostor Podhoráckého muzea – čás-

tečně by se měl odehrávat v samotné expozici a pro část programu by se dala

využít jedna z místností určených pro krátkodobé výstavy, která občas slouží

také jako přednášková místnost a nachází se v těsné blízkosti místností s ex-

pozicemi. Výhodou této výstavní místnosti je možnost umístění projektoru,

promítacího plátna, židliček, stolků nebo je zde možné využít také sezení na

zemi na koberci. Jelikož v Podhoráckém muzeu není zaměstnán žádný muzejní

pedagog ani geolog, rolí lektorů by se mohly ujmout průvodkyně.

Pomůcky

Projektor a promítací plátno či televizor, PowerPointová prezentace sopečné

činnosti a vzniku hornin a minerálů, židličky, stolky, pracovní listy, psací po-

třeby, minerály, sklo, nepolévaná porcelánová destička, měděný drát, nožík,

váha, odměrný válec, voda, lupa, tabulky či publikace k určování minerálů.

Cíle

Cíle programu vycházejí ze Školního vzdělávacího programu Gymnázia Tiš-

nov a jsou: zábavnou formou a v netradičním, neformálním a více názorném

prostředí muzea přiblížit studentům sopečnou činnost, pohyby litosférických

desek, fyzikální a chemické vlastnosti nerostů, aplikaci praktických metod je-

jich poznávání, vlastnosti nerostů, druhy hornin a jejich použití a v neposlední

řadě také rozvoj klíčových kompetencí (kompetence k učení, komunikativní,

sociální a personální). Mezipředmětové vazby: geologie, paleontologie, země-

pis, rétorika.

Základní pojmy – 57 –

Minerály původu magmatického, sedimentárního a metamorfované, horniny

vyvřelé, usazené a přeměněné, sopečná činnost.

Popis projektu:

1. Vstup do přednáškové místnosti, představení se lektora žákům a předsta-

vení programu, který je pro ně v muzeu přichystán. Zde si lektor rozdělí

žáky do skupinek po čtyřech. — 3–5 minut

2. Vpuštění žáků po skupinkách do expozice, aby si ji sami prošli a prohlédli

a snažili se zapamatovat co nejvíce věcí. Poté opět návrat do přednáškové

místnosti, kde se děti během krátké diskuze pokusí sdělit, co viděli, co

je zaujalo, co si zapamatovali — 10–15 minut (vyhledávání a třídění

podstatných informací, formulování a vyjadřování svých myšlenek, práce

ve skupině – utvoří si funkce – mluvčí, zapisovatel, pozorovatel)

3. Na evokační část naváže hlavní část programu, která začíná promítáním

PowerPointové prezentace sopečné činnosti a vzniku hornin a minerálů

s výkladem lektora, který vždy po odprezentované části promítání klade

žákům několik otázek, aby udržel jejich pozornost a zároveň tím umožnil

lepší zapamatování prezentované látky — 20 minut (rozšíření znalostí,

formulování vlastních myšlenek)

4. Prohlídka expozice s krátkým komentářem lektora opět doplněným otáz-

kami — 10 minut (rozšíření znalostí)

5. Opět návrat do přednáškové místnosti. Každá skupinka dostane svůj pra-

covní list (viz příloha č. 2), psací potřeby, dva minerály a sadu předmětů

pro jejich určování. Po vyplnění první části pracovního listu týkající se

sopečné činnosti a vzniku hornin, přejdou žáci ve dvojicích (každá dvojice

ze čtyřčlenné skupinky určí jeden minerál) k vlastnímu určování poža-

dovaných vlastností dodaných minerálů. Díky zjištění těchto vlastností – 58 –

děti zjistí dle dodané tabulky, o jaké minerály se jedná. Poté si vezmou

pracovní list opět do expozice, kde si do listu doplní, do jaké skupiny ne-

rostů jimi určované minerály patří a vypíší si ostatní nerosty patřící do

stejné skupiny, které jsou v expozici vystaveny. — 20 minut (spolupráce

ve skupině, experimentování, hledání podstatných informací)

6. Po vyplnění všech částí pracovních listů se děti vrátí opět zpět do před-

náškové místnost, kde každá skupinka krátce odprezentuje ostatním, co

vše zjistily o zkoušených nerostech při praktickém zkoušení i následném

pátrání v expozici. — 15 minut (formulování a vyjadřování, prezentace

výsledků a porovnávání, naslouchání druhým, utváření vlastních názorů)

7. Na závěr by měla proběhnout diskuze pro upevnění získaných znalostí

například se zařazením brainstormingu, kdy se žáci pokusí říci, co vše se

během programu dozvěděli. — 10 minut

Reflexe programu ve školním prostředí by mohla dále proběhnout formou další výuky prezentovaného učiva a tím prohloubení získaných znalostí nebo také samo- statnou školní geologickou exkurzí na vrchol Květnice. – 59 –

Kapitola 7

Závěr

Jak již název této diplomové práce napovídá, jejím stěžejním tématem je návrh edukačních programů pro druhý stupeň základních škol s využitím stálých expozic

Podhoráckého muzea v Předklášteří. Cílem práce bylo vytvořit návrh programů pro

žáky druhého stupně základních škol, které by s využitím prohlídek kláštera Porta coeli a stálých expozic Podhoráckého muzea přispívaly k přiblížení těchto kulturních stánků mladistvým a posílily jejich lokální patriotismus. Autorka práce již dlou- hodobě spolupracuje s Podhoráckým muzeem, proto při tvorbě těchto programů vycházela z vlastní znalosti dané problematiky a vytvořila dva programy založené na využití právě jeho sbírek. Prvním z nich je již úspěšně zrealizovaný dlouhodobý projekt řetězového provázení klášterem Porta coeli, v jehož prostorách muzeum sídlí a vykonává zde také průvodcovskou službu. Tento program dosáhl svého cíle a při využití kombinace vrstevnické metody komunitního učení a ojbektového učení byl vytvořen průvodcovský text doplněný otázkami a pracovní list, které je možné apli- kovat i na běžné prohlídky nebo je možné celý projekt po určité době zopakovat.

Druhým programem je pak jednorázový program Kamarádi s minerály, který vyu-

žívá paleontologicko-mineralogická expozice muzea s částí Minerály na Tišnovsku.

Tento program sice dosud nebyl realizován, avšak jeho část jsem měla možnost si – 60 – vyzkoušet na svými kolegy v rámci univerzitního kurzu Muzejní pedagogiky.

Popisu těchto programů v práci předchází teoretická část popisující muzeum jakožto regionální kulturní centrum, stručně charakterizuje základní pedagogické principy a vzdělávací metody nejčastěji používané při edukačních programech v mu- zeích. Dále je zde možné se v krátkosti seznámit s historií Podhoráckého muzea a jeho činností, akcemi pro veřejnost a participaci na kulturním dění v regionu.

V České republice i přes velké zlepšení situace v posledních letech a možnému využití muzejních výstav a expozic v rámci aplikace RVP, je možnost využití sbírek muzeí pro edukační programy stále „v plenkáchÿ. Ve většině muzeí nejsou zaměst- náni muzejní pedagogové a často jejich funkci suplují nadšení odborní pracovníci, kteří se často zaměřují pouze na stále stejnou věkovou skupinu návšťevníků. Návrh v práci popsaných edukačních programů se proto netýká pouze tohoto konkrétního muzea, ale podobné programy by bylo možné zrealizovat i v jiných, podobně za- měřených, muzeích. Tudíž mohou sloužit jako inspirace a návrh možného řešení programů i v dalších muzeích. – 61 –

Kapitola 8

Resumé

Předkládaná diplomová práce je členěna do tří částí. První teoretická část je vě- nována pedagogickým principům, vzdělávacím metodám používaným v muzeích a pojetí muzea jakožto kulturního centra regionu. Druhá část mapuje historii Pod- horáckého muzea v Předklášteří od jeho založení až do dnešní doby a popisuje také programy určené pro veřejnost, které muzeum pořádá. Poslední, stěžejní část popisuje návrh dvou vzdělávacích programů.

Teoretická část vychází zejména z myšlenky pojetí muzea jako regionálního kul- turního centra, které se podílí na široké kulturní a společenské činnosti v rámci komunity. Dále zde popisuji pojetí didaktických principů a možné využití vzdělá- vacích metod při edukačních programech v muzeích.

Část věnovaná Podhoráckému muzeu stručně seznamuje s jeho historií od zalo-

žení dodnes. Popisuje vývoj programů pořádaných muzeem pro veřejnost a jejich současnou podobu včetně popisu činnosti Muzejního kroužku a spolupráce muzea na kulturních akcích i mimo prostory muzea, jakými je napřáklad obnovená tradice

Tišnovských trhů.

Oba programy prezentované v této diplomové práci mají dva společné jmeno- vatele – využívají stálých expozic Podhoráckého muzea v Předklášteří či prohlídek – 62 – kláštera Porta coeli, v němž muzeum sídlí a jsou určeny žákům druhého stupně základních škol, případně studentům nižšího stupně víceletých gymnázií. Těmito programy jsou: dlouhodobý projekt řetězového provázení v klášteře Porta coeli a jednorázový program Kamarádi s minerály.

Mým cílem bylo vytvoření návrhů vzdělávacích programů pro žáky druhého stupně základních škol, které by v návaznosti na školní vzdělávací program vhodně doplnily výuku i nabídku muzea pro školy. Původně nebylo zřejmé, zda oba navr- hované programy nezůstanou pouze v teoretické rovině diplomové práce. Avšak po domluvě s vedením Podhoráckého muzea a PaeDr. Vojtěchem Hanusem z Gymnázia

Tišnov, kteří všichni vyšli projektu velmi vstříc a dohodli se na realizaci projektu

řetězového provázení. Ten se uskutečnil na podzim loňského roku. Dle reakcí dočas- ných „průvodkyňÿ, návštěvníků i jejich pedagogického dozoru soudím, že projekt proběhl úspěšně. Pokud by se měl opět někdy v budoucnu realizovat, tak bych vzhledem k nepříznivému podzimnímu počasí a velkému chladnu v prostorách klá-

šera příště zvolila raději jarní období a drobných změn by dostál i pracovní list.

Věřím, že mnou a dívkami, které si jako první vyzkoušely roli průvodkyň řetězo- vého provázení v klášteře Porta coeli, upravený průvodcovský text a pracovní list budou používány i nadále pro prohlídky návštěvníků z řad žáků druhého stupně zá- kladních škol. Program Kamarádi s minerály je dosud pouze teoretickým návrhem.

Pouze jedna jeho část byla doposud vyzkoušena – určování minerálů. Bylo to ale pouze v rámci výuky Muzejní pedagogiky v improvizovaných prostorách univerzitní učebny. Jeho realizace je však v prostorách Podhoráckého muzea kdykoli možná.

Při psaní této diplomové práce mi byla podstatným zdrojem odborná peda- gogická literatura. Další důležité informace mi poskytli pracovníci Podhoráckého muzea v Předklášteří, kteří mi vždy vyšli velmi vstříc. – 63 –

Literatura

Monografie

• BRÜNINGHAUS–KNUBEL, Cornelia. Museum Education in the Context of

Museum Functions. In Running a Museum : A Practical Handbook. Paris :

ICOM, 2004. 231 s. ISBN 92-9012-157-2.

• FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se : Praktický průvodce strategiemi

vyučování. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 176 s. ISBN 80-7178-120-7.

• GABAĹOVÁ, Dana a kol. Asi–milovaní?. 1. vyd. Jinočany : H&H, občanské

sdružení Cesta tam a zase zpátky, 2005. 71 s. IBSN 80-7319-048-6.

• GAVORA, Peter. Učitel a žáci v komunikaci. Brno : Paido, 2005. 165 s. ISBN

80-7315-104-9.

• HOOPER–GREENHILL, Eilean. Museums and their Visitors. 2. vyd. London

: Routledge, 1996. 206 s. ISBN O-415-06857-6.

• Jak provázet výstavou : Tipy pro průvodce. 1. vyd. Jinočany : H&H, 2005. 37

s. ISBN 80-7319-051-6.

• JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : Edukační fenomén pro 21. století. Brno :

Paido, 2004. 264 s. ISBN 80-7315-090-5. – 64 –

• JŮVA, Vladimír. Pedagogický princip názornosti. 1. vyd. Brno : Universita

J. E. Purkyně, Filozofická fakulta, 1966. 95 s.

• JŮVA, Vladimír, JŮVA, Vladimír. Stručné dějiny pedagogiky. 1. vyd. Brno :

Paido, 2007. 91 s. ISBN 978-80-7315-151-5.

• JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno

: Paido, 2001. 118 s. ISBN 80-85931-95-8.

• KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Didaktika sekundární školy. 1. vyd. Olo-

mouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2003. 186 s.

ISBN 80-244-0599-7.

• KLÁTIL, Rudolf. Paměti Předklášteří a tišnovského kláštra „Porta coeliÿ.

Předklášteří, 1925. 126 s.

• MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219

s. ISBN 80-7315-039-5.

• MOJŽÍŠEK, Lubomír. Vyučovací metody. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické

nakladatelství, 1977. 328 s.

• PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. 3. vyd. Praha : Portál, 1996. 380 s.

ISBN 80-7178-978-X. [z anglického originálu přeložil Štěpán Kovařík].

• PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování : Praktická příručka. 1. vyd. Praha :

Portál, 1996. 384 s. ISBN 80-7178-070-7. [z anglického originálu přeložil Štěpán

Kovařík].

• TALBOYS, Graeme K. Museum Educator’s Handbook. Hampshire : Gower

House, 2000. ISBN 0-556-08173-3. – 65 –

• VIŠŇOVSKÝ, Ľudovít, KAČÁNI, Vladislav. Základy školskej pedagogiky.

Bratislava : Vydavateľstvo IRIS, 227 s. ISBN 80-89018-25-4.

Sborníky

• BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea

k lidem a lidí do muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003. 583 s. ISBN 80-86213-

28-5. Vydáno ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha.

• Muzeum Brněnska: Sborník 2004. Muzeum Brněnska, 2004, 191 s.

• Okresní muzeum Brno – venkov: Sborník příspěvků 1999. Okresní muzeum

Brno – venkov, 1999. 109 s.

• SEITLOVÁ, Pavla. Děti, mláděž, ...a muzea? : Sborník příspěvků ze stejno-

jmenné konference uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12.

a 13. ledna 1995. 1. vyd. Brno : Moravské zemské muzeum, Český výbor

ICOM, 1995. 136 s. ISBN 80-7028-074-3.

Články

• BRABCOVÁ, Alexandra. Oživená historie. In BRABCOVÁ, Alexandra.

Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea.

[1. vyd.] Náchod : Juko, 2003. s. 288-297. ISBN 80-86213-28-5. Vydáno ve

spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha.

• BUKAČOVÁ, Irena. Zdroje a funkce identity regionálních společenství na

prahu 3. tisíciletí. In BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Prů-

vodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003.

s. 114-121. ISBN 80-86213-28-5. Vydáno ve spolupráci s Nadací Open Society

Fund Praha. – 66 –

• CUTLER, Anna. What is to be done – Sandra? Learning with Young People in

Cultural Institutions of the 21st Century. In KUDORFER, Susanne, KUNZ–

OTT, Hannelore, WEBER Traudel. Kulturelle Bildung im Museum. Mnichov

: Transcript Verlag, 2009, s. 57–73. ISBN 978-3-8376-1084-0.

• FIEDLEROVÁ, Ludmila, JORDÁN, Hanuš. Řetězové provázení. In BRAB-

COVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem

a lidí do muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003. s. 332-338. ISBN 80-86213-28-5.

Vydáno ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha.

• HORYNA, Mojmír. O smyslu památek a péče o ně. In BRABCOVÁ, Ale-

xandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do

muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003. s. 42-51. ISBN 80-86213-28-5. Vydáno

ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha.

• OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Muzejní kroužek v Podhoráckém muzeu. In Acta

musealia: muzeum a škola. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2007,

s. 71–72. ISBN 978-80-87130-01-8

• ŠŤASTNÁ, Jaroslava. Místní společenství – komunita – jako výchozí kontext

aktivit muzea. In BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otrevřená : Průvodce

na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. [1. vyd.] Náchod : Juko, 2003. s. 122-

131. ISBN 80-86213-28-5. Vydáno ve spolupráci s Nadací Open Society Fund

Praha.

• ZACPAL, Josef. 70 let Podhoráckého muzea. In Okresní muzeum Brno – ven-

kov: Sborník příspěvků 1999. Okresní muzeum Brno – venkov, 1999, s. 23–34.

• ZACPAL, Josef. Podhorácké muzeum na přelomu dvou tisíciletí. In Muzeum

Brněnska: Sborník 2004. Muzeum Brněnska, 2004, s. 9–18. – 67 –

Šedá literatura

• FLÍDR, Aleš. Porta coeli. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická

fakulta, Seminář dějin umění, 2004. 79 s. Diplomová práce. Vedoucí práce

Doc. Dr. Milena Bártlová.

• PAVÉZKOVÁ, Hana. Vzdělávací programy pro děti v Podzemí zámku Slavkov

u Brna. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie

a muzeologie, 2007. 56 s., 11 příl. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce

Mgr. Lenka Mrázová—Krajíčková.

• VELKOVÁ, Jitka. Muzeum hrou : vzdělávací programy v Městském muzeu

a galerii Vodňany. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav

archeologie a muzeologie, 2009. 110 s., 17 příl. Diplomová práce. Vedoucí práce

Mgr. Lenka Mrázová.

Internetové zdroje

• KRÁTKÁ, Karolína, OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Založení tradice celoroč-

ního předvádění zvyků a obyčejů Podhorácka na Tišnovských trzích [on-

line]. Tišnov: Občanské sdružení Hnutí za sebevědomé Tišnovsko, Podho-

rácké muzeum v Předklášteří, 2008. 4 s. [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW:

.

• OCHRUMČUKOVÁ, Irena. Prohlídky pro nevidomé [online]. Message to: Ka-

teřina Brdíčková. 29. 3. 2010 [cit. 2010-03-30]. Osobní komunikace.

• Podhorácké muzeum [online]. Muzeum Brněnska, 1999-2009. [cit. 2009-05-16]

Dostupný z WWW: .

• Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami

provedenými k 1. 9. 2007) [online]. Praha : Výzkumný ústav pe- – 68 –

dagogický, 2007. 126 s. [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW:

2007-07.pdf>.

• Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Praha : Výzkumný ústav

pedagogický, 2007. 100 s. [cit. 2009-10-10]. ISBN 978-80-87000-11-3. Dostupný

z WWW:

RVPG-2007-07 final.pdf>.

• Rock Hounds: Discover How Rocks Are Formed! [online]. Loogootee

Community Schools, 1997–1999. [cit. 2009-05-17] Dostupný z WWW:

.

• STREJČEK, Jindřich. Vrstevnické vyučování. In RVP : Metodický portál. [on-

line]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, vydáno 2010, poslední ak-

tualizace 12. 5. 2010. [cit. 2010-06-24]. Dostupný z WWW:

.cz/Knihovna/1.Pedagogicky lexikon/V/Vrstevnicke vyucovani>.

• ŠIMŮNKOVÁ, Zuzana. Geometrie a architektura. In RVP : Me-

todický portál. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický

v Praze, vydáno 01. 04. 2008. [cit. 2010-06-24]. Dostupný z WWW:

.html>. ISSN 1802-4785.

Prameny

• Národní program rozvoje vzdělávání v České republice : Bílá kniha. Praha :

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ústav pro informace ve vzdělá-

vání, nakladatelství Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. – 69 –

• Podhorácké muzeum v předklášteří. Porta coeli. Předklášteří : Podhorácké

muzeum v Předklášteří. 3 s. Interní dokument : Průvodcovský text klášterem

Porta coeli určený pro žáky 6. – 9. tříd.

• Přírodopis IV pro 9. ročník základní školy, 1. vyd. Praha: Scientia, s. r. o.,

pedagogické nakladatelství, 2000. 135 s. ISBN 80-7183-204-9.

• Školní vzdělávací program: Osmileté všeobecné studium, Tišnov: Gymnázium

Tišnov, 2007. 150 s. – 70 –

Přílohy

Příloha č. 1

Pracovní list – Porta coeli

Příloha č. 2

Pracovní list – Kamarádi s minerály

Příloha č. 3

Fotografická dokumentace

Příloha č. 4

PORTA COELI – původní průvodcovský text

Příloha č. 5

Dokumentace výstav pro děti – Podhorácké muzeum v Předklášteří – 71 – Příloha č. 1

Pracovní list – Porta Coeli – 72 – Muzeum Brněnska Podhorácké muzeum v Předklášteří Klášter Porta Coeli

1) Doplňte následující věty:

• Porta coeli v češtině znamená ...... • Klášter v roce 1232 založila královna ...... ,

jež byla druhou manželkou českého krále ...... • Klášter byl postaven pro ženský ...... řád. • Kostel je zasvěcen ......

2) Odpovězte na otázky:

• Koho symbolizují atributy v tympanonu?

◦ Orel ...... ◦ Anděl ...... ◦ Lev ...... ◦ Býk ...... • Jaké jsou atributy sv. Petra a sv. Pavla? ...... • Jaké cisterciácké kláštery máme v České republice? ...... • Jaké je heslo benediktinského a cisterciáckého řádu? ......

3) K následujícím uměleckým slohům napište typické architektonické

prvky nebo části kláštera, které jsou vystavěny v tomto slohu:

 románský sloh:......  gotika:......  baroko:......  rokoko:......

4) Zkuste nakreslit půdorys trojlodní baziliky s jednou příčnou lodí: – 73 – Příloha č. 2

Pracovní list – Kamarádi s minerály – 74 – Kamarádi s minerály pracovní list pro žáky 9. tříd ZŠ Podhorácké muzeum v Předkláštěří

Popište schéma sopky a těles vyvřelých hornin: (1) ...... (2) ...... (3) ...... (4) ...... (5) ...... (6) ...... (7) ...... (8) ...... (9) ...... (10) ...... (11) ...... (12) ...... (13) ...... (14) ...... (15) ...... – 75 –

Zakreslete do následujících schémat, jakým způsobem vznikají dané hor- niny a v kterých částech se nacházejí. Uveďte příklady těchto hornin.

Usazené horniny

Vyvřelé horniny

Přeměněné horniny – 76 –

Určování minerálu Určování minerálu

Barva: ...... Barva: ......

Průhlednost: ...... Průhlednost: ......

Lesk: ...... Lesk: ......

Lom: ...... Lom: ......

Hustota: ...... Hustota: ......

Tvrdost: ...... Tvrdost: ......

Vryp: ...... Vryp: ......

Zvláštní znaky: ...... Zvláštní znaky: ......

Název: ...... Název: ......

Skupina nerostů: ...... Skupina nerostů: ......

Soustava: ...... Soustava: ......

Další zástupci: ...... Další zástupci: ......

...... – 77 –

Minerál Minerál Minerál Minerál

červená zelená, želená, růžověčervená, žlutozelená černozelená šedá průhledný, průhledný, neprůhledný průhledný průsvitný průsvitný skelný skelný, skelný, skelný, mastný mastný perleťový lasturnatý lasturnatý lasturnatý nervoný

2,65 3,27 - 4,2 4,5 3,4 - 3,7

6,5 - 7,5 6,5 - 7 3,5 - 4,5 3,5 - 4 bílý bílý, nažloutlý světle zelený bílý

Granát Olivín Malachit Rodochrozit Pyrop

Silikáty Silikáty Karbonáty Karbonáty krychlová kosočtverečná jednoklonná trigonální – 78 –

Minerál Minerál Minerál Minerál fialová světle hnědá, černá, bílá zlatožlutá hnědá průhledný, průhledný, neprůhledný, opakní průsvitný průsvitný průsvitný skelný skelný mastný, kovový skelný, matný lasturnatý lasturnatý lasturnatý, lasturnatý, tříšťnatý nervoný

2,63 - 2,65 2,65 2,5 - 2,6 4,8 - 5

7 7 7 6 - 6,5 bílý bílý bílý černohnědý

Ametyst Záhněda Onyx Pyrit

Oxidy Oxidy Oxidy Sulfidy trigonální trigonální trigonální krychlová – 79 – Příloha č. 3

Fotografická dokumentace – 80 –

Příloha 3.1: Přípravy a nácvik provázení. – 81 –

Příloha 3.2: Prohlídky kláštera Porta coeli v rámci řetězového provázení. – 82 –

Příloha 3.3: Vyplňování a vyhodnocování pracovních listů. – 83 –

Příloha 3.4: Ukázka vyplněného pracovního listu – jediný pracovní list se správně nakresleným půdorysem baziliky ve tvaru kříže. – 84 –

Příloha 3.5: Ukázky deníčků dětí z Muzejního kroužku. – 85 –

Příloha 3.6: Muzejní kroužek. – 86 – Příloha č. 4

PORTA COELI – původní průvodcovský text – 87 –

PORTA COELI

Vítám Vás v Předklášteří v areálu kláštera Porta coeli, což v češtině znamená brána nebes.

Klášter založila r. 1232 královna Konstancie, vdova po českém králi Přemyslu

Otakarovi I., matka sv. Anežky České, českého krále Václava I., moravského mar- kraběte Přemysla. Královna celý komplex založila za vydatné podpory obou svých synů. Klášter byl postaven pro ženský cisterciácký řád, žijí zde dodnes řádové se- stry. Vzkvétající klášter utrpěl značné škody za husitských válek, byl vypálen a zcela vydrancován. Události třicetileté války znamenaly pro klášter pohromu, ze které se vzpamatoval více než padesát let. Pak mu další ránu zasadili Prusové za vlády Marie

Terezie. Ovšem výstavba kláštera postupovala dále, neskončila prvními stavbami po jeho založení. Z této doby pochází přístavby některých ostatních klášterních bu- dov, např. protějšího proboštství, kde dnes sídlí Podhorácké muzeum. Potom byl klášter zrušen za vlády Josefa II. r. 1782 a patřil soukromým majitelům. V kláš- terních budovách byla např. barvírna, tkalcovna, různé dílny a nakonec cukrovar.

K obnově klášterního života došlo až ke konci 19. stol., kdy celý komplex koupil jiný cisterciácký klášter Marienthal. V roce 1901 si řádové sestry nechaly přestavět bývalou sýpku v dnešní menší konventní kostel a kostel původní slouží veřejnosti jako farní.

K samotnému portálu – portál je obdobou severofrancouzských figurálních por- tálů, patří mezi světové unikáty. Skládá se z deseti figurálních oblouků s bohatým rostlinným dekorem, nejmenší jedenáctý je tvořen draky. V horní části, tzv. tym- panonu vidíte trůnícího Krista, stojící postavy znázorňují Pannu Marii vlevo a sv.

Jana Křtitele vpravo. U Kristových nohou se pokorně koří jeho poddaní pozemští vládcové s modelem chrámu – je to královna Konstancie vpravo, nalevo je královnin syn Václav I. Nebeský soudce v této scéně má zvážit všechny skutky pozemských vládců, mezi nimiž založení tohoto kláštera je velmi důležité. K fugurální výzdobě – 88 – portálu patří postavy dvanácti apoštolů a také tito dva lvi, což jsou strážci čistoty.

Cisterciáci často užívali jako zdobný prvek rostlinné motivy. Pod nohama apoštolů si můžeme všimnoutúponkových listů zvaných akant a vedle pak vinnou révu. Mo- tivy vinné révy se opakují i okolo vrat. Stavitelé dokázali celou stavbu postavit za neuvěřitelně krátkou dobu – r. 1233 začali a už v květnu r. 1239 skončili. Vpravo je výjev znázorňující Krista na Hoře Olivetské neboli tzv. Getsemanskou zahradu.

Plastika pochází z pol. 16. století.

Ve vestibulu se nacházejí náhrobní kameny ze 14. - 17. stol. Napravo je náhrobní kámen královny Konstancie, ten je však značně poškozen, jelikož byl používán jako poklop na studnu. Nalevo jsou dva náhrobní kameny, které měly na hrobech abatyše.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven jako trojlodní bazilika s příčnou lodí. Je to typická gotická stavba se staršími románskými prvky. Románská jsou na- příklad okna, gotická je klenba nad námi, která je čtyřdílná křížová. Krypta, u níž stojíme, je určena proboštům – duchovním správcům kláštera. Do přední krypty jsou pochovávány řádové sestry. Barokní oltáře projektoval Josef Winterhalder, byl to nejen vynikající malíř a stavitel, ale také výborný sochař. Na oltáře bylo pou-

žito trojího mramoru. Nejtmavší ve je z Květnice, světlejší z Nedvědice a růžový mramor na hlavním oltáři pochází z Alp. Sochy jsou od Ondřeje Schweigla. K nej- cennějším a taky nejvzácnějším dílům kostela i kláštera vůbec patří oltářní obraz

Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval středoevropský rokokový malíř Anton

Maulbertsch. Je autorem také těchto dvou bočních obrazů - sv. Jan Křtitel vlevo a sv. Jan Nepomucký vpravo. Pod těmito obrazy se nacházejí skleněné rakve, kde jsou uloženy ostatky mučednic – sv. Pinosa nalevo a sv. Theodora napravo. Auto- rem obrazů v bočních lodích je Maubeltschův nejlepší žák Josef Stern. Říká se, že velké rozetové okno v pravé stěně příční lodi bylo vytesáno z jednoho kusu kamene.

Mříže na kůrech jsou rokokové a jsou na nich erby abatyší, za jejichž působení došlo k výraznějším úpravám kostela. Varhany pocházejí ze 2. poloviny 18. stol. V roce – 89 –

2000 byly resaurovány.

Nyní se nacházíme v křížové chodbě. Křížová chodba je zaklenuta čtyřdílnou kří-

žovou klenbou. Hlavice, na něž dosedají mohutná žebra klenby, mají velmi bohatý rostlinný dekor.Až budete procházet chodbou, všimněte si rozmanitosti motivu – jak na konzolách a sloupcích, tak i v arkádách – a uvědomte si, jakou fantazii a před- stavivost museli tehdejší staviotelé a kameníci mít, aby chodbu dokázali vyzdobit takovým množstvím různých dekorů. I v tomto prostoru se objevuje spojení román- ských a gotických prvků, např. na arkádách, které obíhají rajskou zahradu. Arkád je sedm na každé straně a skládají se z trojice lomených hrotitých oken, která jsou gotická, románské jsou malé rozety nad prostředními oblouky. Mozaiková podlaha pochází z r. 1761.

Uprostřed rajské zahrady je stará studna, údajně v ní je nejčistější voda z ce- lého okolí. V tomto prostoru je jeden z nejstarších architektonických prvků celého komplexu. Je to tzv. zubořez – ještě románský stavební prvek, pruh na stěně pod horní střechou mezi odhalenou částí zdiva a horním okapem. Při zemětřesení by se stěny pouze zavlnily, pak by se spojené zubořezem vrátily do původního stavu a stavba by se tedy nemohla zřítit.

V pravém rohu (jak vidíte ten prázdný čtyřstěn) stávala kdysi věž. Cisterciácké stavby věže nemají, jen zvonice, které jsou zabudované do krovu.

Kapitulní síň je místem slavnostního shromáždění řádových sester. Tady se volila abatyše, tady se přijímají novicky a odtud se v případě smrti některé sestry také vypravuje pohřeb. Kapitulní síň je zaklenuta čtyřdílnou křížovou klenbou a všechna její žebra dosedají na tyto dva sloupy, která tíhu klenby nesou. Uprostřed můžete vidět čtenářský pult tzv. pulpit.

Cisterciáci byli vynikající stavitelé, ale také zemědělci. Zásadně nestavěli na

úrodné půdě, proto i tento klášter je postaven na šesti hektarech vysušeného močálu.

Pod budovami prochází soustava struh, které postupně areál odvodnily. – 90 –

Kameny, fragmenty staveb a erby podél stěny jsou z archeologických nálezů v okolí kláštera a města Tišnova.

Prošli jsme asi jednu třetinu klášterních budov. Klášter se skládá ještě ze dvou

čtvercových komplexů, které jsou o něco větší než tenhle. To jsou přístavbami z poz- dější doby.

V té době se pracovalo tak, že se na jaře začalo stavět a na podzim se muselo skončit. Přes zimu pracovali kameníci na jednotlivých částech klenby, na sloupech, na hlavicích, na jaře pak takto připravené díly dovezli a stavbu pak stavěli, jako by skládali skládačku.

Na tomto sloupu se při stavbě pracovníci nesetkali. Jenda strana je posunuta o šedesát cm. Jak k této chybě došlo? Říká se, že stavba byla vyznačena kolíky.

Dělníci při manipulaci s těžkým materiálem kolík pravděpodobně vyrazili. Báli se to ale stavitelům říct, proto vzali kolík a dali ho tam, kde si mysleli, že byl. Nezarazili ho však přesně. Na protější straně se chyba opakuje, ale v protější malé lodi již není.

Tady nyní naše prohlídka končí.58

58Podhorácké muzeum v Předklášteří. Porta coeli. Předklášteří . Podhorácké muzeum v Před- klášteří. 3 s. Interní dokument : Průvodcovský text klášterem Porta coeli určený pro žáky 6. - 9. tříd. – 91 – Příloha č. 5

Dokumentace výstav pro děti – Podhorácké muzeum v Předklášteří – 92 –

Dokumentace výstav pro děti – Podhorácké muzeum v Předklášteří

1) Z HISTORIE TIŠNOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ

1985

2) SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ VÝSTAVNÍCH PROSTOR PODHORÁCKÉHO

MUZEA

Ze skříní našich prababiček

Mineralogická sbírka Podhoráckého Muzea

23. 9. 1990 – 30. 6. 1991

3) VÁNOČNÍ ČAS

9. 12. 1991 – 5. 1. 1992

výstava hlavně pro dětského návštěvníka, přizpůsobený výklad a dětská dílna

4) VIVAT COMENIUS

29. 2. – 15. 3. 1992

přizpůsobený výklad

22. 3. – 20. 4. 1992

výstava hlavně pro dětského návštěvníka, přizpůsobený výklad a dětská dílna,

dramatické vystoupení dětí ze ZUŠ Tišnov

5) BITKA U TIŠNOVA

Setkání příslušníků klubů vojenské historie u příležitosti 126. výročí srážky

rakouských a pruských vojsk u Tišnova roku 1866.

5. 9. 1992

program i pro děti – 93 –

6) VÁNOČNÍ ČAS

Rosice – zámek

6. 12. 1992 – 10. 1. 1993

výstava hlavně pro děti, přizpůsobený výklad, dětská dílna

7) SVÁTKY JARA

Rosice – zámek

28. 3. – 2. 5. 1993

výstava hlavně pro děti, přizpůsobený výklad, dětská dílna

8) PODÍVEJME SE JIM DO OČÍ

Výstava ke 40. výročí otevření ZOO Brno

1.5. – 3. 10. 1993

výstava i pro děti, doprovodný program – dětské odpoledne

9) VÝSTAVA DĚTSKÝCH KRESEB S KŘESŤANSKOU TEMATIKOU

Ve spolupráci s Křesťanskými kluby mladých Čech, Moravy a Slezska

15. 10. – 7. 11. 1993

vystoupení pěveckého sboru mladých

10) ARCHEOLOGIE NA TIŠNOVSKU — video

Výzkumy a nálezy z let 1918 – 1993

24. 4. – 7. 9. 1994

využití ve školních učebních osnovách

11) DŘEVOŘEZBA

Rajhradice 1994 – 94 –

Mezinárodní setkání dřevořezbářů – Našim dětem

Rajhradice, areál mateřské školy

23. 7. – 13. 8. 1994

výsledky tvorby použity před školní budovy

12) VÝTVARNÉ PRÁCE ZUŠ TIŠNOV

26. 10. – 27. 11. 1994

13) LOUTKY ze sbírky Moravského zemského muzea a Loutkového divadla Ra-

dost v Brně

11. 12. 1994 – 26. 2. 1995

výstava pro děti doprovázená v průběhu několika představeními

14) HAJEJ, DADEJ . . .

O narození dítěte od konce 19. do poloviny 20. století

2. 4. – 13. 8. 1995

výstava i pro děti, přizpůsobený výklad

Putovní výstava 1996/97:

• Muzeum města Brna

Měnínská brána na Orlí ulici

29. 11. 1995 – 21. 1. 1996

• Slovácké muzeum

Uherské Hradiště

2. 2. – 28. 4. 1996

• Masarykovo muzeum – 95 –

Hodonín

4. 11. 1996 – 8. 1. 1997

• Muzeum Vysočiny

Jihlava

6. 2. – 23. 3. 1997

• Horácké muzeum

Nové Město na Moravě

1.7. – 28. 9. 1997

15) KONEC 2. SVĚTOVÉ VÁLKY NA TIŠNOVSKU

Výstava dokumentárních fotografií

7. 5. – 11. 6. 1995

možno využít v učebním plánu

16) ZVONY - POHÁRY ZVUKU

19. 11. 1995 – 4. 2. 1996

přizpůsobený výklad

17) SETKÁNÍ V KLÁŠTEŘE

Dětské výtvarné práce inspirované křesťanskou architekturou z let 1994 – 1995

25. 2. – 31. 3. 1996

18) ANTARKTIDA

V expedicích konce 50. a začátku 90. let

28. 4. – 8. 9. 1996

přizpůsobený výklad, přednášky – 96 –

19) JAN KUDLÁČEK – Obrázky dětem

24. 11. 1996 – 12. 1. 1997

výstava pro děti

20) BETLÉMY

Ze sbírek Muzea Vysočiny v Jihlavě a Horáckého muzea v Novém Městě na

Moravě

24.11. 1996 – 12.1. 1997

výstava hlavně pro děti, dramatické vystoupení ZUŠ Tišnov

21) STROMY - PŘÍRODA – BARVY OČIMA DĚTÍ

(výtvarný obor Základní umělecké školy v Tišnově)

12. 1. 1997 – 23. 2. 1997

22) VELOCIPÉDY A BICYKLY

27.4.1997 – 7. 9. 1997

výstava i pro děti, doprovodný program - dětské odpoledne, videoprogram

23) TIŠNOVSKÝ KRAS

25. 5. 1997 – 5. 10. 1997

Prodlouženo do 8. 2. 1998

výstava i pro děti

24) STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA TEXTILNÍ BRNO

Práce žáků

8. 3. – 26. 4. 1998 – 97 –

25) MODROTISK

Tradice a současnost

8. 3. – 26. 4. 1998

doprovodný program, přednášky, přizpůsobený výklad

26) DOTEKY HIMLÁJSKÉHO VĚTRU

ZDENĚK THOMA – FOTOGRAFIE

Fotografie Zdeňka Thomy a předměty z oblasti Himaláje

Výstavu doplňují fotografie a předměty ing. Vojtěcha Mošťka z Předklášteří

z jeho cesty do Nepálu.

26. 4. – 25. 10. 1998

přizpůsobený výklad, přednášky

27) NA PTÁKY JSME KRÁTCÍ

Hnízda vybraných druhů ptáků regionu Vysočiny

31. 5. 1998 – 11. 10. 1998

přizpůsobený výklad, přírodovědný program na zahájení

28) MINERÁLY TIŠNOVSKA

Rozšíření stálé mineralogické expozice

Od 16. 10. 1998

29) VLADIMÍR VEČEŘA

Betlémy a plastiky

29. 11. 1998 – 17. 1. 1999

výstava hlavně pro děti, výklad – 98 –

30) ŘECKÉ MÝTY A LEGENDY

ve výtvarných pracích žáků Základní umělecké školy v Tišnově

14. 2. – 14. 3. 1999

31) MED BALZÁMEM ŽIVOTNÍM

Století organizovaného včelařství na Tišnovsku

28. 3. – 2. 5. 1999

přizpůsobený výklad, přednáška

32) 70 LET PODHORÁCKÉHO MUZEA

6. 6. – 31. 10. 1999

přizpůsobený výklad, doprovodná akce – dětské odpoledne

33) MĚŠŤANSKÝ OBYTNÝ INTERIÉR Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ

Stálá expozice

Otevřena 6. června 1999

přizpůsobený výklad

34) HRAČKY

ze sbírky paní Milady Kollárové

21. 11. 1999 – 5. 3. 2000

výstava pro děti

35) VELKÉ PRÁDLO aneb JAK PRALY NAŠE BABIČKY

26. 3. – 1. 10. 2000

výstava hlavně pro děti, přizpůsobený výklad

VELKÉ PRÁDLO aneb JAK PRALY A ŽEHLILY NAŠE BABIČKY – 99 –

13. 9. - 25. 11. 2001

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, výstavní sál zlínského zámku

36) OD KOBLÍŽKU K MAZANCI

Výstava jarního pečiva

9. 4. – 14. 5. 2000

přizpůsobený výklad, hudebně dramatické vystoupení ZŠ Předklášteří

37) DĚTI DĚTEM

Výstava prací žáků mateřských škol z Tišnova a z Předklášteří

14. 5. – 11. 6. 2000

38) VÁNOCE PŘED STO LETY A DNES

26. 11. 2000 – 7. 1. 2001

výstava hlavně pro děti, přizpůsobený výklad

39) NAŠE MĚSTO

Výstava prací žáků výtvarného oboru Základní umělecké školy v Tišnově

11. 2. – 25. 3. 2001

40) AŤ OTEVŘE SE BRÁNA NEBESKÁ

Výstava o dějinách ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli v Předklášteří

u příležitosti 100. výročí obnovení řeholního života v roce 1901.

22. 4. – 25. 11. 2001, prodlouženo do 6. 1. 2002

přizpůsobený výklad, dětské odpoledne s bohatým doprovodným programem,

soutěže – 100 –

41) CESTA KE SVOBODĚ

JINDŘICH ŠTREIT: FOTOGRAFIE

4. 10. – 21. 10. 2001

výstava pro děti a mládež s protidrogovou tematikou, přednášky

42) JOSEF KREMLÁČEK – OBRÁZKY DĚTEM

25. 11. 2001 – 6. 1. 2002

výstava hlavně pro děti, přednáška, beseda s autorem

43) PŘEDKLÁŠTEŘÍ — MOJE OBEC

Výstava prací žáků Mateřské školy v Předklášteří a Základní školy v Před-

klášteří v rámci výtvarného projektu Výstava nejen ve škole.

11.4. – 28.4. 2002

44) A TA KRÁVA MLÉKO DÁVÁ

28.4. – 22.9. 2002

výstava hlavně pro děti, přizpůsobený výklad, dramatické vystoupení na za-

hájení, předvádění, video

A TA KRÁVA MLÉKO DÁVÁ

Slovácké muzeum Uherské Hradiště

15. 5. – 28. 9. 2003

45) HRAD LELEKOVICE

Ze života středověkých rytířů

19.5. – 8.9. 2002 (prodlouženo do 20.10.2002)

výstava hlavně pro děti, soutěžení, bohatý doprovodný program – dětské od-

poledne, soutěž v rámci výstavy – 101 –

46) TRADIČNÍ PEČIVO ZIMNÍHO ČASU

24.11. 2002 – 12.1. 2003

výstava hlavně pro děti

47) NAŠE OBEC

Výtvarné práce žáků Základní školy v Lomnici

2. 3. – 30.3. 2003

48) JARNÍ VÝSTAVA VÝTVARNÝCH PRACÍ

žáků Základní školy v Předklášteří a sdružení Márinka

16. – 27. 4. 2003

49) CESTY TAŽNÝCH MRAKů

Hory, moře a zahrady Japonska na fotografiích Zdeňka Thomy

Předměty z cest do Japonska

Tišnováci v Japonsku

4. 5. – 5. 10. 2003

přizpůsobený výklad, videoprogram, přednášky, čajový obřad, ukázky bojo-

vých umění

50) LÉTALI SMRTI VSTŘÍC . . .

Modely letadel z 2. světové války ze soukromé sbírky

1. 6. – 21. 9. 2003

přizpůsobený výklad, dětské odpoledne, bohatý doprovodný program, soutě-

žení

51) TISÍCKRÁT SOVA – 102 –

pohledem sběratele, přírodovědce a muzejníka

12. 10. 2003 – 11. 1. 2004

přizpůsobený výklad, soutěžení v rámci výstavy, vyrábění výtvarného arte-

faktu59

59OCHRYMČUKOVÁ, Irena. Dokumentace výstav pro děti: Podhorácké muzeum v Předklášeří

[online]. Message to: Kateřina Brdíčková. 29. 3. 2010 [cit. 2010-04-02]. Osobní komunikace.