Technika a Výskyt Pádů V Mixed Martial Arts V Organizaci Ultimate Fighting Championship V Těžké Váhové Kategorii

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra gymnastiky a úpolů

Technika a výskyt pádů v mixed martial arts v organizaci Ultimate fighting championship v těžké váhové kategorii

Magisterská práce

Vedoucí magisterské práce: doc. PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Vít Prokeš

Obor Aplikovaná sportovní edukace bezpečnostních složek

Brno 2018

Prohlašuji, že jsem magisterskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. PhDr. Bc. Zdenkem Reguli, Ph.D. uvedl jsem všechny literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Brně dne podpis:

Na tomto místě bych chtěl především poděkovat vedoucímu diplomové práce doc. PhDr. Bc. Zdenku Regulimu Ph.D, za příkladné vedení, ochotnou pomoc a poskytované rady. Dále bych poděkoval rodičům Mgr, Šárce Prokešové a Ing. Lubošovi Prokešovi, kteří mi pomohli při revizi a celkové podpoře při studiu. Na posledním místě chci poděkovat přítelkyni Bc. Monice Heinigové za morální podporu.

Obsah

Úvod ...... 6

1. Syntéza poznatků ...... 8

1.1 MMA ...... 8

1.1 Pády ...... 24

2. Cíle, výzkumné otázky, hypotézy ...... 37

2.1 Cíle práce ...... 37

2.2 Úkoly práce ...... 37

2.3 Výzkumné otázky ...... 37

2.4 Hypotézy ...... 38

3. Metodika práce ...... 39

3.1 Charakteristika sledovaného vzorku ...... 39

3.2 Sledované prvky ...... 39

3.2 Příčiny pádu ...... 42

3.3 Zápasy ...... 43

3.4 Použité metody práce ...... 43

4. Výsledky práce ...... 44

4.1 Doba zápasů ...... 44

4.2 Vyhlášení výsledku zápasů ...... 44

4.3 Počet pádů ...... 45

4.5 Příčiny pádů ...... 49

4.6 Výsledky pádů u konkrétních bojovníků ...... 50

5. Diskuze ...... 53

5.1 Odpovědi na výzkumné otázky ...... 54

6. Závěr ...... 56

Použitá literatura ...... 58

Internetové zdroje ...... 59

Úvod

Každé bojové umění je smíšené bojové umění v tom smyslu, že se v něm mísí dohromady různé bojové dovednosti. Některá umění jsou známá pro grappling, jiná pro boxování. Ale MMA obsahuje ty neúčinnější techniky ze všech bojových umění či úpolových sportů z celého světa (Dimic, 2009, s. 2). Samozřejmě je nutné brát v potaz, že MMA je sport, tím pádem se v něm nepoužívají likvidační techniky. Jde o fyzické překonání protivníka, ale ne o jeho likvidaci.

V této diplomové práci se budu zabývat technikou a výskytem pádu v MMA v organizaci UFC v těžké váhové kategorii. To znamená ve váze 93-120 kg. Podle mého názoru je to velice zajímavá váhová kategorie. Někdo by řekl, „Královská kategorie“. V tomto názoru by se se mnou asi někteří fanoušci toho sportu přeli, jelikož jsou zápasy často ukončeny před limitem a nelze zde vidět takovou pohybovou rozmanitost, jako v jiných váhových kategoriích. Ovšem mě se líbí, že zde můžeme vidět zápasy „jednoho úderu“. To znamená, že je jeden z bojovníků knockoutován, po dobře mířeném úderu či kopu. To vnáší do zápasu určitou taktiku, jelikož protivníci vědí, o přednostech druhého a snaží se jim logicky předcházet.

Stejně tak se budu zabývat nejčastější příčinou pádu v MMA ve vybraném vzorku. Na první pohled se dá očekávat, že nejčastější příčinou pádu bude technika takedown, ale samozřejmě pád může nastat i z jiného důvodu. A to například po tvrdém úderu, kopu, nebo jiné technice.

Když jsem se rozhodoval, o čem budu psát závěrečnou diplomovou práci, tak jsem se rozhodl si vybrat z nabídky témat. Jakmile jsem uviděl téma Technika a výskyt pádu u daného úplového sportu, které zveřejnil můj vedoucí práce, tak jsem měl jasno. Ani jsem nemusel dlouze přemýšlet, jaký úpolový sport si vyberu, jelikož jsem několik let navštěvoval tréninky MMA. Navíc se o tuto sportovní disciplínu velice zajímám. Nezřídka si přivstanu v noci, abych mohl sledovat galavečery UFC naživo. Myslím si, že je to jeden z nejkomplexnějších sportů vůbec. Dle mého názoru nebude trvat dlouho a stane se jedním, ne-li tím nejvíce sledovaným sportem na planetě Zemi. Stejně tak jsem

6 měl jasné o jakou váhovou kategorii, se budu zajímat. Kdybych snad sám chtěl jít zápasit do oktagonu (klec, kde se zápasy odehrávají), musel bych nastoupit do těžké váhové kategorie. Není tomu tak dávno, kdy mě tato myšlenka opravdu lákala, ale ty časy už jsou pryč. V poslední době jsem navštěvoval tréninky MMA čistě z kondičního hlediska.

1. Syntéza poznatků

V této kapitole se budu zabývat teoretickými souvislostmi. V první kapitole rozeberu MMA. Od historie přes pravidla či techniky, které se vyskytují v tomto sportu. Dále se zaměřím na pády. Rozdělení pádů, systematiku, biomechanika pohybu, úrazy související s pády, …

1.1 MMA

Mixed Martial Arts (MMA), neboli v češtině smíšená bojová umění. Jedná se o plnokontaktní úpolový sport, kde se využívají techniky z jiných úpolových sportů nebo bojových umění (Malčík, 2011, s. 53). Idea kombinování technik existuje mnoho let, ale stává se populární až od roku 1993 (Crudelli, 2011, s. 318).

1.1.1 Historie MMA

1.1.1.1 Pankration

MMA je v současné době jeden z nejrychleji rostoucích sportů. Ovšem kořeny smíšených bojových umění sahají až do antického Řecka do 7 st. př. n. l. V této době se objevují první záznamy o boji bez pravidel Pankration. Pankration nebylo pouze sportovní disciplína na atletických soutěžích starověkého řeckého světa. Byl také součástí výcviku řeckých armád - včetně slavných Sparťanů nebo makedonské falangy Alexandra Velikého. Činy starověkých pankratistů se staly legendárními v dějinách řecké atletiky. Příběhy o vítězích, kteří byli považování za neporazitelné bytosti (Malčík, 2011, s. 36). Vznik jako kombinace starověkého boxu (pygmé) a zápasu (palé). Dokonce byl povolen s určitými omezeními na starověkých olympijských hrách. V tomto sportu se směly používat všechny zápasnické a boxerské techniky, dokonce bylo povoleno lámání končetin, vypichování očí nebo údery do oblasti genitálií. Nezřídka končil zápas smrtí jednoho z aktérů (Hrabec, 2014, s. 13). Weinmann (2010, s. 69) tvrdí, že profesionální bojovníci v této disciplíně dostávali za vítězství věcné ceny nebo vavřínové věnce. Již tehdy zápasníci zastrašovali před zápasem soupeře různými demonstracemi síly, jako například rozbíjení kamenů pomocí rukou. Pankratisté se museli udržovat ve formě, k tomu jim sloužilo nošení břemene na zádech nebo vrhání těžkých kamenů. Tehdejší tréninkové místnosti (Kórykeion) byly vybaveny takzvanými„ kórýkos“, což byly na stropě zavěšené měchy naplněné jádry plodů, které sloužily obdobně, jako dnešní

8 boxovací pytle. K dalším cvikům patřilo boxování do vzduchu (skiamachia). Toto cvičení označoval Platón za „boj bez soupeře“.

1.1.1.2 Moderní MMA

Vznik moderního MMA je datován do 1. poloviny 20. století v Brazílii. Za průkopníkem MMA je označován rod Gracie, konkrétně Helio Gracie. Tento zápasník brazilského džúdžicu vyzíval bojovníky různých bojových umění a sportů na souboj podle pravidel Vale-tudo. V portugalštině to znamená vše dovoleno. Pravidelně porážel fyzicky silnější soupeře. A to díky práci na zemi. Helio Gracie učil také své syny. Takto vzniklo brazilské džúdžicu. Synové Helio Gracie vytvořili slavnou Graciovskou výzvu. V této výzvě slíbili tomu, kdo je porazí v zápase podle pravidel Vale-tudo, 100 000 dolarů. Tímto činem na sebe přilákali pozornost jak zápasníků, tak i diváků (Grmela, 2012, s. 4).

1.1.2 UFC

1.1.2.1 Vznik UFC

Ultimate fighting championship (UFC) je nejrychleji rostoucí sportovní organizací na světě. UFC byla založena roku 1993 jako organizace pro smíšené bojové umění (MMA), udělala revoluci v tomto byznysu. První turnaj UFC 1 se konal 12. listopadu 1993 v Denveru, státu Colorado. Jednalo se o eliminační turnaj 8 bojovníků. Inspirací tomuto turnaji byla propagační videa pocházející z Gracie akademie, specializující se na brazilské džúdžicu (BJJ). A tak Rorin Gracie (představitel akademie) a promotér Art Davie zorganizovali první UFC turnaj. Turnaje se zúčastnili bojovníci z různých úpolových sportů (BJJ, box, sumo, zápas, kickbox…). Vítězem se stal Royce Gracie, bratr Rorina a představitel Gracie akademie, který úspěšně porážel soupeře přechodem na zem, kde je pomocí technik z BJJ donutil vzdát se. Samozřejmě tato událost měla obrovskou sledovanost, a tak další turnaje na sebe nenechaly dlouho čekat (Masaryk, 2014, s. 17).

Obr. 1 UFC 1 (UFC 1 Wikipedia)

Myslím si, že je důležité zmínit, že tehdejší zápasy měli i řadu odpůrců. Senátor John McCain se snažil prosadit zákon, zakazující podobný typ turnajů. Srovnával MMA zápasy s „kohoutími“. V 36 státech Spojených států bylo zakázané organizovat UFC turnaje. Ovšem postupem času, se vytvořily jednotlivé váhové kategorie a začala se upravovat pravidla až do dnešní podoby (Penn aj. 2007, s. 16)

Dnes je UFC největším promotérem úpolových sportů a nabízí prvotřídní galavečery MMA, se kterými je schopná vyprodat největší sportovní haly na světě. UFC vlastní a provozuje Zuffa, LLC se sídle v Las Vegas a s kancelářemi v Londýně, Torontu a Singapuru. Každoročně produkuje více jako 40 událostí po celém světě. Hlavním zprostředkovatelem se v roce 2011 stala FOX Sports Media Group. Trio majitelů Frank Ferttita, Lorenzo Fertitta a hlavní tvář Dana White, v roce 2001 odkoupili UFC. Od té doby se snaží, aby se z MMA stal nejsledovanější sport světa, což se jim velmi dobře daří (UFC, 2015).

1.1.2.2 Pravidla UFC

Základní pravidla MMA jsou u všech organizací stejná, ale jsou zde detaily, kterými se od sebe organizace liší. Například v japonské organizaci RIZIN se bojuje v klasickém boxerském ringu, který je speciálně upraven pro MMA. Doba prvního kola je 10 minut a druhého 5 minut (RIZIN, 2015), oproti tomu v UFC se používá klasický oktagon a bojuje se většinou na 3x5 minut. V této části se budu věnovat pravidlům pro UFC, která jsou uvedena na jejich oficiálních internetových stránkách.

1.1.2.2.1 Definice

MMA ,v originále Mixed Martial Arts, tedy smíšená bojová umění. Jedná se o neozbrojený boj, dovolující používat jakékoliv techniky, které nejsou výslovně v pravidlech zakázány. Tomu se rozumí kombinace technik používaných v různých bojových umění či sportech, jako jsou kopy, údery, grappling, boj na zemi, použití pák apod. (UFC, 2015)

1.1.2.2.2 Váhové kategorie

Jelikož se jedná o americkou organizaci, tak v určení jednotlivých kategorií, je použito váhová jednotka libra. S tím, že jedna libra je 0,453 592 37 kg (Bureš, 2002).

Váhové kategorie muži:

Strawweight do 115 liber Flyweight od 115 do 125 liber Bantamweight od 125 do 135 liber Featherweight od 135 do 145 liber Lightweight od 145 do 155 liber Welterweight od 155 do 170 liber Middleweight od 170 do 185 liber Light heavyweight od 185 do 205 liber Heavyweight od 205 do 265 liber Super heavyweight nad 265 liber

Váhové kategorie ženy:

Strawweight do 115 liber Flyweight od 115 do 125 liber Bantamweight od 125 do 135 liber

V netitulových zápasech je dovolena odchylka 1 libra. Ovšem v titulových zápasech, musí zápasník být v dovoleném váhovém rozmezí. Komise po přezkoumání může schválit výjimku. Například, pokud bude mít zápasník o 2 libry více, ale Komise rozhodne, že boj bude stále spravedlivý, bezpečný a konkurenceschopný, může povolit zápas (UFC, 2015).

Dá se předpokládat, že v různých váhových kategoriích se budou vyskytovat jiné pády, i jiné příčiny pádů.

1.1.2.2.3 Zápasiště

Zápas se může odehrávat v ringu nebo v oplocené aréně (oktagon).

1.1.2.2.4 Ring

Ring nesmí být menší než 20 stop čtverečních a ne větší než 32 stop čtverečních. Jedna stopa je 0,305 metru (Bureš, 2002).

Platforma nesmí být víc jako 4 stopy nad podlahou budovy a musí být zajištěno, aby se zápasníci neozbrojili.

Musí zde být 5 kruhových lan, o průměru nejméně 1 palce a zaobaleno do měkkého materiálu. Nejnižší lano musí být 12 palců od podlahy platformy. Jeden palec je 2,54 cm (Bureš, 2002).

Podlaha oploceného prostoru musí být opatřena polstrováním ensolitem nebo jinou podobnou pěnou s alespoň 1 palcovou vrstvou pěnového polštářku s horním povrchem plátna.

Jeden roh ringu musí být označen modrou barvou. Roh ležící naproti musí být označen červenou barvou. Ostatní dva rohy jsou barvy bílé (UFC, 2015).

1.1.2.2.5 Oplocená aréna (oktagon)

Aréna musí být ve tvaru kruhu nebo mít alespoň 6 rovných stran a nesmí být užší než 20 stop a širší než 32 stop.

Podlaha oploceného prostoru musí být opatřena polstrováním ensolitem nebo jinou podobnou pěnou s alespoň 1 palcovou vrstvou pěnového polštářku s horním povrchem plátna.

Platforma nesmí být víc jako 4 stopy nad podlahou budovy a musí být zajištěno, aby se zápasníci neozbrojili.

Oplocení, které se používá k uzavření prostoru, musí být vyrobeno z materiálu, který zabrání bojovníkovi vypadnout z oploceného prostoru na podlahu budovy nebo na diváky.

Každá kovová část oploceného prostoru musí být pokryta a vycpána způsobem schváleným Komisí.

Aréna musí mít 2 vchody (UFC, 2015).

Oktagon je podle mého názor bezpečnější variantou zápasiště. V ringu může nastat situace, kdy zápasník vypadne vně, čímž může dojít k zranění. Často se stává, že rozhodčí musí přerušit zápas, aby dal příkaz k přemístění zápasníků od okraje, jelikož hrozí vypadnutí z ringu. Hrozí i vypadnutí po KO úderu. Jelikož zápasník nekoordinuje svoje pohyby a jeho bezvládné tělo může propadnout mezi provazy. V oplocené aréně tyto situace nehrozí. Oktagon je dostatečně zabezpečen proti vypadnutí. Tím pádem nemusí rozhodčí vstupovat do zápasu a narušovat plynulost boje.

Oktagon přímo ovlivňuje techniku pádu. Zápasníci využívají klec, jakožto opěru. Při technikách takedown využívá bránící se zápasník klec, o kterou se opírá zády a pouze se sveze na hýždě, čímž se nedostane do nevýhodné polohy na zádech. Stejně tak se využívá klec při vstávání, jakožto opěra.

Obr. 2 Oktagon (Pavelka, Stich, 2014)

1.1.2.2.6 Stolička

Pro každého účastníka soutěže je k dispozici stolice schválená Komisí (UFC, 2015).

1.1.2.2.7 Vybavení

Pro každý zápas musí pořadatel poskytnout v každém rohu nádobu na čistou vodu, čistou plastovou lahvičku s vodou a veškeré další vybavení podle pokynů Komise (UFC, 2015).

1.1.2.2.8 Specifika pro ochranu rukou

V každé váhové kategorii musí zápasníci používat bandáže o délce nepřekračující 15m a šířkou 2 palce.

Bandáže musí být umístěny na rukou soutěžícího v šatně, za přítomnosti Komise a vedoucího nebo vedoucích družstva jeho nebo jejího soupeře.

Za žádných okolností nesmí být rukavice umístěny na rukou soutěžícího, dokud nebude obdržen souhlas Komise (UFC, 2015).

1.1.2.2.9 Chránič chrupu

Každý zápasník má povinnost mít v ústech chránič chrupu.

Žádné kolo nesmí začít bez toho, aby každý ze zápasníků neměl v ústech chránič chrupu.

Pokud bojovníkovi vypadne chránič chrupu během zápasu, rozhodčí přeruší časomíru, vyčistí chránič a vrátí jej zápasníkovi do úst (UFC, 2015).

1.1.2.2.10 Rukavice

Všichni soutěžící musí nosit rukavice, které mají nejméně 4 unce a jsou schváleny Komisí. Obecně by rukavice neměly vážit více než 6 uncí bez souhlasu Komise. 1 unce je 0,028 kg (Bureš, 2002).

Rukavice by měly být poskytnuty promotérem a schváleny Komisí. Žádný soutěžící nemá své vlastní rukavice (UFC, 2015).

1.1.2.2.11 Další ochranné pomůcky

Zápasníci mužského pohlaví jsou povinni nosit na ochranu genitálií suspenzor. U žen je navíc povinností nosit ochranu prsou (UFC, 2015).

1.1.2.2.12 Oděv

Každý soutěžící musí nosit krátké bojové šortky (kraťasy), vale-tudo šortky, šortky pro kick-box nebo jiné šortky schválené Komisí.

Gi nebo triko jsou v průběhu soutěže zakázány, s výjimkou žen. Ty musí nosit trika schválené Komisí.

Jakákoliv obuv je zakázána (UFC, 2015).

1.1.2.2.13 Délka kol

Každý netitulový zápas má 3 kola, kolo trvá 5 minut. Mezi každým kolem je přestávka 1 minuta.

Každý titulový zápas a hlavní zápas večera, má 5 kol, každé kolo trvá 5 minut. Mezi každým kolem je přestávka 1 minuta (UFC, 2015).

Dá se očekávat, že v prvních kolech bude více pádů, oproti pozdějším. Ze začátku mají zápasníci dost energie, kterou ovšem v průběhu kol ztrácí, čímž se snižuje četnost útoků nebo snaha ihned vstát. Na druhou stranu některá první kola se vyznačují pasivitou obou zápasníků. Ti se snaží přečíst pohyb a taktiku protivníka, aby věděli co očekávat.

1.1.2.2.14 Posuzování

Každý zápas řídí v zápasišti hlavní rozhodčí.

Všechny zápasy jsou hodnoceny 3 bodovými rozhodčími, kteří sedí okolo zápasiště.

Hodnotí se standartním 10 bodovým systémem. 10 bodů je uděleno vítězi kola, 9 a míň bodu je uděleno poraženému, s výjimkou shody 10-10.

Bodoví rozhodčí udělují body za striking (efektivnost úderů), efektivnost grapplingu, kontrolu prostoru, účinnou agresivitu a obranu.

Při vyhodnocování bodoví rozhodčí berou v potaz tato kritéria:

10-10 ani jeden ze zápasníků nedominuje, kolo je vyrovnané.

10-9 jeden ze zápasníků má o něco větší počet efektivních legálních úderů, kopů, nebo je dominantnější v grapplingu

10-8 jeden ze zápasníků převažujícím způsobem dominuje nad protivníkem.

10-7 jeden ze zápasníků zcela dominuje, protivník se nedostane do efektivního útoku

Po posledním kole se sečtou body v jednotlivých kolech a vyhlásí se vítěz (UFC, 2015).

Rozhodčí samozřejmě posuzují i pády protivníka. Ovšem je důležité zmínit, že pokud nenastane kontrola na zemi, tak se technika nepovažuje za dokončenou a úspěšnou.

1.1.2.2.15 Fauly, zakázaná činnost

Následující činy představují fauly, mohou mít za následek sankce podle uvážení hlavního rozhodčího:

Píchání do očí

Kousání

Údery hlavou

Fishhook (strčení prst soupeřovi do úst a zatáhnout)

Strkání prstů do tržných ran soupeře

Tahání za vlasy

Plivání

Vložení prstů do jakéhokoliv otvoru

Manipulace s malým kloubem

Úder loktem směřující dolů

Údery do páteře nebo zadní části hlavy

Kop patou na ledviny

Držení klíční kosti

Kopání na hlavu soupeře, který je na zemi (dotýká se alespoň 3 body země)

Dupání na soupeře

Tahání nebo držení za svaly

Narušování zápasu sekundanty zápasníka

Škrabání, štípáni a kroucení kůže

Držení se za plot

Držení za rukavice nebo za šortky

Chovat se nesportovně

Útočit na soupeře během přestávky

Předstírání zranění

Úmyslné nebo opakované vypadnutí chrániče chrupu

Úmyslné hození soupeře na ohraničení zápasiště

Ignorování rozhodčího

Aplikování jakékoliv látky do vlasů nebo na povrch kůže, čím by získal výhodu

Rušení v rohu

Diskvalifikace může nastat po případné kombinaci faulů nebo po zjevném faulu podle uvážení rozhodčího.

Jen hlavní rozhodčí může vyhodnotit čin jako faul. Do té doby na to nesmí bodoví rozhodčí brát zřetel.

Jakmile je spáchán faul:

Rozhodčí zastaví časomíru

Provinivší je poslán do neutrálního rohu.

Rozhodčí musí zkontrolovat stav a bezpečnost poškozeného.

Rozhodčí vyhodnotí faul, pokud usoudí, že je nutné strhnout útočníkovi body. Signalizuje tak bodovým rozhodčím (UFC, 2015).

1.1.2.2.16 Typy vyhlášení výsledků

Vzdání se (submise): Fyzické vzdání se (např. zaplácání dlaní o zem nebo protivníka)

Verbální vzdání se (slovem)

Knockout: Když rozhodčí zastaví utkání (TKO)

Pokud dojde k zranění zapříčiněné legální technikou (TKO)

Když je zápasník v bezvědomí z důvodu úderu, kopu, či jiné legální techniky (KO)

Rozhodnutí prostřednictvím udělených bodů:

Unanimous Decision (Jednomyslné rozhodnutí) nastane, pokud všichni tři bodoví rozhodčí vyhlásí za vítěze stejného bojovníka.

Split Decision (Rozdílné rozhodnutí) nastane, když dva bodoví rozhodčí určí za vítěze jednoho bojovníka a třetí rozhodčí určí jeho soupeře.

Majority Decision (Rozhodnutí většiny) nastane, pokud dva bodoví rozhodčí určí za vítěze jednoho bojovníka a třetí rozhodčí vyhlásí remízu.

Remíza (Draw):

Unanimous Draw (všichni tři rozhodčí vyhodnotí zápas jako remíza)

Majority Draw (dva rozhodčí vyhodnotí zápas jako remízu)

Split Draw (všichni tři rozhodčí rozhodnout jinak)

Diskvalifikace

Technická remíza

Technické rozhodnutí

Žádné rozhodnutí (UFC, 2015).

Obr. 3 Součásti MMA (UFC, 2015)

• 1) Zápasníci • 2) Hlavní ringový rozhodčí • 3) Cutmen (Před zápasem nanáší zápasníkům vazelínu na ostrá místa na obličeji, jako jsou např. nadočnicové oblouky. Stará se v době přestávky o tržné rány zápasníků, ale jinak se jich nesmí dotknout) • 4) Cornerman (Trenér zápasníka, dává mu rady a pokyny do zápasu, leduje zápasníka, podává nápoje) • 5) Bodoví rozhodčí (Tři rozhodčí, každý musí být držitelem platné licence. Po každém kole přiřazují body zápasníkům) • 6) Komentátoři (Jelikož většina UFC zápasů je živě vysílána do světa. Tak tato utkání komentují obvykle 2 komentátoři. Po zápase jeden z nich vstoupí do octagonu a dělá rozhovor s vítězem. Nejznámější je Joe Roegan) • 7) Vedení UFC (Zápasy jsou sledovány členy vedení, kteří rozhodují např. o zápasu večera apod.…) • 8) Dívka octagonu (Dívky, které ukazují čísla kol před zahájením každého kola), (UFC, 2015)

1.1.3 Typy zápasníků

Zápasníky můžeme rozdělit do tří základních skupin:

Striker

Jedná se o zápasníka, který se specializuje na postoj a snaží se co nejdéle zůstat v postoji, díky kvalitě úderů či kopů. Snaží se ukončit zápas na KO. Jako příklad strikera v téžké váhové kategorii bych uvedl Marka Hunta, Francise Ngannou, Alistair Overeem,…

Wrestler

Tento typ zápasníka se snaží svého protivníka, co nejdříve dostat na zem díky zápasnickým technikám. Na zemi ukončit zápas silnými údery. Zde mohu zmínit Franka Mira.

Groundfighter

Groundfighter je podobný typ předchozího zápasníka. Snaží se soupeře co nejrychleji dostat na zem. Zde pomocí škrcení či pák se snaží soupeře ukončit před vypršení časového limitu. Typickým grandfighterem je Fabricio Werdum (Pavelka a Stich, 2012, s. 11).

1.1.4 Používané techniky v MMA

Techniky v MMA jsou často pojmenovány v angličtině, nebo jiném původním jazyce, jelikož nemají ekvivalent v českém jazyce. Proto budu i zde občas používat tyto cizojazyčné názvy. Techniky můžeme rozdělit do tří skupin:

• Boj ve stoje (údery a kopy) • Zápas ve stoje (clinch, takedown) • Boj na zemi (páky, škrcení, graund and fight) (Pavelka a Stich, 2014)

1.1.4.1 Údery

Údery jsou chápány jako techniky horními končetinami. Je možno používat různé části rukou či paží. Ne jako v boxu, kde se smí udeřit pouze uzavřenou pěstí. Stejně tak se smí používat lokty, které jsou velmi účinným nástrojem a stejně tak destruktivním. V posledním době je možné vidět i údery ramenem. Tato technika je využívana především v clinchi, kdy jsou zápasníci přitisknuti na sebe. Rozlišujeme tyto údery:

• Přímý úder (Z přední či zadní ruky) • Obloukový úder (Z přední či zadní ruky) • Zvedák (Z přední či zadní ruky) • „Capák“ (Úder přes hlavu) • Údery loktem • Kladivový úder (používaný především na zemi) • Úder zadní stranou pěsti z otočky (Pavelka a Stich, 2014)

Pád po úderu lze očekávat v těžších váhových kategoriích, jelikož zápasníci vynaloží více síly do úderu. Tím pádem se dá očekávat větší pravděpodobnost KO, po kterém následuje pád bez kontroly. Nejčastěji vzad.

1.1.4.2 Kopy

Kopy jsou brány jako techniky dolními končetinami. Stejně jak u úderů je možno využívat jako úderovou plochu různé části nohou (nárt, holeň, koleno). Rozlišujeme tyto kopy:

• Obloukový kop na stehno (low kick) • Obloukový kop do pasu (round kick) • Obloukový kop na hlavu (high kick) • Přímý kop (front kick) • Prošlápnutí (je zakázáno směřovat na koleno) • Kop kolenem (Pavelka a Stich, 2014)

Stejně jak u úderů platí, že čím je těžší váhová kategorie, tím je větší pravděpodobnost k pádu, důsledkem kopu.

1.1.4.3 Škrcení

Škrcení jsou techniky, kde je cílem donutit soupeře se vzdát nebo donutit rozhodčího, aby ukončil zápas. To je zapříčiněno, pokud se soupeř, na kterého je škrcení nasazeno zavčas nevzdá. Dochází k ztrátě vědomí z důvodu zastavení přívodu krve do mozku nebo vzduchu do plic. Cíl je sevřít krční tepny a průdušnice. Rozlišujeme tato škrcení:

• Škrcení zepředu • Škrcení zezadu • Škrcení nohama (Pavelka a Stich, 2014)

1.1.4.4 Páčení

Techniky páčení jsou převzaty především z juda a brazilského džúdžicu. Cílem je donutit soupeře se vzdát, nebo opět donutit rozhodčího ukončit zápas kvůli nemožnosti pohybu soupeře či zranění, které nastalo jako následek páčení. Dovoleny jsou páky pouze na velké klouby. Nejznámější techniky jsou:

• Páky na loket (Arm bar, Kimura) • Páky na rameno (Americana) • Páky na koleno (Knee bar) • Páky na kotník (Heelhook) • Páka na kyčle (Banan split), (Pavelka a Stich, 2014)

1.1.4.5 Takedown

Takedown jsou techniky, kdy se snažíme soupeře dostat na zem pomocí strhů. V MMA častou přechází oba soupeři na zem, ne jen jeden, jak tomu bývá v jiných úpolových sportech. Můžeme rozlišit takedowny za jednu či za dvě nohy. Jako obrana se používá sprawl, kdy obránce odskočí oběma nohama dozadu a položí se na útočníka, čímž sníží svoje těžiště (Pavelka a Stich, 2014).

Jak vyplývá z názvu techniky, cílem je dostat protivníka na zem, proto je nejčastější příčinou pádu takedown.

1.1.5 MMA v České republice

MMA je v České republice stále oblíbenějším sportem. Stejně jak roste zájem o sledování MMA zápasů a galavečerů, tak roste zájem o jeho aktivní trénování. Ale bohužel jen pro úzkou skupinu nadšenců. V současnosti je u nás mnoho nadějných bojovníků a to i bez masové základny. Proto je v MMA velký potenciál, co se týče jeho expanze mezi širokou veřejnost. Ovšem v ČR chyběla zastřešující organizace, která by zastřešoval pravidla, žebříčky nebo rozhodčí. Proto v roce 2012 vznikla profesionální organizace MMAA (MMA v ČR, 2012).

1.1.6 Specifika těžké váhové kategorie

Každá váhová kategorie má svá specifika. Již na první pohled jsou jiné rozdíly mezi zápasy lehké a jakékoliv jiné váhové kategorie. Samozřejmě nebere v potaz celkovou fyziologickou konstrukci bojovníků. Zápasy těžkých vah se často odehrávají převážně v postoji, jelikož těmto zápasníkům chybí mrštnost a pohyblivost. Stejně tak můžeme často vidět ukončení zápasu před časovým limitem. To je dáno především silou, kterou tito zápasnicí umí vyvinout v úderech. Dokonce současný zápasník v těžké váze v organizaci UFC Francis Ngannou překonal světový rekord v síle úderu, kdy překonal kickboxera Tyron Sponga (Mills, 2017). Některé zápasy jsou taktickými boji, jelikož se zápasníci v úvodním kole „oťukávají“ a pak rozhodne jeden úder. V dnešním moderním pojetí boje MMA je nutné, aby se všichni bojovníci zdokonalovali ve všech typech boje. Nejde se specializovat například jen na postoj. Tak tomu bylo v začátcích tohoto sportu. Kdy poté, co boxer přešel na zem, nevěděl co zde dělat. Dnes jsou bojovníci vybaveni komplexními dovednostmi. Ale stále je u nich poznat jejich původní zaměření.

1.1 Pády

Pády jsou součásti lidského života od narození až po úmrtí. Bohužel jsou příčinou častých zranění. A k sportům toto tvrzení patří snad ještě více. Jak tvrdí Reguli aj. (2011, s. 4): „Pády jsou ve sportu nejčastějším mechanizmem vzniku úrazů.“ Z tohoto důvodu si myslím, že je velmi důležité učit lidi, především děti, padat tak, aby se zbytečným úrazům předcházelo. V této kapitole rozeberu teoretická východiska pádové techniky, biomechaniku či systematiku pohybu.

1.2.1 Pojem pád

S pojmem pád se samozřejmě nesetkáváme pouze v souvislosti se sportem, ale je součástí mnoha jiných odvětví. Především je součástí našich každodenních životů. S pádem se můžeme setkat:

• Fyzikální • Filozofický • Lingvistický • Medicínský • Politologický • Sportovní o Gymnastický o Úpolový o Hráčský § Házenkářský § Fotbalový § Volejbalový § Hokejový (Reguli a Čihounková , 2014)

Důležité je si uvědomit rozdíl mezi pojmy pád a pádová technika. Pádová technika je naučená pohybová dovednost, která vzniká ztrátou rovnováhy a pohybem směrem gravitační síly, ale po dokončení techniky dochází k opětovnému navrácení rovnováhy, vytvořením nové plochy opory těla. Oproti tomu pád je jakýkoliv pohyb těla ve směru gravitační síly (Reguli a Čihounková, 2014).

Pády ve sportu jsou způsobeny:

• Úmyslně (Jsou zapříčiněny padajícím, jakožto součást pohybové struktury daného sportu nebo taktického chování) • Neúmyslně (Mohou být endogenní nebo exogenní, viz níže)(Reguli, 2007, s. 9)

1.2.2 Pád jako příčina úrazu

Jak jsem zmínil v úvodu této kapitoly, pády jsou nejčastější příčinou vzniku úrazů ve sportu. Příčiny pádu, následkem kterých vznikl úraz, dále dělíme na:

• Endogenní (způsobeny vnitřními podmínkami, např.: úroveň rozvoje pohybových dovedností, stres, nemoc, únava,…). • Exogenní (způsobeny vnějšími podmínkami, např.: povrch, překážky, jiný cvičenec, počasí, …).

Samozřejmě se často stává, ž e příčina pádu není jen jedna, ale je to kombinace endogenních a exogenních vlivů (Charvát a Kučera, 1977 s. 78). Pádová úrazovost zapříčiňují různé okolnosti. Za ty nejdůležitější jsou považovány tělesná zdatnost jedince, připravenost k pádu, prudkost a obtížnost pádu (Reguli a Čihounková, 2014).

Každý pád znamená vyšší riziko úrazu, proto je nutné, aby bylo součástí jednotlivých sportů, kde hrozí úraz způsobený pádem:

• Vyučování pádové techniky • Dostatečný silový trénink, který slouží k vytvoření ochranné vrstvy svalů • Prevence úrazů (vzdělávací programy, dohled cvičenců,…),(Gerrard in Reguli, 2007, s. 10)

Úrazovost při pádech je ovlivněna různými okolnostmi. Jako ty nejdůležitější se označují připravenost k pádu, obtížnost a razance pádu, tělesná zdatnost nebo nečekaný výskyt. Sledování vzájemné souvislosti výskytu pádů a úrazy zapříčiněné pádem se provádí stanovením poměru četnosti pádu k úrazům, jejichž byl mechanismem. Z toho plyne, že pozorování úrazů zapříčiněné pádem je jednodušší, než sledování frekvence pádů. Na základě četnosti úrazů pádem lze usuzovat o mnohem početnějším výskytu pádů v každodenním životě a sportu. Tím myslíme pády bez následků, nebo jen s nepatrným poraněním, kde nebylo nutné vyšetření, tedy evidence (Reguli, 2007, s. 11).

Podle World health organization (WHO, 2008), pád může mít smrtelné nebo nesmrtelné následky, ačkoliv většina z nich je nesmrtelných. Kupříkladu u dětí z Čínské lidové

26 republiky vychází na jeden smrtelný pád 4 případy trvalého zdravotního postižení, 13 případů vyžaduje hospitalizaci déle než 10 dní, 24 případů vyžaduje hospitalizaci na 1 až 9 dní a 690 případů muselo vyhledat zdravotní pomoc, přičemž musely zameškat školu či zaměstnání. Všeobecně lze říct, že pády jsou velkým problémem světového zdraví. Odhaduje se, že každoročně se vyskytne 646 000 smrtelných pádů, což je druhou hlavní příčinou neúmyslné smrti zraněním po nehodách spojených se silničním provozem. Více než 80% smrtelných pádů se vyskytuje v zemích s nízkým či středním příjmem, přičemž 60% těchto úmrtí tvoří regiony západního Pacifiku a jihovýchodní Asie. Ve všech regionech světa jsou tyto úmrtnosti spojené s lidmi staršími 60 let. 37,3 milionu pádu ročně je tak závažných, že potřebují lékařkou pomoc (mimo těch smrtelných). Tyto pády jsou později zodpovědné za ztrátu na životě v důsledku invalidity u více, než 17 milionů lidí. Pro tento termín existuje v angličtině zkratka: DALY (disability-adjusted life years). Největší zranitelnost se vyskytuje u lidí starších 65 let, mladých dospělých ve věku 15 až 29 let a dětí do věku 15 let. Všeobecně tito lidé, kteří padají a trpí následky, představují velké riziko pro následnou dlouhodobou péčí a institucionalizaci, toto tvrzení se týká především skupiny starších 65 let. Důležitá je i finanční stránka věci. Za osoby ve věku 65 let a starší jsou ve Finsku náklady na roční zdravotní péči za zranění úrazem 3611 USD a v Austrálii 1049 USD. Průzkumy z Kanady ukazují, že zavedením účinných preventivních strategií s následným snížení pádů od 20% u dětí do 10 let, by vytvořilo roční úspory ve výši 120 milionů USD (WHO, 2008).

1.2.2.1. Kdo je v ohrožení?

Všichni lidé, kteří padají, jsou ohrožení nějakým zraněním, avšak věk, pohlaví a zdraví jedince mohou ovlivnit typ a závažnost zranění.

1.2.2.1.1 Věk

Věk je klíčovým rizikovým faktorem pro pády. Starší lidé mají nejvyšší riziko úmrtí nebo vážné zranění v důsledku pádu, přičemž se riziko s věkem zvyšuje. Například ve Spojených státech amerických 20-30% starších lidí, kteří padají, trpí středně těžkým až těžkým zraněními, jako jsou zlomeniny kyčle nebo trauma hlavy. Tato míra rizika mohou být částečně způsobena fyzickými, senzorickými a kognitivními změnami spojenými se stárnutím v kombinaci s prostředí, která nejsou přizpůsobena stárnutí populace (WHO, 2008).

Další vysoce rizikovou skupinou jsou děti. Dětské pády souvisejí s vývojovým stádiem jedince. Vrozená zvědavost a zvyšující se samostatnost se často označují jako „risk taking“. Zatímco nedostatečný dohled dospělých je běžně uváděným rizikovým faktorem, okolnosti jsou často složité, v interakci s chudobou, jediným rodičem a obzvláště nebezpečným prostředí (WHO, 2008).

1.2.2.1.2 Pohlaví

Všude na světě jsou obě pohlaví vystavena riziku pádu stejně. V některých zemích bylo zjištěno, že muži mají větší pravděpodobnost smrtelných pádů, zatímco ženy trpí pády, kterými jsou jako následek neplodnost. Starší ženy a mladší děti jsou obzvláště náchylná k pádům a s tím spojeným závažným úrazům. Po celém světě muži trvale udržují vyšší míru úmrtí při pádech než ženy. Možné vysvětlení většího zatížení mužů, může být vysvětleno rizikovějším chováním a větším nebezpečím spojeným s výkonem povolání (WHO, 2008).

1.2.2.1.3 Další rizikové faktory

• Povolání ve zvýšených výškách nebo jiné nebezpečné pracovní prostředí • Alkohol nebo jiné drogy • Socioekonomické faktory (chudoba, přeplněné domovi, jediný rodič, mladý věk matky, …) • Zdravotní stavy jako jsou neurologické nebo srdeční • Nežádoucí účinky léků (fyzická nečinnost, ztráta rovnováhy,…) • Špatná pohyblivost • Nebezpečné prostředí (zvláště u osob se špatnou rovnováhou a potížemi se zrakem),(WHO, 2008).

1.2.2.2 Nejčastější úrazy zapříčiněné pádem

Úrazy způsobeny pádem mohou mít nejrůznější charakter. Od odřenin po poranění míchy, které může zapříčinit ochrnutí. Ovšem nikdy by se neměly podcenit. Především úrazy hlavy či páteře. Proto je vhodné i preventivně vyhledat ošetření lékaře.

1.2.2.2.1 Poranění měkkých tkání

Poranění měkkých tkání nejsou na první pohled viditelná. Dokonce nemusí být zaznamenána. Ovšem ani taková zranění nelze podceňovat. Může dojít od hematomu po tržné zranění úponů, šlach či svalů (Villines, 2016).

1.2.2.2.2 Poranění hlavy

I na první pohled zdánlivá zranění hlavy by se neměla podceňovat. Tím víc, pokud dojde k otoku, krvácení nebo dokonce i krátkodobé ztráty vědomí. Poranění hlavy nelze diagnostikovat pouze na základě symptomů, některé velmi vážné poranění hlavy způsobují nejprve minimální příznaky. Nejčastější příznaky jsou bezvědomí, krvácející rána na hlavě, krvácení z nosu, úst nebo ucha, deformace obličejových kostí, krevní výrok kolem očí, bolest hlavy, … Tato zranění není možno podceňovat a je nutné vyhledat lékařskou pomoc (Villines, 2016).

1.2.2.2.3 Tržné rány a odřeniny

Asi nejčastějším typem zranění jsou odřeniny a škrábance na povrchu kůže. Ve většině případů vyžadují tyto poranění pouze povrchovou léčbu, někdy i stehy. Pokud je tělo při pádu dostatečně zpevněno, nemusí dojit k závažnějším zraněním (Villines, 2016).

1.2.2.2.4 Poranění míchy

Zranění spojená s míchou se vyskytují, pokud je mícha přerušena či stlačena. Tato zranění jsou téměř vždy život ohrožující a vyžadují okamžitou lékařskou péči. Obecně řečeno, že čím výše je mícha poškozena, tím větší poranění hrozí (Villines, 2016). Kudláček (2007, s. 24) rozdělil tato poranění na:

• Poúrazová chabá paréza (Jedná se neúplné ochrnutí dolních končetin, poškozený je schopen pohybu za pomocí francouzských holí, ovšem ne po dlouhou dobu trvání) • Poúrazová paraplegie (Úplné ochrnutí dolních končetin, postižený je nucen používat vozík celodenně, jen v rámci rehabilitace je možno využít aparát pro chůzi) • Poúrazová kvadruplegie (Úplné ochrnutí dolních končetin, částečné nebo úplné ochrnutí rukou, ovlivnění činnosti břišního a zádového svalstva)

• Poúrazová kvadruparéza (Neúplné ochrnutí dolních i horních končetin, podle stupně postižení, v některých případech vykazují dolní končetiny pohyb (Kudláček, 2007, str. 24)

1.2.2.2.5 Zlomeniny kostí

Zlomeniny kosti mohou být bolestivé a mohou se vyskytovat malé zlomeniny až po složité, vyžadující komplikované operace. S tím souvisí poškození tkáně kolem porušené kosti, což vyžaduje dlouhodobou terapii, kvůli prevenci chronické bolesti a neuromuskulární dysfunkci (Villines, 2016).

1.2.3 Biomechanika pádové techniky

U pádové techniky jsou rozlišovány 4 fáze: iniciace, padání, dopad a po dopadová poloha.

Obr. 4 Biomechanická struktura pádové techniky(Reguli, 2008, s. 2).

1.2.3.1 Iniciace

Iniciace je první fáze, kde dochází k narušení rovnováhy. Rovnováha je stav tělesa, kdy výslednice všech sil působících na těleso se rovná nule (Reguli, 2008).

Jak jsem již zmínil v předchozí kapitole, rozlišujeme příčiny pádu na endogenní a exogenní. Dále můžeme pády rozlišit, podle příčiny vzniku, a to na:

Záměrné (úmyslné), cvičenec sám inicioval pohyb

Nechtěné (neúmyslné), iniciace vychází z vnějších podnětů, ale zavinění pádu může být přičítaná jak samotnému cvičenci, tak i jiné osobě či věci

Z vlastního zavinění

Cizího zavinění (Boreš, 2014, s. 30-31).

Pád nastane po narušení rovnovážného stavu tělesa. Samozřejmě je pro pád velice důležité působení gravitační síly. Jedním z faktorů ovlivňující stabilitu je velikost plochy opory. Jinými slovy to znamená, jak velkou částí těla se dotýkáme země. Z toho logicky vyplývá, že větší riziko pádu nastane, pokud stojíme na jedné noze apod. Dalším faktorem ovlivňující rovnováhu je rychlost pohybu. Pokud je pohyb prováděn rychleji, nebo pomaleji oproti obvyklé rychlost, tak je šance na pád větší. Posledním faktorem je práce s reakční silou. Pokud danému člověku hrozí pád, ale na daný pohyb zavčas zareaguje pohybem dolními nebo horními končetinami, předejde pádu (Reguli, 2008, s. 4).

1.2.3.2 Padání

Druhou fází pádové techniky je padání. Zde pády rozlišujeme dle výšky, ze které člověk padá:

• Volný pád (pád je z výšky vyšší než 152 m) • Pád z výšky (pád z výšky do 152 m) • Pád ze stoje (dopad po takovém pádu je na podložku poté, co ztratil rovnováhu)

Výška 152 metrů se určila experimentálně, jakožto nejvyšší výška, ze které můžeme uvažovat o pádu rovnoměrně zrychleném. Od pádu z výšky pod 152 metrů je odpor vzduchu tak velký, že se vyrovná se zrychlením pádu. Z toho vyplývá, že rychlost je

31 konstantní. U pádu z výšky pod 152 metrů zanedbáváme odpor vzduchu a mluvíme zde o pohybu rovnoměrně zrychleném.

Při volném pádu, člověk zůstane v takové poleze, kterou pád zahájil, nebo ji aktivní činností končetin a celého těla změnil. Po dobu pádu je možné padajícímu získat několik poloh:

• Vertikální (hlavou nebo nohama dolů) • Horizontální (čelem nebo zády dolů)

Nebo polohy přibližující se těmto dvěma polohám.

Dále rozlišujeme pád podle rotace:

• Pád s rotací • Pád bez rotace

Rotace může nastat kdykoliv během pádu a to z vnitřních (padající pohybuje končetinami, vyskočí s rotací,…), nebo vnějších sil (vítr, …).

Kontrolovaná pádová technika muže bezpochyby určit výsledek pádu. Ovšem toto tvrzení se týká především pádu ze stoje. U ostatních pádu na člověka působí příliš velké síly (Reguli, 2008, s. 4-6).

1.2.3.3 Dopad

„Deformace a destrukce těla v okamžiku dopadu se neřídí zcela podle zákonů mechaniky a fyziky, lidské tělo je značně elastické, má různý stupeň pružnosti a v těchto důsledcích se snižuje síla úderu a destrukce“ (Straus, 2004, s. 26). Třetí fází pádu je samotný dopad. Tato fáze je kritická, jelikož zde dochází k zranění částí těla, kdy měkké částí lidského těla naráží na zem či jiné překážky. Proto se v úpolech zabývají cvičenci především touto fází. Předcházející fáze jsou příčinou kontaktu a následující následkem. U přímých pádů, kde není možné pokračovat převratem, je důležité zaražení pažemi. Zaražení tlumí

32 intenzitu nárazu těla s podložkou. Důležitý je způsob zaražení. Dle Reguliho a Čihounkové (2014), je správnost a efektivita charakterizována:

• Rozložením sil na plochu • Rozložením sil v čase

1.2.3.4 Dopadová poloha

Polohu těla po dopadu můžeme rozlišit na dvě možnosti ukončení pohybu:

• Vleže (nebo jiné mimo postojové poloze) • Ve stoje

V mnoha případech je padající nucen ukončit pád vleže. Ve sportu je běžně, že po pádu sportovec plynule pokračuje v pohybu do stoje, aby mohl pokračovat v činnosti. Tato dovednost se především aplikuje v úpolech (Reguli, 2008, s. 7-8).

1.2.4 Systematika pádové techniky

Systematika pádových technik je členění pádů, podle určitých kritérií. Nejdůležitějším kritériem je směr pádu:

• Vpřed • Vzad • Stranou • Kombinované (směr se může během pádu změnit).

Dále rozlišujeme pády podle rotace kolem příčné osy ramen (často se tento pohyb vykytuje) a to na:

• S převratem • Bez převratu

Ojediněle můžeme vidět pád s převalem.

Poslední způsob členění je, zda-li je daný pád po dopadu tlumen. Úderem paže o podložku dochází k tlumení nárazu. Tento pohyb se nazývá zaražení, a proto je dělíme na pád:

• Se zaražením • Bez zaražení (Reguliho a Čihounkové, 2014).

Obr. 5 Systematika pádové techniky (Reguliho a Čihounkové, 2014)

1.2.5 Pádová technika v systematice úpolů

Definice úpolů:

„Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera“ (Reguli, 2007, s. 24).

I když primárním cílem úpolu je fyzický kontakt minimálně dvou osob, kdy je tento kontakt cílem, kterého chceme dosáhnout, pro pádovou techniku je důležitější druhá část definice. Pádová průprava a průpravná cvičení ve spojení s pády jsou nezbytná pro řadu

úpolových sportů (samozřejmě i pro MMA, kde jsou pády každodenní součástí tréninků). Samozřejmě některé pádové techniky se vyskytují i v jiných neúpolových sportech (např. volejbalový pád), ale nevěnují se jim tak intenzivně jako v úpolech (Leavit in Reguli, 2007, s. 24). Nejsou jen důležitou pohybovou dovedností, ale i prostředkem zatraktivění dané sportovní disciplíny. Například ve volejbalu považuje Roque in Reguli (2007, s. 10) pády, jako divácky nejatraktivnější části zápasu. Pády samozřejmě nejsou základní volejbalovou dovedností, avšak umožňují vybírání míče i v situacích, kdy by byl jinak soupeři uznán bod. Nejdůležitější součástí techniky se považuje udržení hybnosti těla při pádu a následné využití této hybnosti k opětovnému vstání a zaujetí pozice, ze které je hráč schopen reagovat na další herní situace.

Systematika úpolů je sestavena taxonomicky ze tří úrovní. V první úrovni jsou základní, nejjednodušší prvky, ve druhé jsou komplikovanější a ve třetí ty nejkomplikovanější prvky. Taxonomie postupuje dle didaktických zásad. V první úrovni jsou cvičení, která jsou průpravou pro další úroveň a ta je průpravou pro třetí (Obr. 6).

Obr. 6 Taxonomie úpolů (Reguli, 2007)

Průpravné úpoly jsou jednoduchá tělesná cvičení, která je možné cvičit zvlášť od jiných úpolů. Průpravné úpoly lze cvičit jak ve školní tělesné výchově, tak v různých sportech. Využívají se při rozvoji základních pohybových dovedností, ale především pro rozvoj pohybových předpokladů pro úpoly a sebeobranu. Průpravné úpoly rozdělujeme na základní úpoly a základní úpolovou techniku (Reguli, 2007, s. 24-25).

Pády samozřejmě nemají za příčinu pouze hod, strh či takedown, ale následují často po úderu, kopu či strčení. Při některých základních úpolech se také končí v pádu, například při rovnovážných cvicích (Reguli, 2007, s. 26).

V MMA se průpravné úpoly část využívají jako zahřátí organismu. U začátečníků obsahuje tréninková jednotka z větší části průpravné úpoly než u pokročilých, aby došlo k rozvoji pohybových dovedností a mohlo se dále navazovat složitějšími technikami.

1.2.6 Pády v MMA

Pády jsou nedílnou součástí MMA. Jediná technika, která primárně slouží k strhnutí protivníka na zem je takedown. Pádová technika se vyučuje hned na prvních hodinách. Je to základní předpoklad pro bezpečné zvládnutí technik. Didaktika technika bývá převzata ze sportů, kde jsou pády plně rozvinuty (judo). Často se stává, že MMA sportovci začínají u jiného úpolového sportu, ze kterého mají pádovou techniku zdokonalenou.

2. Cíl, výzkumné otázky, hypotézy 2.1 Cíl práce

Cílem práce je zjistit jaké pády a jejich četnost se objevují v zápasech MMA těžké váhy, v organizaci UFC. Analýza jednotlivých zápasů probíhala zpětně pozorováním videozáznamů. Výsledek práce ukáže, jaký pád se v zápasech této váhové kategorie vyskytuje nejčastěji v porovnání s ostatními druhy pádů. Dále je cílem zjistit nejčastější příčinu pádů. Zaměřím se i na konkrétní bojovníky, u kterých vyhodnotím pády a příčiny pádů.

To může v praxi ukázat, které pády by zápasnicí těžkých vah měli dokonale ovládat, aby předcházeli zraněním, která s tím souvisí.

2.2 Úkoly práce

Pro dosažení cíle práce byly stanoveny tyto úkoly:

1. Syntéza teoretických poznatků. 2. Vyhotovit záznamový arch, do kterého se budou zaznamenávat pády, které se vyskytnou v zápase. 3. Zanalyzovat zápasy a zapsat výsledky do záznamového archu. 4. Zjistit pomocí záznamového archu jaký pád se ve vybraném vzorku vyskytuje nejčastěji, ale i nejméně a proč. 5. Zjistit pomocí záznamového archu jaká je nejčastější příčina pádu ve vybraném vzorku. 6. Zjistit průměrnou dobu zápasů, které jsem analyzoval. 7. Zaměřit se na konkrétní zápasníky a vyhodnotit pády a příčinu pádů v zápasech, kterých se účastnili. 8. Vyhodnotit výsledky práce. 9. Konstatovat celkové závěry práce.

2.3 Výzkumné otázky

Výzkumná otázka 1: Jaký je nejvyskytovanější pád ve vybraném vzorku zápasníků, popřípadě jaké je další pořadí pádů?

Výzkumná otázka 2: Jaká je nejčastější příčina pádu ve vybraném vzorku?

Výzkumná otázka 3: Jaká je průměrná doba zápasu ve vybraném vzorku?

Výzkumná otázka 4: Jaká je četnost pádů u konkrétních zápasníků?

2.4 Hypotézy

Hypotéze 1: V MMA se nejvíce vyskytuje pád vzad, bez převratu.

Hypotéza 2: Nejčastější příčinou pádu je takedown. Cílem této techniky dostat protivníka na zem. Proto se vyskytuje nejčastěji. Jinou techniku, jak dostat soupeře na zem zápasníci netrénují.

Hypotéza 3: V těžké váhové kategorii se nejčastěji vyskytuje ukončení zápasu před vypršením časového limitu.

Hypotéza 4: Četnost pádů u bojovníků zaměřujících se na boj v postoji je nižší, oproti zápasníkům specializujícím se na boj na zemi.

3. Metodika práce 3.1 Charakteristika sledovaného vzorku

Pro účely praktické části diplomové práce byly vybrány zápasy zápasníků MMA těžké váhy, organizace UFC. Celkově je do výzkumu zařazeno 38 zápasníků. Tato váhová kategorie má svá specifika, stejně tak jako jakákoliv jiná. Do těžké váhové kategorie spadají zápasnicí ve váze od 93 kg do 120 kg. Zápasníci bojují podle pravidel UFC (viz kapitola 1.1.2.2). Všechny zápasy se odehrávají v oktagonu. Vybrané zápase se odehrávali v časovém rozmezí od 10. 5. 2015 do 2. 12. 2017.

3.2 Sledované prvky

Sledované prvky v této práci tvoří pády nebo pádová technika, které se budou vyskytovat v sledovaných zápasech MMA a jsou charakteristické pro těžkou váhovou kategorii v organizaci UFC u mužů. Předpokladem k zaznamenávání pádů bylo vytvoření tabulky, do které se budou jednotlivé pádové techniky zaznamenávat (Tab. 1).

Tab. 1 Záznamový arch

Tato tabulka vychází ze systematiky pádových technik podle Reguliho a Čihounkové (2014). Jen bylo nutné doplnit některé pády, které se vyskytují v MMA a nejsou zařazeny v základní systematice, protože vychází ze snahy ustát techniku bez pádu či setrvat na zemi co nejkratší dobu.

Záznamový arch byl doplňován o typy pádů či příčinu pádů, během sledování několika prvních zápasu, jelikož zde určité prvky chyběly. Jako například příčina pádu po uklouznutí a po strčení.

3.2.1 Rozlišení pádů

Pády rozlišujeme podle několika kritérií. Nejprve popíši vertikální část tabulky, kde se nachází směr pádů, rotace, zaražení a kontrola pádu.

3.2.1.1 Rozlišení pádu podle směru

Pády můžeme rozlišit podle směru pohybu padajícího na:

• Pád vpřed • Pád vzad • Pád stranou

3.2.1.2 Rozlišení pádů podle převratu

Pády můžeme rozlišit podle převratu:

• Pád s převratem • Pád bez převratu

3.2.1.3 Rozlišení pádu podle tlumení

Při provádění pádové techniky dochází k tlumení pádu, aby došlo k co největšímu rozložení sil na plochu dopadu. Pády tak dělíme na:

• Pád se zaražením • Pád bez zaražení

3.2.1.4 Vlastní upravení záznamového archu

Jak je výše uvedeno, do záznamového archu bylo nutno doplnit některé pády nebo okolnosti, které nejsou v základní systematice pádové techniky.

3.2.1.4.1 Kontrola pádu

V MMA dochází k tzv. knock outovým (KO) technikám, kdy jeden ze soupeřů ztrácí vědomí. Tento stav dochází buď po úderu na bradu, nebo na jinou část hlavy. Štursa (2012, s. 37) uvádí, že KO nastává jako otřes mozku s poruchou vědomí a ztrátou svalového tonu. Pří úderů na bradu (kam je většina úderů mířena) dochází k podráždění receptorů trojklaného nervu a retikulární formace kmene mozkového. Vzniká nadhraniční útlum mozkové kůry a nižších oddílů centrální nervové soustavy se ztrátou tonu svalstva a ztrátou vědomí. Z toho důvodu po silném úderu na bradu zápasník bezvládně a bez kontroly padá na zem. Dochází k otřesu mozku nebo jinému poranění lebky (Štursa, 2012, s. 37).

U těžkých vah dochází ke stavu, který je popsán výše, několikanásobně častěji než v lehčích váhových kategorií. Proto je u každého směru pádu i možnost pádu bez kontroly. Tyto pády jsou nebezpečné i kvůli sekundárním zraněním, která se stávají při nekontrolovatelném dopadu.

3.2.1.4.2 Pád vpřed na kolena

Pád vpřed často v zápasech MMA končí již na kolenech, jelikož bojovníci brání techniku, o kterou se snaží protivník. Kdyby měli pád vřed provést až do pozice lehu na břiše, dostali by se do velice nevýhodné pozice. Stejně tak se snaží minimalizovat dobu strávenou na zemi.

3.2.1.4.3 Pád vzad na hýždě

Stejně jak pád vpřed na kolena, tak pád vzad na hýždě, není dokončená technika pádu. Pád na hýždě často nastává u kraje oktagonu, kdy je jeden z bojovníků opřený zády o klec a při pádu není možné provést celou techniku pádu vzad. A tak jen sjede zády po oplocení až na hýždě. V prostoru tento pád nastane, když se bránící zápasník snaží techniku ustát, a tak dopadne na hýždě, což pro něj může být výhodnější polohou než dokončení pádu vzad.

3.2 Příčiny pádu

V horizontální části tabulky jsou uvedeny příčiny pádu.

3.2.1 Úder jako příčina pádu

Tato příčina pádu nastává po velmi razantních úderech směřovaných především na oblast hlavy. Dochází k velkému přenosu sil a tím vyvolané ztrátě rovnováhy následnému pádu. Může dojít k tzv. KO úderům, kdy zápasník zůstává na zemi a nepokračuje v boji, kvůli ztrátě vědomí. Pokud není úder tak tvrdý, nebo je tlumen krytem, dochází k dočasnému ochromení zápasníka. Úder může být směřován na jiné části těla. Tímto místem je často plexus solaris, kde dochází k tzv. „vyražení dechu“, což je zapříčiněno krátkodobým reflexivním zastavením srdce a dýchání (Štursa, 2012, s. 38). Úderem mířeným na žebra může dojít k zlomení žeber, což bývá příčina ukončení zápasu KO či TKO.

3.2.2 Kop jako příčina pádu

Kopem lze vyvinout větší sílu, než úderem. Kop navíc může být cílen na jakoukoliv část těla. Pokud je mířen na hlavu, žebra či plexus solaris, můžeme vyvolat stejné účinky jako úder (viz výše). Kopem mířeným na spodní končetiny, může dojít k podkopnutí a následným pádem. Útok kolenem se bere, jako technika kopu. Jelikož lze kolenem vyvinout velká síla, tak často dochází ke KO technikám, které jsou mířeny na hlavu, plexus solaris čí žebra.

3.2.3 Takedown jako příčina pádu

Jak vyplývá z názvu techniky v angličtině: take (vzít, brát,…) down (dolů) (Fronek, 2006), je cílem techniky takedown vyvolat pád („vzít dolů“). Právě proto předpokládám, že takedown bude nejčastější příčina pádu v zápasech.

3.2.4 Strčení jako příčina pádů

Strčení není technika, která se běžně objevuje během zápasu. Ani se ji zápasníci nikterak neučí nebo ji netrénují. Strčení je jeden z prvků, který jsem doplnil po sledování prvních zápasů. Nastává především, pokud jeden ze zápasníků ztratí rovnováhu a druhý se o něj

42 opře. Nebo může být využito nepovedené techniky, kdy se bojovník dostane opět mimo svou rovnováhu.

3.2.5 Uklouznutí jako příčina pádu

K uklouznutí dochází jen výjimečně. Nastává na vlhké podložce od potu nebo krve zápasníků. Pokud jsou na zápasišti vlhká místa, jsou mezi jednotlivými koly vysušena ručníky. K uklouznutí může dojít i bez příčiny protivníka. Stačí nešťastně použitá technika na vlhkém místě oktagonu.

3.3 Zápasy

Sledování proběhlo na 71 zápasech. Z toho 6 zápasů bylo vypsáno na 5 kol a zbylých 65 na 3 kola. Jednalo se zápasy mužů, v těžké váhové kategorii v organizaci UFC. Všechny zápasy se odehrávaly v oktagonu. Zápasy byly v relativně krátké časovém rozmezí, a to od 10. 5. 20015 do 2. 12. 2017.

3.4 Použité metody práce

K analýze zápasu a zjištění technik a četnosti jednotlivých pádových technik bylo použito nepřímé pozorování nahraných videozáznamů z digitálních kamer. Zápasy jsou online k dispozici na internetových stránkách https://www.mma-core.com/. Jelikož proběhla analýza zápasů, které byly vysílány pro širokou veřejnost, bylo u každého zápasiště velké množství kamer, aby bylo možno pozorovat zápas z nejlepšího možného úhlu pohledu. Proto nebyl problém rozklíčovat, o jaký pád se jedná, či jaká byla příčina pádu. Samozřejmě jsem se někdy dostal do situace, kdy nebylo na první pohled jasné, o jaký pád jde. Musel jsem si video pustit opakovaně.

4. Výsledky práce

Tím, že do této kategorie spadají bojovníci s váhou od 93 kg do 120 kg, tak se od nich nedá předpokládat mrštnost, hbitost a rychlost, jako v lehčích kategoriích. Na druhou stranu zde můžeme očekávat velkou sílu, kterou zápasníci umí vynaložit do provedení úderu, kopu či jiné techniky. Právě proto je očekáváno, že bude poměrně dost zápasů ukončeno před vypršením časového limitu. Stejně tak není předpoklad velkého množství pádů. V zápasech těžkých vah se očekává, že zápasy budou probíhat převážně v postoji. Bude docházet k výměně tvrdých úderů či kopů, které zapříčiní ukončení zápasu. Tito zápasníci se většinou snaží vyhnout boji na zemi, protože je to při jejich tělesné konstrukci opravdu fyzicky náročné. Ale samozřejmě jsou i výjimky např. Fabricio Werdum nebo Frank Mir, kteří jsou vyhlášení „zemaři“.

4.1 Doba zápasů

Bylo zanalyzováno celkově 71 zápasů, z toho 6 jich bylo vypsáno na 5 kolo. Průměrná doba všech zápasů je 9 minut a 6 sekund (směrodatná odchylka je 389, medián 492 a modus 900). To znamená, že průměrně sledované zápasy končí v 2. kole 4:06 s. Pokud bychom brali v potaz pouze zápasy vypsané na 3 kola, tak průměrná délka zápasu je 501 sekund. Tříkolové zápasy tedy končí průměrně v 2. kole 3:21 (směrodatná odchylka je 332 medián 473 a modus 900). Zápasy vypsané na 5 kol průměrně trvají 1039 sekund, končí v 4. kole 2:19 (směrodatná odchylka je 583, medián 1399 a modus 1500).

Z celkové počtu 71 zápasů, jich bylo 48 ukončeno před vypršením časového limitu a 23 muselo být rozhodnuto až na body (po vypršení limitu). To znamená, že cca 2/3 zápasů bylo ukončeno před vypršením časového limitu.

4.2 Vyhlášení výsledku zápasů

Ze 71 sledovaných zápasů byl výsledek u 23 vyhlášen po vypršení časového limitu, tím pádem rozhodlo udělení bodů bodovými rozhodčími. 11 utkání skončilo vzdáním se jednoho z bojovníků. Vzdání se (v originále tap out) je většinou zapříčiněno škrcením, kdy se stihne škrcený zápasník vzdát ještě před ztrátou vědomí, nebo páčením některého z kloubů. 21 zápasů bylo ukončeno TKO (technické KO), což znamená ukončení zápasu rozhodčím. TKO nastává například při ztrátě vědomí při škrcení, zlomení páčené kosti či kloubu, po těžkém úderu nebo kopu, kdy nedojde ke KO, ale jen k ochromení soupeře.

15 zápasů skončilo KO. 1 zápas byl vyhlášen no contest. Týkalo se to zápasu Blaydes vs Milstead na UFC Fight night 104. Došlo k zranění pravého kolene při takedownu. Zraněným zápasníkem byl Milstead, k zranění došlo v 2. kole. Milstead musel odstoupit ze zápasu (Morgan, 2017).

4.3 Počet pádů

V celkovém množství 71 zápasů se vyskytlo 187 pádů. To vychází 2,6 pádu na jeden zápas z vybraného vzorku. Tento počet pádů je dán charakterem boje v těžké váhové kategorii, kde se nevyskytujete tolik pokusů dostat protivníka na zem, jelikož je to pro tyto zápasníky velice fyzicky náročné. A postrádají rychlost a hbitost jako v lehčích kategoriích. Je velká škoda, že zatím nemohu porovnat tyto výsledky s jinou váhovou kategorií, například s polotěžkou (do 93 kg). Tato kategorie je těžké váze nejpodobnější, avšak podle mého názoru, zde budou velké rozdíly i v četnosti pádů.

Tab. 2 Četnost pádů celkem

4.4 Nejvyskytovanější pád

Pokud rozdělíme pády do základních tří kategorií (pád vpřed, vzad a stranou), tak se dá říci, že nejčastěji se vyskytuje pád vzad (88 krát), pád vpřed nastal celkově 52 krát a poslední pád stranou 47 krát. Ovšem pro tento výzkum je důležitější jaký konkrétní pád se vykytuje nejčastěji. A tím je pád vzad, bez převratu, bez zaražení.

4.4.1 Pád vzad, bez převratu, bez zaražení (po technice takedown)

Nejvyskytovanějším pádem je jednoznačně pád vzad, bez převratu, bez zaražení, který nastal po technice takedown. Tento pád se vyskytl 39 krát. Pád jako takový se vyskytl 43 krát. Jak jsem očekával, pád se vyskytuje suverénně nejčastěji. Příčina je z logického důvodu. Jelikož zápasníci v postoji stojí v základní poloze čelem k sobě, aby sledovali případný útok protivníka. Přímý útok a případný pád nastává směrem vzad. Rotace nenastává, jelikož by se obránce mohl dostat do nevýhodné polohy. Stejně tak nenastává zaražení, jelikož by obránce spustil paže podél těla, čímž by se odkryl a mohlo by dojít k následným úderům. Nebo se drží protivníka, aby byl soupeři co nejblíž a neměl prostor k úderům. V některých případech obránce nestihl zaražení provést z důvodu velké rychlosti útoku. Dle mého názoru, se tento pád nejčastěji vyskytuje i v jiných váhových kategoriích, ale bohužel není možné srovnání s jinými výzkumy v těchto vahách.

Obr. 7 Pád vzad, bez převratu, bez zaražení (po technice takedown) (Singel leg takedown, 2017)

4.4.2 Pád vpřed, na kolena (po technice takedown)

Druhým nejvyskytovanějším pádem pád vpřed, na kolena. Společně s pádem stranou, bez převratu, se zaražením nastal 17 krát. Avšak pád jako takový se vyskytl 36 krát. Pád vpřed, na kolena není klasickým pádem, který se vyskytuje v didaktice pádové techniky. Ovšem nastává z logického důvodu velice často. Tím důvodem je, že obránce se snaží

útok ubránit za každou cenu. Z toho důvodu sníží těžiště, čímž se může dostat až na pozici na kolena. Pokud se útočník dostane obětí zezadu, tak se velice často snaží strhnout, nebo podrazit svého protivníka vpřed. A ten se nejčastěji dostane právě na kolena.

4.4.3 Pád stranou, bez převratu, se zaražením (po technice takedown)

Pád stranou, bez převratu, se zaražením nastal 17 krát (stejně jak výše uvedený pád). Ale pád samotný 27 krát. Podle mého názor se tento pád vyskytl tak často, jelikož se obránce snaží ubránit útok, čímž se vytočí z osy a nastane pád stranou. Zaražením se obránce pomáhá ztlumit náraz při dopadu na zem. Zaražení probíhá pouze jednou paží.

Obr. 8 Pád stranou, bez převratu, se zaražením (Kevjack 115, 2010)

4.4.4 Pád vzad na hýždě (po technice takedown)

Vhodné je zmínit i čtvrtý nejvyskytovanější pád, a to je pád vzad, na hýždě. Tento pád se vyskytl celkově 14 krát. Pád jako takový 22 krát. Stejně jako pád vzad, na kolena, to není klasická pádová technika. Tento pád nejčastěji nastává u klece, kdy je obránce opřed zády o klec. Většinou dochází k podtržení a následnému pádu na hýždě. Jelikož obránci okraj oktagonu nedovolí dokončit pohyb vzad (viz obr. 9).

Obr. 9 Pád vzad na hýždě (po technice takedown) (UFC 220, 2018)

4.4.5 Pád bez kontroly

Pád bez kontroly nastává po velice tvrdých úderech či kopech. Ze všech 71 zápasů nastal nekontrolovaný pád celkem 14 krát. Jak je psáno výše, tento pád je nebezpečný kvůli sekundárním úrazům, které hrozí při dopadu. Jakmile nastane tento pád, bývá zápas posléze ukončen hlavním rozhodčím, jelikož zápasník není schopen pokračovat v boji. Ze 14 nekontrolovaných pádů, 2 nastaly po kopu a zbylých 12 po úderu. Podle mého názoru se nekontrolované pády vyskytují nejčastěji právě v těžké váhové kategorii, jelikož zde bojovníci vynaloží nejsilnější úder či kop.

4.4.6 Nejméně vyskytované pády

Nejméně se vyskytl pád vpřed, s převratem se zaražením a pád vzad s převratem se zaražením. Oba tyto pády jsem zaregistroval pouze 1 krát, a to nebereme vůbec v potaz příčinu pádu. Tak nízký výskyt těchto pádů vyplývá z nevýhodné polohy, do které se bojovník dostává, pokud provádí převrat. Ve fázi převratu se otáčí zády k soupeři, čím se ohrožuje a nemá přehled nad soupeřem.

4.5 Příčiny pádů

Jako jednoznačně nejčastější příčinnou pádu je dle grafu 1 takedown. Z celkového počtu 187, byla příčina pádů takedown v 120 případech (viz graf 1). Tento byl očekáván.

Příčiny pádů

140

120

100

0 Po úderu po kopu takedown po strčení po uklouznutí

Obr. 10 Příčiny pádů

Takedown je jediná technika, kterou bojovníci trénují, jak dostat soupeře na zem. U ostatních příčin je pád až sekundární následek jiné techniky nebo nešťastné náhody (uklouznutí). Proto je takedown zastoupen v tak vysoké míře oproti jiným příčinám.

Zajímavý je relativně vysoký počet pádu po úderu (celkem 40 krát). V těžké kategorii jsou vyvinuty velice silné údery, proto může být zápasník velice otřesen, čemuž následuje pád. Pád po kopu nastal pouze 10 krát. 11 krát bylo příčinou vzniku pádu strčení, což je více, než jsem očekával. Nejedná se o techniku, kterou by se zápasníci učili. Spíše vyplyne z vývoje zápasu při nepovedené technice či nekoordinovanosti pohybů jednoho ze zápasníků. Pád po uklouznutí nastal 6 krát, což je také vyšší číslo než jsem očekával. Tento pád vzniká po uklouznutí na mokré podložce. Mokrá je většinou od potu nebo krve. Při uklouznutí hrozí nebezpečí úrazu měkkých tkání lidského těla.

4.6 Výsledky pádů u konkrétních bojovníků

Při hodnocení výsledků se nebudeme zaobírat pouze celkovými čísly, které vyplynuly ze zápasů vybraného vzorku, ale i výsledky u konkrétních bojovníků. V hodnocených zápasech se celkové vyskytlo 38 zápasníků. Zaměříme se na ty bojovníky, kteří jsou známí svým typickým stylem. Většina z nich jsou typičtí „postojáři“. Ale najdou se zde výjimky, kteří jsou naopak proslulí bojem na zemi. Konkrétně se zaměříme na tyto bojovníky: Mark Hunt (postoj), Fabricio Werdum (zem, BJJ) a Francis Ngannou (postoj).

4.6.1 Mark Hunt

Mark Hunt pochází z Nového Zélandu, jeho přezdívka zní Super Samoan. Ze začátku kariery se věnoval kickboxu. Roku 2001 vyhrává sérii K-1 World Grand Prix. Poté začal zápasit v MMA v japonské organizaci PRIDE. V roce 2010 podepsal smlouvu s UFC. Marka Hunta je typickým bojovníkem, který se soustředí na postoj (UFC, 2015). To je především dáno jeho kickboxerskou historií. Ovšem je znám i kvalitní obranou proti takedownům. Ve výzkumu se vyskytuje celkem 4 krát. V jeho zápasech se vyskytlo celkem 10 pádů, ovšem je nutné dodat, že 8 z nich, bylo v zápase s Stipem Miocicem. 8 pádů bylo zapříčiněno takedownem. Tyto pády nastaly právě v zápase s Miociem, který je známý svou komplexností. V ostatních třech zápasech nastaly pouze 2 pády. A to po úderu a po kopu. To je typické pro zápas v postoji, kde dochází k tvrdým úderům a kopům.

Tab. 3 Četnost pádů (Mark Hunt)

4.6.2 Fabricio Werdum

Fabricio Werdum pochází z Brazílie. Není úspěšný pouze v MMA, je dvojnásobný světový šampionem v grapplingovém turnaji ADCC a evropský šampion v BJJ. Dále je držitelem černého pásu v judu, thai boxu a BJJ. V MMA je známým „zemařem“, kde pravidelně vyhrává po nasazení páky či škrcení (UFC, 2015). Ve výzkumu se objevil celkem v 5 zápasech. Vyskytlo se zde 18 pádů. Průměr ze všech zápasů je 2,6 pádu na utkání. V zápasech, kde se vyskytuje Werdum tento průměr činí 3,6 pádu na zápas. Což je nadprůměr. Nejčastější příčinou pádu je takedown. Touto technikou se snaží dostat protivníka na zem, kde může využít technik z BBJ či juda.

Tab. 4 Četnost pádů (Fabricio Werdum)

4.6.3 Francis Ngannou

Francis Ngannou má francouzské a kamerunské občanství. K MMA se dostal přes box. První zapas v UFC měl v roce 2015. Proslavil se nejtvrdším úderem, který člověk dokázal vyvinout (viz kapitola 1.1.6). Tím, že má nejtvrdší úder na světě, často vyhrává zápasy. O tom svědčí 2 pády vzad bez kontroly následkem úderu. Ty nastávají právě po tvrdých úderech a ukončují zápasy. Celkový počet pádu v zápasech, kde nastoupil Ngannou je 7 ze 4 zápasů. Což znamená 1,75 pádu na zápas. To je podprůměr, jelikož průměrný počet pádů ve všech zápasech je 2,6. Vypovídá to charakteru zápasů, ve který nastupuje. Odehrávají se v postoji, kde dochází k tvrdé výměně úderů a kopů (stejně jako u Marka Huntu).

Tab. 5 Četnost pádu (Francis Ngannou)

5. Diskuze

Výsledky výzkumného šetření vedou k následujícím myšlenkám a závěrům. Ve vybraných zápasech MMA, v těžké váhové kategorii se nevyskytují pády ve velké míře. Bohužel není možné srovnání s podobnými pracemi. Byly vytvořeny výzkumy z jiných úpolových sportů, kde by porovnání ztrácelo smysl, jelikož se jedná o rozdílné sporty, založené na odlišných principech a pravidlech. Tyká se to hlavně juda, kde se zkoumají především pády v tréninkové jednotce (Boreš, 2014).

Nejčastěji se vyskytující pád je pád vzad bez převratu, bez zaražení a druhým pádem je pád vpřed, na kolena. Pád vzad bez převratu, bez zaražení je nejčastějším pádem, jelikož nejčastěji dochází k útokům na protivníka přímo zepředu. Z toho logicky plyne, že nastává pád přímo vzad. Pád na kolena není klasickým pádem, která by se vyučoval v rámci pádové techniky. Dochází k němu z plynutí boje, kdy se obránce snaží snížit těžiště, aby byl stabilnějším, ovšem poté č asto dojde k podmetu nebo strhu onoho bojovníka právě na kolena. Navíc z pozice na kolenou se stále dá dobře reagovat na útoky protivníka, popřípadě je možné rychle vstát opět do postoje a pokračovat v boji.

Bylo by zajímavé zanalyzovat zápasy lehčích váhových kategorií (především polotěžké a střední) v UFC a porovnat je s výsledky. Dalo by se očekávat, že by se v těchto vahách vyskytovaly pády častěji. Na druhou stranu by se mnohem méně vyskytly pády zapříčiněné úderem nebo kopem, protože tyto příčiny jsou charakteristické pro těžkou váhovou kategorii. Ještě zajímavější by bylo porovnat výsledky s nejlehčí váhovou kategorií (muší váha, do 56 kg).

Analyzovalo se 71 zápasů, které probíhaly v období od 10. 5. 2015 do 2. 12. 2017. Počet 71 zápasů je dostatečný, aby měl vypovídající hodnotu a výzkum byl validní. Jelikož se jedná o výzkum zápasů, které se uskutečnily v rozmezí posledních cca 3 let, tak výsledky vypovídají o moderním pojetí MMA. Pokud bychom dělali stejný výzkum zápasů, které se uskutečnily v dřívější době, tak by výsledky byly zcela jistě odlišné. Stejně tak, jak se vyvíjí jiné sporty, vyvíjí se i pojetí boje v MMA. Snaha zatraktivnit tento sport je zcela zřejmá. Vedení UFC stále upravuje pravidla, aby tento sport přilákal stále více diváků. Například hlavní rozhodčí jsou nabádání k tomu, aby minimalizovali neaktivní dobu, strávenou zápasníky na zemi. Pokud jsou zápasníci na zemi a očividně

53 nemají snahu aktivně pracovat, dojde k zastavení zápasu hlavním rozhodčím, postavením obou bojovníků a dále se pokračuje v boji v postoji.

Výsledky této práce by mohly být ovlivněny, kdyby se ve vybraných zápasech vyskytovali stále stejní bojovníci, či bojovníci se stejným stylem boje. Vybraných zápasů se zúčastnilo 38 různých sportovců. Což by měl být dostatečný počet. Proto tato situace nenastala.

5.1 Odpovědi na výzkumné otázky

Výzkumná otázka 1: Jaký je nejvyskytovanější pád ve vybraném vzorku zápasníků, popřípadě jaké je další pořadí pádů?

Nejvyskytovanějším pádem je pád vzad bez převratu, bez zaražení. Tento pád se vyskytl 39 krát. Pád jako takový se vyskytl 43 krát.

Druhým nejvyskytovanějším pádem je pád vpřed, na kolena. Spolu s pádem stranou, bez převratu, se zaražením nastal 17 krát. Ovšem pád jako takový se vyskytl 36 krát.

Čtvrtý nejvyskytovanější pád je pád vzad, na hýždě. Tento pád se vyskytl celkově 14 krát. Pád jako takový 22 krát.

Nejméně se vyskytl pád vpřed, s převratem se zaražením a pád vzad s převratem se zaražením. Oba tyto pády se ve vybraných zápasech vyskytly jen jednou. Je zde jasný důvod, proč se tyto pády vyskytují nejméně. Převrat je velice účinná metoda, jak minimalizovat zranění, jelikož padající osoba plynule pokračuje v pohybu, přičemž nedochází k tvrdému nárazu na podložku. Náraz (nebo dopad) je riziková fáze pádu. Ovšem v průběhu převratu se padající zápasníky dostává do nevýhodné polohy, kdy se otáčí soupeři zády a nemá přehled o jeho pohybu.

Výzkumná otázka 2: Jaká je nejčastější příčina pádu ve vybraném vzorku?

Nejčastější příčinou pádu je takedown, z celkového počtu 187 pádu se vyskytl jakožto příčina 120 krát. Touto otázkou se i potvrdila hypotéza 2.

Výzkumná otázka 3: Jaká je průměrná doba zápasu ve vybraném vzorku?

Ze 71 zápasů jich 48 bylo ukončeno před vypršením časového limitu, zbylých 23 zápasů bylo ukončeno až po vypršení doby střetnutí. To znamená, že cca 2/3 zápasu je ve vybraném vzorku ukončeno před časovým limitem. Průměrná doba všech zápasů je 9 minut a 6 sekund (směrodatná odchylka je 389, medián 492 a modus 900). Toto by mohla být velice důležitá informace pro zápasníky těžkých vah. Měli by vzít v potaz, že většina zápasů končí v tomto čase. Samozřejmě nemůžou spoléhat na to, že zápas bude ukončen koncem druhého kola. Pak by jim nezbyly síly na zbytek zápasu. Takovou situaci je kolikrát možno vidět i v jiných váhových kategoriích, kdy si zápasníci špatně rozvrhnout síly a v posledních kolech jim nezbydou.

Výzkumná otázka 4: Jaká je četnost pádů u konkrétních zápasníků?

Výzkum se zaměřil na tři bojovníky, kteří jsou známí stylem boje. Je to Fabricio Werdum (judo, BJJ), Mark Hunt (postoj) a Francis Ngannou (postoj). U Werduma se vyskytlo 18 pádů (průměr na zápas č iní 3,6 pádu), u Hunta 10 pádů (2,5 pádu na zápas) a v zápasech, kde bojoval Ngannou, 7 pádů (1,75 pádu na zápas). Důležité je podotknout, že průměrný počet pádů v jednom zápase v mém výzkumu je 2,6 pádu. Z toho lze vyvodit závěr, že bojovníci, kteří začínali v úpolech, kde se bojuje jen v postoji (box, kickbox, muay thai,…) se logicky vyhýbají boji na zemi a zaměřují se především na postoj. Na druhou stranu bojovníci vycházející z komplexních úpolů nebo z takových, kde se upřednostňuje boj na zemi (BJJ, judo, wrestling, grappling,…) se snaží protivníka dostat na zem a zde používat techniky z těchto sportů. Z toho důvodu je důležité před každým zápasem zanalyzovat dovednosti svého soupeře, aby se daný bojovník připravil na to, co ho čeká.

6. Závěr

Celkem bylo sledováno a zaznamenáno 71 pádů v zápasech mužů, v organizaci UFC, v těžké váhové kategorii. V těchto zápasech nastalo 187 pádů, což vychází 2,6 pádu na zápas. Pokud bychom se soustředili jen na konkrétní zápasníky a jejich zápasy, tak se potvrdilo, že u zápasníků, kteří se specializují na postoj je pádů méně (Hunt, Ngannou). A naopak u zápasníků, kteří se zaměřují na boj na zemi, kde používají škrcení, páky,…, tak zde je pádů nadprůměrně, jelikož se snaží soupeře dostat na podlahu (Werdum), kde mohou používat techniky z disciplín, na které se specializují (judo, BJJ).

Nejčastěji vyskytujícím se pádem je pád vzad, bez převratu, bez zaražení zapříčiněný technikou takedown, druhým nejčastějším pádem je pád před na kolena, opět po technice takedown.

Nejčastější příčinou pádu je takedown. Tuto informaci si samozřejmě všichni bojovníci uvědomují, proto hodně trénují obranu proti takedownům. Tím se snaží vyhnout zápasu na zemi. Například Mark Hunt je znám, že v posledních letech se hodně připravuje na obranu proti takedownům, proto je velice těžké jej dostat na zem. Nejpoužívanější obranou proti takedownům je takzvaný sprawl, kdy dojde k rychlému snížení těžiště těla a zároveň hození nohou vzad. Sprawl se hodně trénuje, především reakce na útok a rychlé provedení techniky.

Právě z výše popsané příčiny pádů, bych zápasníkům doporučil do praxe trénovat obranu proti takedownům. Je předpoklad, že pádovou techniku mají tito bojovníci excelentně naučenou, proto je zbytečné se dále zaměřovat na výcvik pádové techniky jako takové. Maximálně je možné zahrnout pádovou techniku do rušné části tréninkové jednotky, kde dochází k zahřátí organismu a přitom by došlo k opakování již zaběhlým návykům.

Hypotézy, které byly uvedeny v kapitole 2.4, se potvrdily, jak jsem očekával. Nejčastějším pádem je pád vzad, bez převratu. Nejčastější příčinou pádu je takedown. To je dané především tím, že jiná technika jak dostat soupeře na zem než takedown se v MMA nepoužívá. Do technik takedown se řadí i různé podmety, podrazy, strhy, …

Průměrná doba pozorovaných zápasů je 9 minut a 6 sekund. To znamená, že průměrně zápas končil v 2. kole 4:06 s. Mnoho zápasníků v této váhové kategorii očekává konec dříve, než před vypršením limitu. Proto se nezřídka stává, že v posledním kole nemají

56 zápasníci dostatek sil a bývá to pro ně samotné velký boj vydržet do ohlášení konce zápasu (jako příklad můžeme uvést zápas Miocic vs Ngannou na UFC 220).

Pádová technika je základ, který se učí, jakmile daný sportovec začíná se sportem, u kterého se pády vyskytují. U MMA tomu samozřejmě není jinak, proto je možné vidět bezchybnou pádovou techniku a nemělo by těmto zápasníkům hrozit nebezpečí úrazu při pádu. Proto jsem na vybraných zápasech neviděl žádné zranění spojené s pádem. Největší riziko hrozí, pokud nastává pád, kteří zápasníci nemají zautomatizovaný a mohou se dostat do pozice, kde hrozí úraz. Nejnebezpečnější pády jsou bez kontroly, jelikož zápasník nekoordinuje pohyby a může dojít k sekundárním úrazům při dopadu.

V této práci jsem si vytyčil cíl, zjistit jaké pády se vykytují a jejich četnost ve vybraném vzorku. Dále bylo cílem zjistit nejčastější příčinu pádů. Tyto cíle a úkoly byly splněny.

Použitá literatura

1. BALON, Marek. Úroveň motivace zápasníků Mixed Martial Arts ke cvičení, Brno, Masarykova univerzita, 2016. 2. BOREŠ, Jiří. Technika a výskyt pádů u vybraného úpolového sportu. Brno, Masarykova univerzita, 2014 3. CRUDELLI, Chris. Cesta bojovníka: bojová umění a bojové techniky z celého světa. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2248-4. 4. DIMIC, Mickey a Christopher MILLER. Mixed martial arts unleashed: mastering the most effective moves for victory. New York: McGraw-Hill, 2009. ISBN 978-0-07- 159890-3. 5. FRONEK, Josef. Velký anglicko-český slovník. Praha, Leda, 2006. ISBN:80-7335- 022-X. 6. GERRARD, David F. The use of padding in rugby union: An overview. SportsMed, 1998. 7. GRMELA, Martin. Vývoj a současný stav Mixed Martial Arts v České republice, Brno, Masarykova univerzita, 2012 8. HRABEC, Václav. Tréninkové programy v Mixed Martial Arts, Brno, Masarykova univerzita, 2014. 9. CHARVÁT, Augustin a KUČERA Miroslav. Sportovní traumatologie. Praha, Czechoslovakia: Olympia, 1977. 10. KUDLÁČEK, Martin. Aplikované pohybové aktivity pro osoby s tělesným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1655-7. 11. MALČÍK, Vojtěch. Úpolové disciplíny na starořeckých olympijských hrách. Brno, Masarykova univerzita, 2011. 12. MASARYK, Matúš. Ekonomická náročnost cvičení Mixed Martial Arts v České republice, Brno, Masarykova univerzita, 2014. 13. PAVELKA, Radim a Jaroslav STICH. Vývoj bojových sportů. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2018-3. 14. PENN, B. J., Glen CORDOZA a Erich KRAUSS. Mixed martial arts: the book of knowledge. California: Victory Belt Publishing, 2007. ISBN 978-0-9777315-6-5. 15. REGULI, Zdenko, Vít MICHAL a Jitka CHVÁTALOVÁ. Prevence úrazů výukou pádové techniky. Brno, Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5614-5.

16. REGULI, Zdenko. Biomechanická struktura pádových technik. Brno, Masarykova Univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4716-7. 17. REGULI, Zdenko. Diagnostika vybraných modelů pádových technik Brno: Masarykova univerzita, 2007. 18. ROQUE, Elaine et al. AAF Volleyball coachuing manual. Los Angeles: Amateur Athletic Foundation, 2001. 19. STRAUS, Jiří. Biomechanika pádu z výšky. Vydavatelství PA, Praha. 2004 ISBN 80- 7251-149-1 20. ŠTURSA, Vojtěch. Fyziologická charakteristika a zdravotní problematika boxu. Brno: Masarykova Univerzita, 2012. 21. WEINMANN, Wolfgang. Lexikon bojových sportů: od aikida k zenu. Praha: Naše vojsko, 2010. ISBN 978-80-206-1138-3.

Internetové zdroje

1. BUREŠ, Jiří. Fyzikální tabulky [online]. Libra © 2002 [Cit. 22. 12. 2017]. Dostupné na: http://www.converter.cz/tabulky/index.htm 2. LEAVIT, F. J. Can martial arts falling techniques prevent injuries? In Inj. Prev. 2003, Dostupné na: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1730991/. 3. MILLS, George. UFC monster Frances Ngannou breaks WORLD RECORD for hardest punch EVER thrown. Daily Star, [online]. Publikováno 1. 12. 2017, [Cit. 3. 1. 2018]. Dostupné na: https://www.dailystar.co.uk/sport/ufc/664050/UFC- 218-Frances-Ngannou-world-record-punch-hardest-ever-Alistair-Overeem- video. 4. MMA v ČR [online] © 2012 [Cit. 5. 1. 2018] Dostupné na: http://www.mmaa.cz/co-je-mma 5. MORGAN, John. Gentle giant Curtis Blaydes not happy with injuring foe at UFC Fight Night 104, MMA Junkie [online]. Publikováno 5.2 2017 [Cit. 1. 3. 2018]. Dostupné na: http://mmajunkie.com/2017/02/gentle-giant-curtis-blaydes-not- happy-with-injuring-foe-at-ufc-fight-night-104. 6. PAVELKA, Radim a Jaroslav STICH. Mixed martial arts [online]. MMA ©2014 [Cit. 23. 12. 2017]. Dostupné na:

http://web.ftvs.cuni.cz/elstudovna/MMA/uvod.html, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, ISBN 978-80-87647-10-3 7. REGULI, Zdenko, Jitka ČIHOUNKOVÁ. Pádová technika [online]. IMPACT © 2012–2014 [Cit. 28. 12. 2017]. Dostupné na: http://www.fsps.muni.cz/impact/padova-technika/uvod/, Masarykova univerzita, Brno, ISBN 978-80-210-7319-7. 8. RIZIN FIGHTING FEDERATION [online]. RIZIN Copyright 2015. [Cit. 22. 12. 2017]. Dostupné na: http://www.rizinff.com/en/ 9. The official website of the Ultimate Fighting Championship. [online]. UFC ©2001-2015. [Cit. 21. 12. 2017]. Dostupné na: http://www.ufc.com/discover/ 10. VILLINES, Zawn. The most common Slip and Fall Injuries. Spinal cord.com [online]. Publikováno 9. 11. 2016, [Cit. 23. 1. 2018]. Dostupné na: https://www.spinalcord.com/blog/the-most-common-slip-and-fall-injuries. 11. WHO. Global report on falls prevention in older age. Geneva, Switzerland: World Health Organization, 2008. ISBN 9789241563536. 12. UFC 1 Wikipedia [online]. Publikováno 28. 1. 2015 [Cit. 17. 3. 2018]. Dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/UFC_1. 13. Singel leg takedow [online]. Publikováno 25. 8. 2017 [Cit. 17. 3. 2018]. Dostupné na: http://www.crosstrain.in/ground-game-2-wrestling-single-leg-takedown/. 14. Kevjack 115. Antonio Rogerio Nogueira: I did more damage, Ryan Bader did more takedowns in UFC 119 fight. [online]. Publikováno 29. 9. 2010 [Cit. 17. 3. 2018]. Dostupné na: https://www.mmamania.com/2010/9/29/1720769/lil-nog- feels-that-the-ufc-worships-takedowns 15. UFC 220 [online]. Publikováno 21. 1. 2018 [Cit. 17. 3. 2018]. Dostupné na: http://arabic.sport360.com/article/%D8%A7%D9%84%D8%B9%D8%A7%D8 %A8%D9%82%D8%AA%D8%A7%D9%84%D9%8A%D8%A9/ufc/604114/ %D8%AA%D8%B9%D8%B1%D9%81-%D8%B9%D9%84%D9%89- %D9%86%D8%AA%D8%A7%D8%A6%D8%AC- %D9%85%D9%88%D8%A7%D8%AC%D9%87%D8%A7%D8%AA- %D8%B9%D8%B1%D8%B6-ufc220.