Univerzita Karlova V Praze Filozoﬁ Cká Fakulta

Univerzita Karlova v Praze Filozoﬁ cká fakulta

Ústav hospodářských a sociálních dějin

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Jiří Jiráček

Speciﬁ ka kolektivizace na okresu Svitavy v letech 1949–1960 The Speciﬁ c Features of Collectivization in Svitavy District between 1949 and 1960

Praha 2015 Vedoucí práce: Prof. PhDr. Drahomír Jančík,CSc. Poděkování

Na tomto místě chci poděkovat všem, bez jejichž pomoci by tato práce nevznikla. Především děkuji panu prof. PhDr. Drahomíru Jančíkovi, CSc., za více než dvouleté vedení práce a veškerou pomoc, velkou trpělivost, cenné rady i připommínky. Moje poděkování patří i Mgr. Jitce Ferencové a Bc. Filipu Binderovi za stylistické korek- tury, BcA. Anežce Ferencové za pomoc při graﬁ cké úpravě, zaměstnancům Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli a Zemského moravského archivu v Brně za poskynutí potřebných materiálů. K dokončení práce mi velmi pomohl také chrastavský kronikář Josef Ducháček a bělovská kronikářka Anna Korbářová. Velmi se cítím zavázán i všem pamětníkům, kteří si našli čas a poskytli mi mnoho cenných informací – především se jedná o Josefa Ducháčka, Františka Bártu a před dvěma lety zesnulého Františka Chladila. Za trpělivou podporu během mého bádání děkuji i mojí mamince. Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.

V Praze, dne 1. května 2015 ……………………………………………… podpis autora Abstrakt

Tato práce se zabývá procesem kolektivizace na území spadajícím do kompetence Okresního národního výboru Svitavy. Práce představuje hospodářskou i sociální přeměnu regionu po odsunu německých obyvatel. První kapitola podává obecnou charakteristiku okresu Svitavy a také ONV Svitavy jako hlavního prostředníka kolektivizace mezi vládou a jednotlivými obcemi. Další kapitola se soustředí na průběh kolektivizace na Svitavsku, a to podle dělení na tři etapy – první etapa (1949–1953), druhá etapa (1953–1954) a závěrečná etapa (1954–1960). Regionální vývoj je zasazen do souvislostí s celorepublikovými událostmi spojenými s fenoménem kolektivizace. Následující kapitola se věnuje individuálnímu průběhu kolektivizace ve vybraných obcích okresu Svitavy. Autor se pokouší na základě mikro-historických sond pouká- zat na zvláštnosti provázející realizaci kolektivizace. Cílem poslední kapitoly je na- stínění mechanismu soudních represí proti soukromým rolníkům. Pozornost se pře- devším upíná k největšímu rolníkovi Františku Blažkovi. Soudní proces s ním se stal zastrašujícím nástrojem k urychlení likvidace tzv. „kulaků“. Práce si klade za cíl vylíčit rozdílnosti v zakládání jednotných zemědělských družstev mezi obcemi nově osídle- nými a s původním obyvatelstvem. Okres Svitavy se k tomuto porovnání velmi hodí, neboť se skládá z větší části z vesnic dosídlených, ale i několika obcí ryze českých. Pramennou základnu této práce tvoří především materiály Krajského národního vý- boru Brno (pod které Svitavy v 50. letech spadaly), dále fondy ONV Svitavy, místních národních výborů několika obcí, kroniky a částečně i výpovědi několika pamětníků.

Klíčová slova československé zemědělství kolektivizace okres Svitavy perzekuce jednotné zemědělské družstvo Abstract

The thesis deals with the process of collectivization in the area which was the called Svitavy National District Committee. The thesis represents economic and social transformation after the expulsion of Germans from Czechoslovakia. First chapter serves general characteristic of Svitavy District and Svitavy National District Committee which was the intermediary among the government and individual villages. The next chapter focuses on the process of collectivization in Svitavy District divided into three phases – ﬁ rst phase (1949–1953), second phase (1953–1954) and third phase (1954–1960). Regional development is associated with nationwide con- texts which were connected with the process of collectivization. The following chapter devotes to individual process of collectivization in selected villages. The author attempts to show the peculiarities of realization of collectivization on the base of micro-historical insight. The aim of the last chapter is to outline the mechanism of judicial repression against private farmers. The main attention is focused on emi- nent local private farmer František Blažek. The trial of František Blažek became de- terrent tool which should accelerate the liquidation of “kulaks”. The thesis describes the distinctions among the newly settled villages (by Czech people) and the original villages. Svitavy District is a very apposite example for a comparison like this, be- cause it consists of a larger part of newly settled villages, but there are several purely Czech villages. Primary sources include materials such as the Brno Regional National Committee (The Svitavy District was the part of the Brno Region in the ﬁ ftieth of 20th century.), Svitavy National District Committee, several locals national committees, chronicles and alsoseveral interviews with surviving contemporaries.

Keywords Czechoslovak agriculture collectivization Svitavy District persecution Common Agricultural Cooperative OBSAH ÚVOD ...... 7 Literatura a prameny ...... 8 2 ÚZEMNÍ VÝVOJ SVITAVSKÉHO REGIONU… ...... 12 2.1 Územně správní vývoj Svitavska – od soudního okresu k regionálnímu centru ...... 12 2.2 Nové osidlování Svitavska ...... 13 2.3 Ustanovení Okresního národního výboru ve Svitavách ...... 16 3 KOLEKTIVIZACE A JEJÍ VÝVOJ NA SVITAVSKU ...... 18 3.1 První etapa kolektivizace (1949–1953)...... 18 3.1.1 Vznik prvních JZD ...... 18 3.1.2 Strojní a traktorová stanice Svitavy (STS Svitavy) ...... 26 3.1.3 Státní statek Svitavy (ČSSS) ...... 28 3.2 Druhá etapa (1953–1954 – krize JZD) ...... 29 3.3 Třetí etapa (1955–1960) ...... 32 4 PRŮBĚH KOLEKTIVIZACE VE VYBRANÝCH OBCÍCH OKRESU SVITAVY ...37 4.1 Banín – „Když JZD muži nemohou ustanoviti, ustaví jej ženy z Banína“ ...37 4.2. Chrastavec – vznik JZD ve stínu soudního procesu ...... 40 4.2.1 Charakteristika obce ...... 40 4.2.2 První pokus o založení JZD (1950–1956) ...... 41 4.2.3 Úspěšné založení JZD (1957–1960) ...... 46 4.3 Bělá nad Svitavou ...... 48 4.3.1 Národnostní sktruktura obce ...... 48 4.3.2 Charakteristika obce během rané fáze kolektivizace ...... 48 4.3.3 Deﬁ nitivní ustanovení JZD a dokončení „socializace“ Bělé nad Svitavou ...... 49 4.4 Hradec nad Svitavou– JZD v permanentním úpadku ...... 51 5 TLAK STÁTNÍ MOCI NA ZEMĚDĚLCE ...... 52 5.1 Revize pozemkové reformy (tzv. druhá pozemková reforma) ...... 52 5.2 Soudní perzekuce ...... 53 5.3 Soudní proces s Františkem Blažkem a jeho rodinou ...... 55 5.4 Veřejné procesy na Svitavsku ...... 60 Závěr ...... 63 Seznam pramenů a literatury ...... 66 Seznam zkratek ...... 69 Obrazová příloha a kopie dokumentů ...... 70 Přílohy ...... 72 ÚVOD

Téma, kterým se zabývám v této bakalářské práci, je kolektivizace venkova na vybraném území Československa. Jedná se o proces na venkově typický pro celou oblast států tzv. východního bloku. Časově kolektivizační proces v Československu probíhal od roku 1949, kdy byl přijat stěžejní zákon č. 69/1949 Sb. o JZD a naopak za ukončení kolektivizace můžeme považovat rok 1960. V té době nejvyšší státní or- gány mluvily o dokončení tzv. socializace venkova, tedy pro zespolečnění výrobních prostředků, jako předpokladu zvýšení hospodářské a sociální úrovně venkovského prostředí. Lze říci, že málokterý fenomén v našich moderních dějinách měl tak dalekosáhlé důsledky jako pokus komunistické vlády o přetvoření vlastnických struktur na ven- kově. Není asi překvapením, že právě pro venkov bylo často ničím neomezené vlast- nické právo určující a že obraz sedláka, který je hrdý na každý vlastněný metr čtve- reční půdy, patřil k typickému obrazu předúnorových časů. Tento proces ovšem vytvořil zcela nové podmínky pro hospodaření na venkově, ale co je pro nás stejně důležité, změnil sociální prostředí mnoha rolnických rodin. Navíc často zpřetrhal mnohogenerační vztahy selského stavu, který nebyl v žádném případě marginální vrstvou české společnosti.1 Mým hlavním zájmem v této práci ovšem není kolektivizace jako obecný fenomén, neboť se domnívám, že toto téma je již dobře zpracováno a že je zapotřebí širší záběr, než který může být poskytnutý v rámci této práce. Naopak bych se rád pokusil o představení kolektivizace v menší geografi cké oblasti spadající pod Okresní národní výbor Svitavy. Chci poukázat na rozdílnost průběhu kolektivizace mezi vesnicemi dosídlenými a původními. V čem se tyto dva typy vesnic nejvíce lišily? Jak intenzivní byl nátlak vůči soukromým rolníkům a byl vlastně projekt jednotných ze- mědělských družstev úspěšný na okrese Svitavy? Ve své podstatě práce navazuje na trend, který je rozvíjen současnou historiografi í. Základem je diskurz založený na mikrohistorických sondách dojednotlivých regionů, jejichž prostřednictvím se dešif- rují specifi ka dotvářející „velké“ dějiny. Co podnítilo můj zájem o kolektivizaci, resp. o průběh kolektivizace na určitém územním celku jakým je ONV Svitavy? Především jsou to důvody osobní, neboť mnozí z mých předků se živili zemědělstvím. Navíc většina z nich pocházela z vesnice Chrastavec, který se v roce 1949 stal součástí svitavského okresu. Můj pradě- deček i dědeček k půdě velmi tíhli, oba byli malorolníci, ale přesto museli být, jako každý rolník v Československu, konfrontováni se zakládáním jednotných zeměděl- ských družstev.

1 BŘEZINA, Vladimír. Kolektivizace zemědělství v Československu v letech 1955–1960. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti. Praha: Dokořán, 2008, s. 128.

7 Taktéž se domnívám, že je stále nutné psát o kolektivizaci. Přestože v dnešní době se bádání o minulém režimu velmi rozvíjí, člověk se na základě rozsahu soudobé literatury se zemědělskou tématikou neubrání pocitu, že venkov zůstává stálou „popel- kou“ na poli historiograﬁ ckém. Navíc otázky osobního vlastnictví půdy zůstávají stále aktuální, což dokazují např. problémy spojené s vyvlastňováním pozemků z důvod stavby komunikací. Je tedy velmi důležité, aby kolektivizace byla stále studována. Dalším důvodem pro volbu svitavského regionu byl fakt, že jsem byl fascinován rozdílným průběhem tohoto procesu v jednotlivých obcích Svitavska. Především bylo velmi zajímavé sledovat, jak obce s původně německým osídlením (za druhé světové války součást Říšské župy Sudety) a obce české, které byly k regionu přidruženy po vzniku okresních národních výborů, prošly rozdílným průběhem založení JZD. V tom spatřuji jistou zajímavost, která stojí za povšimnutí. Většina dosídlených obcí prošla na první pohled ideálním, bezproblémovým procesem a naopak obec, jakým je právě Chrastavec, zažila jiný příběh. I když správu měly společnou, historii nikoliv. Co se struktury týče, nejprve se práce zaměří na představení okresu, jeho charakteristiku a historický vývoj v letech těsně předcházejících kolektivizaci. Především se jedná o dosídlení obyvatelstvem českého původu, nahrazujícím německé obyvatel- stvo, které již ve středověku osídlilo tzv. hřebečský jazykový ostrov. Následovat bude kapitola o samotném ONV Svitavy, jeho vývoji v daných letech. V další části práce bych popsal obecný vývoj kolektivizace okresu od jejího počátku do méně radikální fáze ve druhé polovině 50 let. Na tuto část navážou kapitoly představující jednotná zeměděl- ská družstva, která vznikla v regionu a jejichž vývoj vykazuje určité speciﬁ cké rysy. Hlavní pozornost bude věnována obcím Chrastavec, Bělá nad Svitavou, Banín a sle- dování jejich vývoje od přípravných výborů JZD až po dozvuky socializace venkova. Další část práce se věnuje soudním represí, které pochopitelně postihly i tuto oblast. V této souvislosti se nabízí případ na okrese nejmajetnějšího Josefa Blažka, na kterém lze ukázat běžný represivní postup, který státní moc aplikovala na tzv. kulaky.

Literatura a prameny

Kolektivizace v Československu jako předmět historického bádání prožívá v po- sledních dvaceti letech velmi významný vzestup. Historiograﬁ e před rokem 1989 se tomuto tématu prakticky nevěnovala. Jistou výjimkou a svým způsobem i zvláštností může být publikace Ladislava Feierabenda, který v roce 1952 v anglickém exilu se- psal pojednání o Zemědělském družstevnictví do roku 1952. Pro dnešní historiky a zájemce o kolektivizaci však spíše může sloužit jako primární pramen sepsaný od- borníkem na dané téma. Prvním odborným dílem vydaným po pádu komunismu, které zprostředkovává částečná vysvětlení fenoménu kolektivizace a ve své podstatě i podává základní de- ﬁ nice, je publikace Antonína Kubačáka „Dějiny zemědělství v českých zemích II. díl

8 (1900–1989)“.2 Jedná se o menší práci, v rámci které se Kubačák jako pracovník ministerstva zemědělství pokusil představit fungování mocenského aparátu podílejí- cího se na kolektivizaci. Hlavním přínosem knihy je podchycení právních aspektů kolektivizačního procesu a podrobný rozpis kompetencí místních, okresních a kraj- ských národních výborů jako hlavních státních orgánů, které se měly postarat o pře- měnu venkova po hospodářské a sociální stránce. Tato menší publikace se později stala základem pro přehledovoupráci „Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě“,3 na které se podílel Kubačák s archeoložkou Magdalénou Beranovou. V souvislosti s fenoménem kolektivizace nelze opominout osobnost Karla Jecha. Jeho první větší prací, která podala obecnější náhled na zemědělství v 50. letech v Československu, byl „Soumrak selského stavu“.4 Tato práce byla podrobněji přepra- cována, výsledkem bylo jeho stěžejní dílo – „Kolektivizace a vyhánění sedláků z pů- dy“.5 Jedná se o dílo mapující celý proces kolektivizace. Nejenom její samotný prů- běh v Československu, ale také její předpoklady a stručný nástin tohoto procesu v Sovětském svazu. Kniha je inovativní mnoha ilustrujícími prameny, jež poskytují celkový vhled do tehdejšího prostředí. Hlavním bodem zájmu ovšem pro Jecha zůstá- vala otázka perzekvovaných rolníků. K té se vrátil o několik let později ve sborníku „Akce ‚K’“,6 na jehož vydání spolupracoval s Petrem Blažkem a Michalem Kubálkem. Tato publikace obsahuje velmi podrobné seznamy perzekvovaných rolníků, čímž slouží jako velmi užitečná pomůcka pro studium represí kolektivizace. Přispěvatelem do tohoto sborníkubyla i Jana Burešová, jež patří k osobnostem dlouhodobě se věnu- jícím kolektivizaci. Tento sborník je mimo jiné ukázkou nově rozmáhajícího se zájmu vědecké obce o osudy jednotlivých rolnických rodin, neboť v této publikaci se mnozí, často mladí historici, vydali cestou mikrohistorických sond do jednotlivých regionů. Do výčtu literatury o kolektivizaci se nesmí zapomenout na stěžejní dílo „Venkov pod kolektivizační knutou – Okolnosti exemplárního„kulackého procesu“7 od historika Jiřího Urbana. Tato kniha je velmi výrazným počinem, neboť se jedná o skutečně podrobně rozebraný příběh dvou spřízněných zemědělských rodin, které byly po- stiženy likvidací soukromě hospodařícího sektoru. Autor využil mikrohistorické metody, kterou pochopitelně zasadil do obecného kontextu. Jedná se o velmi podrobný vhled do událostí 50. let, kdy autor na základě široké pramenné základny vylíčil celý kolektivizační proces. Jistě významným počinem na poli bádání o kolektivizaci byla mezinárodní konference konané ve dnech 10.–13. září 2007, nesoucí název: „Kolektivizace

2 KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v českých zemích II. Díl (1900–1989). Praha 1995. 3 BERANOVÁ, Magdaléna. KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. 4 JECH, Karel. Soumrak selského stavu, 1945–1960. Praha 2001. 5 JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. 6 BLAŽ EK, Petr, JECH, Karel. KUBÁLEK, Michal. Akce „K“: vyhnání sedlák ů a jejich rodin z usedlostí v padesátý ch letech: studie, seznamy a dokumenty. Praha 2010. 7 URBAN, Jiří. Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního „kulackého“ procesu, Praha: Vyšehrad, 2010.

9 v Československu a středoevropské souvislosti 1948–1960“.8 Výsledkem byla stejno- jmenná kniha editorů Petra Blažka a Michala Kubálka. Do tohoto sborníku přispěli např. Vladimír Březina, Jiří Pernes, Jana Burešová. Příspěvky se zabývají fenoménem kolektivizace v Československu a v ostatních zemích východního bloku, refl ektují souvislosti sociální, politické, hospodářské hlediska, ba i kulturní. V tomto sbor- níku je nastíněn velmi zajímavý pohled na fi lmovou produkci minulého režimu, který podává obraz o kolektivizačním procesu. Dva výše zmiňovaní historici, Jiří Pernes a Vladimír Březina, se podíleli na dalším sborníku „Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství 1957 – 1960“,9 ve kterém sledují podstatně méně studované období kolektivizace, které se z hlediska státní moci ukázalo jako podstatně úspěšnější než období předcházející. Prozatím poslední knihou zabývající se kolektivizací je sborník „Kolektivizace v Československu“,10 která byla vydána roku 2013 z iniciativy vědeckých pracov- níků Ústavu pro studium totalitních režimů, editorů Jaroslav Rokoského a Libora Svobody. Publikace se snaží o komplexní náhled na celý proces, především zde staví vedle sebe obecné souvislosti a pohledy do jednotlivých regionů. Velkým přínosem na poli bádání o kolektivizaci je celkové shrnutí výsledků historiografi ckého bádání po roce 1989 od Jana Burešové. V roce 2011 vyšla široce koncipovaná a na obsah bohatá kniha od Karla Kaplana „Proměny české společnosti 1948–1960, část druhá, Venkov“.11 Publikace je součástí knižní řady, ve které autor analyzuje dopad politických rozhodnutí (ÚV KSČ, KNV) a nižších stupňů státní moci (ONV, případně MNV) na vesnici a podává kvalifi ko- vaný obraz její složité sociální přeměny v 50. letech. Prozatím se jedná o poslední ucelenou publikaci, která na základě především pramenů KSČ nahlíží na proces kolektivizace v jeho širších souvislostech. Zcela specifi cký vhled na kolektivizaci nám taktéž poskytuje rozsáhlé dílo od re- nomovaného historika Josefa Petráně „Dějiny českého venkova na příběhu Ouběnic“. 12 Vyznačuje se mimo jiné autorovým osobním vztahem k obci, důvěrnou znalostí místních lidí a jejich osudů. Tím také kniha poskytuje více autentičnosti a bezpro- střednosti a umožňuje tak lépe pochopit život na vesnici i jeho proměny, včetně té kolektivizační. Do konečného výčtu monografi í a sborníků je dobré uvést další příspěvky, které se zabývají venkovem a jeho přeměnou v 50. letech. Jedná se o disertační, diplo- mové či bakalářské práce, které potvrzují rostoucí zájem mladých historiků o tuto

8 BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal (eds.). Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středo- evropské souvislosti, Praha 2008. 9 BŘEZINA, Vladimír – PERNES, Jiří (eds.). Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství v Československu 1957–1960, Brno2009. 10 ROKOSKÝ, Jaroslav, ed. a SVOBODA, Libor, ed. Kolektivizace v Československu, Praha 2013. 11 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012 12 PETRÁŇ, Josef. Příběh Ouběnic: mikrohistorie české vesnice. Praha 2001; PETRÁŇ, Josef. Dvacáté sto- letí v Ouběnicích: soumrak tradičního venkova. Praha 2009; PETRÁŇ, Josef. Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic. Praha 2011.

10 rozporuplnou dobu. Mezi větší práce tohoto typu patří „Kolektivizace a transformace československého a českého zemědělství v letech 1945–2004“13 od Zdeňka Hraby obhájené na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Předcházející odstavce se zabývaly odbornou literaturou, ze které tato práce vy- cházela. Stěžejním zdrojem pro tuto práci jsou prameny primární. Jedná se o kroniky určitých obcí, především obcí Chrastavec, Svitavy a Vendolí. Naopak některé obce kroniky pro danou dobu vůbec nevedly. Vysvětlením nám zde především může být počáteční malá vazba nových obyvatel, kteří do oblasti přišli po odsunu Němců. Podstatně významnější informační funkci mají pro tuto práci prameny krajských, okresních a částečně místních národních výborů. Průběh kolektivizace nejlépe za- znamenávají písemnosti ONV, v případě této práce se jedná o archivní fond ONV Svitavy (SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli). Pochopitelně tyto úřední prameny ne- dokáží osvětlit tehdejší události, přesto poskytují nejvíce informací k procesu zaklá- dání jednotných zemědělských družstev. Jen do jisté míry bylo možné implemento- vat prameny MNV Chrastavec, MNV Bělá nad Svitavou, MNV Vendolí a dalších. Na rozdíl od ONV Svitavy se jedná o velmi špatně vedené dokumenty, které jsou strohé, prakticky bez výpovědi. Poslední zmiňované prameny – materiály KNV Brno posky- tují náhledy na okres jako celek v rámci celého kraje. Většina pramenů dokumentuje pohledy a strategie vyšších státních orgánů kladoucí důraz např. na zakládání vzor- ných JZD či na osvětu mezi zemědělci. Klíčovým pramenem pro poznání soudních represí jsou soudní spisy z fondu Soudní prokuratury Svitavy (SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli). Každý proces, který prošel tímto orgánem státní moci, byl s velkou pečlivostí zaznamenán a naštěstí pro nás nedošlo k jeho skartaci. Patří do kategorie „maření hospodářského plánu“, do které spadají procesy s tzv. „kulaky“ a drobnější případy, které dokreslují absurdnost celého počínání státní správy. Posledním zdrojem informací byly výpovědi pamětníků kolektivizace.14 Problémem souvisejícím s výpověďmi pamětníků je především malý počet rolníků, kteří již byli v danou chvíli v produktivním věku. Také už nejsou vždy schopni podat komplex- nější náhled na danou věc. Obecně ovšem platí, že práce s nimi není příliš jednodu- chá, neboť určit věrohodnost jejich výpovědi je mnohdy nemožné. Jistou výjimkou je obec Chrastavec, aspoň co se týče úspěšnosti rozhovorů na toto téma. Získaných informací zde bylo nejvíce a na jejich základě bylo možné se pokusit dešifrovat ko- lektivizační proces nejenom v této obci.

13 HRABA, Zdeněk. Kolektivizace a transformace československého a českého zemědělství v letech 1945– 2004: právně normativní pohled, Praha 2013 14 Na toto téma v poslední době vznikla literatura, která se zakládá čistě na osobních výpovědí postiže- ných – RŮŽIČKA, Miloslav a Tomáš RŮŽIČKA. Vyhnanci: akce „Kulak“: zločin proti lidskosti!. Česko: Milosloslav Růžička, 2008–2011, 2 sv.

11 2 ÚZEMNÍ VÝVOJ SVITAVSKÉHO REGIONU

Dnešní okres Svitavy je rozlohou největší, ale zároveň počtem obyvatel nejméně zalidněný okres v celém Pardubickém kraji.15 Rozkládá se na 1 334 km², svůj domov v něm má 105 112 obyvatel.16 Z celkové rozlohy okresu Svitavy zaujímá zemědělská půda 60,89% (z čehož orné půdy je 75,52 %).17 V rámci pardubického kraje má primární sektor na Svitavsku největší procentuální zastoupení. Hlavními zemědělskými plodi- nami jsou řepka a tradiční obiloviny, dříve se jednalo především o bramborářskou oblast. V minulosti ani v současnosti nebyla půda v okresu Svitavy nejúrodnější. Okres Svitavy se rozkládá na hranici Čech a Moravy. Tato bývalá zemská hranice je již sotva v současnosti rozeznatelná, pouze ji lze vysledovat v názvech obcí od- kazující se k české, či k moravské lokaci. Moravská Chrastová, Moravský Lačnov, či do nedávna existující Česká Radiměř. Dnešní okres Svitavy se v minulosti sklá- dal z pěti správných celků, jejichž centry byly Svitavy, Polička, Moravská Třebová, Jevíčko a Litomyšl. Ve druhé polovině 40. let 20. století byly ve všech pěti zmíněných městech zřízeny okresní národní výbory zajišťující správu tehdejších okresů.

2.1 Územně správní vývoj Svitavska – od soudního okresu k regionálnímu správnímu centru

Oblast Svitavska zaznamenala v průběhu posledních dvou staletí velké adminis- trativní změny. Od roku 1850 byly Svitavy součástí politického okresu Moravská Třebová, který se skládal ze tří soudních okresů – Moravské Třebové, Svitav a Jevíčka. Oblast spadající pod politický okres Moravskou Třebovou byla největším celkem a na základě této skutečnosti se stala Moravská Třebová hlavním správním centrem celé oblasti. Pocelou druhou polovinu 19. století a první dekádu 20. sto- letí se Svitavy (reprezentovány městským výborem)18 snažily stát novým centrem regionu. Hlavním argumentem pro přesunutí administrativního centra regionu do Svitav byl hospodářský potenciál svitavského textilního průmyslu. Svitavy se také jako jediné z výše zmíněných měst nacházely na důležité trati Česká Třebová – Brno. S rozvojem automobilismu na počátku 20. století se staly významnou křižovatkou mezi Mohelnicí, Brnem, Hradcem Králové a Lanškrounem, ovšem všechny pokusy o přesun politického centra do Svitav selhávaly až do roku 1948. Na druhou stranu argumentem proti ambicím Svitav byl malý počet obcí spadajících pod jurisdikci soudního okresu Svitavy. Například v soudním okrese Svitavy bylo pouze 15 obcí,

15 Ke kraji Pardubice náleží dále okresy Ústí nad Orlicí, Chrudim a Pardubice. 16 Platné k roku2012, přejato z Českého statistického úřadu. 17 Přejato z Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz/xe/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_svitavy). 18 Povětšinu 19. století byly Svitavy řízeny městským výborem. Na základě zákona č. 73/1919 Sb. „o měst- ských zastupitelstvech“, byl městský výbor nahrazen městským zastupitelstvem. JANÁK, Jan. Hledíková, Zdeňka. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989. s. 443.

12 na rozdíl od Moravské Třebové, která administrativně spravovala 40 obcí. Dokonce i soudní okres Jevíčko měl ve své správě osmnáct obcí.19 V období před Mnichovem prošlo Svitavsko, resp. Moravsko-Třebovsko, velkou pře- měnou. Po první světové válce byla celá tato oblast krátce součástí tzv. Sudetenlandu, tedy jedné ze čtyř německých oblastí, které se v roce 1918 chtěly odtrhnout od nově vzniklé Československé republiky a spojit se s Německým Rakouskem.20 Tento koncept tehdy nedošel naplnění, na rozdíl od roku 1938, kdy čeští Němci na základě mnichovské dohody uspěli a připojili se k Německé říši. Svitavsko se poté jako zcela německý region21 stalo spolu s Moravskou Třebovou součástí německého landrátu, tzn. venkovského okresu. Jejich správa byla svěřena vládnímu prezidentovi v Opavě, který podléhal říšskému místodržiteli Konrádu Henleinovi, který stál v čele Říšské župy Sudety. V tomto období poprvé došlo k narušení historických zemských pří- slušností jednotlivých obcí, neboť mimo Svitavsko a Moravsko-Třebovsko byly klan- drátu připojeny další obce ze sousedících okresů, např. části Poličska a Jevíčska, které nikdy předtím nebyly součástí Moravy. V období druhé světové války spadalo pod Svitavy již 40 vesnic, pod Moravskou Třebovou 49 obcí. Po druhé světové válce docházelo k jednoznačnému zvýšení vlivu Svitav, což se odrazilo v zesílené snaze města stát se novým správním centrem přilehlého regionu. V krátkém období třetí republiky ovšem přetrvával územní stav existující před druhou světovou válkou.22

2.2 Nové osídlování Svitavska

Do konce druhé světové války se pro region, jehož centrem byly Svitavy a Moravská Třebová, vžilo označení Hřebečský německý jazykový ostrov (někdy je možné se setkat s pojmenováním Svitavský jazykový ostrov).23 Součástí Hřebečského jazyko- vého ostrova byly nejenom dva zmíněné soudní okresy, ale také Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Zábřeh na Moravě, částečně Mohelnice a Štíty.24 Hraniční oblastí tohoto celku bylo devět obcí, z nichž část spadala pod správu Okresního národ- ního výboru ve Svitavách ustanoveného až roku 1949. Jednalo se o obce Banín (německy Bohnau), Bělá nad Svitavou (Deutche Bielau), Lavičné (Neu Bielau) a Českou Radiměř (Rothmühl).25 19 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále SOkA Litomyšl), fond Okresního národního vý- boru Svitavy (dále ONV Svitavy), kt. 1, Zpráva o vzniku a vývoji ONV ve Svitavách z roku 1960. 20 VELEŠÍK, Vladimír. Osídlování Svitavska v letech 1945–1947. Velešík, Vladimír. In: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy / Litomyšl. Litomyšl 2000, s 199–268. 21 Důkazem potvrzující kulturní vyspělost německého etnika ve svitavském regionu může být, že od druhé poloviny 19. století byla ve Svitavách vybudována německá knihovna, která patřila k největším v celém moravském markrabství. 22 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, kt. 1, Zpráva o vzniku a vývoji ONV ve Svitavách z roku 1960. 23 V celém jazykovém ostrovu žilo k roku 1938 dohromady 126 000 obyvatel, kteří žili ve 142 obcích, z toho bylo českých obcí 13. Celkové zastoupení německy hovořících lidí bylo přibližně 84%. 24 ZRŮSTOVÁ, Pavlína. Sociálně-ekonomické důsledky odsunu Němců ze Svitavska. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Filozoﬁ cká fakulta. Vedoucí práce Václav Toušek. s. 15. 25 Další obce byly Česká Dlouhá, Pomezí, Modřec a Stašov. Po roce 1949 ale nebyly součástí ONV Svitavy, z tohoto důvodu nejsou v našem příběhu důležité. http://www.zwittau.cz/WEB/osidleni.htm (25.10. 2014)

13 Od roku 1945 prošla celá oblast Hřebečského jazykového ostrova procesem tzv. nového osídlování pohraničí, kterému předcházel odsun německého obyvatelstva. Příchod českého etnika do této oblasti lze rozdělit dotří základních etap.26 Pro první etapu nového osidlování (od dubna do října 1945) bylo typické, že došlo k ustanovení národních správ nad německými majetky, které byly následně konfi sko- vány na základě druhého dekretu prezidenta republiky.27 V tomto raném období do pohraničních oblastí přicházeli noví osídlenci převážně živelně. Jednalo se o velmi agresivní dobu, ve které bylo na vrcholu řádění tzv. revolučních gard. Je nutné podotknout, že právě mnozí příslušníci těchto agresivních skupin, které se v tomto období podílely největší měrou na násilnostech, často spojovaných s tzv. „divokým odsunem“, si zabraly ty nejlepší konfi skované pozemky. V případě Svitavska byli ná- rodní správci rekrutováni především z řad nově příchozích lidí, a to kvůli slabému zastoupení českého etnika nacházejícího se před koncem druhé světové války na Svitavsku. V jiných oblastech dřívějšího hřebečského jazykového ostrova byla situace po- někud jiná. Například na Jevíčsku měla svůj původní domov velká česká populace, která se po válce vracela z vnitrozemí a následně přebírala ve své původní domovině iniciativu. Mnozí z jejích řad se stávali národními správci. Svitavsko se i přes menší zemědělskou atraktivitu, způsobenou relativně slabou bonitou půdy, těšilo velkému zájmu nových osadníků, pravděpodobně pro jeho relativně vysokou průmyslovou vyspělost. Nově příchozí rolníci se nemuseli obávat, že budou závislí pouze na svých polích, neboť v okolí byl dostatek pracovních míst, na rozdíl od sousedící Moravské Třebové. Nově příchozí směřovali zejména do obcí Moravský Lačnov, Čtyřicet Lánů, Javorník a Březová nad Svitavou. Obce Čtyřicet Lánů, Moravský Lačnov a Javorník nově příchozí lákaly především příděly půdy (v rozmezí 8–15 ha) umožňující jim získat vlastní hospodářství. Druhým pravděpodobným důvodem byla blízkost sa- motných Svitav, ve kterých se nacházelo několik textilních podniků s dlouhou tra- dicí výroby a tudíž s možností dalších výdělků.28 Pro usazování se v Březové nad Svitavou svědčilo jednak dobré vlakové spojení se Svitavami, tak i přítomnost to- várny Centrofl ór (výroba papírových květin). Dalším pozitivem byla skutečnost, že většina nemovitostí se v Březové nacházela ve velmi dobrém stavu.29

26 ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005. s. 49. 27 Konﬁ skace v této etapě probíhaly na základě Sb. zákonů a nařízení z roku 1945, Dekret presidenta republiky č. 2 ze dne 21. června 1945 „O konﬁ skaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“. 28 Ve Svitavách největším textilním podnikem byl Národní podnik Vigona, který vznikl sloučením jedenácti textilních podniků. Nejvýznamnější podniky byly: Bratři Ettlové (přádelna bavlny), J. Budig a spol. (tkalcovna a výroba konfekce), Max Pirschl (tkalcovna, přádelna, úpravna a bělidla), Karl Regner ml. (tkalcovna bavlněného zboží a barvírny). Dalším významným podnikem byl Národní podnik Svitap, který se před znárodněním jmenoval K. H. Barzhel (tkaní a šití pracovních oděvů, prostěradel, plachtoviny, stanů, ručníků a ubrusů). FIKEJZ, Radoslav, VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. Svitavy 2006. s. 269. 29 Tamtéž, s. 253.

14 Během novéhoosidlování na Svitavsku došlo k jistému napětí, které bylo vyvo- láno požadavkem ministra zemědělství o revizi hospodaření přidělených statků. Především se jednalo o bohatou obec Čtyřicet Lánů, ve které proběhla demonstrace místních národních správců. Jejich protesty měly za cíl zastavit zmíněnou revizi, ale neměly žádný viditelný ohlas.30 Druhá etapa osidlování (od října 1945 doléta 1946) bývá označována za tzv. or- ganizované osídlování, během kterého hrálo značnou roli, zda nově příchozí lidé měli k regionu nějaký osobní vztah (často i rodinné a příbuzenské vazby). Orgánem zodpovědným za nové osídlení Svitavska byla osídlovací komise ministerstva země- dělství se sídlem v Moravské Třebové. Nejvyšším státním orgánem spadajícím pod ministerstvo zemědělství byla Ústřední komise provnitřní osídlení, která předpoklá- dala, že do osídlování obyvatelstvem z blízkých regionů je výhodné, neboť je navyklé na stejné zemědělské podmínky. Z tohoto důvodu upřednostnila příchozí z přileh- lých a blízkých oblastí. Schvalovací proces, kterému individuálně předcházelo podá- vání přihlášek, se vyznačoval větší soﬁ stikovaností. Nebylo již možné se nastěhovat do nové usedlosti živelně a bez povolení. Navíc se přesněji konkretizovalo, jaké pozemky lze přidělit nově příchozím rolníkům. Největší hospodářství měla rozlohu do 20 hektarů. Nejmenší možná výměra (tzv. trpasličí hospodářství) činila pouhé 2 ha, tudíž rolníci s tak nízkou výměrou byly nuceni hledat jiný zdroj příjmu, a to přede- vším v sekundárním sektoru.31 Poslední třetí etapa nového osidlování (od léta 1946 do léta, resp. podzimu 1947) je spojena s mnoha zásadními problémy. Nejčastěji se začínal projevovat fenomén odchodů, v rámci kterých rolník podal stížnost na stav přiděleného hospodářství a následně je opustil. Na špatné stavy přidělených hospodářství způsobující obtíž- nější plnění předepsaných dodávek se později odvolávali i soudně stíháni rolníci ve vrcholné etapě kolektivizace.32 Nedostatek rolníků projednotlivá hospodářství byl ře- šen zmírněným podmínek pro získání hospodářsky nezajímavých polností. U tako- vých hospodářství často docházelo ke snížení jejich ceny. Navíc neobsazená hospo- dářství byla přidělována osídlencům i ze vzdálenějších oblastí. V případě svitavského okresu se často jednalo o rolníky z jihovýchodní Moravy. Nejmenší zájem osídlenci projevovali ovelmi izolovanou obec Sklená, která byla z velké části osídlena lidmi až z Uherského Brodu.33 Pro Svitavsko v porovnání s okolními okresy ale platí, že na jeho území bylo nové osídlení dokončeno již v roce 1947.34

30 ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005. s. 54. 31 http://www.zwittau.cz/WEB/osidleni.htm (25.10. 2014). 32 K tomuto tématu více v kapitole o soudních represích. 33 ZRŮSTOVÁ, Pavlína. Sociálně-ekonomické důsledky odsunu Němců ze Svitavska. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Filozoﬁ cká fakulta. Vedoucí práce Václav Toušek. s. 55–58. 34 VELEŠÍK, Vladimír. Osídlování Svitavska v letech 1945–1947. Velešík, Vladimír. In: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy/Litomyšl. Litomyšl 2000. s. 199–268.

15 2.3 Ustanovení okresního národního výboru ve Svitavách

Po osvobození měly Svitavy společnou správu s Moravskou Třebovou, ale opět vyvstala snaha místní správní komise ve Svitavách35 o ustanovení samostatného svitav- ského okresu. Již 4. června 1945 byla odeslána první žádost ministru vnitra Václavu Noskovi, 19. června téhož roku, následovalo druhé memorandum určené opět doru- kou ministra vnitra. Dne 20. října bylo odesláno poslední memorandum, ve kterém bylo poukázáno na průmyslovou důležitost Svitav. Správa jednotlivých okresů před založením okresních národních výborů byla vyko- návána v krátkém období od 9. do13. května revolučním národním výborem, a poté správní komisí,36 která byla jmenována ministerstvem vnitra. Tyto komise rozsahem svých pravomocí navázaly na bývalé politické a soudní okresy a pro svou práci pře- vzaly jejich aparát. Ve Svitavách došlo ke zřízení správní komise na základě vlád- ního nařízení č. 4/1945 Sb. ze 14. května 1945. Správní komise se ujala správy nad celým bývalým soudním okresem Svitavy. V čele komise stáli Karel Jiroušek a sta- rosta Svitav Josef Dědič. Dalšími jejími členy byli například Antonín Macalík, Alois Hlinický, dr. František Havran. Pod správní komisi spadalo několik úřadů, např. úřad prostyk s armádou, oddělení pro styk s Rudou armádou, živnostenské a hospodář- ské oddělení. Ukázalo se, že raná fáze fungování správní komise byla velmi náročná, mimo jiné i proto, že se nedařilo zajistit bezproblémový odsun Němců. Jisté obtíže způsoboval také průchod německých zajatců a dislokace francouzských a italských zajatců.37 V období nového osidlování došlo v roce 1948 k nejvýraznější územní přeměně, neboť na základě zákona č. 280/1948 Sb. „okrajském zřízení“ bylo původní zemské čle- nění nahrazeno 19 novými kraji. Mezi ně patřil kraj Brno, jehož součástí se stal i nově vzniklý politický okres Svitavy. Předpokladem pro vznik svitavské okresní správy, resp. Okresního národního výboru Svitavy, bylo přijetí vládního nařízení č. 3/1949 Sb. „o územní organisaci okresů v českých zemích“. V souvislosti s tímto zákonem došlo k přizpůsobení okresních a krajských hranic. Navíc se počet okresů v republice zvýšil na 179, a zároveň došlo ke sjednocení soudních okresů se správními.38 Do té doby

35 V čele města stála místní správní komise do 3. ledna 1946, kdy byl zřízen Místní národní výbor Svitavy. FIKEJZ, Radoslav, VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy.Svitavy 2006. s. 245. 36 V období 19. června 1945 do 3. ledna 1946 v čele správní komise stál Josef Dědič (ČSNS), první místo předsedou byl Jaromír Lukeš (KSČ), další členové byli Bohuslav Lněnička (KSČ), Josef Stejskal (ŠSNS), Bedřich Huppert (ČSSD) a Josef Trach (KSČ). FIKEJZ, Radoslav, VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. Svitavy 2006. s. 232. 37 V tomto případě je myšlen organizovaný odsun, neboť během tzv. divokého odsunu ještě orgány místní s právy neměly pevné ukotvení, jednalo se o spontánní a nikým neřízenou akci. 38 BOHÁČKOVÁ, Kamila. Reformy územně správní organizace na území ČR po roce 1945, bakalářská práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, 2005.

16 Svitavy byly pouhým soudním okresem (sídlem státní prokuratury), ale nyní se staly konečně trvale administrativním centrem celého regionu.39 Okresní národní výbor ve Svitavách byl ustanoven v rámci správních reforem k 1. lednu 1949.40 Území okresu Svitavy z velké části tvořily obce, které byly po mni- chovském diktátu odtrženy od Československa a poté se staly součástí Říšské župy Sudety. Tyto obce byly vysídleny, a tudíž nebylo možné ihned po osvobození přistou- pit k ustanovení ONV, jak tomu bylo v okresech s původně většinovým českým obyvatelstvem. Z tohoto důvodu se Svitavsko opět dostalo pod správu ONV Moravská Třebová, která byla sídlem politického okresu existujícího v letech 1918–1938. Okresní národní výbor se staral mimo jiné o plynulý zemědělský rozvoj na okrese. Dalšími jeho pravomocemi byly např. konﬁ skace zemědělských majetků, rozpis výrobních plánů pro jednotlivé obce, nábor zemědělských sil nebo později zřizování tzv. pracovních skupin pro ustavení JZD. Okresní národní výbor si také nechával od místních národ- ních výborů vypracovávat zprávy o činnosti JZD. Od roku1949 byl ONV hlavním orga- nizátorem kolektivizace.41 Pod správu a kontrolu ONV Svitavy v roce 1949 spadaly obce Banín, Březová nad Svitavou, Česká Radiměř, Čtyřicet Lánů, Hradec nad Svitavou, Horní Hynčina, Chrastavec, Moravská Chrastová, Javorník, Kamenná Horka, Koclířov, Mikuleč, Moravská Radiměř, Moravský Lačnov, Opatov, Opatovec, Ostrý Kámen, Pohledy, Rozhraní, Rudná, Sklené, Svitavy, Študlov, Vendolí a Želívsko.42 Rok 1949 se nesl ve svitavském okrese nejenom správní transformací, ale taktéž byl počátkem transformace vlastnických poměrů rolníků – přeměnou soukromé malovýroby na družstevní, resp. státní velkovýrobu. Výjimky, které se této změně dlouze bránily, představovaly pouze obce Chrastavec, Študlov a Deštná. Tam JZD vznikla teprve ve druhé polovině 50. let.43 S ukončením kolektivizace koresponduje správní reforma z 1. července 1960. Po této územní přeměně se okres Svitavy rozšířil prakticky do dnešní podoby. Novou součástí okresu se staly zaniklé okresní národní výbory v Litomyšli, Poličce, Moravské Třebové a taktéž menší část z ONV Boskovice.44

39 První rozsudek svitavského soudu byl vynesen 7. února 1947. Jeho nadřízeným orgánem byl Krajský soud v Brně. V roce 1952 se okresní soudy přejmenovaly na lidové soudy, které fungovaly nejen ve Svitavách, ale také v Moravské Třebové, Litomyšli, Poličce a Jevíčku. V roce 1960 došlo k územní re- organizaci, na jejímž základě vznikl opět Okresní soud ve Svitavách. FIKEJZ, Radoslav, VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy: Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. s. 263. 40 První okresní národní výbory a místní národní výbory byly ustanoveny už v roce 1945. Národní výbory měly na starost konﬁ skace, řízení o národní správě a ustanovování národních správců do menších podniků. V rámci pozemkové reformy se podílely na jejím uskutečňování. Do roku 1949 se zcela vytvořilo konkrétní vymezení pravomocí mezi MNV a ONV. KUKLÍK, JAN, a kol. Vývoj československého práva 1945–1989, I. Praha 2009. s. 94–95. 41 KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v českých zemích. Praha 1995, 2s. s. 185. 42 Většina zmíněných obcí vytvořily svá vlastní JZD do roku1955, i když jenom dočasně. 43 Moravský zemský archiv v Brně (dále MZA Brno), fond KNV Brno, kt. 605, Seznam jednotných zemědělských družstev v brněnském kraji dle stavu 31.12. 1955, f. 129. 44 PozánikuokresuBoskovice v roce 1960 připadla většina obcí pod nově vzniklý ONV Blansko.

17 3 KOLEKTIVIZACE A JEJÍ VÝVOJ NA SVITAVSKU

Kolektivizace může být považována za největší hospodářskou a sociální přeměnu selského stavu během 20. století. Byla velkým a zásadním zásahem do života více jak jedné generace rolníků. Jednalo se o přechod na model kolektivního hospoda- ření, které mělo být implantováno do sociálního prostředí založeného na tradičních hodnotách (pevné rodinné vazby, katolicismus). Navíc pro venkov byl určující velký důraz na soukromé vlastnictví. Komunistická strana odůvodňovala tento postup hospodářky a jednoznačně mu určila prvořadý význam. Rozvoj společnosti byl zcela závislý na hospodářské výkonnosti země. Cesta pokroku měla jít ruku v ruce s pře- chodem od soukromé zemědělské malovýroby k vyspělé státem řízení velkovýrobě. A to se také stalo prioritou pro mnohé země socialistického bloku. Kolektivizaci nelze považovat za krátkodobý proces probíhající bezproblémově. Naopak se jednalo o přeměnu obsahující ve svém vývoji mnohé peripetie, na jejichž základě lze proces rozdělit na tři etapy. I. etapa (1948–1952) je nazývána přípravným obdobím, během kterého došlo k první fázi zakládání JZD. II. etapa (1953–1955) může být charakterizována jako „krizové období“, tj. rozpadání družstevního sys- tému. III. etapa (1955–1960) zahrnuje proces překonáváním krize, ukotvování sys- tému a dokončení socializace venkova.45

3.1 První etapa 1949–1953) 3.1.1 Vznik prvních JZD

Historický okamžik únorového převratu 1948 se udál v době revize pozemkové reformy (tzv. druhé pozemkové reformy), která primárně zmenšila pozemky vlastněné velkostatky.46 Po ukončení revize pozemkové reformy přišli českoslovenští komunisté s úvahami o kolektivizaci. Inspirací jim byl pochopitelně Sovětský svaz, který prová- děl kolektivizaci na svém území od roku 1929 (po ukončení Nového ekonomického plánu).47 Představou komunistické vlády Československa bylo, že kolektivizační úsilí povede zvýšení zemědělské výroby a dodávek, že dojde k vylepšení životních pod- mínek komunisty proklamované hlavní opory na venkově – drobných a středních rolníků. Silně zde byl přítomen i ideologický podtext, neboť socializace měla být deﬁ nitivním ukončením „vykořisťování“. K přijetí právního dokumentu zahajujícího kolektivizaci došlo až 25. února 1949 na základě „zákona o JZD“.48

45 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 136–137. 46 K problematice revize pozemkové reformy více v kapitole o tlaku na soukromé zemědělce. 47 V letech 1939 až 1941 Sovětský svaz prosazoval tvrdý kurz kolektivizace i na okupovaném území Pobaltí, východního Polska a Besarábie. Nově vzniklé kolchozy nebyly rozpuštěny ani během krátkého období německé okupace (v letech 1941–1944). RYCHLÍK, Jan. Kolektivizace ve střední a východní Evropě. In: BLAŽEK, Petr. KUBÁLEK, Michal. Kolektivizace venkova v Československu1948–1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. s. 15–18. 48 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948 – 1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 136–137.

18 V Ceskoslovensku se zvažovaly dvě koncepce na realizaci kolektivizace. První byla rychlá kolektivizace podle sovětského vzoru, druhá koncepce představovala neunáh- lený a postupný průběh. Tento typ kolektivizace byl prosazován m. j. Klementem Gottwaldem. Nakonec převážila druhá koncepce, to jest, že po pomalém rozběhnutí kolektivizace mělo dojít k rychlému zakládání JZD. Následně byla realizována vnit- rostranická kampaň, která měla zajistit přijetí výše zmíněné koncepce kolektivizace mezi straníky. Nelze ale mluvit o úplné shodě mezi členy KSČ, kteří v jistých pří- padech odmítli myšlenky socializace venkova v takovém měřítku, jak byly navrženy vedením komunistické strany. Dne 1. dubna 1949 se navzdory této skutečnosti pře- šlo k fázi zakládání přípravných výborů budoucích JZD v jednotlivých obcích, čímž započala tzv. „akce JZD“.49 Konečným cílem bylo vytvořit kolektivní podniky, které by nahradily i dosavadní systém soukromých zemědělských závodů.50 Koncept JZD měl být třístupňový, resp. čtyřstupňový. JZD s částečně soukromým hospodařením byla označena jako I., či II. typu,51 které byly jakýmsi předstupněm JZD v pravém slova smyslu. Cílem bylo ustanovení JZD tzv. vyššího typu, tedy III. (resp. IV.) stupně.52 Navzdory tomu, že ve skutečnosti mnohá založená JZD III. a IV. typu nefungovala na základě stanovených kritérií, tak pro politické hodnocení obcí hrála tato stupnice velkou roli. Z tohoto důvodu se objevila často snaha místních národních výborů administrativně upravo- vat skutečná fakta a JZD charakterizovat již jako vyššího typu. Fenomén zemědělského i nezemědělského družstevnictví měl v Československu velkou tradici. V předválečné době na vznik a chod družstev měli největší vliv členové agrární strany (Republikánská strana rolnickéhoa malorolnickéholidu), případně

49 Tamtéž, s. 154. 50 V době hromadného zakládání JZD v Československu byl vytvořen koncept tzv. vzorných JZD. Každý okres vybral obvykle jedno JZD, které bylo poté schváleno stranickým vedením jednotlivých ONV. Celkem bylo vybráno v celé ČSR 124 vzorných družstev, z nichž 20 neprošlo výběrovým řízením. Záhy se ale prokázala neúspěšnost a to především po stránce přitažlivosti pro soukromé rolníky. Často si družstva nepočínala vzorně a měla neutěšené vnitřní poměry. Vlivem těchto okolností se brzy tyto subjekty utopily v mase už nově existujících JZD. Pro Svitavsko bylo ustanoveno vzorné družstvo v Opatově, které se ale rozpadlo v první polovině 50. let. K této problematice podrobněji In: KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948 – 1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 173–174. 51 I. typ byl charakterizován společnou organizací osevu a sklizně (společně se používalo družstevních i soukromých mechanismů a potahů), aniž byly rozorány meze a sceleny pozemky. Výsledky práce si při- vlastňovali družstevníci individuálně v zavilosti na velikosti vlastnictví půdy. Živočišná výrova zůstávala v tomto typu JZD individuální. K II. typu patřila družstva, během nichž došlo k rozorání mezí a zavedení společné rostlinné výroby, mimo živočišnou výrobu. Sklizeň si družstevníci rozdělovali individuálně, podle velikosti vložené půdy. Přejatoz: BERANOVÁ, Magdaléna. KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. s. 389. 52 Do III. typu byla zahrnuta družstva, která provozovala společnou rostlinnou i živočišnou výrobu. Byla v nich zavedena společná organizace práce a největší část příjmu získávala družstva z práce na společné výrobě. Pouze menší část obdrželi v podobě bezpracné náhrady za užívání půdy předané do družstva. Koncem roku 1950 byl propracován také IV. typ, který měl být budovám jako III. typ s tou odlišností, že se v něm rušila bezpracná náhrada za užívání vnesené půdy a členové JZD byli odměňováni pouze za množství a kvalitu vykonané práce v družstvu. BERANOVÁ, Magdaléna. KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. s. 389.

19 lidovci (Československá strana lidová). Po druhé světové válce se na venkově vytvo- řilo politické vakuum, neboť nedošlo k obnovení Republikánské strany. Toho využila především KSČ, která na venkově dosáhla pevného postavení, a to často na základě lživých prohlášení.53 V roce 1946 podle statistik mělo v Československu fungovat 2 683 zemědělských družstev, v říjnu 1 947 jich bylo již 12 017.54 Z toho plyne, že se idea družstevnictví mezi rolníky těšila velké popularitě, a na tomto mohly tehdejší komunistické špičky, aspoň podle svých představ, stavět své přesvědčení o potenci- onálním úspěchu „akce JZD“. Tradiční družstva byla odlišná svým charakterem od budoucích JZD, neboť se jednalo o nevýrobní subjekty působící především v sekun- dárním, případně v terciálním sektoru ekonomiky.55 Na Svitavsku fungovala před akcí JZD strojní družstva ve Vendolí a v Baníně. Dalším rozdíl mezi tradičním družstvem a jednotným zemědělským družstvem byl charakter vstupu. Je totiž obtížné v případě JZD mluvit o jakékoliv dobrovolnosti. Pochopitelně měl budoucí družstevník de iure podat přihlášku dobrovolně, ale pro- střednictvím mnohých nátlakových postupů byly vstupy do JZD de facto z nutnosti či v určitých případech z vypočítavosti. Naopak původní zemědělská družstva fungovala pouze jako dobrovolné organizace.56 Vzniku nových jednotných zemědělských družstev předcházela propagační kam- paň, v rámci které probíhaly agitační semináře, schůze funkcionářských sborů apod. S tímto typem osvěty je možné se setkat i na Svitavsku. Schůze místních rolníků se členy KSČ vytvářely první přípravné výbory, které se měly stát zárukou úspěšného vytvoření JZD v každé vesnici. Ve výborech na Svitavsku měla největší zastoupení ko- munistická strana, ostatní strany Národní fronty v nich neměly své zastoupení. Není to ale překvapivé zjištění, neboť se jednalo o relativně běžnou věc, že v pohraničí se komunistická strana těšila velká popularitě. Vklady půdy prvních členů JZD na Svitavsku odpovídaly obvykle přidělovaným pozemkům typickým pro pohraniční oblasti. Nejčastěji nově příchozí rolníci pracovali na 5–10 ha půdy,57 čímž je lze charakterizovat jako malorolníky, resp. střední rolníky. Takto majetných rolníků na Svitavsku hospodařilo v době nástupu kolektivi

53 Ve známost vešel proslov K. Gottwalda na Václavském náměstí z 29. 2. 1946. Jehoznění je následující: „Rolníci! Ujišťuji Vás, že vám bude vlastnictví půdy ústavně zaručeno. Chceme prostě, aby vám už nikdo nikdy nemohl lhát, že se unás budouzakládat kolchozy. Napříště si pamatujte, že každý, kdok vám při- jde dovesnice s takovoušuškandou, patří k záškodníkům a rozvratníkům a žeňte hoz vesnice sviňským krokem.“ BERANOVÁ, Magdalena. KUBAČÁK. Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 387–388. 54 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948 – 1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 154. 55 Tyl, Miroslav. Rezidua kolektivizace v Československu, In: Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008. s. 295. 56 BUREŠOVÁ, Jana. Kolektivizace jakodestrukční proces v životě venkova. In: Kolektivizace venkova v Československua středoevropské souvislosti. Praha. s. 190. 57 Moravský zemský archiv v Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, kt. 1157, Zápisy ze zasedání pléna z 20. a 21. 6. 1951, f. 355.

20 zace přibližně 27%, naopak rolníků s výměrou 15–20 ha bylo pouze necelých 9%. Na Svitavsku velký rolník (20 ha a více) byl v nových JZD velkou vzácností.58 K dokreslení počátku zakládání jednotných zemědělských družstev nám může po- sloužit zpráva, kterou si nechal vypracovat Krajský národní výbor Brno. Jednalo se o větší kraj, v němž se nacházely oblasti jak zcela vnitrozemské, tak i pohraniční. Z ní vyplývalo, že v obou typech regionů byl vývoj značně odlišný. „ Při celkovém posuzování musíme pak přece jenom zjistit několik charakteristických znaků, dle nich se jeví situace zhruba tak, že mnohem příznivější nálada pro budování JZD je v osídlených okresech, ať již na severu (poz. autora Svitavy, Moravská Třebová), či na jihu (pozn. autora Znojmo, Mikulov) Brněnského kraje. Zde jsou také JZD nejenom nejpočetnější, ale také nej- více vpředu pokud jde o stupeň výrobní formy, k níž přecházejí.“59 Zdůvodnění tohoto trendu mohou být velmi nejasná, a proto vhodné uvést další citaci z uvedené zprávy, která vysvětluje důvod rychlejšího budování JZD v pohraničí. „V prvé řadě padá na váhu okolnost, že osídlenci jsou politicky mnohem více organisováni v KSČ anebo i když nejsou organisováni, tak jsou, jakožto námezdní dělníci anebo drobní zemědělci, mnohem přístupnější budování socialismuna venkově.“60 Během první poloviny 50. let byla komunistickou stranou obecně přijímána sku- tečnost, že pohraničí bylo mnohem politicky klidnější než vnitrozemí. Vesnice v po- hraničí byly často ukázkou združstevněného venkova.61 Tyto optimistické závěry měly ale své jisté opodstatnění pouze v rané etapě kolektivizace, neboť již v roce 1953 vy- krystalizovaly četné potíže, které byly spojeny s neefektivitou prvních JZD. Další příčiny rychlého zakládání JZD v pohraničí byly povahy hospodářské. „Na váhu padají i důvody hospodářské, neboť osídlenci nejsou tak nemnoho vybaveni věcně, po- případě i ﬁ nančně (s výjimkou vinařů), aby nepociťovali nutnost družstevní spolupráce. Nedostatečné vybavení hospodářských budov v osídleném území pak vytváří vcelku mnohem příznivější náladu proto, aby bylo vybudováno JZD…“.62 Nezanedbatelný vliv na rychlá zakládání JZD v pohraničí měla i slabá platební morálka nových osídlenců, kteří 58 MZA Brno, fond KNV Brno, Jednotná zemědělská družstva – zakládání, evidence, investice, JZD. kt. 775, f. 671, Pozemkové fondy JZD v Brněnském kraji 59 MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, Zápisy ze zasedání plána, kt. 1157, Zpráva o stavu v po- hraničních oblastech Brněnského kraje (1951), f. 355. 60 Tamtéž, f. 355. 61 Komunisté byli přesvědčeni o větší loajálnosti pohraničí především na základě výsledků voleb z roku, kdy ve většině okresů suverénně zvítězili. Zásadní vliv na prokomunisty úspěšný výsledek voleb mělo udělování dekretů (pro nově příchozí zemědělce) ministerstvem zemědělství, které bylo vedeno komunistou J. Ďurišem. Obecně přerozdělo- vání půdy mezi rolníky se ukázalo jako velmi efektivním prostředkem k získání podpory venkova i ve vnitrozemí. Pavel Tigrid tento výsledek komentoval slovy: O velkém volebním vítězství komunistů rozhodla česká a moravská vesnice… Domnívali jsme se, že přeci není možné, aby bývalí agrárníci volili komunisty. Ti že musí bezpodmínečně volit ty druhé strany… ve volbách se ukázalo, že ti takzvaní reakcionářští agrárníci volili – komunisty.“ ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 67. Nejpřesvědčivěji KSČ zvítězila na Tachovsku (KSČ 3 896 hlasů, ČSL 295, ČSSD, 636, NS 681). V Moravské Třebové (pod které tehdy patřil i soudní okres Svitavy) komunisté zvítězili s menší přesvěd- čivostí – KSČ 11 800 hlasů, ČSL 7 042, SD 4 103, NS 5 096). ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno2005. s. 340. 62 Tamtéž. f. 355.

21 v mnoha případech s obtížemi spláceli získané pozemky. Povstupu do JZD jim byl dluh odpuštěn, což bylo často pro mnohé rolníky jedinou záchranou před jistým krachem.63 Vývoj kolektivizace v pohraničí měl mnoho dalších nedostatků, které přispěly k hospodářské, ale i politické krizi, jež eskalovala v roce 1953. Jako problematické se především ukázalo, že v něm zůstalo velké množství nepřidělené a taktéž neobdělané půdy a do vesnic přicházely rodiny stále v nedostatečném množství. Na Svitavsko se sice stěhovali průmysloví dělníci, bezzemci, malozemědělci, či železničáři, kteří byli motivováni pracovními příležitostmi spojenými s místním hlavním železničním koridorem Česká Třebová – Brno. Noví obyvatelé ale nepostačovali k tomu, aby vy- rovnali celkový úbytek obyvatelstva. Při bližším průzkumu dojdeme k zjištění, že propad obyvatel byl skutečně markantní.64 Například v Bělé nad Svitavou žilo v roce 1930 celkem 1 159 obyvatel, v roce 1939 v souvislosti s odevzdáním pohraničních ob- lastí žilo v obci 1 040 obyvatel.65 Markantní propad ale nastal až po odsunu Němců, protože v Bělé nad Svitavou po novém osídlení žilo již pouze 653 obyvatel. S po- dobným vývojem bychom se setkali i v dalších obcích, mimo Chrastavce, Študlova, Rozhraní a Deštné, které patřily mezi ryze etnicky české obce. Situace v první polovině 50. let se na Svitavsku velmi podobá vývoji na Mikulovsku a Znojemsku (další hraniční regiony spadající pod kompetence KNV Brno). Především ve zmíněných regionech proběhly nejhromadnější vstupy rolníků do nově vznikajících JZD. Nikde jinde v celém kraji „akce JZD“ ve své počáteční fázi neproběhla takovým rychlým tempem, jako na Mikulovsku a Znojemsku. Tento fakt má na svědomí pohraniční charakter země (v pohraničí nebyl přítomen fenomén po generace vlastněné „rodinné“ půdy), a navíc na jižní Moravě bylo situováno více vesnic, než například na Svitavsku, či Moravsko-Třebovsku.66 Velké pohraniční regiony Brněnska (Mikulovsko a Znojemsko) se odlišovaly také od svitavského regionu svými bezpečnostními riziky způsobenými geograﬁ ckou polohou. Zde je především na mysli hranice s Rakouskem, které nebylo součástí východního bloku. Naopak okres Svitavy díky své vzdálenosti od hranic se zeměmi „imperialistického“ bloku nebyl bezprostředně „ohrožen“ hraničními přechody utečenců, kteří by se

63 ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005. s. 54. 64 V roce 1930 v politickém okrese Moravská Třebová, který do roku 1949 spravoval soudní okres Svitavy, žilo 76 716 obyvatel (z toho 24 763 zemědělců). Podle odhadu Osidlovacího úřadu v Praze (červen 1946) mělo v roce 1947 žít 51 200 obyvatel (z toho 21 200 obyvatel). ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005. s. 90. 65 Kronika obce Bělé nad Svitavou, Obecní úřad Bělá nad Svitavy. s. 30. 66 MZA Brno, fond KNV Brno, kt. 605, Zpráva o průběhu akce JZD (1951), f. 108–109.

22 mohli podle vlády KSČ podílet na „rozkládání stability socialistického systému“ a tím bránit kolektivizaci.67 Lze konstatovat, že mimo výše zmíněné původně české vesnice (Chrastavec, Študlov, Rozhraní a Deštná) všechny obce přípravné výbory JZD vytvořily již v roce 1949.68 Podle oﬁ ciální zprávy mělo dojít, jak uvádí Karel Kaplan, k jistým projevům odporu, jelikož především „drobní a malí rolníci se spojují s kulaky proti kolektivizaci“.69 Celkově v dosídlených obcích nedošlo k případům nějakého většího odporu vůči založení JZD, během kterého by například docházelo k otevřeným třeba jen slovním útokům vůči družstevnímu typu hospodaření. Pochopitelně plný konsen- zus nebyl samozřejmostí, ale obecně tyto výbory splnily svůj účel a ve většině obcí došlo k založení JZD již v následující zemědělské sezóně, tedy v roce 1950. Ukázalo se však, že očekávání okamžitého založené JZD i ve vnitrozemských obcích bylo ilu- zorní. Podstatně masovější vstupy do JZD proběhly v nově osídlených oblastech. V obcích, o kterých pojednává tato práce, se proces rozeběhl velmi rychle a na první pohled úspěšně – nejpříkladnější je pravděpodobně JZD ve Skleném, o kterém se zmíním v následující kapitole. Samotné založení jednotlivých JZD přineslo mnoho problémů. Jako chybný se ukázal předpoklad, že se budou angažovat při rozvoji JZD kovorolníci a zemědělci s malou výměrou (do 2 ha).70 Častý nezájem kovorolníků o vstup do JZD byl vysvět- lován „politickou nevyspělostí“. Jejich smyslem žití nebylo starat se o to, jak zajistit 67 „Před necelým měsícem (říjen 1950) vláda na svém programovém prohlášení před NS zabývala se na zemědělském úseku zejména nedostatky zemědělské výroby v pohraničních okresech. K 18-ti okresům, kterým se dostává mimo- řádné pomoci vlády, byly dodatečně vládou schváleny další dva okresy a to Mikulov a Znojmo. Posílením pohraničí zvýšíme bezpečnost hranic před nájezdy špiónů a diverzantů, vysílaných k nám za americké dolary, zvýšíme pocit hraničářské hrdosti a vlasteneckého nadšení obyvatelstva těchto okresů a současně zvýšíme zemědělskou výrobu, dodáme více potravin na stůl pracujících a průmyslu pak potřebné suroviny. Současně zvýšíme životní a kulturní úroveň obyvatelstva pohraničních okresů, která zaostávala oproti vnitrozemí a zamezíme nejen útěk obyvatelstva, zejména mládeže z pohraničních vesnic do měst, ale vytvoříme předpoklady k nástupu mladých lidí z vnitrozemí do pohraničí.“ MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, k. 763, f. 125. Plány na výchovu kádrů. 68 V této fázi se začínají krystalizovat rozdíly mezi vnitrozemím a pohraničím, jehož byly Svitavy součástí. Za příklad se může uvést Olomoucko a Ústecko, kdy na Olomoucku se ze 779 obcí schůze konaly pouze v 11 obcích, z nichž se ustanovilo 7 přípravných výborů. Naopak na Ústecku s celkem 783 obcemi se schůze konala v 604 obcích, z čehož se ustanovilo 136 přípravných výborů. Svitavsko tento trend potvrzují, neboť z celkových 18 obcí podalo přihlášku k pořádání přípravného výboru 12 obcí. Z tohoto počtu 5 obcí potvrdilo vznik výboru– jednalo se o Horní Hynčinu, Rozhraní, Svitavy, Vendolí a Čtyřicet Lánů. MZA Brno, fond KNV Brno, Jednotná zemědělská družstva – zakládání, evidence, zprávy očinnosti atd., kt. 775, f. 641. Pozemkové fondy JZD v Brněnském kraji. 69 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 161. 70 Tamtéž. s. 169.

Okres Sociální složení přípravných výborů

Svitavy do 5 ha 5–10 ha 10–15 ha 15–20 ha nezemědělců žen 27 31 20 10 14 14

MZA Brno, fond KNV Brno, Karton 605, Zpráva o stavu přípravných výborů JZD v Brněnském kraji (1950), f. 311.

23 naplnění ideje socialistického hospodaření. Pohled kovorolníků byl zpravidla omezen na běžnější činnosti – stěžejní bylo např. zajistit, aby jejich jeden vepř dostal pravidelně nakrmit. Otázkou vykořisťování ze strany větších rolníků, kteří levně vy- užívali v minulosti jejich pracovní síly, se zabývali pomálu. Přestože na okrese spolu s rolníky s výměrou od 5 ha do 10 ha patřili kovorolníci k většině, nelze si vytvářet představu, že zajistili bezproblémový chod družstev. Problematickou se především ukazovala jejich nezkušenost s prací na větších polnostech. Také při jejich rozho- dování o případném vstupu do JZD bylo určující, že vedle zemědělské práce museli pracovat v tovární výrobě, což mnohé velmi vyčerpávalo.71 Během počátku kolektivizace v pohraničí se ukázalo jistou výhodou, že na roz- díl od vnitrozemí zde prakticky neexistovala strojní družstva. Ukázalo se totiž, že předpoklad komunistické vlády o pozitivním vlivu tradičních družstev na zakládání jednotných zemědělských družstev byl mylný. Naopak, v obecném měřítku členové původních družstev patřili k nejzatvrzelejším odpůrcům nových JZD na venkově.72 Jediná strojní družstva na okrese Svitavy byla v Baníně a ve Vendolí, ale jejich členové se srovnali s myšlenkou JZD bez nějakých zaznamenaných problémů. Příkladem na první pohled bezproblémového přijetí koncepce jednotných zeměděl- ských družstev byl případ obce Sklené. V této obci došlo k procentuálně největšímu vstoupení rolníků do JZD na celém okrese. V původně německé obci Sklené v roce 1953 žilo 251 obyvatel.73 Mezi rolníky majetkově dominovali rolníci s výměrou 5–10 ha. JZD zde bylo založeno již v roce 1950, a to díky intenzivní agitaci. Došlo zde na první pohled k neuvěřitelnému úspěchu, který musel zapůsobit na tehdejší představi- tele kolektivizačních snah. Tím počinem byl prakticky kompletní vstup celé obce do JZD, čímž bylo prozatím dosaženo proklamovaného cíle každého nově vznikajícího JZD. Poté se ale ukázalo, že horlivost rolníků ze Skleného byla neuvážená, a tak v kri- zovém roce 1953 došlo k problémům spojených m. j. s kázní členů družstva a neefek- tivním hospodařením souvisícím s velmi malými příjmy na pracovní jednotku. Když se uskutečnil administrativní přechod na družstvo vyššího typu (tj. III. typ), nebyly ve Skleném stále vybudovány ani hospodářské budovy (např. ustájení pro ži- vočišnou výrobu). Nejednalo se ale o výjimečný stav, neboť se časem ukázalo, že tato unáhlenost byla typická pro celé období rané etapy kolektivizace. Ochota pro zakládání JZD v pohraničí byla snižována jistou rozdílností pohra- ničních okresů od velké části československého vnitrozemí. Především pohraniční okresy (mimo jižní Moravy) nepatřily po zemědělské stránce k bohatým oblastem. Podle kategorizace dodávkových povinností pro rok 1953, kterou obsahovalo vládní nařízení č. 105/1952 Sb., byly Svitavy řazeny k oblastem s nižší kvalitou půdy. Co se týče dodávek zrnin, spadala tato oblast ze sedmi kategorií do předposlední kategorie

71 MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, Zápisy ze zasedání plána, kt. 1157, Plán zemědělské propagace na rok 1954, f. 355. 72 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 170. 73 V dnešní době v obci žije 226 obyvatel (ke dni 22 10. 2006).

24 V.a, do té poslední patřily nejchudší oblasti. V komoditě pšenice patřilo Svitavsko do kategorie V.a, v tomto případě ale nejnižší kategorie byla V.c. Obdobně tomu bylo v případě žita a ječmene. Podstatně vyšší zařazení okresu náleželo v produkci brambor – kategorie VI. z devíti možných. Předepsané dodávky nám dávají jistou představu o ekonomickém potenciálu okresu, ovšem procelkovou bilanci zeměděl- ského sektoru se nestaly tyto údaje pro region natolik klíčové, aby Svitavsko bylo považováno za chudou oblast.74 Na druhou stranu v živočišné výrobě byly možnosti produkce svitavského okresu o něco vyšší. Dodávková povinnost u masa byla vypočtena na IV. kategorii ze šesti, tedy spíše se jednalo o středně velké dodávky. Konkrétně se jednalo u vepřového masa okategorii IV.b a v tomto případě nejnižší nároky byly na hodnotě VI.b.75 U této kategorizace je nutné se pozastavit i z jiného důvodu. Neukazuje se zde pouze potenciál regionu, který byl určen centrálně na ministerstvu výkupu, instituce založené teprve v roce 1952. Tyto hodnoty nám také umožňují udělat si představu o jednom z velice zásadních typů nátlaku. Jednalo se ocílené znevýhodňování sou- kromě hospodařících rolníků vůči JZD III., či IV. typu. Družstva měla předepsanou dodávku např. zrnin ohmotnosti 310 kg na jeden hektar půdy. Naopak soukromý rol- ník, který vlastnil více než 20 ha, musel splnit dodávku o váze 740 kg na jeden hektar půdy. Z tohoto plyne, že vůči družstvům existovala velká shovívavost až silný hospo- dářský protekcionalismus, který měl napomoci k likvidaci soukromého rolnictví.

74 Pro oblast byl klíčový sekundární sektor, především podniky se zaměřením na textilní výrobu. V této souvislosti je zde předložen seznam patronátních závodů jednotlivých JZD. Patronátním závodem se rozumí podnik, jehož zaměstnanci v potřebných obdobích (např. senoseč) vypomáhali daným JZD jako brigádníci. Lze v tomto případě mluvit o jakési solidárnosti, jednalo se ovšem také o účelovou věc, která měla sloužit ke zvýšení produkce na základě využití pracovních kapacit. Patronátní závod byl přidělen k JZD podle toho, že se budovy továren nacházely v dané obci. V obcích bez jakýchkoli průmyslových závodů byl obvykle přidělen největší podnik okresu – v případě Svitavska to byla Vigona.

Obec Opatov Kamenná Banín Horní Rudná Mikuleč Moravský Pohledy (JZD) Horka Hynčina Lačnov Patronátní Vigona TOS Dřevojas Vitka Hedva Středomo- Tabákový Výkupní podnik Opatov Svitavy Svitavy Brněnec Moravská ravské pily průmysl závod Chrastová Svitavy Svitavy

Opatovec Radiměř Ostrý Kámen Sklenné Březová Moravská Svitavy n. Svitavou Chrastová Jednota OPP a OSP Údržba Lesů Pekárny Moravské Středomoravské Sklad města (okresní svaz) Svitavy Svitavy Svitavy ústředí mlýny Svitavy Svitav (Březová) a sklad OP

Hradec nad Svitavou Čtyřicet Lánů Javorník Vigona Mlékárna a Masna Svitavy Vigona

MZA Brno, fond KNV Brno, kt. 605., Patronátní závody, f. 845. 75 Sb. z. a n. 1952, 105. Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1952, kterým se se vyhlašují dodávkové normy některých zemědělských výrobků a stanoví dodávkové oblasti pro rok 1953. Nabývá platnosti k 1.1. 1953.

25 3.1.2 Strojní traktorová stanice Svitavy (STS Svitavy)

Do první etapy kolektivizace zapadá i vznik Strojní traktorové stanice Svitavy (STS Svitavy), která byla v katastru města zřízena v roce 1950. Ke vzniku strojních a trak- torových stanic vedla potřeba zvýšit počet zemědělských strojů. Pokles jejich výroby nastal během druhé světové války, neboť průmysl byl orientován zcela válečným po- třebám. V poválečných letech ministerstvo zemědělství vyvíjelo snahu o zlepšení mechanizace na venkově, která byla předpokladem pro zefektivnění zemědělské výroby. První STS byly založeny již v roce 1948. Poskytováním služeb zemědělcům a poté JZD měly kompenzovat nemožnost opatřit si vlastní zemědělské stroje. Během několika následujících let působily strojní a traktorové stanice ve všech okresních městech.76 Hlavním úkolem STS Svitavy bylo zajištění technického zázemí (traktorů, kom- bajnů apod.)77 pro jednotná zemědělská družstva spadající pod ONV Svitavy. Pro všechny okresy ministerstvo zemědělství stanovilo velmi speciﬁ cké pořadí, podle kterého měly STS poskytovat pomoc jednotlivým zemědělským závodům. První místo náleželo zemědělským družstvům, následovali rolníci se společným osevním plánem a poté drobní a střední rolníci. Velcí rolníci, resp. „vesničtí boháči“ byli na posledním místě. Počátky STS Svitavy byly velmi problematické, a to hlavně kvůli nedostatku strojů, náhradních dílů ale i řízení. Chyběly například kultivátory a stroje s předradličkou. Nelze tedy mluvit o fungující STS, která by přispěla ke společnému hospodaření. Často také docházelo k situaci, že mnohé stroje konﬁ skované velkým soukromě hos- podařícím rolníků stály v garážích STS, místo aby byly využity na poli. Předpokladem nápravy takto špatné situace bylo stanovení pravidel pro STS, na jejichž základě by byl propůjčován vozový park jednotlivým družstvům. Pro STS Svitavy platila pravi- dla vydaná KNV Brno, k čemuž ale došlo až na konci 50. let, kdy se strategie práce

76 K zakládání STS došlo na základě zákona č. 27/1949 Sb. O mechanizaci zemědělství. Taktéž v tomto zákoně došlo k začlenění STS doÚstředí promechanizaci zemědělství, národní podnik. Od roku1952 se staly STS samostatnými národními podniky a ze zákona měly určeno, že musí zřídit mimo samotnou strojní stanici i opravnu. In: KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948 – 1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 240. 77 Počet a druh strojů uskladněných ve vlastních krytých skladištích ve Svitavách (1950): 40 traktorů, 1 lokomobila, 1 nákladní auto, 5 motocyklů, 43 oreb. nářadí, 9 mlátiček, 2 lisy na slámu, 6 sa- movazů, 3 secí stroje, 2 smyky, 6 bran hřebových, 9 kultiv. vložek, 2 postřikovače, 2 válce, 1 rozmet. hnojiv Počet a druh strojů uskladněný v soukromých stodolách – 2 mlátičky, 1 lis na slámu, 36 samovazů, 2 ře- začky výfukové. Celkem bylo 31 vlečných strojů, které v roce 1950 nebyly uskladněny. MZA Brno, fond KNV Brno, kt. 2040, Zpráva o stavu zemědělské techniky STS Svitavy, f. 254.

26 STS změnila a podstatně zefektivnila.78 Také již všechna JZD spadající pod kompetenci STS Svitavy měla technický park ve svém vlastnictví a STS pouze zajišťovala potřebný servis všem družstvům okresu Svitavy. Vedle hospodářských úkolů STS Svitavy (jako ostatní stanice v Československu) také zajišťovala osvětovou činnost pročleny JZD. Tomuto úkolu předcházela zpráva o nedostatečném vzdělání zaměstnanců strojních a traktorových stanic, kterou vypracoval Krajský národní výboru Brno v roce 1953. V ní bylo poukázáno na skuteč- nost, že z celkového počtu 20 ředitelů STS Svitavy neměl nikdo vysokoškolské vzdě- lání a pouze 20 % z nich mělo středoškolské vzdělání. Tento stav byl pochopitelně považován za zcela tristní, neboť se jednalo o vedoucí funkce podniku s velkým po- lem působnosti. Dalším problémem byla vysoké ﬂ uktuace vedoucích zaměstnanců. Ze zmíněného počtu 20 ředitelů v roce 1953 byl pouze jeden ve funkci déle než tři roky, naopak devět ředitelů nevydrželo na svém postu ani jeden celý rok. Za dvou- letého vedení STS Jana Volfa,79 obsadily Svitavy v žebříčku úspěšnosti STS v rámci kraje spíše průměrnou pozici.80 I v této skutečnosti můžeme spatřovat počáteční neúspěchy STS ve Svitavách. Již následujícího roku došlo k vypracování plánu na zřízení závodní školy práce pro traktoristy a další potřebné zemědělské profese. Závodní škola především zajišťovala přednášky pro jednotlivé obory např. dopravní předpisy, půda základ zemědělské výroby (boj proti plevelům), spravování půdy, rostlinná výroba a její metoda, bez- pečnost práce s traktorem a mnoho dalších.81 Výuka byla také určena pro agronomy, hospodáře a tzv. brigadýry.82 V tomto případě se jednalo o více teoretické předměty (např. dispečerská služba). Vesměs si však byly velmi podobné (např. polní osevní postupy, volba hnojiv apod.).83

78 1) Plnění a překročení plánů hektarových výnosů u JZD. 2) Plnění plánů STS a všech hlavních jmenovitých úkolů. 3) Dodržování agrotechnických lhůt a uplatňování sovětských zkušeností. 4) Plnění a překračování směnových a sezónních norem. 5) Dosažení nejlepších výkonů na strojích při plném využité a nejmenší poruchovosti. 6) Snížení nákladů na 1 ha. 7) Kvalitní a včasná oprava strojů a nářadí. MZA Brno, fond KNV Brno, Karton 2040, f. 330, Seznam doporučujících nařízení prostrojní a trakto- rové stanice. 79 Tamtéž. f. 811. 80 MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, kt. 2040, Charakteristika STS Svitavy, f. 773. 81 Tamtéž. f. 307 82 Brigadýrem se rozumí vedoucí jednotlivých úseků v každé obci, které spadala pod STS Svitavy. Jeho funkcí bylo zajišťovat chod celých úseků a předávat zprávy o hospodaření na STS Svitavy. 83 MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, kt. 2040, f. 310. Zemědělská propagace spadající pod ONV Svitavy.

27 3.1.3 Státní statek Svitavy (ČSSS Svitavy)

V socialistickém zemědělství fungovaly vedle jednotných zemědělských družstev státní statky, které ovšem existovaly i během první republiky. Po zahájení kolektivizace se státní statky měly stát vzorem předností socialistické velkovýroby a názorným příkla- dem prodrobné a střední rolníky zakládající JZD. Ve velmi brzké době se ale ukazovalo, že se jednalo o ztrátový projekt, který nedokázal zamezit ani nadměrné ﬂ uktuaci za- městnanců. Na druhou stranu mnozí rolníci mající zkušenost s ČSSS, raději přešli do JZD, čímž napomohli jejich stabilizaci a posléze rozvoji. Po jejich příchodu jednotná zemědělská družstva se získala další pozemky vhodné k obhospodařování. Objevily se ale i případy opačné, kdy se družstvo neudrželo a stalo se součástí státního statku. Ministr zemědělství Július Ďuriš již v roce 1949 omlouval hospodářské nedostatky ČSSS tím, že většina jejich půdy se nacházela v pohraničí, takže vytvořit zde pro- sperující zemědělské celky bylo podstatně těžší. Hlavním problémem státních statků byla jejich neschopnost zajistit řádné obdělání svěřené půdy. Státní statek také nebyl úspěšný v dosazování vedoucích pracovníků do jednotlivých zemědělských závodů. Do vlastnictví státních statků navíc přibývala půda po rolnících, kteří ji nabyli v rámci revize pozemkové reformy a poté nezajistili splnění zemědělských dodávek. Časem tak nezbývalo vedení ČSSS nic jiného, než nuceně nasazovat na tyto neobhospodařo- vané pozemky velké rolníky, v některých případech i „vesnické boháče“, kteří předtím přišli osvoje pozemky. Často tak „kulacké“ rodiny představovaly jedinou zkušenou pracovní sílu na státních statcích. Státní statky v Československu však stále vykazo- valy vysokou ztrátovost, která dosáhla 1691,93 miliónů Kčs v roce 1953, o tři roky později stoupla dokonce na 2 654,53 miliónů Kčs. Analýzy prokázaly, že důvodem ztrát byly především vysoké výrobní náklady.84 Státní statek byl založen i ve Svitavách. Vznikl v roce 1949 z bývalých dvorců v obci Hradec nad Svitavou, Banín, Bělá nad Svitavoua několika dalších obcí, které nepatřily pod ONV Svitavy (např. Koclířov – ONV Moravská Třebová). Jeho počáteční výměra byla 1 600 ha. Od roku 1952 začal státní statek přibírat do své správy pozemky po zcela nefungujících JZD, která se nedokázala udržet ani v tak omezené míře, jako např. Bělá nad Svitavou. JZD Březová nad Svitavou a JZD Moravská Chrastová. Obě obce měly zcela jiný průběh zakládání JZD než Bělá nad Svitavou, či Hradec nad Svitavou. Krizový rok 1953 zažily všechny obce, a bylo úplně jedno, zda se jednalo o obce dosídlené, či s původním obyvatelstvem. Pouze však JZD Moravská Chrastová a JZD Březová nad Svitavou se v roce 1953 staly trvale součástí ČSSS Svitavy se všemi jejich pozemky.85 Naopak některá JZD díky své hospodářské úspěšnosti získala polnosti předtím spravované státním statkem (např. Bělá nad Svitavou). Tento proces se však stával častějším až od konce 60. let, často v souvislosti s tzv. slučováním JZD. 84 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948–1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 226. 85 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (SOkA Litomyšl), fond ONV Svitavy (dále ONV Svitavy), kt. 308/1, Rozbor plánu rozvoje JZD ve Svitavách.

28 3.2 Druhá etapa (1953/1954 – krize JZD)

Rok 1953 lze považovat v mnohých oblastech politického a hospodářského ži- vota československé společnosti za výjimečný. Politické změny přinesla smrt nej- vyššího představitele SSSR J. V. Stalina, neboť s novým prvním tajemníkem N. S. Chruščovem přišel i tzv. nový kurz, který měl vliv na celý východní blok. Jednalo se například o změnu ekonomické koncepce, poněvadž dočasně byla opuštěna přísná orientace na výrobu výrobních prostředků a nově se začalo hovořit i opotřebě rozvoje spotřebního průmyslu.86 Pro Československo byla taktéž jistým předělem smrt prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. V této souvislosti pochopitelně došlo k jistým obměnám politických elit – novým prezidentem se stal A. Zápotocký, předsedou vlády V. Široký.87 V roce 1953 Československo nutně potřebovalo zvrátit hospodářský pokles ohro- žující stabilitu komunistického režimu. Pravděpodobně nejradikálnějším zásahem do ekonomiky státu v roce 1953 byla realizace peněžní reformy, která měla napomoci ozdravení ekonomiky státu a neblaze se zapsala do každodenního života běžných lidí. Oﬁ ciálním zdůvodněním bylo zastavení inﬂ ace výrazným redukováním oběživa. Reformě předcházel problém nadměrného růstu kupní síly, jejíž realizace ale byla absolutně limitována objemem zboží a služeb na trhu. Pro tuto peněžní reformu, stejně jako pro všechny jí podobné, byla typická její utajovanost – ještě 31. května, tedy den před jejím zveřejněním, prezident A. Zápotocký sliboval, že se žádná reforma nechystá. Probuzení do prvního června ale byla studenou sprchou pro celou společnost.88 Důvody k utajení byly zcela pochopitelné, neboť v opačném případě by lidé vrhli veškeré svoje úspory na trh a došlo by tak k jeho kolapsu. Jisté předtuchy chystané reformy však existovaly, neboť jak píše Jiří Pernes: „Lidí se začala zmocňovat nervozita, rostly fronty před beztak již poloprázdnými obchody, byly vykupovány poslední zbytky zboží.“89 Peněžní reforma vedla například k připoutání koruny k rublu a k anulaci vkladů na vázaných účtech zavedených koncem roku1945. Pro občany nejproblematičtějším bodem reformy byla výměna staré měny za novou. Lidé, kteří nezaměstnávali další občany, vyměnili hotovost v hodnotě 300 Kčs v poměru 5:1. Další peněžní prostředky museli vyměnit v kurzu až 50:1.90 Pro osoby, které zaměstnávaly námezdní sílu, byl 86 PERNES, Jiří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. s. 94. 87 JECH, Karel, Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008, s. 190. 88 KAPLAN, Karel, Kronika komunistického Československa – doba tání 1953–1956, Brno 2005, s. 69. 89 PERNES, Jiří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. s. 87. 90 Pro upřesnění: „Vklady obyvatelstva, uložené ve Státní spořitelně či ve Státní bance československé do15. května 1953, byly poněkud zvýhodněny a k 1. červnu 1953 se přepočítávaly následovně: vklady do5 000 Kč včetně v poměru 5:1… Vklady od 5 000 do 10 000 Kčs včetně tak, že částka do 5 000 Kčs se proměnila v poměru5:1, druhá část vkladu do 10 000 Kčs v poměru 6,25:1. Vklady od 10 000 do 20 000 Kčs: částka do 10 000 Kčs, jak bylo výše uvedeno, zbytek do 20 000 Kčs v poměru 10:1. Vklady od 20 000 do 50 000 Kčs: částka vkladu do 20 000 Kčs, jak bylo výše uvedeno, zbytek do 50 000 Kčs v poměru 25:1. Vklady nad 50 000 Kčs: částka do 50 000 Kčs podle výše uvedeného schématu, zbývající část v poměru 30:1. Všechny vklady ve spořitelně či v bance učiněné po 15. květnu 1953 byly vyměňovány v poměru 50:1.“ Tamtéž, s. 89.

29 vyměřen obvykle drastičtější kurz. Proto je důležitá informace, že JZD III. a IV. typu, spolu s hospodářskými a rozpočtovými organizacemi ke směně mohly využít nižšího kurzu 5:1. Zvýhodnění JZD je v tomto případě evidentní, neboť soukromě hospo- dařícím rolníkům byl vyměřen méně výhodný kurz, v některých případech až 50:1. Osudné jim především bylo, že zaměstnávali pomocníky a navíc často disponovali většími úsporami. Současně došlo ke zrušení přídělového hospodářství potravinami a průmyslovým zbožím a vytvoření jednotného volného trhu.91 O peněžní reformě a jejích dopadech na jednotlivé vesnice se můžeme dočíst v mnoha obecních kronikách i na Svitavsku. Jak se píše např. v kronice obce Chrastavec: „30. června 1953 došlo k bankrotu, do 10 000 Kčs bylo přepočtení 5:1. Mnozí přišli o úspory, kdo měl 5 000 má jenom 1 000 Kč.“.92 Následky této radikální ekonomické změny byly přítomné všude. Došlo k otřesení pozic samostatně hospodařících rolníků, kteří při- šli o většinu svých úspor. I to byl jeden ze záměrů komunistického režimu, zklikvido- vat ekonomický potenciál této sociální skupiny. Na druhou stranu realizace peněžní reformy měla následky i pro samotnou KSČ, neboť ta ztratila mnoho ze svého již tak dost (např. procesy) podlomeného morálního kreditu. Nejenom lid na venkově pova- žoval peněžní reformu za krádež, kterou na nich spáchala komunistická strana.93 Těsně po peněžní reformě se navazující hospodářsko-sociální krize projevila i v jed- notných zemědělských družstvech a podrobila je zkoušce trvalosti a funkčnosti. Do roku 1953 se lze setkat jen s ojedinělými případy vystupování z JZD. Situace se ale zcela změnila s rokem 1953. Jedním z důvodů k obecné nespokojenosti obyvatelstva (a tedy i rolníků) byla již výše zmíněná peněžní reforma. Komunistické vládě také způsobily komplikace poplašné zprávy o povstání v Německé demokratické republice (16., 17. června). Neklid v samotné KSČ vyvolávaly zprávy o politickém boji o moc a vliv v Moskvě. Tyto interní informace prosákly i na veřejnost a pochopitelně se tak dostaly i na český venkov. Mezi veřejností vzrůstala naděje na liberalizaci režimu. Rolníci začínali doufat, že se změní oﬁ ciálně poměr k soukromému obdělávání půdy. Jejich očekávání zdánlivě potvrdil pověstný proslov prezidenta A. Zápotockého na Klíčavské přehradě z 1. srpna 1953.94 Obsahem klíčavského proslovu bylo vyjádření prezidenta, že vynucování vstupu rolníků do JZD byla chyba. Toho prohlášení mělo podstatně větší dozvuky, než mohl Zápotocký předpovídat. Reakcí byl bezprostřední zánik mnoha JZD. Zápotocký se pokusil uvést na pravou míru, co klíčavským proslovem myslel na zasedání ÚV KSČ 4. září 1953. Postavil se proti porušování principu dobrovolnosti při zakládání JZD. Zdůraznil podporu veškerému zemědělství, překvapivě nejenom státnímu a druž- stevnímu, ale i soukromému. Novou prioritou se mělo stát vytváření takových pod- mínek, aby rolníci dobrovolně vstupovali do JZD.95 91 KUKLÍK, Jan, a kol., Vývoj československého práva 1945–1989. Praha 2009, s. 218. 92 Kronika obce Chrastavec. s. 20. 93 JECH, Karel, Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008, s. 191. 94 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948 – 1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 255. 95 KAPLAN, Karel, Kronika komunistického Československa – doba tání 1953–1956. Brno 2005, s. 110–111.

30 Takový vývoj se pochopitelně dotkl i Svitavska, neboť družstva v něm se nachá- zející byla také nestabilní a v této době jednoznačně ztrátová. Lze konstatovat, že jediné JZD na okrese, které přečkalo krizovou etapu bez přerušení, bylo v Baníně. Ostatní JZD na papíře často fungovaly dále, ale de facto mnozí členové JZD již opět hospodařili na svých pozemcích, aniž by se podíleli na společném obdělávání. JZD, ačkoliv de iure byly III. typu, tak jevila znaky maximálně I. typu. Krizové období mělo pro JZD fatální důsledky ve všech regionech Československa. Zásadním rozdílem mezi krizí družstevnictví v pohraničí a ve vnitrozemí bylo, že rozpad JZD v pohraničí měl podstatně masovější charakter. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že v pohraničí prakticky každá obec družstvo měla, není divu, že dů- sledky zde byly více viditelné. Ilustrativním příkladem může být již jednou zmiňované Sklené. Krize družstev zasáhla místní JZD skutečně tvrdě, neboť z něj vystoupilo 21 členů, navíc došlo na členské schůzi k návrhu na vyloučení dalších osmi jeho členů. Tento krok vedení JZD odůvodňovalo jejich lhostejností a neochotou plnit hospodářský plán. S přípa- dem označení někoho za „vesnického boháče“ a s tím spojenou perzekucí se ovšem ve Skleném nesetkáme. Rozklad družstev spočíval spíše v napětí mezi předsedou MNV Sklené a členy družstva. Pozmiňovaném exodu zůstalo v JZD 15 z původních 44 družstevníků. Zbylí členové družstva ve Skleném hospodařili na 93,69 ha (z toho orné půdy 87,53 ha). Většina místních rolníků tak pojeden rok hospodařila opět na svém, ovšem s tímto jevem se po roce 1953 bylo možné setkat ve většině zeměděl- ských regionů.96 Je zajímavé, že v JZD často zůstávali rolníci, kteří přinesli do družstva největší pozemky. Naopak bezzemci nebo kovorolníci JZD opustili mezi prvními. O rok později ve Skleném došlo k úplnému zrušení JZD, které se znovu utvořilo až v roce 1955, tentokrát již natrvalo. Rozpad JZD v roce 1954 byl zapříčiněn především neochotou mnohých družstevníků obhospodařit družstevní pozemky. Zároveň se zbylí členové JZD neshodli na dalším postupu, tudíž se rozhodli družstvo oﬁ ciálně rozpustit.97 Do této doby také spadá zesílená snaha vyšších státních orgánů (v případě Svitavska Krajského národního výboru v Brně) o záchranu hroutících se JZD prostřednictvím „plánu zemědělské práce“. Tyto plány byly adresovány jed- notlivým okresním národním výborům, které odpovídaly za jejich realizaci.

96 Členové JZD Sklené podle půdního vlastnění, které vnesly do JZD:

od 0–0,5 ha 0,5–2 ha 2–5 ha 5–6 ha 10–15 ha /4 3 4 4

SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, k. 308/1. Rozbor plánu rozvoje JZD ve Skleném.

97 V obcích Moravská Chrastová a Březová nad Svitavou JZD zanikla v roce 1953, ale byla to jediná druž- stva na celém okrese, která se nikdy neobnovila a stala se trvale součástí Československého státního statku (dále ČSSS Svitavy).

31 Plány zemědělské práce měly například za cíl rozšiřovat využívání vyspělé země- dělské techniky. Mělo docházet k cílenému využití nových postupů ke zvýšení hek- tarové produkce a také zavedení lépe vyšlechtěných plodin v předem vytipovaných JZD v okresu. V okrese Svitavy byly „plány zemědělské práce“ aplikovány v 18 JZD. K využití zmíněných pracovních postupů mělo na Svitavsku dojít pouze na 498 ha půdy, tedy jen na určité části půdního fondu každého družstva.98 Dále plán počítal s propagací, která spočívala v přednáškách pro všechny členy JZD ve 25 obcích okresu. Tématem přednášek bylo zejména představení výhod druž- stevnictví. Mimo to byla zajištěna projekce fi lmů se zemědělskou problematikou. V roce 1954 se v obcích ONV Svitavy mělo celkem uskutečnit 67 projekcí fi lmů.99 Dále mělo být zajištěno vydávání vesnických novin – periodik, které se měly zamě- řit na prezentování „úspěchů“ JZD. Pro Svitavy byl šéfredaktorem místních novin jmenován Václav Báča ze Svitav.100 Družstevní smýšlení měly podpořit exkurze do „nejlepších JZD, státních statků a STS“. Zmíněné exkurze byly určeny pro vzorné a především uvědomělé zaměstnance, kteří se měli stát „nosným pilířem“ každého JZD. Na okrese Svitavy bylo takových lidí vybráno celkem 175.101 V neposlední řadě KNV Brno počítal, že se v rámci okresu vytvoří lepší podmínky pro tzv. socialistické soutěžení, kterým by se mohlo napomoci ke zvýšení produkce. Nejúspěšnější JZD byla odměňována různými vyznamenáními, resp. fi nanční podporou. Do tohoto projektu bylo zapojeno 18 JZD, tedy všechna družstva III. typu, která papírově v regionu existovala.102 Z uvedeného vyplývá, že komunistická vláda prostřednictvím krajských a okres- ních národních výborů vyvíjela během krizových let velkou centrální iniciativu, která měla zachránit rozpadající se družstevní systém. Nešlo pouze o větší hospodářskou podporu JZD, ale také o ideovou indoktrinaci zemědělců, s cílem obnovit a upevnit společné hospodaření. V letech 1954–1955 navzdory zmíněným snahám národních výborů v Československu de facto převážilo soukromé obhospodařování polí. Zdálo se, že plán KSČ na socializaci venkova v první polovině 50. let zkrachoval.103

3.3 Třetí etapa kolektivizace (1955–1960)

Po překonání hospodářsko-sociální krize během let 1953–1955 se ale přistoupilo k nové iniciativě, která měla zajistit dokončení kolektivizace. Hlavním jejím nástro- jem byly agitační kampaně, které v tomto období dosáhly svého vrcholu. V roce 1955 byla vládou vytvořena liberálnější koncepce, připouštějící, že za určitých podmínek by mohl být umožněn vstup do JZD i větším rolníkům. Předělem se ukázalo zasedání 98 MZA Brno, fond KNV Brno, zemědělský referát, kt. 2092, Zpráva o budování JZD v Brněnském kraji, f. 7. 99 Tamtéž. f. 23. 100 Tamtéž. f. 18. 101 Tamtéž. f. 3. 102 Tamtéž. f. 23. 103 KAPLAN, Karel, Kronika komunistického Československa – doba tání 1953–1956. Brno 2005, s. 246.

32 ÚV KSČ na konci června 1955, které zaujalo jiné postoje, než do té doby zastával A. Zápotocký. Především se distancovalo od jeho prohlášení na klíčovské přehradě. Vedoucím politikem této změny kurzu byl první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný, který byl zastáncem jednoznačného dokončení socializace venkova. V této souvislosti můžeme mluvit o vstupech velkých rolníků do družstev. Často se dostávali i do čela družstev, ovšem obvykle byli mezi prvními obviněnými za případné hospodářské neúspěchy. Především z tohoto důvodu pak byli nuceni opustit druž- stvo. Do nové vlny zakládání, resp. znovuzakládání, se zapojili i bezzemci. Naopak střední rolníci, sociální skupina, do které KSČ vkládala největší naděje, o družstva nejevili předpokládaný zájem. Hlavním důvodem bylo vědomí rolníků, že hospodář- ské výsledky a stejně tak pracovní podmínky nejsou v JZD na dobré úrovni. Na roz- díl od velkých sedláků byli střední rolníci obvykle schopni plnit dodávkovou povinnost s ne tak vypjatým úsilím. Měli ale další výhody, vlastnili tažnou sílu (především koně), která chyběla malorolníkům, nepotřebovali námezdně pracující sílu, které se velkým soukromým rolníkům nedostávalo. V případech zvýšené potřeby pracovních sil, především během sklizňových prací, když středním rolníkům nepostačila pomoc příslušníků rodiny, řešili tuto situace sousedskou výpomocí.104 Jak již bylo uvedeno, hlavní charakteristikou této fáze byly masivní agitační kam- paně. Agitace prostupovala celou státní správou, a to na bázi celostátní, krajské, okresní (prostřednictvím ONV), tak i na úrovni MNV. Do vesnic pravidelně přijíž- děly agitační brigády, jejichž členové procházeli celou vesnici a zastavovali se u jed- notlivých stavení, kde se snažili přesvědčit hospodáře o výhodnosti vstupu do JZD. Docházelo k osobním pohovorům, které někdy hraničily s hrubým nátlakem, často obsahovaly plno výhružek. Taktéž v rámci kampaně byly vydávány regionální země- dělské noviny, v nichž se často psalo v negativním duchu o sedlácích nejvíce kladou- cích komisím silný odbor.105 Pravděpodobně nejtvrdší agitační kampaně proběhly v Chrastavci, neboť místní rolníci nebyli ochotni vytvořit JZD III. či IV. typu ani v první polovině 50. let, a obec se tudíž dostávala do hledáčku příslušných státních orgánů. Z toho důvodu agitační skupiny navštěvovaly Chrastavec velmi často a mezi rolníky se jejich přítomnost stá- vala již věcí zcela běžnou. Členové agitačních brigád se skládali především z bez- zemků, kovorolníků – už tato skutečnost byla pro mnohé střední rolníky a velké rolníky problematická, neboť jednat s lidmi neznalých zemědělství o zemědělství se jim příliš nechtělo.106 Obdobná situace byla na Rozhraní a v Deštné, vesnicích, které jako jediné z okresu patřily původně zemsky pod Moravu, ale zároveň nepatřily mezi nově osídlené obce. Jistý odpor rolníků vůči vstupu do družstev se po celou první polovinu 50. let

104 BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal (eds.), Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středo- evropské souvislosti. Praha 2008. s. 131. 105 JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. s. 214. 106 Ústní sdělení. Josef Ducháček. Chrastavec čp. 4 [15. 2. 2014]. Rozhovor č. 4

33 projevoval i v těchto vesnicích, přesto zde nedošlo k žádnému soudnímu řízení vůči kterémukoliv soukromému rolníkovi. V Deštné se pouze vytvořila menší skupina rol- níků kolem paní Leiveberové.107 Jednalo se o zemědělce, kteří se stavěli proti založení JZD v obci. Pravděpodobně na základě intenzivních agitací se místním funkcioná- řům a aktivistům podařilo situaci zvládnout. Dokonce sama Leiveberová se rozhodla podílet na založení JZD, čímž motivovala ke vstupu zbytek nespokojených rolníků. Družstvo v Deštné bylo založeno v roce 1956. Nejúčinnějším nástrojem, jak donutit rolníky ke vstupu do družstva, se jedno- značně ukázal hospodářský nátlak. Především se jednalo o zvyšování dodávkových povinností, které v případě neplnění mohly být vymáhány i soudní cestou. Na rozdíl od první poloviny 50. let byla tato praxe využívána podstatně častěji. Pokud velký rolník, resp. potenciální kulak, nebyl schopen plnit určité dodávkové povinnosti, přistoupilo se k jeho kriminalizaci, obviňování ze sabotáže – maření hospodářského plánu. V jistých případech také docházelo k vylučování dětí soukromých rolníků ze středních zemědělských škol. Velmi účinné bylo zneužití scelování pozemků. V rámci scelování rolníci dostávali méně úrodné pozemky a na okrajích katastru obce. Posledním krokem bylo zabrání veškerého inventáře, živého i mrtvého, a ná- sledné nucené vystěhování celých rodin. K tétopraxi se přistupovalo i po ukončení „akce kulak“ v lednu 1954, byť v omezenějším množství.108 Ukázkovým příkladem likvidace „kulaka“ během poslední fáze kolektivizace na Svitavsku byl proces s Františkem Blažkou z Chrastavce. Represivní nástroje, které byly využity k jeholikvidaci, byly modelové a měly odstrašující vliv na zbylé rol- níky stále vzdorující založení JZD v Chrastavci. Jednalo se o rolníka, jehož případ ve svitavském regionu patřil k největším, a zároveň měl dalekosáhlé důsledky pro Chrastavec, neboť díky mu zkonﬁ skované zemědělské půdě bylo možné založit orok později v obci JZD. František Blažek byl bezpochyby rolník s velkoupraxí, takže jeho případný vstup do JZD mohl být přínosný. On ovšem agitacím neustoupil, naopak se svým zarputilým chováním postavil proti členům MNV Chrastavec. Není proto divu, že dodávková povinnost mu byla navýšena. Spolu s jeho nepočetnou rodinou nebyl schopen dostát hospodářskému plánu a postupně se dostával do bezvýchodné situace.109 Léta 1956–1957 můžeme považovat za přelomová a na rozdíl od předcházející doby situace na venkově zaznamenala jistého uklidnění. To bylo využito k dokončení pri- márního cíle KSČ, tedy úplné socializace venkova. Na rozdíl od Polska a Maďarska, v nichž se od úplné kolektivizace upustilo po událostech z roku 1956 (poznaňské povstání, maďarská národní revoluce),110 Československo o ní nadále usilovalo (pře-

107 Za novou vesnici, 4. února, ročník VI., číslo 5 (okresní vesnické noviny ONV Svitavy). 108 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 374 109 Více opříběhu F. Blažky v oddílu o soudních represích. 110 PERNES, Jiří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. s. 151–165.

34 devším z iniciativy Antonína Novotného). Postupně se zvyšoval počet JZD vyššího- typu.111 Také sociální struktura družstev se značně proměnila. Nově se členy JZD se stávali nejenom menší rolníci, ale i střední a dokonce velcí rolníci, kteří byli natolik úspěšní, že do té doby nepřišli o svá hospodářství. Druhá polovina 50. let byla komunistickou stranou pozitivně vyhodnocena, neboť se prokázala životaschopnost JZD.112 Dosavadní postup kolektivizace měl být podpořen propagandistickou iniciativou i na nejnižší úrovni. Například v novinách „Za novou vesnici“, které sloužily jako okresní měsíčník ONV Svitavy, se často objevovaly rozbory úspěšných JZD a naopak se obšírně referovalo o neúspěších soukromých rolníků, kteří trpěli nouzí. Například v únorovém čísle z roku 1956 se psalo: „Už několik našich malých a středních rolníků hos- podaří v družstevní velkovýrobě a každým rokem se přesvědčují o přednostech společné práce. Hovoříme-li se zemědělci ve většině našich pevných družstev, dozvíte se, jak od malého tak středního bývalého zemědělce, nyní družstevníka, to, že by už soukromě nehospodařil a dokazuje na řadě argumentů, oč je na tom lépe…. Jeho osobní zabezpečení je o mnoho výše, než když hospodařil soukromě. Argumentují také tím, že máme-li zvyšovat životní úroveň všech pracujících, nelze k tomu přistoupit individuální zemědělskou malovýrobou. Ve většině druž- stev nacházíme spokojené tváře družstevníků. V družstvech rostou důchody, protože každým rokem se podstatně zvyšuje výroba rostlinná i živočišná.“113 Poslední fázi kolektivizace lze považovat za relativně úspěšný hospodářský projekt.114 Teprve v této závěrečné etapě došlok značnému zlepšení výdělečnosti JZD, navíc se dost často navýšily hodnoty pracovní jednotky, které byly základem pro od- měňování jednotlivých družstevníků. Pro celý okres Svitavy bylo průměrné navýšení z 9,50 Kčs pro rok 1954, na 15 Kčs v roce 1955. Ovšem například JZD Chrastavec ještě v roce 1958 mělo pracovní jednotku pouze o hodnotě 10 Kčs.115 Úspěch konečné fáze kolektivizace bývá často vysvětlován psychologickým vývo- jem ve společnosti. Rolníci během mnoha let stálého nátlaku pochopili, že mohou zůstat v zemědělství pouze prostřednictvím JZD. Jednalo se pravděpodobně o jejich pragmatické vzdání se, které bylo zapříčiněno veřejným protěžováním kolektivního zemědělského hospodaření. Všem rolníkům muselo být jasné, že se se soukromým

111 Rok Počet JZD Počet členů JZD (v tis.) 1953 6 679 381 1955 6 795 329,5 1957 11 090 656,4

PRŮCHA, Václav: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. Brno 2004–2009. s. 366. 112 BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal (eds.), Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středo- evropské souvislosti, Praha: Dokořán 2008. s. 132. 113 Za novou vesnici, 4. února 1956, ročník VI., číslo5 (okresní vesnické noviny ONV Svitavy). 114 KAPLAN. Karel. Sociální souvislosti krizí komunistického režimu1953–1957 a 1968–1975. Praha 1993. s. 28. 115 Vzpomínky rodáka z obce Chrastavec Jiřího Ducháčka (Kronika obce Chrastavec).

35 hospodařením nepočítá. To vše časem vedlo k rezignaci většiny soukromých rolníků, kteří si začínali být plně vědomi toho, že v daných podmínkách nemohou konkuro- vat jednotným zemědělským družstvům.

36 4 PRŮBĚH KOLEKTIVIZACE VE VYBRANÝCH OBCÍCH OKRESU SVITAVY

Speciﬁ kum průběhu kolektivizace se pravděpodobně nejlépe ukazuje na příkla- dech fungování jednotlivých JZD. Navzdory skutečnosti, že hlavními organizátory kolektivizace na nižší úrovni byly okresní národní výbory, za konečnou realizaci vždy odpovídali až místní rolníci zakládající přípravné výbory JZD, často úzce spolupra- cující s místními národními výbory. Z tohoto důvodu je v následující kapitole nastí- něn proces zakládání a fungování čtyř jednotných zemědělských družstev spadají- cích pod ONV Svitavy.116 JZD Banín bylo vybráno jako příklad dobře fungujícího družstva na okrese a čás- tečně tak představuje jistou anomálii, neboť jako jediné nebylo dočasně zrušeno v první polovině 50. let. Dalším JZD je Chrastavec, a to ze zcela jiného důvodu. V obci byla nejmenší ochota rolníků k založení JZD, a tak i když už na Svitavsku mnohá JZD fungovala (s jistými problémy) od roku1950, v Chrastavci JZD začalo na svých polnostech hospodařit až v roce 1957. Vznik a vývoj posledních dvou JZD v ob- cích Bělé nad Svitavoua Hradci nad Svitavou může posloužit jako ukázka typického průběhu kolektivizace na okrese Svitavy. JZD byla založena bez podstatných úskalí, následně se však rozpadla (v roce 1953) a po znovuzaložení fungovala s mnoha hos- podářskými problémy pocelý zbytek socialistického systému.

4.1 Banín – „Když JZD muži nemohou ustanoviti, ustaví jej ženy z Banína“

Banín (německy Bohnau) patří k vesnicím s dosídleným českým etnikem, které sem přišlo především z okolních vesnic Rohozné a Vítějevsi v letech 1945–1946. Došlo v něm k velice rychlému a na první pohled bezproblémovému založení JZD. Nelze se ale domnívat, že se jednalo o zcela klidný průběh kolektivizace. Prvním pokusem o založení JZD v Baníně bylo předložení návrhu složení přípravného výboru JZD představitelům místního národního výboru již v průběhu března 1949. Za jeho členy byli navrženi František Beneš (za Československou stranu lidovou), Josef Šindler (za Československou socialistickou stranu) a Josef Ehrenberger (Československá soci- álně demokratická strana – v danou dobu ale již splynula s KSČ). Pravděpodobně kvůli velmi pestré stranické příslušnosti členů nedošlo mezi potencionálními druž- stevníky ke shodě, čímž se jednání o založení JZD přesunula na další rok. V této souvislosti je vhodné citovat záznam o raném pokusu ustanovit JZD, podle nějž místní

116 Ze čtyř vybraných obcí jsou tři nově osídlena (Banín, Bělá nad Svitavou a Hradec nad Svitavou) a jedna obec s kontinuálním českým osídlením (Chrastavec).

37 malorolnice Antonie Kopecká117 na schůzi MNV v únoru roku 1950 prohlásila: „Když JZD nemohou muži ustanoviti, ustaví jej ženy z Banína.“118 Patrně tato událost vedla teh- dejšího předsedu MNV Josefa Peterku ke svolání schůze občanů na následující měsíc (20. března). Hlavní náplní bylo ustanovení přípravného výboru JZD. Členy výboru byli zvoleni Josef Záruba (čp. 3), který se stal předsedou, místopředsedkyní již zmi- ňovaná Antonie Kopecká, jednatelem Milan Štekr (čp. 82), pokladníkem Antonín Kopecký (čp. 57), členy představenstva byli zvoleni: Josef Peterka, Dobroslav Richter (čp. 117) a František Kovář (čp. 77). První přihlášky do JZD podalo celkem sedm lidí, o pouhý měsíc později se jejich počet rozrostl o devět družstevníků.119 Od roku 1946 v Baníně působilo strojní družstvo, které fungovalo do roku1950, kdy došlo k jeho sloučení s nově vniklým JZD.120 Hlavním přínosem původního druž- stva byly dva traktory, které se staly základem vozového parku nového JZD. Ihned po založení ale vyvstaly otázky, kam uskladnit stroje a kam do budoucna ustájit zvířec- tvo.121 S těmito problémy se setkáváme u většiny obcí, neboť vytvořit kvalitní zázemí pro společné hospodaření bylo záležitostí na delší čas. V červenci 1950 provedlo vedení JZD náborovou akci a navýšilo svůj stav na 41 členů. V zápise ONV Svitavy o vstupu místních rolníků do JZD se můžeme setkat s informací, že příchod nových členů do JZD, musel být potvrzen místní organizací KSČ.122 Důležitým předělem pro rozvoj družstevnictví v Baníně byl však 20. srpen 1950, kdy v prostorách místní národní školy proběhla ustavující schůze valné hromady JZD. Na této schůzi byla stanovena zásada, že nově zvolené předsednictvo musí být potvrzeno členskou schůzí místní organizace KSČ.123 Členská schůze JZD zvolila do svého čela Antonii Kopeckou (čp. 57), místopředsedou se stal Bohuslav Ducháček st. (čp. 101).124 Na schůzi mělo dojít k projevům jednomyslné podpory JZD od všech přítomných, nenašel se žádný odpůrce. Podle schváleného provozního řádu se v této fázi jednalo o družstvo II. typu, které celkově obhospodařovalo 30 % plochy půdy

117 Antonie Kopecká (1897–1982) pocházela ze Starého Svojanova. Dne 25.8. 1942 byla s manželem a sy- nem zatčena nacisty za ilegální činnost. Byla vězněna v Pardubicích, Praze a Drážďanech. Její syn byl popraven v Drážďanech v roce 1943. Popřesídlení do Banína v roce 1945 se velmi aktivně zapojila do společenského života obce. Byla předsedkyní JZD, předsedkyní odboru žen, členka rady MNV, členka okresní vedení Jednotného svazu českých zemědělců, členka ONV KSČ (1956–1958), delegátka různých konferencí a sjezdů na krajské a celostátní úrovni. Viz VELEŠÍK, Vladimír a Vladimír VELEŠÍK. Banín: 720 let malé obce na česko-moravském pomezí. Banín 2011, s. 133. 118 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, karton č.300/4, Rozbor plánu rozvoje JZD v Baníně. 119 VELEŠÍK, Vladimír a Vladimír VELEŠÍK. Banín: 720 let malé obce na česko-moravském pomezí. Banín 2011, s. 132. 120 Přetvoření proběhlo na základě ustanovení zákona č. 69/49 Sb. Taktéž došlo ke splynutí s Prádelním družstvem odboružen JSČZ, které předtím fungovalo v rámci strojního družstva. 121 Ustájení dobytka se v rámci prvních dvou fází jevilo jako nedůležitý problém, protože družstva I. a II. typu se vyznačovala soukromým vlastnictvím. Došlo tedy v případě obce Banín, stejně jako v obci Chrastavec a jiných k ustájení u jednotlivých členů JZD. Problémy často pokračovalo i v případě JZD III. typu, přestože chov dobytka již byl oﬁ ciálně společný. 122 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy I., karton č. 300/4, Rozbor plánu rozvoje JZD ve Svitavách. 123 Kromě místních členů KSČ muselo potvrdit předsednictvo KSČ také Místní akční výbor Národní fronty v Baníně a ONV ve Svitavách. 124 VELEŠÍK, Vladimír a Vladimír VELEŠÍK. Banín: 720 let malé obce na česko-moravském pomezí. Banín 2011, s. 133.

38 patřící k půdnímu fondu obce. Posun na družstvo III. typu proběhl již následujícího roku. V JZD tehdy pracovalo již sedmdesát rolníků, a to na pozemcích o rozloze 627 ha, z čehož orné půdy bylo 587 ha.125 Za sídlo JZD byla vybrána budova bývalé kampeličky, do níž byly umístěny kance- láře. Na schůzi v listopadu1950 členové JZD řešili jeden ze zmiňovaných problémů – ustájení dobytka. Vedení družstva zastávalo názor, že optimální bude vystavět nový kravín, k čemuž došlo již následujícího roku. Pouze u koní se počítalo s tím, že budou nadále v péči svých původních majitelů. Členové JZD se dále zabývali problé- mem nedostatku krmení. Řešili rovněž ošetřování 50 kusů ovcí a 479 kusů drůbeže. Problémy s chovem družstevního zvířectva se vyřešily teprve až ve druhé polovině 50. let, kdy byly dobudovány potřebné hospodářské budovy. Družstvo se zpočátku rozvíjelo pomalu a obecně začátky byly spojené s obtížemi, které zažívala všechna JZD. Především tu byl vzhledem k téměř nulové mechanizaci nedostatek pracovních sil. Navíc si vedení družstva stěžovalo ONV Svitavy na vysoký průměrný věk svých členů. V reakci na to byl na všechny družstevníky vydán apel, aby jejich děti, které vycházely ze škol, zůstaly v místním JZD.126 Pro první polovinu 50. let byl i v Baníně typickým problémem částečné neplnění zemědělských dodávek a klesající hodnota pracovní jednotky.127 Vedení JZD si stě- žovalona své členy, že „nepracují dobře a neúčastní se porad předsednictva…“.128 I zde byly potíže související s již avizovanou nekázní, která v rané fázi zakládání družstev patřila k zcela běžným jevům.129 „…neprovedení pozemní práce, část sadby zůstala na vozech a zmrzla, u drůbežárny se válely mrtvé slepice… V létě se výrazně zpozdily žně, neboť nikdo nebyl o sobotách a nedělích ochoten navážet obilí k mlátičkám. Docházelo k rozkrádání mléka a brambor. Dobytek byl špatně ustájen, ale kvůli nedostatečným krmným dávkám i ve špatném zdravotním stavu“.130 JZD zažilo mimo tyto problémy i soudní řízení, neboť Krajský soud v Brně byl nucen kvůli porušení stanov nařídit opakování voleb do předsednictva JZD, a tedy svolání nové valné hromady. V problematickém roce 1953 družstevníci řešili dilema, zda dostanou zpět vloženou půdu (resp. živý a mrtvý inventář), pokud opustí JZD.131 Podobnou situaci například řešili i v obci Radiměř, kde došlo k vystoupení poloviny členů.

125 SOkA Litomyšl, fond OV KSČ, kt. 155, Výroční zpráva III. okresní konference KSČ ve Svitavách 14. – 15.4. 1951. 126 SOkA Litomyšl, MNV Banín, kt. 3, vyhláška z 11. 12. 1952. 127 Pracovní jednotkou (PJ) rozumějme princip odměňování v JZD od 1.1. 1952, využívali ji JZD III. typu a IV. typu. III. typ JZD odměňoval své členy podle PJ, ale také podle velikosti vložené půdy do JZD. IV. typ JZD odměňoval pouze podle PJ, to znamená podle odvedené práce. In: BERANOVÁ, Magdalena a Antonín KUBAČÁK. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 389. 128 VELEŠÍK, Vladimír a Vladimír VELEŠÍK. Banín: 720 let malé obce na česko-moravském pomezí. Banín 2011. s. 134. 129 BERANOVÁ, Magdalena. KUBAČÁK. Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 396. 130 Tamtéž, s. 134. 131 Živým inventářem je myšleno veškeré zvířectvo, které patří k hospodářství. Mrtvým inventářem se ro- zumí veškeré vybavení, které je součástí hospodářství – především strojní vybavení.

39 V téže době si JZD Banín zvolilo nové předsednictvo, v jehož čele stanul Bohuslav Ducháček starší. Všem bylo ale jasné, že se s jeho staronovým působením žádné velké změny dít nebudou. Přes veškeré výhrady se Bohuslavu Ducháčkovi podařilo hospodářský propad JZD pozastavit. Osudným se mu nakonec staly výhrady členů družstva vůči nízkým odměnám a stále nízké produkci, kvůli čemuž rezignoval. Na jeho místo po jeho prvně nepřijaté rezignaci nastoupil Václav Báča. Po celou druhou polovinu 50. let místní JZD mělo problémy, které způsobily časté výměny předsedů – po V. Báčovi nastoupila opět A. Kopecká. Po ní na postu předsedy působil František Janků nejst. (čp. 39).132 Řada problémů, s nimiž se družstevníci v Baníně potýkali, byly na venkově v této době charakteristické, např. nereálný závazek zvyšovat výrobu. V únoru 1957 člen družstva zootechnik Buršík navrhl, aby JZD navzdory státem stanovenému plánu vyrobilo 50 000 litrů mléka navíc. Překvapivě plénum přijalo návrh jednomyslně. Přestože JZD pochopitelně nebylo schopné tohoto plánu plně dostát, bylo za tento počin ONV pochváleno v okresních novinách. V roce 1959 JZD vylepšilo znatelně svoje hospodářské výsledky, čemuž především napomohl přechod na kombajnovou sklizeň. Na konci téhož roku bylo místní družstvo vyhlášeno za nejlepší v celém okrese Svitavy, a tím pádem se stalo vzorem pro celé okolí. Na jeho příkladu se ukazuje, že i když se nejednalo o vzorné JZD,133 jeho úspěchy jej de facto ustanovily „vzorným“ JZD. Mnohé skupiny družstevníků z celého okolí se na tento„zázrak“ jezdily dívat. Jedná se také ojediné JZD v rámci celého Svitavska, které nebylo nikdy rozpuštěno.134

4.2 Chrastavec – vznik JZD ve stínu soudního procesu 4.2.1 Charakteristika obce

Obec Chrastavec se nachází na českomoravském pomezí a administrativně se skládá ze dvou vesnic – z Chrastavce a Půlpecnu. V obou obcích žije v současné době kolem 256 obyvatel.135 Dominantou obce je kostel Nejsvětější Trojice postavený v novorenesančním stylu v roce 1864.136 Chrastavec se nachází v údolí Chrastovského potoku – mezi vrchy Padělka (533 m n. m.) a Čihadla (493 m n. m.). Od Půlpecna je Chrastavec oddělen lesem, kterému místní lidé říkají „Rohles“.

132 VELEŠÍK, Vladimír a Vladimír VELEŠÍK. Banín: 720 let malé obce na česko-moravském pomezí. Banín 2011, s. 135. 133 Tamtéž., s. 140. 134 Pro ONV Svitavy byl vzorným JZD ustanoven Opatov. 135 Sčítání obyvatelstva platné ke dni 2.10. 2006. Dnes je počet obyvatel Chrastavce poloviční. Je todůsledek obecného trendu stárnutí populace na venkově. 136 Na tento kostel měli podle dochovaných vzpomínek v kronice přispět předci místní největší rolnické rodiny Blažkovy. Konkrétně se jednalo o předky Anny Blažkové st. rozené Jankové (matky Františka a Anny – později perzekvovaných rolníků). Z linie této rodiny vyšel i nejvýznamnější rodák MUDr. Josef Janků (1886–1963), bratr Anny Blažkové st. Jednalo se o dlouholetého přednostu oční kliniky na Královských Vinohradech, který se proslavil objevem toxoplazmózy u člověka.

40 Na rozdíl od zbytku regionu nedošlo v celé vesnici k žádné národnostní přeměně v době před válkou a po ní, a to může být považováno za hlavní důvod neochoty po generace usedlých rolníků měnit vlastnické poměry na vesnici.137 V obci se dokonce nenacházela ani jedna čistě německá rodina, pouze jedna smíšená – rodina Knötigová. Tato rodina byla částečně postižena probíhajícím odsunem, neboť Ludvík Knötig (čp. 41) musel svoji polovinu majetku jako příslušník německého národa za- platit, a to navzdory skutečnosti, že měl povolení zůstat v Československu. Pro jeho setrvání v rodné zemi bylo stěžejní, že žil ve smíšeném manželství s Češkou. Navíc nebyla prokázána žádná jeho kolaborace s nacisty. Kdyby tomu tak nebylo, přišel by o všechen majetek a musel by také opustit domovinu. Nepřetržitá tradice obdělávání polí může naznačovat, že vztah k půdě zde měl větší sílu než v obcích, které byly poválce dosídleny lidmi z okolních českých vesnic.138 První pokus ozaložení družstva v Chrastavci měl podstatně problematičtější průběh než ve většině okolních vesnic, které byly v rámci původně německého pohraničí zcela dosídleny českým živlem.

4.2.2 První pokus o založení JZD (1950 – 1956)

V roce 1950 mnozí rolníci dospěli k názoru, že východiskem z těžce splnitelných dodávek (např. obilí, mléka, masa, vajíček) budou jednotná zemědělská družstva.139 Ta, podle sílící propagandy, se měla stát trvalou zárukou, že se lidé na vesnici zbaví „starostí a dřiny“.140 Do jednotlivých JZD přicházeli v určitých časových intervalech lidé s pověřením ministerstva výkupu – okresní plnomocníci, kteří měli na starost kontrolu plnění dodávek, a kteří současně prováděli agitaci pro založení JZD. Tyto skupiny označované jako„agitační brigády“ se také objevily v Chrastavci. Rolníci často se snažili agitacím plnomocníků vyhnout. Když se například blížila agitační brigáda, nepozorovaně opustili zadními dveřmi svůj dům a následně se „ztratili“ někde na svém poli.141 Rolníci se zdráhali cokoliv podepsat, aby nemuseli vstoupit do družstva. Na druhou stranu se ale obávali, aby za své odmítnutí vstoupit do JZD nebyli označeni za sabotéry „socializace“ vesnice. Tato taktika však nešla praktikovat do nekonečna. Nakonec se roku 1952 v Chrastavci našla malá skupina místních občanů ochot- ných založit JZD. Vznikl tím ale velký problém, protože se jednalo především o kovo- rolníky, kteří sice byli členy místní buňky KSČ, případně členy místního národního výboru, leč bez polností a zemědělského nářadí. V zimě 1952 se místní komunisté v budově místního národního výboru domluvili, že na jaře začnou pracovat jako 137 Tato situace ovšem neplatí pro obec Půlpecen, který byl po válce dosídlen. 138 U obce Bělá nad Svitavou se můžeme setkat s nově příchozími rolníky z blízkéhoVítějevsi. Naopak na- příklad u obce Karle se setkáváme s příchozími zemědělci z Brna. 139 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 173 – 191. 140 Vzpomínky rodáka z obce Chrastavec Jiřího Ducháčka (Kronika obce Chrastavec). 141 Ústní sdělení. Josef Ducháček. Chrastavec čp. 4 [15.2. 2014]. Rozhovor č. 4.

41 nově založené JZD, do té doby zkusí ale ještě získat pro „svou“ věc nějakého rolníka s půdou. Když však přišlo první setí, neměli ani jeden hektar půdy k obdělání. Tyto důvody vedly nakonec k dočasnému zániku iniciativy pro založení JZD v Chrastavci. Jednalo se o takový případ kolektivizace, kdy narychlo vznikající družstva z iniciativy místních komunistů nenašla dostatečnou odezvu mezi rolníky, a to navzdory postupně se navyšujícím dodávkám.142 Do roku 1952 v Chrastavci tedy nefungovalo ani JZD I. typu. Na základě neochoty místních rolníků přistoupil ONV Svitavy v roce 1954 ke zvý- šenému nátlaku vedoucího k perzekuci vybraných rolníků. Z nich nejvíce postiže- ným zemědělcem se stal zároveň i ten nejbohatší rolník, kterým byl František Blažek. Jeho příběh ilustruje konﬂ ikt s fenoménem, jakým byla „socializace“ vesnice a s tím související likvidace tzv. „kapitalistických živlů na vsi“. Nejednalo se o jediného„- kulaka“ 143 ve vesnici, který byl přímo perzekvován. V Chrastavci byli prohlášeni za tzv. neplniče hospodářského plánu tři rolníci (dva muži a jedna žena), pouze v pří- padě Františka Blažka však bylo použito ze strany úřadů takových mocenských pro- středků, které postihly celou jeho rodinu. Zároveň byl nucen jako jediný z ostatních „kulaků“ po skončení soudního procesu opustit vesnici. Další soudní řízení bylo zahájeno v témže roce vůči Anně Mojžíšové (čp. 18), která hospodařila na menší výměře než Blažek, a to na 11,09 ha (orné půdy celkem 8,53 ha). Na rozdíl od již od již zmiňovaného Františka Blažka se jednalo o střední rolnici. Případ se dostal na Okresní prokuraturu ve Svitavách, kdy byla za svědec- tví pracovníka ministerstva výkupu obviněna, že nesplnila předepsané dodávky.144 Stíhání Anny Mojžíšové bylo deﬁ nitivně zastaveno, když společně se svým mužem vstoupila do JZD v roce 1957. V roce 1955 hospodařilo na katastru obce 29 rolníků na 448 ha, z čehož orné půdy bylo 236 ha. Po celou první polovinu 50. let v obci stále nefungoval žádný typ státního hospodářství − JZD, či Československý státní statek. Těsně před ustanovením JZD, tj. v roce 1956, se Chrastavec jevil jako obec s největším zastoupením středních rolníků.145

142 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948–1960. Část 2. Venkov. Praha 2011. s. 254 – 281. 143 Kulak (rusky кулак = pěst, původně řídce používaný výraz provesnické lichváře) je ruské označení pro- střední až bohaté rolníky. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kulak); (31.5. 2014). 144 Za pololetí r. 1955 měla dodat 264 kg vepřového masa (dodala 183 kg); hovězího masa měla dodat 449 kg (dodala 270 kg); mléka měla dodat 2 980 l (dodala 364 l), vajec měla dodat 1 555 kusů (dodala 604 kusů). Největší problémy měla jednoznačně s dodávkou mléka, jako důvod svého neplnění dodala, že měla nemocné krávy. Což by potvrzovalo, že neměla možnost plnit dodávkové povinnosti, která i za lepších výchozích podmínek byly prostřední a velké rolníky nesplnitelné. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Okresního soudu Svitavy, kt. 7, Spis Anny Mojžíšové (Pnt 189/55). 145 Výměra 5−10 ha 10−15 15−20 20 a více Počet rolníků 6641 Celkem vlastněno 42,91 ha 77,39 ha 69,25 ha 25,01 ha Průměr na 1 rolníka 7,2 ha 12,9 ha 17,3 ha −//−

42 Počet malorolníků byl o něco málo menší,146 ale přesto malí hospodáři hráli v ži- votě obce často velkou roli, neboť právě z jejich řad se rekrutovalo nejvíce členů KSČ. Hlavní agitátoři za založení JZD patřili i v této obci mezi kovorolníky – např. Stanislava Kubína a Miroslava Rodinu. Ve vzpomínkách pamětníků se hlavní kritika snáší právě na ně, jelikož se měli dopouštět vyhrožování, jehož důsledkem bylo, že většinou svých spoluobčanů byli vnímáni negativně. Během jejich agitace dochá- zelo k slovním potyčkám mezi nimi a ostatními rolníky na pozemcích jednotlivých rolníků, či v prostorách místního hostince U Fojtů. Několikrát mělo dokonce dojít k incidentu, kdy je rolníci hnali košťaty ze svých pozemků. Není asi překvapením, že se zapálený komunista Kubín po ustanovení JZD nakonec stal jeho předsedou, ač se jednalo o člověka, který se živil předtím jako holič a se zemědělstvím měl minimální zkušenost (vlastnil pouze malou zahrádku o velikosti několika málo arů). V obci nedominovala výrazně žádná skupina rolníků, a byly tak rovnoměrně za- stoupeny všechny majetkové skupiny. V následující tabulce nejsou uvedeni malo- rolníci a kovorolníci (vlastníci pozemků do 2 ha), kteří představovali neradikálnější skupinu vyvíjející tlak na založení družstva v obci. Není překvapivé, že na Chrastavec bylo poukazováno Okresním národním výborem ve Svitavách jako na vesnici, která narušuje svojí zatvrzelostí zdárné dovršení „socializace“ venkova na Svitavsku. Na začátku roku 1955, tedy ještě před založením JZD, se můžeme v Chrastavci setkat s následující majetkovou strukturou zemědělců.

146 Výměra 2−3,5 ha 3,5−5 ha Počet rolníků 56 Celkem vlastněno 20,71 ha 19,66 ha Průměr na 1 rolníka 4,1 ha 3,3 ha

43 ČÍSLO ZEMĚDĚLSKÁ ORNÁ DODÁVKOVÁ POPISNÉ PŮDA PŮDA POVINNOST * V KG (ČI LITRY) NA 1 HA

(Chrastavec) (v ha) (v ha) (zrnin, brambory, maso, mléko, vejce)

I. NAD 20 ha

Blažková Anna 9 a 19 25,01 18,32 740 kg, 1050 kg, Blažková Anna 9 a 19 24,91 17,51 122 kg, 420 l, st. (v témže roce 220 kusů o tyto polnosti přišli – viz případ F. Blažky)

II. 15–20 ha

Chladil 1 19,21 15,40 610 kg, 870 kg, František 116 kg, 400 l, Stryja Karel Půlpecen; 1 17,19 11,78 220 kusů Krejsta 8 15,80 13,49 František Janků Petr 21 17,05 11,96 (ná- (nájem 1 ha) jem 1 ha)

III. 10–15 ha

Ondra Josef 2 15,79 13,89 480 kg, 720 kg, Albl František 56 13,88 6,96 110 kg, 380 l, 220 kusů Sulík Milan Půlpecen; 2 13,24 10,12 Bauer Jan 11 11,40 9,35 Bártová Marie 13 11,84 8,99 Mojžíšová Anna 18 11,24 9,81

IV. 5–10 ha

Ducháček 3 6,70 4,60 350 kg, 600 kg, František 105 kg, 360 l, Janková Marie 22 6,86 4,58 220 kusů Janková Julie 27 8,71 6,90 Klusák Petr 39 8,19 5,21 Daněk Josef 47 7,22 6,22 Albl Josef 53 5,23 4,82

44 V.A 3,5–5 ha

Andrlík Adolf 40 4,90 3,52 310 kg, 500 kg, Fojt František 10 4,16 3,10 100 kg, 340 l, 220 kusů Bauer Josef 16 3,86 3,57 Štěpán Josef 37 3,68 2,89 Dvořák Jan 51 4,11 3,18

V.B 2–3,5 ha

Ducháček Josef 4 3,78 3,70 200 kg, 340 kg, (nájem 1,73 ha) (nájem 95 kg, 340 l, 1,73 ha) 220 kusů Holek Jan 5 3,50 3,40 Bárta Ludvík 31 3,32 2,53 Wetter František 57 3,38 3,25 (nájem 0,92) (nájem 0,92) Gloserová Julie 67 2,86 2,29 Knötig Ludvík 41 2,82 2,27 − původ. Němec (nájem 0,48 ha) (nájem 0,48 ha) * DODÁVKOVÁ POVINNOST 147 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond MNV Chrastavec, kt. 3, Rozpisový sumář státního plánu zemědělské výroby na rok 1955.

Případ JZD Chrastavec ještě v roce 1956 sloužil rolníkům na okrese Svitavy jako ukázka špatného politického uvědomění místních rolníků, kteří prý svým přístupem a nechutí založit JZD byli sami proti sobě. V již jednou zmiňovaných novinách „Za novou vesnici“ se můžeme dočíst o dvou místních soukromých rolnících: „…Při po- hovoru se zemědělci v obci Chrastavci jsme hovořili s dobrým zemědělcem, který obdělává 15 hektarů zemědělské půdy Janků Petrem č. 21. Celou výměru obdělávají čtyři lidé. Ptáme se hospodáře, kolik mu jeho hospodářství ročně vynáší na důchodu. Rozmýšlí se a za chvíli pro- hlašuje, že když dobře počítá, je to 15 000 Kč, které však nikdy pohromadě nemá. Průměrně si ročně zabije jedno prase. A jak jsme zjistili, i když je dobrý hospodář, nesplnil v roce 1955

147 Sb. z. a n. 1952, 105. Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1952. Jednalo se o vládní výnos, kterým se vyhlašovaly dodávkové normy některých zemědělských výrobků a stanovovaly se dodávkové oblasti pro rok 1953. Jeho obsahem bylo: „(1)Dodávkové normy zrnin (s výjimkou rýže), brambor, zeleniny (s výjimkou zeleného hrášku, fazolových lusků, okurek nakládaček a kořeninové papriky), vinných hroznů, masa, mléka a vajec se stanoví projednotlivé okresy, které se zařazují podle výrobních podmínek do dodávkových oblastí. (2) Dodávková norma ovčí vlny se stanoví podle druhů ovcí jednotně procelé státní území. §2 Dodávkové normy a zařazení okresů do dodávkových oblastí jsou obsaženy v příloze tohoto nařízení. § 3 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede je ministr výkupu.“

45 smluvní dodávky a dluží pracujícím 294 kg hovězího masa, 775 litrů mléka a 77 kg olejnin. Podotýkáme, že dobře obdělává pole a z rozhovoru bylo vidět, že také dobře počítá.“148 Obdobně se psalo o Josefu Bártovi, středním rolníku z čp. 13. Jedná se o posled- ního pamětníka, který zažil 50. léta. Přestože oﬁ ciálně byl grunt veden na jeho ma- minku Marii Bártovou, staral se o hospodářství především sám. Měl ovšem v teh- dejší době velké problémy, kterých se místní noviny snažily propagandisticky využít. „…Smutnější pohovor se nám naskytl s 28letým mladým zemědělcem Bártou, také z obce Chrastavec, který hospodáři na osmihektarovém hospodářství a už čtyři roky si nezabil prase. Ptám se, kolik činí jeho roční důchod. Dodává, že nikdy žádné peníze nevidí a my se tomu nedivíme…“.149 Za zmínku stojí i případ Františka Chladila,150 který byl druhým nejmajetnějším rolníkem v obci. V roce 1954, tedy ještě před založením JZD v Chrastavci a v době celostátní krize JZD, byl označen Chladil za kulaka. V regionálních novinách byl očerňován a byl na něj uplatňován tlak stejně jako na největšího rolníka Františka Blažka. Na rozdíl od něj byl František Chladil méně konﬂ iktní člověk a dodávkovou povinnost byl schopen plnit úspěšněji. Proto trestní orgány nezahájily proti jeho osobě žádný soudní proces. Jistý tlak však na něj byl stále vyvíjen, a to prostřednic- tvím scelení části jeho půdy. Jak poté sám Chladil vzpomínal, došlo k poškození jeho hospodářství, protože mu byla odebrána část jeho polností, které byly nahrazeny částí lesa (cca 3 ha) nacházejícího se ve velké vzdálenosti od jeho pozemků.151 Proces s Františkem Blažkem byl pro něj velkou výstrahou. Poté se vzdal svých veškerých na- dějí na možnosti soukromého hospodaření a v roce 1957 do nového JZD vstoupil.

4.2.3 Úspěšné založení JZD (1957–1960)

K založení JZD došlo až v roce 1957, tedy v poslední etapě zakládání druž- stev.152 V tomto období agitační kampaň opětovně zesílila. Nálada na vesnici nebyla dobrá, protože tlak na rolníky rostl. Chrastavec byl poslední obcí spadající pod ONV Svitavy, která nevytvořila JZD I., nebo II., natož vyššího typu. Agitační skupina, v jejímž čele stál malorolník Hrdina z vedlejší vsi Študlov, začínala být ve svém snažení úspěšná. Nyní již bylo jisté, že i Chrastavec se zařadí mezi ostatní JZD na okrese. Rolníci jako Karel Strya, František Krejsta a Jankl Petr byli na- kloněni založení JZD. Rodina Blažkových pozbyla po procesu z roku 1955 veš- kerého vlivu, a tak vzniku družstva již nic nebránilo. Zásadním však bylo, že právě její hospodářství poskytlo novému JZD velké a relativně bohaté polnosti.

148 Za novou vesnici, 4. února, ročník VI., číslo 5 (okresní vesnické noviny ONV Svitavy). 149 Tamtéž. 150 Rod Chladilů patří ve vesnici k nejstarším, jejich grunt má číslo popisné 1 a na zdobném vstupním por- tálu dostatku můžeme i dnes nalézt rok 1886. 151 Ústní sdělení. Josef Chladil. Chrastavec čp. 1 [17.4. 2014]. Rozhovor č. 2. 152 BERANOVÁ, M., KUBAČÁK, A. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. s. 387–393.

46 Datem, kterým započalo společné hospodaření, byl až 1. leden 1958. Výplaty druž- stevníkům byly stanoveny podle příslušných pracovních jednotek. Teprve v tomto roce došlo k rozorávání mezí, čímž se vytvořily souvislejší lány polí pro nové JZD. S tím byly spojeny i částečně zhoršené možnosti předcházet povodním, neboť polní cesty mezi polnostmi jednotlivých rolníků sloužily v deštivých dnech jako velmi účinné odvodňovací kanály, které rozoráním byly trvale odstraněny. Není protodivu, že v dalších letech mnohokrát došlo k menším záplavám, během nichž se jediná cesta mezi Chrastavcem a Študlovem ocitla pod nánosy bahna. Dalším důsledkem rozorání mezí, jak se píše v místní kronice, byl značný úbytek koroptví, které čás- tečně přišly osvé přirozené prostředí.153 V prvních letech existence JZD byly výdělky družstevníků malé. Pracovní jednotka měla pro člena JZD v základu hodnotu 5 Kčs. Podle zisku na konci roku byly pra- covní jednotka navýšeny o 5 Kčs. Tomuto způsobu vyplácení družstevníkům se ří- kávalo„dobírky“. Největším přínosem pro družstvo se stala nepochybně konﬁ skace polností Františka Blažky. Nové JZD získalo veškeré hospodářské prostory družstev- níků i s jejich živým inventářem. Prozatím zvířectvo bylo ustájeno následovně: krávy dojnice v Chrastavci v čp. 19, 21 a 8., v Půlpecnu v čp. 2., jalovice v čp. 1 v Půlpecnu, býci v čp. 9, telata v čp. 22, prasata v čp. 19.154 Opětovné problémy na sebe nenechaly dlouho čekat, protože se ukázalo, že prostory k ustájení dobytka byly zcela nedo- statečné. Bylo nutné postavit novou hospodářskou budovu s kancelářemi. K tomu byl vybrán kopec Příhon,155 kde byl především svépomoci nad obcí vystavěn vep- řín, kravín a malá správní budova JZD. Podle vzpomínek rolníka Františka Bárty patřil poté Chrastavec k velice moderním družstvům. Největší zásluhu na tom měl druhý předseda JZD Vincenc Zatloukal, který po roce nahradil prvního předsedu Petra Janků, který byl všemi uznávaný, jako hospodař a dříč, ale organizačně situace vůbec nezvládal. Pomyslným bodem, kdy můžeme mluvit o združstevněném Chrastavci, byl vstup posledních dvou velkých zemědělců do JZD v roce 1960. Jednalo se o Josefa Ondru a Františka Krejstu.156 Každý z nich do družstva vnesl relativně velkou výměru pol- ností o rozloze 14 ha.157 Od té doby lze o Chrastavci mluvit, jako o obci, v níž byla veškerá zemědělská půda obhospodařována jednotným zemědělským družstvem.158

153 Kronika obce Chrastavec. s. 21. Více o tomto fenoménu v knize: LOKOČ, Radim. Environmentální aspekty kolektivizace zemědělství na příkladu obce Oldřišov na Opavsku. In Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008, s. 249–250. 154 Vzpomínky rodáka z obce Chrastavec Jiřího Ducháčka (Kronika obce Chrastavec). 155 Příhonem je označován v lidové terminologii kopec v horní části obce. Původně spadal k hospodářství Ducháčků, kteří patřili ve vesnici k nejrozvětvenějším, nikoliv ale k bohatým rodinám (6,70 ha). 156 Vzpomínky rodáka z obce Chrastavec Jiřího Ducháčka (Kronika obce Chrastavec). 157 SOkA Litomyšli, fond MNV Chrastavec, kt. 3, Rozpisový sumář státního plánu zemědělské výroby na rok 1955. 158 JZD Chrastavec fungovalo až do70. let, kdy došlo k jeho sloučení s JZD Vítějeves.

47 4.3 Bělá nad Svitavou– JZD založené až napotřetí 4. 3.1 Národnostní sktruktura obce

Přibližně 4 km od Chrastavce se rozkládá Bělá nad Svitavou (německy Albendorf, či Deutsche Biela), vesnice se zcela rozdílným národnostním složením než Chrastavec. Do konce druhé světové války se jednalo o obec s většinově německým obyvatelstvem. Z administrativního hlediska patřila pod okresní správu města Litomyšl, po roce 1855 do okresu Polička. Po mnichovském diktátu byla obec přičleněna k Říšské župě Sudety, konkrétně k městu Svitavy (tehdy Zwittau). V obci v roce 1930 žilo 1159 obyvatel, z nichž 847 bylo německé národnosti. V roce 1947 žilo v obci již jen 653 obyvatel, což dokazuje obrovský propad osídlení po od- sunutí Němců. Do dnešní doby se počet občanů s trvalým místem pobytu v Bělé nad Svitavou číslu z roku 1930 zdaleka nepřiblížil. V roce 2001 zde žilo pouze 477 obyvatel. Tento vývoj je typický pro celou po válce nově dosídlenou oblast.

4.3.2 Charakteristika obce během rané fáze kolektivizace

Do Bělé se začínali stěhovat noví obyvatelé především v letech 1945 a 1946, po odsunu původních německých obyvatel. V obci se nacházelo 225 zemědělských used- lostí, do dnešní doby se zachovalo pouze 91 čestných prohlášení nových osadníků s rozpisy velikostí jim přidělených majetkových podstat.159 Většina hospodářství nebyla nově osídlena. Situace se zlepšovala velmi pomalu, proto není divu, že nedostatek pracovní síly se dlouho ukazoval jako velký problém pro fungování budoucího JZD. Čestná prohlášení ukazují, že zde byla dominance malorolníků, velkých rol- níků (resp. rolnic) zde bylo patnáct, z nichž později byli soudním stíháním posti- ženi dva. První agitace za založení jednotného družstva začaly již roku 1950. Prvním úkolem pro místní aktivisty bylo ustanovit přípravný výbor, který měl vytvořit předpoklady pro kolektivizaci. V Bělé se do něj přihlásilo osm členů, z čehož sedm bylo členy KSČ. Jednalo se především o rolníky s větším půdním fondem (a jednu ženu v do- mácnosti).160 Předsedou výboru se stal Ludvík Pavlů (čp. 54) s 8,83 ha orné půdy, což byl rolník s nejmenším pozemkem z celého přípravného výboru. Ostatní vlastnili mezi 10–20 ha orné půdy, šlo převážně ostřední rolníky. Na rozdíl od Chrastavce v rané fázi přípravy vzniku JZD se jednalo o majetnější rolníky.

159 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, k. 308/1, Čestná prohlášení o výměře půdy a stavech hospodářského zvířectva. Výměra 0–5 ha 5–10 ha 10–15 ha 15–20 20 a více počet rolníků 43 9 19 10 5

Nutné je podotknout, že i v Bělé bydlelo 5 bezzemků, kteří se přihlásili pouze s určitým počtem slepic apod. 160 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, kt. 308/I , Zpráva o založení JZD v Bělé nad Svitavou.

48 Schůze, na které bylo schváleno založení družstva, proběhla 13. května 1950. Jednalo se až do pozdních hodin, schůze skončila ve 23:30 hod. Této schůze se zú- častnilo 18 rolníků, kteří se hlásili v první vlně do projektu JZD, podle předsedy místní organizace KSČ Vojtěcha Olivy se jednalo o „významnou chvíli pro celou obec“.161 Jak ale ukázala budoucnost, spíše šlo o dílčí událost, která neměla dlouhého trvání. Oﬁ ciálně JZD bylo ve zprávě pro Okresní národní výbor (ONV) Svitavy vedeno již od 15. června 1950 s celkovým počtem 18 členů, z čehož bylo 15 zemědělců. V první fázi družstvo hospodařilo na 132 ha zemědělské půdy (orné půdy bylo 117 ha). V rukou soukromých rolníků se nacházelo 540 ha půdy (orné 498 ha). Ještě na podzim téhož roku do JZD vstoupili čtyři další rolníci, takže na konci prvního roku fungování družstva v něm pracovalo 19 rolníků. V JZD dále bylo zapsáno i šest míst- ních továrních dělníků, dokonce přihlášku do JZD podaly i tři učitelky z místní zá- kladní školy, které tímto krokem chtěly motivovat ostatní ženy k obdobnému kroku. Družstvov Bělé nad Svitavou, jak se ukázalo, nebylo schopno se domluvit na spo- lečném osevu, velmi vázla i komunikace mezi běžnými družstevníky a vedením. Družstvo si také nedokázalo úspěšně rozvrhnout práci, nebyla ani žádná snaha zajistit společné ustájení pro dobytek. K ukončení činnosti JZD došlo proto již v roce v roce 1951. Další pokus o vznik JZD se objevil až v roce 1953, ovšem tato iniciativa se překrývala s krizovým obdobím spojeným s výstupy jednotlivých členů družstev. Tento trend byl všudypřítomný, daloby se konstatovat, že v této době zanikla i JZD s již jistým a často relativně pevným základem. Proto se není čemu divit, že místní družstvo tuto krizi taktéž nepřečkalo. V oﬁ ciálním hlášení o druhém zániku družstva se píše: „V tuto dobu neskýtalo okamžitou záruku prospolečné hospodaření v důsledku neu- těšené situace v obci.“162

4.3.3 Deﬁ nitivní ustanovení JZD a dokončení „socializace“ Bělé

Poslední pokus o založení JZD v Bělé je datován k 1. říjnu1955. V té době na svitav- ském okrese fungovala družstvo v Baníně pět let. JZD jako Svitavy, Radiměř a Sklené zanikly teprve až v souvislosti s problémovým rokem 1953. Jejich druhé založení však bylo již trvalé. Dokonce Vendolí patřilo k velice úspěšným družstvům, které po Baníně dosahovalo nejlepších hospodářských výsledků. V celém regionu Bělá před- stavovala zvláštnost, protože družstvo se zde založilo až napotřetí. Činnost JZD za- hájilo 1. ledna 1956, a to hned jako družstvo III. typu. Družstevní pozemky se rozklá- daly na 240 ha zemědělské půdy a celkově na nich pracovalo 32 členů. Podle oﬁ ciální zprávy vypracované ONV Svitavy se mělo družstvu v prvním roce fungování relativně dařit, neboť stanovené plány plnilo skoro beze zbytku. Proto může tato skutečnost vyvolat podezření, že došlo k jisté administrativní úpravě dosažených hospodářských 161 SOkA Litomyšl, fond MNV Bělá nad Svitavou, kt. 8/129, Zpráva o zhodnocení činnosti národního vý- boru v Bělé nad Svitavou za dvacetileté období. 162 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, kt. 308/I , Zápis o založení JZD v Bělé nad Svitavou.

49 výsledků, které měly poskytnout důkaz odobrém hospodaření družstva. Během pře- dešlých krátkých epizod fungování JZD se totiž prokázal přesný opak.163 Následovaly zvýšené agitace, a to i stávajícími členy družstva, kteří se pokoušeli získat další členy. V roce 1958 se díky nově příchozím rolníkům hospodařilo na 360 ha orné půdy. Po konečném ustanovení JZD přistoupili družstevníci k výstavbě hospodářských budov, neboť stejně jakov mnoha dalších obcích i zde byl problém s nedostatečným hospodářským zázemím pro ustájení dobytka. Ve druhé polovině 50. let družstvo získalo peněžní prostředky od ONV Svitavy, a proto mohlo vybudovat (pochopi- telně i svépomocí) kravín pro 95 kusů krav, porodnu prasnic, drůbežárnu pro 1 200 slepic, teletník pro 50 telat a výkrmnu pro 50 prasnic. Co se týče rostlinné výroby, postavena byla také silážní jáma, suška na obilí a mostní váha. Přes tyto investice bylo družstvo řazeno svojí výkoností spíše k družstvům průměrným. Na konci 50. let došlo k jistému zlepšení produkce a plnění dodávek díky mechanizaci a hnojení.164 V roce 1 960 vstoupili do JZD všichni rolníci, tudíž i v Bělé vzniklo většinové druž- stvo. Kolektivizace byla tehdy ukončena. Veškeré výrobní zemědělské statky byly zcela pod společnou hospodářskou správou. Průměrný věk členů místního JZD byl stále poměrně vysoký, dosahoval 47 let. To vedlo ke kritice nízkého zastoupení mla- dých lidí v družstvu, přesto již lze v případě Bělé mluvit o fungujícím družstvu. „Konkurencí“ JZD byl po celá padesátá a šedesátá léta místní Československý státní statek, který částečně získal polnosti obhospodařované bývalým velkostatkem působícím v Bělé do počátku 20. století. Státní statek se v obci ovšem příliš neosvěd- čil. Celkem zaměstnával na konci 50. let 33 zaměstnanců, jednalo se tedy o menší zemědělský podnik. Svoji činnost ukončil v roce 1974, kdy byly jeho polnosti pře- vzaty místním JZD, které tímto spojením získalo dalších 200 ha zemědělské půdy. 163 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond ONV Svitavy, kt. 308/I, Rozbor plánu rozvoje JZD v Bělé nad Svitavou. Splněné dodávky (v q) – A; měli splnit (v q) – B, v roce 1956 pšenice žito ječmen brambory maso mléko vejce A 75 255 112 1 420 267,64 56,795 27,571 B 74,19 255 111,50 1 620 268,58 34,486 27,571 (nad smlou- (21,06) (13,621) (21,800) vou 200

164 Porovnáme-li výsledky zemědělské výroby od roku 1955 až dor. 1960, lze přiznat růst: 1 957 (v q) 1 960 (v q) pšenice 158,4 260 žito 202,5 230 ječmen 20,80 253 oves 191,0 312,6 mák 20 79,3 brambory 1 530 1 140 krmná řepa 2 300 4 180 len stonek 250 440 len semeno 25 30

SOkA Litomyšl, fond MNV Bělá nad Svitavou, kt. 8/129. Zpráva o zhodnocení činnosti národního vý- boru v Bělé nad Svitavou za dvacetileté období. 50 4.4 Hradec nad Svitavou– JZD v permanentním úpadku

Dalším družstvem, které se potýkalo od počátku s velkými problémy, bylo JZD Hradec nad Svitavou. Jednotné zemědělské družstvo bylo oﬁ ciálně založeno již v roce 1949. Od Bělé ho především odlišovalo, že po překonání krize v roce 1953 se již nikdy JZD plně neobnovilo a z velké části se stalo součástí ostatních JZD, či Státního statku Svitavy. JZD Hradec nad Svitavou hned v počátku svojí existence bylo vedeno jako JZD III. typu. Představenstvo se skládalo z devíti členů, revizní komise ze tří. Ve zprávě ONV Svitavy se setkáváme s tvrzením, že nábor do JZD byl proveden masově, živelně a že mnozí zemědělci nešli do družstva s vnitřním přesvědčením. Nadšení členů druž- stva proto nebylo„upřímné“, což se záhy projevilo ve zhoršené pracovní morálce jednotlivců.165 Družstvo tehdy obhospodařovalo 895,54 ha (68,12 ha patřilo k záhumenkům), z toho orné půdy bylo 715,24 (z toho 57 ha byly záhumenky).166 Cose týče vložené půdy, tj. půdy, kterou přinesli do družstva jednotliví členové, jednalo se o 571,73 ha půdy (orné půdy 429,86 ha), zbylé hektary JZD získalo do správy od ČSSS Svitavy. Na takto rozlehlých pozemcích pracovalo 111 členů družstva.167 V roce 1953 se i v Bělé nad Svitavou projevila krize fungování JZD, stejně jako ve všech již založených družstvech. V této době došlo k hromadnému vystoupení, ode- šlo 52 členů, tj. skoro polovina družstevníků. Dále jako důvod úpadku byla uvedena velká rozloha a neochota některých členů podílet se na budování společného hospo- daření. Jedenáct z nich podalo po žních 1953 odhlášky se zdůvodněním, že z ﬁ nanč- ních důvodů nechtějí zůstat v JZD, a část z nich byla také nespokojena s nedostatky v organizaci práce. Můžeme konstatovat, že v Hradci JZD zcela selhávalo. Situace se nelepšila ani ve druhé polovině 50. let. Velmi podobná situace byla v dalších obcích okresu, například v Radiměři a Rudné.

165 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, kt. 308/I . Rozbor plánu rozvoje JZD v Hradci nad Svitavou. 166 JZD Hradec nad Svitavou obhospodařovalo jedny z největších polností na celém svitavském okrese. Například JZD Svitavy ve stejné době obdělávalo pouze 269,64 ha půdy. Svitavské JZD se ale zaměřilo na plemenářství, ve kterém dosahovali největších výsledků. FIKEJZ, Radoslav, VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. Svitavy 2006. s. 268. 167 Složení družstevníků podle velikosti jejich půdy:

0–0,5 0,5–2 2–5 5–10 10–15 15–20 nad 20 celkem 5 1 33 39 43 – – 121

SOkA Svitavy, fond ONV Svitavy, k. 308/1. Rozbor plánu rozvoje JZD v Hradci nad Svitavou.

51 5 TLAK STÁTNÍ MOCI NA ZEMĚDĚLCE

5.1 Revize pozemkové reformy (tzv. druhá pozemková reforma)

Období přelomu 40. a 50. let 20. století se stalo obecně zcela přelomovým pro soukromě hospodařící zemědělce. Když po únoru 1948 docházelo k úplné transfor- maci výrobních vztahů v průmyslu i v zemědělství, byli soukromě hospodařící rolníci nuceni učinit rozhodnutí, kterému nečelily žádné generace před nimi. Museli se roz- hodnout, zda vytrvale lpět na tradici svých předků, či se naopak přizpůsobit době a vstoupit do nových jednotných zemědělských družstev.168 Ještě před tímto vývojem ale do života na vesnici zasáhla pozemková reforma, která ovšem započala již za první republiky. Jejím cílem původně bylo zmenšit držby půdy na úkor velkostatků a následně ji přerozdělit mezi rolníky. Reforma ale nebyla dokončena ani do roku 1938. S jejím dokončením, resp. revizí bylo započato až po roce 1945, tento proces je někdy nazýván druhou pozemkovou reformou. Na jejím prosazení měla velký zájem KSČ, neboť byla pro ni nástrojem k rozšíření svého vlivu na vesnici. Pozemkové reformy se uskutečnily ve všech zemích východního Evropy patřících do sovětské sféry vlivu. V každé z nich byly ale jinak nastaveny maximální půdní vý- měry, které mohl vlastnit jeden soukromě hospodařící závod – tj. hospodářství jednoho rolníka (resp. jeho rodiny). V rámci revize pozemkové reformy z let 1948/1949 byla v Československu přerozdělena půda přesahující výměru 50 ha u jednoho hos- podářství. Souhrnné vlastnictví půdy bylo tak omezeno na 50 ha, což bylo mimo jiné garantováno i Ústavou 9. května.169 Vzhledem k tomu, že na Svitavsku prakticky nežili rolníci s pozemky nad 50 ha, neměl tento bod revize pozemkové reformy na okrese Svitavy velké důsledky. Malé zastoupení majetných rolníků bylo s největší pravděpodobností způsobeno charakterem poválečného pohraničí. Po druhé válce v nově osídlených oblastech byla půda (po odsunutém německém obyvatelstvu) přerozdělována již podle sta- novených limitů, které neumožňovaly získat příliš rozlehlá hospodářství. Jediným případem v celém regionu, kdy došlo k nucené ztrátě několika hektarů na základě revize pozemkové reformy, byla rodina Blažkova z Chrastavce, čp. 9 a 19. Chrastavec

168 Tato možnost ale nebyla vždy pro větší rolníky uskutečnitelná, neboť oﬁ ciálně se vstupu takových rolníků bránilo. V provozním řádu JZD III. typu se píše: „Do JZD se společným hospodařením se nepřijímají bohatí zemědělci, kteří jsou nepřáteli lidově-demokratického zřízení…“. Přejato z: Moravský zemský archiv v Brně, fond KNV Brno, Karton 2117. Obecné stanovy JZD III. typu, f. 291. Na první pohled zcela jasně řečená premisa, ovšem na konci se dočteme, že výjimku může povolit ONV. Zůstávalo tedy v kompetenci okresních národních výborů, zda vstup rolníkovi s větším pozemkem bude povolen, podle dostupných pramenů ale mnohá JZD existovala jenom na základě větších rolníků, takže výjimky bývaly udělovány relativně často. 169 „Ústava 9. května z roku 1948 v čl. 158 a 159 výslovně stanovila, že nejvyšší přípustná výměra půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů a že soukromé vlastnictví půdy je u zemědělců, kteří na ní sami pracují, do výměry 50 hektarů zaručeno“. JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. s. 53.

52 byl původně českou vesnicí mezi ostatními 15 vesnicemi a pouze v něm máme pří- pad selské rodiny, která po generace nabývala pozemky až docelkové rozlohy 58 ha. V roce 1948 došlona základě revize pozemkové reformy k nucenému odebrání 8 ha půdy, ale i potom byly jejich polnosti největšími v celém regionu ONV Svitavy. A to se pravděpodobně stalo podnětem k perzekuci, která na tuto rodinu dopadla s velkou tvrdostí.

5.2 Soudní perzekuce

Komunistická strana Československa od roku1948 budovala právní mechanismy, kterými by mohla vytvořit na venkově prostředí, jež by zajistilo přechod na socializo- vanou vesnici. Tohoto cíle měla dosáhnout prostřednictvím zakládání JZD, případně státních statků. Inspirací byla existence kolchozů a sovchozů v SSSR. Na vesnicích však zpravidla bylo pramálo chuti vstoupit do nově vznikajících JZD obecně kvůli majetku a zvláště pak půdě. V Československu se pro „kapitalistické živly na vsi“ vžilo označení kulak, či ves- nický boháč.170 V případě slova kulak se jednalo o inspiraci z carského Ruska.171 V první polovině 50. let v Československu byl proti „kulakům“ veden boj na všech frontách – od státních institucí až po kulturu (novinové články, propagační letáky apod.). Významný podíl v něm náležel poslanci KSČ Josefu Nepomuckému, jenž se po J. Ďurišovi stal v září 1951 ministrem zemědělství. Sama podstata silného tlaku na větší samostatně hospodařící rolníky nebyla nikdy iniciátory a vykonavateli re- presí zpochybněna. Na počátku kolektivizace byla situace v pohraničí značně od- lišná od zemědělsky bohatšího vnitrozemí, kde bylo mnoho „vesnických boháčů“. V pohraničí původní vesnické elity byly totiž zlikvidovány již před první fází kolektivizace. Tyto elity byly tvořeny německými statkáři a velkými rolníky, kteří byli odsunuti z Československa. „Kulaky“ ovšem KSČ potřebovala i v dosídlených oblastech, a proto je vytvořila. Jak píše Karel Jech: ,,…Kromě tradičních a dědičných sed- láků měla být kategorie vesnických boháčů rozšířena i na ty osídlence pohraničí, kteří jako první obsazovali nejlépe vybavené usedlosti po vysídlených Němcích. Těmto ještě včerejším bezzemkům nebo chudým rolníkům, kteří získali kvalitní půdu a dobytek, drobné stroje a ná- řadí v komunisty řízené pozemkové reformě, přisoudilo nyní komunistické vedení kulacké

170 Deﬁ nice pro kulaka na českém venkově byla velmi problematická. Nejčastěji byla přijímanou, že kulakem je rolník s 20 ha a více, postupně se kulaky mohli stávat rolníci i s 15 ha. Dále bylo určující, zda se jednalo o půdu s dobrou bonitou, či nikoliv. Například 15 ha půdy v Podkrkonoší nebylo hodnoceno stejně, jako15 ha půdy v okolí Prahy. Podle předsedy vlády A. Zápotockého nebylo hlavním kritériem, kolik rolník vlastní půdy, ale zda odvádí předem stanovené dodávky. Hlavní ideolog české KSČ V. Kopecký měl svoji vlastní koncepci, že kulakem se stává ten rolník, který „vykořisťuje“. Vedoucí stranic- kého sekretariátu Václav Sova vytvořil vlastní kategorizaci, která se zakládala nejenom na vykořisťování pracovních sil, ale také na držení mechanizačních prostředků („Traktor se dá přisoudit jen kulakům…“). JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. s. 61. 171 V roce 1906 byla na základě Stolypinovy reformy vytvořena zcela nová vrstva velkých rolníků, kteří vlastnili až 200 ha půdy a kteří byli zároveň vyčleněni z tradiční ruské obščiny . JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. s. 36.

53 tendence, vykořisťovatelský vztah k ekonomicky slabším rolníkům a zaujatý postoj proti kolektivizaci…“.172 Vůči nově příchozím rolníkům obdělávajících velké polnosti byla často nasazována státní mocí tzv. národní správa. O této formě hospodářského nátlaku vůči potenci- onálním „kulakům“ na Svitavsku se zmiňuje i Karel Kaplan: „Např. v obci Čtyřicet Lánů, Ostrý Kámen, Hradec nad Svitavou byla na usedlosti 6 rolníků uvalena národní správa. Kontrola byla provedena u všech větších rolníků.“173 Z hlediska státní moci efektivní metodou likvidace „vesnických boháčů“ bylo jejich vystěhování, čímž mělo dojít k odstranění jejich vlivu ve vesnicích. Na Svitavsku ovšem docházelo k uplatňování této metody zcela výjimečně. Nově příchozí rolníci, kteří získali velké polnosti, nebyli vnímáni svými sousedy jako nějaké místní elity. Na vesnicích, odkud přišli, se často jednalo o střední rolníky, ale většinou šlo o malo- rolníky, či dokonce kovorolníky. Sociální vztahy se po příchodu do nových vsí teprve utvářely. Proces kolektivizace tyto vztahy měnil postupně. Dalším nástrojem státní moci nasazeným proti „vesnickým boháčům“ byl soudní proces. Novým „kulakem“ z pohraničí byl například Jan Hanyk174 z Bělé nad Svitavou, jenž hospodařil na 21,07 ha zemědělské půdy. Jeho sociální status byl ale původně zcela jiný, neboť před a během druhé světové války hospodařil na půdě o výměře 3 ha, takže se jednalo o domkáře. Chyběla mu zkušenosti s hospodařením na vel- kých polnostech, nemohl proto předstírat, že je z váženého selského rodu s dlouhou zemědělskou tradicí. Není proto divu, že vliv Jana Hanyka na malorolníky v Bělé nad Svitavou nebyl tak velký, jak často bývalo zvykem v jiných vesnicích ustarých a bohatých selských rodin. V jeho případě ale soudní stíhání nebylo ani tak založeno na snaze získat jeho polnosti pro JZD, neboť družstvo již zde jisté polnosti mělo. Důvod jeho soudního stíhání byl daleko prostší, byla to jeho absolutní neschopnost plnit stanovené dodávky.175 Soudním výrokem byl Jan Hanyk připraven o své hospo- dářství, které do správy získalo družstvo v Bělé nad Svitavou. Bylo mu ale povoleno zůstat ve vesnici. I když chtěl, členem družstva se stát nemohl, a proto poté pracoval v textilní továrně v Brněnci. I na Svitavsku došlo k nucenému vystěhování rolníka, jak o tom svědčí proces s Františkem Blažkem z Chrastavce. I když v této vesnici jeho rodina z matčiny strany 172 JECH, Karel. Soumrak selského stavu, 1945–1960. Praha 2001. s. 34. 173 KAPLAN, Karel, Proměny české společnosti 1948–1960, Část druhá, Venkov, Praha 2012. s. 63. 174 Ústní sdělení. Anna Martensová. Brněnec čp. 12 [15.2. 2014]. Rozhovor č. 5. 175 Jan Hanyk situace nezvládl – státu celkem dlužil 10,1 t zrnin, 16,1 t brambor, 6 528 litrů mléka. Jedná o závratně veliké položky. Měl zasít 4 ha ovsa (zasel pouze 2,2), dále měl zasázet 3 ha brambor (zasázel 2,2 ha), len nezasázel vůbec. Před soudem se hájil svým zdravotním stavem, především pochroumanou rukou. Soud vůči této obhajobě přistoupil s velkou nedůvěrou a označil jej za simulanta. Hanyk na svoji obhajobu vypověděl: „… obilí se neurodilo před květem a že pak málo namlátil, také proto, že neměl dodrženy osevní plochy. Brambory nedodal proto, že neměl peníze na sadbu, neosázel předepsanou plochu a pokud brambory nasázel, byly v hlinité půdě, ta to zatvrdila a brambory poškodila ponrava“. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Okresního soudu Svitavy, Spis Jana Hanyka (T 385/54). Z tohoto výčtu vyplývá, že se částečně přiznal, že nebyl schopen dodržet osevní plochu. S velkou prav- děpodobností tohoto stavu dosáhl nedbalostí a nezkušeností.

54 byla rodem váženým a vlivným, sám František Blažek se váženosti netěšil, neboť dle názorů Okresního soudu Svitavy176 i vzpomínek pamětníků177 působil spíše uzavřeně a veřejného života v Chrastavci se vůbec nezúčastňoval, některými byl i považován za člověka tvrdohlavého až svéhlavého. Motivem jeho perzekuce se zdají být jeho na místní poměry velké polnosti a negativní postoje proti iniciativě založit JZD. Mezi českými rolníky se označení „kulak“ stalo skutečně hanlivým přízviskem, vůči kterému jak funkcionáři KSČ tak i místní rolníci cítili silné antipatie. Například František Chladil z Chrastavce (čp. 1), který vlastnil 19 ha půdy, vzpomínal, že když byl sám označen za „kulaka“, cítil se jako podvratný živel, považovaný svými sousedy téměř za zločince. I když na jeho obhajobu je nutné uvést, že rodina Chladilova přesto zůstávala ve vzpomínkách lidí z Chrastavce velmi vážená. Bylo to způsobeno mj. i tím, že v meziválečné době se jeho tatínek nesnažil nějak oddělovat od malých rolníků, ba dokonce jedl spolu s nádeníky stejné jídlou jednoho stolu. Tato na první pohled mar- ginálie dokázala přetrvat v paměti místních lidí i mnoho let a v 50. letech dokázala vylepšit jeho reputaci na vesnici.178 To znamená, že v některých soudních případech velký vliv mělo, zda se vesnice za rolníka zaručila, či nikoliv. Případ, kdy se vesnice postavila za svého rolníka, byla malá obec Študlov,179 kde se místní komunisté zaručili za velkého rolníka Josefa Sehnálka, kterému hrozilo, že bude obviněn jako„kulak“. Soud nakonec od stíhání ustoupil, a to díky výpovědi ostatních rolníků ze Študlova. Sehnálek byl dokonce zvolen předsedou později založeného JZD Študlov.180 Nátlak ONV Svitavy proti místním zemědělcům patřil k relativně mírným. V rané fázi zde nedošlo k žádnému zvýšenému náporu, což na druhou stranu nebylo pro pohraniční oblasti ničím výjimečným. Celé toto území trpělo velkým nedostatkem pracovních sil, které bylo nutné nahradit. V zájmu komunistické strany bylo dosídlit oblast rolníky, kteří pochopitelně zpočátku pracovali soukromě. Přesto zde bylo pro jejich nedostatek stále obrovské množství neobdělané půdy, cca 35 tisíc ha.181

5.3 Soudní proces s Františkem Blažkem a jeho rodinou

V obci Chrastavec došlo k největšímu soudnímu procesu na celém Svitavsku. Jednalo se o jednu z mála původně českých vesnic v rámci 19 dosídlených spadají- cích pod ONV Svitavy, ve kterých v 50. letech vzniklo JZD. Nejtíže soudně postiže- nou rodinou byla rodina Blažkových. V jejich případě se jednalo o represivní projev,

176 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 177 Ústní sdělení. Jan Bárta. Chrastavec čp. 13 [17.4. 2014]. Rozhovor č. 3. 178 Ústní sdělení. Josef Chladil. Chrastavec čp. 1 [20.9. 2012]. Rozhovor č. 1. 179 Študlov je od Chrastavce vzdálen cca 1 km, takže se jedná o nejbližší obec. Během komunistické vlády byl Študlov znám jako obec, kde měla KSČ velkou podporu. Dokonce v 80. letech se mezi lidmi z Chrastavce, říkávalo Študlovu„Jakešova vesnice“. Ve výčtu obcí se tato obec prakticky neobjevuje, neboť zde nikdy samostatně JZD neexistovalo, pouze část rolníků se přidružila k JZD Chrastavec. Nutné je také podotknout, že v obci nežil žádný rolník s polností nad 15 ha. 180 Ústní sdělení. Josef Chladil. Chrastavec čp. 1 [17.4. 2014]. Rozhovor č. 2. 181 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti, 1948–1960. Část druhá. Venkov. Praha 2012. s. 110.

55 který navazoval na prvotní nátlak z první poloviny 50. let. Obžaloba kladla důraz na stránku ekonomickou.182 Soud s rodinou Blažkových se stal exemplárním procesem, který měl ostatní obyvatele přimět ke vstupu do JZD. V případě Chrastavce se jednalo o skutečně akutní záležitost, neboť se nepodařilo v první polovině 50. let nashromáždit dostatečný půdní fond pro založení JZD. Hlavní osobou v tomto procesu byl František Blažek, který obhospodařoval statek o celkové výměře 50 ha orné půdy a lesů. František Blažek se narodil 9. srpna 1912 Josefu Blažkovi a Anně (rozené Janků)183 v Chrastavci. Jeho rodiče v meziválečné době hospodařili na 18 ha půdy, které patřily ke statku s čp. 9. Původně byli střed- ními rolníky, ale po smrti rodičů Anny Blažkové starší získala rodina další rozsáhlé polnosti. Sám František Blažek o svých rodičích v jedné z výpovědí během procesu vypověděl: „Moji rodiče zdědili po rodičích mé matky, Josefu a Anně Janků, hospodářství ve výměře 40 ha v obci Chrastavec čp. 19. Na tomto hospodářství rodiče hospodařili až do smrti mého otce, tj. do roku 1949. Naše původní hospodářství na čp. 9, které mělo správně výměru včetně lesa asi 18 ha, bylo nějakou dobu pronajato a nějakou dobu jsme je také obhospoda- řovali zároveň s hospodářstvím na čp. 19.“184 V této souvislosti je nutné podotknout, že během druhé pozemkové reformy bylo nuceně zabráno jeho rodině ve prospěch státu přebývajících 8 ha (z celkových 58 ha). František Blažek měl dva sourozence, a to sestru a bratra. Sestra zůstala svobodná a pomáhala na hospodářství. Starší bratr trpěl tělesnou vadou, vystudoval právo a poté žil v Praze.185 V období první republiky byl František Blažek členem agrární strany, ale stranických činností se nezúčastňoval. Po druhé světové válce se již k žádnému poli- tickému proudu nepřihlásil. Co se týče rodinných vztahů, zůstával František Blažek do smrti svobodným mládencem. Měl pouze nemanželskou dceru, ke které se přihlá- sil až několik let po jejím narození. Také byl považován za samotáře,186 který nejevil velkou iniciativu ve veřejném životě obce. Nezúčastňoval se veřejných schůzí MNV Chrastavec, nechodil do místního hostince, atd. Je velmi zajímavé, že v období, kdy se náš příběh odehrává, měl oﬁ ciálně 7 ha půdy ve svém osobním vlastnictví a zbytek z padesáti hektarů patřil matce Anně a sestře Anně. Nejednalo se tedy v žádném případě o velkého rolníka, jak na své současníky působil. Není možné jasně vysledovat, z jakého důvodu rozdělení hospodářství pro- běhlo v neprospěch Františka Blažka. Příčinnou tohoto rozhodnutí mohlo být, že pokud bude majetek v držení ženské linie, nedojde k jeho konﬁ skaci. Nejednalo by se mimochodem o věc zcela výjimečnou.187

182 JECH, Karel. Kolektivizace a vyhán ě ní sedlák ů z pů dy. Praha 2008, s. 214. 183 O rodině Janků, konkrétně o bratrovi Anny Blažkové st. je napsáno více v kapitole JZD Chrastavec. 184 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 185 S osobou bratra se v celém procesu nesetkáme. 186 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 187 KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti v letech 1948–1960. Část druhá. Venkov. Praha 2011. s. 358–374.

56 Jedno z obvinění, které bylo proti němu vzneseno, byl jeho „kulacký původ“, ne- boť spolu s příbuznými vlastnil dvě usedlosti o celkové původní výměře 50 ha. Byl odsouzen i přesto, že nebyl majoritním vlastníkem půdy. Podle státní prokuratury bylo dalším přestupkem spáchaným rodinou Blažkových, že otec (v tuto dobu již 6 let mrtvý) zaměstnával 2 – 3 pracovní síly a v době sezónních prací najímal další, což bylo tehdy považováno za vykořisťování. Sám Blažek uváděl, že poskytoval práci mládeži německé národnosti, která měla zájem naučit se češtině. Na usedlosti čp. 19 zaměstnávala rodina tři stálé pracovní síly, konkrétně jednoho kočího a dvě služebné, ale pouze za života jeho otce, k čemuž se soud později vyjádřil takto: „I když tedy obviněný nikoho sám nezaměstnával, je kulakem a choval se jako kulak“.188 Františku Blažkovi bylo na prvním místě vytýkáno, že nesplnil část předepsaných dodávek. Především neobhospodařoval hospodářství na čp. 9. Situace ale byla pod- statně komplikovanější. Do roku 1953 se staral o pozemky náležející k statku čp. 9 nájemce (tzn. hospodářství bylo propachtováno). Poté došlo k předání hospodář- ství pod dozor přípravného výboru JZD, a to vše pod dohledem MNV v Chrastavci. Původně bylo počítáno s tím, že potenciální JZD v Chrastavci, by ve svém počátku získalo Blažkovo hospodářství čp. 9. Nakonec ovšem přípravný výbor nezajistil pro vznik JZD dostatek lidí a byl nucen vrátit Blažkovi majetek na čp. 9. František Blažek ale odmítl půdu vzít k hospodaření zpět a žádal od MNV Chrastavec, aby pro tento majetek získal nového nájemce, který by se o dodávkové povinnosti postaral sám. K jeho požadavku MNV nepřihlédl a nájemce znovu nedosadil. Nabízely se mu tedy dvě možnosti – hospodařit za pomoci státního statku, nebo celý majetek předat bez náhrady. Obě varianty však razantně zamítnul a zároveň odmítl obdělávat část pů- dy.189 Co se týče dobytka – v roce 1955 mu chyběly čtyři krávy a osm vepřů. Tudíž vy- skytly se i problémy s plnění dodávek v živočišné výrobě.190 Dle pamětníků se jednalo o nedodání z čistě praktických důvodů – požadované kvóty byly v daných podmín- kách nesplnitelné. Na druhou stranu pamětník František Bárta na Františka Blažka vzpomíná jako na dříče, který ale byl příliš tvrdohlavý a myslel si, že nesplněné do- dávky dokáže přečkat bez újmy.191 Tento případ dospěl k tomu, že svědectví o neplnění dodávek podali nejen lidé z MNV (předseda MNV, tajemník MNV), ale i ředitel výkupního podniku ve 188 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 189 František Blažek konkrétně sklidit jetelinu, která byla zaseta na 1,80 ha., dále odmítl oset 0,60 ha lnu, protože se to nejevilo jako rentabilní. Co se týče sklízení lnu je nutno dodat, že se jednalo o náročný proces, s kterým měli problémy i další rolníci na okrese Svitavy. Taktéž v soudním rozsudku byl připomenut prohřešek nezasetých olejnin a lnu dle plánované výměry. 190 Podle výkupního pracovníka byl F. Blažek dlužen celkově na dodávkách za I. pololetí 1 955 320 kg vep- řového masa, 461 kg hovězího masa, 1 873 l mléka a 998 kusů vajec – a to měl podle tehdejších úřadů výrobní kapacity zaručující splnění dodávek. Není ale žádným překvapením, že podle papíru dané hos- podářství mělo být schopné dodávky splnit, ale v reálu nedošlo k žádnému zohlednění možností daného soukromě hospodařícího rolníka. Předpis určoval 737 kg vepřovéhomasa, ovšem dodal jen 417 kg, hovězího dodal 435 kg (z plánovaných 896 kg) a 2 227 l mléka (z plánovaných 4 150 l), poslední nesplněnou položkou se stalo 3 471 vajec (z plánovaných 4 469). 191 Ústní sdělení. Jan Bárta. Chrastavec čp. 13 [17.4. 2014]. Rozhovor č. 3.

57 Svitavách. Dalším nepřímým svědkem neschopnosti obhospodařovat hospodářství Blažkových se stala i sestra obviněného Anna. Před soudem potvrdila, že nejsou s bratrem schopni obdělat celé hospodářství bez cizích pracovních sil. Sdělila, že obžalovaný nemůže plnit dodávky, zejména v živočišné výrobě.192 Při soudním líčení se obžalovaný snažil hájit tím, že požadované výkupní normy nebylo v jeho silách splnit.193 Konkrétně uvedl, že statek obhospodařuje pouze se sestrou. Jejich maminka již práce schopna nebyla, protože byla stará a nemocná. Pro obžalobu bylo pohoršující, že odmítl pomoc hospodařit ve spolupráci se stát- ním statkem. Odmítnutím pomoci se ukazuje jeho tvrdohlavá povaha. Přiznával, že nechal ležet 6 ha půdy ladem a že odmítl předat MNV Chrastavec správu hospo- dářství čp. 9. Na druhou stranu nevysvětlil, jak chtěl dodávky splnit. Sám uvedl, že měl nedostatečnou krmnou základnu. Neměl dostatek jetelin, z předešlých let mu nezbylo jadrného krmiva a zejména mu chyběly brambory pro vepře. Neplnění dodá- vek mléka vysvětloval Blažek uhynutím nejlepší dojnice. Soud ale označil nesplnění této dodávky za příliš velké, takový propad prý jedna dojnice udělat nemohla. K ne- zasetí lnu a olejnin v předepsané výměře se doznal bez nějakých problémů. Obžaloba byla postavena na hospodářských přestupcích, ale František Blažek se měl provinit i hrubým chováním vůči představitelům MNV v Chrastavci. Vše mělo probíhat nejen v první polovině roku 1955, ale taktéž v letech předcházejících. Problematické bylo jeho vystoupení v kanceláři MNV, kdy měl podle svědectví vý- kupních pracovníků slovně vyhrožovat předsedovi MNV Chrastavec: „Ať mu nelezou do „baráku“, aby mu nechodili vůbec na oči, nebo že by musel na ně něco vzít.“194 Hlavními svědky případu vesnického boháče Františka Blažka byli dva pracovníci ministerstva výkupu, kteří potvrdili jeho hrubé chování. „F. Blažek je kulak, vždy se choval hrubě a v roce 1953 dokonce použil vůči jednomu pracovníkovi výkupu slovo vůl a frázi, že taky na něj dojde“.195 Dále na něj měl vzít bič a vyhnat ho ze dvora. Vyjmenované prohřešky se staly pro státního zástupce skvělou záminkou k odsouzení obviněného. Soudce mohl také využít výbušné povahy obviněného ohrožující podle jeho výkladu klidný průběh kolektivizace. Podle všeho měl František Blažek špatné vztahy s pracovníkem výkupu, který pat- řil k hlavním svědkům celého případu. Podle něj měl Blažek veřejně prohlašovat, že „výkupové orgány nic nedělají, chodí jen s aktovkou a obtěžují zemědělce“.196 Taktéž je třeba doplnit již zmíněný výstup, během kterého se dopustil vulgárního chování vůči za- městnancům MNV. Samotná obžaloba se měla prý zabývat výstupem Františka Blažky z konce května roku1955 v kanceláři MNV v Chrastavci, kde dvěma pracovníkům 192 Rodině Blažkových bylo zakázáno najímat sezónní pracovníky, jinak by se dopouštěli vykořisťování. 193 Podle svědectví Františka Chladila (vlastnil 19 ha půdy), představitele druhé nejbohatší rodiny (19 ha půdy), byly dodávky dokonce podstatně vyšší, než které vybírala německé správa za Protektorátu Čechy a Morava. Ústní sdělení. Josef Chladil. Chrastavec čp. 1 [17.4. 2014]. Rozhovor č. 2. 194 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 195 Tamtéž. 196 Tamtéž.

58 vyhrožoval.197 Je těžké říci, nakolik se jednalo o nevhodné vystoupení vůči lidem, kteří byli zmocněni ministerstvem výkupu, aby zajistili výběr dodávek. František Blažek byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby. „I když doroku1949 hospodářství bylo formálně vedeno na otce obviněného, ve skutečnosti obviněný již tehdy hos- podářství vedl a také on vykořisťoval cizí pracovní síly, aby na úkor jiných se neoprávněně obohacoval. Obhajoba obviněného, že není kulakem a že se kulakem necítí, tedy neobstojí, neboť pravý opak jest pravdou.“198 Soud tedy potvrdil, že označení „kulak“ je v tomto případě na místě. Obviněný spáchal trestný čin maření hospodářského plánu podle § 136 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona.199 S ohledem na způsobenou škodu soud vynesl rozsudek odnětí svobody v délce čtyř měsíců a dále peněžitou pokutou ve výši 2 000 Kčs, která měla být v případě nedobytnosti přeměněna na trest odnětí svobody na dobu jednoho mě- síce. Druhá část rozsudku byla odpovědí na postoje odsouzeného vůči pracovníkům ministerstva výkupu, neboť se podle soudu jednalo o prokázání jeho nepřátelství vůči lidově-demokratickému zřízení. Trest odnětí svobody byl proto rozšířen o zabrání veškerého majetku na čp. 9 i 19. Vlastníky hospodářství čp. 19 byla jeho matka a sestra, tedy se jednoznačně jednalo o porušení zákonných norem. V soudním rozsudku tento fakt byl bagatelizován slovy, že na celé výměře byl faktickým hospodářem jen obžalovaný a jeho matka se sestrou byly „pouhé“ spolumajitelky. Soudem byl vyslo- ven rozsudek, který zakazoval Blažkovi pobývat v Chrastavci a celém okrese Svitavy.200 Součástí trestu byloi zveřejnění rozsudku, „aby drobní a střední rolníci poznali trestnou činnost třídního nepřítele.“201 Tyto praktiky zveřejňování rozsudků s „kulaky“ či šíření letáků v obcích, které vykreslovaly odsouzené, nebo dokonce jen podezřelé rolníky v nepříznivém světle, patřily k běžným nástrojům nátlaku státní moci.202 Soudní rozsudek popotvrzení prokuraturou nabyl platnosti dne 30. srpna 1955. Odsouzený si trest odpykal v celém rozsahu. Kromě čtyř měsíců nepodmíněně mu byl navýšen trest o jeden měsíc navíc strávený ve vězení, jelikož došlo k nedobytnosti jeho peněžitého trestu ve výši 2 000 Kčs. František Blažek byl propuštěn z výkonu trestu 22. března 1956. Poté pět let žil v blízkém městě Letovice spadající pod ONV Blansko, neboť, jak bylo výše zmíněno, nesměl se na Svitavsku ukázat. Když mu tato část byla zrušena, vrátil se do rodného Chrastavce jako zcela znechucený muže, který rezignoval na veškerou zemědělskou činnost. Důsledky procesu pochopitelně 197 Během své obhajoby František Blažek pouze se přiznal k tomu, že již delší čas byl mezi ním a zaměst- nanci výboru napjatý poměr a že si nepřál, aby k němu už dále chodili. Popřel ovšem, že by je nějakým způsobem urazil. Tamtéž. 198 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Okresního soudu Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 199 „Nesplní-li soukromý podnikatel nebo ten, kdo je odpovědný za vedení jeho podniku, byť i z nedbalosti, závazek plynoucí z jednotného hospodářského plánu a nebo z veřejných dodávek nebo prací, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců a trestem peněžitým.“ § 136 zákona č. 86/1950 Sb., trest- ního zákona 200 V tomto případě došlo k využití zákona o zákazu pobytu v obci a okrese č. 125/1927 Sb. 201 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Františka Blažky (T 192/55). 202 JECH, Karel. Kolektivizace a vyhán ě ní sedlák ů z pů dy. Praha 2008, s. 210.

59 zasáhly i zbylou část rodiny. Matka Anna a sestra Anna po nuceném opuštění svého statku musely přesídlit do malého domku v Chrastavci, kde jim byl vyhrazen jeden pokoj. V roce 1957 matka Anna zemřela. Oba sourozenci se přestěhovali do vedlejší obce Bělá nad Svitavou, kde zemřeli v 70. letech.203

5.4 Veřejné procesy na Svitavsku

Velkým fenoménem v procesech s „vesnickými boháči“ byly veřejné soudní procesy. Na Svitavsku došlo ke dvěma takovým případům, kdy soudní moc přistoupila na tento způsob exemplární perzekuce rolnictva. V menší obci Pohledy v krizovém roce 1954 byl veden jeden veřejný proces, jenž se bezpochyby zařadil k těm nejvý- znamnějším v námi sledovaném regionu. Obviněným byl Josef Staněk, jehož bylo- možné považovat za středního rolníka. Před vstupem do JZD byl považován za po- ctivého zemědělce, který plnil zodpovědně předepsané dodávky. Josef Staněk do JZD vstoupil v první fázi kolektivizace (tj. v roce 1950). Podle prokuratury a svědků se měl povstupu do JZD dopouštět spekulace, či až sabotáže, kterou již ale okresní soud více nespeciﬁ koval. Navzdory faktu, že tato spekulace nebyla nikdy prokázána, byl v roce 1952 Josef Staněk vyloučen z JZD. Poté se Staněk vrátil k soukro- mému hospodaření na svých 13 ha. Polovina polností mu ale byla povinně směněna za půdu nacházející se jinde.204 Jednalo se o půdu s horší kvalitou, což bylo obvyklým jevem v rámci tlaku na soukromníky.205 Dále byl obviněn z nesplnění předepsaných dodávek, čímž měl mařit hospodářský plán.206 Tentopřípad byl ve vesnici o to více prožíván, že se jednalo o veřejný proces probíhající v prostorách místního kulturního domu. Přítomna byla velká část obyvatel vesnice i okolí (cca 100 lidí). Během procesu vystoupil překvapivě na obhajobu Josefa Staňka tajemník MNV v Pohledech, ale jeho zastání, jak přiznala sama okresní prokuratura, nebylo bráno jako podstatné.207 Celý tento proces může být ukázkou, k jakým represím vůči lidem nesouhlasícím se socializací vesnice se státní moc uchylovala. Nejčastěji se jednalo o „výměnu“ hodnot- nější půdy za horší (pokud možno co nejvíce vzdálenou), dále omezení přídělů umělých hnojiv apod. Josefa Staňka soud obvinil za jeho „spekulantství“, neboť prý jednal ve prospěch kolektivizace pouze „na oko“. Neméně přitěžující bylo i jeho nesplnění pře- depsaných dodávek. Soud mu na základě obžaloby vyměřil trest odnětí svobody v délce jednoho roku nepodmíněně a zveřejnění rozsudku v okresních novinách. Zbavení ob- čanských práv, které prokuratura požadovala, mu nakonec přisouzeno nebylo.

203 Případ rodiny Blažkových není samozřejmě něčím výjimečným, s podobnými či často i ještě fatálnějšímu důsledky pro odsouzení „vesnické boháče“ se můžeme setkat v každém okrese. Více In: RŮŽIČKA, Miloslav. Vyhnanci II.: akce „Kulak“ : zločin proti lidskosti!. Česko2011. 204 K tomuto došlo na základě § 94 scelovacího zákona z roku 1947. Jeho obsahem bylo, že je možné vymě- nit pozemky za pozemky na okraji katastru, aby nepřekážely a nerušily společné osevy JZD. 205 JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. s. 74–78. 206 V případě Josefa Staňka se mělo jednat o nedodávku veškerých živočišných forem dodávek – masa, vajec a mléka. Co se týče rostlinných dodávek, obviněný neobdělal 6 ha nově přidělené půdy. 207 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Josefa Staňka (Pt 302/35).

60 Druhým veřejným soudním procesem, byl soud s Josefem Gloserem (nar. 17. června 1907 v obci Trpín).208 Do roku1945 pracoval jako dělník a zemědělcem se stal až po válce. Před rokem 1945 nebyl členem žádné politické strany, poté vstoupil do KSČ. V roce 1947 získal v Bělé nad Svitavou hospodářství čp. 41 o celkové výměře 16,2 ha (z čehož bylo13,33 ha orné půdy). Soud mu na základě výpovědi členů MNV Bělá nad Svitavou vyčítal nedbalost209 a neprofesionalitu, neboť nechal velkou část svých pozemků zaplevelit. Navíc měl své koně a povozy využívat pro práci u jiných rolníků, čímž chtěl docílit rychlého ﬁ nanč- ního zisku. Vydělané peníze měl utratit za alkohol. S tím taktéž souvisí, že se měl do- pouštět hrubého chování vůči kontrole ministerstva výkupu.210 Lze ale konstatovat, že tak či onak, byla jeho usedlost postupně přiváděna do desolátního stavu.211 Josef Gloser se obhajoval především skutečností, že měl nemocnou ženu a dceru a že z tohoto důvodu se nedokázal sám o hospodářství postarat. Soud překvapivě k jeho obhajobě přihlédl a připustil, že nemoc v rodině měla skutečně vliv na splnění dodávek. Na druhé straně zdůraznil, že se problémy objevily již v roce 1950 a 1951 a že měl dostatek času na jejich řešení. Dokonce mu dával za vzor několik zemědělců soukromě hospodařících na okrese, kterým prý svým počínáním dělal ostudu. Přesto, že se jednalo o středního rolníka, člena KSČ, který předtím pracoval jako dělník, soudní přelíčení s Josefem Gloserem probíhalo v sokolovně přímo v obci Bělá za účasti asi 100 lidí. Podle pamětníků se jednalo o velmi působivý proces,212 jehož cílem bylo zastrašit zbylé soukromé rolníky a přesvědčit je, že sami dané vý- kupní normy splnit nedokážou. V této době byl velký problém se znovuzaložením JZD v Bělé nad Svitavou, tudíž se veřejný proces vůči soukromému rolníkovi míst- ním úřadům velmi hodil. Josef Gloser byl odsouzen k odnětí svobody na dobu čtyř měsíců a k peněžitému trestu ve výši 1 000 Kčs, dále k zabrání veškerého jeho majetku. S tím souvisí, že po návratu z vězení se nesměl vrátit domů a jeho rodina se musela odstěhovat. Celý rozsudek měl být uveřejněn v okresním tisku ve Svitavách.

208 Trpín je vzdálen cca 11 km od Bělé nad Svitavou, v dané době patřil pod ONV Polička. 209 „...V průběhu líčení bylo prokázáno, že obviněný Gloser neplnil své dosavadní dodávky vůči státu, tedy narušuje ještě s jinými jemu podobnými zemědělci náš jednotný hospodářský plán v zemědělské výrobě, tedy je zde žaloba prokázána…“ SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, Spis Josefa Glosera (Pt 309/54). 210 Nedodal 435 kg vepřového masa, 497 kg hovězího masa, dále nedodal 2 858 litrů mléka a vajec dodal 573 kusů, místo 2 602. 211 „Je o něm známo a svědci nám to rovněž potvrzují, že obviněný Gloser má dobytek v ubohém stavu, již jeho prasata byla v krajském tisku vyobrazena, jak uboze vyhlížela. Rovněž budovy hospodářské, které dostal přiděleny od státu, čím dále tím více upadají a bude-li hospodařit tak dále, spadne mu střecha na hlavu. Není již možno se dí- vat na tak špatný poměr k národnímu majetku a rovněž k neplnění povinností vůči státu.“ In: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Okresního soudu Svitavy, kt. 7, Spis Josefa Glosera (Pt 309/54). 212 Ústní sdělení. Anna Martensová. Brněnec čp. 12 [15.2. 2014]. Rozhovor č. 5.

61 Jak vyplývá z jednotlivých procesů na Svitavsku, s typickým příkladem „vesnického boháče“ se zde mimo Chrastavec nesetkáváme. V procesech s tzv. neplniči se slovo „kulak“, či „vesnický boháč“ prakticky nevyskytuje. Jediným odsouzeným „kulakem“ v okrese Svitavy byl František Blažek. Ve zbylých případech se mluví pouze o neplni- čích, či sabotérech hospodářského plánu.213

213 Kompletní přehled počtu souzených rolníků za nesplnění dodávek podle vesnic:

Vesnice Březová Bělá Čtyřicet Javorník Chrastavec Kamenná Pohledy Vendolí n. Svit. n. Svit. Lánů Horka

Počet 22113 112 souzených

SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, karton č. 308/I, Neplnění zemědělských dodávek. ZÁVĚR

Kolektivizace zůstává více než 50 let pojejím ukončení fenoménem, který je pova- žován za nejkrutější přeměnu československého venkova za celé 20. století. Na jedné straně se jednalo o období tvrdých represí vůči selskému stavu, který ideologicky stál proti družstevnímu zemědělství. Na druhé straně šlo o hospodářsko-sociální trans- formaci venkovského prostředí. Venkov byl po druhé světové válce velmi homogenním prostředím, a to jak po politické, ale i náboženské stránce. Ve vnitrozemí venkovské prostředí bylo více ná- rodnostně sourodé (s výjimkou tzv. jazykových ostrovů) než pohraničních oblasti. Po odsunu německého obyvatelstva zde došlo k paradoxní situaci, neboť pohraniční oblasti, typické svoji pestrostí a „potýkání“ českého s německým, se staly jednoli- tým prostředím. Do druhé světové války byla nejvlivnější politickou silou na venkově agrární strana (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu), která byla už během jednání v Moskvě (březen 1945) mezi exilovou vládou a sovětskými zástupci označena za kolaborantskou a následně bylo rozhodnuto o jejím zrušení. Agrární strana tradičně utvářela, stejně tak jako katolicismus, konzervativnost rol- níků. V souvislosti s heslem agrárníků – Venkov jedna rodina – vyvstává nám idea venkovské společnosti, která byla kolektivizací rozrušena a trvale přeměněna. Může se proto zdát, že došlo k likvidaci sousedských vztahů, venkovské sounáležitosti a vzájemné výpomoci mezi rolníky. Navíc fenomén tradičního katolicismu, který byl na venkově vždy silnější než ve městech, byl touto sociální přeměnou odsunut na vedlejší kolej. Kolektivizační proces byl převratný, plný zásadních změn, které venkov do té doby nezažil. Pravděpodobně neexistoval aspekt života na venkově, který by neprošel v ce- lých 50. letech přeměnou. Během kolektivizace došlo k přesunu moci z původních agrárních elit, které prostřednictvím svého ekonomického potenciálu a morálního kreditu určovaly vesnický život, na nové menší rolníky, často členy Komunistické strany Československa. Při studiu materiálů jsem měl možnost si uvědomit, že forma kolektivizace měla mnoho podob, speciﬁ k a rozdílných realizací. Můj zájem byl především soustředěn na problematické československé pohraničí, které prodělalo značně rozdílný vývoj od zbytku Československa. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak na základě dostupných pramenů jednoho okresu, resp. okresního národního výboru, byl průběh kolektivizace ve všech dosídlených obcích podobný, i když stále existovaly jisté odchylky. Po roce 1953 v pohraničí zanikla JZD ve většině obcí. Brzy se objevily dostatečně silné iniciativy pro znovuzaložení družstev, ale v Březové nad Svitavou a Moravské Chrastové se JZD znovu založit již nepodařilo, a to obě obce měly velmi dobré ze- mědělské podmínky. Tuto krizi tedy přečkala družstva s jistými rozdíly. Po krizo- vém období vykrystalizovala v mnoho případech JZD, která se zařadila mezi úspěšné

63 zemědělské podniky. Hospodářsky nejsilnější z nich bylo bezpochyby JZD Banín, ale ke konci 50. let bylo úspěšné i JZD Vendolí. Od 60. let se obě družstva stala hlavními „motory“ družstevního hospodaření na okrese. Největší rozdíly z období zakládání JZD jsou zjistitelné na příkladu obcí, které ne- patřily mezi nově osídlené. Ilustrativním příkladem je obec Chrastavec (spolu s men- ším Študlovem), kde se JZD založilo teprve v roce 1957. V případě Študlova je vysvět- lení jednoduché, jelikož nebyl dostatek půdy na založení JZD v takovém rozsahu, aby fungovalo úspěšně. Naopak v Chrastavci za neúspěchem stála neochota míst- ních rolníků, kteří byli inspirováni odporem nejvlivnější selské rodiny Blažkových. Po odstranění jejich vlivu se nenašel nikdo, kdoby měl sílu dále vzdorovat přechodu na družstevní systém hospodaření. Při studiu pramenů a především osobních vypovědí, zjistíme, že v době kolektivizace vyvstaly na povrch osobní kvality každého zúčastněného jedince. I když se jednalo o proces řízený především ministerstvem zemědělství, výkupu a dalších stát- ních orgánů, za skutečnou realizaci kolektivizace odpovídali místní lidé – kovorol- níci, malorolníci, střední rolníci i velcí rolníci. Každý byl podroben jakési morální zkoušce, zda obstojí se ctí, či naopak půjde i za rámec nutnosti a zničí druhému život. V každé vesnici, i v dosídlených, se našli lidé, kteří, ač byli komunisty, nikomu ublížit nechtěli, a byli přesvědčení o tom, že budují lepší svět. Především se jednalo o rolníky věřící ve výhodnost společného hospodaření, neboť státem podporovaná družstva jim mohla poskytnout chybějící životní jistoty. Naopak mnozí, často menší rolníci, se aktivně zúčastnili kolektivizace především z důvodu kariérního růstu. Jednalo se o lidi, kteří se neštítili ublížit druhým, a historické okolnosti jim pouze daly prostředky k realizaci tohoto nemorálního chování. Není zpochybnitelné, že kolektivizace v počáteční etapě byla hospodářsky ztrá- tovým počinem vlády jedné strany. Velkovýrobní sen o zemědělské nadvýrobě a bla- hobytu se zcela hroutil. Navíc mezi původně soukromými rolníky, resp. jejich po- tomky, přežívá dodnes představa o zlikvidování jedné společenské třídy a zneuctění venkova. Jistou část pravdy toto tvrzení obsahuje, ale přemýšlet pouze v černobílém viděné světa ani zde není dobré. Vesnice se zcela proměnila, prošla vývojem, který byl bez debat velmi drastický a bezohledný. Na druhou stranu, vyvstala nová vesnice, která se hospodářsky dokázala brzy „vzpamatovat“ a dokonce se modernizovat. Pro ilustraci je níže uveden příklad Bělé nad Svitavou, kde by se mohlo zdát, že po dvou neúspěšných pokusech o založení JZD a problémovém fungování se napotřetí založené JZD nedokáže o své zaměstnance postarat. Opak je pravdou. Obdobná svě- dectví bychom našli nejenom v dalších vesnicích spadajících pod ONV Svitavy, ale i v dalších regionech Československa. V Bělé nad Svitavou v roce 1960 pracovalo nejvíce místních občanů v průmyslu, především ve vedlejší obci Brněnec, resp. Moravská Chrastová, ve státních podnicích Hedva a Vlněna. Primární podporu místních funkcionářů si přes menšinový podíl

64 zajišťoval zemědělský sektor, který měl podle slov Stanislava Bureše, předsedy MNV Bělá n. Svitavou, rozhodovat o růstu životní úrovně místních občanů. K datu 31. prosince 1960, roku ukončení procesu kolektivizace, bylo evidováno v obci 6 osobních aut, 41 motocyklů, 70 televizorů. Navíc se spotřebiče jako pračka a lednička staly součástí většiny domácností zemědělců. Taktéž došlo k vybudování mateřské školy pro 25 dětí, čímž bylo zajištěno lepší sociální zázemí vesnice. Jistý pokrok byl učiněn i v otázce vzdělání, neboť v Bělé nad Svitavou byla zřízena družstevní škola práce, která v zimních měsících zajišťovala zdokonalení znalostí v zemědělských pracích.214 Pozitivním důsledkem kolektivizace bylo zlepšení kulturního života. Výlety družstev- níků např. na výstavy a veletrhy Zemi živitelku v Českých Budějovicích, či na Flóru Olomouc. Často se můžeme setkat s výpovědí pamětníků, že 50. léta byla neúspěšná, plná vnitřního napětí a obav. Naopak od 70. let se venkov na základě fungování tzv. sloučených JZD stal prostředím ekonomicky úspěšným a tím pádem tamější život doznal klidnější podoby.

214 SOkA Litomyšl, fond ONV Svitavy, kt. 308/I, kt. 8/129, Zpráva o zhodnocení činnosti národního vý- boru v Bělé nad Svitavou za dvacetileté období.

65 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

Prameny Moravský zemský archiv Brno fond Krajského národního výboru Brno, karton 311 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 605 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 763 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 775 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 1157 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 2040 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 2092 fond Krajského národního výboru Brno, kt. 2117

Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli fond Okresního národního výboru Svitavy, kt. 300/4 fond Okresního národního výboru Svitavy, kt. 308/1 fond Okresního soudu Svitavy, kt. 7 fond Místního národního výboru Banín, kt, 3 fond Místního národního výboru Chrastavec, kt. 5 fond Místního národního výboru Bělá nad Svitavou, kt. 8/129

Obecní úřad Bělá nad Svitavou Kronika obce Bělá nad Svitavou

Obecní úřad Chrastavec Kronika obce Chrastavec

Osobní archiv Za novou vesnici: Okresní noviny Svitavska, 1956, roč. VI., č. 5

Pamětníci – osobní archiv Rozhovor č. 1 / 20.9. 2012 / Chrastavec Rozhovor č. 2 / 25.10. 2012 / Chrastavec Rozhovor č. 3 / 17.4. 2014 / Svitavy Rozhovor č. 4 / 15.2. 2014 / Chrastavec Rozhovor č. 5 / 15.2. 2014 / Chrastavec

66 Literatura

BERANOVÁ, Magdaléna a Antonín KUBAČÁK. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. 1,. vydání Praha: Libri 2010. BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal (eds.), Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti, 1. vyd., Praha: Dokořán, 2008. BLAŽ EK, Petr, Karel JECH a Michal KUBÁLEK. Akce „K“: vyhnání sedlák ů a jejich rodin z usedlostí v padesá tý ch letech : studie, seznamy a dokumenty. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2010 . BŘEZINA, Vladimír – PERNES, Jiří (eds.), Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství. v Československu1957–1960, 1. vyd., Brno: StilusPress, 2009 BUCHTA, Vladimír. Vendolí. Vendolí 2003 ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. FASORA, Lukáš (eds.). Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011 FIKEJZ, Radoslav. VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. Svitavy: MěstoSvitavy: Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. JANÁK, Jan a Zdeňka HLEDÍKOVÁ. Dějiny správy v českých zemích doroku1945. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. JECH, Karel. Soumrak selské hostavu, 1945–1960. Praha: Ú stav pro soudobé dě jiny AV Č R, 2001. JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. 1. vyd., Praha: Vyšehrad, 2008. KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa – doba tání 1953–1956. 1. vyd., Brno: Barrister & Principal, 2005. KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa – kořeny reformy 1956–1968 – Společnost a moc. 1. vyd., Brno: Barrister & Principal, 2008. KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti 1948–1960. Část druhá, Venkov, Praha: Ústav prosoudobé dějiny AV ČR, 2012. KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v českých zemích II. Díl (1900–1989). Praha: Ministerstvo zemědělství 1995. KUKLÍK, Jan, a kol., Vývoj československého práva 1945–1989, 1. vyd., Praha: Linde, 2009. PERNES, Jiří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008. PETRÁŇ, Josef. Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011.

67 ROKOSKÝ, Jaroslav, ed. a SVOBODA, Libor, ed. Kolektivizace v Československu,. Praha: Ústav prostudium totalitních režimů, 2013. RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa. 1. vyd., Praha: Academia, 2002. RŮŽIČKA, Miloslav a Tomáš RŮŽIČKA. Vyhnanci: akce „Kulak“: zločin proti lidskosti!. Česko: Miloslav Růžička, 2008–2011, 2 sv. URBAN, Jiří. Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního „kulackého“ procesu. Praha: Vyšehrad, 2010. VELEŠÍK, Vladimír. Osídlování Svitavska v letech 1945–1947. Velešík, Vladimír. In: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy / Litomyšl: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000. VLADIMÍR VELEŠÍK, Vladimír Velešík ml. Banín: 720 let malé obce na česko-morav- ském pomezí. 1. vyd. Banín: Obecní úřad Banín, 2011. ZRŮSTOVÁ, Pavlína. Sociálně-ekonomické důsledky odsunu Němců ze Svitavska. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Filozoﬁ cká fakulta. Vedoucí práce Václav Toušek.

Internet http://www.zwittau.cz/WEB/osidleni.htm (22.10.2014) http://www.obec-bela.cz/z-kroniky/ (25.5.2014)

68 Seznam zkratek

ČSR Československá republika ČSSD Československá strana sociálně demokratická ČSSS Československý státní statek f. folio q metrický cent ha hektar JSČZ Jednotný svaz českých zemědělců JZD jednotné zemědělské družstvo KSČ Komunistická strana Československa kt. karton MNV místní národní výbor KNV krajský národní výbor MZA Moravský zemský archiv ONV okresní národní výbor OV KSČ Okresní výbor Komunistické strany Československa PJ pracovní jednotka s. strana SOkA státní okresní archiv STS strojní a traktorová stanice ZD zemědělské družstvo

69 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA A KOPIE DOKUMENTŮ

Příloha č. 1 Současná katastrální mapa obce Chrastavec (ze stránky Českého úřadu zeměděl- ského a katastrálního– www.czuk.cz) poskytující představu o reliéfu obce. Modře je zvýrazněn statek čp. 19, který do roku 1955 patřil „kulacké“ rodině Blažkových. V levé části mapy se nachází na kopci Příhonu komplex budov (v mapě místo s nápi- sem „zeměděl.“), které patřily JZD Chrastavec (dnes Agroland s.r.o.). Příloha č. 2 a) Pohled na část obce Chrastavec (podzim 2005). Dominantou je největší statek čp. 19., který dnes patří soukromému vlastníkovi. Od roku 1955 do počátku 90. let pa- třil JZD Chrastavec. Do roku 2010 na statku byla provozována soukromá kozí farma. b) Pohled z kopce Padělky na statek čp. 19 (podzim 2012). Příloha č. 3 Fotografi e řazeny od levého horního rohu do pravého dolního rohu. a) Fotografi e (jaro2005) statku čp. 21 patřící v 50. letech Petrovi Janků, který byl prvním předsedou JZD Chrastavec. Jednalo se o úspěšného rolníka, naopak jako předseda byl neúspěšný. b) Fotografi e (rok 1958) zachycující dosazeného druhého předsedu JZD Chrastavec Vincence Zatloukala, který nahradil Petra Janků. c) Fotografi e (rok 1958) zobrazující první žně nového JZD. Z důvodu nedostatku mechanizace v této rané fázi kolektivizace si družstevníci vypomáhali veškerými do- stupnými povozy. Využívalo se i obyčejných žebřiňáků. d) Fotografi e mlátičky (rok 1958), která byla neodmyslitelnou součástí mechanizace všech JZD. e) Fotografi e (rok 1958) prvního traktoru Zetoru 25, jehož pořízení bylo družstev- níky vnímáno jako velký úspěch. Příloha č. 4 Fotografi e budov, které byly vybudovány pro JZD Chrastavec v roce 1958. a) Pohled na budovu bývalého JZD z pozemku statku čp. 2. b) Budova kravína, která je stále dodnes využívána ke svému původnímu účelu. c) Stodola a sušárna dnes sloužící jako garáž pro traktory. d) Budova drůbežárny – z důvodu havarijního stavu došlo k jejímu zbourání v 90. letech. Příloha č. 5 Současná katastrální mapa obce Bělá nad Svitavou (ze stránky Českého úřadu ze- mědělského a katastrálního– www.czuk.cz), která zobrazuje podstatně větší hustotu budov, než v případě obce Chrastavec. Charakter Bělé nad Svitavou je jinak velmi Chrastavci podobný, pouze s tím rozdílem, že celé údolí Bělovského potoka má pod- statně mírnější spád.

70 Příloha č. 6 Fotograﬁ e z Bělé nad Svitavou a) Pohled na panský dvůr (Meierhof) v roce 1910. Ke statku patřil i pivovar a lihovar. V srpnu 1952 zadní část statku i se zámečkem vyhořela od úderu bleskem. Zbylá část statku se stala hospodářskými budovami Československého státního statku Bělá nad Svitavou. b) Předseda MNV Vojtěch Oliva (1*), předseda JZD Ludvík Pavlů (2*) a okresní funk- cionáři (rok 1955). c) Zbylé budovy ČSSS Bělá nad Svitavou (stav k roku 2009). V roce 2010 byly veškeré hospodářské budovy zbourány a jejich místo zaujaly obecní byty. Příloha č. 7 Čestné prohlášení velkého rolníka Jana Hanyka z Bělé nad Svitavou, který byl v po- lovině 50. let souzen jako tzv. neplnič. Těmito prohlášeními se rolníci přihlásili ke svým nabytým majetkům. Příloha č. 8 Titulní strana okresních novin „Za novou vesnici“. Ročník 6., číslo 5., únor 1956 – Číslo pojednávající o naposledy založených JZD na okrese, v tomto případě je zmí- něna obec Deštná. V článku o „Přednosti společné práce“ se autoři pokoušeli pouká- zat na neefektivnost soukromého hospodaření. Příkladem byli rolníci z Chrastavce, kteří ještě v roce 1956 nezaložili JZD.

71 Příloha 1

Příloha 2

72 Příloha 3

73 Příloha 4

74 Příloha 5

Příloha 6

75 Příloha 7

76 Příloha 8