Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra historie

Památková péče na jižní Moravě po druhé světové válce

(1945 – 1960)

(Magisterská diplomová práce)

Monika Krejčová

Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D. Brno 2015

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

V Brně dne …………………… …………………………. podpis

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla srdečně poděkovat své vedoucí práce Mgr. Denise Nečasové, Ph.D. za podnětné rady a připomínky.

Obsah 1. Úvod ...... 5 2. Vývoj památkové péče ...... 9 3. Národní kulturní komise ...... 12 3. 1. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a jeho důsledky ...... 12 3. 2. Vznik Národní kulturní komise ...... 13 3. 3. Výběr a převzetí památkových objektů ...... 15 3. 4. Snahy o zpřístupnění objektů ...... 16 3. 5. Převzetí dalších objektů ...... 18 3. 6. Vyuţití objektů ...... 18 3. 7. Konec Národní kulturní komise ...... 20 3. 8. Zdeněk Wirth ...... 20 4. Hlavní část – obecný úvod ...... 23 4. 1. Jaroslavice ...... 23 4. 2. Jevišovice ...... 24 4. 2. 1. Jevišovice - Starý zámek ...... 24 4. 2. 2. Jevišovice - Nový zámek ...... 25 4. 3. Lechovice ...... 26 4. 4. Plaveč ...... 27 5. Poválečné osudy a stav objektů ...... 28 5. 1. Jaroslavice ...... 28 5. 2. Jevišovice – starý zámek ...... 29 5. 3. Jevišovice – nový zámek ...... 30 5. 4. Lechovice ...... 30 5. 5. Plaveč ...... 35 5. 6. Shrnutí ...... 36 6. Plány na vyuţití objektů a jejich realizace ...... 37 6. 1. Jaroslavice ...... 37 6. 1. 1. Tábor nucené práce ...... 38 6. 1. 2. Pohraniční stráţ ...... 40 6. 2. Jevišovice – starý zámek ...... 42 6. 2. 1. Pod správou Ustavujícího druţstva ...... 42 6. 2. 2. Zahájení oprav ...... 42 6. 2. 3. Návrhy na vyuţití ...... 43 6. 2. 4. Noclehárna ...... 45 6. 3. Jevišovice – Nový zámek ...... 46 6. 3. 1. Ozdravovna mládeţe ...... 46 6. 3. 2. Zámecký park ...... 47 6. 3. 3. Pod novou správou ...... 48 6. 4. Lechovice ...... 49 6. 5. Plaveč ...... 52 6. 5. 1. Pod správou Charity ...... 53 6. 5. 2. Rotunda ...... 54 6. 5. 3. Hospodářské budovy ...... 55 6. 6. Shrnutí ...... 57 7. Činnost NKK a SPÚ ...... 58 8. Závěr ...... 59 Pouţité prameny a literatura ...... 62 Zkratky ...... 65 Přílohy ...... 66

1. Úvod Diplomová práce se zabývá památkovými objekty znojemského kraje v poválečném období, zkoumá jejich osudy podle předem stanovených kritérií. V úvodních kapitolách je nastíněna památková péče a Národní kulturní komise, převáţně její činnost a fungování. Poté se dostávám ke stěţejním kapitolám, které jsou zkoumány podle stanovených kritérií. Zabývám se poválečným stavem jednotlivých objektů, následuje kapitola týkající se plánů a realizací na vyuţití památek a práce je zakončena krátkou kapitolou o činnosti Národní kulturní komise a Státního památkového úřadu. Cílem diplomové práce je na základě stanovených kritérií, která jsou následující: 1) stav objektů k roku 1945; 2) plány na vyuţití objektů a jejich realizace; 3) činnost Národní kulturní komise a Státního památkového úřadu; posoudit, jakým způsobem se zacházelo s jednotlivými vybranými památkami, z čehoţ se pokusím vyvodit všeobecně platné závěry. Nicméně základem této práce bude zmapování osudů vybraných objektů od druhé světové války do roku 1960. Hlavní pozornost bude kladena na způsob, jakým s nimi bylo zacházeno, jak byly vyuţívány nebo i jaké byly plány na jejich vyuţití. Dále bych ráda ukázala, i kdyţ pouze okrajově, jak na tuto problematiku nahlíţelo místní obyvatelstvo a místní úřady. A jedním z posledních sledovaných faktorů je otázka, jak se Národní kulturní komise a Státní památkový úřad o vybrané objekty zajímaly a staraly. K myšlence zpracovat problematiku s takovouto tématikou mě vedla skutečnost, ţe jsem se v magisterské práci původně chtěla věnovat problematice výběru zkonfiskovaných památkových objektů Národní kulturní komisí (dále jen NKK), avšak kvůli nezdaru při hledání archivních materiálů k vybrané tématice jsem se rozhodla na pěti zvolených památkových objektech poukázat na jejich osud, který by byl zcela jiný, kdyby byly vybrány NKK do I. kategorie. Nicméně ke své původní myšlence se okrajově vrátím v kapitole věnované právě NKK. Jak uţ bylo několikrát zmíněno, ve své diplomové práci se budu zabývat pouze vybranými památkami. Ve výběru zkoumaných objektů jsem postupovala následujícím způsobem. Rozhodla jsem se zaměřit se pouze na památkové objekty, které byly zkonfiskovány na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a nespadaly do I. kategorie. Pro to druhé omezení jsem se rozhodla z toho důvodu, ţe se jedná o tak známé a hlavně natolik probádané památkové objekty jako například zámek Lednice nebo Vranov nad Dyjí. Jednalo se o objekty zvolené NKK, které měly být co nejrychleji zpřístupněny, od čehoţ se pak odvíjela výše

5

dotací. Proto jsem se raději soustředila na objekty spadající do niţších kategorií, jejichţ osudy byly nejisté a velmi různorodé. Po prostudování soupisu zkonfiskovaných objektů1 jsem si zvolila Brněnský kraj, kde se však nacházelo 49 objektů. Z tohoto důvodu jsem svůj výběr ještě více zúţila na znojemský okres, kde se nachází uţ jen 7 objektů. Z toho dva objekty připadly dle rozhodnutí NKK do I. kategorie, takţe je z výše uvedených důvodů pouze zmíním a budu podrobně zkoumat zbylých pět památkových objektů, a to Jaroslavice, Jevišovice – starý zámek, Jevišovice – nový zámek, Lechovice a Plaveč. Svoji diplomovou práci jsem navíc časově ohraničila roky 1945 – 1960. Při psaní vyuţiji komparativní metodu, kdy budu srovnávat stanovená kritéria na pěti zvolených objektech. Tato kritéria jsou následující: stav objektů k roku 1945, plány na vyuţití a jejich realizace, působení NKK a Státního památkového úřadu.

Nyní bych ráda analyzovala soudobý stav bádání a pro větší přehlednost bych postupovala podle jednotlivých kapitol a vybraných objektů. Jako první bych uvedla literaturu vyuţitou pro kapitolu k vývoji památkové péče. K této problematice jsem vyuţila několik publikací. Pro nastínění tématu jsem pouţila knihu od Jiřího Vajčnera Úvod do památkové péče. K vypracování počátků organizované památkové péče mi poslouţila publikace Kulturní dědictví. Stěţejní období první republiky zachycuje stať ze sborníku Památková péče 1945 - 1970 od Josefa Hobzeka Vývoj organizace státní památkové péče v českých zemích. Taktéţ stěţejní literaturou pro vývoj památkové péče byly úvodní kapitoly z knihy Národní kulturní komise od Kristiny Uhlíkové, jeţ podrobněji řeší i období druhé světové války. Ke zpracování kapitoly zabývající se Národní kulturní komisí pro mě byla stěţejní kniha od Kristiny Uhlíkové Národní kulturní komise 1947 – 1951, která se danou problematikou zabývala velmi podrobně a podle mého názoru taktéţ komplexně. K dokreslení problematiky jsem vyuţila články ze sborníku Zprávy památkové péče od Kristiny Kaplanové Zdeněk Wirth, Zdeněk Nejedlý a Národní kulturní komise. Tento sborník byl zdrojem pro sepsání údajů o vzniku Národní kulturní komise. Dalšími vyuţitými publikacemi jsou: od Naděţdy Kubů Hrady a zámky po druhé světové válce, od Marie Sedlákové Půl století v rolích správců moravských hradů a zámků, státní správa a památkové ústavy a od Břestilava Štorma Stavební památky první kategorie. Poslední z uvedených jsem vyuţila pro pasáţe týkající se výběru zkonfiskovaných objektů. Z odborné literatury zaměřené na osobnost

1 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VIII., inv. č. 190 – 200. 6

Zdeňka Wirtha nelze opominout publikaci Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby nebo Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939), obě dvě od Kristiny Uhlíkové, jeţ byly stěţejní pro dotvoření obrazu této významné osobnosti. Okrajově jsem se dotkla otázky Benešových dekretů, k čemuţ jsem vyuţila publikaci Dekrety prezidenta republiky 1940 – 1945 od Karla Jecha a Karla Kaplana. Teď bych ráda uvedla odbornou literaturu, jeţ se týká vybraných památkových objektů. Nicméně na začátek bych ráda předeslala, ţe níţe sepsaná literatura slouţila spíše k dokreslení popisovaného historického obrazu, protoţe poválečná historie ani jednoho ze zvolených zámků zatím nebyla nijak hlouběji a systematičtěji sepsána. Začnu odbornou literaturou k jaroslavickému zámku. Historie Jaroslavic je velmi podrobně sepsána v knize od Martina Markela Dějiny Jaroslavic, avšak historii jaroslavického zámku se věnoval pouze okrajově a velmi stručně. Proto jsem pro zpracování starší historie zámku vyuţila publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl Jiţní Morava, a Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Osudy jevišovických zámků, starého i nového, jsou důkladně sepsány, ale pozornost byla soustředěna převáţně na 18. a 19. století a poválečná historie je pouze okrajově zmíněna. Jedná se o diplomové práce Zámek Jevišovice v 18. století ve světle pozůstalostních inventářů a Z dějin panství Jevišovice od Jany Doleţelové a Nový zámek v Jevišovicích od Aleše Klempa. Z těchto diplomových prací jsem čerpala informace pro nastínění problematiky jednotlivých zámků. Navíc Ladislav Audy sepsal historii jevišovického nového zámku i pro místní noviny2, které jsem tedy také vyuţila jako zdroj informací. Rovněţ i dějiny obce Lechovic jsou detailně zpracovány v publikaci Lechovice 1287 - 2007 od Květoslavy a Jaromíra Polákových, avšak zámek je taktéţ jen v krátkosti popsán a poválečným dějinám je věnováno pouze pár vět. Dále vznikla publikace Na dohled od Znojma3 zabývající se konkrétně lechovických zámkem, avšak zaměřuje se převáţně na jeho dávnou minulost a události 20. století pouze ve stručnosti zmiňuje. Ke zpracování dějin obce Plavče, ale i starší historie zámku jsem vyuţila knihu Plaveč očima kronikářů, kde je velmi podrobně sepsána historie obce a nacházejí se zde i kusé poznámky o historii zámku.

Archivní prameny, které byly stěţejní pro sepsání mé diplomové práce, byly převáţně úřední povahy, ačkoliv byl pouţit i soudobý tisk a obecní kroniky. Nejdříve bych se zabývala

2 Audy, Ladislav: Jevišovická Nový zámek a jeho historie. Jevišovické noviny, roč. 1968, č. 7, s. 1 - 4. 3 Eliáš, Jan O.: Na dohled od Znojma. Kapitoly o zámku v Lechovicích. Brno 2011. 7

prameny úřední povahy, které měly pro moji práci největší význam. Postupovala bych stejným způsobem jako v případě rozboru soudobého stavu bádání. Nejdůleţitější část archivních pramenů k problematice Národní kulturní komise a jejího působení jsem nalezla v Ústavu dějin umění Akademie věd (oddělení dokumentace)4. Zde se mi rovněţ podařilo nalézt jiţ výše zmíněný soupis zkonfiskovaných objektů. U některých zpráv a protokolů se dochovaly ručně psané poznámky Zdeňka Wirtha, coţ povaţuji za velmi zajímavé. Dále jsou zde umístěny fragmenty zpráv o jednotlivých zkonfiskovaných objektech, ale jak jsem po prostudování zjistila, jedná se pouze o objekty tzv. I. kategorie. Pro dokreslení problematiky Národní kulturní komise jsem dále pouţila archivní prameny uloţené v Národním archivu v Praze5. Klíčové archivní materiály zabývající se jednotlivými památkovými objekty jsou uloţeny v archivu Národního památkového ústavu v Brně6. Jedná se převáţně o zprávy, zápisy z jednání nebo ţádosti, které byly vyměněny mezi Státním památkovým úřadem v Brně a správci nebo majiteli objektů na straně druhé. Avšak nalezneme zde i zprávy KNV nebo MNV. Všechny jmenované archivní materiály byly stěţejní pro nastínění poválečné situace na daných památkových objektech. Zpravují o střídání správců a majitelů, které bylo v těsném poválečném období na některých objektech bouřlivé, o jejich záměrech a plánech s přidělenou památkou a dalších situacích zde vzniklých. Výše popisované materiály jsem převáţně pouţila pro kapitoly, kde se zabývám stanovenými kritérii. Spíše doplňující informace k zámkům v Jevišovicích7 a k zámku v Jaroslavicích8 se nacházejí ve fondu Státního okresního archivu ve Znojmě. Zde jsou rovněţ uloţeny obecní kroniky obce Jevišovice, Lechovice a Plavče, kde se místy nacházely informace o příslušných zámcích, kterými jsem doplnila hlavní kapitoly. K dokreslení situace na jaroslavickém zámku jsem vyuţila Archiv bezpečnostních sloţek v Kanicích, kde jsou uloţeny archivní materiály týkající se problematiky táborů nucených prací.9

4 Ústav dějin umění Akademie věd (dále ÚDU AV), fond Národní kulturní komise, kart. VI. – VIII., inv. č. 49 – 51, 52, 60, 66, 67, 76, 114 – 117, 170 – 176, 177, 178 – 184. 5 Národní archiv (dále NA), fond Státní památková péče, č. f. 864, kart. 1 – 3. 6 Archiv Národního památkového ústavu v Brně (dále Archiv NPÚ Brno), fond Jaroslavice, inv. č. P98/22. Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35. Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36. Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3. Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23. 7 Státní okresní archiv Znojmo (dále SOA Znojmo), fond Jevišovice (starý zámek), ozn. f. Z/JMM, inv. č. 42. 8 SOA Znojmo, fond Jaroslavice – zámek, ozn. f. Z/JMM, inv. č. 1896. 9 Archiv bezpečnostních sloţek Kanice (dále ABS Kanice), fond MV – Správa TNP, ozn. f. E_1, inv. č. 25. ABS Kanice, fond TNP Jaroslavice, ozn. f. E 6_13-1, inv. č. 1 – 2. 8

Posledním vyuţitým typem pramene je dobový tisk, kdy jsem vyuţila Jevišovické noviny, konkrétně článek o historii jevišovického nového zámku10. Prošla jsem několik ročníků Rudého práva, tedy jeho mutace pro Brněnský kraj, kde jsem nenalezla ţádnou zprávu týkající se mého tématu. Dále jsem prohlédla několik ročníků týdeníku Moravský jih, kde jsem objevila zprávy o památkách jiţní Moravy, avšak vţdy se jednalo o vyhlášené objekty, jako například zámek Lednice. Tudíţ soudobý tisk nebyl pro vytyčené téma moc přínosný.

Během psaní diplomové práce jsem se potýkala s několika výzkumnými problémy, jako například jiţ výše zmíněná práce se soudobým tiskem, který se danou problematikou nezabýval. Dalším výzkumným problémem byla značná torzovitost pramenů u některých objektů lze přesně zjistit jejich osud, avšak u některých se nachází mezery nebo spíš neúplnosti. Jako poslední překáţku bych zmínila nemoţnost přečíst některé archivní materiály fondu NKK Ústav dějin umění Akademie věd11, kde se nacházely ručně psané poznámky Zdeňka Wirtha. Některé materiály se důsledkem poškození nebo znehodnocení inkoustu staly značně nečitelnými.

2. Vývoj památkové péče Vývoj památkové péče v českých zemích je v podstatě shodný se světovým vývojem. Aţ do 18. století byly snahy o ochranu kulturního dědictví roztříštěné a tato péče spočívala spíše v religiózní rovině. Honosná sídla, drahé šperky nebo vybavení byly povaţovány za znak příslušnosti k dané společenské vrstvě. Ochrana a uchování starých cenností byly výsledkem soudobého smýšlení, jako například vlasteneckého cítění, vyuţití příhodných uměleckých děl či architektonických kusů pro tehdejší účely. Posun v tomto smýšlení přinesla aţ tereziánská doba. Za vlády Marie Terezie bylo vydáno několik dekretů ovlivňující zacházení s památkami, konkrétně upravovaly povinnosti nálezců staroţitností. Mezi staroţitnosti mimo jiné byly zahrnuty staré mince, sochy, zbraně nebo nádoby. Všechny tyto předměty měly být zaslány k císařskému dvoru k odkoupení. Dalším dekretem byl upraven vývoz uměleckých děl a také obchodování s nimi. Tento dekret zakazoval vyváţet obrazy, sochy, vzácné rukopisy atd.12

10 Audy, Ladislav: Jevišovická Nový zámek a jeho historie. Jevišovické noviny, roč. 1968, č. 7, s. 1 – 4. 11 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, inv. č. 49 – 51, 66 – 67, 76. 12 Vajčner, Jiří. Úvod do památkové péče. Praha 2009, s. 14. 9

Pokrok nastal vydáním císařského rozhodnutí z 31. prosince 1850 o vzniku Ústřední komise pro zajišťování a zachování stavebních památek. S tímto datem je spojován počátek organizované památkové péče u nás. Komise měla v první řadě sepsat památky a zjistit jejich stav, poté měla zajistit jejich ochranu. Spadala pod Ministerstvo obchodu, průmyslu a veřejných prací. Zlom přišel roku 1911, kdy se komise přeměnila na odborný úřad, který byl spojen s vědeckým ústavem pro výzkum a současně odbornou inventarizaci uměleckého majetku. K nejvýznamnějším reprezentantům památkové péče v druhé polovině 19. století patří Alois Riegl, Franz Wickhoff a jejich ţák Max Dvořák. Výše zmínění tvoří tzv. Vídeňskou školu dějin umění, kterou byl ovlivněn taktéţ Zdeněk Wirth, kterému se budu více věnovat v kapitole o Národní kulturní komisi.13 V nově vzniklém Československu měl vzniknout samostatný úřad, to se ale neuskutečnilo. Nově vzniklý stát převzal staré normy Rakouska - Uherska, převzal zákon č. 11 Sb. Rakouské památkové instituce, který patřil ve své době k nejmodernějším v Evropě. Revoluční Národní výbor zákonem č. 13/1918 Sb. ze dne 29. října 1918 zakázal vývoz uměleckých a historických památek do zahraničí. Památková péče byla přidělena do kompetencí Ministerstva školství a národní osvěty, konkrétně jeho VI. odboru. Předsedou tohoto oboru byl ustanoven Zdeněk Wirth.14 Bývalý Zemský památkový úřad pro Království české v Praze byl změněn na Státní památkový úřad s působností pro všechny země československé republiky. Avšak v říjnu 1919 byl zřízen Vládní komisariát pro zachování památek na Slovensku15 a v dubnu 1920 zahájil svoji činnost Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně. Za okupace byly památkové úřady v Praze a v Brně sloučeny v jeden. Tyto úřady kromě péče o ochranu kulturních památek zároveň pečovaly i o ochranu přírody. Jako pomocné orgány byli nově jmenováni konzervátoři pro památky historické, umělecké a lidové, dále pro přírodní památky, pro předhistorické, pro hudební a pro technické. Funkce konzervátorů byla čestná a v úřadu byli po dobu tří let. Jiţ roku 1919 byl zaloţen Státní fotoměřický ústav pro dokumentaci památek, jenţ působil samostatně do roku 1953. Jeho úkolem bylo vyměřování, kreslení a fotografování památek na celém území československé republiky, ale rovněţ i v zahraničí, kdyţ se jednalo o památky českého či

13 Kulturní dědictví. Brno: Mendelova univerzita, 2013, s. 52. 14 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 17. 15 Podle nařízení ministra z 20. 10. 1919 o pravomoci vládního komisariátu na ochranu památek na Slovensku v Bratislavě. Nesvadbíková, Jiřina: K vývoji památkové péče na území Československa. Výběr autentických dokumentů 1918 – 1958. Praha 1983, s. 228 – 230. 10

slovenského původu.16 Kvůli problémům s organizací i financemi byla činnosti fotoměřického ústavu zahájena aţ v roce 1930, kdy byl do jeho čela dosazen jiţ několikrát zmíněný Zdeněk Wirth. Ještě roku 1919 vznikl Státní archeologický ústav s celostátní působností. Státní památková péče si za první republiky musela vystačit s normami a předpisy, které se jen okrajově věnovaly této problematice, protoţe za celou dobu její existence nebyl schválen památkový zákon. Právního zajištění se dostalo objektům, které spadaly pod první pozemkovou reformu. Toto řešil tzv. přídělový zákon č. 81/1920 Sb.17, jenţ poskytl pravomoc Pozemkovému úřadu, aby tyto objekty mohl spravovat a stanovovat podmínky při předání objektů novým vlastníkům. V tomto směru spolupracoval se Státním památkovým úřadem, který po prohlídce hodnotného objektu sepsal návrh. Pro vlastníky památkových objektů existovala moţnost ţádat o finanční pomoc prostřednictvím státního památkového úřadu Ministerstvo školství a národní osvěty, které případně poskytlo finanční prostředky na konkrétní opravy. Za okupace se státní památková péče ocitla pod dozorem úřadu německého státního sekretáře. V roce 1940 proběhly změny na pozici přednosty památkového úřadu v Praze, C. Merhout byl vyměněn Václavem Wagnerem. Následující rok došlo ke sloučení praţského a brněnského památkového úřadu a vedoucím se stal Wilhelm Turnwald. Po válce byly zrušeny všechny změny vykonané za okupace, čímţ se památková péče vrátila do stavu před válkou. Přednostou Státního památkového úřadu v Praze byl opět zvolen Václav Wagner.18 Po skončení druhé světové války nastaly zásadní změny v podobě dekretů prezidenta republiky, zejména dekret č. 12/1945, které výrazně ovlivnily státní památkovou péči a jí svěřené objekty.

16 Hobzek, Josef. Vývoj organizace státní památkové péče v českých zemích. In: Památková péče 1945 – 1970. Sborník statí o úkolech a výsledcích státní památkové péče v letech 1945-1970 v oblasti dnešní České socialistické republiky a příspěvky zahraničních představitelů památkové péče. Praha 1973, s. 47. 17 Nesvadbíková, Jiřina: K vývoji památkové péče na území Československa. Výběr autentických dokumentů 1918 – 1958. Praha 1983, s. 233 – 235. 18 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 18. 11

3. Národní kulturní komise Po skončení druhé světové války začalo bouřlivé období změn, které se nevyhnuly ani oblasti státní památkové péče. K nejohroţenějším památkám tehdy patřily ty, které pocházely z německého vlastnictví. Situaci nijak nevylepšil ani rychlý ústup Němců. Mezi první změny můţeme zařadit dekret prezidenta republiky19 č. 5/1945 Sb. z 19. května, kterým převedl veškerý majetek osob německé a maďarské národnosti pod národní správu. Avšak přebírání majetku pod národní správu neprobíhalo hladce. Jmenování národních správců se velmi často protahovalo, a to zvláště v pohraničních oblastech kvůli sloţité poválečné situaci. Národní správci byli jmenování z místních, okresních nebo zemských národních výborů, to záleţelo na velikosti objektu. Důsledkem toho mnoho památkových objektů zůstalo nezajištěno, coţ přispělo ke zneuţití nastalé situace, takţe řada památek byla vykradena armádami, místním obyvatelstvem nebo nově příchozími. Z těchto důvodů byl pro zajišťování ohroţených památek zřízen Sekretariát pro evidenci a záchranu památek písemných, historických, uměleckých a přírodních20, který svoji činnost ukončil k červnu téhoţ roku. Kompetence Sekretariátu v otázkách koordinace ochrany zestátněných hmotných uměleckých památek byly dány Státnímu památkovému úřadu, který je ovšem ztratil jiţ v polovině července. Dané kompetence si ponechalo v celém rozsahu Ministerstvo školství a osvěty.21

3. 1. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a jeho důsledky K dalším změnám, které silně podpořilo „ţivelné zajišťování“, patřilo vydání dekretu č. 12/194522 Sb. ze dne 21. června 1945, kterým byl zkonfiskován veškerý zemědělský majetek Němců, Maďarů a zrádců českého a slovenského národa. Tímto dekretem Československý stát převzal do svého vlastnictví 496 hradů a zámků včetně jejich vnitřního vybavení. Veškerý nově nabytý kulturní majetek převzal Národní pozemkový fond (dále NPF) podléhající Ministerstvu zemědělství, jeţ byl zřízen taktéţ tímto dekretem. NPF měl

19 Dekrety prezidenta republiky, které byly vydané v Československu, se zabývají všemi oblastmi poválečného ţivota. Avšak v první řadě napravují škody napáchané nacisty a válkou. Dekrety měly čelit nastalému chaosu. Vedle hospodářských opatření, obnovy československé měny se zabývaly i otázkami sociálními, jako školstvím, organizací lidové a umělecké výroby atd. Dekret č. 5/1945 Sb. nepostihl jen Němce nebo Maďary, ale všechny, kteří se provinili proti Československému státu. Pokud Němec či Maďar mohl dokázat splnění podmínek pro zachování československého občanství, tak se na něj postih nevztahoval. Jech, Karel – Kaplan, Karel: Dekrety prezidenta republiky 1940 – 1945. Dokumenty I. Brno 1995, s. 33. 20 Sekretariát byl zřízen Zemským národním výborem v Praze a Českou národní radou uţ 11. května 1945. Byl rozdělen na několik sekcí: archivní, muzejní, knihovní a památkovou. Svoji činnost soustředil převáţně do pohraničí, kde se snaţil vyzývat k zajištění památek. Avšak ke své činnosti nemá Sekretariát dostatek finančních prostředků pro realizaci potřebných kroků, proto se uchýlil jen k evidenci. 21 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 20 – 23. 22 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 52, dekret č. 12/1945 Sb. 12

spravovat zkonfiskovaný státní majetek do doby, kdy bude předán novým přídělcům. O přidělení objektů spravovaných NPF rozhodovalo Ministerstvo zemědělství, které vybíralo ze ţádostí spolků a institucí, ale soukromým zájemců nebylo samozřejmě vyhověno. Pro zjištění vhodnosti ţadatele o danou památku byla při NPF zřízena tzv. Památková komise23, pravděpodobně na podnět Zdeňka Wirtha, který byl jejím nejvlivnějším členem. V letech 1945 – 47 Památková komise prohlédla 185 zámků.24

3. 2. Vznik Národní kulturní komise Horečnaté změny ale bohuţel nezměnily nic na tom, ţe stále neexistovalo ţádné legislativní zajištění památek z německého majetku. I kdyţ s nimi mělo být zacházeno stejně jako s ostatními zkonfiskovanými, vţdy byly vystaveny napospas místním činitelům. Pokyny o třídění a zacházení s konfiskáty byly nejasné a přicházely z různých institucí. Nakonec byla tímto úkolem pověřena jedna samostatná organizace – Národní kulturní komise (dále NKK), v jejímţ čele stál Zdeněk Wirth, který vymyslel koncept organizace, jenţ následně realizoval. Wirth se zapojil do ochrany ohroţených památek hned po osvobození. Byl osloven ministrem školství a osvěty Zdeňkem Nejedlým se ţádostí, zda by nevytvořil centrální instituci, jeţ by spravovala nově získaný státní kulturní majetek. NKK podle Wirtha měla spravovat všechny významné nemovité i movité památky a taktéţ kromě její ochrany by rozhodovala o způsobu jejich vyuţití. Od svého počátku byla NKK pod vlivem poválečného nacionalismu.25

NKK byla zřízena v Praze a v Bratislavě zákonem č. 137/46 Sb. ze dne 16. května 1946. Jedním z důvodů vzniku bylo dřívější přehlíţení kulturní hodnoty konfiskátů. Skládala se ze zástupců ministerstev, Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, Státního úřadu plánovacího a z odborníků pro ochranu památek a přírody. Měla kompetence rozhodovat o otázkách zabezpečení, správy a vyuţití státního kulturního majetku26 získaného na základě dekretů č. 12/1945 Sb., obdobné nařízení č. 104/1945 Slovenské národní rady a č. 108/1945 Sb. a tzv. ostatní státní kulturní majetek. Podle předpokladu jmenoval ministr školství a osvěty Jaroslav Stránský jako předsedu Zdeňka Wirtha a místopředsedou se stal architekt

23 Tzv. Památková komise se skládala z několika institucí: Ministerstva zemědělství, Ministerstva školství a osvěty, Státního archivu zemědělského, NPF, Státních lesů a statků a Státního plánovacího úřadu. Její náplní bylo sepsat seznam všech kulturně cenných objektů na zkonfiskovaném zemědělském majetku, shromáţdit všechny nároky na tyto památky ze strany obcí, institucí atd. a klasifikovat objekty podle jejich charakteru. 24 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 23 – 25. 25 Kaplanová, Kristina: Zdeněk Wirth, Zdeněk Nejedlý a Národní kulturní komise. In: Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, č. 6, s. 175 - 176. 26 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, Zpráva o zřízení, činnosti a úkolech. 13

Břetislav Štorm. Hlavním úkolem NKK bylo zajistit, převzít a zorganizovat odbornou správu státního kulturního majetku. NKK se skládala z administrativní a technické kanceláře. Administrativní kancelář zajišťovala podklady pro převzetí jednotlivých movitých i nemovitých památek do správy, koordinovala správu převzatých objektů a zařizovala předání odborným institucím.27 Svoji činnost zahájila k 1. únoru 1947. Počet zaměstnanců postupně rostl, i kdyţ ne nějak výrazně, protoţe koncem roku 1948 měla kancelář pouhých 28 zaměstnanců. Během své existence se stále potýkala s problémem přetrvávajícího nedostatku odborných pracovních sil, coţ se nejvíce projevovalo při třídění mobiliářů památkových objektů. Technická kancelář byla pověřena udrţováním převzatých stavebních objektů. Spadala pod Ministerstvo techniky, které tuto kancelář také financovalo. Jediným stálým zaměstnancem byl Břetislav Štorm, který ovšem nemohl dostát všem potřebným povinnostem vyplývajícím z tohoto resortu. Z tohoto důvodu byly počátkem roku 1949 obě kanceláře sloučeny. Další zaměstnanci komise byli oblastní inspektoři, kteří představovali prostředníky mezi kancelářemi, správami objektů a národními výbory.28

První schůze NKK se konala 18. února 1947 za předsednictví Zdeňka Wirtha. Projednávala se problematika zřízení kanceláří (administrativní a technické), personální zajištění atd. Mimo jiné se zde diskutovalo o kvalitě zkonfiskovaného majetku. Z velkého mnoţství zkonfiskovaných nemovitých památek bylo plánováno sestavení reprezentativní vývojové sbírky, avšak vyvstávala otázka ohledně nedostatku hodnotného mobiliáře, hlavně nízká úroveň hodnoty obrazů. Za velmi cenné byly povaţovány knihovny a archivy. Nicméně všechen nabytý majetek získal svoji novou kulturní funkci pro všeobecný prospěch. Podle zde vyslovených plánů měla NKK převzít nanejvýš 10 % ze zkonfiskovaných zámků, podle slov Wirtha „jen to nejlepší“29 a stejný procentuální podíl v případě mobiliáře. Jen ohledně knihoven bylo v plánu převzít vše, aby byla postupně vybrána všechna vědecká literatura. Dle plánu dvouletky měl do dvou let proběhnout výběr a sběr mobiliáře ze všech zkonfiskovaných objektů, který měl být následně inventarizován. Po dvou letech by měla nastat další fáze, tedy tvořivá činnost, tj. vlastní rozdělování a přidělování kulturního majetku vědeckým ústavům a muzeím, následné vyuţití kulturního majetku a rovněţ i jeho propagace.

27 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, Péče NKK v Praze o ochranu kulturních památek. 28 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 33 - 34. 29 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VII., inv. č. 114 – 117, Zápis z 1. zasedání NKK z 18. února 1947. 14

Výsledkem této schůze bylo předloţení prvního seznamu30 majetku ministru školství a osvěty, který se ve smyslu zákona povaţuje za kulturní majetek. Tento seznam komisi předloţil Wirth s krátkými poznámkami, proč daný objekt do seznamu zařadit. Padlo několik návrhů na změnu, například přidání přírodní rezervace Moravský kras (velkostatek Blansko – Rájec), coţ bylo po diskuzi schváleno.31

3. 3. Výběr a převzetí památkových objektů Jedním z hlavních úkolů NKK vedle správy a péče o kulturní majetek byl jejich výběr. Památková komise při Ministerstvu zemědělství ze zkonfiskovaných památkových objektů vybrala 48 podle ní těch nejhodnotnějších, jeţ si ponechala pro kulturní vyuţití. Tyto vybrané objekty měla převzít do správy NKK a měly být prohlášeny za státní kulturní majetek. Jak jiţ bylo výše zmíněno, Wirth předloţil seznam s těmito 48 objekty ke schválení. Autorem návrhu byl pravděpodobně sám Wirth, který podle vlastních slov ze zkonfiskovaných objektů sestavil vývojovou sbírku, jeţ by reprezentovala uměleckohistorický vzorek nejhodnotnějších nemovitých památek.32 Tato ucelená sbírka památek měla dokládat stavební vývoj společenského dění. V rámci jejich hodnocení se nebrala v úvahu jen umělecká a historická hodnota jednotlivých objektů, avšak i jejich historický význam pro společnost. Památky nebyly vybrány náhodně, ale takovým způsobem, aby tvořily provázanou soustavu mezi sebou a především s dopadem na soudobý kulturní ţivot. Z těchto důvodů se při výběru dbalo na to, aby v seznamu byla zastoupena všechna slohová období a jejich vývojové stupně, ale rovněţ aby stavební památky pocházely se všech společenských vrstev. Ke kulturnímu majetku kromě samotného umělecky nejpodstatnějšího jádra objektu samozřejmě náleţelo i jeho okolí, jako hospodářské a obytné budovy, parky nebo obory, coţ dotvářelo kompletní obraz minulosti.33 Stavební objekty představují bohatý soubor historické architektury od středověku do druhé poloviny 19. století. V tomto návrhu byly rozděleny podle slohů a období: na středověké zastoupené 10 objekty34, na renesanční představující 6 objektů35, na barokní

30 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VII., inv. č. 114 – 117, Návrh pro pana ministra školství a osvěty. 31 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VII., inv. č. 114 – 117, Zápis z 1. zasedání NKK z 18. února 1947. 32 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 44. 33 Štorm, Břetislav: Stavební památky první kategorie. In: Zprávy památkové péče, roč. XI. – XII., 1951 – 1952, s. 113 - 114. 34 Středověké objekty: Jindřichův Hradec, Frýdlant, Horšův Týn, Švihov, Hrubý Rohozec, Nové Hrady, Pernštejn, Šternberk, Buchlov, Blatná. 35 Renesanční objekty: Litomyšl, Náměšť nad Oslavou, Velké Losiny, Bučovice, Telč, Moravský Krumlov. 15

reprezentované 22 objekty36 a na památky empíru a romantiky prezentované 10 objekty37. Podle osobních poznámek Wirtha s odůvodněním vlastního výběru byly objekty vybrány například díky jedinečnému interiérovému mobiliáři (Velké Losiny), významným malbám (Milotice), hlubokému příkopu se zdvihacími mosty (Nové Hrady), jedinečnému rokokovému parku (Dobříš) nebo díky slohu Ludvíka XVI. (Kozel).38 Návrh první skupiny objektů nejprve schválil ministr zemědělství, pod jehoţ kompetence správa zkonfiskovaných objektů spadala, a poté ministr školství a osvěty prohlásil 1. května 1947 tyto objekty za státní kulturní majetek, který odevzdal do správy NKK. Konkrétní postup přejímání objektů byl popsán ve vzájemné dohodě z 22. dubna 1947 mezi NKK a NPF, který doposud spravoval výše zmíněné objekty.39 Nejdříve měl být dokončen kompletní soupis mobiliáře objektu, na jehoţ základě měl být předán NKK. Avšak vypukl spor o splnění poţadavků, hlavně finančních ze strany NPF, se kterými NKK nesouhlasila. Spor trval skoro rok, do počátku roku 1948, kdy byl vyřešen. Aţ tehdy mohly být oficiálně převzaty první památkové objekty. Soupis inventářů byl pro pracovníky časově velmi náročný, proto převzetí objektů nepostupovalo příliš rychle. Komise oficiálně převzala do listopadu roku 1948 jen 22 objektů a k převzetí kompletní první skupiny, tj. 48 objektů, došlo aţ koncem roku 1949. Budovy byly přejímány často ve velmi špatném stavu, některé chátraly uţ od poloviny minulého století a tuto devastaci dovršil zákaz oprav zavedený za okupace. V mnohem horším stavu neţ samotné budovy byly přejímány zámecké parky a zahrady, dochovaly se pouze přírodní parky z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století.40

3. 4. Snahy o zpřístupnění objektů Mobiliáře ze státních kulturních objektů, které nebyly určeny ke zpřístupnění, ale byly po posouzení označeny za historicky nebo umělecky cenné, byly vytříděny a přemístěny do tzv. sběren. Zde se shromaţďoval a uskladňoval hodnotný mobiliář z nepřístupných objektů, který by mohl být vhodný pro instalaci a výstavní účely. Jednalo se objekty, jeţ disponovaly

36 Barokní objekty: Náchod, Libochovice, Mnichovo Hradiště, Klášterec nad Ohří, Plumlov, Bruntál, Jemniště, Krásný Dvůr, Bořovice, Veltrusy, Jaroměřice, Milotice, Buchlovice, Slavkov, Vizovice, Dobříš, Kozel, Dačice, Liblice, Valtice, Lysice. 37 Objekty empíru a romantiky: Ratibořice, Velké Březno, Kynţvart, Roţmberk, Sychrov, Ţleby, Hrádek u Nechanic, Lednice, Vízmburk, Bouzov. 38 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VII., inv. č. 114 – 117, Zápis z 1. zasedání NKK z 18. února 1947. 39 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VIII., inv. č. 177, Dohoda mezi NKK a Národním pozemkovým fondem. 40 Štorm, Břetislav: Stavební památky první kategorie. In: Zprávy památkové péče, roč. XI. – XII., 1951 – 1952, s. 120. 16

značným počtem místností, které kapacitně vyhovovaly jako depozitáře pro uskladnění obrovského mnoţství mobilií. Jako největší sběrny můţeme jmenovat zámek Sychrov nebo Hrubý Rohozec. Na jiţní Moravě se jednalo o zámky Jaroměřice nad Rokytnou, Kunštát, Lednice, Lysice, Slavkov a Vranov nad Dyjí. Největším tzv. sběrným zámkem na Moravě se staly Jaroměřice nad Rokytnou, kde byly uloţeny fondy ze skoro šedesáti bývalých šlechtických sídel.41 O hodnotný zámecký mobiliář projevovali zájem různé úřady a instituce pro zařízení svých kanceláří nebo reprezentačních místností. Obrovský zájem vyvíjela od začátku muzea a galerie, které chtěly prostory nově státem nabytých památkových objektů vyuţít pro svoje specializované expozice, s čímţ ale NKK příliš nesouhlasila. Nezamlouvaly se jí rozdílnosti muzejní a památkové praxe, a proto si hájila svoji svébytnost a specifika zámeckých interiérů s jejich vybavením. V mnoha případech ale přesto na ţádosti přistoupila. Po převzetí hodnotných objektů byly zahájeny historické průzkumy, zpracovány návrhy na zpřístupnění a instalační plány. NKK v objektech, které měla v úmyslu zpřístupnit, zahájila instalační úpravy, byly zpracovány metodiky k průvodcovství, ale i vlastní průvodcovské texty. Začala vycházet edice publikací o jednotlivých památkových objektech.42 Na druhou stranu se NKK věnovala i objektům nezpřístupněným veřejnosti, kde v některých případech probíhaly nejnutnější stavební práce.43 Objekty byly rovněţ předávány dalším uţivatelům, jejich škála byla velmi široká. Například místní národní výbory poţadovaly zámecké budovy k propůjčení pro zřízení škol, úřadů, internátů nebo i pro umístění bytů soukromníků, vzhledem k jejich velkému nedostatku v této době. Ve většině případů NKK souhlasila, i kdyţ s výhradami, ţe „zámecké prostory bývají pro tyto účely naprosto nevhodné a podobné využití může ohrozit jejich památkovou hodnotu“44. V praxi ţádný zámek nebo hrad ve správě komise nefungoval pouze pro kulturní účely, jak se předpokládalo podle zákona č. 137/1946 Sb. Ve výsledku na kaţdý objekt v průměru připadalo deset nájemníků. Avšak vyuţívání hospodářských budov v zámeckých komplexech NKK nebránila.

41 Sedláková, Marie: Půl století v rolích správců moravských hradů a zámků, státní správa a památkové ústavy. In: Zprávy památkové péče, roč. 68, 2008, č. 5, s. 387. 42 Kubů, Naděţda: Hrady a zámky po druhé světové válce. In: Zprávy památkové péče, roč, 68, 2008, č. 5, s. 383 – 384. 43 NA, fond Státní památková správa, č. f. 864, kart. 1, Národní kulturní komise – plán údrţby. 44 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 46. 17

3. 5. Převzetí dalších objektů S přijetím zákona o revizi pozemkové reformy č. 142/1947 Sb. uvaţovala NKK o dalším převzetí cenných objektů. Dle Wirtha se mělo mluvit o 205 objektech. Avšak k převzetí těchto objektů komise neměla dostatečný legislativní doklad. Po jednání Ministerstva školství a osvěty s Ministerstvem zemědělství nakonec v září 1949 Ministerstvo zemědělství předalo NKK 26 zámeckých a hradních památek nabytých podle výše uvedeného zákona. Po únorových událostech byl navýšen původní plán na převzetí 48 kulturních objektů na 100, podle rozhodnutí nově sestavené vlády. Jednalo se o 26 objektů zestátněných podle zákona na revizi pozemkové reformy a dalších 7 objektů45 zkonfiskovaných na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Dále probíhala jednání o převzetí některých praţských paláců, ale nakonec byly vybrány jen dva: Nostický palác a palác Kinských. Ministerstvo zemědělství předalo do správy NKK některé další památky, které vlastnilo od první republiky, například Křivoklát nebo Zákupy. Poslední skupina převzatá do péče NKK představovala bývalý majetek hlubocké větve rodu Schwarzenbergů, převzatý podle č. 143/1947 Sb., čímţ byly získány takové objekty, jako Hluboká, Český Krumlov nebo Třeboň. Těmito postupy na konci roku 1951 NKK spravovala uţ 95 zámeckých a hradních objektů.46

3. 6. Využití objektů Vzhledem k tomu, ţe klíčovým úkolem NKK byla správa státního kulturního majetku, jak movitého i nemovitého, tato činnost vyţadovala individuální přístup ke kaţdému objektu. Podle pětiletého plánu z prosince 1949 se na některých objektech měla definitivně nainstalovat expozice. NKK poskytla místním vlastivědným muzeím a oblastním archivům ve svých objektech prostor pro jejich výstavy. Všechny objekty měly být vyuţity ve prospěch lidové kultury a zpřístupněny nejširší lidové veřejnosti podle své povahy a způsobilosti. Avšak ještě pořád před jejich vyuţitím stálo několik překáţek. Mezi hlavní překáţky patřil dosud nevytříděný kulturní majetek ze zkonfiskovaných objektů, který měl být pouţit při instalaci.47 Další překáţkou bylo zabrání 34 zámků jako tzv. sběrných a s jejich vyklizením se počítalo v rozmezí 2 – 5 let. V neposlední

45 Jednalo se o Rájec, Bítov, Lemberk, Kladruby, Bečov, Kroměříţ a Kuks. 46 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 46 – 48. 47 NA, fond Státní památková správa, č. f. 864, kart. 2, Pracovní program Národní kulturní komise 1948. 18

řadě problém představovala skutečnost, ţe značný počet objektů ve správě NKK obsadily místní, okresní, krajské nebo celostátní organizace a instituce.48 NKK se pokoušela co nejrychleji zpřístupňovat objekty v její správě, vzhledem k tomu, jaký tlak byl na ni vyvíjen ze strany veřejnosti, která nezpřístupněné objekty povaţovala za nevyuţité. V mnoha případech byly i snahy v těchto objektech realizovat byty či kanceláře, vzhledem k soudobé bytové krizi. Z těchto důvodů se NKK snaţila alespoň o tzv. zatímní instalace, kdy většinou upravila několik sousedících místností. Nástin následného vyuţití památek spravovaných komisí byl během let upravován a doplňován, ale hlavní body zůstaly nezměněny.49 Od počátku bylo stanoveno několik skupin podle způsobu jejich vyuţití. První skupina kulturního vyuţití se zaměřovala na středověké objekty, jeţ měly být uchovány v dochovaném stavu jako doklad naší nejstarší minulosti, slouţící k prohlídkám pro širokou veřejnost. Sem byly zařazeny památky jako Zvíkov, Karlštejn, Pernštejn nebo Nové Hrady. Druhou skupinu tvořily staré bytové kultury z různých historických období od 16. do konce 19. století, coţ zahrnovalo památky od renesance, baroko, rokoko, empír aţ po oţivené historické slohy v druhé polovině 19. století. Zde byl za pomoci dobově zařízených zámeckých interiérů poskytnut rekonstruovaný obraz minulosti, avšak byla snaha vyvarovat se jakékoli návaznosti na místní nebo rodovou historii. Počítalo se s vyuţitím různorodého kulturního vytříděného materiálu. K doplnění nástinu minulosti měly být rekonstruovány renesanční zahrady a barokní parky. Příkladem renesančního muzea byl Český Krumlov, Bučovice nebo Velké Losiny, barokního muzea například zámky Rychnov nebo Vranov.50 Zároveň se zámky byla zpřístupněna i muzea řemesel a umělecké výroby. Taktéţ objekty ukazovaly expozice spjaté s určitými historickými událostmi nebo osobnosti klíčovými pro české dějiny.51 Poslední (třetí) skupinu tvořilo několik speciálních muzeí, jako například muzeum Boţeny Němcové v Ratibořicích, přírodovědecké muzeum na Bítově, napoleonské muzeum ve Slavkově, muzea vzorů starých porcelánek v Klášterci nad Ohří atd. Tato skupina měla vyuţívat 56 zámeckých objektů. Náměšť nad Oslavou měla slouţit jako letní sídlo prezidenta republiky na Moravě. Další objekty byly vyuţity jako pobočky Státního zemědělského

48 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, VI. Kulturní vyuţití převzatého státního kulturního majetku. 49 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 48 – 49. 50 Jako další muzea bytové kultury z období rokoka je například zámek Dobříš nebo Nové Hrady u Vysokého Mýta. Empír byl zastoupen zámky Kačina, Litomyšl či Zákupy. Kulturní prostředí poloviny 19. století znázorňovaly zámky Hluboká, Sychrov nebo Lednice. Napodobení historických slohů z druhé poloviny 19. století představí zámky Opočno či Častolovice. 51 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, Zpráva o zřízení, činnosti a úkolech. 19

archivu (např. Bruntál, Bučovice), pro sbírky místních vlastivědných muzeí a galerií (např. Náchod, Vizovice) nebo i pro divadelní představení ochotníků.52 NKK se podařilo z předpokládaných plánů uskutečnit jen zlomek.

3. 7. Konec Národní kulturní komise Rok 1951 představoval ukončení činnosti NKK v dosavadní podobě, protoţe v roce 1952 se uskutečnila kompletní reorganizace systému státní památkové péče. Uţ od roku 1949 probíhala decentralizace agendy kvůli nedostatku odborníků, která postupně přenášela odpovědnost na kraje. V květnu 1951 byla finanční oblast přičleněna k Ministerstvu školství, věd a umění, čímţ NKK ztratila moţnost samostatně hospodařit s finančními prostředky. Došlo k tomu kvůli kontrole Nejvyššího účetního kontrolního úřadu z ledna 1951, která pro komisi nedopadla nejlépe. Vzhledem k plánovanému systému státní památkové péče měla mít NKK jen funkci poradního sboru ministerstva, čímţ jí byla odebrána řídící a kontrolní úloha, která přešla pod oddělení pro ochranu památek, a výkonnou funkci přebraly referáty pro školství, osvětu a tělesnou východu krajských národních výborů. Sem také přešla většina jejích zaměstnanců. Poslední schůze komise se konala 27. prosince 1951 jako 25. v pořadí. Komise ukončila svoji činnost k 1. lednu 1952. I z plánu na poradní sbor ministerstva nakonec sešlo.53

3. 8. Zdeněk Wirth Zdeněk Wirth patří mezi nejvlivnější osobnosti české kulturní historie první poloviny 20. století, avšak na druhou stranu musím poznamenat, ţe se jedná o osobnost v mnohém kontroverzní. Ztotoţňoval se se zásadami Vídeňské školy, konkrétně s myšlenkami Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Vybudoval si vůdčí postavení mezi českými ochránci památek, získal pověst znalce a propagátora moderní architektury. Během celé své kariéry se věnoval soupisu českých památek, čímţ započal i svoji odbornou kariéru při spolupráci na projektu Archeologické komise ČAVU v roce 1900. Během terénního a pramenného výzkumu získal značný přehled o kompletním charakteru českého památkového fondu s hlubokými vědomostmi o konkrétních šlechtických sídlech všech historických období. K Wirthovým celoţivotním vědeckým zájmům mimo jiné patřil historický urbanismus a historické zahrady a parky.54

52 ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, VI. Kulturní vyuţití převzatého státního kulturního majetku. 53 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 57. 54 Uhlíková, Kristina: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939). Praha 2010, s. 211. 20

Za první republiky, v letech 1918 – 1938, působil ve funkci přednosty tzv. osvětového odboru ministerstva školství a národní osvěty, čímţ se do jeho kompetence dostala organizace kulturní sféry. Měl zásadní podíl při tvorbě nového systému státní památkové péče a rovněţ silně ovlivnil jeho personální obsazení. Svůj klíčový úkol Wirth spatřoval v ochraně památek pro společnost. Za druhé republiky se stal neţádoucí osobou a byl z funkce odvolán. Poté se stáhl do penze, kde se zabýval svým bádáním. V této době navazuje na svoji dřívější tvorbu a zaměřuje se převáţně na umělecké památky Prahy. Rovněţ se zapojil do diskuze o koncepci památkové péče. Svoje názory vyjadřoval prostřednictvím odborného tisku. V této době se dostal do sporu s Václavem Wagnerem ohledně soudobých teoretických metod. Po druhé světové válce přijal měnící se společenský řád s přesvědčením, ţe je potřeba se smířit s realitou a přizpůsobit se nově vzniklým podmínkám tak, aby mohl prosadit svoje záměry, tedy v první řadě ochranu památek a rozvoj uměleckohistorického oboru. Začal se zapojovat jiţ v květnu 1945 jako člen České národní rady. Stal se zvláštním poradcem ministerstva školství a osvěty a byl pověřen organizací ochrany konfiskovaných památek. V tomto období vytvořil koncepci výše popisované Národní kulturní komise. Vzhledem k jeho zkušenostem a znalostem měl nejlepší předpoklady pro tuto činnost.55 V jednom z dopisů pro Zdeňka Nejedlého napsal: „Osvobodil jste mne hned po pražské revoluci z pasivity pensisty a pověřil úkoly, které mi daly znovu bohatý život a cíl. Dal jste mi v Národní kulturní komisi příležitost pracovat na díle, které se naskytne jednou za staletí, z Vašeho rozhodnutí jsem pak opětovně spolupracoval na všech významných akcích budování našeho státu v oblasti kulturní.“56 Součástí Wirthova přístupu byl silný důraz na vlastenectví, „sluţbu národu“. Wirth byl rozhodně přesvědčen o správnosti zestátnění památek a rovněţ o tom, ţe by památky měly být spravovány jednotně a odborně. Jiţ za první republiky povaţoval soukromé vlastnictví památek za protizákonné, podle něho „každý kulturní statek měl by být majetkem národa, i ten, který se nachází v soukromých bytech …“57. Tento názor byl po válce všeobecně uznáván, kulturní majetek měl slouţit lidu a národu, a byl rovněţ uzákoněn v Košickém vládním programu. Nově nabytý kulturní majetek bylo dle Wirtha nutné důkladně počeštit. NKK mohla představovat protiváhu vůči Státnímu památkovému ústavu vedenému Václavem Wagnerem, který byl jednoznačně protikomunisticky smýšlející. I přesto, ţe Wirth byl nestraník, byl stále povaţován za důvěryhodného, a to pravděpodobně díky svému

55 Roháček Jiří - Uhlíková, Kristina: Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby. Praha 2010, s. 16 - 20. 56 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 64. 57 Kaplanová, Kristina: Zdeněk Wirth, Zdeněk Nejedlý a Národní kulturní komise. In: Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, č. 6, s. 175. 21

dlouholetému příteli Zdeňku Nejedlému, se kterým si byli velmi blízcí v názorech ohledně kultury. Pod vlivem Nejedlého měly vzniknout mnohé expozice ztvárňující období husitství a české národní obrození, coţ bylo uskutečněno na zámcích v Litomyšli a v Ratibořicích.58 Přátelský vztah se Z. Nejedlým představoval moţný důvod, proč NKK mohla fungovat aţ do roku 1951 jako samostatná instituce i navzdory sílící kritice. I poté Wirth zůstal ve vysokých funkcích. Stal se místopředsedou právě zaloţené Československé akademie věd, zároveň předsedou její společenskovědní sekce a rovněţ předsedal vědecké radě Kabinetu pro teorii a dějin umění. Zemřel v Praze na začátku roku 1961.59 Obrovský vliv Wirtha na činnost NKK je nesporný. Komisi řídil dle dochovaných pramenů prostřednictvím své přirozené autority. Pod jeho vedením se stala první organizací v českých dějinách, která spravovala tak velké mnoţství hmotného kulturního dědictví v rukou státu. Jeho vliv při rozhodování v otázkách uměleckohistorických byl neomezený. Výběr zámeckých a hradních objektů, směrnice pro třídění mobiliářů, ale i rozmístění sběren nebo vyuţití převzatých objektů, to vše vzešlo z jeho rozhodnutí. Od začátku činnosti NKK se věnoval třídění mobiliáře ze zkonfiskovaných památek, coţ první rok prováděl zcela sám. Z těchto důvodů velmi často pobýval mimo Prahu, coţ znamenalo, ţe měl málo času na vedení komise, kterou v některých obdobích řídil pouze prostřednictvím korespondence s jednotlivými zaměstnanci. Tato skutečnost pravděpodobně zavinila rozpor mezi Wirthem a administrativní kanceláří. Podle osobních pamětí Wirtha můţeme říci, ţe mu nechybělo sebevědomí, coţ se rovněţ projevuje při jeho hodnocení vlastního působení v komisi. Zde klade hlavně důraz na mnoţství práce, kterou provedl pro záchranu historických památek. Podle jeho zápisků za dobu působení NKK vykonal 256 cest na převzaté objekty, čímţ stihnul zkontrolovat 300 zámků a hradů a navíc u 171 objektů vytřídil mobiliář. Za svou práci se snaţil získat uznání společnosti. Při hodnocení NKK je právě přílišná centralizace pravomocí Wirthem provaţována za jeden ze základních problematických rysů. Avšak bezesporu se jednalo o nejvlivnější osobnost českých dějin umění a památkové péče za první polovinu 20. století.60

58 Kaplanová, Kristina: Zdeněk Wirth, Zdeněk Nejedlý a Národní kulturní komise. In: Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, č. 6, s. 176. 59 Roháček Jiří - Uhlíková, Kristina: Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby. Praha 2010, s. 22. 60 Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004, s. 66. 22

4. Hlavní část – obecný úvod Ústředním tématem této diplomové práce jsou památkové objekty zkonfiskované na základě dekretu č. 12/1945 Sb. nacházející se ve znojemském okrese. Tímto dekretem bylo na tomto území zkonfiskováno 7 objektů: Bítov, Jaroslavice, Jevišovice – starý zámek, Jevišovice – nový zámek, Lechovice, Plaveč a Vranov nad Dyjí. Hrad Bítov a zámek Vranov nad Dyjí byly převzaty61 v poválečných létech Národní kulturní komisí, která měla v plánu je co nejrychleji zpřístupnit veřejnosti. Vzhledem k tomu, ţe Bítov a Vranov byly zařazeny do I. kategorie objektů, rapidně se mění jejich osud oproti dalším pěti památkám, které takové štěstí neměly. S těmito dvěma objekty bylo jinak zacházeno v souvislosti s plány na jejich zpřístupnění, rovněţ byly tyto památky samozřejmě jinak finančně dotovány. Taktéţ jim byl a stále je věnován zcela odlišný badatelský zájem, coţ se výrazně projevuje na zpracovanosti jejich historie. Z výše popsaných důvodů se zaměřím pouze na zbývajících pět objektů, tj. Jaroslavice, Jevišovice – starý zámek, Jevišovice – nový zámek, Lechovice a Plaveč, jejichţ poválečné osudy jsou zpracovány značně stručně a torzovitě.

4. 1. Jaroslavice Obec Jaroslavice se nachází zhruba 17 km jihovýchodně od Znojma při Dyjsko- mlýnském náhonu, přímo u hranice s Rakouskem. Rozkládá se na potoce Daníţi v úrodné níţině. Blízké okolí Jaroslavic bylo osídleno uţ v době kamenné, coţ dokládají naleziště sídlišť lovců mamutů. První zmínka o Jaroslavicích je datována do roku 1363, kdy je spolu s vesnicí zmiňován hrad. Po mnichovské dohodě Jaroslavice obsadily německé ozbrojené síly. Místní české rodiny byly donuceny k vystěhování, kvůli čemuţ se skoro o šestinu zmenšil počet obyvatel. Obec byla připojena k Říši, coţ zároveň přineslo státní kontrolu nad hospodářstvím.62 Na místě jaroslavického zámku nejdříve stála dřevěná tvrz ze 13. století, asi kolem roku 1249, kdy byla vystavěna jako sídlo Bočka z Obřan. V této době přebírá obrannou funkci nedalekého Hrádku. Hrad byl ovšem několikrát vypálen a velmi často měnil své majitele. V 60. a 70. letech 16. století zde byl dosavadní hrad přestavěn na renesanční zámek se čtyřmi křídly, který vybudoval Scilo z Archu. V přízemí zámku na nádvorní straně byly vystavěny

61 Oba dva výše zmíněné objekty byly převzaty NKK na základě zákona č. 137/46 Sb. ÚDU AV, fond Národní kulturní komise, kart. VI., inv. č. 66 – 67, Zpráva o zřízení, činnosti a úkolech. 62 Informace o obce. Obec Jaroslavice. Dostupné na: http://www.obec-jaroslavice.cz/informace-o-obci/pamatky- a-zajimavosti/. (Stahováno: únor 2015). 23

renesanční arkády.63 Panství bylo od roku 1609 aţ do roku 1790 v drţení rodu Althanů. Na počátku 17. století bylo jaroslavické panství několikrát citelně vypleněno. Na konci 17. století zámek prošel dvojí barokní přestavbou. Nejprve byla podle projektu italského stavitele Domenika Martelliho provedena štuková výzdoba zámeckých sálů i kaple. Druhá barokní přestavba probíhala v letech 1730 – 1736 pod taktovkou známého Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Jaroslavický zámek často měnil své majitele. Posledními drţiteli jaroslavického panství byla od roku 1919 říšská hrabata von Spee.64

4. 2. Jevišovice Město Jevišovice se nachází 16 km severozápadně od Znojma na kraji moravské části Českomoravské vrchoviny. Podle archeologických výzkumů bylo jeho okolí osídleno jiţ v pravěku. Zdejší naleziště jsou natolik významná, ţe byla podle nich pojmenována kultura, tj. Jevišovická. První zmínka o Jevišovicích pochází z roku 1289, kdy panství vlastnil rod z Kunštátu, jehoţ členové měli toto panství v drţení více neţ tři sta let, aţ do roku 1647. Ke konci 13. století byl v místě hradiště postaven hrad, který po svém dobytí a následném rozboření zpustl.65

4. 2. 1. Jevišovice - Starý zámek Po zničení starého hradu v letech 1423 - 1426 si páni z Kunštátu postavili nový hrad na protějším skalním ostrohu, kolem kterého dodnes meandruje řeka. Hrad měl trojúhelníkový půdorys s původně čtyřhranným palácem a kaplí tyčící se na severní straně. Hlavní vstup byl skrz věţovitou bránu přes most klenoucí se přes široký příkop. Páni z Kunštátu z něj od poloviny 15. století měli svoje jediné sídlo. V druhé polovině 16. století jej nechali přestavět na čtyřkřídlý renesanční zámek, jeţ vyuţívali do poloviny 17. století.66 Roku 1649 se stal novým majitelem císařský generál Ludvík Raduit de Souches, jenţ tzv. Starý zámek získal díky svým zásluhám při obraně Brna proti Švédům. Pán de Souches panství díky svým schopnostem několikanásobně rozšířil a rovněţ nechal opravit a zčásti přestavět samotný tzv. Starý zámek. Po roce 1743 přešel majetek částečně prostřednictvím sňatku a částečně koupí na rod Ugartů. Rod Ugartů zde působil po 161 let, avšak zámek byl panstvem stále méně pouţíván. Poté roku 1897 koupil jevišovické panství se Starým zámkem

63 David, Petr – Soukup, Vladimír: Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2013, s. 107. 64 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava I. Praha 1981, s. 116. 65 Doleţelová, Jana: Z dějin panství Jevišovice (17. a 18. století). Diplomová práce. PF MU Brno. Brno 2009, s. 8. 66 Doleţelová, Jana: Zámek Jevišovice v 18. století ve světle pozůstalostních inventářů. Diplomová práce. PF MU Brno. Brno 2007, s. 8 – 10. 24

vídeňský továrník Robert Biedermann, který ovšem zámek vyuţíval pouze pro hospodářské účely. Uţ roku 1916 zámek změnil vlastníka, majiteli se stali Offenheimové von Poteuxinu, kteří roku 1939 zámek prodávali hraběti Larisch-Mönnichovi.67

4. 2. 2. Jevišovice - Nový zámek Historie nového zámku je úzce provázána s historií zámku starého, protoţe zámky byly součástí jedno panství, které vlastnil v novodobější historii stejný majitel. Nový zámek vybudovaný v novogotickém, tzv. windsorském slohu se nachází uprostřed anglického parku. Byl přestaven z bývalého loveckého zámečku a jeho současná podoba pochází z konce minulého století. Byl vystaven za hraběte de Souches kolem roku 1720 jako dřevěný lovecký zámeček. Rod de Souches byl vlastníkem celého jevišovického panství do roku 1743, kdy přešlo na Jana hraběte Ugarto. Dřevěný zámeček byl postupnými přestavbami a stavebními úpravami měněn z dřevěné konstrukce na cihelné zdivo, tzv. hrázděné. Do konce minulého století se jednalo o jednopatrovou obdélníkovou stavbu. Pozvolna byly kolem zámečku postaveny hospodářské budovy a rovněţ byl vybudován zámecký park, udrţovaný jako anglický, který byl vyzdoben různými sochami bohů a múz z antické mytologie.68 Kvůli špatnému hospodaření a značně nákladnému způsobu ţivota posledních příslušníků z rodu Ugartů byl tento rod donucen svoji značně zhoršující se finanční situací řešit. Z těchto důvodů jevišovické panství prodali. Roku 1897 panství koupil vídeňský továrník Robert Biedermann, který byl za krátkou dobu povýšen do šlechtického stavu. Zpočátku měl Biedermann se zámkem velké plány, chtěl zde vybudovat svoje rodové sídlo, ale měl rovněţ vysoké nároky na moderní bydlení. Avšak se svojí rodinou zámek navštěvoval jen zřídka během letních měsíců. Přestavby, které proběhly během jeho vlastnictví, zámek přetvořily do jeho současné podoby. V roce 1916 koupil jevišovické panství zámoţný vídeňský průmyslník Vilém Offenheim z Poteuxinu, který Nový zámek vylepšil několika technickými zařízeními, jako například zavedením nového vodovodu, vystavěním chladírny nebo elektrárny pro zámek a velkostatek.69 Vilém si Jevišovice značně oblíbil a často zde pobýval, coţ se promítlo na podobě zámku, který se dočkal generálních oprav. Pro místní zde také nechal vybudovat

67 SOA Znojmo, fond Jevišovice (starý zámek), ozn. f. Z/JMM, kart. 69, inv. č. 42, Státní hrad Jevišovice – stavebně historický rozbor, s. 6 – 9. 68 Audy, Ladislav: Jevišovická Nový zámek a jeho historie. Jevišovické noviny, roč. 1968, č. 7, s. 1 – 3. 69 Klempa, Aleš: Nový zámek v Jevišovicích. Od villy Ugarte k romantické rezidenci v arkádovém stylu. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2008, s. 22 - 25. 25

kulturní dům. Vzhledem k tomu, ţe Vilém byl nadšený cestovatel a zároveň sběratel, obohatil zámek o své sbírky staroţitností. Naneštěstí roku 1937 zámek vyhořel kvůli nedostatečné péči při rozehřívání zamrzlého vodovodního potrubí, které bylo umístěno na půdě zámecké budovy v bednění, jeţ bylo vyplněno dřevěnými pilinami. Při likvidaci poţáru trámy bývalé dřevěné konstrukce značně komplikovaly situaci. Avšak jiţ rok po poţáru byl zámek uveden do původního stavu. Po smrti Viléma (r. 1932) zámek přešel na jeho dědice, kteří se po říjnových událostech roku 1938 obávali německé expanze, která by znamenala ztrátu jejich zděděného majetku, tak raději 14. března 1939 jevišovické panství prodali Eduardu Larisch- Monnichovi.70

4. 3. Lechovice Obec Lechovice leţí asi 12 km severovýchodně od Znojma v níţině Dyjsko- svrateckého úvalu. Jedná se o vinařskou obec rozprostírající se v údolí řeky Jevišovky. Od poloviny 17. století do roku 1945 měly Lechovice výhradně německý charakter. Počátky historie lechovického zámku jsou spjaty s premonstráty z kláštera v Louce u Znojma, avšak není znám přesný letopočet výstavby71. Zámek byl vybudován v první polovině 18. století a slouţil jako letní rezidence pro louckého opata. Jedná se o trojkřídlou jednopatrovou budovu obklopenou vnitřním dvorem a ze čtvrté strany se svaţují zadní dvorky hospodářských stavení, která byla obehnaná ohradní zdí.72 V roce 1784 byl zrušen klášter v Louce, čímţ lechovický zámek přešel pod náboţenský fond, který jej prodal roku 1824 vídeňskému měšťanovi Josefu Langovi. O tři roky později věnoval Lang zámek jako svatební dar své dceři, která se provdala za svobodného pána Kübecka z Kübau, který byl finanční ministr a prezident dvorní komory císaře Ferdinanda. Následně byla premonstrátská rezidence přestavěna na zámek a zároveň byl zaloţen zámecký park, kde byla vystavěna kolonáda. Kolem roku 1900 byla přistavěna věţovitá dostavba na západní straně, jeţ uzavírala velkou zasklenou verandu, která slouţila jako zimní zahrada. Podle pramenů byl zámek po první světové válce velmi dobře zařízen v empírovém stylu. Rodina Kübecků vlastnila lechovické panství aţ do roku 1945.73

70 Audy, Ladislav: Jevišovická Nový zámek a jeho historie. Jevišovické noviny, roč. 1968, č. 7, s. 4. 71 Podle lechovické kroniky byl zámek vystaven roku 1740. Obecní kniha obce Lechovic, s. 6. 72 Eliáš, Jan O.: Na dohled od Znojma. Kapitoly o zámku v Lechovicích. Brno 2011, s. 8. 73 Poláková, Květoslava – Polák, Jaromír: Lechovice 1287 – 2007. Prosiměřice 2007, s. 11 - 12. 26

4. 4. Plaveč Obec Plaveč se nachází v krásném údolí řeky Jevišovky přibliţně 10 km severně od Znojma. Zdejší přírodní podmínky poskytovaly člověku prostředí vhodné pro ţivot jiţ v pravěku, podle archeologických nálezů jiţ ve starší době kamenné. První písemná zmínka o Plavči pochází z let 1216 – 1220, kdy je zmiňován kostel s farou. Avšak jiţ roku 1234 je uváděna unikátní románská rotunda zasvěcená Františku Xaverskému, která se dochovala dodnes. Plavči vládl do konce 15. století rod vladyků nazývaných „z Plavče“. Za jejich vlády přibliţně v polovině 14. století byla vybudována tvrz.74 V blíţe neupřesněnou dobu, asi kolem roku 1636, byla tvrz přebudována na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádami na jedné straně dvora. V tuto dobu panství vlastnili páni z Hodic, kteří zde ale nezůstali dlouho. Po střídání majitelů roku 1679 Plaveč koupil zdatný obránce Brna proti Švédům Ludvík Raduit de Souches, který zároveň vlastnil jiţ výše zmíněné jevišovické panství. Podle tehdejšího inventáře byl zámek sešlý. Roku 1743 Plaveč koupil nejvyšší zemský soudce Jan Václav baron Widmann.75 Za Widmannů došlo k přestavbě roku 1750 a v letech 1812 – 1820. Například byl zřízen rozsáhlý hospodářský dvůr nebo obytné budovy pro sluţebnictvo. Zámek byl rovněţ obklopen anglickým parkem. Posledním soukromým majitel byl Vojtěch baron Widmann mladší, který zdědil plavečské panství roku 1888. Vojtěch Widmann byl bývalý rakouský ministr orby a slezský prezident. Snaţil se být dobrým hospodářem, byl k lidem zdvořilý a uměl dobře česky. Widmann zůstal přívrţencem monarchie i po vzniku Československé republiky. Avšak Hitlery názory a jeho nastolený reţim neuznával.76

74 Poláková, Milada – Vystrčil, Jaromír: Plaveč očima kronikářů. Znojmo 1998, s. 10 – 13. 75 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava I. Praha 1981, s. 193. 76 Poláková, Milada – Vystrčil, Jaromír: Plaveč očima kronikářů. Znojmo 1998, s. 10 – 13. 27

5. Poválečné osudy a stav objektů

5. 1. Jaroslavice Mnichovským diktátem se Jaroslavice dostaly pod Velkoněmeckou říši, coţ sebou mimo jiné neslo i státní kontrolu nad hospodářstvím. Posledním soukromým majitelem Jaroslavic byl hrabě August von Spee, který roku 1944 prodal jaroslavický zámek spolku mládeţnických ubytoven z Berlína. I přesto, ţe produkce velkostatku byla nemalá, hrabě von Spee s nastoleným reţimem vycházel. Kvůli Brněnské operaci se tu fronta zastavila a sovětská armáda do Jaroslavic vstoupila aţ po německé kapitulaci 8. května 1945 ve 13 hodin, kdy byla na zámecké věţi vyvěšena bílá vlajka. Vojáci Rudé armády se zde usadili v opuštěných domech nebo v táboře u zámku. V nově vzniklé situaci Poláci, kteří tu byli nasazení za války na práci, začali plenit především selské usedlosti. Nastala čechizace Jaroslavic, avšak finanční poměry byly povaţovány „za velmi neutěšené, protoţe obyvatelstvo ve zdejším kraji bylo rekrutováno z vrstev sociálně nejslabších.“77 Nepodařilo se ani osídlit městečko do předválečného stavu, coţ svědčilo o tom, ţe nebylo povaţováno za dostatečně atraktivní lokalitu. Podle hlášení místní Národní bezpečnosti nebyl na Jaroslavice nejhezčí pohled, protoţe velké mnoţství domů bylo rozpadlých a neobydlených. Velkostatek zůstal zachován a ONV ve Znojmě na něj uvrhnul 24. května národní správu. Správcem se stal František Pospíchal z Blíţkovic, ale jiţ 7. srpna majetek přebral František Tomášek. Zprvu zde zaměstnávali internované nebo Němce, kteří zůstali. V lednu 1947 se sem přestěhovalo z Bulharska 47 rodin, které byly ubytovány na zámku.78 Prohlídka stavu jaroslavického zámku památkovým úřadem byla vykonána aţ v květnu 1948. Zámek byl shledán jako značně zpustlý. V hlášení z prohlídky bylo upozornění na potřebu spravit taškovou krytinu, avšak krovy byly shledány jako zachovalé. Rovněţ bylo zapotřebí alespoň zakrýt vysklená okna. Vnější omítky byly značně zvětralé a opadávaly. Vnitřek zámecké budovy byl zachovalý. Nicméně z vnitřního vybavení zbyly jen trosky, zůstalo několik barokních předmětů. Z obrazů, které zůstaly, byly mnohé prostříleny nebo vyřezány, takţe zbyly jen prázdné rámy. Knihovna se vcelku zachovala. Kromě bytu klíčníka a ubikace dělníků ze statku SLS byl zámek prázdný. Na konci přilehlé aleje se nachází osmiboký pavilon, jenţ byl velmi poškozen. Kromě velice poškozených střech byla v patře rozbita všechna okna a chyběly podlahy. Po obou

77 Markel, Martin: Dějiny Jaroslavic. Rajhrad 2006, s. 188. 78 Tamtéţ, s. 189. 28

stranách spadla hlavní římsa. Opadává i vnitřní omítka, pod kterou se jak v přízemí, tak v patře nachází původní rokoková.79

5. 2. Jevišovice – starý zámek Jevišovické panství patřilo od března 1939 Eduardu Larischovi-Mönnichovi, který se do Jevišovic přistěhoval koncem dubna. Přihlásil se k české národnosti a po zaloţení Národního souručenství se jako Čech přihlásil i do této české politické organizace. Avšak po okupaci z obav o svůj majetek, kdyţ měl přihlášenou českou příslušnost, se nechal rozvést se svojí první manţelkou, jeţ byla Češka, a takticky se oţenil s německou hraběnkou Thun- Hohenstein. Tímto krokem se snaţil získat rakouské státní občanství, čímţ, jak přepokládal, by zachránil svůj majetek. I přesto, ţe se tímto způsobem přihlásil k německé národnosti, německé úřady Eduarda povaţovaly za nespolehlivého a krátce po okupaci na celý jeho velkostatek uvalily nucenou správu. Jako příslušník německé národnosti měl povinnost vstoupit do armády a pochodovat na frontu, avšak tomu se různými způsoby snaţil vyhnout. Mimo jiné předstíral pád z koně, po kterém mu ochrnula noha, čímţ se mu podařilo vyhnout se vojenské povinnosti. Nicméně jeho zamítavý postoj k nástupu do armády mu přinesl potíţe, jeţ mu způsoboval jak vnucený správce, tak německé úřady. V květnu 1945 jen velmi nerad odcházel ze svého velkostatku, který mu byl zabaven jako německý majetek. Byl nucen se se svojí rodinou přestěhovat do Rakouska.80 Panství bylo ponecháno svému osudu. Jiţ 8. května se Státní památkový úřad domáhal památkové ochrany nad velkostatkem Jevišovice s odkazem na přídělové řízení dle dekretu prezidenta republiky. Rovněţ se domáhal ujištění, ţe jevišovický velkostatek nebude dalším přídělem poškozen nebo jinak ohroţen.81 Podle mínění spisovatele a vrchního odborového rady ministerstva zahraničí R. J. Vonka, který jevišovický zámek navštívil na podzim roku 1946, nebyla situace zámku nejlepší. O starém zámku se pan Vonka vyjádřil následovně: „V tomto zámku je obýváno jenom několik místností, většina je neobývaná a zpustlá. V době nedávné nouze zmizely podlahy a stropy. V několika sálech pěstují domorodci kozy s králíky. Zámek propadá zkáze. Navrhl bych jej, aby byl upraven za kasárna.82“ Dosud bylo v některých částech zámecké

79 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, č. 1472/48 Jaroslavice zámek. 80 Pamětní kniha obce Jevišovic, s. 272 – 276. 81 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, č. j. 1323 Velkostatek Jevišovice památková ochrana při přídělovém řízení podle dekretu prezidenta republiky. 82 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, č. B-200599/46-IV/3 Ochrana památek v zámku Jevišovicích u Znojma, Zpráva R. J. Vonky. 29

budovy elektrické osvětlení. Kaple byla uzavřena. Navrhoval upozornit na situaci v Jevišovicích Státní památkový úřad v Brně. Ten přijel na prohlídku zámku aţ po půl roce, v červnu 1947, kdy bylo zjištěno velké mnoţství závad. Krov potřeboval opravit vadné části, střešní krytina byla velmi sešlá, místy aţ děravá. Většina oken byla zničená nebo ztrouchnivělá, podlahy byl zničené a mobiliář samozřejmě chyběl. Ani kaple se nenacházela v dobrém stavu. Celkový stav zámku byl povaţován za velmi tristní. Zámek nebyl obydlen a vyţadoval naléhavé opravy.83

5. 3. Jevišovice – nový zámek O osudu posledního soukromého majitele jsem se zmiňovala o podkapitolu výše, takţe přejdu rovnou k situaci Nového zámku. Nový zámek v Jevišovicích měl podobný osud jako ten starý. Bohuţel k poválečné situaci na Novém zámku jsem nenašla mnoho materiálů. Z toho mála lze usuzovat, ţe zde krátce pobývala Rudá armáda, jeţ vyvolala obavy u místních orgánů. Taktéţ na zámku nezůstalo mnoho jeho vnitřního zařízení, a to z následujících důvodů. MNV se snaţil ochránit vnitřní vybavení zámku před Rudou armádou, a to tím způsobem, ţe místní zástupci nechali značnou část mobiliáře, hlavně velké mnoţství obrazů a gobelínů přemístit do budovy obecního úřadu, čímţ si vybavili zasedací síň. Další část zámeckého zařízení skončila na místní stanici SNB, kde byla umístěna do reprezentační místnosti. I dvě zámecká křesla byla odvezena a zaujala nové místo na policejním ředitelství ve Znojmě. Avšak tyto předměty, jak z MNV, tak místní stanice SNB, byly následně navráceny na zámek za přičinění památkového referenta.84 Jedná se pouze o pár zdokumentovaných předmětů, avšak je otázka, kolik cenných kusů zmizelo v nenávratnu.

5. 4. Lechovice Obyvatelstvo v Lechovicích jiţ před druhou světovou válkou bylo převáţně německé, avšak místní Němci se podle obecní kroniky chovali „slušně“ do vystoupení Henleina v roce 1936. Zbývající česká menšina byla vyhnána po podepsání Mnichovské dohody, čímţ se Lechovice staly součástí Německé říše85. Poslední soukromý vlastník lechovického panství baron Adalbert Kübeck, který „nebyl nadšeným obdivovatelem Hitlerovým, musel narukovat na vojnu“86. Je překvapující,

83 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Prohlídka dne 5. června 1947. 84 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, č. j. 7388/46-IV/L6 Zámek Jevišovice – zámecký inventář. 85 Přesně byly Lechovice připojeny 9. října 1939. 86 Obecní kniha obce Lechovic, s. 24. 30

ţe správa velkostatku byla předána ruskému emigrantovi Bolesovu. Na velkostatku pracovali převáţně ruští zajatci. Nicméně ke konci války bylo hospodářství zámku v kritickém stavu. Bolesov však z obav z Rudé armády před příchodem Rusů z lechovického velkostatku utekl do Rakouska i se sedmi vozy, které přetékaly obilím, nábytkem a dalšími cennými věcmi. Během osvobozování byly Lechovice ráno 8. května 1945 bombardovány, coţ způsobilo zničení devíti stavení a také kostela. Němci velmi rychle obec vyklidili a jiţ během dopoledne téhoţ dne sem dorazili Rusové. Po osvobození propuklo víceméně bezvládí, během kterého nejvíce strádal zámek.87 Navíc během této doby, tzv. bezvládí, které vzniklo po osvobození, si zámek přivlastnily oddíly Rudé armády, které se zde značně střídaly, některé pouze přenocovaly. Avšak ve výsledku se všechny oddíly chovaly stejně. Zacházely se zámkem jako s válečnou kořistí vydobytou na Němcích a oháněly se národností majitele panství. Důstojníci i vojíni Rudé armády byli ubytováni v zámecké budově a motorizované oddíly obývaly přilehlý zámecký sad. Hned po příchodu důstojníci Rudé armády přikázali část zámeckého vybavení odvézt neznámo kam a další část byla rozbita nebo spálena.88 Svědectví o tomto konání mimo jiné dokládá zahradník Rudolf Král, který se počátkem července přistěhoval do Lechovic, kde si pro sebe zabral zahradnictví, jeţ dříve patřilo k zámku. Prý chodil do zámku často a sledoval, jak z něj postupně mizí věci. Podle tvrzení pana Krále zámek nebyl uzamčen, natoţ hlídán.89 Civilní osoby měly vstup do zámku zakázán. Vojáci Rudé armády v opilosti decimovali zbylé zámecké zařízení jako věci nepřátelské, germánské. Za tuto dobu bylo na zámku zničeno mnoho cenných předmětů, zejména obrazů, nábytku nebo knih. Na konci roku byla konstatována naprostá spoušť. Během těchto pár měsíců byla rozbita většina oken a vypáčena velká část dveří. Všechny krby, kamna, ale i například stroj věţních hodin byly zcela poškozeny, rovněţ tak instalace a rozvody v zámku. Zbylé zařízení bylo vojáky vynošeno do přilehlého sadu, kde lehlo popelem. Ani bohaté zásoby alkoholu uschované ve sklepích nebyly ušetřeny, byly buď vypity, nebo odvezeny. Alespoň zámecká knihovna byla zachráněna a v září byla převezena do Brna. Aţ je to s podivem, ale ani vzhledem k výše popsaným událostem nebyl zámek příliš stavebně poničen.90

87 Poláková, Květoslava – Polák, Jaromír: Lechovice 1287 – 2007. Prosiměřice 2007, s. 14. 88 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, číslo jedn. 367/47 Zámek v Lechovicích, vykrádání a poškození budovy, s. 2. 89 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, č. 22860-II/11-47 Závěrečná zpráva, s. 4. 90 Eliáš, Jan O.: Na dohled od Znojma. Kapitoly o zámku v Lechovicích. Brno 2011, 42. 31

Aţ po zničení nebo odcizení velké části zámeckého mobiliáře dorazila komise ze Státního památkového úřadu z Brna, která přijela zjistit škody, jeţ vznikly za okupace. Navíc odvezla zbylý majetek ze zámku. I do Znojemského muzea se dostalo něco z těchto cenných kusů, například barokní skříň, knihovna obsahující staré knihy nebo portrét jedno z Kübecků.91 Národním správcem byl jmenován Bohuslav Holík, který jiţ od června spravoval velkostatek v Boroticích, který dříve náleţel k lechovickému panství. Sám Holík odvezl mnoho předmětů z lechovického zámku do Borotic, aniţ by se nějak dále staral o osud zámku, který ponechal nezabezpečen a nehlídán. Na oznámení místních o praktikách příslušníků Rudé armády, odváţejících kvapně vybavení zámku, reagoval správce Holík slovy: „že proti tomu je bezmocný a nemůže zabrániti drancování skladišť a zámku“92. Podle svědectví správce Městského muzea v Ivančicích Ladislava Vaška, který při své návštěvě lechovického zámku z pověření Státního památkového úřadu v Brně zjistil, ţe zámek byl soustavně vykrádán. Toto tvrzení dokládá na základě rozmluvy s místními obyvateli, kteří dosvědčili, ţe mnoho cenných předmětů bylo ukradeno či rozbito. Avšak podle jejich slov se v zámku pořád nacházelo dost vzácných věcí, které se daly zachránit. Pan Ladislav Vašek93 navrhoval obrátit se na ONV ve Znojmě, které by mělo zakročit a přijatými rozhodnutími zabránit dalšímu ničení této památky. Byl si ale vědom, ţe pro nastolení klidu by bylo zapotřební spolehlivé stráţe.94 Tvrzení o nepopsatelné spoušti na zámku dokládá i velitel místní SNB, který zámek prohlédl těsně po svém nástupu do své funkce v prosinci 1945. Popisuje velké mnoţství rozbitých oken, krbů, kamen. U mnoha dveří chyběly kliky a zámky, v budově nenašel ani jeden elektrický vypínač. U ústředního topení, vodovodů i v koupelnách zmizely všechny kohouty a vybavení bylo zničeno. „Po lustrech visely u stropu jen jakési zbytky, které svědčily o tom, že tam lustry dříve byly. Ve všech místnostech bylo plno skla a střepů z rozbitých oken, zrcadel a nábytku. Nenalezl jsem ani jedno celé zrcadlo a ani jeden kus nábytku, který by nebyl poškozen. Celkově činil tento stav dojem, že v zámku není nic, co by se mělo zachraňovat.“95 Při procházce v zámeckém sadě nalezl na zemi povalovat se mnoho kusů rozbitého a v mnoha případech i ohořelého nábytku, coţ dosvědčovalo, ţe v sadě byla rozdělávána otevřená ohniště, jeţ měli na svědomí příslušníci Rudé armády.

91 Obecní kniha obce Lechovic, s. 25. 92 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, č. 22860-II/11-47 Závěrečná zpráva, s. 4. 93 Podle správcových výpovědí stejné poměry panují i na zámku u Hrušovan nad Jevišovkou. 94 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Zpráva z 13. července 1945. 95 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, číslo jedn. 367/47 Zámek v Lechovicích, vykrádání a poškození budovy, s. 3. 32

Na příkaz místního velitele byly zbytky nábytku a jiných předmětů sneseny a uskladněny do několika místností a vchod do zámku byl uzavřen. Rovněţ okna v přízemí byla opatřena ţeleznými okenicemi nebo mříţemi. Navíc byl vyhlášen zákaz vstupu do zámecké budovy a místní obyvatelé byli vyzváni, aby v případě, ţe mají v drţení nějaké věci ze zámku, je beztrestně ohlásili na MNV. Krátce po uzavření zámku byla zjištěna velká pochybení v zajištění zámecké budovy, jejíţ dveře byly uzavřeny pouhým přibitím několika malými hřebíky. Dveře bylo moţné otevřít holýma rukama. Taktéţ správce Holík nespravoval objekt s velkým nasazením, právě naopak. Přičinil se o drancování zámeckého sadu, kdy nechal vytrhat dvě fůry dlaţdiček, které nechal převést do Borotic, kde jimi vydláţdil stáje. Tento čin se snaţil maskovat spadlým listím z okolních stromů. Po zjištění této skutečnosti velitel místní SNB podal hlášení na ONV ve Znojmě o projednání otázky vyměnění národního správce a pověření touto činností zodpovědnější osobu. Avšak ONV ve Znojmě moc rychle nekonal.96 Příslušníci zdejšího SNB při svých pochůzkách na zámek dohlíţeli, aby zabránili dalšímu vykrádání nebo poškozování. V mnoha případech i znovu zavírali vchody, které byly kvůli nedbalosti opět otevřené. Během roku 1946 byl správce Holík opětovně upozorňován stráţmistrem Josefem Bémem na nedostatky týkající se zámku. Holík se odvolával na nedostatek pracovních sil, jenţ by bylo zapotřebí pro péči o zámek. Na nedostatek pracujících si stěţoval i na velkostatku v Boroticích. Rovněţ si postěţoval, ţe mu chybí zámecký domovník, protoţe se mu od roku 1945 nikdo nedostavil.97 V únoru 1947 proběhla prohlídka zámku, kdy nebylo zjištěno, ţe by od poslední prohlídky koncem roku 1945 bylo něco ukradeno nebo poškozeno. Avšak kvůli nedbalosti správce bylo mnohem víc oken rozbito z důvodu, ţe nebyly řádně zajištěny a při silnějším větru se otevřely a volně vlály. Podle velitele SNB zámek značně chátral kvůli povětrnostním vlivům. Velitel předpokládal, ţe pokud bude zámek ponechán dál svému osudu, škody se projeví v mnohem větší míře neţ doposud, čemuţ nezabrání ani pravidelné pochůzky stráţníků. V místnostech i na půdě se nacházely naváté závěje sněhu, které se sem dostaly rozbitými okny a otevřenými dveřmi. Zdi namrzaly a malba, omítka i dlaţdičky opadávaly. Po návštěvě komise se opět nic nestalo, pouze byl sepsán zápis. Navíc při svém odchodu z budovy vchod do zámku nezajistili, coţ udělali aţ následně příslušníci SNB. Dle názoru místního velitele pro záchranu zámku by bylo zapotřebí, aby byla památka někomu co

96 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, číslo jedn. 367/47 Zámek v Lechovicích, vykrádání a poškození budovy, s. 2. 97 Tamtéţ, s. 4. 33

nejrychleji přidělena a dotyčný ji začal vyţívat. I kdyţ během roku 1946 a hlavně 1947 se na zámek chodili dívat různí zájemci a úřední činitelé, jenţ doprovázel správce Holík nebo předseda MNV, zatím lechovický zámek nebyl nikomu přidělen.98 Jak uţ bylo výše popsáno, SNB v Lechovicích se situací na zámku, dá se říci, soustavně zabývala od nástupu nového velitele na konci roku 1945. Na jaře roku 1947 musely místní bezpečností sloţky řešit oznámení, ţe zámek byl neustále ničen a plundrován. Jak je vidět, situace byla velmi rozporuplná. Podle šetření místního sboru národní bezpečnosti a rovněţ, jak uţ bylo výše popisováno, i přes hlášení, došlo k největšímu ničení na jaře roku 1945 oddíly Rudé armády a částečně taktéţ místními obyvateli. Od té doby dle šetření národní bezpečností k ţádné krádeţi nebo úmyslnému poškození nedošlo. Rovněţ Bohumil Holík, jenţ byl dosazen jako národní správce této památky, příslušníkům SNB nenahlásil ţádné další škody. Avšak v tomto případě se můţe jednat o lehkomyslný přístup k povinnostem správce. Nicméně bylo prošetřováno hlášení z 8. února 1947, jenţ podal sám národní správce Holík, kdy neznámý pachatel na zámecké půdě vytrhal trubkové elektrické vedení. S největší pravděpodobností přibliţně ve stejnou dobu se tentýţ pachatel pokusil nešťastně ukrást okenní skla. V prvním patře zámecké budovy bylo nalezeno 5 navrtaných okenních rámů, coţ pachatel provedl za účelem krádeţe, avšak okenní sklo popraskalo. Pachatel neměl ze svého počínání vůbec ţádný uţitek, ale způsobil velkou škodu. Dle hlášení SNB nebyl dopaden.99 Na příkaz ZNV v Brně bylo na jaře 1947 provedeno rozsáhlé šetření ohledně vykrádání zámku, v rámci kterého bylo vykonáno několik domovních prohlídek. V průběhu domovních prohlídek, jeţ byly vykonány na základě udání, bylo u mnoha místních nalezeno mnoţství vzácných předmětů původem ze zámku. Jednalo se z velké části o obyvatele, kteří po válce do Lechovic přišli jako první. Například u Vlastimila Bazala byly nalezeny koňské sáně nebo u Karla Krátkého se našla barokní čela k postelím. Rovněţ se vyřešila krádeţ elektrického vedení, které bylo strţeno ze zámeckých zdí. K tomuto činu se přiznal místní soustruţník kovů Bohumil Hakl.100 I přes všechna příkoří, která byla na lechovickém zámku vykonána, stavební stav zámecké budovy byl popsán jako dobrý. Upozorněno bylo na potřebu opravit střechu a okna a taktéţ uklidit vnitřní prostory, které stále upomínaly přítomnými rozbitými kusy nábytku na

98 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, číslo jedn. 367/47 Zámek v Lechovicích, vykrádání a poškození budovy, s. 3. 99 Tamtéţ, s. 1. 100 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, č. 22860-II/11-47 Závěrečná zpráva, s. 1. 34

předešlé plenění. Navíc měla být zámecká budova uzamčena a klíč se nacházel u správce Holíka.101

5. 5. Plaveč Změny stávajících pořádků na plavečském zámku se začaly projevovat uţ v dubnu roku 1945, kdy do obce přišlo německé vojsko, které bylo kromě ústavu a většiny místních domů ubytováno i v zámku. 7. května 1945 došlo s postupem Rudé armády k bombardování Plavče, které trvalo téměř celý den. Německé oddíly před ruskými vojáky rovnou ustupovaly. Během náletů nebyly ţádné ztráty na ţivotech ze strany místního obyvatelstva. To se stihlo schovat do soukromých krytů. Taktéţ v bývalém vinném sklepě zámku byl vybudován společný kryt, do kterého přešlo z těch soukromých mnoho lidí, takţe nakonec bývalý vinný sklep poskytl úkryt asi 400 obyvatelům. V poledne dalšího dne bylo provoláváno: „Znojmo je osvobozeno, je české, je naše.102“ Poslednímu soukromému majiteli Vojtěchu Widmannovi byl veškerý majetek zkonfiskován, coţ zahrnovalo mimo jiné velkostatek v Plavči a Němčičkách. Avšak i poté se Widmann zajímal o hospodaření na svých bývalých pozemcích. Zemřel na gangrénu velmi krátce po nastolení nových poměrů, a to 11. prosince téhoţ roku. Svůj ţivot doţil opuštěn ve vykázaném pokoji. Operaci odmítl. Jako poslední muţský potomek rodu Widmannů byl pochován v rodinné hrobce v přilehlé rotundě.103 Konfiskace plavečského panství byla uskutečněna na základě říšské příslušnosti Widmanna. Konkrétně se tak stalo dle rozhodnutí ZNV v Brně ze dne 11. září 1945 a veškerý movitý i nemovitý majetek byl dán pod národní správu ZNV. Na základě nařízení byl plavečský zámek povaţován za umělecko-historickou památku s přírodními krásami, jenţ tvoří nedílný celek spolu s přilehlým anglickým parkem a tzv. baţantnicí, tudíţ bylo rozhodnuto, ţe tento nedílný historický celek nebude po částech rozprodáván.104 Do problematiky o zachování plavečského zámku a anglického parku jako celku se vloţil i Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně, jenţ se snaţil podpořit tento návrh. 105 Avšak tzv. baţantnice byla přidělaná Čs. státním lesům a statkům106. Navíc k rozdělování uţ došlo a kromě toho na krátce přidělených dílčích částech uţ probíhalo obdělávání půdy. Státní památkový úřad v Brně ţádal ONV ve Znojmě jiţ 8. května 1945 o památkovou ochranu, jeţ

101 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Prohlídka 29. 5. 1947. 102 Kronika Plavče, s. 452. 103 Poláková, Milada – Vystrčil, Jaromír. Plaveč očima kronikářů. Znojmo 1998, s. 13. 104 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Vyrozumění o konfiskaci velkostatku Plaveč. 105 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. j. 49/620/a.o./45 Plaveč, zámek a park – ochrana. 106 Dále jen ČSSS. 35

byla stanovena na základě přídělového zákona. V říjnu opětovně ONV ve Znojmě ţádají, aby k dalšímu rozdělování nedocházelo i kvůli potřebě následné správy památky.107 K převzetí konfiskovaného velkostatku Plaveč ČSSS došlo 11. ledna 1946108. ČSSS převzaly veškeré celky nad 50 ha.109 V červnu 1947 úředník z SPÚ v Brně provedl, jak ji sám nazval, zběţnou prohlídku zámku, kdy ve své zprávě konstatoval, ţe zámek i kaple se nacházejí v dobrém stavu. Jen část taškové krytiny na zámecké budově potřebovala opravu. Zámek byl udrţován ve velmi dobrém stavu klíčnicí, která zde bydlela. Všechno vnitřní vybavení se zachovalo. Jenom některé předměty, hlavně obrazy, byly převezeny na zámek v Náměšti nad Oslavou.110

5. 6. Shrnutí Z předchozí kapitoly vyplývá, ţe ţádný z pěti zkoumaných objektů v poválečném období neměl lehký osud. Bohuţel u některých památek kvůli nedostatku materiálů není poválečný obraz ucelený, ale v těchto případech jsem se snaţila alespoň o nastínění nastalé situace. Většina zámků byla ničena příslušníky Rudé armády, jak je nejvíce doloţeno na příkladu lechovického zámku, kde velká část mobiliáře byla buď to odvezena, zničena, nebo spálena. Rovněţ můţeme pozorovat pustošení památek místním obyvatelstvem, v tomto případě je ale dle mého názoru zdokumentován pouhý zlomek případů. Následkem těchto událostí byly všechny zmíněné zámky kromě zámku v Plavči zcela bez mobiliáře nebo jim z něj zbylo jen pár kusů. Většina zachovaného vnitřního vybavení (nebo alespoň jeho část) byla navíc odvezena Státním památkovým úřadem v Brně. Tak tomu bylo rovněţ v případě plavečského zámku. V některých případech se SPÚ snaţil o ochranu památek uţ v květnu roku 1945, jako u Starého zámku v Jevišovicích, avšak někde se touto problematikou zabýval aţ mnohem později. Prohlídky prováděli zaměstnanci SPÚ v Brně často aţ v letech 1947 a 1948. Během těchto prohlídek byl zjištěn v mnoha případech tristní stav objektu. Většinou bylo zapotřebí zejména opravit střešní krytiny, rozbitá okna a vylomené dveře nebo alespoň zajistit jejich zabezpečení. Takto tomu bylo například v Jaroslavicích nebo u Starého zámku v Jevišovicích. Pouze stav plavečského zámku byl povaţován za uspokojivý. Ve výsledku právě on vyvázl z poválečné doby s nejmenšími ztrátami.

107 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Plaveč, zámek a park, ochrana. 108 K převzetí velkostatku Plaveč a Němčičky došlo na základě rozhodnutí ministerstva zemědělství – Ústředního ředitelství státních lesů a státků v Praze dle čj. 58.728-VIII/5 ze dne 9. 11. 1945. 109 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. j. 1.891-3/I-1945 Převzetí konfiskovaného velkostatku Plaveč a Němčičky SL. 110 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Prohlídka dne 1. června 1947. 36

6. Plány na využití objektů a jejich realizace

6. 1. Jaroslavice Na jaroslavický komplex sloţený jak ze zámku, tak z velkostatku, byla národní správa uvalena jiţ 24. května 1945 Okresním národním výborem ve Znojmě. Správcem se stal František Pospíchal z Blíţkovic, ale jiţ 7. srpna majetek převzal František Tomášek. Zámecký komplex spolu s jaroslavickým velkostatkem byl dle rozhodnutí ministerstva zemědělství111 přidělen do vlastnictví Československého státu pod správu Státních lesů a statků.112 Nicméně přidělením Jaroslavic do správy ČSSS jim z toho taktéţ vyplývaly povinnosti, především povinnost projednávat všechny vnější i vnitřní úpravy zámku i parku se Státním památkovým úřadem v Brně a ve shodě s ním objekt udrţovat.113 “Budovu i park budete udržovati v dobrém stavu pod dohledem státního památkového úřadu v Brně“114. O jaroslavický zámek mělo zájem rovněţ Vinařsko-ovocnické druţstvo ze Znojma, tedy spíše jeho pobočka sídlící v Jaroslavicích. Ţádost druţstva o získání jaroslavického velkostatku do národní správy se nesetkala s kladnou odezvou.115 Správa státních lesů a statků v Hrušovanech nad Jevišovkou, kam Jaroslavice spadaly, upozorňovala Státní památkový úřad (dále SPÚ) v Brně na neutěšený stav zámku. Zde bylo zapotřebí spravit poškozenou taškovou krytinu střech a nechat zasklít velké mnoţství rozbitých oken. V katastrofálním stavu se nacházel i osmiboký pavilon na konci kaštanové aleje, kde bylo zapotřebí zabednit okna v patře a uzavřít jeho vchod. „Pavilon je památkově cennou součástí zámeckého celku a nutno jej včasnou opravou zachránit před zkázou.116“ Začátkem roku 1948 na zámku v Jaroslavicích byla umístěna zemědělská strojní stanice Státních lesů a statků. Pro její potřeby chtělo vedení zemědělské strojní stanice na nádvoří zámku vystavit tzv. dvoranu z několika pilířů, které by se přestřešily, aby zde umístěné stroje nebyly zbytečně vystaveny povětrnostním podmínkám.117 K tomu nedošlo, protoţe SPÚ v Brně tuto ţádost neschválil. Avšak krásné zámecké arkádové nádvoří s kašnou bylo stále zastavěno rozlehlou kolnou, kde byly skladovány hospodářské stroje. Tato stavba

111 Jaroslavice byly přiděleny dne 13. září 1948 podle čj. 92.340/48-IX/B-22 na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 20. července 1945 č. 28 Sb. s účinností od 1. června 1946. Po vytvoření samostatného národního podniku Čs. státních statků v Praze byly všechny tyto nemovitosti vzaty do správy tohoto podniku ke dni 1. ledna 1949. K 1. lednu 1952 podle nařízení č. 82/1951 Sb. přešly tyto nemovitosti jako národní majetek do správy Státního statku národního podniku ve Znojmě. 112 SOA Znojmo, fond Jaroslavice – zámek, ozn. f. Z/JMM, inv. č. 1896, Zámek Jaroslavice. 113 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, čj. 165749, Jaroslavice, zámek, přidělení. 114 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Jaroslavice – zámecký park. 115 Markel, Martin: Dějiny Jaroslavic. Rajhrad 2006, s. 190. 116 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, č. 1472/48. 117 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Povolení ku vybudování dvorany na nádvoří zámku. 37

vzhled nádvoří „hyzdila“. Po prohlídce zámku bylo pracovníkem SPÚ v Brně navrţeno, aby zemědělská strojní stanice byla v co nejkratším čase přemístěna mimo zámek. Její umístění na nádvoří znamenalo, ţe při průjezdu širokých strojů zámeckou branou na nádvoří se značně poškozovalo kamenné ostění portálu a rovněţ trpěly arkádové sloupy stojící na nádvoří.118 Nakonec samo vedení SLS začalo jednat s SPÚ v Brně o přemístění zemědělské strojní stanice z Jaroslavic, aby nedošlo k dalšímu poškození umělecko-historicky hodnotného zámku. Jaroslavický zámek v červenci 1949 prohlédl bezpečnostní referent a konstatoval mnoho přetrvávajících závad, jako vytlučená okna, poškozenou střešní krytinu i komíny, značně opadávající omítka, povalující se poškozený nábytek v místnostech atd. Navíc elektrické vedení v celém zámku bylo natolik poškozeno a na některých místech byly vodiče vedeny volně podél zdi, ţe hrozilo nebezpečí úrazu i zkratu. Protoţe místnosti v zámecké budově nebyly zajištěné, mohl se kdokoliv procházet po celém zámku. Kromě toho v přízemí bydlely příleţitostné dělnice a další místnosti zámku byly obydleny brigádníky, dělníky a chovankami z donucovací pracovny.119

6. 1. 1. Tábor nucené práce Tábor nucených prací120 (dále jen TNP) byl na jaroslavickém zámku zřízen 22. listopadu 1949. Jeho velitelem byl jmenován Augustin Kovář. Avšak jiţ asi o měsíc dříve, konkrétně 3. října 1949, zde byla umístěna odloučená pracovní skupina z TNP v Brně. Jednalo se o ţeny, které zde pracovaly pro místní státní statky a jeţ po skončení všech prací měly být odvezeny zpět do Brna.121 Po oficiálním zřízení TNP v Jaroslavicích zde byla vybudována kapacita pro 300 internovaných, primárně se jednalo o ţenský tábor. Ţeny do TNP byly zařazeny kvůli prostituci a nakaţení pohlavními chorobami, jeţ vyţadovaly ambulantní léčení.122 I přes tak velkou kapacitu bylo na jaroslavickém zámku umístěno jen

118 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, č. 1472/48 Jaroslavice zámek. 119 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Jaroslavice – závady poţárně bezpečnostní. 120 V ČSR tábory nucené práce fungovaly v letech 1948 – 1954. Těmito nově zřízenými institucemi poúnorová vláda reagovala na nestabilitu komunistického reţimu. Při sepisování zákona č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce panovalo mnoho nejasností od jeho pojmenování aţ k jeho účelu. Vzhledem k tomu, ţe po odsunu Němců na mnoha místech republiky zavládl nedostatek pracovních sil, internovaní představovali tolik ţádanou a zároveň levnou pracovní sílu. Hlavním cílem táborů bylo internované politicky převychovat a zlepšit jejich vztah k práci. Za primární nápravný prostředek byla povaţována práce, kterou měli povinnou všichni kromě nemocných. Kaplan, Karel: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Praha 1992. 121 ABS Kanice, fond MV – Správa TNP, ozn. f. E_1, inv. č. 25, čís. 3 taj. 81949, Pracoviště zařazených osob z TNP v Brně – hlášení. 122 Bártík, František: Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízení při uranových dolech v letech 1949- 1951. Praha 2009, s. 48. 38

něco málo přes 100 ţen, například k 31. prosinci 1949 to bylo 110, coţ byl průměrný stav. Zde internované ţeny pracovaly pro místní státní statek.123 Jejich pracovní morálka byla povaţována za celkem uspokojivou a průměrný výdělek se zde pohyboval kolem 2 246 Kčs. TNP zde nefungoval příliš dlouho, jiţ na jaře roku 1951 bylo rozhodnuto o jeho zrušení. Na základě vyhlášky MNB č. 492/1950 ministerstvo národní bezpečnosti k 15. dubnu 1951 byl tábor nucené práce pro ţeny v Jaroslavicích, okres Znojmo, zrušen. Všechny internované tohoto tábora byly převezeny ve dnech 9. a 10. dubna 1951 do TNP v Dlaţkovicích, okres Lovosice. Jejich převoz jiţ zařizoval velitel TNP v Dlaţkovicích. Důraz byl kladen na převezení kartotéky o zde umístěných ţenách, jako jejich zdravotní záznamy, ţivotopisy a údaje velitele tábora o chovankách. Zámecký objekt, jenţ byl pouţíván pro ubytování chovanek místního TNP, byl odevzdán zpět do správy ČSSS v Jaroslavicích.124 Veškeré pouţívané místnosti v zámecké budově byly vyklizeny a řádně vyčištěny. V rámci předání zámecké budovy byly rovněţ předány staroţitnosti, které v pouţívaných místnostech byly umístěny, a sice obrazy, nábytek, knihy a sbírka nerostů. Nevyuţitý materiál byl rozvezen do dalších TNP, hlavně do Gottwaldova a Brna. Po likvidaci TNP byla zámecká budova předána velitelem TNP Kovářem správci ČSSS, který zámek obratem předal útvaru PS 9600, coţ bylo vykonáno do 15. dubna 1951.125

Jaroslavický spolek zahrádkářů podal na SPÚ v Brně v únoru 1951 stíţnost na hospodaření zaměstnanců ČSSS v Jaroslavicích kvůli jejich zacházení se zámeckým sadem, který podle jejich názoru nebyl dostatečně obhospodařován. Podle jejich tvrzení byly v zámeckém sadě neustále způsobovány škody na zde rostoucích dřevinách. Například zde byly velmi často káceny stromy nebo vysekávány keře, coţ nebylo prováděno odborně. Zahrádkáři ţádali SPÚ o patronát nad sadem, čímţ by mohli chránit sad před dalšími zásahy.126 SPÚ vyzval ředitelství ČSSS ve Znojmě, aby dostáli svých povinností a zámeckému parku věnovali patřičnou péči. Rovněţ informovalo Spolek zahrádkářů

123 ABS Kanice, fond MV – Správa TNP, ozn. f. E_1, inv. č. 25, Přehled táborů nucené práce ke dni 31. prosince 1949. 124 ABS Kanice, fond TNP Jaroslavice, ozn. f. E 6_13-1, inv. č. 1 - 2, č. j. B/6-785/10-51 taj., TNP Jaroslavice – zrušení. 125 ABS Kanice, fond TNP Jaroslavice, ozn. f. E 6_13-1, inv. č. 1 - 2, Protokol o provedení materiálové likvidace tábora nucené práce v Jaroslavicích. 126 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, ozn. f. E 6_13-1, inv. č. P98/22, Usnesení spolku zahrádkářů v Jaroslavicích. 39

v Jaroslavicích, avšak navrhovaný patronát nad zámeckým parkem jim byl zavrhnut s odvoláním na vlastnická práva ČSSS.127

6. 1. 2. Pohraniční stráž128 Jak jiţ bylo výše uvedeno, od poloviny dubna roku 1951 byl na jaroslavický zámek umístěn útvar PS 5688 Znojmo. Pravděpodobně i z toho důvodu, ţe na katastru obce bylo vyhlášeno pohraniční pásmo. Pohraniční stráţ (dále PS) vyuţívala objekt pro výcvik vojska. Přibliţně se zde nacházelo kolem 40 pohraničníků.129 PS odstranila ty nejhoršího škody, které způsobily ČSSS a opravila zámecké střechy. Opakovaně bylo upozorňováno na neutěšenou situaci osmibokého patrového pavilonu nacházejícího se v zámeckém parku, který byl neustále poškozován. Bylo by zapotřebí zajistit všechny vchody a okna a opravit střechu130. Za působení útvaru PS bylo v březnu 1953 zjištěno poškození zámecké kaple. Velitelství ve Znojmě se následně odvolávalo, ţe při přebírání zámku PS kaple nebyla převzata, tudíţ nebyl zjištěn její tehdejší stav. V zápise z přebírání Jaroslavic byla učiněna poznámka, ţe uţívání kaple je z hlediska její přirozené funkce pro účely útvaru nevhodné. Velitelství zdůrazňovalo, ţe do roku 1948 byl zámek volně přístupný, čímţ poukazuje na skutečnost, ţe k poškození kaple pravděpodobně došlo v této poválečné době.131 25. června 1953 se Jaroslavicemi prohnala velká bouřka doprovázená průtrţi mračen. Následkem tak velkého přívalu vody došlo na nádvoří zámku ke značnému propadu půdy na několika místech pod podloubím. Velitelství ve Znojmě ţádalo SPÚ o vyslání komise, jeţ by vzniklé škody prohlédla a navrhla případné opatření vzhledem k obavám z narušení základů zámecké budovy. Rovněţ opětovně poukázalo na neutěšený stav památky, která by potřebovala provést alespoň nejnutnější opravy, zejména výměnu oken, dveří, podlah, opravu střech, komínů či omítek. Celkový náklad byl odhadnut přibliţně na 1 050 000 Kčs.132

127 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Jaroslavice – zámecký park. 128 Státní hranice ČSR byly na jihu chráněny SNB-útvary, které však byly k 1. lednu 1951 zrušeny a místo nich byly zřízeny PS-útvary. Útvary pohraniční stráţe, které vznikly na počátku roku 1951, fungovaly aţ do přelomu 80. a 90. let. Jejich primárním cílem bylo zajistit státní hranice, celní ochranu a účast na veřejné bezpečnosti. Po provedených změnách byla moravská státní hranice s Rakouskem střeţena PS-útvarem 5688 Znojmo s velitelstvím rovněţ ve Znojmě. Vaněk, Pavel: Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945-1955. Praha: Ústav pro studium totalitních reţimů, 2009, s. 38. 129 SOA Znojmo, fond Jaroslavice – zámek, ozn. f. Z/JMM, inv. č. 1896, Revize stavu a vyuţití nemovitých kulturních památek. 130 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Jaroslavice – zámek – záchrana pavilonu v parku. 131 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Poškození kaple v Jaroslavicích. 132 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Poškození prostoru zámku Jaroslavice ţivelnou pohromou. 40

Týţ rok byl jaroslavický zámek zahrnut do plánů stavebních úprav památkové údrţby Brněnského kraje na rok 1953. KNV v Brně se rozhodl poskytnout na opravné práce finanční prostředky ve výši 200 000 Kčs, coţ bylo ovšem v porovnání s poţadovanými prostředky na nejnutnější náklady velmi málo.133 Na konci roku 1958 se jednalo o přístavbě tří dalších křídel, které by utvořily druhé zámecké nádvoří za účelem ubytoven. Tento projekt měl být financován Ministerstvem vnitra, a to předpokládaným nákladem 2 200 000 Kčs.134 Avšak v srpnu bylo radou ONV ve Znojmě povoleno zbourání letohrádku v zámecké aleji kvůli značnému poškození, které představovalo nebezpečí.135

Jak je vidět, jaroslavický zámek neměl zrovna příznivý osud. Jeho pustošení začaté během druhé světové války pokračovalo i nadále. Jeho vlastník ČSSS neposkytoval objektu velkou péči. Značnou dobu byla památka ve správě tábora nucených prací, ještě delší dobu pak byla spravována útvarem Pohraniční stráţe. Ani jeden ze správců nedokázal dostatečně ocenit historickou hodnotu této památky. Nicméně stav Jaroslavic se nezlepšil ani v současnosti, spíše právě naopak.136

133 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Zařazení stavebních úprav do památkové údrţby kraje Brněnského v roce 1953. 134 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Rozhodnutí č. 135 – Obec Jaroslavice – přístavba ubytoven k zámku. 135 Archiv NPÚ Brno, fond Jaroslavice, inv. č. P98/22, Jaroslavice – letohrádek v zámecké aleji. 136 V současnosti zámek vlastní (od roku 2004) Rakušan Sigurd Hochfellner. Zámek je stále nepřístupný a v havarijním stavu, a proto je zapsán v Červené knize nejohroţenějších památek. Nicméně rekonstrukce značně pozdrţel restituční spor. Ţádost o navrácení majetku podala dcera bývalého majitele panství hraběte von Spee, přestoţe jejímu otci byl majetek zkonfiskován kvůli obvinění, ţe byl nacista. Spor byl protahován mnoho let, coţ bránilo jeho opravám. Česká televize. Jaroslavice. Chátrající renesanční skvost dál ničí restituční spory. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/274028-jaroslavice-chatrajici-renesancni-skvost-dal-nici- restitucni-spory/. 41

6. 2. Jevišovice – starý zámek 6. 2. 1. Pod správou Ustavujícího družstva Starý zámek v Jevišovicích, jenţ svojí mohutnou stavbou na skalnatém vrchu dominuje nejen městu, ale i celému okolí, byl po znárodnění podle dekretu č. 12/45 Sb. Ministerstvem zemědělství přidělen do správy a k uţívání Ustavujícímu druţstvu pro zvelebení jevišovického kraje 17. prosince 1946. Předán byl s podmínkou, ţe se o památku bude druţstvo řádně starat a veškeré úpravy a změny bude konzultovat se Stáním památkovým úřadem v Brně.137 Přestoţe se jednalo o důleţitou památku, nacházela se ve velmi zanedbaném stavu a bylo zapotřebí ji co nejrychleji zabezpečit. Jiţ o půl roku později, 1. července 1947, Ustavující druţstvo pro zvelebení jevišovického kraje ţádalo SPÚ v Brně o finance potřebné k nutným opravám s nákladem kolem 4 milionů Kčs. Odvolávali se na to, ţe si objekt vzali do správy jen kvůli jeho zachování, protoţe pro jejich druţstvo nepředstavuje ţádný uţitek a pravděpodobně by se nenašel nikdo další, kdo by se starého zámku vzhledem k jeho ubohému stavu ujal. Jednalo by se pouze o udrţovací opravy, které jsou velmi naléhavé.138 Ve spolupráci s SPÚ byl navrţen program oprav, jenţ byl rozvrhnut do několika etap. Právě na jaře 1947 obec navrhla několik vnitřních úprav zámku, který měla v plánu přestavět podle svých představ a vyuţívat pro místní účely. V první řadě zde MNV chtěl vybudovat přednáškový sál, popřípadě kino. Ale poţadavků ze strany obce bylo mnohem víc, jako například umístit do zámku knihovnu, čítárnu, avšak třeba i skladiště obilí, které zde fungovalo za protektorátu. Zatím byl zámek svévolně devastován, protoţe stále nebyl zcela zabezpečen a kdokoliv mohl volně vstoupit do budovy. Navíc v létě bylo několik zámeckých místností vyuţíváno skauty.139

6. 2. 2. Zahájení oprav Ustavující druţstvo pro zvelebení jevišovického kraje začalo se zabezpečovacími opravami ještě roku 1947, kdy byly opraveny střechy budov v předzámčí. V roce 1948 se započalo s nejnutnějšími opravami na samotném zámku, jako opravou krovů, kde bylo vyměněno prohnilé dřevo a konstrukce byla vyztuţena. Následovala oprava taškové krytiny na střechách zámecké budovy a byly spraveny dřevěné povalené stropy v prvním patře. Rovněţ byla nově osazena část oken, asi dvacet. V poslední fázi došlo k obnově omítek

137 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Hrad Jevišovice – přidělení. 138 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Ţádost Ustavujícího druţstva pro zvelebení Jevišovického kraje ze den 1. července 1947. 139 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zápis z prohlídky ze dne 5. června 1947. 42

s tónováním v průjezdu, schodišti a místnostech. Podlahy v sále a přilehlých místnostech byly z větší části vyspraveny. Taktéţ došlo k výměně některých dveří. Kromě těchto stavebně zajišťovacích prací byly provedeny další úpravy, například zavedení elektrického vedení topných rozvodů do některých místností. Celkově za rok 1948 padlo na tyto nutné opravy přes 600 000 Kč.140 Nicméně bylo zapotřebí v započatých opravách pokračovat, aby zámecká budova byla uchráněna před hrozícím zánikem. Mimo jiné bylo nutné pokračovat v opravě střešní krytiny, jeţ byla značně přestárlá, dokončit výměnu všech oken a v neposlední řadě zajistit zdivo věţe. Bez přispění z veřejných prostředků by ustavující druţstvo nemohlo nadále pokračovat v naplánovaných opravách, i přes velký rozsah dobrovolnické práce.141 Avšak jiţ následující rok SPÚ při své ţádosti na Ministerstvu školství, věd a umění o finanční prostředky na opravy starého jevišovického zámku narazilo na zamítnutí. Kvůli rozpočtovým důvodům nebylo moţné dané ţádosti vyhovět. Ministerstvo navrhovalo v dalším roce podat novou ţádost, ale jen s návrhy na opravy, které se týkají skutečné památkové hodnoty tzv. Starého zámku.142 Nakonec další rok v květnu MŠVU schválilo nově podanou ţádost o finanční prostředky na opravu Starého zámku ve výši 120 000 Kčs s podmínkou, ţe veškeré stavební činnosti budou provedeny přesně podle SPÚ.

6. 2. 3. Návrhy na využití Ke zrealizovaným plánům na vyuţití zámeckého objektu patřilo zřízení zámečnické dílny. S tímto návrhem souhlasili jak zástupci obce a druţstva, tak SPÚ. Zámečnická dílna měla být umístěna v bočním přízemním křídle zadního traktu zámku. Za přičinění KSČ tato ţádost značně spěchala.143 V roce 1950 přispěli dalším návrhem na vyuţití zámku zástupci lidové správy v Jevišovicích, kteří zde chtěli zřídit výrobnu malých elektrických čerpadel. Výrobna měla být umístěna do bývalého bytu správce a měla zaměstnat 12 dělníků. Tento návrh byl silně podporován KNV. Provoz podniku měl být manifestačně zahájen 1. května.144 Roku 1952 KNV vyţadoval od MNV v Jevišovicích vypracování návrhu vyuţití zámeckých prostor. Druţstvo pro zvelebení venkova, současný vlastník zámku, bylo

140 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zatímní vyúčtování opravy Starého zámku v Jevišovicích z 18. prosince 1948. 141 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Protokol sepsaný 18. prosince 1948 Státním památkovým úřadem při kolaudaci oprav Starého zámku v Jevišovicích. 142 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Vrácení ţádosti č.j. 1354/48. 143 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Sdělení Památkovému úřadu v Brně. 144 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Prohlídka zámku počátkem května 1950. 43

upozorněno, ţe by bylo lepší, kdyby vlastnictví památkového objektu přešlo na nějakou korporaci veřejného práva, v ideálním případě do lidové správy, tj. MNV v Jevišovicích. MNV s návrhem o převzetí vlastnictví zámeckého objektu souhlasil. V rámci brigád chtěl vyklidit vnitřní prostory, zejména II. patro a nádvoří, od stavebního odpadu a sutě. MNV plánoval umístit do prvního patra předního traktu zámku zdravotní středisko. Zámecká kaple měla být předána čs. církvi.145 Kaţdý rok byla schválena určitá částka pro zabezpečovací a opravné práce na starém zámku, avšak v roce 1953 došlo k zastavení prací kvůli nedostatku finančních prostředků. V předešlých letech pokračovaly opravy střech na hlavní budově, výměna zničených oken a dveří. Dále bylo zajištěno zdivo věţe, kde bylo zřízeno dřevěné schodiště. Rovněţ pokračovala oprava zdí a stropů a byla zavedena vodoinstalace. Aţ roku 1955 byl schválen rozpočet ve výši 100 000 Kčs pro zabezpečovací opravy Starého zámku. Nadále se mělo pokračovat v opravách střech, dozajištění věţe a provést zastropení místností ve druhém patře hlavní zámecké budovy, kde chyběly jak stropy, tak podlahy.146 V polovině následujícího roku došlo k zavedení elektroinstalace a zároveň se dokončilo druhé patro. Na ţádost KNV byl vypracován návrh o vyuţití zámku v září roku 1953. Zástupci ONV ve Znojmě i MNV v Jevišovicích navrhli, aby byl zámek vyuţit výhradně pro osvětové účely. Navrhovali zámek adaptovat pro účely krajského i okresního internátního osvětového školení. Pro účely internátního školení osvětových pracovníků by zde byla zřízena učebna, společná klubovna, studijní a kancelářské místnosti. Rovněţ internátní místnost pro 50 účastníků zahrnující hygienické zařízení, bufet a menší společenskou místnost. Potom by bylo zapotřebí k jednomu dosavadnímu bytu umístěnému v zámeckém objektu, jenţ slouţí správci objektu, zřídit další byt pro potřeby plánovaného profesionálního osvětového pracovníka. Jednalo by se alespoň o byty dvoupokojové. Dále se počítalo se třemi místnosti, kde by fungovala místní knihovna s čítárnou a dětským oddělením. Taktéţ místní archiv vyţadoval alespoň jednu prostornou místnost. A v poslední řadě bylo doporučeno zřízení divadelního sálu, který by mohl při umístění projekční kabiny slouţit jako jiţ dříve zamýšlené kino. Zapotřebí bylo ještě vyřešit vyuţití předzámeckých prostor.147

145 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zápis o jednání z 2. dubna 1952 ohledně stavebních úprav starého zámku v Jevišovicích. 146 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zápis z 24. května 1955 na MNV v Jevišovicích o pořadí nutnosti, druhu a rozsahu stavebních prací ve Starém zámku v Jevišovicích. 147 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zápis z 29. 9. 1953 ohledně stanovení náplně vyuţití zámku II. kategorie v Jevišovicích. 44

6. 2. 4. Noclehárna Od roku 1956 byla na zámku v prvním patře provozována noclehárna, která byla zřízena MNV v Jevišovicích. Její provoz zabezpečovala Jednota, která zde zřídila i bufet. Nicméně následující rok měla krajská reservační komise ke schválení noclehárny určité výhrady. Zřízení noclehárny bylo povaţováno pouze za provizorní, protoţe se počítalo s tím, ţe na zámku bude nainstalována expozice archeologických sbírek místní jevišovické kultury. V malém rozsahu se započalo i s budováním husitské pamětní síně. Z důvodu neukončených stavebních úprav nešlo zaručit řádný provoz trvalé noclehárny. Avšak zřízení bufetu bylo povaţováno komisí za maximálně ţádoucí.148 Zřízení noclehárny bylo schváleno radou ONV ve Znojmě, který Jednotě Znojmo přikázal zajistit ubytovnu s restauračním zařízením co nejrychleji, a to z důvodu zvětšujícího se turistického ruchu ve znojemském okrese. Ten souvisel zvláště s kaţdoročním konáním strojírenských výstav v Brně, coţ se odráţelo ve znojemském okrese hlavně na Vranovské přehradě, tudíţ i v okolí obce Jevišovice. Proto ONV ve Znojmě trvala na urychleném rozšíření ubytovacích kapacit v přilehlých oblastech.149 Jednota Znojmo se obrátila na SPÚ v Brně se ţádostí o schválení smlouvy o pronájmu potřebných šesti místností pro sluţby noclehárny. Nicméně SPÚ v září 1957 zřízení noclehárny v I. patře starého zámku zamítl a zakázal provoz fungující nouzové ubytovny, jednalo by se totiţ o neoprávněnou obchodní činnost a navíc zde byla komplikovaná otázka hygieny.150

Přes tento zákaz ještě v polovině 60. let noclehárna v I. patře zámku fungovala s kapacitou 60 – 80 lůţek, avšak bez dostatečného hygienického zařízení. Mimo jiné se vyuţívaly i další místnosti prvního patra jako velký sál s přilehlými prostory pro společenské a taneční zábavy, jeţ pořádala obec. Dále zde probíhala hudební výchova mládeţe a některé prostory přízemí zabralo městské muzeum pro instalaci svých sbírek. Druhé patro zámku slouţilo jako depozitář Moravského zemského muzea. Rovněţ nebylo opominuto předzámčí, kde bylo vyuţito prostorů pro pohřební sluţbu a místní prádelnu.151 V 80. letech byl Starý zámek přizpůsoben pro muzejní účely Moravského zemského muzea, které zde umístilo svoje stálé expozice.

148 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, Zápis z 19. června 1957 ve věci pronájmu noclehárny v Jednotě ve Starém zámku v Jevišovicích. 149 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, č. j. 587/57-Ch. 150 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35, č. j. 888/57-Ch, Zákaz noclehárny. 151 SOA Znojmo, fond Jevišovice (starý zámek), ozn. f. Z/JMM, inv. č. 42, kart. 16, Státní hrad Jevišovice – stavebně historický rozbor, s. 29. 45

Jak je vidět, Starý zámek byl v poválečných letech vyuţíván k různým účelům a ještě větší byly realizační plány, jako například zřízení krajského i okresního internátního osvětového školení. V některých případech nebylo nařízení Státního památkového úřadu bráno v potaz, například u dlouholetého provozování noclehárny. Na druhou stranu objekt byl průběţně opravován a udrţován za přispění SPÚ, čímţ bylo zabráněno jeho zkáze. I přes nepříliš šlechetné zacházení byla jeho historicko-umělecká hodnota zachráněna.

6. 3. Jevišovice – Nový zámek Nový zámek v Jevišovicích měl v následujících letech odlišný osud neţ tzv. Starý zámek. Avšak stejně jako ten Starý byl zkonfiskován na základě skutečnosti, ţe se jednalo o německý majetek, oba zámky totiţ měly stejného majitele. Poté se jejich osudy rozdělily.

6. 3. 1. Ozdravovna mládeže Nový zámek i s přilehlou oborou byl ministerstvem zemědělství přidělen152 dne 10. listopadu 1946 Svazu české mládeţe (dále jen SČM)153. SČM vyuţíval zámek pro svoji ozdravovnu. Vyuţívání Nového zámku svazem mělo být podmíněno NPF v Praze, který měl stanovit dobu, rozsah a způsob vyuţívání zámeckých místností s jeho inventářem. Kvůli stanovení těchto podmínek památkový referent NPF Jaromír Soukup sepsal kompletní seznam předmětů, které se nacházely v zámecké budově. Rovněţ vymezil rozsah vyuţívání místností a inventáře. V původním stavu bylo zanecháno přízemí hlavní zámecké budovy, kde se nacházela velká jídelna, velký salon, dámský salon, knihovna a hudební salon. Vypsané místnosti byly vybaveny předměty, které byly dříve převezeny na úřad MNV a SNB v Jevišovicích nebo sem byly přeneseny předměty z ostatních zámeckých místností. Tyto místnosti byly uzavřeny z bezpečnostních důvodů, čímţ se mělo zabránit uţívání zámeckého inventáře.154 Shromáţdění předmětů a uzamčení vybraných místností bylo provedeno na popud SPÚ, který povaţoval za velmi nevhodné, aby ozdravovna mládeţe byla zdobena vzácnými předměty, jako jsou gobelíny nebo unikátní obrazy, jeţ by mohly být neuváţeně, avšak

152 Přidělení nového zámku proběhlo na základě výnosem ministerstva zemědělství čj. 46620/45-IX/A3. 153 Po skončení druhé světové války se obnovily organizace mládeţe a některé nově vznikají. KSČ si však nezaloţila vlastní mládeţnickou organizaci, ale zaměřila se na Svaz české mládeţe. Po Únoru se SČM dostal úplně pod vliv KSČ a postupem času získává pozici jediné mládeţnické organizace. V roce 1949 vzniká sjednocený Svaz československé mládeţe. Dá se říci, ţe členství bylo povinné, bez členství bylo komplikované studovat na střední nebo vysoké škole. Holý, Jaroslav: Dějiny Svazů klubů mládeže. Praha 2008, s. 1. 154 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, č. j. 229/46, Jevišovice – Nový zámek ze dne 8. 2. 46. 46

nenávratně poškozeny. Padl návrh, aby všechny tyto cenné předměty byly převezeny a uloţeny ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Zvaţoval se návrh tyto staroţitné předměty vyuţít pro prohlídkovou instalaci připravovanou na zámku ve Slavkově.155 Zámek byl taktéţ vyuţíván pro ubytování. Roku 1946 Jevišovice navštívil jugoslávský vyslanec a na zámku byla ubytována jugoslávská mládeţ, která jej doprovázela. Navíc například v letech 1948 – 1949 zde bylo ubytováno několik desítek rekreantů, mladých zemědělců během své zimní dovolené. Podle všeho se jim zde líbilo.156 Roku 1950 projevila NKK, či spíše její předseda Zdeněk Wirth pověřený ministrem školství, věd a umění, zájem o barokní sochy, které byly vystaveny v zámeckém parku. Jednalo se o deset barokních kamenných plastik ztvárňujících postavy z řeckého bájesloví, jeţ pocházely z 18. století. SČM byl vyzván k jejich vydání v polovině roku. NKK měla v úmyslu tyto barokní sochy umístit do parku v Jaroměřicích, kam by se podle jejich uváţení hodily mnohem lépe.157 Zámek od 15. prosince 1952 přestal slouţit jako ozdravovna SČM, ale začal být uţíván jako Domov odpočinku. Jiţ za dva roky Domov ţádal SPÚ o povolení k adaptaci přízemí a nadstavbu jednoho patra na zahradním domku, protoţe potřeboval rozšířit svoji kapacitu. Ţádost se týkala rozšíření o 20 lůţek. 158 Nicméně o další rozšiřování Domov ţádal následující rok znovu. Tentokrát se uţ jednalo o generální opravu hlavní zámecké budovy, jeţ by byla v rámci těchto oprav rozšířena, čímţ by Domov získal poţadovaná nová lůţka.159

6. 3. 2. Zámecký park Původní francouzský park přiléhající k zámku byl ponechán napospas přírodě, postupně se přeměňoval v park anglický. Do parku bylo umístěno koupaliště, které značně vyuţívali rekreanti. Druhý konec parku vyuţíval zborovský branný závod ke cvičení, proto sem umístil potřebné překáţky. Travnaté plochy byly vyuţívány jak při školeních, tak k relaxaci.160 V roce 1952 vyvstal problém s kácením stromů v zámeckém parku, který se táhl několik let a byl řešen mnoha institucemi. Tento problém vznikl nařízením ONV ve Znojmě k vykácení poloviny parku do konce roku. MNV, který byl tímto úkolem pověřen, se odvolal

155 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, č. j. 7388/46-IV/L6, Zámek Jevišovice – zámecký inventář. 156 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Výstřiţek z novin. 157 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Zámek Jevišovice na Moravě – 10 kamenných plastik – prohlášení za státní kulturní majetek. 158 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Jevišovice – zámecký park. 159 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Generální opravy v roce 1956. 160 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Prohlídka parku dne 7. září. 47

na odporující platné předpisy, konkrétně na vyhlášku ministerstva zemědělství, která těţbu dřeva mimo hospodářský les zakazovala. MNV varovalo před nezákonnou těţbou, jeţ by parkový porost značně poškodila. Doţadoval se neodkladného zákroku, aby bylo nařízení okamţitě odvoláno.161 Během šetření SPÚ bylo zjištěno, ţe se nejednalo o těţbu, ale o potřebné pěstební zásahy do porostu. Bylo poukázáno za moţnou záměnu, protoţe zámecký park sousedí s přilehlým lesem, avšak jsou odděleny zdí. Nicméně tento přilehlý les nebyl hospodářským, ale byl prohlášen rovněţ za park. Zde dle vlastní vůle zaměstnanci zámku káceli dříví pro vlastní potřebu bez jakéhokoliv povolení.162 Problém s kácením se táhl aţ do roku 1954, kdy místní JZD mělo pronajatý park, ze kterého na nařízení lesního oddělení ONV ve Znojmě muselo plnit plán těţby. MNV v Jevišovicích ţádalo SPÚ, aby zakročil a zabránil dalšímu ničení. Navrhovali zde zřídit přírodní rezervaci nebo vyjmout park z majetnických práv ústředí SČM či práv nájemce, tudíţ místního JZD, a převést ho do správy MNV. MNV měl v plánu zde vybudovat park oddechu pro pracující.163 Nejen MNV, ale i místní obyvatelé se k těţbě dřeva v zámeckém parku stavěli velmi kriticky. Ke konečnému rozuzlení došlo v květnu 1954, kdy SPÚ vydal zákaz těţby dřeva. Podle samotného zjištění SPÚ byly pokáceny i staleté duby, jeţ byly povaţovány za historicky cenné. Těţba dřeva celkovému vzhledu parku rozhodně neprospěla. V tomto sporu stály proti sobě Správa lesního hospodářství a lesodohlédací sluţby ONV a na druhé straně kromě SPÚ a MNV i SČM. Těţba byla prováděna bez vědomí jak SPÚ, tak majitele, tudíţ SČM. Navíc nebyla sepsána ţádná smlouva, jeţ by se dané problematiky týkala.164

6. 3. 3. Pod novou správou Přibliţně ve stejné době, kdy byl ukončen spor o těţbu dřeva v zámeckém parku, přišla Jednota spotřební a výrobní druţstvo Jevišovice s nápadem, ţe v zámeckém parku postaví kiosek. Ten měl podle jejich slov „sloužit nejen pracujícím po jejích celodenní namáhavé práci, ale i všem přestárlým, kteří jsou umístěni v Novém zámku165“. Zamýšlený

161 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Jevišovice – kácení stromů v parku u Nového zámku. 162 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, č. j. 2906/52-31/13, Jevišovice – kácení stromů v parku u Nového zámku. 163 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, č. j. Zn. IV-368-7.4.54-99/H, Jevišovice – mýcení parku. 164 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Zákaz plánované těţby dřeva v ohrazeném parku Nového zámku v Jevišovicích. 165 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Ţádost Jednoty spotřební a výrobní druţstvo Jevišovice ze dne 2. 8. 1954. 48

kiosek měl být otevřen v odpoledních a večerních hodinách, kdy prodejny byly jiţ zavřeny. S touto ţádostí se Krajský svaz spotřebních druţstev obrátil na SPÚ. Na konci února roku 1956 se změnil vlastník Nového zámku. Ministerstvo zemědělství převedlo vlastnická práva SČM na KNV v Brně, odbor sociálního zabezpečení.166 Avšak ještě předtím se muselo řešit několik problémů. Jedním z nich byl problém s nájemní smlouvou s JZD na provoz zahradnictví, které se nacházelo v zámeckém objektu uţ od doby bývalého vlastníka hraběte Larisch. Od roku 1953 mělo JZD sepsanou smlouvu s ÚV SČM na dobu pěti let. JZD poţadovalo, aby zámecký objekt byl převeden na KNV, ale uţ bez zahradnictví, které podle jejich ţádosti mělo být přiděleno do správy jim.167 Nicméně tuto záleţitost v lednu 1955 projednával Lidový soud civilní v Brně, který dospěl k závěru, ţe poţadované pozemky nemohou být rozděleny.168

Jak je vidět, plány na vyuţití Nového zámku se od toho Starého značně lišily. Dá se říci, ţe Nový zámek od zkonfiskování slouţil jako sociální nebo spíše zdravotní zařízení. Nejdříve jako ozdravovna pro mládeţ a poté od roku 1953 jako Domov odpočinku. K tomuto účelu je vyuţíván dodnes, i kdyţ s poupraveným názvem jako Domov důchodců. Myslím si ale, ţe je zapotřebí zdůraznit zájem místních úřadů i obyvatel o dění kolem zámeckého objektu.

6. 4. Lechovice Uţ v dřívější kapitole bylo nastíněno, v jak zdevastovaném stavu se lechovický zámek nacházel a jak k němu bylo přistupováno, ať uţ ze strany národního správce, nebo místních obyvatel. Podle zprávy konzervátora státní památkové péče znojemského okresu J. Trnky byl zámek značně poškozen, ale především byl zdemolován jeho interiér. Podle jeho odhadu vzniklá škoda dosahovala výše 1 milionu Kčs.169 I přesto, ţe byla budova zámku uzamčena, zámek chátral. Koncem roku 1945 byl zámek ve správě obce, která zařídila vyklizení některých místností, hlavně těch větších, které posléze vyuţívala při pořádání tanečních zábav a plesů. I zámecké zahradnictví bylo vyuţito. Místní zahradník pan Král zde začal pěstovat zeleninu.170

166 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Velkostatek Jevišovice – býv. vlastník Larisch-Mönnich – příděl zámecké budovy. 167 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Velkostatek Jevišovice – okres Znojmo – zámecký objekt – převod vlastnického práva. 168 Archiv NPÚ Brno, fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36, Usnesení č. d. 312/55 zd. 169 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Lechovice – zámek – poškození válkou. 170 Poláková, Květoslava – Polák, Jaromír: Lechovice 1287 – 2007. Prosiměřice 2007, s. 14. 49

Rovněţ jiţ bylo zmíněno, ţe jeho zachování záviselo na rychlém přídělu některému z uchazečů, který by provedl tak potřebné opravy. Jedním z uchazečů byla kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, která měla v plánu zde otevřít ústav pro děti. Proti tomuto návrhu nebylo námitek z památkového hlediska, pokud by při adaptaci budovy byly dodrţeny předem dané podmínky.171 Nicméně zámek i s parkem byl přidělen podle výnosu ministerstva zemědělství Zemskému výzkumnému ústavu pro rostlinnou výrobu v Brně na základě dekretu č.12/45 Sb. K přidělení došlo s podmínkou, ţe zámecká budova i park budou udrţovány v dobrém stavu a všechny vnitřní a vnější úpravy budou prováděny v souladu a se schválením Státního památkového úřadu v Brně.172 Zemský výzkumný ústav pro rostlinnou výrobu zde umístil svoje výzkumné zemědělské stanice pro šlechtitelství.173 Pro potřeby ústavu bylo v roce 1950 adaptováno jedno zámecké křídlo pro laboratoře a přízemí budovy bylo přizpůsobeno pro byty. Roku 1951 byl zrušen výnos ministerstva zemědělství o přidělení zámeckého komplexu do vlastnictví Zemského výzkumného ústavu a v polovině roku byl vydán nový příděl. Objekt byl předán Československým státním statkům za stejných podmínek, jaké byly stanoveny pro předešlého přídělce.174 ČSSS měli v plánu zde vybudovat učiliště pro zemědělské učně. Za tímto účelem byly zahájeny generální opravy zámku, které měly budovu adaptovat pro záměr učiliště. Byla provedena údrţba střešní krytiny a zbouráno několik příček pro úpravu prostoru. V přízemí zámku taktéţ vznikly tři bytové jednotky. Zároveň byl upraven i zámecký park. Veškeré zbylé vnitřní zařízení zámku, jako jsou krby, kachlová kamna a jiné předměty, byly demontovány a uloţeny do muzea ve Znojmě.175 Nicméně jiţ dříve v rámci tzv. památkových svozů byl přeţivší zámecký mobiliář odvezen na státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou. V místnostech, které byly nově přezděny, byla odsekána štuková výzdoba, tudíţ v objektu nezůstaly jiţ ţádné památkově cenné předměty.176 I přes plánované přípravy zde bylo roku 1953 umístěno Středisko pracujícího ţenského dorostu, které ovšem koncem listopadu bylo přestěhováno do Hrušovan nad Jevišovkou. Poté jejich místo zabral týdenní kurz pro účetní JZD. „Po jejich odchodu pěkná zámecká budova leží zatím nevyužitá. Škoda.177“ Nicméně další rok bylo na zámku otevřeno

171 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Zpráva ze dne 24. 5. 1947. 172 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Zámek v Lechovicích – příděl zámeckých nemovitostí. 173 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, č. 1939/48, Adaptace zámku v Lechovicích. 174 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Zámek Lechovice – příděl zámeckých nemovitostí podle dekretu č. 12/45 Sb. 175 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, č. XI-711.2-1951-N, Výměr. 176 Eliáš, Jan O.: Na dohled od Znojma. Kapitoly o zámku v Lechovicích. Brno 2011, s. 42. 177 Pamětní kniha obce Lechovic, s. 41. 50

plánované učiliště. Výuka v učňovské škole zemědělské začala dne 15. září 1954. Konkrétně zde byl vyučován obor chovatelek hospodářských zvířat, který byl určen jen pro dívky. Zpočátku jich nastoupilo 30, avšak jejich počet měl být doplněn na 50. Ředitelem byl jmenován Vlastimil Veselý. O tři roky později byla tato učňovská škola přemístěna do Hrušovan nad Jevišovkou. 178 Roku 1954 došlo se souhlasem ministerstva školství a národní osvěty ke zbourání tzv. úřední budovy, která stála v zámeckém parku. Tato budova prošla poslední úpravou kolem roku 1869, tudíţ kvůli nedostatku zájmu o ni značně pozbyla památkovou hodnotu.179 Další velkou změnou bylo převedení zámku z ministerstva zemědělství do resortu ministerstva zdravotnictví roku 1958. Ministerstvo zdravotnictví poskytlo nabytý majetek milosrdným sestrám III. řádu sv. Františka180, aby zde zřídili domov pro staré a nemocné. Milosrdné sestry se sem přestěhovaly 11. listopadu téhoţ roku.181 Budova zámku se nacházela ve zdevastovaném stavu. Po svém příchodu si sestry v jedné větší místnosti zřídily kapli, kterou ještě téhoţ roku vysvětil páter František Sedlák. Milosrdné sestry zde nepobyly dlouho a jiţ 1. prosince sem přišli příslušníci SNB, kteří zatkli tři sestry, a sice generální představenou, generální sekretářku a novicmistryni. Postupem času byly zatýkány a uvězňovány další milosrdné sestry, jeţ byly obviněny z podvracení československé republiky.182 Místo zatčené generální představené Matky Milady byla jako její zástupkyně ustanovena na základě policejního řízení Matka Geparda. Na zámku k 1. lednu 1960 ţilo 61 sester. Za správy milosrdných sester došlo k vnitřním úpravám zámku.183

Lechovický zámek za tak krátkou dobu uţívalo několik velmi různorodých uţivatelů od Zemského výzkumného ústavu přes zemědělské učiliště aţ po Charitní domov pro řádové sestry, který zde působil aţ do roku 1994. Tato různorodost památce nic dobrého nepřinesla. Rychlé střídání mělo za následek opakované zásahy do objektu, protoţe soudobí správci měli tendenci zámek adaptovat pro svoje potřeby. Tudíţ nebylo zabráněno, aby objekt dále

178 Pamětní kniha obce Lechovic, s. 63. 179 Archiv NPÚ Brno, fond Lechovice, inv. č. P118/3, Lechovice – zámecký park – úřední budova – sboření. 180 Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka byly donuceny opustit svůj klášter na Grohově ulici v Brně. Klášter jim byl zabrán pro potřeby zdravotnictví. 181 Pamětní kniha obce Lechovic, s. 158. 182 Generální představená Leopoldina Řiháčková a dalších pět sester: Marie a Růţena Fischorovy, Ludmila Pejchalová, Aneţka Ţaludová, Marie Drábková, byly roku 1959 odsouzeny k nepodmíněným trestům od jedhoho roku do čtyř let odnětí svobody za podvracení republiky. Encyklopedie dějiny města Brna. Násilné uzavření kostela sv. Rodiny. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2059. 183 Poláková, Květoslava – Polák, Jaromír. Lechovice 1287 – 2007. Prosiměřice 2007, s. 15. 51

nechátral. Nicméně svoji nepříliš uspokojivou situaci ustál do dnešních dnů, kdy je ve vlastnictví soukromého majitele.

6. 5. Plaveč V návaznosti na předchozí kapitolu je nutno zmínit, ţe plavečský zámek se nacházel v porovnání s ostatními zkoumanými objekty v nejlepším stavu. V této kapitole zjistíme, jestli tomu tak bylo i nadále s ohledem na jeho další majitele a správce s odlišnými představami o jeho vyuţití. V první řadě se o zámek zajímal Svaz Charity v Brně, který chtěl objekt vyuţít pro umístění mládeţe v útlém věku a pro pracující mládeţ. Plánovaný ústav měl být propojen se znojemskou Charitou, takţe by zároveň zabezpečil potřeby znojemského kraje. Podle ZNV v Brně mohl Svaz Charity zámecký objekt vhodně pouţít za předpokladu, ţe by se zámkem rovněţ převzal rozsáhlý zámecký park a unikátní románskou rotundu. Navíc by vše museli udrţovat v dohodě s SPÚ.184 Nicméně v polovině roku 1948 byl zámecký komplex přidělen Stavebnímu a podpůrnému spolku katolických ţen a dívek „Moravskoslezská domovina“.185 Ministerstvo zemědělství se rozhodlo pro tento krok po jednání se Svazem katolických ţen z Moravy. Tento svaz souhlasil se zapojením do akce borovanských ţen, která měla zvýšit dodávky mléka do měst. Přidělení zámku spolku katolických ţen mělo stejné podmínky, a to udrţování památky v dobrém stavu pod dohledem SPÚ v Brně.186 Spolek katolických ţen vyuţil přidělený objekt ke zřízení útulku pro ţeny bez domova. Taktéţ byly spolku předány pozemky, které patřily k mlýnu Březovci. Zde měly pracovat ţeny z útulku.187 Zatímco probíhalo jednání o přidělení zámeckého komplexu, MNV zamýšlel upravit hospodářské budovy patřící k zámku pro svoje účely. V hospodářských budovách chtěl zřídit sběrnu mléka, koupelnu, prádelnu a lisovnu šťáv. MNV argumentoval skutečnostmi, ţe poţadované budovy byly do té doby nevyuţity a chátraly. Budovy dříve slouţily jako skladiště, takţe podle místních úředníků nemají ţádnou památkovou hodnotu. Vyzdvihují, ţe po adaptačních úpravách by se vzhled hospodářských budov značně zlepšil. Navíc jednají

184 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Plaveč – ţádost o příděl konfiskovaného zámku. 185 Ministerstvo zemědělství o přidělení zámku v Plavči do vlastnictví Stavebnímu a podpůrnému spolku katolických ţen a dívek Moravskoslezské domoviny v Brně rozhodlo 17. července 1948 na základě spisu čj. 45930/48-IX/Z-21. 186 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. j. 45930/48-IX/Z-21, Zámek Plaveč – příděl zámeckých nemovitostí. 187 Kronika Plavče, s. 468. 52

z pozice přídělců.188 Nicméně SPÚ nemohl k této ţádosti vydat ţádné stanovisko, protoţe dosud nebylo rozhodnuto o přídělu památkově chráněného zámeckého celku, jehoţ součástí byly i hospodářské budovy.189 I přesto se podle místního kronikáře započalo s vyuţíváním hospodářských budov jiţ roku 1948. Bývalé konírny byly přetvořeny na sběrnu mléka a vedle byla vystavěna plánovaná prádelna, koupelna a moštárna. Sýpky byly přestavěny na skladiště a z bytu bývalého šafáře se stala kancelář hospodářského druţstva ve Znojmě. Všechny potřebné práce zastaly dobrovolné brigády. Rovněţ úpravu z bývalé zámecké zahrady na malý parčík provedly dobrovolnické brigády. Roku 1949 byl v bývalém panském ústavě zřízen zemědělský dětský útulek, který se skládal ze dvou místností. 190

6. 5. 1. Pod správou Charity Po přidělení zámku Moravskoslezské domovině začaly plány na adaptaci zámku pro jejich potřeby. Avšak ne se vším SPÚ souhlasil. Poţadoval zachování vynikající umělecko- historické románské kaple, jeţ se neměla nijak měnit nebo upravovat.191 Avšak tyto práce nebyly zcela realizovány, protoţe v říjnu 1950 plavečský zámek převzala Česká katolická charita, která zde zřídila zaopatřovací ústav pro přestárlé a zmrzačené. Jiţ koncem října sem bylo přestěhováno 51 lidí. „Ústav vedou vzdělané, obětavé řádové sestry s neobyčejnou obětavostí a mají velké porozumění i pro místní obyvatelstvo, jemuž v úrazech a nemocích ochotně, nezištně pomáhají.“192 Chod zaopatřovacího ústavu zajišťovaly řádové sestry sv. Karla Boromejského. Po 20 let byla ve vedení ústavu představená Eliška Šrubařová. Průměrně zde ţilo asi 100 chovanců, o které se staralo kolem 25 řádových sester.193 Ihned po převzetí objektu bylo započato s úpravami zámku pro potřeby Charity. Rovněţ byla opravena románská kaple, kde byl řádovými sestrami zřízen svatostánek. Během celé zimy, která byla naštěstí mírná, se pokračovalo v úpravných pracích, aby se vyhovělo potřebám chovanců. Podle zpráv to vypadalo, ţe zdejší podnebí prospívá hlavně lidem s nervovým nemocněním.194 I kdyţ zde zaopatřovací ústav fungoval jiţ od roku 1950, oficiálně byl plavečský zámek podle rozhodnutí ministerstva zemědělství přidělen České katolické charitě aţ 9. dubna

188 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Ţádost o povolení adaptací na hospodářských budovách při zámku v Plavč. 189 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. 1968/48, Plaveč – zámek – adaptace hospodářské budovy. 190 Kronika Plavče, s. 468. 191 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. 2755/48, Plaveč – zámek – adaptace. 192 Kronika Plavče, s. 475. 193 Poláková, Milada – Vystrčil, Jaromír: Plaveč očima kronikářů. Znojmo 1998, s. 54. 194 Kronika Plavče, s. 477. 53

1952, kdy byl tento majetek vyjmut z vlastnictví Stavebního a podpůrného spolku katolických ţen a dívek.195 Nicméně Charita se zde musela potýkat ne zrovna s nejlepším stavem zámecké budovy. Proto ke konci dubna 1951 zástupci Charity jednali s ONV ve Znojmě a SPÚ o nejnaléhavějších stavebních úpravách, jeţ by vyhovovaly účelům sociálního ústavu. Za nejnutnější bylo povaţováno vyměnění starých dřevěných oken, natření nábytku, pokrytí soudobých podlah atd. Vhodným prostorem pro denní pobyt chovanců měla být terasa, která by byla zaskleněna. Do té doby byla terasa nevyuţita a kvůli sráţkové vodě trpěla její dlaţba a navíc zatékající voda narušovala cihelné klenby spodního objektu. Celkový náklad byl komisí vyčíslen na 1 100 000 Kčs.196 Zapotřebí bylo rovněţ věnovat pozornost starobylé rotundě ze 13. století, která trpěla povětrnostními podmínkami, a taktéţ barokní soše, která během úpravy přilehlé silnice byla z části zasypána.197 Tohoto roku bylo v bývalé zámecké drábovně a stájích zřízeno středisko znojemské traktorové stanice s pěti traktory. Tato stanice měla pokrýt obce Plaveč, Němčičky, Vevčice a Rudlice. Z bývalých bytů pracovníků na velkostatku se stala slepičárna. Skleník v tehdejší panské zahradě našel rovněţ nové vyuţití, a to jako vepřinec. V zámeckém parku byla zřízena Lurdská jeskyně. Následující rok byl na zámku uspořádán koncert pro zdejší chovance, avšak ve velkém počtu se dostavilo i místní obyvatelstvo.198

6. 5. 2. Rotunda V následujících letech se zdlouhavě řešila otázka oprav starobylé rotundy, tedy hlavně otázka finančních nákladů na její opravu. Jiţ v lednu 1953 Katolická charita ţádala KNV v Brně o uhrazení nákladů, jeţ se týkaly opravy střech na románské rotundě.199 V příštích měsících Charita ţádala SPÚ o vyslání památkové komise, aby si rotundu prohlédla a zhodnotila její stav. Vzhledem k tomu, ţe do kaple na několika místech zatékalo, klenba byla prosáklá a rovněţ hrozilo opadání omítek. Navíc byl s velkou pravděpodobností prohnilý krov, který bylo zapotřebí co nejrychleji opravit a střechu pokrýt novou krytinou.200 V červnu byla vyţádána památková komise. Na prohlídce plavečské rotundy rovněţ uvedené závady

195 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Zn.614.S13.6.1952-XI/2-N, Zámek Plaveč – býv. vlastník Widmann - příděl zámku dle dekr. č. 12/45 Sb. 196 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Zápis ze dne 30. dubna 1951 ONV ve Znojmě o zjištění nejnaléhavějších stavebních úprav. 197 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. j. 2197/51-IV/Ţ/Šv, Zaopatřovací ústav v Plavči – komisionelní jednání. 198 Kronika Plavče, s. 478. 199 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Plaveč – zámek – oprava rotundy. 200 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. j. 1922/53-IV/Ţ/P, Zámek v Plavči – závady. 54

shledala a konstatovala, ţe jejich oprava je vzhledem k velké památkové hodnotě objektu velmi naléhavá. Z tohoto důvodu KNV poskytlo Charitě na nutné opravy částku ve výši 200 000 Kčs. Situace byla ale zkomplikována červencovými přívaly dešťů, které značně poškodily klenbu rotundy, jeţ výrazně promokla, čímţ nebyly ohroţeny jen omítky klenby, ale i klenba sama. Charita vyzývala k urychlení zabezpečovacích prací, neţ přijdou podzimní deště a zimní mrazy, které by klenbu mohly ještě více poškodit.201 Románská rotunda byla KNV v Brně zařazena do stavebních úprav památkové údrţby Brněnského kraje na tento rok s rozpočtem ve výši aţ 75 000 Kčs.202 V roce 1954 byly opravy ještě naléhavější, avšak jejich vykonání se neustále odkládalo. Opravy byly zahájeny aţ na konci června Okresním stavebním podnikem ve Znojmě. Nicméně zabezpečovací práce postupovaly pomalu. Na druhou stranu kaţdoročně byla románská rotunda zařazena do stavebních prací památkových úprav Brněnského kraje, díky čemuţ na potřebné opravy dostala nutné finance.

6. 5. 3. Hospodářské budovy Charita byla roku 1953 vyzvána, aby se snaţila opět sloučit zámecký komplex v jeden celek, kdyţ se jedná o tak památkově a umělecko-historicky cenný soubor sloţený z románské rotundy, zámku a přilehlého parku. Tato výtka byla směřována na hospodářské budovy, které byly vyuţívány hospodářským druţstvem ve Znojmě.203 Jednu z hospodářských budov vyuţívala traktorová stanice, nicméně tato budova na takovou zátěţ nebyla přizpůsobena a ani nebyla řádně udrţována, coţ se viditelně projevovalo na jejím zdivu, v němţ se objevovaly pováţlivě hluboké trhliny. SPÚ naléhal na sjednocení vyuţití jednotlivých budov a jejich řádnou údrţbu.204 Po jednání několika angaţovaných institucí (SPÚ, Charita, KNV Brno) bylo na podzim tohoto roku rozhodnuto, ţe na základě rozhodnutí ministerstva zemědělství, které zámecký objekt přidělilo Charitě i s vedlejšími budovami, musí být hospodářské budovy vyuţívané hospodářským druţstvem vyklizeny. Hospodářská budova, kterou vyuţívala Státní traktorová stanice, přímo sousedila s rotundou, která příleţitostnými otřesy značně trpěla. Druhá budova, jeţ slouţila hospodářským druţstvům jako skladiště, byla k tomuto účelu

201 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, č. 2879/53-IV/Ţ/Š, Rotunda v Plavči u Znojma. 202 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Plaveč – zámecká rotunda – zařazení stavebních úprav do památkové údrţby kraje Brněnského v roce 1953. 203 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Zápis ze dne 3. června 1953 za účelem určení způsobu, jakým nutno opraviti krov a krytinu románské kaple. 204 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Plaveč – záchrana rotundy. 55

naprosto nevhodná. Navíc se druţstvo o uţívané budovy nestaralo.205 Nicméně i přes výše uvedené rozhodnutí se ještě na jaře dalšího roku traktorová stanice na zámeckém nádvoří nacházela. Po vyřešení výše zmíněného problému byly roku 1955 v plánu generální opravy hospodářských budov, které se z části měly adaptovat na administrativní budovy pro potřeby Charity a taktéţ pro potřebu chovanců, takţe byla naplánována akce pro rozšíření lůţkové kapacity ústavu. Stavební náklad byl vyčíslen na 470 000 Kčs.206

Roku 1956 zaopatřovací ústav změnil svůj název na Domov důchodců. Na zámku kromě občasných koncertů probíhaly i různé přednášky, například o hradech a zámcích v Podyjí, kterých se rádo účastnilo i místní obyvatelstvo. Dřívější zámecká drábovna byla přestavěna na ubytovnu pro řádové sestry a pro administrativní účely. „Je nyní plavečský zámek ozdobou nejen vesnice, ale i okolí, které jako hodně romantické začíná lákat turisty.207“ K 1. lednu 1960 Domov důchodců přešel z Charity do státní péče, ačkoli jako ošetřující personál doposud zůstaly řádové sestry a jejich představená nadále setrvala jako ředitelka ústavu. Nicméně v 70. letech byly řádové sestry nahrazeny civilním personálem.

Plavečský zámek ku svému prospěchu nevystřídal mnoho majitelů, jen dva: Spolek katolických ţen a dívek, který památku vyuţíval jen velmi krátce, a poté jiţ zámecký komplex přešel pod Katolickou charitu, která zde zřídila ústav pro přestárlé. Po zpětném zamyšlení zjistíme, ţe přes opakovanou starost o zámecký komplex jako celek se SPÚ nebo KNV v Brně ve výsledku jiţ o zámek jako takový výrazně nezajímaly. Převáţná pozornost byla věnována spíše románské rotundě, která byla z různých rozpočtů kaţdoročně dotována. Nicméně zámek přešel v současnosti pod Jihomoravský kraj a nadále je zde provozován Domov pro seniory.

205 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Zápis z jednání dne 29. září 1953 týkající se zajištění objektů hospodářských budov. 206 Archiv NPÚ Brno, fond Plaveč, inv. č. P152/23, Zápis ze dne 5. září 1955 o povolení adaptace hospodářských budov. 207 Kronika Plavče, s. 508.

56

6. 6. Shrnutí Po přečtení předešlé kapitoly si můţete udělat představu, jak velmi různorodě se v druhé polovině 20. století u nás vyuţívaly kulturně-historické památky. Většina zkoumaných památkových objektů byla spravována ČSSS nebo byla vyuţita jinými zemědělskými institucemi, jako například traktorovými stanicemi, coţ nemohlo vést k zachování kulturní hodnoty dané památky, coţ bylo na daných příkladech ukázáno. K zamyšlení rovněţ vede otázka, jak hodnotně mohly tyto instituce vyuţívat zámecký objekt, jako například posádka Pohraniční stráţe nebo Tábor nucených prací v případě jaroslavického zámku. Kromě podnikatelských záměrů, z nichţ můţeme jmenovat zámečnickou dílnu nebo výrobnu elektrických čerpadel či noclehárnu (případ Starého zámku v Jevišovicích), se velmi často setkáváme s úmyslem na zámku zřídit instituci sociálního charakteru, ať uţ ozdravovnu, domov pro řádové sestry, nebo domov pro přestárlé. Z pěti zkoumaných objektů je do dnešních dnů domov pro seniory v provozu ve dvou z těchto zámků, dva jsou v soukromém vlastnictví a z jednoho je muzeum. Dále je podle mého názoru zajímavé sledovat plány na vyuţití těchto památkových objektů zástupci MNV, které se z pravidla diametrálně liší od záměrů skutečných vlastníků či správců. Jak jsme viděli, MNV v Jevišovicích si plánoval knihovnu a přednáškový sál, na druhou stranu vyuţití zámeckých vedlejších budov v Plavči MNV chtěl vyuţít a vyuţíval spíše pro hospodářské účely jako sběrnu mléka či slepičárnu. Právě v případě plánů MNV se jednalo o velmi rozdílné představy, které měly zlepšit sluţby místnímu obyvatelstvu, jako u plánované knihovny nebo přednáškového sálu v Jevišovicích, avšak jednalo se i podnikatelské záměry typu zřízení dílny. Nestřetávaly se pouze představy vlastníků a MNV, ale i představy vlastníků se SPÚ, který v některých případech zasáhl a bránil znehodnocení dané památky. Avšak v několika případech jsme mohli vidět, ţe rozhodnutí SPÚ nebylo vykonáno nebo bylo, ale s velkou časovou prodlevou, coţ vyvolává otázku, jak velkou autoritu a mocenské postavení SPÚ reálně měl ve sledované době.

57

7. Činnost NKK a SPÚ

V této kapitole bych se ráda zamyslela nad činností NKK a SPÚ. Kdyţ se zpětně podíváte na jejich činnosti ve stanoveném období u vybraných objektů, výsledek jejich činnosti nebyl nikterak velký. NKK se v tomto případě zajímala pouze jednou, a to o Nový jevišovický zámek, tedy konkrétně o barokní sochy, které byly umístěné ve zdejším zámeckém parku. Navíc pouze z toho důvodu, aby je odvezla. Poté veškerý zájem o dané objekty opadl a jiţ nebyl projeven. Na druhou stranu SPÚ i podle svých kompetencí a povinností, které mu ukládaly dohled nad památkovými objekty v daném kraji, dostál svým úkolům, nicméně v řadě případů musel být nejdříve upozorněn jinými subjekty. Během bádání jsem se setkala jen se dvěma situacemi, kdy SPÚ projevil větší zájem a snahu o řešení naskytnutých problémů, a to u Starého jevišovického zámku a plavečské románské rotundy. Obě památky podle mého názoru tak trochu vyčnívají mezi ostatními. Starý zámek se vymykal pravděpodobně z toho důvodu, ţe byl zařazen do II. kategorie objektů a navíc se dlouhodobě zvaţovalo, ţe zde budou umístěny expozice Moravského zemského muzea, coţ se v 80. letech také uskutečnilo. U plavečské rotundy tomu bylo patrně jinak. Zde byla, dá se říci, rychle zjištěna historická hodnota této památky, díky čemuţ jí byla věnována taková pozornost. Z těchto důvodů byly oba dva zmíněné objekty opakovaně zařazovány do ročních plánů na stavební úpravy památkové údrţby Brněnského kraje, coţ jim přinášelo nemalé finanční prostředky potřebné na jejich opravu. Nicméně ostatní objekty takový zvýšený zájem nezaţívaly. Spíše byl SPÚ upozorňován správci nebo majiteli památek na nutné opravy nebo jiné vyskytlé problémy, v mnoha případech byl upozorňován opakovaně. Jako například velitelstvím PS o chátrajícím stavu zámku v Jaroslavicích bez větší reakce. Avšak byly i situace, které SPÚ důrazně řešil nastalé problémy, jako například výše popisovaný spor týkající se kácení stromů v jevišovickém parku nebo opakované výzvy ke sjednocení zámeckého komplexu v Plavči. Kdyţ se na to ovšem podíváme z jiného pohledu, rozhodnutí SPÚ bylo dlouho dobu přehlíţeno a byl to jediný případ. Zde vyvstává otázka, jak účinně mohl SPÚ pečovat o svěřené památky, kdyţ jeho nařízení byla dlouhodobě beztrestně ignorována.

58

8. Závěr Ve své diplomové práci jsem se zabývala problematikou památkových objektů v poválečném období, konkrétně v letech 1945 – 1960. Zvolila jsem si znojemský okres, který zahrnuje sedm památkových objektů zkonfiskovaných na základě dekretu č.12/1945 Sb., avšak z důvodů vymezených a popsaných jiţ v úvodu jsem se následně zabývala jen pěti zámky, které jsem srovnávala na základě tří stanovených kritérií. Kritéria jsou následující: stav objektů k roku 1945, plány na vyuţití a jejich realizace a poslední činnost NKK a SPÚ. Vzhledem k tomu, ţe mým hlavním cílem bylo ukázat, jakým způsobem se s vybranými památkami zacházelo právě za pomoci vyuţití stanovených kritérií, ráda bych nyní shrnula klíčová zjištění. Jak uţ bylo zmíněno, vybrané zámecké objekty měly osud uţ předem stanovený tím, ţe nebyly vybrány do I. kategorie objektů, o kterou se zajímala a starala NKK. Zde bych jen ráda připomněla, ţe hlavní rozhodnutí o rozřazení jednotlivých památek leţelo převáţně na jediné osobě, a to Zdeňku Wirthovi, který svoji vůli prostřednictvím NKK prosadil. Kvůli této skutečnosti jsem upustila od svého původního záměru věnovat se problematice výběru památek a nalezení zdůvodnění, proč některé památky byly zapsány do I. kategorie a jiné ne. Tímto zjištěním bych uzavřela problematiku NKK a dále se jiţ zaměřila na zkoumané objekty, které byly klíčovými objekty mého zájmu. Těchto pět zkoumaných objektů na tom jiţ podle prvního kritéria (stavu objektů k roku 1945) nebylo srovnatelně. Zde uţ hrálo velkou roli, jak bylo s daným objektem zacházeno za druhé světové války, a čemu kladu mnohem větší důleţitost, jak s ním zacházeli příslušníci Rudé armády během osvobozování našeho území. Protoţe jak bylo vidět u objektů, které slouţily k ubytování vojáků sovětské armády, jejich stav se výrazně zhoršil, hlavně s ohledem na vnitřní mobiliář či výzdobu, ať uţ vezmeme v potaz způsob nakládání s těmito předměty nebo rovnou jejich odvoz neznámo kam. Dle mého názoru další faktor, který ovlivnil jednotlivé zámecké objekty stejně nebo moţná v některých případech i více, bylo zacházení s těmito památkovými objekty v následujících dvou třech letech, která byla podle mého názoru nejkritičtější pro danou památku. I kdyţ nelze říci, ţe vše zlé způsobila Rudá armáda. Svůj podíl nesli rovněţ nejen sami národní správci, kteří nedostávali svým povinnostem, ale přisadilo si i místní obyvatelstvo. Nicméně nesmíme zapomenout na státní instituce a v první řadě SPÚ, které se dostatečně nevěnovaly nastalým problémům daných objektů. Kdyţ postoupím chronologicky dál, dá se obecněji říci, ţe v období dvou tří let po válce probíhá na většině objektů zmatek, není přesně stanovený majitel či spíše správce. 59

Nastávají i případy, kdy jsou tyto otázky sice legislativně určeny, ovšem ve skutečnosti kolem nich panují nejasnosti. Více subjektů si nárokuje vlastnická práva, ale dochází i k časté změně vlastníků i správců, čímţ se velmi rychle mění i vyuţití dané budovy. Všeobecněji mohu říci, ţe po bouřlivých změnách na některých objektech v 50. letech dochází k ustálení situace. Nicméně někdy k tomu dochází aţ na přelomu 50. a 60 let. Poté slouţí zámecké objekty danému účely aţ do dnešních dnů, ať uţ uvedu příklad nového jevišovického zámku, nebo plavečského, které aţ dodnes fungují jako domovy důchodců. V nejbouřlivější poválečné době, kdy docházelo k rychlému střídání správců i majitelů, se objevovalo velké mnoţství plánů na vyuţití, i kdyţ většina z nich nikdy nebyla realizována. Jako příklad jednoho velkolepého avšak nezrealizovaného plánu je návrh na zřízení střediska pro krajské a okresní internátní osvětové školení na Starém zámku v Jevišovicích. Podle tohoto návrhu zde měla být zámecká budova upravena pro tyto účely vybavením místností jako učebny, klubovna, společenská místnost, bufet atd. Mezi další plány na vyuţití na tomto zámku padly návrhy jako zámečnická dílna nebo výrobna malých elektrických čerpadel. Kdyţ se podíváme na další zámecké objekty, tak slouţili opravdu k různorodým účelům. Mimo jiné jako zemědělské učiliště, výzkumný ústav pro šlechtitelství (Lechovice), útulek pro ţeny bez domova (Plaveč) nebo pro umístění zemědělské strojní stanice (Jaroslavice). Ani zámecké parky nezůstaly nevyuţity jako například park Nového jevišovického zámky, kde bylo umístěno hojně vyuţívané koupaliště. Avšak byl i plán zde zřídit kiosek pro místní obyvatelstvo. Rovněţ i hospodářské budovy byly vyuţívány jako sběrna mléka nebo lisovna šťáv (Plaveč); pohřební sluţba a prádelna (Starý zámek v Jevišovicích). Do tohoto procesu v mnoha případech zasahoval i MNN se svými plány, které většinou souvisely víceméně s rozvojem sluţeb pro místní obyvatele. Byly však v rozporu s plány vlastníků. V převáţné většině se jednalo o zřízení velkého sálu pro taneční zábavy, přednášky či promítání filmů. Avšak setkáme se s návrhy jako vybudování zdravotního střediska, knihovny, čítárny, archivu nebo skladiště obilí. Podíváme-li se na pestrost majitelů kulturně-historických památek, je aţ zaráţející, kdo všechno mohl v danou dobu zámecký objekt vlastnit a vyuţívat pro vlastní účely. Teď poukazuji jak na pohraniční stráţ, tak i na zemědělské podniky, které byly častými uţivateli zámeckých budov. Jejich chování ke svěřeným budovám bylo převáţně uţitkové bez úvah nad následky vyplývajícími z pouţívání zámeckých objektů daným způsobem. O přemýšlení nad údrţbou či opravou ani nemluvím.

60

Činnost SPÚ byla dle mého názoru rozporuplná. Na jednu stranu SPÚ projevoval snahu a řešil problematické situace, nicméně vţdy na ně musel být nejprve upozorněn. Takţe z jeho činnosti zrovna nevyplývá přílišný zájem o spravované památky. Na druhou stranu zde vyvstává otázka, jak efektivně mohl spravovat svěřené objekty, kdyţ jsme mohli vidět, ţe hned v několika případech byla jeho nařízení ignorována. Asi nejzřetelněji tato situace byla viditelná v případě noclehárny provozované na Starém jevišovickém zámku Jednotou, avšak zřizovatelem byl MNV. Roku 1957 byla noclehárna SPÚ zakázána jako neoprávněná obchodní činnost a taktéţ kvůli nedostatečnému hygienickému zabezpečení. Nicméně noclehárna dále fungovala aţ do poloviny 60. let.

Na základě pěti zámeckých objektů se nedá vyslovit obecná platnost, jak se s památkami u nás zacházelo v poválečné době, avšak svědčí to o dané dobové atmosféře. Velice se zde projevuje soustředění se na podporu zemědělství nebo nelibost soukromého vlastnictví, protoţe i přes některé snahy nebyly zámecké objekty svěřeny do rukou soukromníků či menších spolků. Rovněţ byly časté snahy MNV o vyuţití zámeckého objektu pro místní účely. Přístup k památkám se hodně odvíjel od skutečnosti, do jaké kategorie byly zařazeny. Zjednodušeně řečeno měly některé památky víc štěstí neţ jiné.

61

Použité prameny a literatura Archivní prameny

Národní archiv v Praze:  fond Státní památková správa, č. f. 864, kart. 1 - 3

Archiv bezpečnostních sloţek Brno-Kanice:  fond MV – správa TNP, ozn. f. E_1  fond TNP Jaroslavice, ozn. f. E 6_13-1

Archiv Národního památkového ústavu v Brně:  fond Jaroslavice, inv. č. P98/22  fond Jevišovice – starý zámek, inv. č. P100/35  fond Jevišovice – nový zámek, inv. č. P100/36  fond Lechovice, inv. č. P118/3  fond Plaveč, inv. č. P152/23

Státní okresní archiv Znojmo:  fond Jaroslavice – zámek, ozn. f. Z/JMM, inv. č. 1896  fond Jevišovice (starý zámek), ozn. f. Z/JMM, inv. č. 42  Kronika Plavče.  Pamětní kniha obce Jevišovic.  Pamětní kniha obce Lechovic.

Ústav dějin umění Akademie věd, oddělení dokumentace:  fond Národní kulturní komise, kart. VI. - VIII

Moravský jih. Břeclav: Místní národní výbor, 1945 – 1948. Rudé právo. Praha: Ústřední výbor KSČ, 1948 – 1959.

Fotografie:  Archiv NPÚ Brno (oddělení dokumentačních fondů a knihovny)

62

Literatura  Audy, Ladislav: Jevišovická Nový zámek a jeho historie. Jevišovické noviny, roč. 1968, č. 7, s. 1 – 4.  Bártík, František: Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízení při uranových dolech v letech 1949-1951. Praha 2009.  David, Petr – Soukup, Vladimír: Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2013.  Doleţelová, Jana: Zámek Jevišovice v 18. století ve světle pozůstalostních inventářů. Diplomová práce. PF MU Brno. Brno 2007.  Doleţelová, Jana: Z dějin panství Jevišovice (17. a 18. století). Diplomová práce. PF MU Brno. Brno 2009.  Eliáš, Jan O.: Na dohled od Znojma. Kapitoly o zámku v Lechovicích. Brno 2011.  Hobzek, Josef: Vývoj organizace státní památkové péče v českých zemích. In: Památková péče 1945 – 1970. Sborník statí o úkolech a výsledcích státní památkové péče v letech 1945-1970 v oblasti dnešní České socialistické republiky a příspěvky zahraničních představitelů památkové péče. Praha 1973, s. 46 – 52.  Holý, Jaroslav: Dějiny Svazů klubů mládeže. Praha 2008.  Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava I. Praha 1981.  Jech, Karel – Kaplan, Karel: Dekrety prezidenta republiky 1940 – 1945. Dokumenty I. Brno 1995.  Kaplan, Karel: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Praha 1992.  Kaplanová, Kristina: Zdeněk Wirth, Zdeněk Nejedlý a Národní kulturní komise. In: Zprávy památkové péče, roč. 61, 2001, č. 6, s. 175 – 176.  Klempa, Aleš: Nový zámek v Jevišovicích. Od villy Ugarte k romantické rezidenci v arkádovém stylu. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2008.  Kubů, Naděţda: Hrady a zámky po druhé světové válce. In: Zprávy památkové péče, roč, 68, 2008, č. 5, s. 382 – 386.  Kulturní dědictví: Brno Mendelova univerzita, 2013.  Markel, Martin: Dějiny Jaroslavic. Rajhrad 2006.  Nesvadbíková, Jiřina: K vývoji památkové péče na území Československa. Výběr autentických dokumentů 1918 – 1958. Praha 1983.  Poláková, Květoslava – Polák, Jaromír: Lechovice 1287 – 2007. Prosiměřice 2007.

63

 Poláková, Milada – Vystrčil, Jaromír: Plaveč očima kronikářů. Znojmo 1998.  Roháček, Jiří - Uhlíková, Kristina: Zdeněk Wirth pohledem dnešní doby. Praha 2010.  Sedláková, Marie: Půl století v rolích správců moravských hradů a zámků, státní správa a památkové ústavy. In: Zprávy památkové péče, roč. 68, 2008, č. 5, s. 387 – 391.  Štorm, Břetislav: Stavební památky první kategorie. In: Zprávy památkové péče, roč. XI. – XII., 1951 – 1952, s. 109 – 151.  Uhlíková, Kristina: Národní kulturní komise 1947 – 1951. Praha 2004.  Uhlíková, Kristina: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939). Praha 2010.  Vajčner, Jiří: Úvod do památkové péče. Praha 2009.  Vaněk, Pavel: Vojenská kronika 4. znojemské pohraniční brigády 1945-1955. Praha: Ústav pro studium totalitních reţimů, 2009.

Elektronické zdroje  Česká televize. Jaroslavice. Chátrající renesanční skvost dál ničí restituční spory. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/274028- jaroslavice-chatrajici-renesancni-skvost-dal-nici-restitucni-spory/. (Stahováno: únor 2015).  Encyklopedie dějiny města Brna. Násilné uzavření kostela sv. Rodiny. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2059. (Stahováno: únor 2015).  Informace o obce. Obec Jaroslavice. Dostupné na: http://www.obec- jaroslavice.cz/informace-o-obci/pamatky-a-zajimavosti/. (Stahováno: únor 2015).

64

Zkratky ABS Kanice Archiv bezpečnostních sloţek kanice ČSSS Československé státní statky KNV Krajský národní výbor KSČ Komunistická strana Československa MNV Místní národní výbor MŠVU Ministerstvo školství, věd a umění NA Národní archiv NKK Národní kulturní komise NPF Národní památkový fond NPÚ Národní památkový ústav ONV Okresní národní výbor PS Pohraniční stráţ SČM Svaz české mládeţe SLS Státní lesy a statky SNB Sbor národní bezpečnosti SOA Znojmo Státní okresní archiv Znojmo SPÚ Státní památkový úřad ÚDU AV Ústav dějin umění Akademie věd ÚV SČM Ústřední výbor Svazu české mládeţe ZNV Zemský národní výbor

65

Přílohy

Příloha 1 Zámek Jaroslavice – celkový pohled

Příloha 2 Zámek Jaroslavice – vstup

66

67

Příloha 3 Jevišovice – starý zámek Příloha 4 Jevišovice – starý zámek (hlavní brána)

Příloha 5 Jevišovice – nový zámek

Příloha 6 Jevišovice – nový zámek

68

Příloha 7 Lechovice

Příloha 8 Plaveč

69

Příloha 9 Plaveč – rotunda

70