MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Porovnání výkonů z OH v běhu na 800 a 1500 m Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Bc. Antonín Brtník 2. ročník N-TV UTV

Brno, 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 28. dubna 2009 …………...... podpis

Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat PhDr. Janu Cackovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při tvorbě diplomové práce.

OBSAH

ÚVOD ...... 6

1 STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ...... 7

1.1 Historie OH ...... 7 1.1.1 Období olympijské předhistorie a bájí ...... 7 1.1.2 Starověké olympijské hry ...... 9 1.1.3 Novodobé olympijské hry ...... 12 1.2 Charakteristika běhů na středních tratích ...... 20 1.3 Faktory ovlivňující růst výkonnosti v historii ...... 22 1.3.1 Regenerace ...... 22 1.3.2 Doping ...... 25 1.3.3 Nástup Afričanů ...... 26 1.3.4 Strava ...... 27 1.3.5 Běţecká technika ...... 29 1.3.6 Tréninkové metody ...... 29 1.3.7 Anatomické a fyziologické předpoklady ...... 30

2 CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE ...... 32

2.1 Cíle práce ...... 32 2.2 Výzkumné otázky ...... 32 2.3 Úkoly práce ...... 32

3 METODIKA PRÁCE ...... 34

3.1 Popis zkoumaného souboru ...... 34 3.2 Pouţité metody ...... 34 3.2.1 Procedury sběru dat ...... 34 3.2.2 Metody zpracování a vyhodnocování dat ...... 34 3.3 Organizace práce ...... 35

4 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ...... 36 ZÁVĚR ...... 53

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 55

SEZNAM PŘÍLOH ...... 57

RESUMÉ

ÚVOD

Ve světě vrcholového sportu jde především o hodnoty jako je nejlepší výkon, nejvyšší rychlost, vítězství. Naproti tomu stojí sport, jehoţ nejvyšší hodnotou je radost z pohybu a zdraví člověka. Sport v dnešní době představuje významný kulturní fenomén, přitahující pozornost mas. Jako harmonizující forma cílené aktivity sport ztrácí svůj původní význam a stává se spíše ohniskem zájmů mediální pozornosti, neţ součástí kaţdodenních aktivit. Snad proto, ţe sport je významným společenským, ekonomickým i politickým fenoménem, dochází ve vrcholovém sportu k porušování etických pravidel, jeţ by před pár lety byly nemyslitelné. Kam se poděl starořecký ideál kalokagathia, kdyţ sportovci olympijských her jsou ochotní jít za vítězstvím i za cenu uţití dopingu? V diplomové práci se zabýváme porovnáváním výkonů z olympijských her na 800 a 1500 metrů. Zjišťujeme vývojové tendence, které mezi sebou porovnáváme. Faktory, ovlivňující růst výkonnosti jsou jedním z tématů naší diplomové práce. V naší práci chceme ověřit více méně známý poznatek posledních let o převaze afrických běţců na předních pozicích běhů na 800 a 1500 metrů.

6 1 Stav dosavadních poznatků

1.1 Historie OH

S historií olympijských her je to jako s kaţdou historií. Její výklad nelze začít od začátku. Před nimi museli existovat nějaké jiné hry, jejichţ obsahem byly sportovní soutěţe, a před těmito soutěţemi musely existovat sportovní disciplíny, jeţ měli určitá pravidla. Archeologické a literární památky to potvrzují, ţe tomu tak skutečně bylo. Olympijské hry měli předhistorii, a měl ji i sport (Zamarovský, 1980). První písemně zachycené olympijské hry se podle zprávy historika Hippiáse z Élidy konaly uţ v roce 776 př. n. l., zápolení v řecké Olympii však rozhodně není prvním ani jediným sportovním kláním ve starověkém světě (Bendl a kol., 1994).

1.1.1 Období olympijské předhistorie a bájí

Podle Sábla (1960) se toto období datuje od kultovních prvopočátku her aţ do roku 776 př. n. l. O tomto období se nám dochovala jenom změť prolínajících se nebo si i odporujících bájí a zbytky pradávných zvyklostí, dodrţované v olympijském ceremoniálu. Jejich spletitost nám naznačuje, jak byl tento pradávný kult postupně přejímán, doplňován a rozšiřován o kulty všech vln dobyvatelů, kteří se přes toto území během věků převalili. Podle Procházky (1984) historie tělesné kultury a sportu nemá počátky ve starém Řecku, nýbrţ mnohem dříve u Sumerů, Egypťanů, Babyloňanů, Asyřanů, Chetitů a zejména Číňanů. Ti jiţ v roce 2698 př. n. l. vytvořili první soustavu léčebné a zdravotní gymnastiky. Císař Chuang-ti prý také pro své vojáky zavedl kopanou, která se hrála koţeným, chlupy vycpaným míčem do branek z bambusových tyčí.

7 Jako o první sportu se z předřeckých pramenů dozvídáme o zápase. Nejstarší známý doklad o něm pochází z 27.-26. století př. n. l. z Mezopotámie. Je to bronzová soška z vykopávek v chrámu sumerské bohyně Ninty v Chafádţí (jiţně od Bagdádu), která zobrazuje dva zápasníky v podřepu drţící se za pás (Zamarovský, 1980). Asi o století mladší jsou doklady o tomto sportu v Egyptě. Pozoruhodné památky na sportovní pravěk zanechali Chetité, ale i různé indiánské kmeny v Jiţní Americe (Procházka, 1984). Z dalších literárních či archeologických památek se dozvídáme o dalších sportech a sportovních soutěţích. Tyto památky ukazují na četnost zápasů, lovu, jezdeckých závodů , běhu, lukostřelbě, veslování, plavání a dalších sportovních aktivit. To je zhruba to nejdůleţitější co víme o sportu a sportovních soutěţí u národů, které vyrazily před Řeky ze startovní čáry dějin (Zamarovský, 1980). Podle Zamarovského (1980) se řecký sport kvalitativně odlišoval od sportu jiných národů. Společnou měl s ním jen přirozenou touhu po manifestaci tělesné zdatnosti a obratnosti, spojenou s přirozenou soutěţivostí. Zatímco u těchto národů existovaly jen ojediněle sportovní disciplíny, Řekové tyto disciplíny rozmnoţili a vytvořili z nich bohatě rozvětvený a navzájem skloubený systém. Oproti východním národům, Etruskům a Římanům dosáhl sport v Řecku masového rozšíření. Stal se podstatnou a nedílnou součástí jejich ţivota. Řekové jako jediný starověký národ formulovali úlohu sportu v ţivotě jednotlivce i společnosti a vytýčili si ideál kalokagathie, tj. harmonického rozvoje těla i ducha. Tomuto ideálu podřídili sportovní závody a soutěţe, také mezi nimi i olympijské hry. Podle Sábla (1960) se můţeme domnívat, ţe olympijský svátek v Olympii existoval dávno před historickým datem 776 př. n. l. Důkazem jsou archeologické nálezy, které podpírají domněnky o stáří olympijského kultového místa, sahající snad aţ do 3. tisíciletí př. n. l. Původní starý rodový skromný svátek se rozrůstal uţ před 1 tisíciletím př. n. l. ve sále organizovanější podnik. Postupně se vytvářelo středisko, kam ve stále větším počtu přicházela rodová šlechta, aby se pochlubila svým bohatstvím i tělesnou silou, vším tím, co jí zaručovalo další rozmnoţování majetku, blahobytu a mocenského vlivu. Olympie nabývá na významnosti, pro její

8 politické a hospodářské vyuţití. Rokem 776 př. n. l. končí doba olympijské předhistorie a bájí, kdy také končí období nepravidelnosti okolo olympijského svátku a nabývá na pravidelnosti ve čtyřletém intervalu mezi jednotlivými hrami.

1.1.2 Starověké olympijské hry

Olympie a její hry mají tedy dlouhou předhistorii, tak dlouhou, ţe fakta z ní se ztrácejí v mýtech. Ne jen, ţe byly mlhavé a nesrozumitelné, velice si však protiřečí. Podle nejznámějších měly olympijské hry více neţ půl tuctu zakladatelů. Jeden ze zdrojů uvádí za zakladatele Pelopa, další zase Hérakla, jiný Héraklova syna Oxyla. Tyto osobnosti ovšem spadají do mýtů a bájí. Oproti tomu o Ífitovi, králi v Élidě, prohlašuje řecká historická tradice, ţe byl zakladatel (obnovitel) olympijských her. Podnět k uspořádání her prý dostal Ífitos z delfské věštírny, kam poslal posly pro radu, jak skončit s krvavými kmenovými rozbrojemi v Řeckém světě. Kdyţ delfská věštírna nařídila Ífitovi obnovit olympijské hry, sledovala tím svrchovaný celospolečenský zájem a to nastolení míru v řeckém světě. Závody v Olympii měly být prostředkem, jak jej dosáhnout na pořád nebo alespoň během her. Aby tohoto cíle dosáhl spojil se tedy se spartským Lykúrgem, nejmocnějším muţem nejmocnějšího řeckého státu těch dob a s králem Kleosthenem z Písy. Uzavřel s nimi smlouvu o všeobecném posvátném míru během her s poukazem na delfskou věštírnu ji prohlásil za závaznou pro všechny Řeky. Po té rozeslali posly do všech měst, aby je seznámili s jejím obsahem a pozvali jejich zástupce na hry v Olympii. Ekecheiria čili zdrţení rukou (od zbraní) byla instituce všeobecného posvátného míru během olympijských her (Zamarovský, 1980).

Podle Sábla (1960) dělíme jednotlivé olympijské periody takto: I. Období olympijské předhistorie a bájí. Od kultovních počátků do 776 př. n. l. II. Období přechodu k pevnému řádu her. Od 776 do 720 př. n. l. III. Období spartského vlivu se stanovením zásadního rázu her. Od 720 do 592 př. n. l.

9 IV. Panhelénská perioda her při kulminaci moţností otrokářské společnosti. Od 592 do 404 př. n. l. V. Období prvních příznaků krize, souběţné s krizí celého společenského systému. Od 404 do 336 př. n. l. VI. Kolísavá helénistická perioda her. Od 336 do 146 př. n. l. VII. Úpadek a zánik Olympie v římském období. Od 146 př. n. l. do 393 n. l.

První oficiální olympijské hry v roce 776 př. n. l. měly ještě lokální charakter, přesto známe vítěze jediné vypsané disciplíny v běhu na délku jednoho stadia (192,27 metrů) běţce Koroiba z Élidy (Bendl a kol., 1994). Podle Zamarovského (1980) byli začátky olympijských her skromné, jako začátky všeho, co se stalo pak velkým. Dá se to usoudit i z toho, ţe první hry trvaly pouze jeden den. Zatímco náboţenské obřady v Olympii zůstávaly prakticky nezměněné, sportovní program se postupně rozšiřoval (Bendl a kol., 1994). Na prvních 13. hrách byl pouze běh na délku jednoho stadia zvaný dromos. Teprve na 14. hrách roku 724 př. n. l. přibyl dvojitý běh, závod na délku dvou stádií (384,5 metrů) s obrátkou. Na 15. hrách roku 720 př. n. l. byl zaveden dlouhý běh, řecky dolichos, a to pravděpodobně na délku sedmi stadií. Později byl prodlouţen na dvanáct a potom na dvacet čtyři stadií (4615 metrů), a tím se stal nejnáročnějším závodem vytrvalců. Na prvních sedmnácti olympijských hrách byly pouze běţecké disciplíny. Pro představu závodní dráha neboli stadión tvoří obdélník o rozměrech 212,5 na 31 metrů, okolo kolem dráhy bylo ve svahu místo pro diváky. Dráha byla posypána vrstvou písku a měřila oněch 192,27 metrů. Byla ohraničena dvěma kamennými prahy, které měly podélně za sebou dva ţlábky pro odraz při startu. Při bězích delších neţ jeden stadion dělali běţci obrátku, o které nám historické prameny téměř nic neříkají (Zamarovský, 1980). Na 18. olympijských hrách se poprvé závodilo v pětiboji (běh na jedno stadium, skok do dálky, hod diskem a oštěpem, zápas). Na 23. hrách roku 688 př. n. l. se uţ boxovalo a o osm let později se jezdilo na koních a zápolilo v pankratiu (spojení zápasu a boxu). Další disciplíny, které postupně přibývaly byly jiţ jen obměnami těch původních (Bendl a kol., 1994).

10 Zařazováním nových disciplín a přibývání závodníků vedlo k prodlouţení her. Nejdříve na dva později se jejich trvání ustálilo na pěti dnech. V konečném stádiu měly olympijské hry 23 disciplín: devět lehkoatletických, sedm zápasnických, šest jezdeckých a jednu mimosportovní soutěţ trubačů a hlasatelů (Zamarovský, 1980). Podle Bendla a kol. (1994) svědčí o významu olympijských her rozsáhlé přípravy. Dlouho před začátkem her poslové oznamovali po celém Řecku termín slavnosti a vyhlašovali mír. Účastníci, kteří se přihlásili se v olympii sešli 60 dní před závody a společně trénovali. Sportovního klání se směli účastnit jen svobodní a mravně bezúhonní občané řeckého původu, barbaři a otroci směli být pouze v hledišti. Provdané ţeny nesměli být pod trestem smrti ani v hledišti. Historici neuvádějí stoprocentní důvod, ale nejspíše to bylo proto, ţe sportovci závodili zcela nazí. Svobodné dívky se dívat směly a navíc pro ně byly v průběhu olympijských her pořádány sportovní soutěţe nedaleko Olympie. V nejstarších dobách borci měli kolem beder zástěrku. Od roku 720 př. n. l. se ujalo, po tom co jeden ze závodníku ztratil při soutěţi zástěrku, ţe sportovci závodili zcela nazí. V poslední den slavností se konalo vyhlášení vítězů a jejich ověnčení olivovou ratolestí. Být vítězem v olympijských hrách bylo největší poctou, jakou kdo mohl dosáhnout. V rodišti vítěze čekali další pocty a hmotné odměny. Mezi nejslavnější vítěze olympijských her bezpochyby patří Leónidás z Rhodu, který vyhrál tři běţecké disciplíny čtyřikrát za sebou (Bendl a kol., 1994). Do 4. století př. n. l. se hry vyvíjely a rozrůstaly. Ve 4. století př. n. l. začíná rozklad společenského zřízení po vyčerpávající peloponéské válce, který ochromuje ţivot v Olympii. Dochází k porušování tradic a morálky, začíná honba za počtem vítězství (Sábl, 1960). Mění se postupně vkus diváků, kteří opovrhují atletickými disciplínami a mají větší zájem o pěstní souboje a zápas. Stále větší sláva sportovců a jejich rodných měst vedla k tomu, ţe byli najímáni na hry profesionálové a docházelo ke korupci, coţ bylo v antickém pojetí souladu těla i duše nemyslitelné. Naprostého úpadku her došlo v době rozšíření římského vlivu.(Bendl a kol., 1994). Podle Sábla (1960) přijíţdějí světoznámí i světoběţní profesionálové, kteří mají za sebou často krvavé boje v římských amfiteátrech. Zejména pankration a

11 box se staly podívanou plnou krve a ne zřídka byli z olympijského ringu odnášeni i mrtví. V této poslední etapě smysl starověkých olympijských her zcela vymizel. Z posvátného svátku míru se stala především podívaná na krvavé souboje. Se stoupajícím významem křesťanství se náboţenské pozadí her stává neţádoucím. Hry na počest boha Dia nemohl křesťanský stát trpět. A tak se není co divit, ţe roku 394 n. l. vydal císař Theodosius I. edikt, kterým zakázal návštěvu Olympie, tedy i olympijské hry. Pro neustále snahy olympijské hry obnovit vydal roku 426 n. l. Theodosius II. nový edikt. Tentokrát naprosto nekompromisní. Znovu v něm zakázal a zrušil olympijské hry a výslovně rozkázal rozbít všechny bezboţné modly, chrámy a další stavby (Zamarovský, 1980). Podle Bendla a kol. (1994) tyto události, následné nájezdy barbarů, zemětřesení a záplavy tak způsobily, ţe slavné olympijské hry přikryly několikametrové nánosy bahna a písku na celých tisíc pět set let...

1.1.3 Novodobé olympijské hry

Stejně jako tomu bylo u starověkých olympijských her, nevznikly novodobé olympijské hry ze dne na den, ale měly svůj vývoj. Po tom, co byly zrušeny starověké olympijské hry, dochází i k úpadku tělesné výchovy a sportu ve velké části Evropy. Církev, která má po staletí moc, nevidí důvod v péči o hříšné tělo, proto sport a tělesnou výchovu potlačuje. Částečně se setkáme se sportem, ale to pouze u společensky vyšší vrstvy (Zamarovský, 1980). První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách (http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijsk%C3%A9_hry). S nástupem renesance se italští humanisté vrací k antickým vzorům. První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho (http://chybicka.cz/preklep/olympijada/). Renesance prokázala tělesné výchově a sportu velkou sluţbu, která je do dnes nedoceněná. Dokázala prorazit pancíř, který svíral křesťanskou společnost ideálem asketismu a nedbání o hříšné tělo (Zamarovský, 1980).

12 Prvním váţnějším pokusem o napodobení byly Anglické olympijské hry, které roku 1604 uspořádal Robert Dover v Cotswoldu v Anglii, které se kaţdoročně opakovaly téměř sto let. S myšlenkou obnovení antických olympijských her přišel také v roce 1655 Jan Amos Komenský ve své Všenápravě rozsáhlého díla Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. O sto let později o nich také píší Jean Jacques Rousseau a němečtí filantropisté. V roce 1829 se jel poprvé do dnes existující závod osmiveslic Oxford-Cambridge. Ten v roce 1823 vznikl na škole v Ragby, kde působil vynikající pedagog a propagátor sportu Tomáš Arnold (1795-1842) (Procházka, 1984). Jako další pokus o obnovu olympijských her je nutné zmínit Řecko. To po svém vymanění z turecké nadvlády v roce 1830 plánuje návrat ke své největší slavnosti. Na březen 1838 připravovali první hry do města Pýrgos, ovšem vznětlivé domácí poměry zabránily jejich konání. Teprve v listopadu 1859 se uskutečnily první řecké olympijské hry na panaténském stadiónu v Aténách, i kdyţ jen v atletice. Se střídavým úspěchem následovaly ještě trojí - v letech 1870, 1875 a 1889 (http://www.olympic.cz/?sec=112). Podobných pokusů zaznamenala historie celou řadu. Většina z nich neměla s olympijskou myšlenkou zas tolik společného. Jejich velká idea na své vzkříšení teprve čekala (Procházka, 1984). V druhé polovině 19. století proniká anglický systém her a sportu na evropskou pevninu, kde existovali jiţ dva systémy umělé. Byl to švédský Langův systém zdravotního tělocviku a německý systém turnérský, jehoţ zakladatelem byl Bedřich Ludvik Jahn. Ten se svým přítelem Arnoštem Eiselenem vydává roku 1816 knihu Německé umění tělocvičné, která je povaţována za základní učebnici tělocviku. Tyto dva systémy se rozšiřují po celé Evropě. Mezi nejvýznamnější nesporně patří i náš Miroslav Tyrš (1832-1884), který zakládá v roce 1862 první tělocvičnou organizaci Sokol (Procházka, 1984). Rozvoj sportu ve druhé polovině 19. století si vynutil vznik národních sportovních svazů a prvních mezinárodních federací (http://civilizace.mysteria.cz/view.php?cisloclanku=2007032401). V roce 1776 objevuje britský vědec Richard Chandler krajinu antické Olympie. Trvalo více neţ sto let neţ berlínský archeolog Ernst Curtius odkryl

13 zbytky staveb, pokryté bahnem (1875-1881). Tento objev byl nemalou motivací pro potomka starého francouzského šlechtického rodu Pierra barona de Coubertina (nar. 1.1.1863 v Paříţi) (Pokerová, 1996). Ten, kdyţ mu bylo sedm vypukla prusko-francouzská válka, kde byla na konec poraţena Francie. Coubertin vyrůstal v odporu k válkám. Byl přesvědčen, ţe vznikne nový svět bez nerovnoprávností a bez válek. Domníval se, ţe k němu lze dospět hlubokou reformou celé burţoazní výchovy (Kroutil, 1977). Mladého barona lákala literatura, historie a pedagogika, pro kterou se později definitivně rozhodl. Začal studovat na paříţské Sorbonně filozofickou fakultu a jiţ ve svých dvaceti se vypravil na cestu do Anglie. Seznámil se s tamním výchovným systémem, jeho poznatky shrnuje v knize Výchova v Anglii. Tyto poznatky v dalších letech prosazuje ve Francii. Cesty do Spojených států a Švédska mu jen potvrzují přesvědčení o významu sportu pro výchovu mladého člověka, které získal dříve v Anglii (Procházka, 1984). Další cestou byla cesta do Řecka do staré Olympie, kde navštívil vykopávky německé archeologické expedice,kterou vedl Ernst Curtius. Na cestě zpět do Paříţe se mu hlavou pořád honila myšlenka, kdyţ Německo vykopalo to co z Olympie zbylo, proč by Francie nemohla vzkřísit její starou slávu (http://www.olympic.cz/?sec=112). Podle Zamarovského (1980) se Coubertin po zjištění, ţe jeho literární díla neoslovily lid, jímţ je určil rozhodl, kde je neúčinné slovo, musí nastoupit čin. Roku 1888 se rozhodl, ţe obnoví olympijské hry. Kdyţ Ífitos zakládal či obnovoval olympijské hry, byl na tom mnohem lépe neţ Coubertin. Měl královskou moc a silné spojence. Coubertin měl pouze zápal pro věc, organizační talent, smysl pro taktiku, houţevnatost a styky. Šel za svým cílem, zahájil soukromou kampaň, kterou proměnil roku 1892 ve veřejnou (Zamarovský, 1980). 25. listopadu 1892 na paříţské Sorbonně baron de Coubertin poprvé formuloval koncepci obnovení olympijských her. Tato myšlenka díky neúnavnosti francouzského aristokrata obletěla Evropu a Ameriku a získala řadu příznivců (Bendl a kol., 1994).

14 Teprve jeho druhý pokus vedl k tíţenému cíli. S podporou Američana Williama Sloana a Angličana Cecila Herberta vyuţil mezinárodního kongresu o amatérismu připravovaného do Paříţe na červen 1894. Proměnil ho v kongres olympijský s tématem obnovení olympijských her, za jakých podmínek. Nyní jiţ poučený Coubertin dosahuje všeho co navrhl. Obnovení olympijských her ve čtyřletém cyklu, novodobý a sportovní ráz soutěţí, vyloučení školní mládeţe z účasti, ale otevření her pro všechny bez ohledu na barvu pleti, náboţenství či politický názor. Kongres překvapivě rozhodl, ţe se nebude čekat na příchod nového století, ţe první novodobé olympijské hry se budou konat jiţ roku 1896 v Aténách, jako poděkování řeckému národu za slavnost, kterou dali světu (http://www.olympic.cz/?sec=112). Do šesti bodů shrnuli to co bylo základem pro později vypracovaný olympijský řád. Hry se obnovují na mezinárodním základě, smí se jich účastnit pouze amatéři s výjimkou šermu a další usnesení, ne všechna byla později realizována (Procházka, 1984). Na závěr mezinárodního paříţského kongresu byl jmenován, ne volen Mezinárodní olympijský výbor v čele s prezidentem Demétriem Vikélasem a generálním tajemníkem baron Pierre de Coubertin. V nepřítomnosti byl také zvolen Coubertinův přítel náš dr. Jiří Guth-Jarkovský (Sábl, 1960). Historie novodobých olympijských her se začala psát v roce 1896. 1. letní olympijské hry se konaly v době od 6. do 15. dubna roku 1896 v Athénách. Ze zahraničí přijelo jen sedmdesát sportovců. Olympijský vítěz byl dekorován olivovou větvičkou, navíc obdrţel diplom a stříbrnou medaili (http://chybicka.cz/preklep/olympijada/). První moderní olympijské hry v Aténách v dubnu 1896 byly přijaty s obrovským nadšením. Další hry v Paříţi a v Saint Louis však byly spojeny se světovými výstavami, byly roztaţeny do několika měsíců a ztrácely svůj charakteristický rys (http://www.olympic.cz/?sec=112). Po fiasku v Paříţi a St. Louis bylo potřeba olympijskou myšlenku oţivit, proto Coubertin souhlasil s pořádáním meziher v roce 1906 v Aténách. Tyto výjimečně pořádané hry daly olympijskému hnutí potřebný impuls, v budoucnu se mezihry jiţ nikdy neopakovaly (Bendl a kol., 1994).

15 Prvního olympijského úspěchu českého sportu dosáhl František Janda-Suk na II. OH v Paříţi, který studiem pověstné Myronovy sochy diskobola našel způsob, jak házet diskem s otočkou, získal druhé místo (Bystrov,1984). Olympijské hry 1908 v Londýně a zejména hry ve Stockholmu 1912 se znovu staly svátkem a slavností světového sportu. Konání her VI. olympiády v roce 1916 zabránil světový válečný konflikt. Avšak olympijské hry v Antverpách 1920 byly důkazem, ţe olympijská myšlenka byla ţivá a naopak po válečné apokalypse nabyla na mnohem větším významu. Během dvacátých let 20. století byl dotvořen program olympijských her - na kongresu v Praze v roce 1925 bylo schváleno pořádání zimních olympijských her, IX. olympijské hry 1928 v Amsterdamu pak definitivně přijaly ţeny-sportovkyně do olympijské rodiny (http://www.olympic.cz/?sec=112). Legendární osobností sportu v první polovině 20. století byl , devítinásobný vítěz v bězích od 1500 m do 10 km na OH 1920 aţ 1928. Jedinečným plavcem byl Američan John Weissmüller, který na OH 1924 a 1928 získal pět zlatých medailí a jednu bronzovou. Stal se prvním kraulařem světa, který pokořil na 100 m hranici jedné minuty, neprohrál za deset let jediný závod. John do jedenácti neuměl plavat a byl slabý a neduţivý. Doktor mu řekl, jestli chce být v pořádku musí víc sportovat, a ţe nejlepší je plavání. Od té doby plaval a stal se nejlepším (Bystrov,1984).

Atmosféru OH 1936 v Berlíně poznamenal nástup nacismu. Černý blesk, tak nazývali Američana Jesseho Owense, vítěze berlínských OH. Vítězí v běhu na 100m, ve skoku dalekém, 200 m a ve štafetě 4x100 m. Běhat jako Owens, to byl sen celé generace (Bystrov,1984). Pravidelný čtyřletý cyklus narušila také druhá světová válka, kvůli které se nekonaly OH v letech 1940 a 1944 (http://oh.ihned.cz/c3-26132530-c02000_d- historie-letnich-olympijskych-her). Tohoto zklamání se Coubertin nedoţil, umírá roku 1937 po zklamání z intrik kolem Nobelovy ceny, kterou nakonec nedostal. Poslední roky svého ţivota ţil téměř v bídě, protoţe na podporu olympijského hnutí a pedagogických reforem utratil celé své jmění (Zamarovský, 1980).

16 V Londýně 1948 se Evropa ještě vzpamatovávala z válečných hrůz. Skutečnou oslavou se tak znovu stala aţ olympiáda v Helsinkách v roce 1952 (http://oh.ihned.cz/c3-26132530-c02000_d-historie-letnich-olympijskych-her). Nejúspěšnější holandská atletka všech dob Fanny Blankers-Koenová, korunovala svou patnáctiletou kariéru na stadionu ve Wembley na OH 1948. Vyhrála 100 m a 200 m, 80 m překáţek a štafetu 4x100 m. Emil Zátopek, náš nejlepší běţec na dlouhé tratě, jehoţ prvenství v bězích na 5000 m, 10 000 m a maratónu byla nejoslavovanější událostí OH 1952 v Helsinkách. V den, kdy vyhrává závod na 5000 m, získává olympijské vítězství i jeho ţena, oštěpařka Dana Zátopová (Bystrov,1984). V roce 1952 volí MOV nového prezidenta, Američana Averyho Brundage, který se proslavil jako vehementní ochránce amatérského statusu (Pokerová, 1996). Abebe Bikala, etiopský běţec, jehoţ olympijský maratónský triumf 1960 je povaţován do dnes za okamţik vstupu svobodného afrického sportu na mezinárodní kolbiště. Vyhrává téţ maratón v roce 1964. Bob Bermon autor světového rekordu 890 cm ve skoku dalekém, potvrdil výhody vysoké nadmořské výšky Mexika pro rychlostně silové soutěţe OH 1968. Patnáct let nebyl jeho rekord ohroţen. Americký diskař Alfred Oerter, se zapsal do historie olympijských her čtyřmi vítězství v řadě od 1956 do 1968 (Bystrov,1984). Velmi blízko k této Oerterově sérii vítězství se přiblíţil nedávno náš oštěpař Jan Ţelezný, který v roce 1988 v Soulu získal stříbro a na dalších třech olympijských hrách zlato. Od počátku sedmdesátých let 20. století byly olympijské hry dlouho poznamenány akcemi, které zásadně narušily největší svátek světového sportu a výrazně ho zpolitizovaly. V Mnichově v roce 1972 napadlo palestinské teroristické komando izraelskou výpravu, přičemţ část izraelských sportovců a funkcionářů zahynula. Olympijské hry byly na znamení smutku přerušeny. O čtyři roky později v Montrealu poţádali zástupci afrických států MOV a organizační výbor OH, aby vyloučily z účasti sportovce Nového Zélandu. Dva dny před zahájením her, poté co MOV jejich poţadavek odmítl, odvolaly africké státy své sportovce z účasti na olympijských hrách. Následovaly další bojkoty, tentokrát

17 „studenoválečnické“. Roku 1980 USA a s nimi Japonsko, Kanada a Spolková republika Německo na protest proti sovětské okupaci Afghánistánu zrušili svou účast na olympijských hrách v Moskvě zcela, řada dalších států vystupovala pouze pod hlavičkou svého národního olympijského výboru. Na oplátku v roce 1984 bojkotovaly olympijské hry v americkém Los Angeles SSSR a další socialistické státy (http://www.olympic.cz/?sec=112). Při letních olympijských hrách 1984 se poprvé projevil fakt, ţe olympijské hry uţ nelze dále financovat bez vyuţití trhu, sponzorů a peněz za televizní přenosová práva. MOV pod vedením Španěla Juana Antonia Samaranche, prezidenta MOV od roku 1980, otevřel od roku 1984 olympijské hry z části i profesionálům později úplně. Další obtíţný problém přineslo rozšíření dopingu, se kterým se setkáváme do dnes. (Pokerová, 1996). Od roku 1992 se letní a zimní olympijské hry střídají po 2 letech. Do tohoto roku se konaly vţdy ve stejný rok (http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijsk%C3%A9_hry). Na konci 20. století došlo k určité krizi mezinárodního olympijského hnutí, která byla vyvolána odhalením korupce při získávání pořadatelství olympijských her a také sérií dopingových afér. Avšak i s ní si MOV poradil a uskutečnil významné reformy v olympijském hnutí.MOV téţ limitoval počet disciplín a sportovců na letních olympijských hrách a rozhodl o monitorování zdraví sportovců a o vzájemné spolupráci v rámci dopingových kontrol (http://www.olympic.cz/?sec=112). Následné olympijské hry v Sydney 2000 nejen rehabilitovaly olympijské hnutí, ale pozvedly opět jeho prestiţ. Uţ samotný fakt, ţe se konaly za účasti všech 199 uznaných NOV, byl novým dokladem ţivotaschopnosti olympijského hnutí. Hry měly nespornou sportovní hodnotu a poutaly značnou pozornost. Na všech sportovištích a v dokumentech her hlásalo logo, ţe hry v Sydney jsou prvními olympijskými hrami nového milénia. Symbolicky tím naznačily, ţe o budoucnost olympionismu není třeba mít obavy (http://www.olympic.cz/?sec=112). První olympijské hry ve třetím tisíciletí se vrátily do své kolébky – do Řecka do Athén. Po explozi mezinárodního terorismu byly poznamenány

18 rozsáhlými bezpečnostními opatřeními, která si vyţádala obrovské finanční náklady a hry velice „prodraţila“. Hrdiny her byli mezi plavci Američan Michael Phelps, marocký běţec , rumunská gymnastka Catalina Ponorová a chilský tenista Nicolas Massu. Z České republiky mezi medailisty vynikl desetibojař Roman Šeberle, který vybojoval zlatou medaili a titul nejvšestrannějšího atleta světa. Neobvykle vysoký byl na aténských hrách počet 24 sportovců, kteří neprošli dopingovou kontrolou a řada z nich musela dokonce vracet zlaté medaile (http://web.olympic.cz/index.php?clanek=5334&jazyk=cz). Hry XXIX. olympiády se konaly na území Čínské lidové republiky. Hostitelským městem převáţné většiny sportů bylo hlavní město Peking. LOH proběhly v období 8.-24.8.2008 (http://web.olympic.cz/index.php?sec=138). Hry XXIX. olympiády byly vpravdě výjimečné. A nejen svou pompézností. Počet sportovců nachytaných za porušení dopingových pravidel byl totiţ jen šest. Podle šéfa Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge je těţší podvádět, protoţe je více testů i vyšší tresty (http://oh.idnes.cz/doping-v- pekingu-testy-neproslo-jen-sest-sportovcu-fhb-/olympiada- peking.asp?c=A080825_215403_olympiada-peking_rou). Obvykle velice vzácná věta zněla v Pekingu nejčastěji v historii olympijských her. A je to světový rekord, nový světový rekord. Ve 302 disciplínách bylo vytvořeno 132 olympijských rekordů, z toho 43 světových. V plavání nejvíce – 25. (http://oh.idnes.cz/svetove-rekordy-se-na-hrach-menily- nejvickrat-v-historii-pey-/olympiada-peking.asp?c=A080825_212450_olympiada- peking_rou) Famózní bylo představení dvaadvacetiletého Jamajčana Usaina Bolta. Tři starty = tři zlata = tři světové rekordy (100 a 200 metrů, 4x100 metrů) (http://oh.idnes.cz/podivejte-se-na-nejzajimavejsi-okamziky-olympiady-v- pekingu-p5e-/olympiada-peking.asp?c=A080825_130426_olympiada- peking_bur) Osm závodů během osmi dní = osm velkých triumfů! Americký plavec Michael Phelps ovládl hry v Pekingu. Nikdo před ním během jedné olympiády nezískal osm zlatých medailí a vytvořil sedm nových světových rekordů. Po šestatřiceti letech tak padl legendární výkon jeho krajana plavce Marka Spitze

19 z her v Mnichově 1972. Spitz se tehdy stal sedminásobným šampiónem. Phelps se o překonání rekordu sedmi zlatých medailí pokoušel na minulých olympijských hrách v Aténách. Tehdy však odváţný cíl ještě nesplnil: šest závodů vyhrál, ve dvou byl ale třetí. Celkem jiţ má čtrnáct zlatých medailí! Je historicky nejúspěšnějším olympionikem (http://oh.idnes.cz/osme-zlato-fenomenalni-plavec- phelps-prekonal-olympijsky-rekord-pyn-/olympiada- peking.asp?c=A080817_051346_olympiada-peking_ot). Podle Zamarovského (1980) má Olympie své dny slávy za sebou. Nikoliv však hry, jeţ se v ní zrodily. Slunečními paprsky se v ní zapaluje pro stadion v novém dějišti těchto her oheň, který je symbolem spojitosti jejich ideálů v myslích dávných, dnešních i budoucích lidí. Nechť olympijská pochodeň pokračuje ve své cestě staletími pro blaho lidstva, nechť její oheň plane stále mohutněji k prospěchu lidstva zapáleného pro ideály pokroku. Věříme, ţe olympijské hry mají svoji historii a slávu ještě před sebou.

1.2 Charakteristika běhů na středních tratích

Běh patří mezi základní pohybové činnosti člověka. Je to cyklický pohyb, který se tréninkem zdokonaluje. Běţecký pohyb by měl být přirozený, probíhat automaticky a co nejvíce ekonomicky. Z biomechanického hlediska by všechny pohyby měly odpovídat biomechanickým zákonitostem (Vindušková a kol, 2003). Běhy na střední vzdálenosti, do nichţ patří běh na 800m, 1500m a 1 míle, jsou řazeny do vytrvalostních dispiplín. Z běhů na střední tratě jsou do olympijského programu zařazovány běhy na 800m a 1500m. Pro běhy na střední vzdálenosti je charakteristický švihový běh, při kterém rychlost běţce závisí na frekvenci a délce kroků. Délka kroku je aţ 2,40 m a frekvence aţ 300 kroků za minutu. Běţecký krok se skládá ze čtyř po sobě následujících fází: odrazové, letové, dokrokové a oporové. Běţeckého pohybu se zůčastňují tyto funkční jednotky: klouby, vazy, svaly. V kloubech dochází k běţeckému pohybu, otáčejí se zde páky. K omezení pohybu dochází v kloubním pouzdře a vazech. Tím se zabraňuje zbytečnému svalovému pohybu a zamezuje se zbytečnému hypermobilnímu rozsahu pohybu. Svaly působí jako efektor a brzda

20 pohybu. Sval ve středním postavení má největší zdvihovou sílu. Správná technika běhu napomáhá běţcům dosáhnout maximálních výkonů, ale zásadní důleţitostna středních tratích zaujímá souhra všech schopností běţců, jejich tělesná, technická, taktická a volní připravenost, jakoţ i schopnost přiměřeného svalového napětí i za maximálního volního úsilí. Běhy na střední vzdálenosti jsou prováděné nízkou, střední a submaximélní intenzitou. Úroveň vytrvalosti je určena především funkční schopností oběhového ústrojí, dýchací soustavy, charakterem látkové výměny, stavem energetických zásob a nervové soustavy, jakoţ i koordinací orgánů a systémů.Podíl aerobního a anaerobního metabolismu je závislý především na době trvání běhu. Se zvyšující se délkou trvání výkonu se podíl aerobního metabolismu zvyšuje. Výkony krátkodobé povahy jsou zajiš´továny téměř 100% anaerobním uvolňováním energie, výkony trvající asi 3 aţ 4 minuty jsou jiţ zajišťovány aerobně téměř z 50% (Vindušková a kol, 2003). Běh na 800 m je více sprintem, a to i v tréninku oproti běhu na 1500m. V běhu na 800m se uplatňují především běţci rychlostního typu (400-800m), běţci cpeciálního typu, kteří majíé na 800m poněkud horší výsledky neţ běţci rychlostního typu na 400m. Do závodů na 800m zasahují téţ běţci tempového typu (Fišer, 1963). Základním předpokladem pro určení systému přípravy běţce je stanovení jeho běţeckého typu. Nejčastěji převládá typ speciální. Na rozdíl od mílařů a vytrvalců převaţuje u osmistovkařů trénink rychlostí, aplokovaný intervalově (Jednotný a tréninkový systém, 1971). Běh na 1500m je oproti běhu na 800m více vytrvalostním během. V běhu na 1500m mohou úspěšně závodit kromě běţců speciálního typu ještě běţci rychlostního a vytrvalostního typu. Rychlostní typ je specialistou na 800m a vytrvalostní na 5000m (Jednotný a tréninkový systém, 1971). Při přechodu z 400 m na 800 m dochází k největšímu fyziologickému skoku mezi všemi běţeckými tratěmi, podíl aerobního podílu metabolismu se zvyšuje z 25 – 30 % na 50 – 60 %. Existuje proto jen velmi málo závodníků, kteří by dokázali tyto tratě s úspěchem kombinovat. Čím delší trať, tím se zvyšuje aerobní kapacita. Následkem toho se zmenšují a zeštíhlují tělesné rozměry. Z 800 m na 1500 m se zvyšuje podíl aerobní práce zhruba z 55 % na 758 %. Anaerobní

21 kapacita je důleţitým výkonnostním determinantem na tratích 800 m i 1500 m (Grasgruber, Cacek, 2008).

1.3 Faktory ovlivňující růst výkonnosti v historii

Sportovní výkon je jedním ze základních pojmů sportu a sportovního tréninku. K němu se soustřeďuje pozornost sportovců a trenérů. Pro trénink, v němţ se výkon především buduje, má jeho hlubší poznání zásadní význam. Sportovní výkonnost je schopnost člověka opakovaně podávat výkon v pohybové činnosti podle sportovních pravidel (Dovalil, 2002). Při růstu špičkového sportovce musí spolupůsobit celá řada významných faktorů, počínaje kulturním zázemím přes motivaci, sociální podmínky, odborné tréninkové vedení a sportovní tradici v určitých zemích (Grasgruber, Cacek, 2008). V následujících kapitolách se zaměříme na faktory, které mají značný význam na rostoucí výkonnost sportovců v historii.

1.3.1 Regenerace

Ve snaze o zvyšování sportovní výkonnosti se trenéři logicky soustřeďují především na problematiku zatěţování. Zatěţováním je míněno opakování zátěţových podnětů, a tím máme co dočinění s cyklem, kde zatíţení střídá zotavení. Odborně vedený trénink musí být proto zaloţen také na znalostech správné regenerace organismu (Dovalil, 2002). regenerace zahrnuje veškeré biologické děje a činnosti organismu, které vedou k plnému a pokud moţno rychlému návratu všech tělesných i duševních sil,

22 jejichţ vzájemná rovnováha byla nějakou předcházející činností narušena a posunuta ve směru určitého stupně únavy (Jansa, Dovalil, 2007). Výběr a rozpracování regeneračních prostředků a metod urychlení zotavovacích procesů má velký význam. Prostředky mohou být pedagogické, fyziatrické, farmakologické nebo psychologické (Kučera, 2000). Prostředků je celá škála a jejich pouţití vychází jak z tréninkového zatíţení, aktuálního stavu sportovce, ze stupně a druhu únavy po zátěţi. Soustředíme se na přiměřený přehled nejdůleţitějších moţností, které uvádí Dovalil (2002) a lze je vyuţít v rámci sportovního tréninku: Pasivní odpočinek a spánek. Ve spánku dochází k podstatnému sníţení řady fyziologických funkcí i psychického napětí. Aktivní odpočinek. Regenerace pohybem se vyuţívá po závodě či tréninku, během soutěţe, v přechodném období. Volí se k tomu koordinačně jednodušší cvičení jako je vyklusání, procházka. Strečink. Protahovací cvičení zmírňuje svalové napětí a naplňuje tak jednu z podmínek rychlého průběhu zotavných procesů, poklesu svalové tenze. Kompenzační cvičení. Preventivně působí proti vzniku vadného drţení těla a narušené funkční rovnováhy pohybového aparátu. Kompenzuje tak negativní dopad dané sportovní činnosti na pohybový systém sportovce. Spinální cvičení. Jde o rotační pohyb jednotlivých obratlů, který však nesmí vyvolat bolest v oblasti páteře. Jejich význam spočívá v tom, ţe uvolňují a protahují zádové svalstvo a zvětšují rozsah pohyblivosti páteře. Pravidelné provádění torzních cviků zaručuje udrţení plného oboustranného pohybu a zároveň jsou výbornou prevencí před blokádami. Vodní procedury. Hlavním regeneračním činitelem je teplo, které lze tělu dodávat či odebírat volbou teploty vody. Vhodnými vodními procedurami pro regeneraci jsou zábaly teplé, studené či vlaţné, dále sprchy, střídavé střiky, koupele s různými rostlinnými či minerálními přísadami, parní lázeň nebo sauna. Sportovní masáž Patří k nejstarším prostředkům regenerace. Je velmi účinná při místní i celkové únavě. Za základní techniku regenerační

23 sportovní masáţe se povaţuje manuální masáţ. Dále se můţe vyuţít masáţe ve vodním prostředí, automasáţ, reflexní masáţ i různé masáţní přístroje. Elektroprocedury. Mají přísné indikace a kontraindikace, jeţ můţe specifikovat jen odborně školený lékař. Akupresura a akupunktura. Vyuţívají reflexních podnětů dráţděním dostředivých drah. Akupunktura působí na reflexní body vpichem jehličky, akupresura vyuţívá pouze tlaku na tyto body. Infračervené záření. Zvyšuje prokrvení kůţe, ovlivňuje dráţdění nervových zakončení, které vede k relaxaci. Ultrafialové záření. Zlepšuje látkovou výměnu, zvětšuje obsah hemoglobinu v krvinkách a zvyšuje aktivitu řady enzymů. Aromaterapie. Základem jsou éterické oleje získané z rostlin lisováním nebo destilací. Lze je pouţít při masáţi, koupeli nebo inhalaci. Hlavní účinky jsou analgetický, čistící, harmonizující, posilující, regenerační, tonizující i uklidňující. Psychologické postupy. Mohou slouţit k redukci psychické tenze, nepříznivých stresorů. Jde o moţnost prodiskutovat problém s jinými lidmi. Negativní myšlenky lze také vytěsnit jinou myšlenkou či činností. Hudba. Jóga. Vychází ze zkušeností, ţe zvýšené psychické a emocionální tenze jsou v přímé závislosti na momentálním stavu pohybového systému a vnitřních orgánech. Dechová cvičení. Potravinové doplňky. Do této skupiny patří vysoce energetické nápoje, doplňky esenciálních mastných kyselin, proteinové nápoje či koktejly podávané po výkonu nebo tréninku. Na dlouhodobé pouţívání prostředků regenerace organismus přivyká a jejich účinnost klesá. Proto se doporučuje jednotlivé postupy podle moţností střídat a modifikovat a brát v úvahu podle druhu sportů a individuálních zvláštností sportovce.

24 1.3.2 Doping

Doping má dlouhodobý historický vývoj. Povzbuzující látky se pouţívaly uţ před naším letopočtem.Na čínské rytině ze 3. tisíciletí př. n. l. Je zachycena postava císaře ţvýkajícího rostlinu Ephedra, která obsahuje stimulační látku efedrin. Známé je ţvýkání kokových listů běţci, kteří dopravovali zprávy v Indické říši. Povzbuzující drogy byly v minulosti pouţívány především ve válkách. Protoţe se pouţívání povzbuzujících drog osvědčilo ve válkách, zanedlouho je začali pouţívat i sportovci. „Průkopníky“ v této oblasti byli cyklisté. Během závodu pili silnou černou kávu s alkoholem, cucali kostky cukru s éterem, později začali uţívat i syntetické látky. Mezi dopingem a rozvojem uţívání drog existuje zřetelná paralela (Jansa, Dovalil, 2007). Doping je v rozporu se sportovním duchem. Antidopingová pravidla, stejně jako soutěţní pravidla, jsou sportovní pravidla, podle nichţ se postupuje ve sportu. Sportovci přijímají tato pravidla jako podmínku své účasti na závodech. Dopingem se zabývá „Světový antidopingový program“, jehoţ součástí je „Kodex“, který je základním a univerzálním dokumentem, na němţ je Světový antidopingový program ve sportu zaloţen. Antidopingový program usiluje o uchování vnitřní hodnoty sportu. O této hodnotě se často hovoří jako o „duchu sportu“. Je podstatou olympijského hnutí, vyjadřuje, jak bychom měli sportovat čestně (Světový antidopingový kodex, 2003). Moderní definice dopingu zní takto: „Doping protiřečí etice ve sportu, medicíně, a tím i principům ochrany zdraví sportovce, znamená pouţití zakázané látky nebo zakázaného postupu ke zvýšení sportovního výkonu“(Jansa, Dovalil, 2007, 216s.). Světová antidopingová agentura kaţdoročně vydává seznam, kterým stanoví zakázané látky a zakázané metody. Seznam je závazný pro všechny sportovní organizace. Látka nebo metoda zařazená do seznamu musí splňovat alespoň dvě ze tří uvedených následujících kritérií: 1) důkaz, ţe látka nebo metoda zvyšuje sportovní výkon 2) představuje pro sportovce riziko 3) poškozuje ideu ducha sportu nebo je to látka, která maskuje ty, které jsou zařazené do seznamu zakázaných látek

25 Seznam zakázaných látek a metod se člení na látky a metody zakázané stále v mimosoutěţním i soutěţním období a na látky zakázané jen při soutěţích. Další skupinou jsou látky zakázané pouze v určitých sportech. Mezi látky zakázané stále v mimosoutěţním i soutěţním období patří anabolické látky (androgenní anabolické steroidy), hormony a příbuzné látky (erytropoetin, růstový hormon a další), beta2 agonisté, látky s antiestrogenní aktivitou, diuretika a ostatní maskující látky. K zakázaným metodám se řadí zvyšování přenosu kyslíku jako krevní doping, umělé zvyšování spotřeby přenosu kyslíku včetně modifikovaných hemoglobinových produktů. Další zakázanou metodou je chemická a fyzikální manipulace a v neposlední řadě je zakázán genový doping. Látky zakázané při soutěţi zahrnují stimulancia, narkotika, glukokortikoidy a kanabinoidy. Látky zakázané v určitých sportech jsou například detablokátory a alkohol (Jansa, Dovalil, 2007). Antidopingové kontroly se zabývají vývojem nových detekčních testů, které by jim pomohly odhalit sportovní podvodníky. Tyto výzkumy stojí obrovské peníze a není ani jisté, zda se tato snaha v budoucnu vrátí. Dopingem budoucnosti totiţ moţná budou geneticky modifikované svalové buňky, které můţou být velkou hrozbou pro vrcholový sport do budoucna (Grasgruber, Cacek, 2008).

1.3.3 Nástup Afričanů

Je nepochybné, ţe určité lidské populace produkují více specifických fyzických typů, které mají lepší předpoklady pro některé druhy sportu. Populační rozdíly můţeme vidět na světových soutěţích převáţně v běţeckých disciplinách. V posledních desetiletích jsou výkony bílých sprinterů i vytrvalců pouze zřídka kdy v popředí světových statistik. Keňští běţci začali vynikat na olympiádách od roku 1968. Tehdy se jejich vynikající výsledky připisovali vlivu nadmořské výšky. Koncem 80. let však Keňané, Etiopané, Maročané a jiní Afričané získali rovný přístup k výdělkům na prestiţních světových soutěţích. Během několika let se Evropané v porovnání s nimi stali závodníky druhé kategorie. Afričané dominují především tratím od 3000m výše. Zde nemají konkurenci.

26 Zajímavé je, ţe na krátkých tratích do 400m dominují atleti ze zemí západní Afriky kolem Guinejského zálivu, Maročané, Keňané a Etiopané. Jihoafričané zaujímají vedoucí postavení výlučně v bězích delších neţ 400m. Tyto rozdíly jsou velice pozoruhodné a stále více studií se snaţí najít genetická vysvětlení(Grasgruber, Cacek, 2008). Antropologické studie prováděné na Afroameričanech atletech a běţné populaci zjišťují výrazné tělesné odlišnosti od bílých muţů. Domorodí obyvatelé západní Afriky mají uţší boky, delší a štíhlejší lýtka s vysoko posazenými šlachami, relativně delší končetiny v poměru k délce trupu a z toho vyplývající výše postavené těţiště. Mají vyšší hladinu tělesného testosteronu oproti mladým bílým muţům. Vyšší hladina testosteronu můţe přispívat k větší soutěţivosti a agresivitě. Jejich celková hmotnost svalstva je vyšší a mají menší sklony k vytváření podkoţního tuku. Dalším ze zásadních rozdílů je vyšší hustota kostní hmoty u Afroameričanů, i vyšší hustota těla. Na základě atletických výkonů lze soudit, ţe černí atleti západoafrického původu mohou být dědičně obdařeni vyšším počtem rychlých svalových vláken. Studie dále ukazují na lepší vývin svaloviny končetin u Afroameričanů, zejména stehenního a hýţďového svalu (Grasgruber, Cacek, 2008). Z výše uvedených skutečností vyplývá, ţe především u Keňanů spočívá nejdůleţitější rozdíl v jejich fyzické stavbě, která jim umoţňuje o 10% ekonomičtější spalování kyslíku. Běţeckou ekonomiku lze sice ovlivnit, ale nelze očekávat, ţe by se Evropané mohli sebeintenzivnějším tréninkem v tomto směru Keňanům přiblíţit.

1.3.4 Strava

O tom, ţe česká kuchyně není ideální pro sportovce, nemusíme ani pochybovat. Značný příjem tuků a bílkovin vede k potíţím s tělesnou hmotností, k dehydrataci organismu, k zatěţování vnitřního prostředí katabolickými látkami a tím k zhoršení aktuální výkonnosti, k prodlouţení doby nutné na odpočinek po zátěţi. Problematika stravování sportovců, vhodné dávky vitaminů, minerálů,

27 stopových prvků nebo makrobiotik patří mezi rozhodující mimotréninkové vlivy na sportovní výkon (Kučera, 2000). Ideální poměr podílu základních sloţek výţivy na kalorickém hrazení pro běţce je 60 – 80% uhlovodanů, 10 – 15% plycidů, 5 – 10% bílkovin, a 5 – 15% tuků. Základem stravování běţců by měly být těstoviny, rýţe, luštěniny, brambory, tmavý chléb. Uhlohydráty jsou pro tělo hlavním zdrojem pro tvorbu glykogenu, tedy hlavním zdrojem energie. Bezprostředně po výkonu má vţdy sportovec obdrţet izotonický nápoj obsahující glukózu. Běţci by se měli zcela vyvarovat jídel jako jsou sušenky, bílé pečivo, dorty nebo čokoláda (Kučera, 2000). Je jisté, ţe výdej energie roste se stoupající intenzitou výkonu. Je však závislý i na kvalitě techniky pohybu. Některé sportovní výkony nejsou příliš energeticky náročné, ale spíše psychomotoricky, jako například stolní tenis, sportovní gymnastika nebo balet. U běţců je tomu zcela naopak ( Fořt, 1990). U sportovců by měla být denní struktura stravy přizpůsobena fyzickému zatíţení. Poslední pokrm by měl být podáván 2 aţ 4 hodiny před výkonem. Pokud tomu tak není, krev je vháněna ze zaţívacího traktu do pracujících svalů a při tom ţiviny nemohou být dobře stráveny (Grasgruber, Cacek, 2008). Nedílnou součástí výţivy je doplňování tekutin. Voda tvoří značnou část těla a rozhodující část vnitřního prostředí. Proto to, co pijeme, velmi silně ovlivňuje to, jaké je naše tělo. Dostatek tekutin je nezbytný pro dobrou termoregulaci. Na trhu je velké mnoţství sportovních nápojů. Pro pouţití před výkonem se hodí ty, které obsahují co nejméně maltodextrinů a cukrů a jsou snadno stravitelné a lehce přecházejí přes buněčnou membránu do oběhu. Čistá voda je velmi vhodným nápojem při výkonu i po něm v případě, ţe teplota okolního prostředí není příliš vysoká a ztráty minerálů nejsou vysoké. V opačném případě je vhodnější pouţít sportovní nápoj speciální. Vhodnými nápoji pro běţce po výkonu jsou sportovní nápoje, čistá voda, ředěné ovocné šťávy, minerální vody nebo čaje ovocné a bylinné (Kučera, 2000).

28 1.3.5 Běžecká technika

Technikou rozumíme účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s moţnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. Technika je ovlivněna především kondičními, somatickými i psychickými předpoklady sportovce. Technika se od počátku moderního sportu podílela významně na vzestupu sportovní výkonnosti. Sportovci i trenéři vymýšleli a zkoušeli nová provedení a rozvíjeli vše, co bylo úspěšné. Napodobovala se technika nejlepších sportovců (Dovalil a kol., 2002). Ve struktuře sportovního výkonu se technice věnuje značná pozornost. Je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Zpočátku jde o osvojování a zdokonalování základů, u zkušených sportovců o procesy diferenciace, integrace a stabilizace. Diferencují se podstatné a nepodstatné součásti techniky, postupně se sdruţují v celky příslušných dovedností. Integrací se směřuje ke sjednocení všech součástí techniky. Stabilizace se týká dokonalosti techniky, která je dána dostatečným zpevněným techniky, tak její odolností vůči rušivým vlivům prostředí (Dovalil a kol., 2002). Vedle techniky je důleţitým faktorem ovlivňující výkon sportovce taktika. Taktika spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů. Technika a taktika spolu úzce souvisí, takţe realizace taktických záměrů je moţná jedině prostřednictvím techniky (Dovalil a kol., 2002).

1.3.6 Tréninkové metody

Sportovní trénink spolu se se soutěţním tvoří jádro sportovní přípravy. Sportovní trénink v atletice má následující úkoly: osvojování techniky a taktiky atletických disciplín, rozvoj pohybových schopností, rozvoj psychiky, který zahrnuje rozšiřování vědomostí a zkušeností atletické specializace a rozvoj volních, morálních a osobnostních vlastností. Sociální rozvoj zahrnuje zvládání prostředí tréninku a soutěţí, formování mezilidských vztahů (Bártlová a kolo., 2003).

29 Podle Bártlové a kol. (2003) se atletický sportovní trénink dělí na tři etapy: 1) etapa základního tréninku – všestranně rozvíjí základní pohybové schopnosti, osvojuje se co největší mnoţství pohybových dovedností a jde o zvládnutí techniky a taktiky 2) etapa specializovaného tréninku – rozvíjí základní a speciální pohybové dovednosti, rozšiřuje zásoby pohybových dovedností, zdokonaluje se technika, formuje se motivace k výkonu 3) etapa vrcholového tréninku – jde o plánování vysokých sportovních cílů, rozšiřovat zkušenosti ze soutěţí a vyuţívat je v taktickém jednání, rozvoj kondiční, funkční i psychické připravenosti vytvářet předpoklady pro další růst výkonnosti, ţivotní způsob se musí podřídit poţadavkům tréninku

Základní jednotkou dlouhodobě organizované formy sportovní činnosti je roční tréninkový cyklus. Zaměření tréninku se během roku mění, proto rozlišujeme čtyři typy jednotlivých období. Prvním období je přípravné. Hlavním úkolem v tomto období je rozvoj trénovanosti. Druhé období je předzávodní , kde dochází k vyladění sportovní formy. Ve třetím závodním obdobím je snaha udrţet vysokou výkonnost. Čtvrté období je přechodné a je to čas na zotavení organismu (Dovalil, 2002).

1.3.7 Anatomické a fyziologické předpoklady

Anatomické předpoklady pro dosaţení rychlostních i vytrvalostních výkonů mají pro sportovce určitý význam. Somatická měření vynikajicích sportovců ukázala závislost mezi výkonem a somatickými poměry. Jde hlavně o výhody fyzikálního rázu, plynoucí například z výšky atletů, z délky dolních kočetin běţců apod. Biomechanické dispozice ovlivňuje i uspořádání svalových vláken vzhledem k podélné ose svalu. Pro větší rozsah a rychlost pohybu je výhodnější podélné uspořádání svalových vláken vzhledem k podélné ose svalu, a tedy i kratší úpon na kosti. Typickými rychlostními svalovými vlákny jsou bílá vlákna, která mají menší obsah červeného svalového barviva, myoglobinu. Dále mají hustší příčné pruhování a obsahují více glykogenu. Rychlost je do značné

30 míry podmíněna geneticky. Závisí převáţně na faktoru, jímţ je poměr počtu rychlých vláken v pracujících svalech. Svaly s většími předpoklady pro vytrvalost obsahují menší počet svalových vláken a větší mnoţství červeného barviva svalového, myoglobinu, coţ umoţňuje lepší průběţnou výţivu svalu a jeho zásobování kyslíkem. Ze somatických znaků je u běţců vytrvalců poměr mezi výškou a váhou. Povaha vytrvaleckých výkonů si ţádá odstranění přebytečné váhy (Vacula, 1983).

31 2 Cíle, výzkumné otázky a úkoly práce

2.1 Cíle práce

Cílem naší práce je analyzovat výkony atletů z olympijských her v běhu na 800 a 1500 metrů. Dalším cílem je porovnat výkony z olympijských her s výkony z dalších světových soutěţí v běhu na 800 a 1500 metrů. Také chceme ověřit poznatek posledních let o převaze afrických běţců na předních pozicích v běhu na 800 a 1500 metrů.

2.2 Výzkumné otázky

1. Existuje vztah mezi vývojem olympijského a světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů? 2. Jsou v posledních letech na olympijských hrách menší časové rozdíly mezi výkony jednotlivých atletů finálového běhu na 800 a 1500 metrů, neţ byly v těchto bězích dříve? 3. Jaké země se nejčastěji vyskytují na předních příčkách olympijských her v běhu na 800 a 1500 m?

2.3 Úkoly práce

Na základě vytyčených cílů práce a námi vytvořených výzkumných otázek jsme si stanovili následující úkoly:

1. Zpracovat literaturu zabývající se daným tématem. 2. Shromáţdit data výsledků z olympijských her a dalších světových soutěţí. 3. Shromáţděná data systematicky uspořádat.

32 4. Vyhodnotit data. 5. Na základě výsledků odpovědět na výzkumné otázky. Následně vyvodit závěry a interpretovat je ve formě vědeckého poznání.

33 3 Metodika práce

3.1 Popis zkoumaného souboru

Do našeho zkoumaného souboru jsme zahrnuli muţe, běţce na 800 a 1500 metrů, kteří startovali ve finálovém běhu na olympijských hrách od Atén 1896 do Pekingu 2008. Dále zkoumaný soubor zahrnuje všechny běţce na 800 a 1500 metrů, kterým se podařilo vylepšit olympijský nebo světový rekord.

3.2 Použité metody

3.2.1 Procedury sběru dat

K získání potřebných dat jsme vyuţily zdroje literárních pramenů. Data jsme vyhledávali z kniţních monografií a internetu. Nejvíce kvalitních dat jsme získali na internetových stránkách zabývajících se převáţně olympijskou tématikou a v internetových encyklopediích.

3.2.2 Metody zpracování a vyhodnocování dat

Získaná údaje jsme analyzovali, a tím jsme identifikovali podstatná data pro další zpracování. Validitu dat jsme ověřili shodností u více zdrojů. Data jsme vyhodnocovali matematicko-statistickými metodami v programu Microsoft Excel. Zjišťovali jsme základní statistické údaje – aritmetický průměr, minimální hodnota, maximální hodnota, směrodatná odchylka. V tomto programu jsme na podkladě tabulek vytvořili i grafy. Pro zjištění stupně závislosti jsme pouţili Pearsonův korelační koeficient.

34 3.3 Organizace práce

Téma, kterým se budeme zabývat v diplomové práci jsme stanovili v květnu 2008. Od června do října téhoţ roku jsme provedli předvýzkum, který zjistil mnoţství kvalitních informací a dat spadajících do našeho tématu. Od listopadu 2008 do prosince 2008 jsme se zabývali studiem literatury a shromaţďováním dat. Od ledna 2009 do února 2009 jsme se zaměřili na zpracování a vyhodnocování dat. Psaní práce probíhalo od února 2009 do dubna 2009.

35 4 Výsledky práce a diskuse

Výzkumná otázka č. 1: Existuje vztah mezi vývojem olympijského a světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů? Pro zjištění vztahu mezi vývojem olympijského a světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů jsme pouţili historický vývoj olympijského a světového rekordu z internetového zdroje www.olympic.org/uk/sports/records/results_uk.asp (tab. 1, tab. 2, tab. 4, tab. 5). Snaţili jsme se zjistit, zda překonání olympijského rekordu má vliv na vývoj světového. Jako statistickou metodu jsme pouţili Pearsonův korelační koeficient (tab. 3). Do korelačního výpočtu jsme zahrnuli vţdy jen 16 nejlepších rekordů. Nejdříve jsme porovnali olympijský rekord se světovým rekordem u běhů na 800 a potom 1500 metrů. Dále jsme se zaměřili na srovnání vývoje olympijského rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů a vývoje světového rekordu v běhu 800 a 1500 metrů.

Tab. 1: Vývoj olympijského rekordu v běhu na 800 metrů Datum Místo Jméno NOC Výsledek Průměrný čas na 100 m 6.4.1896 Athens (GRE) AUS 02:10,00 00:16,25 14.7.1900 Paris (FRA) David Hall USA 01:59,00 00:14,87 1.9.1904 St. Louis (USA) James Lightbody USA 01:56,00 00:14,50 21.7.1908 (GBR) Melvin Sheppard USA 01:52,80 00:14,10 8.7.1912 (SWE) Ted Meredith USA 01:51,90 00:13,99 30.7.1928 Amsterdam (NED) Douglas Lowe GBR 01:51,80 00:13,97 2.8.1932 Los Angeles (USA) Tom Hampson GBR 01:49,80 00:13,73 2.8.1948 London (GBR) Mal Whitfield USA 01:49,20 00:13,65 26.11.1956 (AUS) Tom Courtney USA 01:47,70 00:13,46 1.9.1960 (ITA) George Kerr JAM 01:47,10 00:13,39 2.9.1960 Rome (ITA) NZL 01:46,30 00:13,29 15.10.1964 Tokyo (JPN) Wilson Kiprugut KEN 01:46,10 00:13,26 15.10.1964 Tokyo (JPN) George Kerr JAM 01:46,10 00:13,26 16.10.1964 Tokyo (JPN) Peter Snell NZL 01:45,10 00:13,14 15.10.1968 Mexico City (MEX) AUS 01:44,40 00:13,05 25.7.1976 Montreal (CAN) CUB 01:43,50 00:12,94 6.8.1984 Los Angeles (USA) BRA 01:43,00 00:12,88 31.7.1996 Atlanta (USA) Vebjørn Rodal NOR 01:42,58 00:12,82

36 Průměrná hodnota ze všech průměrných časů na 100 metrů 00:13,70

Tab. 2: Vývoj světového rekordu v běhu na 800 metrů Datum Místo Jméno NOC Výsledek Průměrný čas na 100 m 8.7.1912 Stockholm (SWE) Ted Meredith USA 01:51,90 00:13,99 3.7.1926 London (GBR) Otto Peltzer GER 01:51,60 00:13,95 14.7.1928 Colombes (FRA) Séra Martin FRA 01:50,60 00:13,82 2.8.1932 Los Angeles (USA) Tom Hampson GBR 01:49,80 00:13,73 20.8.1936 Stockholm (SWE) Glenn Cunningham USA 01:49,70 00:13,71 11.7.1937 New York (USA) Elroy Robinson USA 01:49,60 00:13,70 20.8.1938 London (GBR) Sydney Wooderson GBR 01:48,40 00:13,55 15.7.1939 Milan (ITA) Rudolf Harbig GER 01:46,60 00:13,33 3.8.1955 Oslo (NOR) Roger Moens BEL 01:45,70 00:13,21 3.2.1962 Christchurch (NZL) Peter Snell NZL 01:44,30 00:13,04 27.6.1973 Milan (ITA) Marcello Fiasconaro ITA 01:43,70 00:12,96 25.7.1976 Montreal (CAN) Alberto Juantorena CUB 01:43,50 00:12,94 21.8.1977 (BUL) Alberto Juantorena CUB 01:43,40 00:12,93 5.7.1979 Oslo (NOR) GBR 01:42,33 00:12,79 10.6.1981 Florence (ITA) Sebastian Coe GBR 01:41,73 00:12,72 13.8.1997 Zurich (SUI) DEN 01:41,24 00:12,66 24.8.1997 Cologne (GER) Wilson Kipketer DEN 01:41,11 00:12,64

Průměrná hodnota ze všech průměrných časů na 100 metrů 00:13,27

Tab. 3: Korelace vývoje OR a SR

Korelace OR 800 m SR 800 m OR 1500 m SR 1500 m OR 800 m 1 0,973 0,977 X SR 800 m 0,973 1 X 0,959 OR 1500 m 0,977 X 1 0,934 SR 1500 m X 0,959 0,934 1

37 Vývoj olympijského a světového rekordu v běhu na 800 metrů 02:20,83 02:15,65 02:10,00 02:10,46 02:05,28 02:00,10 01:59,00 01:56,00

01:54,91 01:51,90 01:51,80 01:49,80 01:49,20 01:47,10 01:49,73 01:46,10 01:44,40 01:43,50 01:51,90 01:43,00 01:44,54 01:50,60 01:42,58 OR 01:39,36 01:46,60 01:44,30 01:43,70 01:34,18 01:41,73 01:41,11 SR 01:28,99

1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004

olympijské rekordy světové rekordy

Graf 1: Vývoj olympijského a světového rekordu v běhu na 800 metrů

 OR x SR běh na 800 m U běhu na 800 metrů jsme zjistili, ţe vývoj olympijského rekordu úzce souvisí s vývojem světového. Hodnota korelačního koeficientu 0,973 je druhá nejvyšší. Graf 1. nám ukazuje, ţe olympijský rekord se vyvíjel téměř souběţně se světovým. Je logické, ţe světový rekord má lepší podmínky pro jeho překonávání, protoţe olympijské hry se konají jednou za čtyři roky. Oproti tomu se světový rekord můţe měnit kaţdoročně na mnoha soutěţích. V období okolo druhé světové války, kdy se olympijské hry nekonaly, je patrný největší rozdíl mezi olympijským a světovým rekordem. Je také pozorovatelné, ţe se olympijský a světový rekord vyvíjí v určitých časových obdobích. Tato období jsou zvýrazněna zakrouţkováním (graf 1).

Tab. 4: Vývoj olympijského rekordu v běhu na 1500 metrů Datum Místo Jméno NOC Výsledek Průměrný čas na 100 m 7.4.1896 Athens (GRE) Edwin Flack AUS 04:33,2 00:18,21 15.7.1900 Paris (FRA) Charles Bennett GBR 04:06,2 00:16,41 3.9.1904 St. Louis, (USA) James Lightbody USA 04:05,4 00:16,36 13.7.1908 London (GBR) Norman Hallows GBR 04:03,4 00:16,23

38 10.7.1912 Stockholm (SWE) Arnold Jackson GBR 03:56,8 00:15,79 10.7.1924 Paris (FRA) Paavo Nurmi FIN 03:53,6 00:15,57 2.8.1928 Amsterdam (NED) FIN 03:53,2 00:15,55 4.8.1932 Los Angeles (USA) ITA 03:51,2 00:15,41 6.8.1936 (GER) NZL 03:47,8 00:15,19 26.7.1952 Helsinki (FIN) Bob McMillen USA 03:45,2 00:15,01 26.7.1952 Helsinki (FIN) LUX 03:45,2 00:15,01 1.12.1956 Melbourne (AUS) IRL 03:41,2 00:14,75 6.9.1960 Rome (ITA) AUS 03:35,6 00:14,37 20.10.1968 Mexico City (MEX) Kip Keino KEN 03:34,91 00:14,33 11.8.1984 Los Angeles (USA) Sebastian Coe GBR 03:32,53 00:14,17 29.9.2000 Sydney (AUS) KEN 03:32,07 00:14,14 Průměrná hodnota ze všech průměrných časů na 100 metrů 00:15,41

Tab. 5: Vývoj světového rekordu v běhu na 1500 metrů Datum Místo Jméno NOC Výsledek Průměrný čas na 100 m 8.6.1912 Cambridge (USA) Abel Kiviat USA 03:55,8 00:15,72 5.8.1917 Stockholm (SWE) John Zander SWE 03:54,7 00:15,65 19.6.1924 Helsinki (FIN) Paavo Nurmi FIN 03:52,6 00:15,51 11.9.1926 Berlin (GER) Otto Peltzer GER 03:51,0 00:15,40 5.10.1930 Paris (FRA) Jules Ladoumègue FRA 03:49,2 00:15,28 17.9.1933 Milan (ITA) Luigi Beccali ITA 03:49,0 00:15,27 30.6.1934 Milwaukee (USA) William Bonthron USA 03:48,8 00:15,25 6.8.1936 Berlin (GER) Jack Lovelock NZL 03:47,8 00:15,19 10.8.1941 Stockholm (SWE) Gunder Hägg SWE 03:47,6 00:15,17 17.7.1942 Stockholm (SWE) Gunder Hägg SWE 03:45,8 00:15,05 17.8.1943 Gothenburg (SWE) Arne Andersson SWE 03:45,0 00:15,00 7.7.1944 Gothenburg (SWE) Gunder Hägg SWE 03:43,0 00:14,87 4.6.1954 Compton(USA) USA 03:42,8 00:14,85 21.6.1954 Turku (FIN) AUS 03:41,8 00:14,79 28.7.1955 Helsinki (FIN) Sándor Iharos HUN 03:40,8 00:14,72 3.8.1956 Tata (HUN) István Rózsavölgyi HUN 03:40,6 00:14,71 11.7.1957 Turku (FIN) Olavi Salsola FIN 03:40,2 00:14,68 11.7.1957 Turku (FIN) Olavi Salonen FIN 03:40,2 00:14,68 12.7.1957 Stará Boleslav (TCH) Stanislav Jungwirth TCH 03:38,1 00:14,54 28.8.1958 Gothenburg (SWE) Herb Elliott AUS 03:36,0 00:14,40 6.9.1960 Rome (ITA) Herb Elliott AUS 03:35,6 00:14,37 8.7.1967 Los Angeles (USA) Jim Ryun USA 03:33,1 00:14,21 2.2.1974 Christchurch (NZL) TAN 03:32,2 00:14,15 15.8.1979 Zurich (SUI) Sebastian Coe GBR 03:32,1 00:14,14

39 27.8.1980 Koblenz ( N/A ) Steve Ovett GBR 03:31,36 00:14,09 28.8.1983 Cologne ( N/A ) USA 03:31,24 00:14,08 4.9.1983 Rieti (ITA) Steve Ovett GBR 03:30,77 00:14,05 16.7.1985 Nice (FRA) GBR 03:29,67 00:13,98 23.8.1985 West Berlin ( GER ) Saïd Aouita MAR 03:29,46 00:13,96 6.9.1992 Rieti (ITA) ALG 03:28,86 00:13,92 12.7.1995 Nice (FRA) Noureddine Morceli ALG 03:27,37 00:13,82 14.7.1998 Rome (ITA) Hicham El Guerrouj MAR 03:26,00 00:13,73 Průměrná hodnota ze všech průměrných časů na 100 metrů 00:14,66

Vývoj olympijského a světového rekordu v běhu na 1500 metrů 04:53,8

04:42,5 04:33,2 04:31,3 04:20,1 04:08,8 04:06,204:05,4 03:56,8 03:53,603:53,2 03:57,6 03:51,2 03:45,2 03:46,4 03:55,8 03:35,6 03:52,6 03:32,53 03:35,1 03:49,2 03:47,6 03:32,07 OR 03:43,0 03:42,803:40,2 03:23,9 03:36,0 03:33,1 03:31,36 03:12,7 03:29,4603:28,86 03:26,00 SR 03:01,4

1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004

olympijské rekordy světové rekordy

Graf 2: Vývoj olympijského a světového rekordu v běhu na 1500 metrů

 OR x SR běh na 1500 m Zjistili jsme, ţe u běhu na 1500 metrů je vtah olympijského a světového rekordu podobný jako u běhu na 800 metrů (viz. výše). Korelační koeficient 0,934 je taky vysoký. Na grafu 2. jsou pomocí kruhů zvýrazněná období společného vylepšování rekordu. Obdélník vlevo poukazuje na výrazné zlepšování světového rekordu švédskými atlety v období druhé světové války. Druhý obdélník ukazuje tendenci ke zvětšování rozdílu u olympijského a světového rekordu. Na tento rozchod můţe mít vliv, jak taktizování u olympijských běhů, tak i poměr

40 světových soutěţí oproti olympijským. Dalším vlivem můţe být větší počet vynikajících afrických běţců na světové scéně.

Vývoj olympijského rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů uvedené časy jsou průměrné hodnoty na 100 metrů 00:19,87 00:19,01 00:18,21 00:18,14 00:17,28 00:16,41 00:16,42 00:15,79 00:15,5700:15,41 00:15,55 00:15,01 00:16,25 00:14,69 00:14,37 00:14,17 00:14,14 00:13,82 00:14,87

00:12,96 00:13,99 00:13,73 00:13,65 00:12,10 00:13,39 00:13,0500:12,94 00:12,82 00:11,23

1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004

olympijské rekordy 800 m olympijské rekordy 1500 m

Graf 3: Vývoj olympijského rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů

 OR běh na 800 x 1500 m Pro lepší porovnání vývoje olympijských rekordů v běhu na 800 a 1500 metrů jsme časy upravili na průměrnou hodnotu na 100 metrů. Korelační koeficient 0,977 je nejvyšší hodnotou. Na grafu 3. vidíme, ţe u vývoje olympijských rekordů 800 a 1500 m je výrazná podobnost. Časová období (roky), ve kterých docházelo ke zlepšení rekordu jsou téměř totoţná.

41 Vývoj světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů uvedené časy jsou průměrné hodnoty na 100 metrů 00:16,85 00:16,27 00:15,72 00:15,70 00:15,51 00:15,28 00:15,17 00:15,12 00:14,87 00:14,85 00:14,68 00:14,54 00:14,40 00:14,21 00:14,09 00:13,9600:13,92 00:13,97 00:13,73

00:13,39 00:13,99 00:13,95 00:13,71 00:12,82 00:13,33 00:13,04 00:12,24 00:12,93 00:12,72 00:12,64 00:11,66

1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004

světové rekordy 800 m světové rekordy 1500 m

Graf 4: Vývoj světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů

 SR běh na 800 x 1500 m Graf 4. srovnává vývoj světového rekordu u běhů na 800 a 1500 metrů. Provázání výkonů je podobné jako u olympijských rekordů. Hodnota korelačního koeficientu je 0,959. Období výraznějších změn světových rekordu u běhů na 800 a 1500 metrů se tak úplně neshodují. V poslední třetině časové osy je viditelná tendence ke zmenšování časového rozdílu těchto tratí. To, ţe světové rekordy v těchto dvou disciplínách nepadají vţdy ve stejnou dobu, potvrzuje, ţe nejlepší světový výkon nepřekoná kdokoliv. Světoví rekordmani se nerodí kaţdý den. A proto překonání světového rekordu trvá delší dobu, někdy i deset a více let.

Výzkumná otázka č. 2: Jsou v posledních letech na olympijských hrách menší časové rozdíly mezi výkony jednotlivých atletů finálového běhu na 800 a 1500 metrů, než byly v těchto bězích dříve? Pro vyhodnocení časových rozdílů mezi výkony jednotlivých atletů finálových běhů na olympijských hrách jsme hlavně čerpali z internetového zdroje (http://www.olympic.cz/index.php?sec=130&submit=Vyhledat&disciplina=3&na

42 zev=&zeme=0&umisteni=8&hry=0&sport=1&jazyk=cz&by=rok). Získaná data jsme přehledně uspořádali v příloze č. 1 a 2. Tabulka 6. a tab. 7. ukazuje statistické časové hodnoty finálových běhů. Abychom mohli odpovědět na otázku, zda jsou v posledních letech menší rozdíly mezi výkony finálových běhů olympijských her, pouţili jsme rozdělení na tři období, která jsme následně porovnávali (graf 5). Směrodatnou odchylku u výkonů finálových běţců jsme vyhodnotili ve třech kategoriích a to 1.-8., 1.-6. a 1.-3. čas. Nejdříve jsme vyhodnotili běhy na 800 metrů a potom 1500 metrů. V závěru této výzkumné otázky se zabýváme korelací průměrné, minimální, maximální hodnoty a směrodatné odchylky mezi běhy na 800 a 1500 metrů.

Tab. 6: Statistické časové hodnoty finálových běhů na 800 metrů na olympijských hrách Rok Průměr 1-8 MIN MAX Směrodatná Směrodatná Směrodatná odchylka 1-8 odchylka 1-6 odchylka 1-3 1896 2:16,93 2:11,00 2:28,00 0:07,83 0:07,83 0:07,83 1900 2:02,00 2:01,20 2:03,00 0:00,75 0:00,75 0:00,75 1904 1:56,23 1:56,00 1:56,40 0:00,17 0:00,17 0:00,17 1908 1:54,80 1:52,80 1:56,40 0:01,22 0:01,22 0:00,98 1912 1:52,45 1:51,90 1:53,00 0:00,49 0:00,49 0:00,05 1920 1:55,30 1:53,40 1:58,00 0:01,54 0:01,15 0:00,25 1924 1:53,77 1:52,40 1:56,70 0:01,35 0:00,64 0:00,22 1928 1:54,08 1:51,80 1:57,00 0:01,47 0:00,95 0:00,59 1932 1:51,84 1:49,70 1:53,60 0:01,34 0:01,16 0:00,81 1936 1:54,00 1:52,90 1:55,80 0:00,96 0:00,96 0:00,29 1948 1:50,95 1:49,20 1:53,40 0:01,54 0:00,95 0:00,24 1952 1:50,37 1:49,20 1:52,10 0:01,08 0:00,47 0:00,21 1956 1:49,34 1:47,70 1:52,50 0:01,72 0:00,63 0:00,17 1960 1:47,93 1:46,30 1:52,00 0:01,92 0:01,92 0:00,34 1964 1:46,72 1:45,10 1:50,50 0:01,57 0:00,63 0:00,33 1968 1:46,74 1:44,30 1:54,30 0:03,01 0:00,71 0:00,48 1972 1:46,56 1:45,90 1:48,00 0:00,67 0:00,30 0:00,05 1976 1:45,26 1:43,50 1:48,39 0:01,44 0:00,86 0:00,25 1980 1:46,70 1:45,40 1:49,25 0:01,12 0:00,53 0:00,24 1984 1:45,51 1:43,00 1:52,28 0:02,91 0:00,60 0:00,36 1988 1:45,54 1:43,45 1:49,55 0:02,09 0:00,95 0:00,26 1992 1:45,08 1:43,66 1:48,34 0:01,51 0:00,78 0:00,14 1996 1:43,60 1:42,58 1:45,52 0:00,97 0:00,63 0:00,09

43 2000 1:45,45 1:45,08 1:46,24 0:00,40 0:00,25 0:00,03 2004 1:45,98 1:44,45 1:52,49 0:02,50 0:00,40 0:00,09 2008 1:45,39 1:44,65 1:47,19 0:00,83 0:00,41 0:00,07 Průměrné hodnoty směrodatné odchylky: 0:01,63 0:01,01 0:00,59 Medián směrodatné odchylky: 0:01,40 0:00,68 0:00,25 1. Průměrná hodnota sm. odchylky 1896- 1928: 0:01,85 0:01,65 0:01,35 2. Průměrná hodnota sm. odchylky 1936- 1972: 0:01,56 0:00,82 0:00,26 3. Průměrná hodnota sm. odchylky 1980- 2008: 0:01,54 0:00,57 0:00,16

Historický vývoj časů finálových běhů na 800 m na OH

0:12,10 2:35,52 1 2 3 0:10,89 2:27,74 0:09,68 2:19,97 0:08,47 2:12,19 0:07,26 2:04,42 0:06,05 1:56,64 0:04,84 1:48,86 0:03,63 1:41,09 0:02,42 1:33,31 0:01,21 1:25,54 0:00,00 1:17,76

1892 1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004 2012

Směrodatná odchylka 1-8 Směrodatná odchylka 1-6 Směrodatná odchylka 1-3 maximální hodnota průměrná hodnota minimální hodnota

Graf 5: Historický vývoj časů finálových běhů a 800 m na OH  800 metrů U běhů na 800 m se nám ve třetím období 1980-2008 jednoznačně prokazuje, ţe časové rozdíly mezi jednotlivými běţci jsou menší neţ v předchozích dvou období. Nejvýraznější tendenci ke sniţování rozdílů je vidět na medailových pozicích 1.-3. místo. Zde se průměrná hodnota směrodatné odchylky prvního období 0:01,35s, propadá se přes druhé období 0:00,26s, aţ na hodnotu 0:00,16s.

44

Tab. 7: Statistické časové hodnoty finálových běhů na 1500 metrů na olympijských hrách Rok Průměr 1-8 MIN MAX Směrodatná Směrodatná Směrodatná odchylka 1-8 odchylka 1-6 odchylka 1-3 1896 4:34,73 4:33,20 4:37,00 0:01,64 0:01,64 0:01,64 1900 4:07,80 4:06,20 4:10,20 0:01,73 0:01,73 0:01,73 1904 4:06,10 4:05,40 4:06,80 0:00,70 0:00,70 0:00,70 1908 4:05,55 4:03,40 4:07,90 0:01,92 0:01,92 0:00,25 1912 3:58,65 3:56,80 4:02,20 0:02,16 0:00,98 0:00,05 1920 4:05,12 4:01,80 4:10,00 0:02,57 0:01,83 0:00,49 1924 3:57,36 3:53,60 4:00,30 0:02,29 0:01,91 0:00,84 1928 3:56,90 3:53,20 4:00,00 0:02,24 0:01,91 0:01,39 1932 3:53,97 3:51,20 3:56,60 0:01,67 0:01,27 0:00,71 1936 3:50,50 3:47,80 3:53,80 0:01,99 0:01,21 0:00,57 1948 3:51,52 3:49,80 3:52,80 0:01,14 0:01,01 0:00,28 1952 3:46,14 3:45,10 3:47,60 0:00,86 0:00,59 0:00,12 1956 3:42,32 3:41,20 3:43,00 0:00,54 0:00,49 0:00,38 1960 3:40,18 3:35,60 3:45,00 0:02,53 0:01,81 0:01,54 1964 3:40,11 3:38,10 3:42,40 0:01,18 0:00,69 0:00,71 1968 3:42,48 3:34,90 3:48,60 0:04,54 0:03,93 0:01,72 1972 3:38,42 3:36,30 3:40,20 0:01,36 0:01,07 0:00,49 1976 3:40,04 3:39,17 3:41,80 0:00,91 0:00,49 0:00,07 1980 3:40,11 3:38,40 3:41,98 0:01,21 0:00,86 0:00,25 1984 3:35,24 3:32,53 3:37,11 0:01,68 0:01,51 0:00,72 1988 3:36,87 3:35,96 3:38,39 0:00,84 0:00,43 0:00,11 1992 3:41,10 3:40,12 3:41,74 0:00,54 0:00,47 0:00,25 1996 3:37,26 3:35,78 3:38,19 0:00,83 0:00,74 0:00,39 2000 3:34,88 3:32,07 3:38,51 0:02,34 0:01,77 0:00,15 2004 3:35,59 3:34,18 3:37,17 0:01,04 0:00,81 0:00,21 2008 3:34,19 3:32,94 3:35,23 0:00,74 0:00,66 0:00,54 Průměrné hodnoty směrodatné odchylky: 0:01,58 0:01,25 0:00,63 Medián směrodatné odchylky: 0:01,50 0:01,04 0:00,49 1. Průměrná hodnota sm. odchylky 1896- 1928: 0:01,91 0:01,58 0:00,88 2. Průměrná hodnota sm. odchylky 1936- 1972: 0:01,77 0:01,35 0:00,73 3. Průměrná hodnota sm. odchylky 1980- 2008: 0:01,15 0:00,91 0:00,33

45 Historický vývoj časů finálových běhů na 1500 m na OH 0:12,96 4:45,12 1 2 3 0:11,66 4:33,89

0:10,37 4:22,66

0:09,07 4:11,42

0:07,78 4:00,19

0:06,48 3:48,96 0:05,18 3:37,73

0:03,89 3:26,50

0:02,59 3:15,26

0:01,30 3:04,03 0:00,00 2:52,80

1892 1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004 2012

Směrodatná odchylka 1-8 Směrodatná odchylka 1-6 Směrodatná odchylka 1-3 maximální hodnota průměrná hodnota minimální hodnota

Graf 6: Historický vývoj časů finálových běhů a 1500 m na OH  1500 metrů Postup u vyhodnocení běhu na 1500 m, byl stejný, jako u vyhodnocování běhu na 800 m u výzkumné otázky č. 3. Rozdělení na tři časová období a tři kategorie běţců zůstává totoţné (graf 6). Třetí období opět vykazuje nejniţší průměrné směrodatné odchylky ve všech kategoriích. Hodnota u 1.-8. je 0:01,15s, v kategorii 1.-6. je 0:00,91s a nejmenší odchylka je opět na medailových místech 0:00,33s. Naše domněnka o tendenci ke zmenšování rozdílů mezi výkony atletů finálových běhů se potvrdila, jak u běhu na 800 m tak u běhu na 1500 m.

Tab. 8: Korelace průměrné, minimální a maximální hodnoty mezi finálovými běhy na 800 a 1500 m na OH

800 800 800 Korelace Průměr 1-8 MIN MAX 1500 Průměr 1-8 0,959 0,959 0,885 1500 MIN 0,959 0,959 0,873 1500 MAX 0,885 0,873 0,884

46 Historický vývoj časů finálových běhů na 800 a 1500 m na OH

2:42,43 4:40,80 2:36,38 4:32,16 2:30,34 4:23,52 2:24,29 4:14,88 2:18,24 4:06,24 2:12,19 3:57,60 2:06,14 3:48,96 2:00,10 3:40,32 1:54,05 3:31,68 1:48,00 3:23,04 1:41,95 3:14,40

1892 1900 1908 1916 1924 1932 1940 1948 1956 1964 1972 1980 1988 1996 2004 2012

maximální hodnota 800 m průměrná hodnota 800 m minimální hodnota 800 m maximální hodnota 1500 m průměrná hodnota 1500 m minimální hodnota 1500 m

Graf 7: Historický vývoj časů finálových běhů na 800 a 1500 m na OH

 Korelace průměrných, minimálních a maximálních hodnot mezi finálovými běhy na 800 a 1500 m na OH V tabulce 8. je vidět vysoký korelační koeficient 0,959 průměrné a minimální hodnoty mezi běhy na 800 a 1500 m. Koeficient u maximální hodnoty je trochu niţší 0,884. Kdyţ se podíváme na graf 7. můţeme konstatovat, ţe shodnost vývoje průměrných, minimálních a maximálních časů finálových běhů 800 a 1500 m, je velmi vysoká.

Výzkumná otázka č. 3: Jaké země se nejčastěji vyskytují na předních příčkách olympijských her v běhu na 800 a 1500 m? Počet zemí, které jsou zastoupeny ve finálových bězích na 800 a 1500 metrů je příliš velký. Proto jsme běţce jednotlivých zemí zařadily do odpovídajícího kontinentů. Tím se nám tato problematika zpřehlednila a poukázala na odlišný vývoj běhů na střední tratě u jednotlivých kontinentů.

47 Tab. 9: Počty sportovců jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 800 m na OH

Amerika Austrálie Evropa Asie Afrika 1896 Atény 0 1 3 0 0 1900 Paříţ 3 0 3 0 0 1904 St.Louis 5 0 1 0 0 1908 Londýn 2 0 4 0 0 1912 Stockholm 7 0 1 0 0 1920 Antverpy 3 0 4 0 1 1924 Paříţ 4 0 4 0 0 1928 Amsterdam 3 0 5 0 0 1932 Los Angeles 5 0 3 0 0 1936 Berlín 5 1 2 0 0 1948 Londýn 4 0 4 0 0 1952 Helsinki 3 0 5 0 0 1956 Melbourne 3 1 4 0 0 1960 Řím 1 1 4 0 0 1964 Tokio 4 1 2 0 1 1968 Mexico City 2 1 3 0 2 1972 Mnichov 1 0 4 1 2 1976 Montreal 2 0 5 1 0 1980 Moskva 1 0 6 1 0 1984 Los Angeles 3 0 3 0 2 1988 Soul 3 0 2 0 3 1992 2 0 2 0 3 1996 Atlanta 2 0 2 0 4 2000 Sydney 0 0 4 1 3 2004 Atény 0 0 1 1 6 2008 Peking 2 0 0 1 5

48 Počty sportovcu jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 800 m na OH

Amerika Austrálie Evropa Asie Afrika

Atény 1896

Paříţ 1900

St.Louis 1904

Londýn 1908

Stockholm 1912

Antverpy 1920

Paříţ 1924

Amsterdam 1928

Los Angeles 1932

Berlín 1936

Londýn 1948

Helsinki 1952

Melbourne 1956

Řím 1960

Tokio 1964

Mexico City 1968

Mnichov 1972

Montreal 1976

Moskva 1980

Los Angeles 1984

Soul 1988

Barcelona 1992

Atlanta 1996

Sydney 2000

Atény 2004

Peking 2008

0 1 2 3 4 5 6 7 8

Graf 8: Počty sportovců jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 800 m na OH

49  800 metrů Počty sportovců jednotlivých kontinentů u finálových běhů olympijských her máme uvedené v tabulce 9. Na grafu 8. přehledně vidíme, ţe ve finálových bězích se v prvních dvou třetinách (1896 – 1980) vyskytují nejvíce běţci z Ameriky a Evropy. Příčinou bude nejspíše rozvoj tělesné výchovy a sportu v těchto kontinentech. Z grafu 8. je také dobře vidět strmý nárůst afrických běţců v poslední třetině. V prvních dvou třetinách novodobého olympijského vývoje má Amerika a Evropa oproti ostatním kontinentům jak vývojovým tak materiální náskok. Proto se ve finálových bězích objevují převáţně američtí a evropští běţci. V poslední třetině novodobých olympijských her ( 1980 – 2008) je viditelné, ţe počet afrických běţců se ve finálových bězích zvyšuje. Tréninkové podmínky se u afrických běţců srovnávají s běţci americkými a evropskými. Výzkumem bylo zjištěno, ţe dominance afrických běţců v posledních letech je také podmíněna jejich lepšími genetickými předpoklady pro běhy.

Tab. 10: Počty sportovců jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 1500 m na OH

Amerika Austrálie Evropa Asie Afrika 1896 Atény 1 1 4 0 0 1900 Paříţ 2 0 4 0 0 1904 St.Louis 7 0 1 0 0 1908 Londýn 2 0 4 0 0 1912 Stockholm 3 0 5 0 0 1920 Antverpy 2 0 6 0 0 1924 Paříţ 3 0 5 0 0 1928 Amsterdam 0 1 7 0 0 1932 Los Angeles 4 1 3 0 0 1936 Berlín 3 1 4 0 0 1948 Londýn 0 0 8 0 0 1952 Helsinki 1 0 7 0 0 1956 Melbourne 0 2 6 0 0 1960 Řím 2 1 5 0 0 1964 Tokio 1 2 5 0 0 1968 Mexico City 1 0 6 0 1 1972 Mnichov 0 1 4 1 2 1976 Montreal 1 2 5 0 0

50 1980 Moskva 0 0 8 0 0 1984 Los Angeles 1 0 5 0 2 1988 Soul 1 0 5 0 2 1992 Barcelona 1 0 2 1 4 1996 Atlanta 0 0 2 0 6 2000 Sydney 1 0 3 0 4 2004 Atény 0 0 5 0 3 2008 Peking 0 1 2 2 3

 1500 metrů Výskyt sportovců jednotlivých kontinentů v olympijských finálových bězích na 1500 metrů je podobný výskytu běţců na 800 metrů (tab. 10, graf 9). Evropa má nejpočetnější zastoupení finálových běţců na 1500 metrů. Je to dáno tím, ţe se v Evropě vyvíjeli a zdokonalovaly běţecké tréninkové metody, převáţně v oblasti severských zemí. Zvyšování počtu běţců z afrického kontinentu je v poslední třetině olympijských her opět znatelný. Po vyhodnocení této otázky můţeme konstatovat, ţe vzhledem k celé historii olympijských her v bězích na 800 a 1500 m, je největší výskyt evropských běţců. Poslední třetině vývoje olympijských her dominují afričtí běţci.

51 Počty sportovců jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 1500 m na OH

Amerika Austrálie Evropa Asie Afrika

Atény 1896

Paříţ 1900

St.Louis 1904

Londýn 1908

Stockholm 1912

Antverpy 1920

Paříţ 1924

Amsterdam 1928

Los Angeles 1932

Berlín 1936

Londýn 1948

Helsinki 1952

Melbourne 1956

Řím 1960

Tokio 1964

Mexico City 1968

Mnichov 1972

Montreal 1976

Moskva 1980

Los Angeles 1984

Soul 1988

Barcelona 1992

Atlanta 1996

Sydney 2000

Atény 2004

Peking 2008

0 1 2 3 4 5 6 7 8

Graf 9: Počty sportovců jednotlivých kontinentů ve finálových bězích na 1500 m na OH

52 ZÁVĚR

Cílem diplomové práce bylo porovnat výkony z olympijských her v bězích na 800 a 1500 metrů. Při řešení této problematiky jsme vyšli z teoretických poznatků historie olympijských her, z charakteristiky běhů na střední tratě a z faktorů ovlivňující růst výkonnosti sportovců. V praktické části jsme analyzovali a srovnávali finálové běhy olympijských her a dalších světových soutěţí. Data jsme získali především z internetových zdrojů zabývajících se olympijskou tématikou. Po vyhodnocení matematicko-statistickými metodami jsme ze získaných výsledků stanovili závěry pro teorii..

Závěry pro teorii Na základě teoretické analýzy jsme formulovali výzkumné otázky. Po jejich vyhodnocení jsme dospěli k následujícím zjištěním:

Výzkumná otázka č. 1: Existuje vztah mezi vývojem olympijského a světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů? Prokázala se nám vysoká závislost mezi vývoji olympijských a světových rekordů v bězích na 800 a 1500 metrů. Společným znakem je postupné překonávání nejlepšího výkonu.

Výzkumná otázka č. 2: Jsou v posledních letech na olympijských hrách menší časové rozdíly mezi výkony jednotlivých atletů finálového běhu na 800 a 1500 metrů, než byly v těchto bězích dříve? Zjistili jsme, ţe v posledních letech jsou menší časové rozdíly mezi jednotlivými běţci. Je to tím, ţe se zlepšují materiální i tréninkové podmínky, protoţe vývoj jde stále dopředu. Také je to díky většímu nárůstu běţců, především z Afriky.

53 Výzkumná otázka č. 2: Jaké země se nejčastěji vyskytují na předních příčkách olympijských her v běhu na 800 a 1500 m? Nejčastěji se na předních příčkách v historii olympijských her vyskytují evropští běţci. V posledních letech dominují na finálových pozicích běţci z afrických

54 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. Atlanta 1996. Hry XXVI. Olympiády. Olympia, 1996

2. Coubertin, P. Olympijské paměti. 1. vyd. Praha: Olympia, 1977. 194 s.

3. Dovalil, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5

4. Fišer, L., Nezbeda, J. Běhy na střední tratě. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1963. 50 s.

5. Grasgruber, P., Cacek, J. Sportovní geny. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 480 s. ISBN 978-80-251-1873-3

6. Hogenová, A. Areté základ olympijské filozofie.1. Vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 164 s. ISBN 80-246-0046-3

7. Jansa, P., Dovalil, J. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. 1. vyd. Příbram: Bořivoj Kleník, Q – art, 2007. 267 s. ISBN 80-903280-8-3

8. Kniha olympijských her. Pardubice: Svoboda, 1994. 248 s. ISBN 80-205- 0382-X

9. Kronika olympijskýh her 1896 – 1996. Praha: Fortuna Print, 1996. 312 s. ISBN 80-8587353-2

10. Kučera, V. Běhy na střední a dlouhé tratě. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000. 290 s. ISBN 80-7033-324-3

11. Miller, M. a kol. Jednotný tréninkový systém pro běhy na střední a dlouhé tratě. Praha: Olympia, 1971. 89 s.

12. Procházka, K. Olympijské hry. Od Athén 1896 po Moskvu 1980. 1. vyd. Praha: Plympia, 1984. 636 s.

13. Sokol, J. Olympijské hry novověku. Praha: Olympia, 1974. 431 s.

14. Světový antidopingový kodex. 34. svazek. Praha: MŠMT, Český

55 olympijský výbor, 2003. 127 s.

15. Štejnbach, V. Hrdinové olympijských her. 1. vyd. Praha: Olympia, 1984. 173 s.

16. Vacula, J. a kol. Abeceda atletického tréninku. 2. vyd. Praha: Olympia, 1983. 268 s.

17. Vindušková, J. a kol. Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN 80-7033-770-2

18. Zamarovský, V. Vzkříšení olympie. 1. vyd. Praha: Olympia, 1980. 294 s.

19. http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijsk%C3%A9_hry

20. http://chybicka.cz/preklep/olympijada/

21. http://www.olympic.cz/?sec=112

22. http://oh.ihned.cz/c3-26132530-c02000_d-historie-letnich-olympijskych- her

23. http://civilizace.mysteria.cz/view.php?cisloclanku=2007032401

24. http://web.olympic.cz/index.php?clanek=5334&jazyk=cz 25. http://web.olympic.cz/index.php?sec=138

26. http://oh.idnes.cz/doping-v-pekingu-testy-neproslo-jen-sest-sportovcu-fhb- /olympiada-peking.asp?c=A080825_215403_olympiada-peking_rou

56 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Výkony finálových běhů na 800 metrů na olympijských hrách 1896 - 2008

Příloha 2: Výkony finálových běhů na 1500 metrů na olympijských hrách 1896 - 2008

57 Příloha 1: Výkony finálových běhů na 800 metrů na olympijských hrách 1896 - 2008 Místo Rok konání Pořadí Sportovec Země Výsledek 1896 Atény 1 Flack Edwin AUS 2:11,00 2 Dáni Nándor HUN 2:11,80 3 Golemis Demitrios GRE 2:28,00 4 Albin Lermisiaux FRA -- 5 -- 6 -- 7 8 1900 Paříţ 1 Tysoe Alfred GBR 2:01,20 2 Cregan John USA 2:01,80 3 Hall David USA 2:03,00 4 Geloge Henri FRA -- 5 Speidl Zoltán HUN -- 6 Bray John USA -- 7 8 1904 St.Louis 1 Lightbody James USA 1:56,00 2 Valentine Howard USA 1:56,30 3 Bretkreutz Emil USA 1:56,40 4 Underwood George USA -- 5 Runge Johanne GER -- 6 Verner William Frank USA -- 7 8 1908 Londýn 1 Sheppard Melvin USA 1:52,80 2 Lunghi Emilio ITA 1:54,20 3 Braun Hanns GER 1:55,20 4 Bodor Ödön HUN 1:55,40 5 Just Theodore GBR 1:56,40 6 Halstead John USA -- 7 8 1912 Stockholm 1 Meredith James „Ted" USA 1:51,90 2 Sheppard Melvin USA 1:52,00 3 Davenport Ira USA 1:52,00 4 Caldwell Daniel USA 1:52,80 5 Brook Melville CAN 1:53,00 6 Braun Hanns GER 1:53,00 7 Edmundson Clarence USA -- 8 Putnam Herbert USA -- 1920 Antverpy 1 Hill Albert GBR 1:53,40 2 Eby Earl USA 1:53,60 3 Rudd Bevil RSA 1:54,00 4 Mountain Edgar GBR 1:54,60 5 Scott Donald USA 1:56,00

6 Sprott Albert USA 1:56,40 7 Paulen Adriaan NED 1:56,40 8 Esparbés Jean FRA 1:58,00 1924 Paříţ 1 Lowe Dougles GBR 1:52,40 2 Martin Paul SUI 1:52,50 3 Enck Schuyler USA 1:52,90 4 Stallard Hyla „Henry" GBR 1:53,00 5 Richardson William USA 1:53,70 6 Dodge Ray USA 1:54,20 7 Watters John USA 1:54,80 8 Hoff Charles NOR 1:56,70 1928 Amsterdam 1 Lowe Dougles GBR 1:51,80 2 Byléhn Erik SWE 1:52,80 3 Engelhard Hermann GER 1:53,20 4 Edwards Philip CAN 1:54,00 5 Hahn Lloyd USA 1:54,20 6 Martin Séraphin FRA 1:54,60 7 Fuller Earl USA 1:55,00 8 Keller Jean FRA 1:57,00 1932 Los Angeles 1 Hampson Thomas GBR 1:49,70 2 Wilson Alexander CAN 1:49,90 3 Edwards Philip CAN 1:51,50 4 Genung Edwin USA 1:51,70 5 Turner Edwin USA 1:52,50 6 Hornbostel Charles USA 1:52,70 7 Powell John GBR 1:53,10 8 Martin Séraphin FRA 1:53,60 1936 Berlín 1 Woodruff John USA 1:52,90 2 Lanzi Mario ITA 1:53,30 3 Edwars Philip CAN 1:53,60 4 Kucharski Kazimierz POL 1:53,80 5 Hornbostel Charles USA 1:54,60 6 Williamson Harry USA 1:55,80 7 Anderson Juan Carlos ARG -- 8 Backhouse Gerald AUS -- 1948 Londýn 1 Whitfield Malvin USA 1:49,20 2 Wint Arthur JAM 1:49,50 3 Hansenne Marcel FRA 1:49,80 4 Barten Herbert USA 1:50,10 5 Bengtsson Ingvar SWE 1:50,50 6 Chambers Robert USA 1:52,10 7 d´Hötel Robert Chef FRA 1:53,00 8 Hoist-Sörensen Niels DEN 1:53,40 1952 Helsinki 1 Whitfield Malvin USA 1:49,20 2 Wint Arthur JAM 1:49,40 3 Ulzheimer Heinz GER 1:49,70 4 Nielsen Gunnar DEN 1:49,70 5 Webster Albert GBR 1:50,20 6 Steines Günter GER 1:50,60 7 Paerman Reginald USA 1:52,10

8 Wolfbrandt Lars-Eric SWE 1:52,10 1956 Melbourne 1 Courtney Thomas USA 1:47,70 2 Johnson Derek GBR 1:47,80 3 Boysen Audun NOR 1:48,10 4 Sowell Arnold USA 1:48,30 5 Farrel Michael GBR 1:49,20 6 Spurrier Lonnie USA 1:49,30 7 Leva Emile BEL 1:51,80 8 Butchart Bill AUS 1:52,50 1960 Řím 1 Snell Peter NZL 1:46,30 2 Moens Roger BEL 1:46,50 3 Kerr George IVB 1:47,10 4 Schmidt Paul GER 1:47,60 5 Wägli Christian SUI 1:48,10 6 Matuschewski Manfred GER 1:52,00 7 8 1964 Tokio 1 Snell Peter NZL 1:45,10 2 Crothers William CAN 1:45,60 3 Chuma Wilson Kiprugut KEN 1:45,90 4 Kerr George JAM 1:45,90 5 Farrel Thomas USA 1:46,60 6 Siebert Jerome USA 1:47,00 7 Bogatzki Dieter GER 1:47,20 8 Pennewaert Jacgues BEL 1:50,50 1968 Mexico City 1 Doubell Ralph AUS 1:44,30 2 Chuma Wilson Kiprugut KEN 1:44,50 3 Farrel Thomas USA 1:45,40 4 Adams Walter GER 1:45,80 5 Plachý Josef TCH 1:45,90 6 Fromm Dieter GER 1:46,20 7 Saisi Thomas KEN 1:47,50 8 Cayenne Benedict TRI 1:54,30 1972 Mnichov 1 Wottle David USA 1:45,90 2 Arzhanov Yevhen RUS 1:45,90 3 Boit Michael KEN 1:46,00 4 Kemper Franz-Josef GER 1:46,50 5 Ouko Robert KEN 1:46,50 6 Carter Andrew GBR 1:46,60 7 Kupczyk Andrzej POL 1:47,10 8 Fromm Dieter GER 1:48,00 Danger Alberto 1976 Montreal 1 Juantorena CUB 1:43,50 2 Damme Ivo van BEL 1:43,86 3 Wohlhuter Richard USA 1:44,12 4 Wülbeck Willi GER 1:45,26 5 Ovett Steven GBR 1:45,44 6 Susanj Luciano YUG 1:45,75 7 Singh Sriram IND 1:45,77 8 Grippo Carlo ITA 1:48,39

1980 Moskva 1 Ovett Stephen GBR 1:45,40 2 Coe Sebastian GBR 1:45,85 3 Kirov Nikolai RUS 1:45,94 4 Guimaraes Agberto BRA 1:46,20 5 Busse Andreas GER 1:46,81 6 Wagenknecht Detlef GER 1:46,91 7 Marajo Jose FRA 1:47,26 8 Warren David GBR 1:49,25 1984 Los Angeles 1 Cruz Joaquim Carvalho BRA 1:43,00 2 Coe Sebastian GER 1:43,64 3 Jones Earl USA 1:43,83 4 Konchellah Billy KEN 1:44,03 5 Sabia Donato ITA 1:44,53 6 Koech Edwin KEN 1:44,86 7 Gray Johnny USA 1:47,89 8 Ovett Stephen GBR 1:52,28 1988 Soul 1 Ereng Paul KEN 1:43,45 2 Cruz Joaquim Carvalho BRA 1:43,90 3 Aouita Said MAR 1:44,06 4 Elliot Peter GBR 1:44,12 5 Gray Johnny USA 1:44,80 6 Barbosa José Luiz BRA 1:46,39 7 Sabia Donato ITA 1:48,03 8 Kiprotich Nixon KEN 1:49,55 1992 Barcelona 1 Tanui William KEN 1:43,66 2 Kiprotich Nixon KEN 1:43,70 3 Gray Johnny USA 1:43,97 4 Barbosa José Luiz BRA 1:45,06 5 Benvenuti Andrea ITA 1:45,23 6 Robb Curtis GBR 1:45,57 7 Abdenouz Reda ALG 1:48,34 8 1996 Atlanta 1 Rodal Vebjom NOR 1:42,58 2 Sepeng Hezekiel RSA 1:42,74 3 Onyancha Fred KEN 1:42,79 4 Tellez Norberto CUB 1:42,85 5 Motchebon Nico GER 1:43,91 6 Kiptoo David KEN 1:44,19 7 Gray Johnny USA 1:44,21 8 Lahlou Benyounés MAR 1:45,52 2000 Sydney 1 Schumann Nils GER 1:45,08 2 Kipketer Wilson DEN 1:45,14 3 Said-Guerni Aissa ALG 1:45,16 4 Sepeng Hezekiel RSA 1:45,29 5 Bucher Andre SUI 1:45,40 6 Borzakovskij Jurij RUS 1:45,83 7 Dube Glody BOT 1:46,24 8 Longo Andrea ITA DSQ 2004 Atény 1 Borzakovskij Jurij RUS 1:44,45 2 Mulaudzi Mbulaeni RSA 1:44,61

3 Kipketer Wilson Boit DEN 1:44,65 4 Chehibi Mouhssin MAR 1:45,16 5 Bungei Wilfred KEN 1:45,31 6 Sepeng Hezekiel RSA 1:45,53 7 Said Guerni Djabir ALG 1:45,61 8 Ismail Ismail Ahmed SUD 1:52,49 2008 Peking 1 BUNGEI Wilfred KEN 1:44,65 2 ISMAIL Isamil Ahmed SUD 1:44,70 3 YEGO Alfred Kirwa KEN 1:44,82 4 REED Garry CAN 1:44,94 5 KAMEL Jusuf BRN 1:44,95 6 LÓPEZ Yeimer CUB 1:45,88 7 MADÍ Nabil ALG 1:45,96 8 MANSÚR Nadţim ALG 1:47,19

Příloha 2: Výkony finálových běhů na 1500 metrů na olympijských hrách 1896 - 2008 Místo Rok konání Pořadí Sportovec Země Výsledek 1896 Atény 1 Flack Edwin AUS 4:33,20 2 Blake Arthur USA 4:34,00 3 Lermusiaux Albin FRA 4:37,00 4 Galle Karl GER -- 5 Phetsis Angelos GRE 6 Golemis Dimitrios GRE 7 8 1900 Paříţ 1 Bennet Charles GBR 4:06,20 2 Deloge Henri FRA 4:07,00 3 Bray John USA 4:10,20 4 Hall David USA -- 5 Christensen Christian DEN -- 6 Wraschtil Hermann AUT -- 7 8 1904 St.Louis 1 Lightbody James USA 4:05,40 2 Verner William Frank USA 4:06,80 3 Heam Lacey USA -- 4 Munson David USA -- 5 Runge Johannes GER -- 6 Deer Peter CAN -- 7 Valentine Howard USA -- 8 Cohn Harvey USA -- 1908 Londýn 1 Sheppard Melvin USA 4:03,40 2 Wilson Harold GBR 4:03,60 3 Hallows Norman GBR 4:04,00 4 Tait John CAN 4:06,80

5 Fairbairn-Crawford Ivo GBR 4:07,60 6 Deakin Josepf GBR 4:07,90 7 8 1912 Stockholm 1 Jackson Arnold GBR 3:56,80 2 Kiviat Abel USA 3:56,90 3 Taber Norman USA 3:56,90 4 Jones John Paul USA 3:57,20 5 Wide Ernst SWE 3:57,60 6 Baker Philip GBR 3:59,60 7 Zander John SWE 4:02,00 8 Arnaud Henri FRA 4:02,20 1920 Antverpy 1 Hill Albert GBR 4:01,80 2 Baker Philip GBR 4:02,30 3 Shields Lawrence USA 4:03,00 4 Vohralík Václav TCH 4:04,60 5 Lundgren Sven SWE 4:06,30 6 Audinet André FRA 4:06,40 7 Porro Arturo ITA 4:06,60 8 Ray Joie USA 4:10,00 1924 Paříţ 1 Nurmi Johannes FIN 3:53,60 2 Schärer Wilhelm SUI 3:55,00 3 Stallard Hyla "Henry" GBR 3:55,60 4 Lowe Douglas GBR 3:57,00 5 Buker Raymond USA 3:58,50 6 Hahn Lloyd USA 3:59,00 7 Watson Raymond USA 3:59,90 8 Liewendahl Frej FIN 4:00,30 1928 Amsterdam 1 Lava Harry FIN 3:53,20 2 Ladoumégue Jules FRA 3:53,80 3 Purje-Borg Eino FIN 3:56,40 4 Wichmann Hans-Georg GER 3:56,80 5 Ellis Cyril GBR 3:57,60 6 Martin Paul SUI 3:58,40 7 Krause Helmut GER 3:59,00 8 Whyte William AUS 4:00,00 1932 Los Angeles 1 Beccali Luigi ITA 3:51,20 2 Cornes John GBR 3:52,60 3 Edwards Philip CAN 3:52,80 4 Cunningham Glenn USA 3:53,40 5 Ny Eric SWE 3:54,60 6 Hallowell Norwood USA 3:55,00 7 Lovelock John NZL 3:55,60 8 Crowley Frank USA 3:56,60 1936 Berlín 1 Lovelock John NZL 3:47,80 2 Cunningham Glenn USA 3:48,40 3 Beccali Luigi ITA 3:49,20 4 Romani Archie San USA 3:50,00 5 Edwards Philip CAN 3:50,40 6 Comes John GBR 3:51,40

7 Szabó Miklós HUN 3:53,00 8 Goix Robert FRA 3:53,80 1948 Londýn 1 Eriksson Henry SWE 3:49,80 2 Strand Lennart SWE 3:50,40 3 Slijkhuis Willem NED 3:50,40 4 Čevona Václav TCH 3:51,20 5 Bergkvist Gösta SWE 3:52,20 6 Nankeville G.William GBR 3:52,60 7 Garay Sándor HUN 3:52,80 8 Jörgensen Erik DEN 3:52,80 1952 Helsinki 1 Barthel Josef "Josy" LUX 3:45,10 2 McMillen Robert USA 3:45,20 3 Lueg Werner GER 3:45,40 4 Bannister Roger GBR 3:46,00 5 Mabrouk Patrick El FRA 3:46,00 6 Lamers Rolf GER 3:46,80 7 Áberg Olle SWE 3:47,00 8 Ericsson Ingvar SWE 3:47,60 1956 Melbourne 1 Delany Ron IRL 3:41,20 2 Richtzenhan Klaus GER 3:42,00 3 Landy John AUS 3:42,00 4 Tábori László HUN 3:42,40 5 Hewson Brian GBR 3:42,60 6 Jungwirth Stanislav TCH 3:42,60 7 Scott Neville NZL 3:42,80 8 Boyd Ian GBR 3:43,00 1960 Řím 1 Elliott Herbert AUS 3:35,60 2 Jazy Michel FRA 3:38,40 3 Rózsavölgyi István HUN 3:39,20 4 Waern Dan SWE 3:40,00 5 Vamos Zoltan ROU 3:40,80 6 Burleson Dyrol USA 3:40,90 7 Bernard Michel FRA 3:41,50 8 Grelle James USA 3:45,00 1964 Tokio 1 Snell Peter NZL 3:38,10 2 Odloţil Josef TCH 3:39,60 3 Davies John NZL 3:39,60 4 Simpson Alan GBR 3:39,70 5 Burleson Dyrol USA 3:40,00 6 Baran Witold POL 3:40,30 7 Bernard Michel FRA 3:41,20 8 Whetton John GBR 3:42,40 1968 Mexico City 1 Keino H.Kipchoge KEN 3:34,90 2 Ryun James USA 3:37,80 3 Tümmler Bodo GER 3:39,00 4 Norpoth Harald GER 3:42,50 5 Whetton John GBR 3:43,80 6 Boxberger Jacques FRA 3:46,60 7 Szordykowski Henryk POL 3:46,60 8 Odloţil Josef TCH 3:48,60

1972 Mnichov 1 Vasala Pekka FIN 3:36,30 2 Keino H.Kipchoge KEN 3:36,80 3 Dixon Rodney NZL 3:37,50 4 Boit Michael KEN 3:38,40 5 Foster Brendan GBR 3:39,00 6 Mignon Herman BEL 3:39,10 7 Wellmann Paul-Heinz GER 3:40,10 8 Pantelei Vladimir RUS 3:40,20 1976 Montreal 1 Walker John NZL 3:39,17 2 Damme Ivo van BEL 3:39,27 3 Wellmann Paul-Heinz GER 3:39,33 4 Coghlan Eamonn IRL 3:39,51 5 Clement Frank GBR 3:39,65 6 Wohlhuter Richard USA 3:40,64 7 Moorcroft David GBR 3:40,94 8 Crouch Graham AUS 3:41,80 1980 Moskva 1 Coe Sebastian GBR 3:38,40 2 Straub Jürgen GER 3:38,80 3 Ovett Stephen GBR 3:38,99 4 Busse Andreas GER 3:40,17 5 Fontanella Vittorio ITA 3:40,37 6 Plachý Josef TCH 3:40,66 7 Marajo Jose FRA 3:41,48 8 Cram Stephen GBR 3:41,98 1984 Los Angeles 1 Coe Sebastian GBR 3:32,53 2 Cram Stephen GBR 3:33,40 Goméz José Manuel 3 Abascal ESP 3:34,30 4 Chesire Joseph KEN 3:34,52 5 Spivey Jim USA 3:36,07 6 Wirz Peter SUI 3:36,97 7 Vera Andres ESP 3:37,02 8 Khalifa Omar SUD 3:37,11 1988 Soul 1 Rono Peter KEN 3:35,96 2 Elliot Peter GBR 3:36,15 3 Herold Jens-Peter GER 3:36,21 4 Cram Stephen GBR 3:36,24 5 Scott Steve USA 3:36,99 6 Kulker Han NED 3:37,08 7 Cheruiyot S.Kipkoech KEN 3:37,94 8 O´Sullivan Marcus IRL 3:38,39 1992 Barcelona 1 Ruiz Fermín Cacho ESP 3:40,12 2 Basir Rachid El MAR 3:40,62 3 Sulaiman Mohamed Ahmed QAT 3:40,69 4 Chesire Joseph KEN 3:41,12 5 Barir Jonah KEN 3:41,27 6 Herold Jens-Peter GER 3:41,53 7 Morceli Noureddine ALG 3:41,70 8 Spivey Jim USA 3:41,74 1996 Atlanta 1 Morceli Noureddine ALG 3:35,78

2 Ruiz Fermín Cacho ESP 3:36,40 3 Kiprorir Stephen KEN 3:36,72 4 Rotich Laban KEN 3:37,39 5 Tanui William KEN 3:37,42 6 Bile Abdi SOM 3:38,03 7 Koers Marko NED 3:38,18 8 Hakimi Ali TUN 3:38,19 2000 Sydney 1 Ngeny Noah KEN 3:32,07 2 El Guerrouj Hicham MAR 3:32,32 3 Lagat Bernard KEN 3:32,44 4 Baala Medhi FRA 3:34,14 5 Sullivan Kevin CAN 3:35,50 6 Zegeye Daniel ETH 3:36,78 7 Diaz Andres ESP 3:37,27 8 Higuero Juan Carlos ESP 3:38,51 2004 Atény 1 El Guerrouj Hicham MAR 3:34,18 2 Lagat Bernard KEN 3:34,30 3 Silva Rui POR 3:34,68 4 Kiptanui Timothy KEN 3:35,61 5 Heshko Ivan UKR 3:35,82 6 East Michael GBR 3:36,33 7 Estevez Reyes ESP 3:36,63 8 Liefers Gert-Jan NED 3:37,17 2008 Peking 1 RAMZÍ Rašid BRN 3:32,94 2 KIPROP Asbel Kiprupo KEN 3:33,11 3 WILLIS Nicholas NZL 3:34,16 4 BAALA Mehdi FRA 3:34,21 5 HIGUERO Juan Carlos ESP 3:34,44 6 IDŢIDÍR Abdalátí MAR 3:34,66 7 van DEVENTER Juan RSA 3:34,77 8 ALÍ Belai Mansúr BRN 3:35,23

RESUMÉ

V diplomové práci jsme se zaměřili na porovnávání výkonů z olympijských her v běhu na 800 a 1500 metrů. Cílem této práce bylo analyzovat, porovnat a zjistit závislosti výkonů z olympijských her v běhu na 800 a 1500 metrů. Také jsme chtěli ověřit více méně známý poznatek posledních let o převaze afrických běţců na předních pozicích běhů na 800 a 1500 metrů. Do zkoumaného souboru jsme zahrnuli muţe, běţce na 800 a 1500 metrů. Většinou jsme analyzovali a srovnávali finálové běhy olympijských her a dalších světových soutěţí. Data jsme především získali z internetových zdrojů zabývajících se olympijskou tématikou. Pro vyhodnocení jsme pouţili matematicko-statistické metody. Prokázala se nám vysoká závislost mezi vývojem olympijského a světového rekordu v běhu na 800 a 1500 metrů. Zjistili jsme, ţe nejsou výraznější rozdíly ve výsledcích finálových běhů mezi olympijskými hrami a dalšími světovými soutěţemi. Ukázalo se nám, ţe v posledních letech jsou menší časové rozdíly mezi výkony finálových běţců na 800 a 1500 metrů na olympijských hrách. Dále se nám potvrdil poznatek o převaze afrických běţců na předních pozicích běhů na střední tratě. Menší časové rozdíly, více vynikajících běţců, to je tendence posledních let. Čas ukáţe, kde jsou lidské hranice u běhů na 800 a 1500 metrů.

RESUME

The diploma thesis deals with comparison of performances in 800m and 1500m running at . The main aim of the work is to analyse, compare and detect dependence in 800m and 1500m running performances at Olympic Games. The investigation should also confirm the idea that African runners predominate with their results on the front places in these runs. The research investigates men, 800m and 1500m runners. The work analyses and compares final runs at Olympic Games and other world competitions. The required data were adopted from internet sources dealing with Olympic themes. They were processed with the use of mathematic-statistic methods. The research shows the high dependence between development of Olympic and world’s records in 800m and 1500m running. It is obvious that there are not strong differences in results of final runs among the Olympic Games and other world’s competitions. There are smaller time differences among performances of 800m and 1500m runners during the recent years. The research also confirms the fact that African runners occupy the front places in the middle distance running. Tinier time differences and bigger number of outstanding runners are trends of recent years. Time will show where human limitations in these kinds of running are.