MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Bc. Jan ŠŤÁSEK

PROBLEMATICKÁ AUTONOMIE? VÝVOJ GRÓNSKO-DÁNSKÝCH VZTAHŦ

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Petr Daněk, Ph.D. ______

Brno 2011

Jméno a příjmení autora: Bc. Jan Šťásek Název diplomové práce: Problematická autonomie? Vývoj grónsko- dánských vztahů Název diplomové práce anglicky: Contentious Autonomy? Development of Greenland-Danish Relations Studijní program: Geografie, magisterský studijní program Studijní obor (směr), kombinace oborů: Regionální geografie a regionální rozvoj

Školitel: RNDr. Petr Daněk, Ph.D. Rok obhajoby: 2011

Anotace Vývoj grónsko-dánských vztahů ovlivnilo mnoho procesů. Důleţitost spatřuji v přebírání pravomocí grónskou vládou od dánské strany, které popisuje tato práce. V současnosti je nejmarkantnějším rysem vztahu obou zemí finanční závislost Grónska na Dánsku, jejíţ důvody tato práce rovněţ obsahuje. Budoucí vývoj statutu Grónska skýtá několik moţností. Všechny tyto varianty moţného rozvoje Grónska ovlivní vývoj v podobných autonomních územích. Jednou z nejdiskutovanějších moţností je nezávislost. Annotation There were a lot of processes that influenced the development of Greenland-Danish relations. In my view, the importance plays the assuming of authority by Greenland government from Danish side which the thesis deals with. Nowadays, the most noticeable feature of both countries is the financial dependence of Greenland on Denmark. Moreover, this thesis also refers to these reasons. The future development of Greenland opens several possibilities. All of these options of possible development of Greenland will influence the development at similar autonomous territories. One of the most discussed possibilities is independence.

Klíčová slova v češtině: Grónsko-dánské vztahy, autonomie, samospráva, přebírání pravomocí, nezávislost, grónská vláda Klíčová slova v angličtině: Greenland-Danish relations, autonomy, self- government,overtaking authority, independence, Greenland government

Masarykova univerzita

Přírodovědecká fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Student: Jan Šťásek

Studijní program: Geografie a kartografie

Studijní obor: Regionální geografie a regionální rozvoj

Ředitel Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje diplomovou práci s tématem:

Problematická autonomie? Vývoj grónsko-dánských vztahŧ

Contentious Autonomy? Development of Greenland-Denmark Relations

Zásady pro vypracování: Cílem práce je přiblíţení diskuse o postavení Grónska v rámci Dánského království. Osnova: 1. Diskuse literatury o vztazích mezi Grónskem a Dánskem. 2. Metodika práce (diskuse sekundárních pramenů, analýza tisku, moţnost vlastního kvalitativního výzkumu). 3. Teoretické přístupy k chápání "autonomie" v mezinárodních vztazích. 4. Historie vývoje vztahů mezi Grónskem a Dánskem. 5. Přehled současné diskuse o reformě/změně autonomie Grónska (představení názorů více stran). 6. Komparace vztahu Grónsko - Dánsko s jinými typy vztahu mezi "mateřskou zemí" a zámořskými územími, z hlediska mezinárodních vztahů (např. Francie – zámořské departmenty, Kanada - Nunavut). 7. Scénáře budoucího vývoje grónsko-dánských vztahů, a jejich důsledky (pro ţivot v Grónsku i Dánsku; moţnost srovnání s vývojem v Kanadě před a po udělení autonomie pro Nunavut). 8. Reflexe diskuse o reformě vztahu z pohledu obyvatel (vlastní průzkum - zaloţený buď na rozhovorech s obyvateli nebo analýze tisku). 9. Závěr - shrnutí hlavních poznatků.

Rozsah grafických prací: podle potřeby Rozsah průvodní zprávy: cca 70-80 stran

Seznam odborné literatury: Loukacheva, N. (2007) The Artic Promise. Legal and Political Autonomy of Greenland and Nunavut. Toronto: University of Toronto Press. Petersen, R. (1995) Colonialism as seen from a former colonized area. Madison: University of Wisconsin Press.

Vedoucí diplomové práce: RNDr. Petr Daněk, Ph.D. Podpis vedoucího práce: ...... Datum zadání diplomové práce: září 2009

Datum odevzdání diplomové práce: do 15. května 2011

RNDr. Vladimír Herber, CSc.

pedagogický zástupce ředitele ústavu

Zadání práce převzal(a): ...... dne ......

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Petr Daněk, Ph.D. a uvedl jsem v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a zdroje.

V Brně dne

...... vlastnoruční podpis autora

Tímto bych chtěl poděkovat hlavně RNDr. Petru Daňkovi, Ph.D. za rady a postřehy k mé práci, jeţ pro mě znamenaly výzvu a pomohly tuto práci posunout dále. Dále bych chtěl poděkovat Larsi Pedersenovi z Grónského statistického úřadu, za pomoc při vyhledávání dat. Mé díky patří také Mattalit Nilsen, která mi pomohla při získávání mnoha informací o Grónsku. Děkuji také své rodině a přítelkyni za neustálou podporu.

OBSAH 1 ÚVOD ...... 9 1.1 Cíl práce ...... 9 1.2 Metodika zpracování a pouţitá data ...... 9 1.3 Seznam zkratek ...... 10 2 DISKUSE LITERATURY ...... 11 3 POPIS GRÓNSKA ...... 13 3.1 Populační vývoj ...... 14 3.2 Správní členění a systém osídlení ...... 18 3.3 Politický systém ...... 20 3.4 Ekonomika ...... 21 3.5 Členství v mezinárodních institucích ...... 24 4 AUTONOMIE ...... 25 4.1 Stát a teritoriální autonomie ...... 25 4.2 Právo na sebeurčení ...... 26 4.3 Domorodé skupiny obyvatel ...... 27 4.4 Vývoj autonomie v mezinárodním právu ...... 28 4.5 Konkrétní právní dokumenty zabývající se autonomií ...... 29 5 HISTORIE GRÓNSKO-DÁNSKÝCH VZTAHŦ ...... 31 5.1 Dánská koloniální éra ...... 31 5.2 Sílící dánský vliv a reformní období na přelomu 19. a 20. století ...... 31 5.3 Období druhé světové války a poválečné období ...... 32 5.4 Reformy v 50. letech 20. století ...... 33 5.5 Rozhodování o budoucím směřování Grónska ...... 34 5.6 Cesta k ustavení autonomie v roce 1979 ...... 34 5.7 Autonomie a finanční závislost na Dánsku ...... 35 5.8 Situace na začátku 21. století ...... 36 6 SROVNÁNÍ S JINÝMI AUTONOMNÍMI ÚZEMÍMI ...... 38 6.1 Nunavut ...... 38 6.1.1 Administrativní dělení a politika ...... 40 6.1.2 Současná pozice a budoucí vývoj ...... 42 6.2 Faerské ostrovy ...... 42

6.2.1 Autonomie ...... 42 6.2.2 Administrativní dělení a politika ...... 43 6.2.3 Současná pozice ...... 44 6.2.4 Moţnosti budoucího vývoje ...... 45 6.3 Ålandy ...... 46 6.3.1 Vznik autonomie, administrativní dělení a politika ...... 46 6.3.2 Vstup do EU ...... 47 6.3.3 Současný stav a budoucí vývoj ...... 47 6.4 Island ...... 47 6.4.1 Historie dánské nadvlády na Islandu ...... 48 6.4.2 Nezávislý Island ...... 49 6.5 Shrnutí poznatků o vybraných autonomních územích s Grónskem ...... 50 6.5.1 Základní faktory posunující autonomní území směrem k nezávislosti ...... 50 6.5.2 Kooperace mezi autonomním územím a mateřskou zemí ...... 51 6.5.3 Poučení se z ostatních příkladů ...... 51 7 BUDOUCÍ VÝVOJ GRÓNSKA ...... 53 7.1 Vztah s EU ...... 53 7.2 Budoucnost v zásobách nerostných surovin ...... 54 7.3 Moţnosti změny statutu a postavení Grónska ...... 56 7.4 Úplná nezávislost ...... 56 7.5 Vlastní návrh a pohled autora na řešení autonomie ...... 58 8 HODNOCENÍ AUTONOMIE GRÓNSKÝMI POLITIKY A AUTORY ...... 59 8.1 Rozhodovací orgány ...... 59 8.2 Rozhodující procesy pro vývoj autonomie ...... 60 8.3 Budoucnost Grónska ...... 61 9 ZÁVĚR ...... 64 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...... 66 SEZNAM PŘÍLOH ...... 78

1 ÚVOD Grónsko se stalo dánskou kolonií v roce 1721. Tím začala nová éra vztahu obou zemí. Dánská nadvláda přispěla ke snaze grónských obyvatel o získání rozhodovacích pravomocí, které vyvrcholily dosaţením autonomie v rámci Dánska roku 1979. Grónsko se snaţí přebírat další pravomoci. Vývoj této autonomie je jedinečný a zároveň problematický z mnoha důvodů. Grónsko se nacházelo po staletí na světové periferii a bylo izolováno. Tradiční společnost se tak přetvořila během několika generací na moderní společnost po dánském vzoru, coţ přineslo i mnoho negativ. Chladné počasí arktické oblasti a led pokrývající většinu ostrova limitují zdejší společnost a rozvoj ekonomiky. Velikost ostrova ztěţuje koordinaci a financování místní samosprávy. Gróňané jsou tak ekonomicky závislí na dánských dotacích. Přesto většina Gróňanů doufá v budoucí nezávislost Grónska. V současnosti se objevilo několik moţností, které k tomu mohou přispět. 1.1 Cíl práce Za obecný cíl této diplomové práce povaţuji komplexní představení vývoje grónské autonomie. Vedle tohoto obecného cíle má práce čtyři dílčí cíle. Prvním je identifikace klíčových procesů a aktérů, kteří měli na utváření grónské autonomie hlavní vliv. Druhým cílem je rozlišení faktorů, které podporovaly dosaţení autonomie a naopak těch, které tomu bránily. Třetím cílem je formulace prognózy budoucího vývoje státoprávního postavení Grónska, zejména v souvislosti s moţnou nezávislostí Grónska. Čtvrtým dílčím cílem je srovnání Grónska s podobnými autonomními územími, opět ve vztahu s vývojem jejich autonomie, respektive nezávislosti. Specifickým cílem této diplomové práce je představení tématu grónské autonomie české veřejnosti. 1.2 Metodika zpracování a pouţitá data Tato diplomová práce se zakládá především na diskusi anglicky psané odborné literatury a informací z internetových portálů grónských samosprávných orgánů, či institucí vztahujících se k tématu grónské autonomie. Celkový pohled doplňuje provedené dotazníkové šetření. Po úvodní části a diskuzi literatury následuje kapitola zabývající se popisem Grónska. Jedná se o komplexní popis vývoje Grónska a jeho společnosti. V této kapitole popisuji demografický vývoj obyvatelstva, včetně demografického přechodu. Následují popis vývoje grónské politiky a ekonomiky. Tato kapitola je charakteristická nesourodostí uvedených časových řad. Je to způsobeno omezenou evidencí některých ukazatelů, zejména z Grónského statistického úřadu. Dánský statistický úřad se Grónskem prakticky ani nezabývá. Problematika autonomie, které se věnuji v další kapitole, vychází výhradně z diskuse anglicky psané literatury. Snaţím se v ní kombinovat jak literaturu psanou čistě o autonomních územích, tak i o autonomii spojené přímo s Grónskem. Díky ní jsem stanovil

9 další témata, kterými se tato kapitola zabývá. Jsou jimi sebeurčení domorodých obyvatel a právní náhled na autonomii. V případě problematiky srovnání s ostatními autonomními územími se jedná o kombinaci diskuse odborné literatury, internetových stránek místních samosprávných orgánů a dat o těchto územích získaných z různých internetových zdrojů. Problém byl zejména v neaktuálnosti, či neúplnosti internetových stránek jednotlivých portálů o daných autonomních územích. Pří výběru srovnávaných území jsem se soustředil na autonomní území, která jsou nejčastěji srovnávána s Grónskem a mají s ním nejvíce společných znaků, nebo by se Grónsko z jejich případu mohlo v budoucnu poučit. Z pohledu ţivota Inuitů a díky geografické blízkosti se nabízí srovnání s kanadským autonomním územím Nunavut. Velmi dobré srovnání pak skýtají Faerské ostrovy, díky podobnému posilování autonomie vůči Dánsku. Benedikter (2008:132) vyhodnotil za nejlepší příklady teritoriální autonomie, které existují na ostrovech, právě Faerské ostrovy, Grónsko, či Ålandy. Proto bude v této kapitole dále diskutována autonomie Åland a také Islandu, který měl v minulosti zkušenosti s dánskou hegemonií. Pohled na Island je retrospektivní, a proto se tato část strukturou liší od ostatních autonomních území. U kaţdého území se zabývám jeho geografickými charakteristikami, ekonomikou, politickým systémem, administrativním dělením a také současným a budoucím stavem tohoto území. Kapitola budoucí vývoj grónské autonomie je z části tvořena diskusí odborné zahraniční literatury. Chtěl bych v ní vyuţít jak názoru autorů, tak i shrnutých poznatků z ostatních kapitol a závěrů z dotazníkového šetření týkajících se budoucího vývoje. Na závěr této práce jsem pomocí dotazníkového šetření provedl hodnocení autonomie grónskými politiky a autory. Šetření proběhlo dne 26.3.2011 odesláním dotazníků. Jeho přesná podoba se nachází v příloze 1. Skládá se z pěti uzavřených otázek a tří otevřených otázek. V prvních dvou otázkách jsem se zaměřil na hlavní instituce, které ovlivňovaly rozhodování v Grónsku. Třetí a čtvrtá otázka se zaměřují na nejdůleţitější procesy ovlivňující autonomii. Otázky 5 aţ 8 se věnují moţnostem budoucího vývoje v Grónsku. Uzavřené otázky jsem vyhodnotil díky výpočtu průměrů z čísel, kterými respondenti ohodnotili jednotlivé moţnosti. Otevřené otázky jsem hodnotil dle podobnosti a četnosti odpovědí respondentů. V rámci šetření byli kontaktováni grónští vládní a místní představitelé. Dotazníky byly rozeslány politikům v rámci celého politického spektra v Grónsku a zároveň do všech úrovní institucí. Dotazník byl také zaslán několika autorům píšícím o grónské autonomii, kvůli zjištění názorů na dané otázky z odlišného nadhledu. 1.3 Seznam zkratek ES – Evropské společenství , EU – Evropská Unie, OSN – Organizace spojených národů, SZT – Severo-západní teritoria, hmp – hrubá míra porodnosti, hm – hrubá míra úmrtnosti, hmpp – hrubá míra přirozeného přírůstku

10

2 DISKUSE LITERATURY

Náplní diskuse literatury je podání přehledu o nejdůleţitějších poznatcích v rámci této diplomové práce, a to v těchto oblastech: 1. Komplexní pohled na vývoj grónské autonomie, 2. Teorie konceptu autonomie, 3. Srovnání s podobnými autonomními územími, 4. Budoucí vývoj grónské autonomie. Jejich autoři jsou většinou úzce specializovaní a diskuse literatury proto má multidisciplinární charakter. Jednou z nejkomplexnějších a tudíţ nejpřínosnějších publikací je Sorensen (2006), která popisuje dánsko-grónskou politiku a její vliv na grónskou společnost. Zabývá se hlavně vývojem Grónska od 19. století, kdy se Dánsko začalo věnovat vývoji tohoto ostrova větší měrou, začala se zvětšovat místní populace a Dánsko posilovalo svůj vliv. Zvláštní důraz kladu především na vývoj ve 20. století, kdy se Grónsko přetvářelo do podoby lépe organizovaného, ale závislého území, díky vlně reforem vyvolaných zejména dánskými snahami. Sorensen (2006) zde nastiňuje vývoj Grónska na počátku 20. století, kdy ho asi nejvíce ovlinilo období Daugard-Jensenovy vlády 1912-1940 plné reforem, kde hrály největší roli provinční rady. Dále vykresluje situaci za druhé světové války a po ní, která přinesla spíše změny v zahraničních stycích. Pro obyvatele Grónska měla význam hlavně v podobě výstavby amerických vojenských základen. Poté jsou popsány další reformy, které proběhly po roce 1950, důleţitějšími však byly roky následující, kdy přibývalo nových právních vyhlášek, díky stále vzrůstajícím aktivitám Dánska. Autor zde popisuje vzrůstajcí roli Grónska v rozhodovacích procesech, která nakonec vedla aţ k vytvoření autonomního statutu, s čímţ byla spojena celková modernizace Grónska. Práce je uzavřena podrobným popisem cesty Grónska za samosprávou, spolu s jejím zaváděním do praxe, a zabývá se také tím, jaké procesy stály v pozadí. Loukacheva (2005) vyuţívá zásadních prací ostatních autorů v oblasti autonomie, samosprávy spojené se sebeurčením a domorodými obyvateli. Celá práce je rozdělena do dvou hlavních oddílů. První se věnuje převáţně autonomii v mezinárodním právu. Popisuje komplexnost konceptu autonomie, ale i neschopnost právních mechanismů zajistit zrealizování rozpoznaných práv. Druhý oddíl se zaměřuje spíše na spojení autonomie s domorodými obyvateli. Loukacheva (2005) dále popisuje autonomii jako dynamický a vyvíjející se koncept a naráţí tak na nepotřebnost uceleného konceptu autonomie, ale řešení kaţdého případu zvlášť. Také se zabývá vztahem autonomie a ochranou minoritních skupin obyvatel. S tím úzce souvisí právo na sebeurčení a cesta, která můţe vést aţ k nezávislosti. V další fázi se věnuje vztahu autonomie a mezinárodním lidským právům, justici, či ústavním zákonům. Zmiňuje mnoho organizací, dokumentů a smluv zabývajících se právy na autonomii. Rytter (2008) se zabývá především právem na sebeurčení obyvatel Grónska zaloţených na standardech mezinárodního práva. Rovněţ se snaţí ukázat aplikaci těchto práv na grónskou autonomii. Práce se také věnuje koloniálnímu vztahu mezi Grónskem a

11

Dánskem, který vzniku autonomie předcházel. Autor poukazuje na fakt, ţe se Grónsko nebude z mnoha důvodů schopno ani v nejbliţších letech od Dánska osamostatnit a vysvětluje, proč tomu tak je. V závěru se také pouští do kritiky dánského přístupu ke grónské autonomii a nemoţnosti přinutit mateřské země, aby některá práva prosadila. Popis autonomie Faerských ostrovů, ale rovněţ srovnání s Grónskem, zachycuje Hořejšová (2006). Zpočátku se autorka zaměřuje na historický popis vztahu Faerských ostrovů a Dánska včetně vytyčení nejdůleţitějších událostí, jakými byly referenda a samotné přijetí autonomie. Dále popisuje stav ekonomiky a politickou scénu, včetně vyjednávání o členství v EHS a dalších přístupových jednáních do EU. Zmiňuje také ekonomickou krizi v 90. letech, která negativně pozměnila vnímání Dánska mezi obyvateli Faerských ostrovů. Poté se Hořejšová (2006) zabývá moţnostmi, kterých můţe v budoucnu statut těchto ostrovů dosáhnout. Tomu pomáhá i srovnání s podobnými územími jako je Grónsko a Quebec. Celkově Hořejšová (2006) ukazuje rozdíly mezi Grónskem a Faerskými ostrovy a jejich postavení vůči Dánsku, díky kterému Faerské ostrovy mají k úplné nezávislosti mnohem blíţe. Ze zahraničních autorů popisuje autonomii Faerských ostrovů také Ackrén (2006), nebo Hoff, Fría (2008). Srovnání s Nunavutem se věnuje především Loukacheva (2007). Nejdříve porovnává ţivot Inuitů v obou lokalitách a zabývá se tím, jak by obě země mohly zlepšit své postavení a lépe ovládat řízení jednotlivých sloţek. Na to navazuje srovnání teritoriální vlády v Nunavutu s autonomií v Grónsku a jejich pravomocí. Zde se zabývá také politickými stranami v Grónsku a nestranickostí v Nunavutu. V závěru se také věnuje srovnání soudnictví a vystupování v zahraničních vztazích Grónska i Nunavutu. Dále se popisu Nunavutu věnuje Jull (1998; 2001). Historickému popisu Islandu se věnuje Byock (1992). Z novějších prací o Islandu jsou přínosné Vaiman (2011),Lacy (2000), Iceland – Political Review (2009) a Patočková (2010). Autonomie Åland je nejlépe popsána v Scarpulla (2002), Daďová (2010) a Nauclér in Skurbaty (2004). O budoucím vývoji grónské autonomie z ekonomického pohledu pojednává Roberts (2009). Snaţí se ukázat, jak by Grónsko mohlo zmenšovat v budoucnu svou závislost na dánské finanční podpoře. Pomoci by k tomu měla ropa, či těţba jiných surovin a prodej licencí na jejich těţbu. Naráţí zde na vzrůstající roli této bývalé dánské kolonie v geopolitice. Autor se zde také pouští do odhadu doby ve které se Grónsko můţe stát úplně nezávislým. Schymik (2009) také uvádí odhady, kdy by se Grónsko mohlo stát nezávislým. Zabývá se oblastmi správy, které přešly pod grónskou samosprávu. Hodnotí jaké moţnosti má Grónsko nyní a jaké procesy a činitelé vývoj autonomie ovlivní v budoucnu. Přikládá důleţitost zejména vztahu s EU, který souvisí s nabývajícím významem arktického regionu. Schymik (2009) rovněţ zmiňuje velký význam nerostných surovin, které se v Grónsku nachází a jsou prozatím těţeny jen z malé části. V neposlední řadě se zabývá také finanční závislostí na Dánsku, která oddaluje nezávislost. Na druhou stranu odhaduje, jak by Grónsko mohlo vypadat po přijetí nezávislosti, zejména z ekonomického hlediska.

12

3 POPIS GRÓNSKA Grónsko je největší ostrov světa, který se rozkládá na 2 175 060 km². Ostrov pokrývá z 84% led (viz obr.1). Velkou roli ve vývoji Grónska hraje poloha. V koloniální době posilovala izolaci ostrova. Nyní se můţe severní část ostrova stát branou do arktického regionu, zatímco jeho jiţní část se nachází v blízkosti budoucí dopravní tepny mezi severní Amerikou a západní Evropou (Nanoq 2010). Poloha a arktické klima ovlivňují ţivot celé společnosti. Díky nim je zde malý podíl zemědělství omezený nulovým podílem orné půdy. Dále také stěţují dopravu a přispívají k energetické náročnosti. Tyto faktory jsou také hlavním důvodem značné závislosti Grónska na rybolovu, který se stal hlavním a nejjednoduším způsobem obţivy.

Obr. 1: Mapa Grónska Pramen: Nationsonline, 2011.

13

Hlavním úředním jazykem v Grónsku je grónština (kalaallisut), ale v úředních stycích se uţívá i dánština. Za oficiální měnu stále platí dánská koruna, protoţe k existujícím grónským bankovkám a mincím nebyl zatím získán mandát, a proto se neuţívají. Navíc grónští představitelé neberou otázku měny jako prioritu (Nanoq 2011). 3.1 Populační vývoj První osídlení se zde nacházelo jiţ 2500 let př.n.l a obyvatele tvořily inuitské kmeny, ţijící v arktické části severní Ameriky. Další obyvatelé postupně přicházeli ze severní Evropy (Sorensen 2006:11). Hustota zalidnění je v současnosti 0,14 obyvatele na km². Nejhustěji obydlené území se nachází na západním pobřeţí ostrova. V Grónsku ţilo k 1.1. 2011 celkem 56 615 obyvatel, z nichţ 86% jsou rodilí Inuité a zbylých 14% tvoří převáţně Dánové. Na obr.2. vidíme vývoj počtu obyvatel od roku 1825 do roku 2010, kde je zachycen maximální růst počtu obyvatel od 40. do 70. let 20. století. Tento rychlý růst souvisel s celkovými změnami ve společnosti (Sorensen 2006:152) a demografickým přechodem, který dle Moesgaard (2001) začal aţ v 50. letech 20. století.

Počet obyvatel Grónska v období 1825 - 2010 60000

50000

40000

30000

20000 Počet obyvatel Počet obyvatel Počet

10000

0

1825 1841 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010 Rok

Obr. 2: Počet obyvatel Grónska v letech 1825 – 2010 Pramen: Populstat 2006 + Bankstat 2011. Z věkové pyramidy zachycené na obr.3 můţeme při srovnání let 1979 a 2009 zaznamenat podobný typ stárnutí populace, který je charakteristický pro vyspělé společnosti. Věková pyramida také poukazuje na zpomalení demografického růstu v 70. letech 20. století, coţ je evidentní i z obr.2. V roce 1979 byla věková pyramida Grónska na přechodu mezi progresivním a stacionárním typem věkové pyramidy. V roce 2009 nabývá spíše tvaru regresivního typu.

14

Věková pyramida Grónska v roce 1979 a 2009

90-94

80-84

70-74

60-64

50-54 ženy 2009

40-44 ženy 1979

Věkové intervaly Věkové muži 2009 30-34 muži 1979 20-24

10-14

0-4

4,000 3,000 2,000 1,000 0 1,000 2,000 3,000 4,000 Počet osob

Obr. 3: Věková pyramida Grónska v roce 1979 a 2009 Pramen: Bankstat 2011 + vlastní výpočty. Hrubá míra porodnosti (dále hmp) dosahovala nejvyšších hodnot od 50. let do konce 60. let 20. století, kdy se hodnoty pohybovaly okolo 40‰. Poté došlo k významným poklesům aţ na hodnoty okolo 15‰, které se ustálily od 90. let aţ do součanosti (viz obr.4). Fertilita se v posledních letech pohybuje okolo 2,15 dítěte na ţenu. Vývoj hrubé míry úmrtnosti (dále hmú) v 50. letech 20. století zaznamenal rapidní sníţení z hodnot blízkým 40‰ a to zejména díky zlepšení zdravotní péče a vyšší ţivotní úrovni. Od 60. let jiţ hmú nezaznamenala ţádné dlouhodobé změny a drţí se konstantně kolem 8‰ (Sorensen 2006:115). Hrubá míra přirozeného přírůstku (dále hmpp) reagovala především na změny ukazatelů porodnosti. Ve sledovaném období dosahovala hmpp nejvyšších hodnot okolo 14‰ v 90. letech. Nyní se hodnoty pohybují okolo 7 aţ 8‰. V roce 2010 byla naděje na doţití při narození 71 let, přičemţ u muţů dosahovala 68 let a u ţen 73,5 let (World Factbook 2011).

15

hmp, hmú a hmpp 1977 - 2009 25.0

20.0

15.0 ‰ hmp 10.0 hmú hmpp 5.0

0.0

1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 Rok

Obr. 4: Vývoj ukazatele hrubé míry porodnosti, hrubé míry úmrtnosti a hrubé míry přirozeného přírůstku mezi lety 1977 až 2009

Pramen: Bankstat 2011+ vlastní výpočty. V migračních vztazích Grónska hraje naprosto dominantní roli Dánsko. Hlavními příčinami emigrace do Dánska je koloniální historie a lepší sociální a ekonomické podmínky v Dánsku. Další význam lze přikládat uţ jen migraci s dalšími bývalými koloniemi Dánska, tedy Islandem a Faerskými ostrovy, či skandinávskými státy. Na rozdíl od Dánska má s nimi Grónsko kladné migrační saldo. V roce 2009 se z celkového počtu 2 547 přistěhovaných do Grónska přistěhovalo z Dánska 2 198 osob. Do Dánska se vystěhovalo 2 470 z počtu 2 736 grónských emigrantů. Dánsko s Grónskem tak navzájem ovlivňují ţivot ve druhém území ve velké míře (Bankstat 2011). Celkové migrační saldo je negativní, ikdyţ jeho záporné hodnoty se od doby získání autonomie stále sníţují (viz tab.1). Přispěla k tomu i kladná bilance migrace s Norskem a Asií, či sníţení záporného salda migrace s jinými státy. Tento vývoj povaţuji za důsledek zlepšení ekonomiky a ţivotních podmínek v Grónsku, nebo menší potřebě zaměstnávat zahraniční pracovníky.

16

Tab.1: Migrační saldo Grónska za rok 1993,2001 a 2009

Rok 1993 2001 2009 1993 2001 2009

Stát Migrační saldo Migrační saldo na 1000 obyvatel

Dánsko -572 -288 -272 -10,38 -5,12 -4,84

Faerské ostrovy 25 -20 5 0,45 -0,36 0,09

Island 28 8 21 0,51 0,14 0,37

Norsko -29 -9 12 -0,53 -0,16 0,21

ost. evropské s. 17 45 -2 0,31 0,80 -0,04

Amerika 2 7 -5 0,04 0,12 -0,09

Asie 2 10 47 0,04 0,18 0,84

Afrika a Oceánie 1 0 8 0,02 0,00 0,14

Celkem -526 -247 -189 -9,54 -4,39 -3,36

Pramen: Bankstat 2011 + vlastní výpočty. Celkový populační přírůstek (viz obr.5) se pohyboval od roku 1967 do roku 2010 většinou v kladných hodnotách. Výjimku tvořila pouze krátká období na konci 70. let a na začátku 90. let a také mezi roky 2005 aţ 2009. V roce 2010 opět přešel ukazatel do mírně kladných hodnot. Celkový populační přírůstek ovlivnila nejvíce migrace, která ho sniţovala, naopak díky přirozenému přírůstku obyvatel se jeho hodnoty zvyšovaly.

Celkový populační přírůstek 1967 - 2010 4 3.5 3 2.5 2

% 1.5 1 Populační přírůstek 0.5 0 -0.5

-1

1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009

Rok Obr. 5: Celkový populační přírůstek grónské populace v letech 1967-2010 Pramen: Trading Economies 2010. Se zvyšujícím se počtem obyvatel se zmenšil podíl Dánů na celkové populaci v Grónsku z 16,4% v roce 1970 na 11,8% v roce 2000 (Sorensen 2006:152). Jedním z vysvětlení tohoto poklesu mimo ztráty zájmu o stěhování Dánů do Grónska by mohla být

17 větší soběstačnost Grónska, a tedy menší potřeba zaměstnávat dánské pracovníky. Srovnání přináší také počet Gróňanů ţíjících v Dánsku (viz tab.2). Dánsko se stalo pro Gróňany ideální zemí pro krátkodobou i trvalou migraci. Těsné spojení obou zemí, snaha Gróňanů se vzdělávat a alespoň částečná znalost dánštiny pro Gróňany tvořily v Dánsku ideální podmínky. Jejich relativní zastoupení v dánské populaci je pouze čtvrt procenta, ale celkový počet 14 537 Gróňanů ţijících v Dánsku, by tvořil čtvrtinu celkové grónské populace. Navíc zde nejsou započítány studijní pobyty a stáţe Gróňanů, kteří stráví v Dánsku i několik let. Dánsko rovněţ ovlivňuje ţivot v Grónsku velkým počtem obyvatel ţijících na ostrově, kteří zdejší společnost mění a také útočištěm pro velkým počet Gróňanů, kteří se z Grónska vystěhovali do Dánska.

Tab. 2: Počet Gróňanů žijících v Dánsku v letech 1990, 2000 a 2010 Rok 1990 2000 2010 Gróňanů žijících v Dánsku 9453 12056 14537 Podíl Gróňanů na počtu obyvatel žijících v Dánsku, v % 0,18 0,22 0,26

Pramen: (Statbank Denamark 2011 + vlastní výpočty) 3.2 Správní členění a systém osídlení Grónsko se do roku 2008 správně dělilo na 3 kraje (provincie) a niţšími administrativními jednotkami byly obvody, kterých existovalo 18. V roce 2008 proběhla reforma a od 1.1.2009 se Grónsko dělí pouze na 4 oblasti (samosprávné jednotky): Qaasuitsup, Qeqqata, Sermersooq a Kujalleq. Kaţdá provincie má své správní centrum (viz obr.6) a provinční radu, kterou řídí starosta této oblasti. Severovýchodní grónský národní park a americká letecká základna v Thule tvoří zvláštní administrativní jednotky, nezačleněné do samosprávných celků. Bývalé obvody, kterých bylo 18, jsou nyní vyuţívány pouze jako oblasti pro statistiky týkající se vývoje obyvatelstva a ztratily tak svou formální roli. Místní politici jsou voleni nejen do provinčních rad, ale také do vedení měst a obcí, kde tvoří tzv. místní rady (Statistics Greenland 2010).

18

Obr.6: Provincie v Grónsku a jejich centra Pramen: Non Home Residince 2010. V hlavním městě Grónska Nuuku, ţilo k 1.1. 2011 celkem 15 862 obyvatel, coţ tvoří 28% grónské populace. V Nuuku je soustředěna většina státní správy, průmyslu a sluţeb. Nalezneme zde i grónskou univerzitu a hlavní letiště. Městy jsou v Grónsku sídla s více neţ 550 obyvateli. Na ostrově se jich nachází 18. V roce 1980 ţilo ve městech 37 213 obyvatel, tedy 74,8% z celkové počtu obyvatel. V roce 2011 jiţ ve městech ţije 56 615 obyvatel, coţ tvoří 84,5% zdejší populace (Bankstat 2011). Příčinou tak vysokého podílu obyvatel ve městech je vedle nízké velikostní hranice především urbanizace, která se začala projevovat od poloviny 50. let 20. století a je podporována vládou (Sorensen 2006:162). Nárůst počtu obyvatel hlavně ve větších městech je patrný (viz obr.7). K největšímu nárůstu počtu obyvatel došlo v hlavním městě Nuuku.

19

Počet obyvatel v grónských městech 18000

16000

14000 Nuuk 12000 Sisimiut 10000 Ilulissat 8000 Qaqortoq

Počet obyvatel Počet 6000 Aasiat Maniitsoq 4000 Taasilaq 2000 Narsaq 0 1977 1989 1999 2011 Rok

Obr.7: Počet obyvatel v 8 největších grónských městech v letech 1977 až 2011 Pramen: Bankstat 2011. 3.3 Politický systém Grónskou zákonodárnou moc tvoří parlament (Inatsisartut) a výkonnou moc vláda (Naalakkersuisut). Vládu tvoří ministerstva, kterých je 8 (European Commision 2007:11). Kabinet vlády pracuje po celý rok, narozdíl od parlamentu. Od roku 2009 je premiérem Kuupik Kleist ze strany Inuit Ataqatigiit party (Inuitské společenství). Vláda pracuje v souladu s grónskou legislativou, ale také dánskou ústavou. Grónský parlament se schází dvakrát ročně, na podzim a na jaře. Má 31 členů ve třech komisích. Grónsko má od roku 1992 dva členy dánského parlamentu (Nanoq 2011). Místní správu tvoří provinční rady s 15 aţ 21 stálými členy, kteří jsou rozděleni do komisí, dle svého zaměření. V kaţdé provincii je jedna tato rada. Tyto zastupitele volí na čtyřleté období přímo obyvatelé Grónska jako členy politických stran, nebo nestraníky (Semersooq 2011). Volit můţe občan Dánska starší 18 let. Od roku 1999 se v rámci vytvoření jednotného Grónska sloučilo všech 8 volebních obvodů do jednoho (Brachtl 2010:75). V Grónsku byly tradiční dvě politické strany, a to Siumut a Attasut. Tyto dvě strany většinou tvořily před vznikem autonomie koalici. „Siumut, neboli Sociálně-demokratická strana Vpřed vznikla v roce 1977 z proautonomních skupin a lidí spojených se stejnojmenným politickým periodikem“ (cit. Szajkowski in Brachtl 2010:72). Siumut podporovala od svých počátků autonomii a v současnosti se velmi intenzivně snaţí

20 prosadit nezávislost Grónska. Strana Attasut vznikla z liberálního hnutí Attasut v roce 1978 (Brachtl 2010:72). Tato strana prosazovala spojení s ES, proti kterému byla strana Siumut. Od konce 20. století se přidala k boji za nezávislost strana Inuit Atagatigiit. Tato socialistická strana nazývaná Inuitské společenství vznikla v 70. letech jako reakce proti vlivu Dánska a letecké základně v Thule. Jejím současným cílem je udělat z Grónska nezávislý stát. Od roku 2002 se v Grónsku objevila nová politická strana Demokraatit (Demokraté). Tato strana byla zaloţena jako reakce proti snahám o zvyšování autonomie a nyní se staví proti nezávislosti. Volí ji zejména Dánové ţijící v Grónsku. Inuit Atagatigiit, strana Demokraatit a strana Kattusseqatigiit Partiiat (Demokratická strana) tvoří od roku 2009 nynější koalici. Poslední jmenovaná strana je ze všech tří nejmladší a byla zaloţena v roce 2005 (Nanoq 2011; Sorensen 2006). Nejnovější stranou, která se dostala do parlamentu je Sorlaat Partiiat. Tato strana zaloţená v roce 2008 se profiluje jako „mezinárodně orientovaná liberálně socialistická strana“ (Brachtl 2010:75). 3.4 Ekonomika Grónsko prošlo za posledních několik desítek let mnoha socioekonomickými a kulturními změnami. Souvisejí s přechodem z tradiční subsistenční ekonomiky závislé na rybolovu, na moderní „evropskou“ společnost s industrializovanou ekonomikou zaloţenou hlavně na masově rozšířeném rybolovu. Vzrostla i zaměstnanost ve veřejném sektoru (Sorensen 2006:35). Ekonomický růst podporuje několik velkých grónských státních společností, které v minulosti vyuţívaly monopolu na zdejším trhu. Úrovní HDP na osobu okolo 38 000 $ v roce 2008 se Grónsko řadí mezi nejvyspělejší státy. Vývoj HDP na osobu (viz obr.8) za posledních 20 let strmě stoupá, přičemţ maximální meziroční růst byl dosaţen v posledním desetiletí. Ceny jsou však v Grónsku díky velké vzdálenosti od trhů a jednotné ceně zboţí mnohem vyšší neţ v Dánsku. Grónská ekonomika byla dle Jonsson (1997:10-11) zaostalejší díky koloniální historii a malému objemu zboţí a sluţeb pro domácí trh. Díky málo diversifikované ekonomice tak Dánsko přispívá Grónsku k jeho fungování částkou okolo 3,2 miliardy DKr. ročně v podobě tzv. blokového grantu (Danish and Greenland Government 2009:2). Více o blokovém grantu v kapitole 5 Historie grónsko-dánských vztahů.

21

HDP na osobu v $ mezi roky 1970 - 2009 45000

40000

35000

30000

25000 $ 20000 HDP na osobu 15000

10000

5000

0

1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 Rok

Obr.8: Vývoj grónského HDP na osobu v $ v letech 1970 – 2009 Pramen: Trading Economies 2010. Téměř polovina ekonomicky aktivních obyvatel pracuje ve sluţbách a administrativě (viz obr.9). Hlavním hospodářským odvětvím zůstává rybolov. Ten přímo zaměstnává jen 5% ekonomicky aktivních, ale vytváří další pracovní místa v průmyslu, obchodě a dalších sluţbách. Jeho podíl na celkovém exportu je 82% (World Factbook 2011). Grónsko se stalo velkým producentem krevet, tresek a grónského platýse. Rovněţ se zde loví tuleni, jejichţ lov se snaţí Evropská unie zamezit, a dříve byl také rozšířen lov velryb. Velké příjmy získává Grónsko také za licence na rybolov poskytované některým státům. Jednou z mála zemědělských aktivit je chov ovcí a sobů. Přetrvala některá původní řemesla, jako výroba kajaků a ruční práce, související zejména se zpracováním kůţe. Těţí se kryolit, hliník a dříve ve větším mnoţství ţelezo se zinkem. Nově se těţí také zlato, diamanty a zkoumají se loţiska ropy a zemního plynu. V posledních letech se také velmi slibně rozvíjí turistický ruch, zejména díky sníţení cen letecké dopravy (Statistics Greenland 2010). Grónská ekonomika je značně závislá na poplatcích a aktivitách souvisejících s provozem vojenských zařízení na území Grónska, které tvořily ve druhé polovině 20. století aţ 60% grónského HDP. V současnosti tvoří jiţ méně jak 50% HDP a jejich podíl na HDP se stále sniţuje (Lyck in Karlsson 2006:31). Nezaměstnanost byla v 90. letech vysoká a pohybovala se nad 20 %. V průběhu let se sniţovala a na začátku 21. století se jiţ pohybovala okolo 10%. V roce 2009 dosahovala 7,1%. Podíl na nízké nezaměstnanosti má moţnost Gróňanů studovat a pracovat v Dánsku a rychle se rozvíjející sektor sluţeb (Trading Economies 2010; Greenland Statistics 2010).

22

Zaměstnanost v sektrorech 2005 Průmysl Rybolov 3% 5% Stavebnictví 7%

Doprava 9% Veřejný sektor a Ostatní služby průmysl 45% 14%

Obchod a opravy 17% Obr.9: Zaměstnanost v sektorech dle počtu zaměstanců 2005 Pramen: Ministry of Foreign Affairs of Denmark 2010,4. Export grónských produktů směřoval v roce 2009 nejvíce do Dánska (61,1%), dále do Japonska (13,7%), Číny (6,2%) a Švédska (5,2%). Vyváţela se především zvířata, z nichţ většinu tvoří ryby, a dále licence na jejich odlov, nebo kovy (viz tab.3). Ekonomika je tak stále málo diversifikovaná.

Tab.3: Export z Grónska dle odvětví v milionech DKr. v letech 2003, 2005 a 2007

Absolutně Relativně

Odvětví / rok 2003 2005 2007 2009 2003 2005 2007 2009

Zvířata a provize z licencí na lov 2133,1 2118,4 1905,3 1691,6 93,4 87,3 81,7 88,0

Surové materiály 19,7 154,9 274,6 111,1 0,9 6,4 11,8 5,8

Smíšené zboží a transakce 82,2 84,6 94,7 91,6 3,6 3,5 4,1 4,8

Ruční práce 23,2 20,9 21,4 9,0 1,0 0,9 0,9 0,5

Stroje a dopravní vybavení 22,6 16,2 23,7 15,1 1,0 0,7 1,0 0,8

Polotovary 2,6 30,1 11,9 4,5 0,1 1,2 0,5 0,2

Ostatní odvětví 1,6 0,7 0,6 0,5 0,1 0,0 0,0 0,0

Celkem 2285 2425,8 2332,2 1923,4 100 100 100 100

Pramen: Statistics Greenland 2010,20. Do Grónska importovalo v roce 2009 své zboţí nejvíce Dánsko (74,9%). Velký podíl na importu měly Švédsko (20,9%) a Norsko (2,3%) (World Factbook 2011). Stále převaţuje import nad exportem. Import dokonce zaznamenal mnohem vyšší nárůst, neţ export. Přičítám to zejména zlepšení ţivotních standardů místních obyvatel, lepšímu stavu grónských ekonomických subjektů a dánským dotacím.

23

3.5 Členství v mezinárodních institucích Pro vývoj Grónska je velmi důleţité vystoupení z evropské ekonomické komise v roce 1972. Zároveň jako jediná země v historii vystoupilo v roce 1985 z Evropské unie. Gróňané se necítili být součástí EU, protoţe se sami nikdy nerozhodli o vstupu do EU. Grónsko ale postupně s EU navazovalo styky. Jednalo o kvóty na výlov ryb a dotace na rozvoj Grónska. Spolupráce se rozšířila a od roku 2001 Grónsko dostává od EU 42,8 milionu € ročně, tedy zhruba 200 milionů DKr. (Loukacheva 2007:118). Ty jsou z velké části vyuţívány na vzdělání a rekvalifikaci, které pomůţou zdejší ekonomice. EU totiţ vidí v Grónsku potenciál díky jeho poloze a nerostným surovinám. EU a Grónsko významně spojuje boj proti klimatickým změnám (European Commision 2007:41-43). Grónsko je jedním z hlavních členů Inuitské subpolární rady (Inuit Circumpolar Conference), coţ je organizace, která spojuje Inuity ze všech arktických regionů. Dále je členem Severské rady. Tato mezivládní organizace zaštiťuje spolupráci mezi Dánskem, Islandem, Švédskem, Finskem, Norskem, Faerskými ostrovy, Ålandskými ostrovy a Grónskem. Severská rada podporuje spolupráci zmíněných států a autonomních území v mnoha oblastech, snaţí se mezi nimi redukovat bariéry a vést je ke společnému vývoji. Grónsko je rovněţ součástí některých mezinárodních organizací zabývajících se rybolovem (Sorensen 2006:168).

24

4 AUTONOMIE Pro autonomii podle většiny autorů neexistuje jednotný model. Kaţdé autonomní území má odlišné poţadavky a podmínky, které se mění v čase. Autonomie se tak stala dynamickým konceptem, jenţ podporuje flexibilitu (Loukacheva 2005:19). Lyck (in Loukacheva 2007:46) proto označuje autonomii jako kooperační model. Pro tuto práci je nejdůleţitější teritoriální autonomie. Ta se věnuje teritoriálnímu vyjádření autonomie jako autonomní jednotky. Území získává právo na moc výkonnou, administrativní i rozhodovací ve specifických oblastech (Loukacheva 2005:1-3). Samotný termín autonomie spojuje řecké výrazy auto (samo, sebe) a nomos (právní stát, pravidla, práva). Naznačuje tedy, ţe se jedná o existenci vlastních práv na rozhodování. Dle Lapidotha (in Loukacheva 2005:3) koncept autonomie souvisí s několika pojmy a koncepty. První z nich vysvětluje autonomii ve smyslu vlastního rozhodování. Druhým je spojení autonomie s nezávislostí a decentralizace. Třetím je souvislost se subsidiaritou a federalismem. Wiberg (in Loukacheva 2005:3) autonomii spojuje se samosprávou, nezávislostí, či sebeurčením. Koncept autonomie má ovšem mnohem širší rozsah a já ho spojuji také s pojmy jako samostatnost, přebírání zodpovědnosti, či ochrana práv menšin. Autonomie přináší určitý stupeň nezávislosti, ale ne nezávislost samotnou. V autonomních uspořádáních musí být přikládána značná důleţitost výběru z více moţností a informovanosti obou stran (Van Der Stoel in Skurbaty 2004). Prosazení autonomie závisí na připravenosti většinové společnosti zajistit menšině autonomní práva. Autonomie vytváří kompromis, kdy se snaţí prosadit nároky menšin na určitý stupeň politické moci, zatímco se zachová územní celistvost a suverenita státu (Skurbaty 2004:48- 54). Odpůrci autonomie argumentují, ţe díky ní určitá skupina dostane práva, kterých ostatní nemůţou vyuţívat (Räukkä in Skurbaty 2004:211-212). 4.1 Stát a teritoriální autonomie Stát se vymezuje na základě několika kritérií. Patří mezi ně suverenita, uznání ostatními státy, monopol moci. Dále k nim patří teritorium, trvale ţijící populace, vláda a organizovaná ekonomika (Glassner 1993:36-38). Spojením těchto charakteristik vzniká národní stát. Pro dosaţení autonomie na určitém území se předpokládá existence identických kritérií. Na fungování a celistvost státu má vliv mnoho sil. Rozlišují se na působení centripetálních a centrifugálních sil. Centripetální drţí stát celistvý, nebo formují vznik nového státu. Centrifugálních síly naopak stát, či jeho území rozdělují. Tyto síly existují v kaţdém státním útvaru. Pro autonomní jednotku jsou nejdůleţitější z počátku centrifugální síly, které oddělují dané území, či menšinu od majoritní společnosti v daném státě. Po získání autonomních práv naopak stoupají na důleţitosti síly centripetální.

25

Státy se dělí dle vnitřní organizace na unitární a federální. Z hlediska získání autonomie území, v rámci státu se jedná o regionální stát. Tvoří alternativu mezi federálním a unitárním státem, ve kterém byla autonomie umoţněna v určitých regionech státu. Většinou díky etnické odlišnosti, nebo odlehlosti od jádrového území. Příkladem mohou být Alandské ostrovy, které jsou autonomním regionem Finska, či Grónsko s Faerskými ostrovy, jeţ jsou autonomní území v rámci Dánska. Zmiňovaná trojice se řadí mezi „území s přechodným stavem“. Autonomie by v nich neměla být brána jako konečný stav, ale spíše přechodná cesta ke konečnému vzniku národního státu (Glassner 1993:100- 111). Právě Grónsko, Faerské a Alandské ostrovy jsou řazeny mezi případy teritoriální autonomie. Samospráva se v nich provádí přes regionálně volenou vládu s výkonnou mocí nad výdaji, vzděláním a přírodními zdroji. Můţou být částí federálního systému, nebo formující se regionální vlády získávající moc od centrální vlády. U teritoriální autonomie by nemělo docházet k častým etnickým problémům, coţ je jeho hlavní výhoda (Skurbaty 2004:33). 4.2 Právo na sebeurčení Autonomie je často spojována s právem na sebeurčení (Loukacheva 2005; Murphy 2010; Skurbaty 2004; Pomerance 1982). Sebeurčení umoţňuje svobodně zvolit svůj vlastní politický statut. Zahrnuje tři propojená témata: rozeznání mezinárodního statutu (externí sebeurčení), výběr formy vlády (interní sebeurčení) a metody, díky kterým můţeme tato rozhodnutí uskutečnit (Pomerance 1982:24). Právo na sebeurčení zajišťuje dané populaci větší moţnosti a rozhodování o své budoucnosti. Také vede k omezení okolních vlivů, či dokonce aţ k úplné nezávislosti. Závisí na pozitivním přístupu státu k reorganizaci veřejné sféry, změně legislativy, socio-ekonomické sféry, politiky a vytvoření nových institucí (De Shalit in Murphy 2001:10). Dle Loukacheva (2005:21) většina autonomních uspořádání v rámci sebeurčení zahrnuje tyto poţadavky: - Silná touha po dosáhnutí autonomie - Existence vhodných historických, geografických a demografických podmínek - Kulturní, lingvistické a etnické odlišení - Vytvoření vlastních legislativních bodů a zákonodárství - Ekonomická udrţitelnost zahrnující fiskální politiku, spolu s očekáváním finanční nezávislosti při zvládání vlastních záleţitostí - Moţnost všech obyvatel autonomních území stát se součástí struktur a institucí - Tradiční znalosti, které mají domorodí obyvatelé o svém území. Díky nim mají nejlepší předpoklady o něm rozhodovat

26

Thornberry (in Loukacheva 2005:7) argumentuje, ţe „sebeurčení je právo, zatímco autonomie není, protoţe se jedná spíše o nezbytný dar od státu“. Tento výrok lze aplikovat právě na vztah Dánska a Grónska. Zjednodušeně lze popsat jejich vztah tak, ţe Dánsko darovalo Grónsku moţnost získat autonomní statut, díky uznání jejich práva na sebeurčení. Harhoff (in Loukacheva 2005:7) popisuje koncept sebeurčení spíše jako procedurální normu zřizující autonomii a garantující právo na sebeurčení. Hannum (cit. in Wright 1999:16) podotýká, ţe „o sebeurčení se jedná pouze v případě, kdyţ neodpovídá snaze o nezávislost, nebo odtrţení. Ty by totiţ měly přijít jako moţnost na řadu aţ za určitých okolností a po přezkoumání daného případu“. Na druhou stranu existuje mnoho problémů při prosazování práva na sebeurčení. Často dělají zástupci minoritních skupin zásahy a rozhodnutí přesahující jejich pravomoci. Jejich dopad by tedy měl být alespoň částečně limitován. Problém také můţe nastat, kdyţ rozhodnutí minoritní skupiny jsou proti standardům a hodnotám většinové kultury. Nejčastěji se jedná o přerozdělování financí (Murphy 2001:15). Vlády se navíc vţdy bály předávat moc do autonomních území, která sledují hlavně vlastní zájmy a práva, ze strachu politické nestability a odtrhnutí (Anaya in Murphy 2001:17). Jestliţe se zaměříme na ovlivňování vztahu mezi domorodými obyvateli a autonomií, tak jedním z hlavních jmenovatelů změn se stala globalizace. Streeter a kol. (2009:234) popisují, jak můţeme spatřit domorodé obyvatele ţijící v těţkých přírodních podmínkách, které stále častěji přetváří expanze evropských mocností a jejich politika. Se změnou společnosti a celkovým vnímáním autonomie spolu s odlišnostmi domorodých obyvatel se kolonialismus stal po druhé světové válce neudrţitelným. S tím souvisí změny, které popisuje Rytter (2008). Hlavní problém byl s přechodem stále většího počtu domorodých společností do kapitalistického systému, coţ tyto společnosti na druhou stranu v pozdějších letech připravilo na přebírání samosprávy a zodpovědnosti. Negativní vliv spočívá v tom, ţe rozbíjí předchozí ekonomický systém a do domorodých území proniká systém nový, často doprovázený těţbou místních strategických surovin a příchodem nových obyvatel (Streeter a kol. 2009:241-243). Konceptu autonomie a sebeurčení pomohlo k rozvoji především moderní pojetí suverenity, přinášející zvýšený zájem o lidská práva. Klasický význam suverenity jako nedělitelné státní moci tak byl narušen (Skurbaty 2004:54). 4.3 Domorodé skupiny obyvatel Domorodí obyvatelé tvoří nemalou část populace autonomních území a byli dříve diskriminováni. Často se jedná zároveň i o minoritní skupinu obyvatel. Rozpoznat je lze dle několika charakteristických rysů. Ţijí většinou v menšině v rámci daných států nebo území, přestoţe zde ţili jako první. Jejich společnost a hodnoty se zakládají především na tradicích, náboţenství a mnohem méně v nich pozorujeme ovlivnění moderními zvyky a technologiemi. Většinou si také zachovávají kolektivní pohled na autonomii a jejich území pro ně představuje mnohem více, neţ jen zdroj financí. Právo na sebeurčení povaţují za své přirozené právo (Thornberry in Loukacheva 2005:12). V neposlední řadě k jejich

27 charakteristickému rysu patří vytvoření, nebo alespoň záštita politických a nevládních organizací na národním i mezinárodním úrovni. Domorodé skupiny obyvatel chtějí také ekonomická práva, především na vlastnění území a rovnost s většinovou populací. Za nevýhodu tak lze povaţovat jejich snahu o odlišení od národního ekonomického programu a také migrace z daného území do států s vyspělejší společností (Glassner 1993:193-199). Dahl (in Loukacheva 2005:19) dělí autonomii dle přístupu k domorodým obyvatelům: 1. Regionální samospráva – Domorodí obyvatelé tvoří v daném místě většinu a jsou preferovány geografické aspekty před etnickými. Ve vztahu k územní samosprávě nemá ţádná etnická skupina preferenční práva v politickém regionu (Grónsko, Nunavut). 2. Etnicko-politická samospráva – Přiřazení specifických práv odlišným skupinám obyvatel v určitém území. Tato specifická práva nedostane většinová populace zmíněného území. Převaţují etnické důvody nad geografickými (Sámové v Norsku a Finsku) 3. Vlastnictví pŧdy (Land Claims) – Odkazuje na určité etnické skupiny a specifická území. Tato území jsou limitována moţnostmi těchto skupin, více neţ teritoriální samosprávou (Aljaška). Případ regionální samosprávy v Grónsku je ovšem komplikovanější. V 19. století a na začátku 20. století měli Dánové v Grónsku větší práva a Gróňané tak byli diskriminováni. Jednalo se tak o etnickou diskriminaci, která Grónsko řadila částečně do kategorie etnicko-politické samosprávy. 4.4 Vývoj autonomie v mezinárodním právu Pro koncept autonomie se stalo mezinárodní právo velmi důleţitým, protoţe stále více území a různých skupin obyvatel se snaţí autonomii legálně získat. Vůbec první příklad autonomie ve federálním uspořádání pochází z Kanady, kde byla v roce 1867 rozdělena práva mezi anglofonní Ontário a frankofonní Quebec. Později přišly případy z Indie či Nigérie (Skurbaty 2004:34). Hlavní myšlenka právních podkladů pro sebeurčení se zakládá na právu lidí vládnout sami sobě a odpovědnosti vlády vůči lidem. Lze ji tedy přirovnat k nosné myšlence, na které byla zaloţena první osvobozenecká hnutí ke konci 18. století v Severní Americe a Francii. Trvalo více jak jedno století, neţ bylo sebeurčení spojeno s dekolonizací a ochranou domorodých obyvatel. Harhoff (in Loukacheva 2005:11) uvádí, ţe domorodí obyvatelé začali být rozpoznávání jako subjekt kolektivního práva aţ po 1. světové válce. Prosadilo se o to zejména zakomponování do úmluv Ligy Národů v letech 1919 aţ 1920. Do druhé světové války se ale v oblasti sebeurčení, samosprávy a jejich výkladu v mezinárodních právech v oblasti Severního moře a Skandinávie zastavil vývoj. Jedním z mála problémů byl právní souboj nakonec vítězného Dánska a Norska o východní část

28

Grónska ukončený Kielským mírem v roce 1814, či rozhodování o osudu Alandských ostrovů (Sureda in Rytter 2008:4-6). Situace se změnila po druhé světové válce. Koloniální právo ztratilo svoji politickou i morální legitimitu. V následujícím období vzrostly poţadavky na obnovení práv domorodých obyvatel a na autonomii, coţ byla jasná reakce proti předchozí politice snaţící se o integraci (Loukacheva 2005:11). Jedny z prvotních impulsů byly ve Skandinávii. Zde se skupiny obyvatel začaly odlišovat od většinové populace. Mezi ukázkové případy patřili Sámové v Norsku, dále Grónsko, nebo Faerské ostrovy (Foighel in Skurbaty 2004:231). Ve druhé polovině 20. století začaly státy a různá území vyuţívat autonomii mnohem více. Přispěly k tomu odlišnosti společností, politických kultur, či špatné řízení administrativy a ekonomiky mateřskou zemí. Tomuto vývoji napomohly dva hlavní procesy, decentralizace a dekoncentrace. Politický typ decentralizace je nazýván samosprávou a poskytuje lokální vládě více rozhodovacích pravomocí (Skurbaty 2004:57). Administrativní typ decentralizace je označován jako dekoncentrace. Uvolňuje přenos administrativních funkcí do rukou orgánů na niţší úrovni. Mezi příkladné případy decentralizace se řadí Grónsko, Velká Británie a Belgie (Mcbeath, Helms 1983:14). Trend stále se zvyšujícího počtu domorodých a etnických skupin usilujících o autonomii kulminuje od přelomu 20. a 21. století aţ do současnosti. 4.5 Konkrétní právní dokumenty zabývající se autonomií Jednou z prvních dohod o principech sebeurčení se stala Charta OSN, podepsaná v roce 1945. Koncepce těchto smluv byla původně zaloţena na samosprávě. Zakládá se na vůli lidí a snaţí se o omezení vnějších vlivů, ovšem bez aplikace práva kolonie na odtrţení. Dle kapitoly XI. článku 73 Charty OSN se koloniální mocnosti zavazují k podporování samosprávy a dobrých ţivotních podmínek ve svých koloniích. Další vývoj lze shrnout, jako slovní boj mezi koloniálními mocnostmi a ostatními světovými velmocemi, zda sebeurčení a samospráva mají zahrnout moţnost prosazení nezávislosti (Rytter 2008:7-9). Rozhodnutí Valného shromáţdění OSN číslo 637 v prosinci 1952 doporučilo státům rozeznávat sebeurčení, které zahrnuje právo na nezávislost. Pro toto rozhodnutí hlasovala většina ze 40 států, proti byly především koloniální mocnosti. Jednalo se spíše o politický princip, neţ právní normu. Zásadní průlom přišel v prosinci roku 1960, díky rezoluci 1514 nazvané “Deklarace garantující nezávislost koloniálním zemím a lidem”. V roce 1966 a 19701 byly přijaty další rezoluce, poţadující od států podpis upravených práv. Především proto, aby byla dodrţována základní lidská práva v socio-ekonomické, i civilně-politické oblasti (Rytter 2008:11-12). Koloniální mocnosti sice byly proti nabývání práv závislých území, ale ostatní státy je přehlasovaly. Díky tomu OSN umoţnila samosprávu například na Portoriku, v Grónsku a Nizozemských Antilách. V rezolucích 742 a 1541 z roku 1961 je ukotveno, ţe mateřské

1 V roce 1966 to byla rezoluce číslo 2200 (XXI) a v roce 1970 rezoluce číslo 2625(XXV).

29 země by se měly starat se o své kolonie. Zároveň by kolonizovaní obyvatelé měli mít právo na informovanost o budoucím statutu, který by si měli sami zvolit (Rytter 2008:17-18). Jeden z prvních plně funkčních dokumentů o právech minoritních skupin z období po studené válce vzešel z kodaňského setkání v roce 1990 o lidských vztazích. Zahrnoval pouze území Evropy a opíral se o důleţitost politického pluralismu a diverzity (Wright 1999:11). Na tento dokument navazoval Helsinský summit z roku 1992. Dále také Rámcová smlouva na ochranu národních menšin v roce 1995 (Thornberry 2002:290). Rovněţ koncept sebeurčení vznikl z principů navrţených OSN dle článku 1 a 55 Charty OSN o základních lidských právech (Wright 1999:15). Pro téma této diplomové práce je zásadní, ţe je mezi těmito smlouvami a právy mnoho nejasností v koordinaci, vymahatelnosti i formulaci. Můţe za to existence mnoha konvencí a stanov různých mezinárodních organizací, která nejsou vţdy právně sladěna a postrádají garance. Zároveň se autonomie stala jedním z nejméně pochopených politických konceptů. I proto existuje tolik jejich různých variant (Bullain in Loukacheva 2005:8; Eide in Loukacheva 2005:9). Ve většině autonomních případů tak záleţí především na schopnosti domluvy mezi závislým územím a mateřskou zemí, která musí projevit solidaritu. Z velké části je tento vztah zaloţený na morálním aspektu.

30

5 HISTORIE GRÓNSKO-DÁNSKÝCH VZTAHŦ Grónsko se dočkalo prvního spojení s Dánskem roku 1380, kdy se ostrov dostal pod dánsko-norskou monarchii. Ačkoliv Dánsko nemělo s Grónskem v dalších stoletích silné vazby, dánský král ho povaţoval za jedno z dánských závislých území (Sorensen 2006:11). 5.1 Dánská koloniální éra Dánská koloniální éra v Grónsku začala s příchodem luteránského misionáře Hanse Egedeho v roce 1721. Grónsko tak následovalo vstupem pod dánskou suverenitu Island a Faerské ostrovy. Došlo k tomu i navzdory faktu, ţe se nejednalo o tradiční evropsko- křesťanskou populaci. Nicméně dánský vliv stále zůstával poměrně malý (Sorensen 2006:12). Většina nařízení z Dánska měla za úkol podporovat zájmy obyvatel Grónska a aţ poté své obchodní zájmy (Skurbaty 2004:232). „Dánové se snaţili vypadat spíše jako nápomocný bratr, neţ koloniální vládce“ (cit. Byock,1992:49-50). V první polovině 19. století jiţ začaly grónskou společnost ovlivňovat první procesy přenášené ze západního světa. Patřily mezi ně především industrializace a změny v ekonomice. Dánsko podporovalo grónský obchod a pouze z části jeho výnosů se platily výdaje spojené s pobytem Dánů na ostrově. Kolem roku 1840 se objevily první snahy o vybudování nového systému školství a zdravotnictví. S tím souviselo vysílání grónských obyvatel do Dánska kvůli získání zkušeností. Další oţivení, tentokrát v politickém spektru, přinesl rozvoj místních samospráv v podobě místních shromáţdění, která prosazovala zájmy zdejších obyvatel. Pokrok se dotýkal celé grónské společnosti, která zaznamenala zlepšení ţivotních standardů. V 60. letech 19. století dostala kaţdá oblast v Grónsku svoji ochrannou radu. Tvořili ji nejvýše postavení grónští civilní zaměstnanci, ale hlavní posty zastával misionář, manaţer oblasti a guvernér a náleţely Dánům (Sorensen 2006:13-15). 5.2 Sílící dánský vliv a reformní období na přelomu 19. a 20. století Grónsko bylo rozděleno na třináct oblastí, z nichţ kaţdou řídil manaţer. Všechny oblasti fungovaly nezávisle s přímým napojením na Kodaň. Nadřízenými správců se v průběhu let stali dva inspektoři, kteří působili na celém ostrově. Ti disponovali přístupem k dánskému ministrovi, odpovědnému za grónské záleţitosti. Dánsko se v této době především snaţilo v Grónsku zredukovat svou administrativu a izolovat tento ostrov od zbytku světa (Sorensen 2006:15-19; Taagholt 2001:20). Velké změny nastaly na počátku 20. století přijetím zákonů o Grónsku. Základem se stal vznik dvou provinčních rad, nově vytvořených řídících orgánů s lokálními pravomocemi. Rovněţ vzniklo 62 místních rad, které se jim podřídily a staraly se o rozšíření účasti grónských zástupců na řízení záleţitostí týkajících se Grónska. Vliv na to měl nástup nových politických stran v Dánsku a progresivních myšlenek jejich členů. Toto období přineslo rovněţ nové ekonomické aktivity, díky kterým se ve velké míře zlepšila ţivotní úroveň. Ve srovnání obou zemí grónská ţivotní úroveň za dánskou značně zaostávala. Proto lze v této době spatřit první zárodky snah o vytvoření místní samosprávy.

31

Rovněţ startoval příliv přistěhovalců z Dánska za prací, pro kterou nebyli místní obyvatelé dostatečně kvalifikováni. Tito přistěhovalci spadali pod dánské právo, coţ vytvářelo sociální napětí a pro Gróňany pocit diskriminace (Sorensen 2006:20-32). Období od první do druhé světové války lze v Grónsku pokládat za politicky klidné. Správa byla soustředěna do dánských rukou. Dánský parlament se začal více zabývat grónskými problémy a provinční rady slouţily jako hlas tamního lidu. Neshody nastávaly zejména díky tomu, ţe dánská vláda rozhodnutí provinční rady nemusela přijmout (Sorensen 2006:33-35). Základní změna přišla také v rybolovu. Moderní rybářská ekonomika nahradila původní subsistenční ekonomiku. Grónsko se rovněţ snaţilo díky kooperaci s Dány vytvořit exportně orientovanou ekonomiku. Celá tato perioda se nesla ve znamení dánských i grónských snah o modernizaci původní společnosti. Rovněţ započaly první diskuse s Dánskem o budoucnosti ostrova a o tom jakou roli v nich sehraje samotné Grónsko. Nejdůleţitějším tématem byla otázka výuky a zachování jazyka. Vyučování dánštiny na školách lze povaţovat za pozitivní vzhledem k rozšíření moţnosti získat nové znalosti. Přesto bylo pro domorodé obyvatele důleţité udrţet grónštinu, jako hlavní úřední jazyk. Toto téma posilovalo rostoucí grónský nacionalismus a touhu po změně. V tomto období se také ve větší míře rozmohl trend posílat grónskou mládeţ a učitele do Dánska. Především z důvodu získání zkušeností a osvojení si dánštiny. Na druhou stranu, do Grónska přijíţdělo v rámci zlepšení výuky stále více učitelů z Dánska. Začaly se také ve větší míře projevovat následky poevropšťování (Sorensen 2006:35-61). 5.3 Období druhé světové války a poválečné období 40. léta 20. století se stala pro grónsko-dánské vztahy zatěţkávací zkouškou. Dlouhodobá izolace od Dánska díky válce nebyla pro ani jednu ze stran přínosem. Začaly docházet léky, potraviny a doprava i komunikace mezi oběma zeměmi ustaly. Provinční rady proto musely rozhodovat dle vlastního uváţení. Tohoto handicapu Dánska vyuţily USA. Začaly na ostrov dováţet potraviny a postavily zde 17 vojenských a meteorologických stanic, z nichţ 4 se řadily mezi vojenské letecké základny. Během války proběhla reorientace trhu směrem k USA a centralizace moci do rukou dánského guvernéra v Nuuku. Na první pohled tento vztah Grónska s USA nenarušil dánskou suverenitu nad Grónskem, ovšem k jisté změně politického klimatu došlo. Dánsko se po konci války snaţilo neohrozit svou suverenitu nad Grónskem, především jednáním proti USA (Sorensen 2006:62-79). Nejznatelnějším následkem americké přítomnosti se stalo rozšíření základny v Thule během 50. let. Díky tomu, ţe to Dánsko svolilo, se muselo přesídlit několik místních obyvatel do jiné vesnice. Tento incident velkou měrou ovlivnil vztah Gróňanů k Dánsku do budoucna (Kristensen 2004:5-6). Dánsko tak poté muselo částečně ustoupit a při následujících vyjednáváních mohlo Grónsko sehrát mnohem větší roli (Archer 2003). Gróňané vnímali svou zemi jako loutku v rukou Dánska. Skrze ni Dánové uskutečňovali

32 své záměry, bez znalosti místních obyvatel. Tyto argumenty se staly jedením z klíčových bodů budoucích grónských snah o přebírání moci (Kristensen 2004:8). V poválečném období se Dánsko snaţilo obnovit v Grónsku místní obchod. Usilovalo také o zajištění stejných podmínek pro obyvatele Grónska, jaké panovaly v Dánsku. Na druhou stranu tím docházelo k procesu danifikace, který velká část Gróňanů nechtěla přijímat. Významný krok zaznamenali grónští politici, kdyţ získali moţnost obsadit nejdříve jedno a později dvě místa v dánském parlamentu. Přispělo k tomu i vytvoření dánsko-grónské komise, která posilovala spolupráci Dánska s Grónskem a dřívější moţnost Faerských ostrovů na dvě místa v dánském parlamentu. Grónsko bylo velice izolované a jeho vývoj se stal protikladem uvolňování vztahů Dánska s Faerskými ostrovy a deklarace nezávislosti Islandu z roku 1944. V reakci na vývoj v ostatních závislých dánských územích a díky dánským zamítavým postojům vůči grónským představitelům se začal projevovat silný nacionalismus a snaha o získání větší míry nezávislosti podporovaná OSN (Sorensen 2006:80-95). 5.4 Reformy v 50. letech 20. století Nově formovanou grónskou politiku vytvářely provinční rady a dánský parlament. Interní změny v Grónsku nastaly, kdyţ se k moci dostali modernisté v čele s Eske Brunem, kteří posilovali grónskou pozici. Na druhou stranu se Grónsko stalo závislé na dánské dotaci, která pokrývala velkou část grónských nákladů. Příjmy grónské ekonomiky začaly růst, a proto se dánský parlament rozhodl ještě více podporovat zdejší ekonomiku a zvýšil dotační částku. V roce 1948 ji tvořilo 20 milionů DKr., ale o deset let později jiţ 100 milionů DKr. Růst grónské ekonomiky a dánské dotace se zaslouţily o další vzrůst ţivotní úrovně (Sorensen 2006:98-107). 50. léta 20. století charakterizovaly snahy Gróňanů o získání více pravomocí. V roce 1953 se rozhodlo o zrovnoprávnění Grónska s ostatními částmi dánského království. I přesto si Dánsko odneslo velkou vlnu kritiky. O tomto rozhodnutí totiţ proběhlo v Dánsku referendum, kdeţto v Grónsku ne. Veškerá podpora a reformy měly za cíl Grónsko transformovat na moderní evropskou společnost (Sorensen 2006:108-110). Od roku 1955 bylo Grónsko spravováno Ministerstvem pro Grónsko, které se nacházelo v Kodani. V Nuuku se nacházel guvernér, který toto ministerstvo v Grónsku řídil (Lyck, Taagholt 1987:52). Grónsko převzalo rozhodování nad ekonomickým systémem a civilním právem. Rovněţ vzrostla moc provinčních rad a startoval tak proces vzniku autonomie. Hlavními myšlenkami reforem se staly podpora urbanizace, maximalizace zisků a administrativně i politicky srovnat Dánsko s Grónskem. Za negativní lze v této době povaţovat fakt, ţe většinu peněz vydělávali zahraniční pracovníci, protoţe mimo rybolov zde většinou operovaly soukromé dánské firmy a Gróňané nebyli dostatečně kvalifikovaní. Reformy a změna ţivotního stylu přinesly i další negativa, jako vzrůst alkoholismu, domácího násilí a zločinnosti (Sorensen 2006:111-123).

33

5.5 Rozhodování o budoucím směřování Grónska Na začátku 60. let 20. století panovala v Grónsku nespokojenost s dánskou nadvládou. Posun mělo přinést vytvoření nového rozhodovacího orgánu v Kodani. Jednalo se o Grónskou radu s pěti grónskými a pěti dánskými členy, kteří koordinovali grónskou politiku. Reformy se ovšem dočkaly odmítavých reakcí, protoţe nepřinesly vyrovnání poměrů. Grónsko reagovalo vytvořením politické strany Inuit Party, zaloţené mladými a vzdělanými Gróňany. Tato strana se snaţila podporovat grónskou společnost a postavení grónských politiků v řízení země. Gróňané se snaţili udělat svou zemi méně dánskou. Tomu ovšem bránila rostoucí ekonomická závislost skrze dotace od Dánska. V roce 1960 se částka zvýšila na 140 mil. DKr. a v roce 1970 jiţ 650 mil. DKr. (Sorensen 2006:124- 137). Situaci v těchto letech lze vnímat tak, ţe Gróňané samotní se necítili jako aktivní součást vývoje své země (Sorensen 2006:138-141). „Hlavním problémem uvnitř grónské společnosti se stalo nesdílení identity a diskurzu mezi inuitsko-grónskými a dánskými komunitami ve stejných lokalitách“ (cit. Baerenholdt, Aarsaether 2004:154). Špatná komunikace a malá snaha o spolupráci, tak často vedly k oddělenému lokálnímu vývoji a odmítavým postojům vůči pokračující dánské imigraci a nadvládě. 5.6 Cesta k ustavení autonomie v roce 1979 V roce 1971 se konaly volby do provinční rady a dánského parlamentu. Toho vyuţili mladí Gróňané k manifestaci svých poţadavků. Hlavními představiteli se stali Lars Emil Johansen, zvolený do dánského parlamentu, a Jonathan Motzfeld2, který se stal předsedou provinční rady. V 80. letetech 20. století začal souboj dvou hlavních politických stran. Atassut chtěla Grónsko co nejvíce podánštit. Naproti tomu Siumut si přála Grónsko co nejvíce grónské. Hlavním spouštěčem pozdější vlny událostí se stala moţnost zavedení společného dánsko-grónského trhu. Dánsko bylo pro a Grónsko proti, zejména kvůli rybolovu a politickým postojům. Poprvé se tak stalo, ţe Grónsko nenásledovalo Dánské rozhodnutí (Sorensen 2006:142-146). Grónské snahy o přenos pravomocí přinesly v roce 1979 v Grónsku referendum o vytvoření autonomie. V něm se 73% hlasujících obyvatel Grónska vyslovilo pro přijetí autonomie. Grónští politici tak 1.5.1979 převzali formální odpovědnost za budoucí vývoj ostrova (Sorensen 2006:146-151). Vznikly grónský parlament a vláda. Konečné znění autonomní smlouvy se dělilo na 3 oblasti: 1. Aktivity, nad kterými budou mít grónští politici plnou moc a Grónsko je bude plně financovat. 2. Aktivity se speciálními právy a částečným financováním z dánských dotací. 3. Aktivity, nad kterými bude mít Dánsko plnou kontrolu a plně pokryje jejich financování. Do poslední skupiny patřily především zákonodárství, zahraniční politika, obrana, měnová politika, vězeňský systém, či kriminální a civilní právo. Problém nastal s právem na nerostné suroviny. Dánsko nakonec

2 Později nazývaný otec autonomie

34 docílilo toho, ţe se převedou pod grónskou správu, ale sniţovala se díky nim částka, kterou dostane Grónsko v dotacích. Administrativa obchodu s nerostnými surovinami se i přesto přesunula z Kodaně do Nuuku aţ v roce 1998. S odkazem na deklaraci práv z roku 1966 bylo uznáno právo všem trvale ţijícím obyvatelům Grónska vyuţívat přírodních zdrojů. Smlouva o autonomii neznamenala okamţité předání moci, ale přípravu na její přebírání v určitých oblastech během několika let (Loukacheva 2010:182). Grónské zájmy a politické názory vyjadřovala od roku 1980 i Grónská samosprávná komise. Jejími úkoly bylo najít efektivní politické řešení vztahu mezi Grónskem a Dánskem. Také se snaţila vyřešit situaci Grónska, které přebíralo od Dánska pravomoci, ale nebylo na to personálně připraveno (Foighel in Skurbaty 2004:233). 5.7 Autonomie a finanční závislost na Dánsku Klíčové body autonomie se dařilo prosazovat v mnoha oblastech, i kdyţ velmi pomalu. Většina pravomocí byla přenesena mezi roky 1979-1989 (Lyck 2009:101). Jako poslední ze všech stanovených oblastí Dánové převedli v roce 1992 zdravotnický systém. Změny po přijetí autonomie nastaly také v ekonomice. Jiţ před přijmutím autonomie začalo docházet k omezování těţby nerostných surovin a v 90. letech se těţba ještě více utlumila. V reakci na tento vývoj se zvýšila intenzita rybolovu, který tak tvořil celou jednu čtvrtinu ekonomiky. Ke konci 20. století pokrýval jiţ 95% veškerého exportu. Dánsko rovněţ přispívalo pěvně stanovenou částkou nejdůleţitějším grónským společnostem na jejich chod (Sorensen 2006:152-158). Od roku 1980 dostávalo Grónsko dotace v podobě blokového grantu a částky na přímé výdaje. Výše grantu závisela na výpočtu výdajů na fungování Grónska v předchozím roce a reagovala na výši dánského HDP. Zároveň se částečně kompenzovala z financí získaných těţbou. Grónské samosprávné orgány vţdy dostaly blokový grant a poté předloţily dánskému parlamentu návrhy, na jaké účely se dotace vyuţijí. Ten rozhodl o jeho schválení, nebo přepracování. První stupeň na cestě k ekonomické samostatnosti, díky reformám byl z části proveden. Přesto se Grónsko snaţilo shánět finance pro své fungování mimo Dánsko. Od EU dostávalo 84 milionů DKr. ročně, coţ bylo kolem 8% dánské dotace, která jiţ v polovině 80. let 20. století dosahovala částky přes 1 miliardu DKr. (Sorensen 2006:159-168). Od uznání autonomie se tato částka rychle zvyšovala (viz obr. 10). Výše blokového grantu se od roku 2007 ustálila na částce 3,2021 miliardy DKr. Dle dohody o samosprávnosti Grónska, tuto částku vyplácí Dánsko kaţdý rok a v přepočtu je to 463 milionů € (Danish and Greenland Government 2009:2). V 90. letech 20. století tvořily dotace zhruba polovinu HDP Grónska. V roce 2009 pokrývaly jen necelou třetinu jeho HDP (Lyck 2009:101-102). Lze tedy usoudit, ţe ekonomická závislost na Dánsku se mírně sniţuje.

35

Výše blokové grantu od Dánska 3500

3000

2500

2000 Výše blokové grantu 1500

1000 Milionů dánských korun dánských Milionů

500

0

1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 Rok Obr. 10: Výše blokového grantu od Dánska pro Grónsko v letech 1979 - 2010 Pramen: Statbank 2011. Těmito převody odpovědnosti a rozdělováním dotací se grónské autonomní orgány staly odpovědnými za velkou část ekonomiky a veřejné správy. Přesto dánský vliv setrval v mnoha oblastech i nadále. Grónsko, ale narozdíl od Dánska mohlo uplatňovat takzvané tradiční znalosti, které mají pouze místní obyvatelé. Rozhodovací procesy tak ovlivňují především místními znalostmi (Fenge, Funston 2009:5). Hlavními změnami, které Dánsko do Grónska přineslo, se staly urbanizace a přeměna ekonomiky a sociálního systému, mající za následek zvýšení ţivotních standardů. Mezi oběma zeměmi došlo k velice hluboké kulturní symbióze. Proces dánizace byl v této době dominantnější, neţ proces grónizace (Nielsen 2001:234). Kontakt dvou kultur ovšem vţdy přináší i negativní změny. U Inuitů se zvýšil výskyt rakoviny a kardiovaskulárních chorob, psychických problémů, rozvodů a stoupla kriminalita. To všechno souvisí s procesy westernizace a modernizace kdysi tradiční grónské společnosti. Částečně za tento vývoj můţe i Dánsko, protoţe nerespektovalo kulturní odlišnosti této společnosti (Bjerregaard a Curtis 2002:1-2) a fakt, ţe se nastalé změny během posledních tří generací udály moc rychle (Byers 2010; Andersen, Poppel 2004). 5.8 Situace na začátku 21. století Převod moci z Kodaně do Nuuku se ukázal jako úspěšný a Grónská autonomní smlouva se stala zárukou této moci. Do roku 2000 přešlo pod správu Grónska většina oblastí, v některých ovšem zastávalo Dánsko funkci kontrolního orgánu. Samosprávné orgány v Grónsku začaly také vystupovat v zahraničních stycích, i kdyţ pouze jako součást

36 dánské delegace (Sorensen 2006:168-169). Celý proces předávání odpovědnosti vedl ke vzájemnému zintenzivnění spolupráce a většímu pochopení chodu obou společností. Pro odpoutání Grónska od své bývalé mateřské země se ukazuje jako nejdůleţitější přebírání správy a soběstačná ekonomika. Čím lepší bude stav ekonomiky, tím větší míru autonomie si bude moci Grónsko dovolit (Siku News 26.10.2005). Grónská vláda v roce 2000 implementovala nový rozvojový plán. Ten obsahuje tři pilíře: 1. Posun k ekonomice více orientované na trh, 2. Podporou obchodu a průmyslu, 3. Zlepšení vzdělanosti a kvalifikace. V roce 2006 vláda přidala cíle na zvýšení vysokoškolsky vzdělaných uchazečů o zaměstnání a zlepšení pracovní mobility (European Commision 2007:1). „Vláda chce dosáhnout ekonomického růstu díky vzrůstu produktivity, konkurenceschopnosti a diversifikace ekonomiky. Především v oblastech těţby nerostných surovin, turismu a podpoře malých aţ středních podniků“ (cit. European Commision 2007:9). Jedinou dánskou politickou stranou, která vůbec nechtěla Grónsko samosprávné, se stala Dansk Folkeparti (Danish people’s party). Během roku 2008 se pak také proti zavedení samosprávy částečně přidala grónská strana Demokraatit, zejména z důvodu slabosti navrhované autonomní smlouvy (Iwgia 2009:24). V roce 2009 poprvé vyhrála volby do grónského parlamentu levicová opozice Inuit Ataqatigiit (Stratfor Analysis 2009). Téhoţ roku gradovala jednání mezi oběma zeměmi o přechodu z autonomie na samosprávné fungování. Tato dohoda o grónské samosprávě z roku 2009 obsahuje 29 sekcí a celkem 33 polí zodpovědnosti3 (Loukacheva 2010:179). Mezi ty nejhlavnější oblasti, které časem přechází do grónských rukou, patří vězeňský systém a policie, dále kontrola nerostných surovin, či soudnictví. Zároveň upravuje pole zodpovědnosti obou zemí v ekonomických a zahraničních vztazích, kooperaci v oblasti veřejné správy, otázku jazyka a v neposlední řadě blokový grant a přístup Grónska k nezávislosti (Greenland Danish Self- Government Commision2009:7). Dánská vláda má nyní největší pravomoci nad obranou Grónska a jeho měnovou politikou. Nejvyšší dánskou pozici v Grónsku zastává vysoký komisař, kterým je od 1. dubna roku 2011 Mikaela Engell. Hlavní komisařovou funkcí je zabezpečovat styk obou zemí. Dále má určité pravomoci v prosazování rodiného práva a je nejvyšší funkcí v dánské administrativě v Grónsku (Statsministeriet Denmark 2011). Současný statut a pozice mezi Dánskem a Grónskem se odvíjí od toho, ţe Grónská populace si prozatím nepřeje národní nezávislost, ale lepší moţnosti v posilování a rozšiřování identity Grónska, díky vzrůstající odpovědnosti (Foighel in Skurbaty 2004). Dánové ovšem hrají a především chtějí hrát v arktickém prostoru stále velkou roli. Dánsko například ve spolupráci s Grónskem vytvořilo dohodu o společné arktické politice „The Arctic at a Time of Transition: Proposed Strategy for Activities in the Arctic Region“, která by měla zajistit lepší spolupráci obou zemí v tomto regionu (Hvidt. Mouritzen 2009:35-36 ). Také spor o Hansův ostrov s Kanadou, který se nachází mezi Grónskem a Kanadou ukazuje na dánské zájmy v této oblasti (Byers 2010:6-7).

3 Seznam všech oblastí, které postupně přecházejí pod grónskou správu, najdete v příloze 2.

37

6 SROVNÁNÍ S JINÝMI AUTONOMNÍMI ÚZEMÍMI V mnoha momentech vývoje samosprávy Grónska lze spatřit paralely s jinými autonomními územími. Cílem této kapitoly je diskuse procesu vzniku autonomního postavení a procesů, které probíhají v jiných teritoriích, a jejich komparace s vývojem v Grónsku. Tyto případy mohou přispět k objasnění některých procesů v minulosti a zároveň pomoci k lepšímu náhledu na současný, nebo budoucí vývoj. Grónsko nejprve srovnávám s Nunavutem. Poté s Faerskými ostrovy, Ålandy a Islandem, jejichţ geografickou pozici můţete vidět na obr.11.

Obr.11: Pozice Grónska, Faerských ostrovů, Islandu a Åland Pramen: Nord Sesil 2009. 6.1 Nunavut Mezi Nunavutem a Grónskem existují právní odlišnosti, ale nalézáme i shodnost v geografické poloze a rozloze. Obě země také vykazují demografickou, kulturní, politickou, ekonomickou a historickou podobnost (Loukacheva 2007:9-10). Zároveň se tyto území snaţí posílit vztahy mezi sebou navzájem, například spoluprácí ve školství, či obchodu (Siku News 2006). Nunavut se skládá z pevninské části a několika stovek ostrovů o celkové rozloze 2 093 190 km² i s přilehlými vodami (viz obr.12). Díky tomu se jedná oproti Grónsku o mnohem méně kompaktní území. Při počtu pouhých 33 303 obyvatel v roce 2011 ţijících zhruba v 80 obcích a městech, dosahuje hustota zalidnění 0,015 ob./km² (Nunavut Bureau

38 of Statistics 2011). Jedná se tak o jednu z nejméně obydlených a nejvíce izolovaných částí světa. Podobně jako v Grónsku i zde se uţívá více úředních jazyků. Jsou jimi inuitština, kterou uţívá zhruba 70% obyvatel a také angličtina s francouzštinou. Obyvatelstvo tvoří z 85% Inuité. Kromě Kanaďanů z jihu se sem přistěhovali hlavně Evropané, nejvíce z britských ostrovů (Byers 2010).

Obr. 12: Nunavut a ostatní provincie a teritoria Kanady Pramen: Canadian Environmental Assessment Agency 2009. Inuité obývali v Kanadě před vznikem Nunavutu především Severozápadní teritoria (dále jen SZT), kde neměli moc práv a federální vláda jejich území často přehlíţela. Navíc stejně jako v Grónsku, došlo i zde k nedobrovolnému stěhování místních obyvatel. Inuité v SZT dlouho bojovali o to, aby kanadská federální vláda rozeznala jejich poţadavky a práva. Jejich prosazením vznikl v roce 1999 Nunavut, jedno ze tří kanadských teritorií. Důvodem vzniku Nunavutu byla odlišnost od zbytku Kanady, snaha o zrovnoprávnění Inuitů a finanční náročnost na správu SZT. Nunavut se tím stal více socio-ekonomicky zranitelný (Henderson 2007:214). Společně s decentralizací státní správy, která jiţ proběhla (Hicks, White 2006:22) se Nunavut v současnosti snaţí o přebírání politické a ekonomické zodpovědnosti (Government of Canada 2010:6). Především ve druhé polovině 20. století přetvořil zdejší společnost vliv západního světa. Stejně jako v Grónsku došlo k rapidním socio-ekonomickým, politickým a kulturním změnám inuitské populace (Henderson 2007:18). Mimo pozitivních důsledků, jako vzrůst ţivotních standardů to vedlo paradoxně ke zvýšení násilí, sebevraţd a dalším negativním sociálním projevům. Navíc velkou část pracovních míst obsadili pracovníci

39 z Kanady. Inuité tvoří 85% obyvatel Nunavutu, ovšem zastávají pouze 45% pracovních míst. Můţe za to horší vzdělání a malá jazyková vybavenost. Díky tomuto problému a stále nízkým ţivotním standardům tak Nunavut i Grónsko vzhlíţí ke zlepšování systému vzdělání (Loukacheva 2007:27). Při srovnání s Grónskem se ukazuje mnohem vyšší míra nezaměstnanosti, která se od roku 2009 pohybuje stále okolo 17% (Nunavut Bureau of Statistics 2011). Mladí Inuité odchází často na zkušenou do Kanady. To samozřejmě způsobuje zápornou bilanci migrace. V Nunavutu je HDP dle sektorů rozděleno následovně. Zemědělství, jehoţ větší rozvoj brzdí arktické klima a minimální podíl orné půdy, zaujímá pouze 0,4% HDP. Průmysl tvoří skoro 20% HDP a sluţby, ve kterých jsou většinou zaměstnaní cizinci, tvoří necelých 80% HDP. Zavírání dolů na zlato po roce 2009 má za následek pokles exportu a propad ekonomiky (Nunavut Bureau of Statistics 2011). Grónsko a Nunavut spojuje také jejich role v době studené války a s ní spojená výstavba vojenských základen (Henderson 2007:22). 6.1.1 Administrativní dělení a politika Díky decentralizaci se Nunavut administrativně dělí na 3 území: Baffinův region, region Kivalliq a Centrální arktický region (viz obr.13). Nevýhodou je velká rozloha všech tří částí. Hlavní město Iqaluit se totiţ nachází v Baffinově regionu a je tak zejména Centrálnímu arktickému regionu hodně vzdáleno.

Obr.13: Administrativní dělení Nunavutu Pramen: Library and Archives Canada 2009. Hlavními zárukami pro sebeurčení Nunavutu i Grónska se staly smlouvy zaručující jim autonomii a převod některých pravomocí. Zatímco v Grónsku tento proces proběhl poprvé v roce 1979, tak „Smlouva o vlastnictví území Nunavutu“, která vytvořila Nunavut, vznikla aţ v roce 1999. Vyjednávání o smlouvě ovšem začala jiţ o 20 let před jejím

40 podepsáním. Uznána byla většinou hlasů ve všech třech částech Nunavutu (Dahl 2000:20- 26). Kanada díky ní přiznala Nunavutu práva na nerostné suroviny, rybolov, další lovecká práva a vytvoření oddělené nunavutské správy (Henderson 2007:1-3). Smlouva o vlastnictví území Nunavutu přesto selhala v některých očekáváních Inuitů. Zejména v nedostatku garancí, či stálé závislosti Nunavutu na financích z Ottawy (Loukacheva 2007:42). Autonomní statut Nunavutu byl hodně posílen díky „Protokolu o decentralizaci území a zdrojů v Nunavutu“ z roku 2008. Díky této smlouvě obyvatelé Nunavutu přebírají kontrolu nad územím Nunavutu a zdejšími zdroji za účelem ekonomického rozvoje (Government of Canada and Nunavut 2008). Politický ţivot v Nunavutu se tomu grónskému v některých aspektech podobá. Projevuje se zde vysoká míra spolupráce s mnoha mezinárodními a místními organizacemi. Tyto organizace de facto spolu s médii vystupovaly jako hlavní opozice kanadské i grónské vlády (Henderson 2007:113). Nunavut má svůj vlastní parlament i vládu. Parlament má okolo 20 členů, ale počet se můţe dle potřeby měnit. Vláda má celkem 8 členů. Politika v Nunavutu je charakterizována jako konsensuální (Government of Nunavut 2010). U Nunavutu i Grónska existují posty zajišťující spojení s mateřským státem. V Grónsku ji vykonává dánský vysoký komisař, který se stává hlavním článkem dánské administrativy v Grónsku. V Nunavutu existuje identická funkce. Nunavut má na rozdíl od ostatních kanadských teritorií právo rozhodovat v soudnictví. Místní obyvatelé volí jednoho člena do kanadského parlamentu (Loukacheva 2007:68). Grónsko se od Nunavutu odlišuje tím, ţe se snaţilo o centralizaci vlády, naproti tomu Nunavut podporoval decentralizaci (Loukacheva 2007:54-71). Mnohem větší odlišnost přináší neexistence politických stran v Nunavutu. Proti vzniku politických stran stojí především finanční náročnost. Nestranickost přináší určitá negativa. Patří mezi ně nestabilita vlády, neznalost jednotlivých kandidátů a velká role subjektivity (Henderson 2007:32-33). Za další nedostatek lze povaţovat finanční náročnost voleb. Stejně jako Grónsko dostává Nunavut blokové granty od kanadské vlády. Například v roce 2000 dostal Nunavut od Kanady v grantech 550 milionů $ (Henderson 2007:56, Hicks, White 2000:65). V roce 2005 částka všech kanadských grantů činila 854 milionů $ a pro rok 2011 dostal Nunavut 1,217 miliardy $ (Department of Finance Canada 2010). Nunavut i Grónsko si byly vědomy potřeby převzít mezinárodní záleţitosti týkající se věcí bezprostředně souvisejících s jejich územím. Tento přesun moci se však udál pouze v Grónsku. Poslouţil však jako budoucí impuls pro Nunavut (Loukacheva 2007:104). Inuitská populace se tedy v Nunavutu stejně jako v Grónsku během 20. století snaţila o prosazování svým zájmů. Jenţe v Grónsku tyto snahy začaly mnohem dříve, navíc zde existovaly na rozdíl od Nunavutu četné elity, schopné změny prosadit (Loukacheva 2007:56). I díky tomu si Kanada připoutala Nunavut v mnohem větší míře, neţ Dánsko Grónsko.

41

6.1.2 Současná pozice a budoucí vývoj Nunavutští Inuité, stejně jako ti grónští, nechtějí nezávislost, snaţí se pouze za pomoci sebeurčení ovládat procesy a instituce (Byers 2010:8; Loukacheva 2007:37). Podobně jako v Grónsku stěţuje situace jeho velká rozloha a s ní spojená finanční a řídící náročnost na administrativu a správu. Hlavní budoucnost Nunavutu spočívá především v ekonomických aktivitách na lokálním stupni, vývoji řízené a lépe diversifikované ekonomiky, exportu, očekávaném růstu těţebního odvětví, či vodní a větrné energii. Dále také ve zlepšení vzdělání a nových technologiích (Loukacheva 2007:77). Existuje moţnost, ţe by se Nunavut mohl stát provincií a získal tím mnohem více kontroly. Provincie mají hodně práv a hlavně jejich statut je zaručen ústavou, coţ v případě „Smlouvy o vlastnictví území Nunavutu“ není jasné. Není ovšem zřejmé, zda by to přispělo k vyřešení stávajících problémů v Nunavutu. 6.2 Faerské ostrovy Faerské ostrovy jsou bývalým závislým územím Dánska a dnes uţívají rozsáhlého autonomního statutu. Nachází se zhruba ve středu cesty mezi Dánskem a Islandem. Faerské ostrovy se skládají celkem z 18 ostrovů, rozkládajících se na 1399 km². V roce 2009 zde ţilo 48 650 obyvatel, z nichţ čtvrtina se nachází v hlavní městě Tórshavn, kde je rovněţ soustředěna politická moc (World Factbook 2011). Hustota zalidnění dosahuje 34,5 ob./km², coţ je mnohokrát více, neţ v Grónsku a Nunavutu. Okolo 92% obyvatel jsou Faeřané, necelých 6% tvoří Dánové (Joshua Project 2010). Faerské ostrovy mají také významnou strategickou pozici, coţ se potvrdilo během druhé světové i studené války. Úředními jazyky jsou faerština a dánština. Oficiální měna se nazývá faerská koruna a jedná se o odnoţ dánské měny, přičemţ distribuci obstarává dánská národní banka. HDP na osobu v roce 2008 bylo 32 800$, coţ je skoro stejně jako v Grónsku. Faerské ostrovy ovšem mají dlouhodobě nízkou nezaměstnanost pod 4% (World Factbook 2011) a ceny zboţí nedosahují tak vysokých hodnot oproti Grónsku. Počet zaměstnaných je vysoký zejména ve sluţbách a rybolovu, který pokrývá aţ 90% exportu, coţ tvoří zhruba polovinu HDP (Moodys International 2008:2-9, World Factbook 2011). S Grónskem mají Faerské ostrovy také velkou emigraci do mateřské země, či velké naděje vkládané do nalezišť ropy (Hořejšová 2006:6-16). Hlavní rozdíl tvoří původ místních obyvatel. Ti se velice podobají Dánům (Hořejšová 2006:6). Shodu nacházíme také v tom, ţe jak v Grónsku na začátku 20. století, tak i na Islandu a Faerských ostrovech došlo ke konci 19. století k přechodu z predominantně agrární společnosti, na moderní společnost ţivící se převáţně rybolovem (Lyck 2009:102). 6.2.1 Autonomie Faerské ostrovy patřily pod správu Dánska mnohem dříve, neţ Grónsko. Bylo tomu jiţ od konce 14. století. K oficiálnímu přičlenění však došlo, aţ v roce 1849. Díky tomu se zde začala pouţívat dánská ústava a zároveň ostrovy získaly dva zástupce v dánském parlamentu. Snahy o osamostatnění započaly v 19. století. Tento problém ovšem zůstal

42 v pozadí aţ do druhé světové války, kdy se do hry vloţily cizí mocnosti, zejména Velká Británie (Hořejšová 2006:6). Občané Faerských ostrovů v roce 1946 odhlasovali nezávislost. Jedním z hlavních důvodů byl fakt, ţe stejně jako Gróňané nikdy neschválili, aby se stali součástí dánského království. Jenţe dánská vláda jim neumoţnila přijmutí nezávislosti, ani jiné varianty a uspořádala nové referendum. Před ním Dánové pomohli stranám podporujícím kooperaci s Dánskem dostat se do čela vlády a ovlivnily tak výsledek referenda ve svůj prospěch (Rógvi in Skaale 2004:33-34). Faeřané se tak po dalším tlaku na Dánsku dočkali autonomie aţ v roce 1948. Ihned se tím nastartovaly další diskuse o úplné nezávislosti. Její realizace však ztroskotala na riziku mnoha moţných komplikací a zamítavého postoje Dánska. V roce 1948 tedy přijaly Faerské ostrovy novou ústavu, která byla nahrazena novější aţ v roce 1994 (Hořejšová 2006:3-9). Tato první ústava však byla nastavena tak, jako kdyby se ostrovy staly dánskou provincií (Rógvi in Skaale 2004, 28-29). Dánsko vykonávalo svou politiku zejména přes osobu vysokého komisaře, tedy obdobně jako v Grónsku. Ten zastává určité povinnosti v rámci výkonné moci. Základem pro autonomii na Faerských ostrovech se stala filosofie, díky které se činnosti v právní a zahraničně-politické oblasti mají vykonávat dle principu subsidiarity (Lyck in Archer, Joennemi 2003:68). 6.2.2 Administrativní dělení a politika Faerské ostrovy se v minulosti dělily na 48 samosprávných jednotek a od roku 2005 na 34 samosprávných jednotek. V roce 2010 byl jejich počet redukován na 30 a tento počet by se mohl v budoucnu sníţit pod hranici 10 samosprávných jednotek. Existuje zde také 6 krajů, jejichţ význam je v současnosti minimální (Hoovgaard 2004). Zákonodárná moc se nachází v rukou parlamentu (Løgting). Výkonná moc náleţí vládě (Landsstyrid) (Nauclér in Skurbaty 2004:526). Dánsko má na starosti zahraniční vztahy, soudní systém, policejní síly a dohled nad bankami spolu s měnou. Faerské strovy v těchto oblastech mohou rozhodovat, pouze pokud se to dotýká přímo jich samých. Ostatní oblasti se nacházejí plně pod faerskou správou (Moodys International 2008:20). Na rozdíl od Grónska, které má díky své rozlehlosti 18 menších soudů a jeden hlavní, mají Faerské ostrovy pouze jeden soud srovnatelné úrovně (Danish Government 2010:584). To ukazuje na fakt, ţe faerská administrativa má díky své velikosti mnohem lehčí situaci ohledně finanční a řídící stránky. Politické strany na Faerských ostrovech se klasicky dělí na pravici a levici. Pro moji práci je však důleţitější jejich dělení dle názoru na budoucí moţnost nezávislosti. Unionistická a Sociálně demokratická strana podporují úzkou spolupráci s Dánskem. Strana pro samosprávu spolu s Republikánskou stranou nejvíce prosazují nezávislost. Strana rovnosti a Lidová strana jsou pro spíše pro zachování autonomie a nezávislost nepodporují v takové míře. V současné koalici jsou Sociálně demokratická strana, Strana rovnosti a Strana pro samosprávu (Brachtl 2011:342-344).

43

Vzrůstající mnoţství poţadavků na přechod některých oblastí administrativy do faerských rukou posílila finanční krize v 90. letech. V reakci na tento vývoj musela dánská strana financovat chod této administrativy. Částky blokového grantu se blíţily často 1 milionu DKr. ročně a tvořily aţ třetinu rozpočtu Faerských ostrovů. V roce 2009 se pohyboval blokový grant okolo 600 miliony DKr. ročně, coţ je řádově několikrát méně neţ dostává Grónsko. Můţe to být způsobeno větší vyspělostí a finanční stabilitou Faerských ostrovů v porovnání s Grónskem, které tak potřebuje mnohem větší finanční pomoc. Dánsko si tak finančně připoutalo jak Grónsko, tak i Faerské ostrovy. Na druhou stranu dotace přispěly k rozvoji a částečné diversifikaci ekonomiky (Hořejšová 2006:10). V roce 1998 se k moci dostala strana usilující o suverenitu a začala tak vyjednávání s Dánskem. Hlavní spory mezi Faerskými ostrovy a Dánskem se vedou o to, zda jsou Faerské ostrovy subjektem mezinárodního práva, či pouze otázkou vnitřních záleţitostí Dánska. Faerské ostrovy se dokonce snaţily řešit tento spor u OSN, ta se však jejich případu neujala právě proto, ţe se jedná o vnitřní záleţitosti Dánska. Díky obratné politice Dánska totiţ Faerské ostrovy, ani Grónsko4 nespadaly mezi závislá území a tudíţ nemohly bojovat za svá práva na sebeurčení. Faerské ostrovy nakonec přijaly dánské návrhy, kdy převzaly kontrolu nad některými oblastmi, výměnou za sníţení blokového grantu (Hořejšová 2006:12-13). 6.2.3 Současná pozice Samozřejmě Dánsko nemohlo ovládat Faerské ostrovy naplno a muselo tak dělat určité ústupky. Například v roce 1972 Faerské ostrovy hlasovaly o svém nepřistoupení do EU s Dánskem. Neatraktivita EU pro Faerské ostrovy tkví jiţ od 70. let v rybolovu, který tvoří 95% exportu a vstup by znamenal mnoho změn a omezení. Přesto ostrovy pracují na sblíţení s EU a hodně záleţí na přistoupení Islandu a Norska do EU. Vztah s EU se zakládá především na exportu Faerských ostrovů, který stejně jako v Grónsku většinou směřuje právě do zemí EU (Hořejšová 2006:10-11). V současnosti mají Faerské ostrovy ustanovenou separátní obchodní smlouvu s EU, ohledně rybolovu (Moodys International, 2008:2). Dánsko plně podporuje vstup Faerských ostrovů do EU. Problémy by byly zejména se zvýšením nároků na administrativu. Navíc předpokladem pro vstup se stala suverenita (Faroe and EU Comitee 2010:42). Faerské ostrovy se ovšem i přes částečnou nespokojenost s dánskou nadvládou nachází ve velmi dobré pozici. Dánská správa jim umoţňuje posilování autonomie a přitom poskytuje stále velkou finanční podporu. Faeřané tak mají k nezávislosti mnohem blíţe neţ Gróňané (Hořejšová 2006:5). Nezávislost Faerských ostrovů je dosaţitelná. Musí se k tomu dojít cestou vyjednávání s Dánskem. Podobně jako Island před vyhlášením nezávislosti, tak i tyto ostrovy podporují přebírání pravomocí díky členstvím v některých mezinárodních organizacích a smlouvami. Dle průzkumů veřejného mínění se místní

4 Vyškrtnuto ze seznamu závislých území v roce 1953

44 obyvatelé variantě nezávislosti začínají přiklánět stále více (Ackrén 2006:232-237). Můţe za to částečně i nedostatečná pomoc Dánska při finanční krizi. Hlavní potíţí Faerských ostrovů ovšem bylo nedostatečné prosazování svých zájmů. Nelze říci, ţe by zde chyběly elity jako v Nunavutu, spíše nebyly tak obratné a jednotné, jako třeba na Islandu (Hořejšová 2006:16). Jedná se tak o jedno z nejsvobodnějších území v rámci závislých území (Hořejšová 2006:10-11). Přispěla k tomu i ekonomická krize v roce 1993. Dánští politici díky ní uznali, ţe ekonomika Faerských ostrovů hodně závisí na zahraničních vztazích. Proto jim dali moţnost spolupodílet se na vytváření zahraniční politiky týkající se Faerských ostrovů (Karlsson 2006:25-26). Snahy dánské politiky o připoutání Grónska a Faerských ostrovů jsou zjevné. Dánsko na Faerských ostrovech kontroluje především měnovou politiku, obranu, civilní právo, pravomoci nejvyššího dánského soudu (Karlsson 2006:149). Hlavním důvodem proč Faerské ostrovy nemůţou v současné době reálně uvaţovat o nezávislosti je zastavení blokových grantů do 3-4 let od jejího eventuálního přijetí. Faerské ostrovy navrhovaly model, který byl inspirován islandskou suverenitou. Zahrnoval plán, ve kterém by se sniţoval blokový grant po dobu 15 let a naopak by narůstala suverenita (Lyck in Archer, Joennemi 2003:75). Zastavení blokových grantů přesto zní spíše jako pokus o znejistění faerských politiků a navození pocitu závislosti na Dánsku. Dánsko tak můţe blokovat, nebo alespoň pozdrţet přípravy na vznik nezávislosti Faerských ostrovů, neţ získají větší ekonomickou soběstačnost. Vyplácení dotací po vzniku nezávislosti by byl pouze projev dobré vůle dánské vlády (Karlsson 2006:26). 6.2.4 Moţnosti budoucího vývoje Pro Faerské ostrovy se zdá ve výhledu asi nejpřijatelnější setrvání v současném stavu. Volby v roce 2008 nezaznamenaly touhu po okamţité nezávislosti, proto můţeme nynější stav ostrovů označit za klidovou fázi (Moodys International 2008:2). Pokud by si Faerské ostrovy v budoucnu prosadily úplnou nezávislost, tak jejich připoutání k Dánsku bude i přesto velmi silné (Hořejšová 2006:14-16). V názorech na nezávislost a její prosazení se autoři rozchází. Dle Ackrén (2006) se Faerské ostrovy nachází na rozdíl od Grónska jiţ na pomyslné křiţovatce budoucích rozhodnutí. První moţností můţe být úplná suverenita a nezávislost, po vzoru Islandu. Druhou moţností se nabízí volné společenství s Dánskem. Jako poslední se nabízí vytvoření konfederace s Dánskem a Grónskem. (Jonsson 1997:10). Do roku 2012 by faeřané chtěli převzít veškerou správu, kterou vykonává Dánsko (Ackrén 2006:223-228). Odhaduje se, ţe Faerské ostrovy by mohly získat úplnou nezávislost zhruba do 12 let (Moodys International 2008:13). To rozhoduje o tom, zda si budou moci Faeřané určit sami jejich budoucí statut. Dánové ale prozatím přislíbili, ţe nebudou bránit ţádné variantě a vše závisí pouze na domluvě mezi faerskými politiky (Rógvi in Skaale 2004:13-28).

45

6.3 Ålandy Ålandské ostrovy leţí v Baltském moři a jsou demilitarizovaným, neutrálním a autonomním územím Finska s částečným švédským vlivem (Nauclér in Skurbaty 2004:527). Ålandy tvoří více jak 6500 ostrovů, ovšem jen kolem 65 z nich je obydlených. Populace se pohybuje okolo 27000 obyvatel a rozloha je 15552 km² i s přilehlými vodami. Pevnina tvoří pouze jednu desetinu této rozlohy. Hustota zalidnění se pohybuje okolo 17,5 obyv./km², kterou se blíţí spíše k Faerským ostrovům. Hlavní město Marienhamn je finančním, politickým a správním centrem a bydlí zde okolo 40% obyvatel Åland (Official Tourist Gateaway Åland 2011). Ålandy se odlišují od Faerských ostrovů i Grónska zejména ekonomikou zaloţenou nejen na rybolovu. Mimo rybolovu se z velké části zakládá na zemědělství, cestovním ruchu a námořní dopravě. K diversifikaci ekonomiky došlo i díky blízkosti a pozitivnímu vlivu trhů ve Stockholmu a Turku (Nauclér in Skurbaty 2004:525). Díky těmto faktorům je HDP dokonce vyšší neţ ve Finsku a činí částku kolem 35 000 € na osobu. Měnou je zde Euro, ale lze platit i švédskými korunami (Statistics Åland 2005). Blízkost a podobná společnost, jakou má Švédsko, zabránila narozdíl od ostatních autonomních území zásadním změnám společnosti. Ålandy tedy mají výhodu, ţe se jejich společnost vyvíjela rovnoměrně a vliv evropských mocností zde sehrál roli mnohem dříve. 6.3.1 Vznik autonomie, administrativní dělení a politika Kdyţ Finsko získalo v roce 1917 nezávislost, tak Ålandy poţadovaly znovusjednocení se Švédskem. Ålandům byl proto zajištěn vysoký stupeň mezinárodní autonomie. OSN v roce 1921 rozhodla o tom, ţe souostroví náleţí Finsku, ale smí si ponechat švédský jazyk a jeho kulturní dědictví. Na Ålandách tak mluví zhruba 95% obyvatel švédsky a švédština je jediným úředním jazykem (Jannson in Hannikainen, Horn 1997:1). „Autonomie Åland si vymohla mezinárodní uznání a bývá uţívána, jako exemplární příklad pro řešení minoritních konfliktů všude po světě“ (cit. Nauclér in Skurbaty 2004:528). Vyřešení situace okolo Åland lze brát jako první a později vzorový případ měnící se interpretace suverenity státu a sebeurčení minoritních skupin (Scarpulla 2002:12-13). Kaţdá ze zúčastněných stran získala něco, po čem touţila. Ålandy se staly autonomní oblastí. Finsko získalo suverenitu nad Ålandy a Švédsko demilitarizaci a neutrálnost tohoto souostroví (Jannson in Hannikainen, Horn 1997:3). Ålandskou zákonodárnou moc tvoří parlament. Zákony vytvořené Ålandským parlamentem musí být poté předloţeny prezidentovi Finska, který je můţe ve výjimečných případech vetovat. Ålandskému Parlamentu je odpovědná místní vláda, která se skládá z 8 volených členů. Na vládu je napojena administrativa, která se skládá ze 6 ministerstev (Regleg 2011). Ålandský parlament vydává zákony v oblasti školství, zdravotnictví, průmyslu, dopravy, místní samosprávy, policie, pošty a telekomunikací. V těchto oblastech jsou Ålandy prakticky nezávislé. Naproti tomu v zahraničních vztazích, většině oblastí civilního a kriminálního práva, soudnictví, celnictví a vybírání daní operuje Finsko, jako

46 v ostatních částech země. Jako protihodnota vybíraných daní a jako pomoc Ålandům posílá Finsko nazpět 0,45% svého rozpočtu, coţ v roce 2007 tvořilo 190 mil.€. Ålandy také získaly zastoupení jedním členem ve finském parlamentu. Ostrovy se dělí na 16 krajů, které jsou jejich základními správními jednotkami (Åland Landskapsregring 2010). 6.3.2 Vstup do EU Na rozdíl od Grónska mohli Ålanďané hlasovat o vstupu spolu s Finskem do EU. Pro vstup hlasovalo 73,6% voličů. Členem EU se tak Ålandy staly 1.1.1995 (Daďová 2010:20- 23). Vstup byl ovšem podmíněn výjimkami v nabývání nemovitostí, obchodu, či zaměstnanosti. EU se podřizují v celní politice, ale ne ve fiskální. Od roku 2001 jsou Ålandy součástí shengenského prostoru a také má dva zástupce v Severské radě, ve které je členem (Tulli 2011). Ostrovy tak oslabují svůj švédský charakter a administrativní moţnosti svých orgánů, vůči EU. Navíc EU zavazující se k mnoha svobodám a právům pro své občany, nemůţe zajistit Ålandům jasné řešení situací, které mohou nastat (Scarpulla 2002:89-95). V současné době ovšem Ålandy při vyjednávání s EU dokázaly o jak silné a na Finsku nezávislé teritorium se jedná a zvýšily zde svůj vliv. Mezi hlavní výhody členství v EU patří finanční podpora a to, ţe politika subsidiarity EU pomáhá posilovat místní autonomii (Daďová 2010:24-35). 6.3.3 Současný stav a budoucí vývoj Ålandy mají mnohem těsnější spolupráci s Finskem, méně však závisí na jeho finanční pomoci, neţ srovnávaná autonomní území. Grónsko ani Faerské ostrovy především nemají tak výkonnou a diversifikovanou ekonomiku, jako Ålandy. Na rozdíl od Åland jim na druhou stranu v nezávislosti nebrání sloţitý mezinárodní statut. Navíc je velkým problémem, ţe na rozdíl od nich Ålandy nekontrolují daně, ani registr námořní dopravy, který obstarávají Finové (Karlsson 2006:23-24). Ålandy mají zase více právních garancí (Scarpulla 2002:68). “Členství v EU a integrovaná mezinárodní ekonomika dělají autonomii, či případnou nezávislost rovněţ problematickou.” (cit. Joenniemi in Hannikainen, Horn 1997:16). Ålandy se však nachází ze všech porovnávaných území v nejlepší situaci. I přes finskou kontrolu určitých správních oblastí dosahují vysoké ţivotní úrovně, kterou podporuje jak jejich vlastní ekonomika, tak i ta finská. Z mého pohledu je potřeba budoucí nezávislosti mnohem větší u Grónska, neţ u Faerských ostrovů, protoţe Grónsko se od Dánska liší v mnohem větší míře. 6.4 Island Island se nachází zhruba v půli cesty mezi Faerskými ostrovy a Grónskem. Jeho rozloha je 103 125 km² a v roce 2010 zde ţilo 317 630 obyvatel. Hustota zalidnění činí 3,15 obyv./km² (World Factbook 2011). Island se administrativně dělí na 8 regionů a 89 niţších samosprávných jednotek, jejichţ počet se stejně jako na Faerských ostrovech v průběhu let redukoval (Nordic Local Government 2007). Ostrov, který býval kdysi součást dánské monarchie, je jiţ skoro jedno století nezávislým. Dnes lze Island popsat i přes nedávnou finanční krizi, jako zemi se silným finančním sektorem a moderním

47 rybolovem. Srovnáním HDP na osobu, které v roce 2010 bylo 38 400 $, se řadí mezi nejvyspělejší země. Navíc před ekonomickou krizí bylo jeho HDP mnohem vyšší. Island je také charakteristický velkým počtem základních samosprávných jednotek. V roce 1910 jich měl Island 212, do roku 2003 se jejich počet sníţil na 104 (Hovgaard 2004:21). V této kapitole se snaţím o popis procesů vedoucích k přebírání zodpovědnosti a moci místními politiky, i bezprostřední vývoj po dosáhnutí nezávislosti. Komparace Grónska s vývojem na Islandu můţe poslouţit, jako dobrý příklad pro jeho budoucí vývoj. 6.4.1 Historie dánské nadvlády na Islandu Přibliţně v roce 930 byl na Islandu ustanoven Althingi, nejstarší parlament na světě. Díky přítomnosti křesťanství jiţ od 11. století a relativní blízkosti k Evropě nedošlo později na ostrově k westernizaci v tak krátké době a takové intenzitě, jako v případě Nunavutu, či Grónska. V roce 1397 se Island dostal pod dánskou suverenitu v rámci Kalmarské unie. Absolutní moc nad ostrovem převzalo Dánsko v roce 1662. Následný obchodní monopol a transfer moci do rukou Dánska měly ve spojení s chladnějším klimatem v 16. a 17. století devastující účinky na místní ekonomiku a zásoby potravin. V 18. století se situace ještě zhoršila díky řadě hladomorů a epidemií (Iceland 2011). Existovalo mnoho faktorů, které dohromady působily, jako katalyzátory pro snahu o větší samostatnost Islandu. Ke konci 19. století začal sílit islandský nacionalimus. Dánsko také neslo svůj podíl viny na krizi, kterou ostrov zaţil v minulých stoletích. Navíc samotné Dánsko proţívalo období nestability. Ke snahám o nezávislost přispělo i vedení futuristické politické strany Jóna Sigurdssona prosazující nezávislost, která se zaslouţila o znovuustavení Althingi v roce 1845 (Byock,1992:47-50). Hlavními faktory, které umoţnily Islandu směřovat k nezávislosti, byly změny v ekonomice. Na konci 19. století se většina obyvatel na ostrově ţivila farmářskou produkcí a rybolovem. Island zaznamenal v těchto odvětvích v 19 a 20. století modernizaci a industrializaci, coţ přineslo zvýšení výnosů, celkový ekonomický růst, urbanizaci, zlepšení zdravotní péče a podporu vzdělávacího systému. Toto období bylo nazýváno „zlatým věkem Islandu“ (Lacy 2000:214-216; Byock 1992:51). Na druhou stranu právě ekonomické faktory výrazně zpomalily moţnost získání nezávislosti v dřívějších letech. Jednalo se například o volný přístup na trh, který Dánsko udělilo Islandu aţ v roce 1854 (Byock 1992:49). Roku 1874 získal Island vlastní ústavu a kontrolu nad financemi. Politická moc byla z velké části v rukou zdejších elit, které kontrolovaly chod celé společnosti od ekonomiky, aţ po kulturu (Byock,1992:51). V roce 1904 přešla výkonná moc do rukou nově vzniklé islandské vlády, čemuţ předcházel přechod moci do rukou Liberální strany. Období první světové války bylo politicky neklidné. Island začal kooperovat s Velkou Británií a Dánsko se dostávalo ze hry o rozhodování na ostrově (Lacy 2000:217-218). V roce 1918 proběhlo mezi Islanďany referendum, ve kterém jich volilo nezávislost 90%. Islandu tak byla nezávislost přiznána v tomtéţ roce. Přesto ostrov sdílel s Dánskem

48 monarchu a dostal se s ním do personální unie a jednalo se tak spíše o autonomii, neţ o nezávislost. Dánsko si ponechalo zodpovědnost za obranu, zahraniční záleţitosti, obranu islandských vod a nejvyšší soud. Také Islandu vyplatilo 2 miliony DKr., coţ byla určitá forma dnešních dotací, které Dánsko vyplácí svým závislým územím. Na islandskou ţádost mohlo Dánsko zastupovat Island v zahraničí (Iceland 2011). Ačkoliv se Island dočkal autonomie, stále zde byla touha po nezávislosti. Unie s Dánskem byla prozatím pevně ustanovena a mluvilo se o tzv. „prvním kroku k nezávislosti“. Vznikl závazek, ţe po 25 letech bude unie mezi oběma státy podrobena revizi (Lacy 2000:219-222). 6.4.2 Nezávislý Island V první polovině 20. století přišlo mnoho sociálních změn, zahrnujících například růst počtu pracovních míst ve městech, který zvyšoval míru urbanizace. V roce 1918 ţilo na ostrově 91 000 obyvatel z toho 15 328 v Rejkjavíku a polovina obyvatel ţila ve městech. V těchto letech také začaly vznikat první banky a další velké firmy. Vlastní měnu začali Islanďané uţívat ve 30. letech 20. století. Na politické scéně se spojili v roce 1929 Konzervativci a Liberální strana ve Stranu pro nezávislost. Tato strana se v roce 1942 stala největší politickou stranou (Byock 1992,56). Ekonomika Islandu po první světové válce byla nejistá a závisela na cyklech výlovu ryb. Ţivočišná výroba tvořila aţ 90% ekonomické produkce. Modernizace rybolovu se stala islandskou průmyslovou revolucí. Zvýšil se celkový úlovek a jeho podíl na HDP rostl na úkor zemědělství. V roce 1931 přišla krize díky závislosti Islandu na exportu a importu, které utrpěly velký propad. Aţ do druhé světové války rostla nezaměstnanost, přišla řada bankrotů a lidé ţili v chudobě (Lacy 2000:234-236). Ke špatné socio-ekonomické situaci se přidalo v roce 1940 obléhání Islandu i Dánska Německem. Znamenalo to zásadní krok směrem k úplné nezávislosti. Vliv na to měly i USA a Velká Británie, díky obranným aktivitám na jeho území. Tento vývoj vytváří paralelu s vývojem v Grónsku, kde rovněţ USA vyuţily dánské nepřítomnosti. Suverénní republikou se stal Island v roce 1944, pro coţ v referendu hlasovalo 97% Islanďanů (Iceland – political review 2009). Po získání nezávislosti prosazoval Island taktiku stát se členem co nejvíce mezinárodních organizací. Zde spatřuji velký náskok Grónska, které se jiţ jako autonomní území stalo členem mnoha mezinárodních organizací. Island například jednal o přidruţeném členství v EHS a vstoupil do EFTA, či do NATO (Kopřiva 2003:4-12; Patočková 2010:57). Nezávislost měla také význam v plné kontrole rybolovu. Pro vývoj nezávislosti na Islandu tak hrály dlouhodobé zkušenosti se správou, které naopak v případě Grónska a Nunavutu chybějí. Během 20. století došlo na Islandu k transformaci ze stále poměrně chudého zemědělsky zaloţeného ostrova, na ekonomiku s moderním rybolovem a 70% zaměstnaností ve sluţbách, zejména finančním sektoru (Patočková 2010:62). Začala jednání o vstup do EU. Island se ovšem bál přistoupit kvůli ekonomickým zájmům, zejména ochraně rybolovu a obavám z přílivu migrantů z EU (Kopřiva 2003:4-8). Na

49 druhou stranu členství přináší nové ekonomické a politické moţnosti. V roce 2009 se přesto Island rozhodl zahájit přístupová jednání. Přijetí je ovšem nejasné, zejména díky negativnímu postoji islandské veřejnosti (Patočková 2010:52). Ponaučení si ostatní autonomní území mohou vzít také z ekonomické krize na Islandu. Ta sice proběhla aţ po více neţ šedesáti letech od zisku úplné nezávislosti, přesto se ukazuje jako hrozba budoucí nezávislosti. Hlavními viníky ekonomické krize, která postihla islandský finanční sektor, se staly mladá a nestabilní ekonomika, zejména finanční sektor a přílišná symbióza mezi politiky a ekonomikou, kteří de facto řídili všechny subjekty na ostrově (Vaiman 2011:259-260). Nezávislost Islandu, lze vyuţít jako příklad pro Faerské ostrovy, protoţe obě území mají podobnou historii. Například vývoj grónské samosprávy od roku 1979 do roku 2009 lze srovnat s islandskou mezi lety 1904 aţ 1918, kdy Islandu byl poprvé uznány princip suverenity (Jonsson 1997:5). 6.5 Shrnutí poznatkŧ o vybraných autonomních územích s Grónskem Vývoj v Grónsku a s ním srovnávaných území byl často podobný. Tato území se můţou od sebe navzájem přiučit a také navzájem spolupracovat. To by mělo přispět k prosazování jejich poţadavků a vývoji území, který bude odpovídat představám místních obyvatel. 6.5.1 Základní faktory posunující autonomní území směrem k nezávislosti Pro posilování autonomie a moţný posun k nezávislosti jsou nejdůleţitější následující faktory. Silná ekonomika představuje hlavní výhodu při poţadování nezávislosti. Ekonomiku hodně ovlivňuje diversifikace a přerozdělení moci. Například Ålandy mají hodně diversifikovanou ekonomiku ve srovnání s Faerskými ostrovy a zejména Grónskem (Karlsson 2006:19). Ekonomice Åland, ale i částečně Faerských ostrovů pomáhá geografická blízkost k evropským trhům. Grónsko, Faerské ostrovy i Ålandy mají tu výhodu oproti Nunavutu, ţe nejsou díky své poloze fyzickou součástí Dánska. Navíc Grónsko je od Dánska velmi vzdáleno. Proto by pro Grónsko mělo být snadnější získat nezávislost. Naopak Nunavutu a Ålandám jejich blízká pozice u mateřské země ztěţuje moţný poţadavek na nezávislost. Jednou z nejdůleţitějších podmínek pro nezávislost, tedy etnickou rozdílnost splňují všechny popisovaná území (Hořejšová 2006:15). Zde mají výhodu Inuité, kteří se v mnoha ohledech liší od Dánů a Kanaďanů. Z mého pohledu nehraje v těchto případech etnická rozdílnost tak velkou roli, jako jí přikládá Hořejšová (2006). Důleţitá je také spolupráce s mezinárodními organizacemi. Pro všechny autonomní území se jako nejlepší varianta mezinárodních organizací jeví ty, které netrvají na limitech a bariérách členských států. Při srovnání těchto autonomních území, docházím k závěru, ţe členství v mezinárodních organizacích posiluje velkou měrou nezávislost daného území. Ovšem pokud se jedná o členství v Evropské unii, tak bude efekt mnohem komplikovanější

50 právě z hlediska omezení. Z případu Åland lze usoudit, ţe pro Grónsko by v současné době nebylo dobré stát se členským státem EU, díky mnoha legislativním omezením (Nauclér in Skurbaty 2004:538). Ve velké míře bude moţné přistoupení Grónska do EU záleţet na vývoji v Islandu a následně i Faerských ostrovech. Shodnost se všemi autonomními územími, kde došlo k předávání pravomocí lze najít v tom, ţe jejich mateřské státy si ponechaly některé nepřenositelné pravomoci. Většinou se jednalo o obranu a zahraniční politiku. S postupným rozvojem politiky u těchto autonomních území probíhá přebrání pravomocí i v těchto oblastech. Grónsko lze uvést jako příklad, od kterého se můţe přiučit Nunavut. Ukazuje moţnost přebírání elementů zahraniční politiky a nastiňuje cestu, jak se stát významným hráčem v zahraniční politice. Z mnoha jiţ popsaných důvodů je však jasné, ţe Nunavut přesto nebude v blízké době následovat Grónsko, protoţe jeho vývoj je v mnoha aspektech pozadu (Loukacheva 2007:146-152). 6.5.2 Kooperace mezi autonomním územím a mateřskou zemí Takřka nejhlavnějším podkladem pro přijmutí nezávislosti je vztah autonomního území se svou mateřskou zemí. Neexistují totiţ právní prostředky, které by přinutily mateřský stát k poskytnutí svobodného výběru o budoucím statutu těchto území. Jedná se spíše o morální povinnost mateřské země a vyvarování se mezinárodnímu tlaku. Jako příklad ukázkové kooperace a dialogů mezi více subjekty mezinárodního práva lze označit Ålandy. Došlo zde k dohodě mezi suverénními státy, závislým územím a OSN. Hodí se tak jako dobrý případ pro vyjednávání v Grónsku. Zejména malá komunikace a snahy Dánska rozhodovat za Grónsko, vedly v minulosti ke snaze o přebírání pravomocí. Dánsko má nyní na druhou stranu vysoký stupeň demokracie, proto jeho autonomní území mají mnoho pravomocí (Ackrén 2006:114). Ve všech těchto autonomních územích také dochází k odchodu velké části mladých lidí do mateřského státu. Částečně za to můţou stále nedokonalé vzdělávací systémy a horší uplatnění. Jedním z hlavních profitů mateřských států a důvodem, proč se snaţí udrţovat si autonomní území, je obsazování lokální trhů zakázkami (Karlsson 2006:28-29). Důleţitost také přikládám právnímu vztahu mezi mateřskou zemí a autonomním územím. Nunavut je kanadským teritoriem s určitou mírou autonomie. Ålandy jsou demilitarizovanou autonomní zónou uznanou OSN. Odlišnou právní pozici tak mají bývalá závislá území Dánska. To jim sice slíbilo, ţe jim umoţní rozhodovat o jejich budoucím stavu, ale Dánsko k dodrţení nenutí ţádné právní závazky. 6.5.3 Poučení se z ostatních příkladŧ Vývoj v jednotlivých autonomních územích přináší vzájemnou podporu pro vývoj v dalších územích. Například Ålandy v rámci helsinské smlouvy z roku 1971, nebo později Grónsko získaly právo na místo v delegacích Severské rady ministrů. A to díky tomu stejnému právu, co si vymohly dříve Faerské ostrovy na Dánsku (Nauclér in Skurbaty

51

2004:529). Velkou roli zde hrají i odlišnosti mezi územími. Grónsko se snaţilo poučit z faerského modelu, přesto jeho snahy ztěţují mnohé odlišnosti (Foighel 1980:6). Při srovnání vývojových stupňů autonomie a moţnosti dosáhnout nezávislosti všech pěti srovnávaných území mi vychází následující pořadí. Na první místo patří Island, který je samostatným státem jiţ od roku 1944. Ze závislých území mají nejblíţe k nezávislosti Faerské ostrovy, následované Ålandy. V prvním případě jim v tom brání zejména ekonomická závislost. U Åland ztěţuje přijetí nezávislosti sloţitý mezinárodní statut. U Grónska je varianta nezávislosti mnohem více vzdálená (viz kapitola o budoucím vývoji grónské autonomie). Statut nejvíce závislého území ze všech porovnávaných, připadá na Nunavut. Způsobuje to hlavně jeho statut kanadského teritoria a tudíţ velmi omezená práva na rozhodování. Srovnání těchto území koresponduje z velké části se stupni ekonomické, politické a společenské vyspělosti. Asi největší váhu pro moţnou grónskou nezávislost má případ Islandu. Vţdy je totiţ snazší provést určitý krok, kdyţ ho jiţ předtím vykonal někdo jiný. Grónsko, ale i Faerské ostrovy se mohou ponaučit z jednotlivých kroků, které Island v boji za nezávislost udělal. Navíc Grónsko má na přípravu přechodu k nezávislosti a nastavení podmínek mnohem více času, neţ měl Island. Hlavní rozdíl ale byl v tom, ţe Island byl daleko více ekonomicky soběstačnější. Rovněţ následný vývoj po přijmutí nezávislosti a jeho transformace v úspěšnou ekonomiku, i následná krize, ukazují směr, jakým by se měl vývoj ostatních autonomních území ubírat.

52

7 BUDOUCÍ VÝVOJ GRÓNSKA Vývoj Grónska bude velmi sloţitý, protoţe ho ovlivňuje mnoho procesů a aktérů. Navíc existuje několik moţností, kterými se Grónsko můţe v budoucnu ubírat. Místní politici si jsou vědomi, ţe hlavní cesty k rozvoji suverenity Grónska jsou v přebírání moci, spojené s otázkou financí a kontroly přírodních zdrojů (Siku News 2007). Mezi faktory, které budou grónskou společnost v budoucnu velkou měrou ovlivňovat, řadím zahraniční vztahy, především s EU, ekonomiku, těţbu nerostných surovin, vzdělávání a konkurenceschopnost na trhu práce. Zatímco aţ do současnosti hrály hlavní roli vnitřní záleţitosti Grónska, tak v budoucnu se do popředí dostane zahraniční politika, nad kterou získávají místní orgány kontrolu (Byers 2010:1-6). Ovlivní to především přebírání pravomocí v zahraniční politice, vzrůstající význam a nárůst zahraničních obchodů, podporovaný zvýšenou intenzitou dopravy v arktickém prostoru. Oblast ekonomiky se Grónsko snaţí oţivit zejména díky lepšímu zviditelnění grónského exportu ve světě. Tuto snahu bude muset ještě více posílit a pokusit se orientovat i na nové trhy. Ekonomika se musí stát otevřenou a exportně orientovanou, podpořenou novými produkty (Nielsen 2001:237). Z tohoto pohledu se Gróňané připravují na zásadní přeměnu v industriální zemi během příštích několika desítek let. Souvisí to zejména s těţbou hliníku, či ropy a rozvojem ropných společnosti, které jsou zde očekávány. To by znamenalo další rozvoj infrastruktury, včetně nových letišť a přístavů (Siku News 2010). Jedním z řešení jak rozhýbat zdejší ekonomiku se můţe stát vodní energie, zejména díky obrovským zásobám ledu. Vláda by z vody chtěla získávat v budoucnu aţ 80% celkové energie. Další moţností jsou Google a jiné internetové společnosti, kterým zdejší prostředí nabízí chladná místa pro jejich energeticky a tepelně náročné servery (Roberts 2009:1). Grónsko se tak svých dřívějších nedostatků, jako poloha a chladné klima snaţí vyuţít ve svůj prospěch. Pomoc se zviditelněním můţe také zvyšující se role arktické oblasti. Grónsko se totiţ ukazuje jako brána do arktického prostoru, díky budoucímu zvýšení objemu námořní dopravy přes Severo-západní pasáţ. To by znamenalo zkrácení dopravní vzdálenosti mezi Asií a Atlantikem (Byers 2010:11).

7.1 Vztah s EU Grónsko je členem mnoha mezinárodních organizací, ţádná z nich však nemá takový potenciál na ovlivnění autonomie, či nezávislosti, jako má EU. Pro Grónsko by byl totiţ vstup do EU moţný pouze jako pro samostatný stát, ne jako součást Dánska (Sorensen 2007:167). V posledních letech se rozmohly diskuse o znovuvstoupení Grónska do EU. Především díky snahám EU rozvinout svou politiku v arktické oblasti, kde by chtěla s Grónskem spolupracovat ve větší míře (Schymik 2009:7). Nejenom Grónsko, ale celý arktický region začíná stoupat na významu. Hlavní roli zde hraje strategická pozice související s obrovskými zásobami nerostných surovin, které se v tomto regionu nacházejí.

53

Otázkou zůstává, zda Grónsko, které je politicky spojeno jiţ několik století s Dánskem, patří vůbec do Evropy v rámci EU? Dává mu tento vztah precedens být řazen do Evropy, kdyţ geograficky i etnicky náleţí k severní Americe? (Benedikter a kol. 2008:49). Pokud by převáţily ekonomické a politické důvody, nad jasnými geografickými odlišnostmi Grónska od Evropy, tak by připojení k EU bylo nasnadě. Lze vlastně říci, ţe díky ekonomické podpoře a moţnosti připojení Grónska do EU jako samostatného státu, podporuje EU jeho budoucí nezávislost. Vztah Grónska s EU jiţ nyní zmenšuje dánský vliv. EU si jiţ nyní u Grónska vyjednává dobrou výchozí pozici, která by mohla vést k bliţší spolupráci. EU totiţ v minulosti poskytovala Grónsku finanční pomoc. V této pomoci bude pokračovat i nadále, protoţe se zavázala, ţe částku 84 milionů DKr. bude Grónsku vyplácet aţ do roku 2013. Navíc v roce 2007 byly podepsány nové dohody o rybolovu do roku 2012 za 17,8 milionů Euro (Faroe and EU Comitee 2010:85). EU také spolupracuje s Grónskem v boji proti klimatickým změnám, především finanční podporou výzkumů (European Commision 2007:41-43). Grónsko se natolik od evropských států liší a je závislé na rybolovu, ţe by členství mohlo být kontraproduktivní. Navíc EU není schopna zatím přijímat další autonomní oblasti jako své členy, zejména kvůli suverenitě. Pro Grónsko tak není členství v EU prioritou, ale mohlo by později znamenat řešení finanční otázky v případě snah o nezávislost na Dánsku. Grónsko by zároveň přešlo z jednoho typu závislosti na jiný, coţ je bráno jako další negativum.

7.2 Budoucnost v zásobách nerostných surovin Jedním z největších příslibů pro budoucnost Grónska se staly nerostné suroviny. Díky nim existuje reálná moţnost zvýšení nezávislosti na dánských dotacích, protoţe ceny ropy i dalších nerostných surovin se stále zvyšují. Arktická oblast celkově skýtá největší neodkryté zásoby ropy na světě (Byers 2010). Součástí dohody z Illulisatu v roce 2008 s výhledem do roku 2030 se stala podmínka, ţe se prozkoumají moţná loţiska ropy v riftové prohlubni na severovýchodě Grónska. Počítá také s produkcí ropy ze západního Grónska (Hvidt, Mouritzen 2009:63-65). Ropa se také nachází na severu kontinentálního šelfu (viz obr. 14) (Taagholt 2001:73). Průzkumy americké geologické společnosti odhadují, ţe by se v arktickém regionu mohlo nacházet aţ 13 neodkrytých loţisek ropy. Celkem se jedná o několik miliard barelů ropy a triliony kubíků plynu. Průzkumy a těţbu však znesnadňuje zdejší klima a ledový pokryv (Hvidt, Mouritzen2009:43-44). Nově byly také odhaleny zásoby zlata, rubínů a diamantů. Ohledně těţby budoucí ropy existují rovněţ problémy s redistribucí a průzkumem, kterých samotné Grónsko není schopno. Know-how na těţbu vlastní pouze velké nadnárodní společnosti. Grónsko tak bude čekat mnoho těţkých rozhodnutí, neţ se k moţnosti nezávislosti vůbec přiblíţí (Stratfor Analysis 2009). Prozatím Grónsko profituje alespoň z prodeje licencí na průzkum velkým zahraničním společnostem (Roberts 2009:1).

54

Díky těţbě ropy a vzrůstu domácí produkce, by se měla zvýšit ekonomická soběstačnost Grónska. Při stávajícím přebírání politické zodpovědnosti by to mohl být základ k získání suverenity a nezávislosti (Jonsson 1997:9). Navíc by se Grónsko mělo dočkat i pomoci z Evropy. EU by mohla tato loţiska poskytnout moţnost k odpoutání se na ropné závislosti na Rusku. Na druhou stranu uţ nyní vznikají mezinárodní problémy ohledně ropných loţisek. Patří sem například spor Ruska, Kanady a Dánska o Lomonosův hřbet skýtající mnohé nerostné suroviny (Hvidt, Mouritzen 2009: 43-44). Všechna současná i budoucí loţiska jsou znázorněna na obr. 14.

Obr. 14: Hlavní současné a budoucí těžební oblasti v Grónsku Pramen: Nordregio 2011.

55

Z pohledu výskytu loţisek nerostných surovin a vzrůstu celého arktického regionu, by pro Grónsko bylo vhodné, aby prozatím neprosazovalo nezávislost. Grónsko totiţ nemá silnou pozici v politice, ani potřebné zkušenosti. V tomto ohledu se Grónsku nabízí spolupráce s EU i stávající kooperace s Dánskem (Schymik 2009:1-2). S těţbou je také spojena otázka ochrany ţivotního prostředí. Zejména zahraniční společnosti nebudou brát na ţivotní prostředí tak velký ohled. Grónsko by se tedy nemělo starat ekonomické zisky, ale i o zachování místních unikátních ekosystémů a těţbu povolit v únosné míře. Je proto důleţité, aby Grónsko mělo ve vyjednávání podmínek těţby příslušné právní prostředky, pro korigování celého procesu těţby a prosadilo si co největší zisk. Zkušenosti z ostatních autonomních s těţbou zajišťovanou zahraničními ropnými společnostmi jsou sice malé, přesto věřím, ţe právě nerostné suroviny jsou jedním z klíčových otázek pro grónský rozvoj.

7.3 Moţnosti změny statutu a postavení Grónska Jak jiţ bylo zmíněno v předchozích kapitolách, tak Grónsko se právně nachází ve stejné situaci, jako Faerské ostrovy. Rozhodnutí o schválení jejich poţadovaného statutu závisí pouze na dobré vůli Dánska. Dánsko sice na jednu stranu otevřeně prohlašuje, ţe poskytne poţadovanou formu, včetně nezávislosti, pokud se na ní místní politici shodnou. Definitivní podobu budoucího statutu by pak zřejmě určilo referendum v těchto autonomních územích. Na druhou stranu Dánsko k tomu nikdo nemůţe legální cestou přinutit a zejména v případě Grónska by byla neochota vzdát se tohoto ostrovu velká (Alfredson in Skaale 2004:49-94). Grónsku se nabízí několik moţností, kam se můţe jeho statut ubírat. Vzdálenou, ale nejdiskutovanější volbou je nezávislost. Prozatím však Grónsko zůstane autonomní součástí Dánska a Gróňané pouze budou zvyšovat kontrolu nad pravomocemi. Další nabízenou moţností pro Grónsko můţe být výběr mezi závislostí na Evropě, USA, či Kanadě. V severní Americe mají Gróňané své předky, jenţe v Dánsku zase části svých rodin a spojuje je dlouholeté pouto (Taagholt 2001:72). Stejně jako moţnost závislosti na USA, či Kanadě, se jeví jako málo pravděpodobná i moţnost vyuţívání bilaterálních smluv. Ty existují například mezi Cookovými ostrovy a Novým Zélandem, nebo Marshallovými ostrovy a USA. Při jejich ustanovení by obě země měly své ústavy (Loukacheva 2010:193).

7.4 Úplná nezávislost Grónsko má ve smlouvě o samosprávě z roku 2009 zaručeno, ţe rozhodování týkající se grónské nezávislosti musí být přijato grónským lidem. Pokud by tedy Gróňané v referendu odhlasovali nezávislost, tak by vlády v Nuuku a Kodani musely vyjednat dohodu, kterou by potvrdily parlamenty obou zemí. Nakonec by se uskutečnilo druhé referendum v Grónsku (Greenland Home Rule Government 2009:5) Z pohledu dánské strany se díky autonomii stále více prohlubuje závislost Grónska na Dánsku, zatímco dánský vliv v arktickém regionu roste (Hvidt, Mouritzen 2009:37-39).

56

Shymik (2009:2) oponuje, ţe je to právě naopak a Dánsko začíná ztrácet nad svými teritorii vliv, k čemuţ se přiklání i autor této práce. Dle Shymik (2009:2) se naskýtá prostor pro EU, která se snaţí posílit svou politiku v arktickém regionu. Kaţdopádně Grónsko chce kontrolovat co největší pole pravomocí a moţná se tím pomalu připravuje na moţnost přijmutí nezávislosti v budoucnu. Mnoho Gróňanů by si přálo soběstačnost a suverenitu i přesto, ţe by asi znamenaly sníţení jejich ţivotních standardů. Mnohem větší roli u nich hraje vlastenectví a nacionalismus, které jsou markantními rysy zdejší společnosti (Taagholt 2001:72). Úplná nezávislost se zdá být přesto těţce realizovatelná. Přebírání moci a zodpovědnosti grónskou vládou, především nad nerostnými surovinami je podle většiny grónských politiků finálním krokem před přijmutím úplné nezávislosti Grónska (Economist Inteligence Unit 2008:11). Neţ se tento finální krok přerodí v samotnou nezávislost, můţe to trvat desítky let. Zejména to způsobuje ekonomická nesamostatnost a celková nepřipravenost společnosti. Přispívá k tomu i nedostatek zkušených pracovníků a nedokonalý vzdělávací systém (Shymik 2009:3-4). Suverenita by v případě Grónska a Faerských ostrovů měla být mnohem lépe zdůvodnitelná a proveditelná, neţ u jiných nesuverénních území. Hlavními plusy těchto dvou autonomních území při získávání suverenity by se staly: 1. jasné národní hranice, 2. prakticky by zmizely národní menšiny z těchto území, 3. stabilní politické prostředí, které zde jiţ existuje delší dobu, by se ještě více ustálilo, 4. mnohem více se pro ně hodí suverenita, neţ pro některá jiţ existující území (Alfredson in Skaale 2004:49-94). Pouze u druhého bodu bych tvrdil, ţe je toto tvrzení sporné. Záleţelo by na otázce, jak by se při nezávislosti Grónska cítili Dánové ţijící na tomto ostrově. Pro nezávislost Grónska také hraje fakt, ţe se nikdy oficiálně nerozhodnulo, ţe by chtělo spadat pod dánskou ústavu (Espersen in Skaale 2004:11). Také bliţší kooperace Dánska s Faerskými ostrovy mu můţe pomoci k nezávislosti. Budoucí rozhodování o nezávislosti Faerských ostrovů je pro Grónsko velmi důleţité, zejména proto, ţe se ukáţe, jak se k němu Dánsko zachová. Grónsko poté bude moci vycházet z předchozích zkušeností a lépe se tak připravit na prosazení svých cílů. Existují faktory, díky kterým můţe být prosazení suverenity a nezávislosti obtíţné. Jedná se totiţ o odlišné skupiny lidí a není jisté, jaké změny by nastaly. Také proto, ţe pro úplnou nezávislost musí být splněny všechny, nebo alespoň většina z následujících podmínek: 1. splnit všechna kritéria pro kontrolu práv nad nimi samými, 2. odlišnost území usilujícího o nezávislost od mateřské země, nejlépe díky geografické vzdálenosti, 3. řízení vlastního politického a ekonomického systému. Zejména v bodě 1 a 3 má Grónsko prozatím nedostatky. Navíc prosazení suverenity bude stěţovat koloniální minulost. Sladění poţadavků mezi a Grónskem s Dánskem by mohlo být také velmi těţké (Espersen in Skaale 2004:11-12). Roberts (2009:1) předkládá moţný termín pro úplnou nezávislost. Jako reálný vidí rok 2021, coţ je přesně 300 let od začátku nastolení dánského kolonialismu. Loukacheva

57

(2010:193) ovšem připouští, ţe i kdyby se Grónsko chtělo osamostatnit, bude stále potřebovat asistenci. Odhady, kdy Grónsko získá nezávislost, jsou ovšem velmi těţké. Někteří autoři jsou skeptičtější a počítají aţ s horizontem okolo 20 aţ 25 let.

7.5 Vlastní návrh a pohled autora na řešení autonomie Jako nedůleţitější proces, který proběhl v rámci budování pozice pro nezávislost, povaţuji přebírání pravomocí v mezinárodních vztazích. V budoucnu se dle mého názoru mnohem důleţitější stane ekonomika profitující z nalezišť ropy a zemního plynu. Grónsko začne na mezinárodním poli hrát mnohem větší roli, neţ doposud. Grónsko bude v následujících letech ovlivňováno chováním světových mocností v arktické oblasti. Grónská politika tak bude pod velkým tlakem z různých stran a bude to pro ni velká zatěţkávací zkouška. Právě v okruhu mezinárodní politiky by se mohlo Grónsko ponaučit z případů Islandu a Faerských ostrovů, nebo Åland. Kaţdé z těchto území nabídne řešení odlišných situací, do kterých se Grónsko můţe také dostat. Některé paralely z historického vývoje jednotlivých území mohou také vést k jejich vzájemné a těsnější spolupráci v mnoha oblastech. Nerostné suroviny budou představovat hlavní moţnost rozvoje grónské ekonomiky. Mělo by to zajistit i diversifikaci samotné ekonomiky. Přesto by se Gróňané měli snaţit o rozvoj ekonomiky i jinou cestou neţ skrze nerostné suroviny. Například příchodem nových zahraničních investic a odvětví. Grónsko by se mělo pokusit vytěţit ze své polohy maximální moţný uţitek. Především v rozvoji dopravy v tomto regionu vidím velký příslib. Pro zlepšení diversifikace a celkové ekonomické situace bude také potřeba více soukromých iniciativ a inovací. Nezávislost je dle mého názoru velmi sloţitě prosaditelným grónským cílem. K jejímu prosazení by mělo dojít, pouze v případě, ţe s tím bude souhlasit grónská společnost a bude podporována grónskými politiky. Na tuto změnu musí být připravena celá společnost, ekonomika i administrativa v Grónsku. Největší zátěţ by však připadla mezinárodní politiku a obranu, jejichţ kontrola by byla velmi obtíţná. Grónská vláda by také měla více nechat zpracovávat strategické plány a programy na různých administrativních stupních. To by mělo vést k lépe řízenému rozvoji v různých oblastech.

58

8 HODNOCENÍ AUTONOMIE GRÓNSKÝMI POLITIKY A AUTORY Dotazníkové šetření navazuje na dílčí cíle této diplomové práce. Jedním z cílů dotazníkového šetření tedy bylo ověřit, zda přebírání pravomocí grónskými institucemi probíhá i v praxi a které procesy ho ovlivňují. Dále jsem se díky šetření snaţil ukázat náhled respondentů na budoucí vývoj Grónska. Struktura a výběr otázek jsou popsány v závěru metodické části této práce. V rámci tohoto dotazníkového šetření jsem obdrţel celkem 9 vyplněných a validních dotazníků. 3 respondenti byli autoři píšící o Grónsku, ale ţijící mimo něj. Dalšími 6 respondenty byli členové grónských politických stran. Jeden z respondentů je členem vlády, další je členem parlamentu a 4 respondenti se nacházejí v provinčních, nebo místních radách. 8.1 Rozhodovací orgány Následující dvě otázky se zabývají názory respondentů na důleţitost jednotlivých institucí v řízení grónské společnosti a rozhodovacích pravomocí. Respondenti srovnávají situaci v roce 1979 a situaci v současnosti.

Tab. 4: Otázka 1. dotazníkového šetření

Která instituce hrála největší roli v rozhodování o grónských záležitostech v roce 1979?

Možnosti Celkem autoři Celkem Gróňané Celkem

Dánská vláda 1,3 1,3 1,3

Grónská vláda 1,7 2 1,9

Provinční a místní rada 3 3,2 3,1

Evropská unie 5,7 4,7 5

Mezinárodní subpolární rada 6 5,5 5,7

Jiné mezinárodní organizace 6,3 5,8 6

Jiné… 7 6,2 6,4

Pozn. Stupnice hodnocení: 1 - nejdůležitější, 7 – nejméně důležitý. Čísla v tabulce vyjadřují průměry za danou skupinu respondentů. Otázky 1 a 2 vykazují velmi podobné odpovědi u dotázaných autorů i u grónských politiků. V roce 1979 kdy vznikla první grónská vláda, byla dle respondentů vůdčí silou v rozhodovacích procesech dánská vláda. Je to pozůstatek kolonizace, který nevyprchal ani po 26 letech, které Grónsko od roku 1953 strávilo s pravomocemi jako rovnocená část Dánska. Grónská vláda se umístila v otázce na druhém místě, dostalo se jí tedy jiţ od začátku velkého vlivu na rozhodování. Svou důleţitostí ji následovaly provinční a místní rady. EU a jiné organizace sice měly určitý vliv, dle názoru respondentů ovšem velmi malý.

59

Tab. 5: Otázka 2. dotazníkového šetření

Která instituce hraje největší roli v rozhodování o grónských záležitostech v současnosti?

Možnosti Celkem autoři Celkem Gróňané Celkem

Grónská vláda 1,0 1,2 1,1

Provinční rady 2,3 2,2 2,2

Dánská vláda 2,7 3,2 3,0

Evropská unie 5,7 4,2 4,7

Mezinárodní subpolární rada 6,0 4,7 5,1

Jiné mezinárodní organizace 6,3 6,2 6,2

Jiné 7,0 6,7 6,8

Pozn. Stupnice hodnocení: 1 - nejdůležitější, 7 – nejméně důležitý. Čísla v tabulce vyjadřují průměry za danou skupinu respondentů. V otázce 2 jiţ vidíme patrný pokles významu dánské vlády v rozhodování, díky přebírání pravomocí grónskými orgány. Nejvýznamnějším rozhodovacím orgánem se stala grónská vláda následovaná provinčními a místními radami. Respondenti tak potvrzují, ţe přebírání pravomocí grónskými orgány se dělo i v praxi a Dánsko skutečně pravomoci předává. Lze také pozorovat narůstající vliv mezinárodních organizací především EU. 8.2 Rozhodující procesy pro vývoj autonomie V souladu s dílčími cíly této práce byly respondentům poloţeny otázky, které zjišťují jejich názor na procesy, které podporovaly rozvoj samosprávy v Grónsku, a které naopak její vývoj ztěţovaly.

Tab. 6: Otázka 3. dotazníkového šetření

Které procesy nejvíce podporovaly rozvoj samosprávy v Grónsku?

Možnosti Celkem autoři Celkem Gróňané Celkem

Vzrůst národní identity 1,3 1,5 1,4

Změny ve společnosti a kultuře 2,3 3,2 2,9

Ekonomický rozvoj 2,7 5,2 4,3

Averze proti dánské hegemonii 3,7 4,8 4,4

Kooperace s ostatními Inuitskými společenstvími 5,3 5,2 5,2

Členství v mezinárodních organizacích 5,7 6 5,9

Vzrůst kompetencí v mezinárodní politice 7 5,3 5,9

Jiné – (vzdělání) 8 6,8 7,2

Pozn. Stupnice hodnocení: 1 - nejdůležitější, 8 – nejméně důležitý. Čísla v tabulce vyjadřují průměry. V kategorii Jiné uvadím možnost, kterou přidal jeden z autorů.

60

U otázky 3 podpory rozvoje autonomie se respondenti shodli, ţe největší vliv na něj měla narůstající národní identita. Ta je ostatně jedním z hlavních důvodů, proč by se Grónsko chtělo od Dánska osamostatnit. Za druhý nejdůleţitější proces označili respondenti změny ve společnosti a kultuře. Tyto změny způsobil především vliv Dánů, kteří tak nepřímo podporovali růst grónské autonomie. V této otázce také dochází k rozdílným názorům mezi autory, kteří přikládají velkou roli ekonomickému vývoji a místními politiky, kteří mu přikládají menší roli a dávají mu podobnou váhu jako averzi Grónska vůči dánské hegemonii, kooperaci s ostatními inuitskými společenstvími, členství v mezinárodních organizacích a vzrůstu kompetencí v mezinárodní politice a vzdělání. Malou roli také hrálo zlepšující se, ale stále nedostatečné vzdělání.

Tab. 7: Otázka 4. dotazníkového šetření

Které procesy nejvíce ztěžovaly vývoj autonomie v Grónsku po roce 1979?

Možnosti Celkem autoři Celkem Gróňané Celkem

Finanční závislost 1,7 1,7 1,7

Nedostatek komunikace mezi grónskou a dánskou vládou 3 2,8 2,9

Neschopnost grónských rozhodovacích orgánů zajistit Grónsku jeho zájmy 2,3 3,3 3

Snahy Dánska o posílení grónské závislosti 4,5 3,3 3,6

jiné (nedostatek zkušeností se samosprávou, mentální nepřipravenost) 3 4,8 4,2

Pozn. Stupnice hodnocení: 1 - nejdůležitější, 5 – nejméně důležitý. Čísla v tabulce vyjadřují průměry. V kategorii Jiné uvadím možnost, kterou přidal jeden z autorů. Tato otázka se ukázala jako jedna z nejvyrovnanějších ohledně odpovědí. Jako proces, který nejvíce ztěţoval vývoj autonomie, byla nejčastěji označena finanční závislost na Dánsku. Neschopnost grónských rozhodovacích orgánů zajistit Grónsku jeho zájmy a nedostatek komunikace mezi grónskou a dánskou vládou měly podle respondentů také velký význam. V důleţitosti je následovaly snahy Dánska o posílení grónské závislosti, nedostatek zkušeností se samosprávou a mentální nepřipravenost. Výsledky poukazují na fakt, ţe vývoj autonomie nejvíce ztěţovala finanční závislost, ale tu podporovala řada dalších z pohledu respondentů méně významných procesů. 8.3 Budoucnost Grónska Třetí blok otázek v rámci dotazníkového šetření se věnoval procesům, které nejvíce mohou ovlivnit budoucnost Grónska. Prostor je věnován zejména ekonomické soběstačnosti, která je povaţována za jeden z hlavních faktorů, který bude utvářet budoucí podobu Grónska.

61

Tab. 8: Otázka 5. dotazníkového šetření

Které procesy podle vašeho názoru pomohou Grónsku dosáhnout ekonomické soběstačnosti v budoucnosti?

Možnosti Celkem autoři Celkem Gróňané Celkem

Ekonomický růst 1,7 1,7 1,7

Využívání přírodních zdrojů 2,3 2,5 2,4

Diverzifikace ekonomiky 1,3 4 3,1

Modernizace rybářství 4 3,3 3,6

Mezinárodní vztahy 4,7 5,7 5,3

Vzrůst významu arktického regionu 5,3 5,3 5,3

Jiné (vzdělání) 7 6 6,3

Pozn. Stupnice hodnocení: 1 - nejdůležitější, 7 – nejméně důležitý. Čísla v tabulce vyjadřují průměry. V kategorii Jiné uvadím možnost, kterou přidal jeden z autorů. Dle všech respondentů by Grónsko mělo ekonomické soběstačnosti nejlépe dosáhnout díky ekonomickému růstu a vyuţívání přírodních zdrojů. Rozpor mezi autory a grónskými politiky nastal v otázce diversifikace ekonomiky. Zatímco autoři ji povaţují za vůbec nejdůleţitější, tak grónští politici její vliv hodně podceňují a řadí ji aţ za modernizaci rybářství. Narůstající význam arktického regionu a mezinárodní vztahy mají podle respondentů mnohem menší vliv. Jeden z respondentů také přikládá váhu zlepšení vzdělání. Otázky 6 a 7 se zaměřují na to, zda by byla pro Grónsko úplná nezávislost nejlepším řešením. Celkem 6 ze všech 9 dotazovaných respondentů se vyslovilo pro úplnou nezávislost Grónska. Ostatní respondenti vidí tuto nezávislost jako jednu z moţností, ale ne nezbytnou a zároveň těţce proveditelnou. Pro úplnou nezávislost by muselo být dle respondentů dosaţeno mnoha dílčích cílů. Zároveň se respondenti shodují, ţe to bude trvat ještě hodně dlouhou dobu, neţ se budou moci tyto dílčí cíle a samotná nezávislost realizovat. Dva z dotázaných také zmiňují, ţe to bude těţké pro tak malého hráče na mezinárodní scéně. Nebude to ani nejlepší volba z ekonomických důvodů. Grónsko je totiţ stále aţ moc ekonomicky závislé na Dánsku, coţ přímo závisí i na některých pravomocích, které stále spravuje Dánsko. Na druhou stranu se Grónsko chce zbavit své koloniální minulosti. Jeden z respondentů vidí hlavní naději pro úplnou nezávislost hlavně ve vyuţívání nerostných surovin. Poukazuje na to, ţe „pokud by se našla významná loţiska ropy, mohl by to být začátek cesty k budoucí nezávislosti“. Díky odpovědím z otázky č.5 lze usoudit, ţe i názory ostatních respondentů se s jeho tvrzením shodují. Větší shoda v názorech panuje okolo spolupráce Grónska s jinými zeměmi a mezinárodními organizacemi. Tato spolupráce by měla Grónsku pomoci zejména díky

62 rozvoji společnosti, vlády a administrativy. Jeden z grónských politiků také apeluje na důleţitost vzdělání. Upozorňuje například na omezené kapacity zdejších škol. V případě úplné nezávislosti by byla také nutná vojenská podpora. Někteří z respondentů by se ale nevyhýbali ani další pomoci Dánska jako „velkého bratra“, který by Grónsku pomáhal při řešení některých těţkostí. Naprosto odlišný pohled na problematiku grónské autonomie a nezávislosti má jeden respondent, kterým je dánský autor z dánské univerzity. Tento postoj ukazuje, jak můţe část Dánů vnímat vztah mezi Dánskem a Grónskem. Tento respondent uvádí: „Pro Grónsko neexistuje úplná nezávislost. Stále bude mít vazby na Dánsko a bude stále v okruhu dánské sféry vlivu. Úplná nezávislost na Dánsku není nejlepší řešení. Grónsko je totiţ malou zemí a bude úplně závislé na mezinárodním kapitalismu, který omezí jeho moţnosti mezinárodního fungování. Díky kooperaci mezi Grónskem, Faerskými ostrovy a Dánskem bude mnohem jednoduší vytvořit dobré mezinárodní smlouvy s kapitálem na rozvoj Grónska. Ani ostatní arktické oblasti se nesnaţí o úplnou nezávislost. Nunavut, Nunavik i SZT jsou teritorii kanadské federace, která je mnohem více limituje neţ samospráva v Grónsku. Tato teritoria se přesto nechtějí separovat od Kanady. Také Sámové v severní části Skandinávie chtějí určitý stupeň samosprávy, ale bez potřeby stát se nezávislým státem. Stejná situace je u domorodých obyvatel na Čukotce, nebo Aljašce”. Respondent pokračuje popisem provázanosti Grónska a Dánska, které věnuje velkou důleţitost. „Více neţ 16 000 Gróňanů ţije v Dánsku a mnoho z nich zde vstoupilo s Dány do manţelství. Okolo 6 000 Dánů ţije v Grónsku a opět velká část z nich si vzala Gróňany. To znamená, ţe tu jsou důleţitá sociální pouta mezi oběma zeměmi, která by byla rozbita, kdyby Grónsko dosáhlo úplné nezávislosti. Myslím si, ţe sociální pouta jsou mnohem důleţitější, neţ dosaţení formální nezávislosti. Také bych chtěl upozornit, ţe Grónsko si nelze spojovat s konceptem národních států, který byl důleţitý v minulosti, ale jeho vhodnost jiţ v současnosti není na místě”. Tento názor se od ostatních diametrálně odlišuje. S tímto autorem v některých aspektech souhlasím. Ale například při srovnání s autonomními územími docházím k rozdílnému názoru. Podle mě má Grónsko před zmíněnými autonomními územími náskok v rozvoji díky přebírání pravomocí a vývoji společnosti. Popsaná sociální pouta jsou dle mého názoru důleţitá, nezávislost by však mohla znamenat pouze jejich úpravu. Otázka č.8 se ptá, kdy bude dle názoru respondentů Grónsko schopné dosáhnout úplné nezávislosti? Tato otázka byla pro respondenty dle jejich vyjádření nejobtíţnější, protoţe nikdo nemůţe přesně rozpoznat, jak se Grónsko bude dále vyvíjet. Respondenti jsou si vědomi, ţe za současného stavu je v Grónsku nezávislost nepřijatelná. Jejich odhady doby potřebné k dosaţení nezávislost jsou nejčastěji mezi 10 aţ 30 lety, ale v jednom případě to bylo i přes 50 let. Autoři také mimo časových horizontů uvádějí podmínky, které musí být splněnny pro dosaţení úplné nezávislosti Grónska. Jsou jimi především ekonomická nezávislost a také dostatečná vzdělanost, i kdyţ na tu nekladou respondenti takový důraz.

63

9 ZÁVĚR V Grónsku došlo za poslední desetiletí k převratným změnám. Měnila se zdejší společnost, rostla ţivotní úroveň, modernizovala se ekonomika, stále více se projevovala urbanizace, ale docházelo i k negativním projevům. Grónsko bylo velmi izolované od okolního světa, za kterou mohlo díky své poloze a také Dánsku, které upřednostňovalo politiku izolace tohoto ostrova. Izolaci narušilo především působení globalizace a grónský odpor proti této izolaci. S tím souvisely změny politického statutu a přebírání pravomocí, které z dánské kolonie vytvořili samosprávné území. Na vývoj Grónska má stále vliv dánská koloniální minulost. Grónsko bylo dánskou kolonií po několik století a i po zrušení koloniálního statutu kontrolovalo chod zdejší společnosti ve velké míře. Hlavní předěl tak vytvořil rok 1979 a uznání autonomního statutu Grónska, spolu se vznikem místního parlamentu a vlády. Teprve aţ v této době začaly grónské instituce přebírat pravomoci a zodpovědnost za budoucí vývoj ostrova. Mimo vlády a parlamentu hrají velkou roli také provinční a místní rady, které tvoří lokální politiku. Dánská vláda má v současnosti spíše funkci pomocníka a z pravomocí kontroluje pouze ty, na jejichţ kontrolu nejsou grónské politické orgány připraveny. Jsou jimi především obrana, měnová politika. Přebírání pravomocí a slábnoucí vliv Dánska podporuje většina místních politických stan, nyní v čele s hlavní vládní stranou Inuit Attagitit. Naopak jedinou z velkých stran, která prosazuje větší spolupráci s Dánskem je strana Demokraatit. K posilování autonomního statutu nejvíce přispěly snahy o přebírání pravomocí. Tento proces podpořily společenské a ekonomické změny. V menší míře k tomu přispěla snaha odlišit se od Dánska. Jako poslední ale neméně důleţitý faktor se o to zaslouţily mezinárodní vlivy. Grónsko je ovlivněno členstvím v mezinárodních organizacích velkou měrou. Navíc vývoj autonomie a přebírání pravomocí můţe Grónsko sledovat v jiných územích a učit se z jejich příkladů, případně s nimi spolupracovat. Hlavním ekonomickým odvětvím v Grónsku je rybolov, který prošel vlnou modernizací a jeho podoba se během 20. století změnila. Rybolov tvoří většinu zhruba polovinu HDP a jeho hlavním odbytištěm je evropský trh. Význam na tvorbu HDP má také sektor sluţeb, těţba a rozvíjí se zde turismus. Zaměstnanost se v Grónsku drţí na nízkých hodnotách. Velký rozdíl ve způsobu obţivy je mezi městy, ve kterých ţije většina obyvatel Grónska a malými vesnicemi. Ve vesnicích totiţ lidé většinou ţijí málo ovlivněni moderními vlivy a ţiví se převáţně lovem. Grónsko má mnoho problémů, které mu přisuzují závislost na Dánsku. Mezi hlavní příčinu patří ekonomická závislost. Grónská ekonomika je totiţ stále málo diversifikovaná, vzdělávací systém stále není dostatečně rozvinutý a místní pracovní síla je málo kvalifikovaná. To vede k početné migraci z Grónska a zaměstnávání dánských pracovníků. Grónsko tak musí vyuţívat dánských dotací, které se postupně zvyšovaly. Dnes dotace v podobě pevně stanoveného blokového grantu tvoří přes 3,3 miliardy Dkr. a další stovky milionů DKr. dostává Grónsko v podobě grantů na další programy. K dalším procesům,

64 které stále přispívají k závislosti na Dánsku, patří poměrně nová a mezinárodně málo zkušená vláda. Dále je to chladné arktické klima, které přispívá k zalednění, díky němuţ je zde takřka nemoţné rozvinout zemědělství a přispívá k energetické a finanční náročnosti na ţivot v Grónsku. Rovněţ vzdálená poloha od trhů v Evropě hraje svou negativní roli, zejména ve zvyšování cen. Svou roli sehrál také celkový vztah Dánska ke Grónsku, který se projevoval zejména ve špatné, nebo nedostatečné komunikaci. Z diskuse literatury a výsledků dotazníkového šetření je zřejmé, ţe Gróňané podporují přebírání pravomocí místními politiky. Většina Gróňanů by si zároveň do budoucna přála nezávislost, pokud by její realizace přišla ve správný čas. Hlavním rizikem, které v jejím prosazování vidím, je nejednotnost názorů na to jak dosáhnout nezávislosti, nebo jiné změny statutu a zajištění hladkého přechodu celé společnosti. Ekonomickou soběstačnost Grónska mohou podpořit průzkumy a těţba nerostných surovin. Ekonomice by také pomohla a její celkový růst, nebo zajištění dostatečně kvalifikované pracovní síly a vzdělanosti. Těmto tématům by se mohly věnovat další práce. Nezávislost je ovšem pouze jedním z několika řešení budoucího statusu Grónska. Společným postupem by tak Grónsko s Dánskem měly dojít ke kompromisu, který bude pro zúčastněné strany akceptovatelný a prospěšný.

65

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ACKRÉN, M.: The Faroe Islands: Option for Independence. Island Studies Journal [on- line]. 2006, Vol.1, No.2, pp 223-238 [cit. 13. března 2011]. Dostupné na: ACKRÉN, M.: Conditions for Different Autonomy Regimes in the World : a Fuzzy-set Application. Åbo Akademi University Press [on-line]. 2009. pp 228. ISBN 978-951-765- 486-9. Dostupné na: AGNEW, J. a kol.: A Companion to Political Geography. Blackwell Publishers Ltd. Oxford, United Kingdom. 2003. pp. 512. ISBN: 978-0-631-22031-2. ÅLAND LANDSKAPSREGERING: Åland – an autonoums region [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. pp.2. Dostupné na: ANDERSEN, T., POPPEL, B.: Living Conditions in the Arctic. Social Indicator Research [on-line]. No.58. Kluwer Academic Publusher. Netherlands. 2002. pp. 191-216. [cit. 25. ledna 2011]. Dostupné na: ARCHER, C.: Greenland, US Bases and Missile: New two level negotiations [on-line]. 2003. pp. 24 . [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: ARCHER, C., JOENNEMI, P.: The Nordic Peace. Ashgate Publishing, Hampshire, United Kingdom. 2003. pp. 226. ISBN 0-7546-1417-4. BAERENHOLDT, J.O., AARSAETHER, N.: Coping Strategies, Social Capital and Space. European Urban and Regional Studies [on-line]. 2002. No 9. pp.151-165. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: BANKSTAT: Greenland - Migrations to and from Greenland by municipality, age, gender and place of birth 1993-2010. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: BANKSTAT: Greenland - National accounts by accounts and time: General grants. [on- line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: BANKSTAT: Greenland - Population and population growth 1901-2011 by time, type and place of birth. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na:

66

BANKSTAT: Greenland - Population January 1st by residence, gender, age and place of birth 1977-2011. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: BANKSTAT: Greenland - Vital statistics 1950-2010. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: BENEDIKTER, T. a kol.: Europe’s Ethnic Mozaic. Institute for Minority research [on- line]. EURAC Research. Bolzano, Italy. 2008. pp 140. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: BJERREGAARD, P., CURTIS, T.: Cultural change and mental healt in Greenland. Social Science and Medicine [on-line]. No. 54, Copenhagen, Denmark. 2002. pp. 33-48. 2002. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: BRACHTL, V.: Grónské parlamentní volby v roce 2009. Institut pro srovnávací politologický výzkum [on-line]. č.5, 2010. s.71-78. [cit. 26. dubna 2011]. ISSN: 1801- 6545. Dostupné na: BRACHTL, V.: Vývoj a proměny stranického systému na Faerských ostrovech. Středoeveropské politické studie [on-line]. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v Brně. Ročník XII, č. 4. 2010. s. 332-348. [cit. 26. dubna 2011]. ISSN: 1212- 7817. Dostupné na: BYERS, M.: Who Owns the Arctic?, Douglas and McIntyre. Vancouver, Canada. (2009). 1st. edition. 2010. pp. 179. ISBN 978-1-55365-499-5. BYOCK, J.: History and the Sagas: the Effect of Nationalism. Sagas to Society: Comparative Approaches to Early Iceland [on-line]. Hisarlik Press. London, United Kingdom. 1992. pp. 44-59. [cit. 26. dubna 2011]. Dostupné na: CANADIAN ENVIRONMENTAL ASSESSMENT AGENCY: Political map of Canada showing Yukon, the NWT and Nunavut. [on-line]. 2009. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: CLOSE, S.C.I.: Re-Imagining Fourth World Self-Determination: Indigenous Self- Governance in Greenland,with Implications for Torres Strait [on-line]. 2002. pp. 45. [cit.

67

18. listopadu 2010]. Dostupné na: DAĎOVÁ, L.: Ålandské ostrovy a ich postavenie v Európskej unii. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno. 2010. s. 45. [cit. 13. března 2011]. DAHL, J. a kol.: Nunavut: Inuit Regain Control of their Lands and Their Lives. IWGIA – Copenhagen, Denmark. 2000. pp. 224. ISBN: 87-90730-34-8. DANISH GOVERNMENT: The Danish Courts – An Organisation in Development. Stockholm Institue for Scandinavian Law [on-line]. The Danish Court Administration. 2010. pp. 581-590. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupné na: DANISH AND GREENLAND GOVERNMENT: Act on Greenland Self Government [on- line]. 2009. pp. 7. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: DEPARTMENT OF FINANCE CANADA: Federal Support to Nunavut. [on-line]. 2010. Dostupné na: ECONOMIST INTELIGENCE UNIT: Country report : Denmark. [on-line]. London, United Kingdom. 2008.23s. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: EINARSDOTTIR, E.: Economic Development in Greenland. [on-line]. University of Akureyri, Island. 2006. pp. 36. [cit. 28. ledna 2011]. Dostupné na: EUROPEAN COMMISION: Programming Document for the Sustainable Development of Greenland. [on-line]. pp. 45. [cit. 30. listopadu 2011]. Dostupné na: FAROE AND EU COMMITTE: The Faroes and the EU – Possibilities and Challenges in a Future Relationship. [on-line]. 2010. pp. 104. [cit. 15. března 2011]. Dostupné na: FENGE, T., FUNSTON, B.W.: Arctic Governance: Trational Knowledge of Arctic Indigenous Peoples from an International Policy Perspective. [on-line]. 2009. pp. 29. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: FOIGHEL, I.: Home Rule in Greenland. Meddelelser om Grønland. Man and Society 1/1980. Odense, Denmark. 1980. pp. 25. ISBN 978-87-635-1132-2. GOVERNMENT OF CANADA: Statement on Canada’s Arctic Foreign Policy.[on-line]. 2010. pp. 8. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupné na:

68 polaire/canada_arctic_foreign_policy- la_politique_etrangere_du_canada_pour_arctique.aspx?lang=eng> GOVERNMENT OF CANADA AND NUNAVUT: Lands and Resources Devolution Negotiation Protocol. [on-line]. 2008. pp. 8. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupné na: GOVERNMENT OF NUNAVUT: About Government. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: GREENLAND-DANISH SELF-GOVERNMENT COMMISION: Report on Self- Government in Greenland. [on-line]. 2008. pp. 16. [cit. 26. ledna 2011]. Dostupné na: GREENLAND HOME RULE GOVERNMENT: Act on Greenland Self Government. [on- line]. 2009. pp. 7. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: GREENLAND HOME RULE GOVERNMENT: Programming document for the sustainable development of Greenland. [on-line]. 2006. pp. 45. [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné na: HANNIKAINEN, L., HORN, F.: Autonomy and Demilitarisation in International Law: The Åland Islands in a Changing Europe. Kluwer Law International. Haag, Nizozemí. pp. 348. (1997). ISBN 90-411-0271-x. HANNUM, H.: Autonomy, Sovereignty, and Self-determination: Acomodation to Conflicting Rights. University of Pennsylvania Press. Philadelphia, USA. 1990. pp. 538. ISBN 0-8122-5172-9. HENDERSON, A.: Nunavut: Rethinking Political Culture. The University of British Columbia. UBC Press. Vancouver, Canada. 2007. pp. 254. ISBN: 978-0-7748-1424-9. HICKS, J., WHITE, G.: Nunavut: Inuit Self-Determination through a Land Claim and Public Governement? [on-line]. 2000. pp. 81. [cit. 15. března 2011]. Dostupné na: HICKS, J., WHITE, G.: Whatever you do, don’t recreate Yellowkinfe: The Design, Implementation and Evaluvation of a Decentralized Nunavut Governement: A Case Study in Organizational Engineering. [on-line]. 2006. pp. 25. [cit. 15. března 2011]. Dostupné na:

69

HOOVGARD, G. a kol.: Future Challenges to small Municipalities: The Case of Iceland, Faroe Islands and Åland Islands. Nordregio [on-line]. 2004. pp. 75. [cit. 15. dubna 2011]. na: < http://www.nordregio.se/filer/Files/r0405.pdf> HOŘEJŠOVÁ, T.: Diskuse o buducím statusu Faerských ostrovů – Posilování autonomie, či nezávislost? Praţské sociálně vědní studie [on-line]. Teritoriální řada TER 019, s. 20. ISBN 1801-5999. Dostupné na: HVIDT, N., MOURITZEN, H.: Danish Foreign Policy Yearbook. Copenhagen, Denmark. [on-line]. 2009. pp. 208. [cit. 28. ledna 2011]. ISBN 978-87-7605-330-7. Dostupné na: ICELAND: History. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: ICELAND COUNTRY OVERVIEW: Political Overview. [on-line]. 2009. pp. 6-9. [cit. 15. března 2011]. Dostupný na: IWGIA: The Indigenous world 2009. [on-line]. pp. 578. [cit. 29. ledna 2011]. ISBN: 978- 87-91563-57-7. Dostupné na: JONSSON, I.: From Home Rule to Independence: New Opportunities for a new Generation in Greenland. [on-line]. University of Greenland. 1997. pp. 26. [cit. 14.března 2011]. Dostupné na: JOSHUA PROJECT: Faroe Islands – Statistics, Prayer Cards, Maps and Links. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: JULL, P.: Greenland’s 25 years of Indigenous Self-Rule. Arena Magazine [on-line]. No. 72. 2004. pp. 2. [cit. 26. Ledna 2011]. Dostupné na: JULL, P.: Greenland’s Home Rule and Arctic Sovereignty. [on-line]. York University, York. Canada. 1986/2003. pp. 18. [cit. 24. ledna 2011]. Dostupné na : JULL, P.: Indigenous autonomy in Nunavut : Canada’s Present and Australia’s Possibilities. A Discussion Paper for the Center for Democracy [on-line]. University of Queensland, Brisbane, Australia. 1998a. pp. 30. [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné na:

70

JULL, P.: Inuit and Nunavut: Renewing the New World. [on-line]. University of Queensland, Brisbane, Autralia. 1998b. pp. 16. [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné na: JULL, P.: Negotiating Nationhood,Renegotiating Nationhood: Canada’s Nunavut and Nunavut’s Canada. [on-line]. University of Queensland. Brisbane, Australia. 2001. pp.18. [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné na: KARLSSON, A.: Sub-National Insular Jurisdictions as Configurations of Jurisdictional Powers and Economic Capacity: A Study of Åland, The Faroe Islands and Greenland. Nordregio Working Paper [on-line]. 2006. pp. 51. [cit. 15. března 2011]. ISSN 1403-2511. Dostupné na: KOPŘIVA, M.: Island a evropská integrace. Analýza vývoje hlavních politických a ekonomických debat určujících postoj Islandu k evropské integraci. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno. 2008. s. 51. [cit. 13. března 2011]. KRISTENSEN, K.S.: Greenland, Denmark and the Debate on Missile Defense. DIIS Working paper [on-line]. 2004/14. Danish Institute for International Studies. Copenhagen, Denmark. 2004. pp. 34. ISBN: 87-7605-032-7. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: LACY, T.G.: Ring of Seasons. Iceland – It’s Culture and History. University of Michigan Press. 2000. pp. 328. ISBN 0-472-08661-8 LIBRARY AND ARCHIVES CANADA: Map of Nunavut. [on-line]. 2009. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: LOUKACHEVA, N.: On Autonomy and Law. [on-line]. Institute on Globalization and the Human Condition. McMaster University. Canada. 2005. pp. 31. [cit. 29. listopadu 2010]. Dostupné na: LOUKACHEVA, N.: Polar Law Textbook. Tema Nord 538 [on-line]. Nodric Council of Ministers. Copenhagen, Denamrk. 2010 [on-line]. pp. 245. [cit. 29. ledna 2011]. ISBN: 978-92-893-2056-6. Dostupné na: LOUKACHEVA, N.: The Arctic Promise: Legal and Political Autonomy of Greenland and Nunavut. University of Toronto Press. Canada. 1.st edition. 2007. pp. 255. ISBN: 978- 0-8020-9486-5. LYCK, L.: Gouvernement et développment de la gouvernance au Groenland. Télescop, Autonomne [on-line]. 2009. pp. 98-107. [cit. 31. ledna 2011]. Dostupné na:

71

LYCK, L., TAAGHOLT, J.: Greenland – Its Economy and Resources. Arcitic [on-line]. Vol. 40. No.1. 1987. pp. 50-59. [cit. 25. ledna 2011]. Dostupné na: MADSEN, M.H. a kol.: Urbanization, migration and alcohol use in Greenland. International Journal of Circumpolar Health [on-line]. 64:3. 2005. pp. 234-245. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS OF DENMARK: Factsheet Denmark. [on-line]. 2010. pp. 12. [cit. 27. ledna 2011]. Dostupné na: MOESGAARD, K. a kol.: Health Expectancy in Greenland. Scandinavian Journal of Public Health [on-line]. 29. 2001. pp. 5-12. [cit. 27. ledna 2011]. Dostupné na: MOODY’S INTERNATIONAL: Credit Analysis – Sub-souvereign: Faroe Islands. [on- line]. 2008. pp. 28. [cit. 14. března 2011]. Dostupné na: NANOQ: Facts About Greenland. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NATIONSONLINE: Greenland map. [on-line]. 2011.[cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NIELSEN, J.K.: Government, Culture and Sustainability in Greenland: A Microstate with Hinterland. Public Organization Review 1 [on-line]. No.2. Kluwer Academic Publisher. Netherlands. 2001. pp. 229-243. ISSN 1566-7170. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: NON HOME RESIDENCE. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NORD SESIL: NordSESIL Workshop Series. [on-line]. 2009. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NORDIC LOCAL GOVERNMENT: Iceland. [on-line]. 2007. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NORDREGIO: Greenland: Sub-surface and Self-government. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na:

72

NUNAVUT BUREAU OF STATISTICS: Nunavut - Annual Stats Update. Gross Domestic Product by Industry. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NUNAVUT BUREAU OF STATISTICS: Nunavut - Census Stats Update. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NUNAVUT BUREAU OF STATISTICS: Nunavut - Labour Force Survey. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NUNAVUT BUREAU OF STATISTICS: Nunavut Quick Facts. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: NUNAVUT BUREAU OF STATISTICS: Nunavut - Real Gross Domestic Product by Industry. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: OFFICIAL TOURIST GATEWAY ÅLAND: Facts. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: PATOČKOVÁ, G.: Island a jeho cesta do Europské unie. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno. 2010. s. 91. [cit. 13. března 2011]. PETERSEN, R.: Colonialism as Seen from a Former Colonized Area. [on-line]. 1995 pp. 18. [cit. 27. ledna 2011] Dostupné na: POMERANCE, M.: Self-Determination in Law Practice. Martinus Nijhoff Publisher. Haague, Netherlands. 1.st edition. 1982. ISBN 90-247-2594-1. POPULSTAT: Greenland: historical demographical data of the whole country. [on-line]. 2006. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: RASMUSSEN, R. O.: Oil Exploration in Greenland. [on-line]. 2006. pp. 40-74. [cit. 29. ledna 2011]. Dostupné na: RASMUSSEN, R. O.: Settlement development and the formal, informal and subsistence sector in the Arctic. [on-line]. Danish Journal of Geography, Special Issue, 1. 1999. pp. 171-180 [cit. 29. ledna 2011]. Dostupné na: REGLEG: Åland Islands. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: ROACH, S. C.: Cultural Autonomy, Minority Rights, and Globalization. Ashgate Publishing. Hampshire, United Kingdom. 2005. pp. 172. ISBN 0-7546-4500-2.

73

ROBERTS, A.: Greenland, the new Bonanza. Economist [on-line]. 11/21/2009. World in 2010 Supplement. 2009. pp. 54. [cit. 27. března 2011] Dostupné na: ROYAL GREENLAND: Interim Report 1 October 2008 – 31 March 2009. [on-line]. 2009. pp. 10. [cit. 27. ledna 2011] Dostupné na: RYGAARD, J.: Youth Culture, Media and Globalization Precesses in Greenland. Nordic Journal of Youth Research [on-line]. č.11. 2003. pp. 291-308. [cit. 27. ledna 2011]. Dostupné na: RYTTER, J. E.: Self-Determination of Colonial Peoples : The case of Greenland Revisited. Nordic Journal of International Law [on-line]. No.77. 2008. pp. 365-400. Copenhagen, Denmark [cit. 30. listopadu 2010]. ISSN 0902-7351. Dostupné na: SCARPULLA, C.: The Constitutional Framework for the Autonomy of Åland : a survey of the Status of Autonomous Region in the throes European Intergration. [on-line]. Marienhamn, Åland Islands. 2002. pp. 102. [cit. 11. března 2011]. ISBN 952-9735-13-8. Dostupné na: SCHYMIK, C.: Greenland way to independence? Stiftung Wissenchaft und Politik [on- line]. German Institute for International and Security Affairs. Berlin, Germany. 2009. pp. 7. [cit. 18. listopadu 2010]. ISBN 1861-1761.Dostupné na : SEMERSOOQ. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: SIKU NEWS: Better Economy Means more Autonomy. [on-line]. 2005. 26.10.2005. Dostupné na: SIKU NEWS: Greenland Looks to the Future. [on-line]. 2007. 16.06.2007. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: SIKU NEWS: Greenland - Nunavut ink new Agreement. [on-line]. 2006. 10.07.2006. Dostupné na:

74

SIKU NEWS: Greenland Will Become an Industrial Force: expert. [on-line]. 2010. 18.10.2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: SJUROUR, S.: The Right to National Self-Determination. [on-line]. Martinus Nijhoff. Leiden, Netherlands. 2004 . pp. 208. [cit. 20. března 2011]. ISBN 90 04 14207 x. Dostupné na: SORENS, J.: The Cross-Sectional Determinants of Secessionism in Advanced Democracies. Comparative Political Studies [on-line]. No.38. 2005. pp. 304-326. [cit. 28. ledna 2011]. Dostupné na: SORENSEN, A.K.: Denmark- Greenland in the twentieth century. Meddelelser om Gronland [on-line]. Man and Society No.34. Museum Tusculanum Press – University of Copenhagen. Copenhagen, Denmark. 2006. pp. 204. ISBN 0106-1062. [cit. 18. listopadu 2010]. Dostupné na: STATBANK DENMARK. Denmark - Population by Sex, Age and Country of Birth. [on- line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: STATBANK DENMARK. Denmark - Population Figures from the Censuses by main Regions and Time. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: STATISTICS ÅLAND: The Demographic Development in the Åland Islands. [on-line]. 2005. pp. 1. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: STATISTICS GREENLAND: Greenland in Figures 2010. [on-line]. Greenland Stastics. 2010. pp. 40. [cit. 26. prosince 2010]. ISBN: 978-87986787-4-8. Dostupné na: STATSMINISTERIET DENMARK: The High Commissioner of Greenland. [on-line]. 2011. [cit. 7. května 2011]. Dostupné na: STRATFOR ANALYSIS: Greenland: An Opposition Victory and the Competition. [on- line]. 2009. [cit. 27. března 2011]. Dostupné na: STREETER, S.M. a kol.: Empires and Autonomy: Moments of History in Globalization. UBC Press. [on-line]. Vancouver, Canada. 2009. pp. 394. [on-line]. ISBN 9780774816014.

75

[cit. 7. prosince 2010]. Dostupné na : SUUKSI, M.: Autonomy: Applications and Implications. Kluwer Law International. Haag, Netherlands. 1998. pp. 373. ISBN 90-411-0563-8. TAAGHOLT, J., JENS, C.: Greenland:Security Perspectives. Arcus [on-line]. Fairbanks, Alaska - USA. Arctic Research Consortium of the United States. 2001. pp. 93. [cit. 28 ledna 2011]. Dostupné na : THORNBURRY, P.: Indigenous Peoples and Human Rights. [on-line]. 2002. pp. 484. [cit. 28 března 2011]. ISBN: ISBN 0 7190 3793 X. Dostupné na : TRADING ECONOMIES: GDP per Capita in Greenland. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: TRADING ECONOMIES: Greenland - Unemployment;total. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: TRADING ECONOMIES: Population Growth in Greenland. [on-line]. 2010. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: TULLI: The customs territory and the fiscal territory of the EU. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. Dostupné na: VAIMAN, V. a kol.: Weak Bussiness Culture as an Antecedent of Economic Crisis: The Case of Iceland. Journal of Business Ethics [on-line]. No. 98. 2011. pp. 259–272. [cit. 28 března]. Dostupné na: WORLD FACTBOOK: Faroe Islands – GDP composition by sector. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na: WORLD FACTBOOK: Faroe Islands – GDP per Capita. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na: WORLD FACTBOOK: Greenland - Economy. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na:

76

WORLD FACTBOOK: Greenland - Executive Branch – Chief of State. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na: WORLD FACTBOOK: Greenland - Life Expectancy in Birth. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na: WORLD FACTBOOK: Iceland – Geography. [on-line]. 2011. [cit. 24. dubna 2011]. ISSN 1553-8133. Dostupné na:

77

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Hodnocení autonomie grónskými politiky a autory Příl. 2.: Oblasti spadající pod grónskou samosprávu od roku 2009

78

Příl. 1: Hodnocení autonomie grónskými politiky a autory 1. In your view, which bodies were the most significant for deciding about the matters in Greenland in 1979? Please, give rank numbers to these possibilities. (1 – the most important; 7 – the least important)

The possibilities Rank

Greenland government

Municipal and provincial council

Danish government

European union

International Circumpolar Council

Another international organization

Another¹ …..

2. In your view, which bodies are the most significant for deciding about the matters in Greenland nowadays? Please, give rank numbers to these possibilities. (1 – the most important; 7 – the least important)

The possibilities Rank

Greenland government

Municipal and pronvial council

Danish government

European union

International Circumpolar Council

Another international organization

Another1 …..

1 There you can put your own eventuality

3. In your view, which processes most contributed to development of self-government in Greenland? Please, give numbers to these possibilities. (1 – the most important; 8 – at least important)

The possibilities Rank

Economic development

Changes in society and culture

Growth of national identity

Aversion against Danish hegemony

Membership in international organization

Cooperation with the other Inuit bodies

Growth of comptence in internal relations

Another1…..

4. In your view, which processes most counterworked the development of self-government in Greenland after 1979? Please, give rank numbers to these possibilities. (1 – the most important; 5 – the least important)

The possibilities Rank

Denmark’s efforts to strenghten dependency of Greenland

Financial dependency

Inability of Greenland administration to promote Greenland interests

Lack of communication between Greenland and Danish government

Another1..…

1 There you can put your own eventuality

5. In your view, which processes will help Greenland to achieve economic self-sufficiency in future? Please, give numbers to these possibilities. (1 – the most important; 7 – the least important)

The possibilities Rank

Economic growth

Diversification of the economy

Exctraction of natural resources

Modernization of the fisheries

International relations

Increase in the role of the arctic region

Another1….

1 There you can put your own eventuality

6. Do you think that the full independence is the best choice for Greenland?

7. Please, explain why?

8. In your view, when will it be possible to reach full independence of Greenland?

Příl. 2.: Oblasti spadající pod grónskou samosprávu od roku 2009 List I. – oblasti, o jejichţ datu předání do grónských rukou rozhodují plně grónské orgány a) Kompenzace průmyslového znečištění b) Zbývající oblasti ve zdravotní péči c) Pozemní komunikace d) Práva ohledně vlastnictví a obligací e) Komerční aktivity spojené s mořem

List II. – oblasti, o jejichţ datu předání do grónských rukou rozhodují grónské orgány po vyjednávání s dánskou stranou 1) Vězeňský systém a veřejně prospěšné práce 2) Pasové povinnosti 3) Policie, soudní stíhání a administrativa vězeňského systému

4) Administrativa spravedlnosti zahrnující soudy a právo 5) Kriminální právo 6) Hraniční kontrola a uprchlíci 7) Právo na ovlivňování kapacity 8) Rodinné právo 9) Právo následovnictví 10) Právo na praxi 11) Zbrojní oblast 12) Radiová námořní pohotovost a záchranné sluţby 13) Radiová komunikace 14) Audit společností 15) Oblast potravin a zvěrolékařství 16) Letectví 17) Duchovní vlastnictví 18) Autorská práva 19) Vraky lodí 20) Ochrana na moři 21) Registrace lodí a námořní záleţitosti 22) Mapování 23) Majáky a naváděcí oblasti 24) Ţivotní prostředí v moři 25) Finanční regulace a dohled 26) Nerostné suroviny 27) Ţivotní prostředí 28) Meteorologie (Greenland-Danish Self-Government Commision 2009, 7)