Bf 109E-7 Trop 8264 GERMAN WWII FIGHTER 1:48 SCALE PLASTIC KIT

intro No other aircraft of the German Luftwaffe is so intimately connected with its rise and fall in the course of the Second World War than the Messerschmitt Bf 109. This type, by whose evolution outlived the era in which it was conceptualized, bore the brunt of Luftwaffe duties from the opening battles of Nazi Germany through to her final downfall. The history of the aircraft begins during 1934-35, when the Reich Ministry of Aviation formulated a requirement for the development of a single-engined monoplane fighter. Proposals were submitted by Arado, Heinkel, Focke-Wulf and Bayerische Flugzeugwerke. The last mentioned firm featured a technical director named Professor Willy Messerschmitt, who was riding a wave of popularity based on the success of his recent liason aircraft, the Bf 108. His goal was to conceive of an aircraft with the best possible performance for the specified weight, size, and aerodynamic qualities. Over the subsequent months, several prototypes were built that served first and foremost in development flights and further modifications. The aircraft was relatively small, and compared to the prevailing trends of the time, docile with revolutionary features such as low wing design, the use of a retractable landing gear, a wing with a very narrow profile, wing slats, landing flaps, weapons firing through the prop hub, and so on. Even the enclosed cockpit and the method of construction were not very common just four years prior to the beginning of the Second World War. At its conception, the Bf 109 was a very promising asset despite some powerplant troubles. These were solved by the introduction of the DB601. This engine, together with its extrapolated development DB 605, is umbilically connected to the types success. These two-row, twelve cylinder inverted V engines powered several tens of thousands of '109s in over 25 versions and variants. The first combat use was by three developmental Bf 109s in the Spanish Civil War, where they were delivered in December, 1936. The pre-series airframes were to, first of all, validate the aircraft's abilities in modern aerial combat. Shortly thereafter, production machines in the form of the Bf 109B-1 began to reach 2./J.88, the Legion Condor. The desire of Germany to demonstrate her aerial prowess to potential foes was advanced further in international sport meets. The triumphs attained in Zurich in the summer of 1937 were complemented several months later by grabbing the speed record of 610.95 kph. In very short order, the progressive developments represented by the C, D and E versions appeared. Despite this, the delivery of the types to combat units did not sustain a rate that was desired by military brass. Even by August, 1938, the Bf 109 accounted for less than half of the 643 front line fighters in service. The later months saw an increase in these rates. By the time of the invasion of Poland (which saw the participation of only a little more than 200 aircraft) the Luftwaffe possessed the best fighter produced in continental Europe. With both a qualitative and quantitative advantage, the fighter wing of the Luftwaffe entered the Polish campaign, the first defenses of the Fatherland, Blitzkrieg against the West, and the Battle for France. With one foot in the door that was the English Channel, the Luftwaffe embarked on the attacks on Britain in the summer months of 1940. Here, the first weakness of the Bf 109 was revealed: the inability to carry drop tanks that would have enabled the type to effectively escort bombers to England. This was one of the factors that made the defeat of the Luftwaffe in the Battle of Britain possible. Experiences gained in 1940 led to the development of the 'F' version prior to the spring of 1941. The elegance of the Bf 109 crested with the 'Friedrich'. Following a largely defensive stance over the Channel and northern France, the Bf 109F took on a more offensive role in Operation Barbarosa in the east, and in northern Africa. In later duties with the 'Jagdwaffe' during the second phase of the war in the east, and in the 'Defense of the Reich' from 1943 to 1945, the Bf 109 served in the form of the 'G' version, followed by the 'K'. Even if by the end of the war it was clear that the development of the Bf 109 was exhausted, during its combat career, the type was able to keep pace with the foes that it encountered. Besides its primary function as fighter, the Bf 109 also appeared as a fighter- bomber, reconnaissance platform, night fighter, trainer and rammjäger. The disappearance of the Bf 109 from the skies over Europe was not spelled out by the end of the war. Several examples were in Swiss service up to 1949, and many flew in the air force of Czechoslovakia in both original form with a DB 605 powerplant and as aircraft built out of necessity with surplus Jumo 211s. The latter type also served as the first fighter to fight for the independence of the newly formed state of Israel. Finland retired the type as recently as 1954, and Spain didn't retire its HA-1109-1112, re-engined Bf109s, until 1967. The legendary low-wing fighter of Professor Willy Messerschmitt survived the state that developed it. úvodem Žádný jiný stroj nìmecké Luftwaffe není výraznìji spojen s jejím vzestupem a pádem ve 2. svìtové válce, než stíhací Messerschmitt Bf 109. Letoun, který svou koncepcí výraznì pøedbìhl dobu, ve které vznikal, se stal tahounem stíhacího letectva od prvních váleèných konfliktù nacistického Nìmecka, až do jeho hoøkého konce. Historie letounu se zaèíná v období let 1934-35, kdy Øíšské ministerstvo letectví formulovalo specifikace zakázky na vývoj jednomotorové jednoplošné stíhaèky. Projektu se zúèastnily firmy Arado, Heinkel, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke. V poslední jmenované pùsobil na postu technického øeditele profesor Willy Messerschmitt, jehož popularita se nesla na vlnì úspìchu nedávno dokonèeného kurýrního Bf 108. Jeho cílem bylo vytvoøit letoun s co nejvìtším pomìrem výkonu k celkové hmotnosti, velikosti a aerodynamickým vlastnostem. V prùbìhu následujících mìsícù vzniklo nìkolik prototypù, které sloužily zejména ke zkouškám a dalšímu vývoji. Letoun byl pomìrnì malý, oproti stávajícím zvyklostem relativnì jemný, s revoluèními konstrukèními prvky jako byla dolnokøídlá koncepce, použití zatahovacího podvozku, køídlo s velmi štíhlým profilem, pohyblivé sloty, vztlakové klapky, zbranì støílející osou vrtule, atd. Dokonce uzavíratelný pøekryt kabiny nebo skoøepinová konstrukce nebyly ètyøi roky pøed zaèátkem 2. svìtové války tak obvyklým jevem, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Bf 109 byl již z poèátku svého vývoje, i pøes problémy s pohonnou jednotkou, velmi nadìjným projektem. Problémy s pohonem vyøešila až zástavba motoru DB 601. Ten je spolu s pozdìjším DB 605 neodmyslitelnì spojen s úspìchy Bf 109. Øadový invertní dvanáctiválec do V pohánìl nìkolik desítek tisíc vyprodukovaných „stodevítek“ ve více než 25 verzích a variantách. K prvnímu bojovému nasazení tøí zkušebních kusù Bf 109 došlo za obèanské války ve Španìlsku, kam byly odeslány v prosinci 1936. Stroje z pøedsériové výroby mìly pøedevším ukázat schopnosti letounu v moderní letecké válce. Následnì se do bojového nasazení u 2./J.88 Legion Condor zaèaly dostávat i sériové stroje varianty Bf 109B-1. Snaze Nìmecka ukazovat svou leteckou sílu potenciálním protivníkùm napomáhala i sportovní klání. Triumf letounù Bf 109 na leteckém mítinku v Curychu v létì 1937 byl doplnìn o nìkolik mìsícù pozdìji ustanovením rychlostního rekordu 610.95 km/h. Ve velmi krátkých èasových úsecích následovaly verze C, D a E. Pøesto však doplòování nových strojù k bojovým útvarùm nepokraèovalo tempem, který by si velení mohlo pøát. Ještì v srpnu roku 1938 tvoøila výzbroj letouny Bf 109 ménì než polovinu z 643 stíhaèù první linie. Ovšem bìhem následujících mìsícù roku se tempo dodávek k bojovým útvarùm zrychlilo. V okamžik pøepadení Polska (kterého se však zúèastnilo jen o málo více než dvì sta Bf 109) tak Luftwaffe disponovala zajisté nejlepší stíhaèkou, jaká byla v kontinentální Evropì vyrobena. S technickou i množstevní pøevahou tak stíhací èást Luftwaffe absolvovala polskou kampaò, první obranu Fatherlandu, Blitzkrieg proti západu i bitvu o Francii. S jednou nohou vykroèenou pøes Kanál La Manche zahájila Luftwaffe v letních mìsících roku 1940 útoky na Británii. V tu dobu se mj. projevil jeden vážný nedostatek Bf 109 - nepøipravenost konstrukce stroje na nesení pøídavné nádrže, která by zvýšila dolet letounu pøi doprovodu bombardérù nad Británii. Tato zdánlivá malièkost byla jedním z faktorù, které zapøíèinily porážku Luftwaffe v Bitvì o Británii. Zkušenosti z bojù v r. 1940 napomohly pøi vývoji verze F, která se zaèala k bojovým útvarùm dostávat bìhem pøedjaøí 1941. Elegance Bf 109 u „Friedricha“ dosáhla vrcholu. Po bojích nad Kanálem a severní Francií, spíše již defenzivního charakteru, se Bf 109F zapojily i do útoèných akcí, a to zejména pøi operaci Barbarossa na východì nebo v severní Africe. Do pozdìjších úkolù Jagdwaffe ve druhé fázi války na východì i do obrany Øíše v letech 1943 - 1945 se zapojovaly pøedevším Bf 109 verze G a v posledních mìsících války pak také verze K. Aèkoli na konci války bylo jasné, že koncepce letounu Bf 109 se po deseti letech služby dostala na hranici možností, po celou dobu své bojové èinnosti dokázaly jednotlivé varianty držet krok se svými stíhacími protivníky. Kromì svého prioritního urèení stíhacího letounu se Bf 109 objevily i v rolích stíhací- bombardovací, prùzkumná, noèní stíhací, palubní stíhací, cvièné nebo jako rammjäger. Nebe se pro Bf 109 nezavøelo ani po skonèení války. Nìkolik strojù sloužilo až do roku 1949 ve Švýcarsku, mnohé létaly v balkánských zemích, v osvobozeném Èeskoslovensku, a to jak v pùvodní podobì s motory DB 605, tak v pøestavìné variantì s motory Jumo 211. Zejména tyto stroje pozdìji tvoøily základ letectva bránícího svobodu novì budovaného státu Izrael. Finsko zrušilo Bf 109 až v roce 1954 a Španìlsko opustilo své HA-1109 a 1112 dokonce až v roce 1967. ATTENTION UPOZORNÌNÍ ACHTUNG ATTENTION

INSTRUCTION SIGNS INSTR. SYMBOLY INSTRUKTION SINNBILDEN SYMBOLES

OPTIONAL BEND OPEN HOLE SYMETRICAL ASSEMBLY REMOVE REVERSE SIDE APPLY EDUARD MASK VOLBA OHNOUT VYVRTAT OTVOR SYMETRICKÁ MONTÁŽ ODØÍZNOUT OTOÈIT AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT

PARTS DÍLY TEILE PIECES

PLASTIC PARTS

A> C> G> 8260 G 8260 A C

0 6 2 8

E> 8260 E D> 8260 D

PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS eduard

COLOURS BARVY FARBEN PEINTURE

GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS Mr.COLOR AQUEOUS Mr.COLOR H6 C6 GREEN H77 C137 TIRE BLACK H11 C62 FLAT WHITE H344 RUST H12 C33 FLAT BLACK H413 C113 YELLOW RLM 04 H13 C3 FLAT RED H416 C116 BLACK GRAY RLM 66 H47 C41 RED BROWN H418 C118 LIGHT BLUE RLM 78 H51 C11 LIGHT GULL GRAY H420 C120 OLIVE GREEN RLM 80 H64 C17 DARK GREEN RLM 71 Mr.METAL COLOR H65 C18 BLACK GREEN RLM 70 MC213 STEEL H66 C119 SANDY BROWN RLM 79 MC214 DARK IRON H67 C115 LIGHT BLUE RLM 65 MC218 ALUMINIUM H70 C60 GRAY RLM 02 2 H 70 C60 RLM02 GRAY

A1

H 70 A10 C60 RLM02 GRAY

H 70 C60 RLM02 GRAY E25 PE31 PE7 MC213 STEEL H 70 C60 PE34 PE15 RLM02 GRAY E24 REVERSE VIEW H 70 C60 POHLED ZEZADU RLM02 GRAY PE26 MC214 DARK IRON

H 70 E49 C60 RLM02 GRAY

H 70 E37 C60 H 12 RLM02 GRAY C33 PE26 FLAT BLACK E52 H 70 C60 RLM02 GRAY MC214 DARK IRON PE25 E44 PE21

E15

H 70 C60 E15 E52 RLM02 GRAY E1 H 70 C60 RLM02 GRAY H 70 C60 E1 RLM02 GRAY

H 70 C60 E3 RLM02 GRAY E27 A E50 PE18 H 12 H416 C33 PE21 C116 FLAT BLACK RLM66 GRAY E51 H 12 C33 E12 FLAT BLACK PE5 PE19 OPTIONAL: DECAL 27 E21 E3 PE14 PE16 PE6 E43 PE3 PE8 PE20 H 70 PE13 C60 A RLM02 GRAY E55 PE9

H 70 PE4 C60 RLM02 GRAY

E12 PE10 E21

H 70 E19 C60 RLM02 GRAY E34

H 70 C60 RLM02 GRAY E35 PE30 MC213 PE28 STEEL H 70 C60 E43 RLM02 GRAY

3 H416 B C116 E22 D12 C RLM66 GRAY B D38 PE1 H 77 C137 TIRE BLACK D11 D37 G3 PE2 H 47 D8 C41 RED BROWN H 12 MC218 C33 ALUMINIUM FLAT BLACK PE12 MC214 H 70 D7 DARK IRON C60 RLM02 GRAY E23 H416 C116 RLM66 GRAY

G3 H 12 C33 H 47 H 12 FLAT BLACK H 70 H 70 C41 D39 C33 C60 C60 RED BROWN FLAT BLACK OPTIONAL: DECAL 26 RLM02 GRAY RLM02 GRAY

MC214 REVERSE VIEW DARK IRON POHLED ZEZADU

E2

E45

DO NOT GLUE! NELEPIT! E16 E56 MC214 E17 MC214 DARK IRON E30 DARK IRON MC218 ALUMINIUM E20

MC214 E32 DARK IRON

E7

E31 REVERSE VIEW E33 POHLED ZEZADU MC218 ALUMINIUM E31

H 12 C33 FLAT BLACK E29

E48 - FIRST E48 - PRVNÍ C E46 E18 - NEXT E18 - DRUHÝ E28 H 70 C60 RLM02 GRAY H 12 H 12 C33 C33 FLAT BLACK FLAT BLACK E26 E18 H 70 E41 C60 MC218 RLM02 GRAY E48 ALUMINIUM

H 77 C137 TIRE BLACK FOR CLOSED ENGINE & GUN COWLING GO TO THE PAGE 10. DO NOT USE FOLLOWING PARTS : E2, E16, E18, E14, E26, E28, E29,

E30, E31, E33, E45, E48, E53 H 70 C60 PRO UZAVØENÝ KRYT MOTORU A ZBRANÍ RLM02 GRAY H 70 C60 JDÌTE NA STRANU 10. RLM02 GRAY NEPOUŽÍVEJTE DÍLY : E2, E16, E18, E14, E26, E28, E29, E26 E30, E31, E33, E45, E48, E53 E53

APPLY DECAL- ENGINE SERIAL NUMBER SEE YOUR REFERENCE FOR THE EXACT NUMBER SÉRIOVÉ ÈÍSLO MOTORU- POUŽIJTE OBTISK E14 4 DLE VLASTNÍCH PODKLADÙ H 77 C137 TIRE BLACK

H 70 D33 C60 H 12 RLM02 GRAY C33 FLAT BLACK D40 D24 D23 H 70 MC214 DARK IRON C60 RLM02 GRAY H 70 A1 C60 RLM02 GRAY

E11

H 70 C60 RLM02 GRAY

A10

OPEN NOSE OTEVØENÝ KRYT MOTORU

2 pcs.

H 70 MC214 C60 H 70 DARK IRON D41 C60 RLM02 GRAY RLM02 GRAY D30

D20

H 70 C60 H 70 RLM02 GRAY C60 D18 RLM02 GRAY D19

EXHAUST PIPES INSTALATION INSTALACE VÝFUKOVÝCH NÁTRUBKÙ 1. 2.

5 pcs. E38 H344 E39 RUST H344 - ONE BY ONE, FROM BACK TO FRONT RUST - E38 FITS WITHOUT THE GLUE - JEDEN PO DRUHÉM, ODZADU DOPØEDU - E38 NENÍ NUTNÉ LEPIT 5 D2

D1

C1 D51

C2

MC214 DARK IRON D17 C2 C3

D52

D43

C1 H 70 C60 MC214 RLM02 GRAY DARK IRON D17 D42

H 70 MC214 C60 DARK IRON RLM02 GRAY - 0,8 mm PE22 MC214 DARK IRON PE22 PE23 PE24 D47

H 70 C60 RLM02 GRAY

H 70 C3 C60 RLM02 GRAY

D55 D3

D46 D3

D4 D4

D56

6 E13 A1, A10 H 70 C60 RLM02 GRAY E6 E5 H 70 C60 RLM02 GRAY

D53

D5

D6

D13 PE35

D14

7 L R

D22 D29 D31 H 77 C137 TIRE BLACK

MC218 H 12 ALUMINIUM C33 D32 FLAT BLACK H 12 D15 C33 C3 FLAT BLACK D50 D49 D21 D15, D32 H 70 C60 D31 H 70 RLM02 GRAY C60 RLM02 GRAY D56 D35

D36

L

R A6

H 70 C60 RLM02 GRAY

E4

H 70 C60 RLM02 GRAY

E54

D43

D22

C3 PE36

H 70 C60 RLM02 GRAY

D42 D55 PE36 H 70 C60 RLM02 GRAY

THE CORRECT POSITION OF THE UNDERCARRIAGE LEGS 8 SPRÁVNÁ POZICE PODVOZKOVÝCH NOH A3

D54 PE33

FOR CLOSED NOSE A8 SEE PAGE 10 PRO ZAVØENÉ KRYTY VIZ STR. 10 A10

PE37 A2

A9

H 70 C60 E10 PE17 G6 RLM02 GRAY H416 C116 RLM66 GRAY

MC214 DARK IRON H 70 C60 E36 RLM02 GRAY PE11 PE32 H 70 PE11 C60 G2 RLM02 GRAY D34 PE32

H 70 C60 PE27 RLM02 GRAY D44 OPEN E47 H 47 G2 C41 H 65 RED BROWN C18 RLM70 GRAY MC218 ALUMINIUM

H 12 E8 G7 C33 PE29 FLAT BLACK MC218 CLOSED ALUMINIUM G2

G6 G2

E40

G2 PE29 G7

9 FOR CLOSED ENGINE COMPARTMENT ONLY

D23

E11 A1

A10

MC214 DARK IRON E5 D16

A8 E6 A3 D54

PE33

A2

A9

G2 G7 G6

10 A flown by Oblt. Ludwig Franzisket, Stab I./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya, June 1941

Ludwig Franzisket served as a Gruppenadjutant of I./JG 27 by December 5, 1941 when he took over the command of 1st Staffel of JG 27 from the hands of Karl- Wolfgang Redlich. He led 3rd Staffel in the period from June to August 1941 simultaneously. The evidence of pilot´s fuction within the unit is a Black chevron and a letter „A“ on the fuselage. Twentythree Abschussbalken on the rudder show Franzisket´s score as of September 9, 1941. He shoot down 24 enemy aircraft over Africa in addition to 14 victories scored previously. War end saw him a commanding officer of JG 27 with 43 kills to his score (incl. 4 four-engined bombers). He was awarded with Ritterkreuz on July 23, 1942 for 22 victories in 204 missions.

Ludwig Franzisket pùsobil jako Gruppenadjutant I./JG 27 až do 5. prosince 1941, kdy pøevzal od Karla-Wolfganga Redlicha velení 1. Staffel JG 27. Bìhem èervna až srpna 1941 velel také 3. Staffel. O Franzisketovì zaøazení svìdèí èerný klín s písmenem A na trupu. Tøiadvacet Abschussbalken na smìrovce pøedstavuje jeho skóre k 9. záøí 1941. Celkem Franzisket sestøelil nad Afrikou 24 nepøátelských letadel, které pøidal ke døívìjším 14 vítìzstvím. Válku ukonèil jako velitel JG 27 s celkovým skóre 43 sestøelù (vèetnì ètyø viermot - ètyømotorákù). Byl držitelem Rytíøského køíže, jímž byl vyznamenán 23. èervence 1942 za 22 sestøelù v 204 bojových misích.

17+18 ? 25 20 5 H66 11 H51 S43 H420 6 H11 119 11 120 62

H413 113

H418 118

H413 H413 113 113 4 H420 H66 4 120 119

1

H413 113 H11 62

S7

H418 118 H66 119 H11 H413 62 H420 120 113 2 S7

H65 18

?21 17+18 ? 25 H11 6 H420 H51 13 62 120 11 H66 5 119

H413 113

H51 WHITE H11 RLM 04 H413 LIGHT GRAY 62 YELLOW 113 11 H413 H418 H66 H420 H65 113 RLM 78 RLM 79 RLM 80 RLM 70 118 119 120 18 eduard 11 B 2./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya 1941

One of the most interesting tropical Emils is „Black 3“. She wore typical European camouflage scheme of RLM 71 and 02 on the uppersides and RLM 65 on the undersides. It was darkened with Dark Green (RLM 71 in all probability) stripes on the fuselage. This modification was done by the ground personel of another unit in Europe probably as similarly camouflaged Emil was photographed in JG 3 service. Formerly all-Yellow cowling was overpainted with the same colour on its uppersides. The older fuselage number was overpainted with RLM 02 and replaced by „Black 3“ with thin Red outline.

Jedním z nejzajímavìji kamuflovaných tropických Emilù je „èerná 3“. Na africký kontinent se dostal v pùvodní tovární kamufláži tvoøené nepravidelnými poli barev RLM 71 a RLM 02 na horních plochách a barvou RLM 65 na plochách boèních a spodních. Pravdìpodobnì ještì v Evropì bylo toto kamuflážní schéma na bocích trupu ztmaveno støíkanými pruhy tmavé barvy, zøejmì RLM 71. Tuto úpravu s velkou pravdìpodobností provedl pozemní personál jiné jednotky než I./JG 27, podobnì zbarvený stroj létal u JG 3. Stejným odstínem byla zøejmì pøestøíkána horní a boèní èást pùvodnì žlutého krytu motoru. Starší èíselné oznaèení na trupu bylo pøestøíkáno barvou RLM 02 nahrazeno èernou „3“.

4 H70 H64 4 60 17

1

H413 113 H11 62 H13 3

S7

H67 115 H11 62 H70 H64 H11 60 17 62 2 S7

H65 18

?15 17+18 ? 25 H11 6 H64 8 H70 62 17 60 H67 H64 5 115 17

H413 113

H13 WHITE H11 RLM 04 H413 RED 62 YELLOW 113 3 H413 H67 H70 H64 H65 113 RLM 65 RLM 02 RLM 71 RLM 70 115 60 17 18 eduard 12 C 2./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya 1941

This aicraft used to be accounted to Lt. Werner Schroer, a member of 1st Staffel of JG 27 in some sources. This seasoned pilot achieved 61 kills on the African sky. The first of them was a Hurricane downed on April 19, 1941 over Tobruk, Libya. Later on Schroer served as a Gruppenadjutant of I./JG 27. War end saw him a Geschwaderkommodore of JG 3 with 114 kills to his account (including 26 four-engined bombers). He was awarded with Ritterkreuz on October 21, 1942 and on April 19, 1945 he became a recipient of Schwerten. Nevertheless this Emil belonged to the 2nd Staffel of JG 27 in all probability and Schroer never served within this part of JG 27. So, four kill marks on the rudder belonged to another, unidentified pilot. Red spinner and red outline of the fuselage number identify 2nd Staffel.

Tento stroj bývá v nìkterých pramenech pøipisován Lt. Werneru Schroerovi, pøíslušníkovi 1. Staffel JG 27. Tento zkušený pilot dosáhl pod africkým nebem celkem 61 sestøelù, první z nich 19. dubna 1941 nad Tobrukem, kdy mu padl za obì Hurricane. Pozdìji, od dubna do èervna 1942 pùsobil Schroer ve funkci Gruppenadjutanta I./JG 27. Válku ukonèil jako velitel JG 3 se 114 vítìzstvími, vèetnì 26 ètyømotorákù. Dne 21. øíjna 1942 byl vyznamenán Rytíøským køížem, k nìmuž 19. dubna 1945 pøibyly meèe. Zobrazený Emil však nejspíše patøil do 2. Staffel JG 27, kde Schroer v dobì dosažení ètvrtého sestøelu nepùsobil. Symboly sestøelù na smìrovce tedy patøí jinému, dosud neustanovenému pilotovi. Èervený vrtulový kužel a lem trupového èísla znaèily pøíslušnost ke 2. Staffel.

17+18 ? 25 14 19 H66 7 S43 H420 6 H11 119 120 62

H418 118

H418 118 4 H66 H420 4 119 120

1

H11 62

H13 3 S7

H418 118 H66 119 H11 H11 H420 62 62 120 2 S7

H65 18

?14 17+18 ? 25 H11 6 H420 7 62 120 H66 19 119

H13 WHITE H11 RED 62 3 H418 H418 H66 H420 H65 118 RLM 78 RLM 79 RLM 80 RLM 70 118 119 120 18 eduard 13 D flown by Hptm. Eduard Neumann, Gruppenkommandeure of I./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya, Summer 1941

Eduard „Edu“ Neumann achieved his first kill within JG 27 on July 20, 1940 when he downed a Blenheim over Canal. He served as a commanding officer (Gruppenkommandeure) of I./JG 27 from July 1940 to June 10, 1941. Next day he assumed command of the whole JG 27. Seven kill marks (Abschussbalken) on the rudder appeared on the Neumann´s Emil around June 15, 1941 when he shoot down his seventh „African“ victim. Double chevron on the fuselage identifies Gruppenkommandeure´s personal mount. Neumann downed 13 enemy aircraft in total during WWII (incl. 2 during Spanish Civil War).

Prvního sestøelu v øadách JG 27 dosáhl „Edu“ Neumann 20. èervence 1940, kdy nad Kanálem sundal Blenheim. Ve funkci Gruppenkommandeure I./JG 27 pùsobil od èervence 1940 do 10. èervna 1941, kdy pøevzal velení celé JG 27. Sedm symbolù sestøelù (Abschussbalken) na smìrovce ukazuje, že v této podobì stroj létal okolo 15. èervna, kdy Neumann dosáhl sedmého sestøelu nad Afrikou. Dvojitý klín na trupu symbolizuje letoun pilotovaný velitelem Gruppe. Celkové Neumannovo váleèné skóre èinilo 13 sestøelù, vèetnì dvou bìhem španìlské obèanské války.

S3

S4

H70 4 H64 4 60 17 S8

1

H413 113 H11 62 H6 6

S7

H67 115 H65 18 H11 H70 H64 62 H11 60 17 62 2 S7

H65 18

17+18 ? 25 H11 H70 6 H64 16 62 60 17 H64 5 17

H413 113

H6 WHITE H11 RLM 04 H413 GREEN 62 YELLOW 113 6 H413 H67 H70 H64 H65 113 RLM 65 RLM 02 RLM 71 RLM 70 115 60 17 18 eduard 14 E 3./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya, spring / summer 1941

This aircraft is depicted on the series of shots made by official German photographer shortly after 3rd Staffel´s arrival to North Africa. This Emil ended his life in Cyrenaika when he fell into British hands during German retreat. Later on the fuselage without engine was seen at a wreckyard. The camouflage scheme consists of RLM 78 undersides and RLM 79 Sand Yellow uppersides. Dark Green RLM 80 dots on the uppersides imitate a typical look of North-African desert.

Tento letoun se dostal do hledáèku oficiálního fotografa pouhých nìkolik dní poté, co 3. Staffel pøilétla na africké bojištì. Tento stroj svou pou v Africe také skonèil, když bìhem ústupu padl do rukou Britù. Jeho vrak byl na konci roku 1941 k vidìní na jednom z vrakoviš. Kamuflážní schéma tvoøila modrá RLM 78 na spodních a boèních plochách. Pískovou RLM 79 na horních plochách doplòovaly skvrny tmavì zelené RLM 80, díky èemuž perfektnì splývaly s typickou podobou severoafrické pouštì.

17+18 ? 25 5 H66 H420 10 6 H11 119 120 62

H418 118

H418 118 4 H420 H66 4 120 119

9

H11 62

S7

H418 118 H66 119 H11 H420 H413 62 120 113 9 S7

H65 18

17+18 ? 25 H11 6 H420 12 62 120 H66 5 119

WHITE H11 RLM 04 H413 62 YELLOW 113 H418 H418 H66 H420 H65 118 RLM 78 RLM 79 RLM 80 RLM 70 118 119 120 18 eduard 15 Bf 109E-7 Trop STENCIL VARIANTS

S38 S30 ? S37 S23 S43 S45 S29 S16 S34 S27 87 S27 S27 Rotring S11

S42 S44 S10

S24 ? S32 S28

S20a S39 S22a S26 S16 S40

S14 S17

S31 S31 S19 S19

S18 S18

S12 S15

S44 S23

S24 ? S32 S28 S22b S35 S26 S20b S36 S15 16 eduard © EDUARD M.A. 2013 www.eduard.com Printed in Czech Republic