Ter Listy 46 2018.Pdf
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Leo Haas: Greta Cantorová, 1943, PT 14521 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell Leo Haas: Vilém Cantor u kartotéky, 1943, PT 14522 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell 1 Otto Ungar: Ve vlaku, 1942, PT 14526 © Pavel Weisz, Tomáš Weisz, Eva Odstrčilová 2 Leo Haas: Jakob Edelstein hovoří v B IV/86, 1943, PT 14541 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell Malvína Schalková (Malva Schalek): Na kasárenském dvoře, 1942, PT 14542 3 Bedřich Fritta: Před valem, 1941–1944, PT 14549 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell Bedřich Fritta: Šance u Bohušovické brány, 1941–1944, PT 14554 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell 4 Bedřich Fritta: U zdi, 1942, PT 14555 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell Leo Haas: Dvůr Sudetských kasáren, 1943, PT 14557 © David Haas, Daniel Haas, Ronny Haas, Michal Haas Foell 5 Karel Fleischmann: Shromáždění na půdě (E I), 1943, PT 14559 6 Sborník Památníku Terezín 7 © Památník Terezín, 2018 ISBN 978-80-88052-14-2 8 OBSAH Články a studie Životní podmínky vězňů v policejní věznici Terezín v letech 1940–1945 Miroslava Langhamerová ( 11 ) Propagandistická role Terezína a terezínský rodinný tábor v Auschwitz-Birkenau Tomáš Fedorovič ( 32 ) Jaroslav Kratochvíl – důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně Ivo Pejčoch ( 41 ) Pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen na Trutnovsku – přehled a geneze pietních míst Lubor Lacina ( 53 ) Zprávy Ghetto Terezín 1941–1945. Materiální doklady a stopy v dnešní topografii Terezína Uta Fischer ( 69 ) Pedagogické využití rytin vězňů ghetta v poterně III Jana Sumičová ( 84 ) Recenze, události, bibliografie Recenze – Wolf GRUNER, Die Judenverfolgung im Protektorat Böhmen und Mähren. Lokale Initiativen, zentrale Entscheidungen Vojtěch Blodig ( 90 ) Recenze – Ivana CAHOVÁ, Erik GILK a Martin LUKÁŠ (eds.): Tobě zahynouti nedám… Pavel Straka ( 99 ) 9 Chronologický přehled o činnosti Památníku Terezín v roce 2017 Dagmar Holzhammerová ( 106 ) Výběrová terezínská bibliografie 2017 Marie Poljaková ( 114 ) 10 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY VĚZŇŮ V POLICEJNÍ VĚZNICI TEREZÍN V LETECH 1940–1945 Několik poznámek k modernizaci kanalizačního a vodovodního systému Miroslava Langhamerová, Památník Terezín V roce 1940 získal šéf řídící úřadovny gestapa v Praze dr. Hans-Ulrich Geschke terezínskou Malou pevnost k vězeňským účelům. Představitelé úřadovny oceňo- vali, že se Malá pevnost nachází při hlavní silnici a je snadno dosažitelná z Prahy i podřízených venkovních služeben. Výhodné rovněž bylo, že fortifikaci obklo- pují vysoké valy a vodní příkopy, což usnadňovalo ostrahu vězeňského zařízení. Navíc část Malé pevnosti (především pozdější I. dvůr) sloužila v době první re- publiky jako vojenská trestnice (do roku 1928) a později i jako vojenská věznice, takže pražské gestapo přebíralo zdánlivě vyhovující vězeňský areál.1) Vznik nové policejní věznice je spojován s 10. červnem 1940. ■ ■ ■ Terezínský pevnostní komplex byl vybudován koncem 18. století. Při jeho vý- stavbě byly striktně stanoveny zásady pro odvod splašků a zásobování vodou, především z důvodu ochrany před epidemiemi. Vojenskými odborníky byla vyprojektována a realizována kanalizační síť zvlášť pro Hlavní pevnost a zvlášť pro Malou pevnost. Obě kanalizační sítě jsou zděné, zaklenuté převážně valenou klenbou a jsou řešeny jako spádové. Kromě průplachu dešťovou vodou docházelo k čistění kanalizace i vodou z řeky Ohře.2) Zástavba vnitřního prostoru Malé pevnosti proběhla v letech 1780–1790 a po- dle projektu tvoří její kanalizaci jedna stoka v půdorysu „U“. Začíná v nápust- ných stavidlech (bastion č. I) a končí ve výpustných stavidlech (bastion č. IV). Údržbu a proplachování kanalizace Malé pevnosti zajišťovala vždy vojenská po- sádka.3) Od skončení druhé světové války nebyl kanalizační systém v Malé pevnos- ti pravidelně udržován, k průplachům podzemních stok a kanálů docházelo jen sporadicky anebo vůbec. Z průzkumu firmy VOD-KA Litoměřice v roce 1992 vy- plývá, že zděné klenby jsou v hlavním kanále značně narušeny a septiky místy za- neseny biologickými sedimenty až do výšky 1,2 metru.4) Zde je třeba zdůraznit, že kanalizace terezínského pevnostního komplexu by- la ve své době zbudována kvalitně, ale postupem času byla zanedbána nejen její údržba, ale byly na ní navíc prováděny různé destrukce v podobě neodborně in- stalovaných trubkových přípojek apod.5) Od vzniku Československa bylo nutné k vypouštění odpadní vody a biologic- kých sedimentů v septicích do řečiště Staré Ohře získat povolení státních úřadů (tento problém řešil i o třicet let později Památník národního utrpení, následně Památník Terezín).6) 11 Pohled z vnitřní části kanali- zace do pevnostního příkopu. Na snímku zbytek dřevěných stavidel upevněných na oce- lovém táhlu (1992). Zdroj Pa- mátník Terezín Profil kanalizace o výšce čtyři metry (1992). Zdroj Památník Terezín Jan Šámal7) činnost čistícího systému kanalizace popisuje: „Na mostě před branou do pevnosti, v místech, kde jsou nyní železné příklopy, stály rumpály. Na mostě byly vždy složeny klády. Pomocí rumpálů se spouštěly klády dolů pod most, [aby] zastavily vodu, která se pustila do koryta před pevností z řeky Ohře. Voda pak vnikla do kanálů (pod ženským dvorem) a po průtoku pevnostní kanalizací vytéka- la opět pod mostem zpět do koryta před pevností.“8) U obytných budov jsou kanalizační přípojky realizovány povětšinou pod zá- chodovými šachtami, kde je umístěn i kanál odvádějící povrchovou vodu z okol- ního prostranství. V Malé pevnosti jsou to například tzv. Panský dům či proti- lehlé kasárny strážní roty SS. V době Protektorátu Čechy a Morava provádělo čištění a sanaci kanálů tzv. Kanalkommando tvořené šesti, občas i více vězni. Ti se pohybovali po celém Te- rezíně, po Hlavní pevnosti i Malé pevnosti, a prováděli čištění podzemních stok, vodních propustí, kanálů a odpadních žump (např. i v Parkhotelu).9) Do poloviny roku 1942 je měl na starosti městský zaměstnanec Reinhold Gaube, zvaný „ka- nalpucer“, a doprovázel je i jeden strážný SS.10) Dr. Josef Veverka vzpomíná, jak „v roce 1940 chodíval do Malé pevnosti kanalizační mistr z města Terezína, znal podzemí, čistil stoky. Jemu dával Jöckel z vězňů pro tuto práci kanalizační koman- 12 Kanalkommando při čištění terezínské kanalizace v létě 1940. Na snímku pplk. Preininger, npr. Pavlík, mjr. Vyhnis, gen. Kravák, vězni Tuček a Sulek. Zdroj Památník Terezín do.“ 11) Zmíněný Reinhold Gaube umožňoval vězňům styk s jejich blízkými, obsta- rával poštu, sháněl pro ně potraviny apod.12) Záhy po skončení války se opět stal „kanalizačním zaměstnancem města Terezína“.13) V této souvislosti je třeba také zmínit tzv. Grabenkommando, vězni nazývané „Planýrka“, které bylo součástí tzv. Storchkommanda.14) Od roku 1940 provádě- lo různé terénní úpravy kolem Malé pevnosti, zaváželo staré koryto řeky Ohře, čistilo pevnostní příkopy, aby voda měla průtok.15) V létě 1940 ho tvořilo dva- cet mužů.16) Zprvu v něm pracovali pouze Židé, později byli do něho zařazováni i ostatní vězni.17) Postupem času se Grabenkommando skládalo z několika pracovních sku- pin.18) Václav Kacovský uvádí, že „zpočátku mého pobytu na Malé pevnosti jsme pracovali všichni na čištění valů. Ve studené vodě jsme řezali a vynášeli keře a stro- my. Byla to nepříjemná práce a dozor při ní vykonávali Neubauer a Feuerlein – to byl dobytek a surovec.“19) Situaci v Grabenkommandu v roce 1943 popisuje také Josef Jandera: „S kolečky jezdili většinou Židé. Bylo jich asi 70 a jejich kápo […] ja- kýsi [František] Kukla z Berouna (říkali jsme mu ‚židobijec‘) ubíjel a topil Židy ja- ko zvířata. Zde jsem poprvé viděl ubíjet člověka.“20) S přibývajícím počtem vězňů byly kanály v příkopech plné výkalů,21) a proto se komando neustále rozrůstalo, v létě 1942 provádělo čištění příkopů také asi pa- desát sovětských vězňů.22) Jarmila Krejzová je viděla z cely ženského dvora a kon- statuje: „ […] jsme byly svědkyněmi toho, když ruští zajatci musili v naší blízkosti pracovati ve stokách, které čistili, přičemž stáli po pás v bahně.“23) 13 Studna s pumpou před kasárnami strážní roty SS. Zdroj Památník Terezín Studna v objektu vězeňských dílen. Zdroj Památník Terezín Velení policejní věznice problém s hromaděním výkalů v příkopech řešilo jednoduše, a to jejich pouhým zavážením stavební sutí a hlínou. Jaroslav Pirou- tek popisuje situaci v dubnu 1943: „Pracovala tam skupina Židů na přemísťování smrduté stoky, která tekla podél hradební zdi, a pro ni byl kopán nový příkop upro- střed valů, aby zdivo netrpělo vlhkostí. Vybraným materiálem z nového příkopu se stará stoka zavážela.“24) Josef Procházka pracoval v létě 1943 „na zavážení stoky výkalů. [Tam kápo František] Kukla nutil Židy, aby se vzájemně topili v těchto vý- kalech. Byly to staré odpadové jámy v pevnostním valu, který se odkopával pro zří- zení IV. dvora.“25) 14 Vodní reservoár na bastionu č. III. Zdroj Památník Terezín K zajištění dostatku vody pro vojenskou posádku a obyvatelstvo byly v ce- lém terezínském pevnostním komplexu zřizovány studny. Každá vojenská i ci- vilní budova měla povětšinou vlastní studnu.26) V areálu Malé pevnosti je jich dodnes patrno sedm. Zároveň byla voda čerpána do reservoáru zahloubené- ho na bastionu č. III ze studny v Českých Kopistech a sváděna do celého areálu Malé pevnosti. Hlavní vodovodní řad vedl podél koníren, kde se pravoúhle lo- mil a procházel celým hlavním nádvořím až k dnešní hlavní vstupní bráně. Ná- sledně se větvil do dílenského dvora, ženského dvora a přes správní (adminis- trativní) dvůr do I. dvora.27) V roce 1943 byla jedna rozvodná vodovodní větev nasměrována také do nově budovaného IV. dvora. Protože vodovod nebyl do některých objektů zaveden,28) probíhaly po celou válku rozsáhlé práce na rozši- řování vodovodní sítě. Za první republiky měl Miloslav Franěk v Terezíně instalační závod a staral se o vodovodní síť a vodárnu v Malé pevnosti. Pokračoval v této práci i po oku- paci českých zemí nacisty, protože za něho neměli náhradu. Avšak již v roce 1940 musel tuto zakázku předat firmě Waldek & Wagner,29) která se pak o vodovod- ní síť starala po celé válečné období a následně i v prvních letech po osvobození. Památník Terezín, sídlící od roku 1947 do počátku 90.