PORHTNA SOP utS goloporhtnAniseidu y, teoealaP golonh yy,, golotnoealaP y ygoloeGyranretauQdna VVool 5102,03.S.N/83.

NĚMU ROMÍN AAVV OHÉKS PPAA TILOEL U as sbtlA sb Úas sírky taavv A othrnu Mpo roos aavv zkés mseho mkéms aeuzho PPAA HTILOEAL ACIH RRTT ROMFO AAVV ThAIV A os Cpohrtne C oniotcleloos t Mhf raoe Maivra eumsun

AM RRTT ILONI VVAA

ANTHROPOS

Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 38, N.S. 30, 2015

MARTIN OLIVA

UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

PALAEOLITHIC ART OF MORAVIA The Anthropos Collection of the Moravian Museum

S příspěvkem Martiny Lázničkové-Galetové

MARTIN OLIVA

UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

PALAEOLITHIC ART OF MORAVIA The Anthropos Collection of the Moravian Museum

S příspěvkem Martiny Lázničkové-Galetové

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM BRNO 2015 Recenzovali: PhDr. Karel Sklenář, DrSc. Mgr. Petr Kostrhun, Ph.D.

Předložená práce vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO 00009486202).

Vychází u příležitosti 90. výročí nálezu Věstonické Venuše a zahájení výzkumů Moravského zemského muzea v jeskyni Pekárně.

Na obálce / On the cover: Vpředu – rytina zubrů a medvědů z jeskyně Pekárny, hlavička idolu Brno 2, řezba mamuta z Předmostí; vzadu – rytina ženy z Předmostí, kotoučky z hrobu Brno 2, rytý oblázek z Býčí skály. Cover design: Šárka Fidrichová.

© 2015, Martin Oliva © 2015, Translation Lada Krutilová, Miloš Bartoň © 2015, Layout Silvie Straková © 2015, Moravské zemské muzeum

ISBN 978-80-7028-455-1 OBSAH – CONTENTS

I. ÚVOD 9 I. INTRODUCTION 10

II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ 11 II. THE HISTORY OF PALAEOLITHIC ART DISCOVERIES 21

III. ZROD INTERPRETACÍ MORAVSKÉ PALEOLITICKÉ UMĚNÍ V ZRCADLE STARŠÍ LITERATURY 24 III. THE BIRTH OF INTERPRETATIONS THE MORAVIAN PALAEOLITHIC ART AS REFLECTED IN THE EARLIER LITERATURE 30

IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ 33 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLITHIC ART 54

V. LITERATURA – REFERENCES 64

VI. KATALOG 72

VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ 154 (Martina Lázničková-Galetová)

7

UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM I. ÚVOD

Umění paleolitické Moravy je bezesporu jedním z úhelných kamenů kulturního dědictví nejen naší republiky, ale celého lidstva. Svědčí o tom již ta okolnost, že 85 předmětů z tohoto katalogu bylo v roce 2007 zařazeno do seznamu národních kulturních památek. Každým rokem musíme posuzovat několik žádostí o zapůjčení jednoho či několika uměleckých arte- faktů z našich sbírek na výstavy celoevropského a někdy i světového dosahu. Je zřejmé, že podobným žádostem je možné vyhovět jen v omezené míře a po důkladném prověření právní i technické bezpečnosti takové zápůjčky. Ještě obtížnější je vycházet vstříc opakovaným požadavkům na studium těchto unikátních dokumentů, které sice přicházejí z renomovaných univerzit, ale tématicky se již namnoze opakují. Stavu křehkých předmětů častá manipulace navíc jistě neprospívá, o ča- sových nárocích na kurátory sbírek ani nemluvě. Vydání zevrubného katalogu je tedy důležité nejen z hlediska prehistorie a kulturní historie obecně, ale i z důvodů konzervace těchto jedinečných a neopakovatelných nálezů – vždyť téměř všechny se do Moravského zemského muzea dostaly ještě před druhou světovou válkou. Na mnohých z nich přitom dnes pozoru- jeme lomy, které s pů vod ním stavem zachování již zdaleka nesouvisejí a ke kterým došlo opakovaným prohlížením, fo - tografováním, odléváním, vystavováním a podobně. Nejvíce postižené jsou předměty s katalogovými čísly 8, 88, 90, 112 a 125. Záměr detailní publikace našeho paleolitického umění formuloval před bezmála šedesáti lety ředitel Archeologického ústa- vu ČSAV Jaroslav Böhm (viz připojený dopis), a na počátku tohoto století vyšel podobný podnět od italských archeologů. Z obou projektů, které měly za úkol prezentaci artefaktů ve všech pohledech a se všemi důležitými údaji, žel sešlo, a ani v za- hra ničí žádná taková monografie dosud nevyšla. Kniha, kterou držíte v ruce, je tedy svým způsobem průkopnická. I když se v poslední době objevilo mnoho skvěle ilustrovaných svazků o paleolitickém umění, z hlediska dokumentace se v nich stále opakují standardní pohledy na nejznámější předměty, zpravidla bez jakýchkoli údajů o jejich nálezových okol - nostech, technologických parametrech a stavu dochování. Prezentaci těchto údajů jsme si vytkli jako hlavní cíl práce, a vcelku volně jsme u každého předmětu uvedli i literaturu, v níž byl předmět publikován buď poprvé nebo s nějakým podstatnějším přínosem (zajímavá interpretace, upozornění na detail, zdařilé foto apod.). Výběr těchto titulů je ovšem již povýtce subjek - tivní. Dvě první kapitoly zpracovávají téma dějin objevů moravského paleolitického umění, tedy i formování naší kolekce, a vývoj jeho interpretací v kontextu evropské vědy. Vzdor zásadní důležitosti sledovaného kulturního fenoménu jde o témata dosud samostatně nezkoumaná. Poslední kapitola vychází vstříc čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak je na nejstarší umění možné pohlížet v současné době. Vedle shrnutí základních poznatků a názorů, které by bylo možno podstatně rozšířit, přináší i vlastní náhledy autora, s nimiž nemusí každý souhlasit. Položky z katalogu jsou v textu všech kapitol vyznačeny tučně. Většinu fotografií provedl emeritní pracovník Ústavu Anthropos Oldřich Kroupa, jiné Silvie Doleželová a Kamil Jursa. Všem těmto zaměstnancům Moravského zemského muzea děkuji za spolupráci, stejně jako Tamaře Janků za úpravu a adjustaci fotografií a za kresby, Silvii Strakové z edičního oddělení za přípravu do tisku a vedení muzea za zařazení tohoto náročného titulu do edičního plánu. Překladů do angličtiny se ujali Mgr. Lada Krutilová a pan Miloš Bartoň (větší část poslední kapitoly).

9 I. ÚVOD – INTRODUCTION Martin Oliva

I. INTRODUCTION

Publishing of a comprehensive catalogue is important not only from the viewpoint of prehistory and cultural history in general, but also for conservation of these unique and nonrecurring finds – after all, nearly all of them got to the Moravian Museum prior to WWII, and they have been continuously studied since. Although many lavishly illustrated volumes on the Palaeolithic art were released recently, as regards documentation they keep repeating standard attitudes to the best-known objects, usually without any details concerning their find circumstances, technological parameters and the state of preservation. Presentation of these data has been set as the main goal of this work, and with each of the objects the sources, in which it was published either for the first time, or with some more substantial merit, have been acknowledged altogether freely. The first two chapters deal with the history of the discoveries of the Moravian Palaeolithic art, therefore also the forming of the Moravian Museum collection, and the development of interpretations within the context of the European science. Despite the fundamental significance of the studied cultural phenomenon these topics have not been separately studied so far. The last chapter meets the wishes of those readers, who would like to know, how the ancient artistic creativity can be viewed presently. Additionally to the recapitulation of the principal findings and views that could be considerably enlarged it also brings author’s own opinions, not necessarily agreeable to everyone. Items from the catalogue are printed in bold in the text of all chapters. This book was financially supported by the Ministry of Culture of the Czech Republic through institutional financing of long- term conceptual development of the research institution (the Moravian Museum, MK000094862).

10 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ

V záplavě článků a skvěle vypravených knih o paleolitic- pařížské Invalidovny otevřena r. 1867 u příležitosti světové kém umění prozatím zcela chybí studie, která by se obšírněji výstavy. Spolu s ní se konal i druhý Kongres antropologie zaobírala průběhem jeho identifikace. Kritická publikace na - a prehistorické archeologie. Ve svém nadšeném referátu Wan - še ho nejrozsáhlejšího souboru, uloženého v Ústavu Anthro - kel (1868a) praví: „Nanejvýš zajímavé jsou předměty z údo lí pos MZM, k tomu skýtá vhodnou příležitost. Dordogne, jako La Madeleine, Laugerie-Basse, Les Eyzies, Mas- V evropském i světovém měřítku spatřily první doklady sat, dále z náplav pod převisy Bruniquel, Vézère, keré vystavili paleolitického umění světlo světa ještě před vydáním slavné Lartet a Christy, Vibraye, Garregon, Peccadeau de l’Isle, Brun, knihy Keltské a předpotopní starožitnosti (Boucher de Perthes atd.; jsou to ony, které si zasluhují našeho zájmu a nedělitelné 1847), v níž ředitel celnice ze severofrancouzského Abbeville pozornosti. Především nám padnou do oka kresby a řezby, zná- poprvé uveřejnil řadu zcela přesvědčivých výrobků, zejména zorňující zvířata všeho druhu; k již zmíněné destičce ze slonovi- pěstních klínů, z „antediluviálních“ dob. V Journal de Genève ny, pocházející z jeskyně La Madeleine se stádem slonů s dlou- se již 23. listopadu 1833 objevila zpráva lékaře Fr. Mayora hou hřívou, kterou si můžeme prohlížet z povinnosti, se řadí jiná, o nálezu sobího parohu s rytinou ptačí hlavy, a to v převisu Veyrier v Horním Savojsku, ničeném v té době kamenolo- mem. Novinová zmínka zcela zapadla, stejně jako Brouilletův nález rytiny dvou laní na témže podkladu r. 1834 v jeskyni Chaffaud (Groenen 1994, 305–306; Roussot 1997, 17–19). Jistou pozornost vzbudil až článek Édouarda Larteta z roku 1861 o vlastním nálezu rytiny hlavy medvěda v jeskyni Massat v Pyrenejích, k němuž připojil zmíněný předmět z Chaffaud. Zlom v bádání přišel o dva roky později, kdy Lartet se svým britským mecenášem Christym začali zkoumat jeskyně v oko- lí městečka Les Eyzies v Périgordu. Hned roku 1864 totiž v převisu La Madeleine nad řekou Vézèrou odkryli velký frag- ment mamutoviny s rytinou mamuta, tedy tvora dávno již vymřelého (Lartet 1865). Téhož roku 1864 objevil markýz de Vibraye v Laugerie-Basse první lidskou figurku (tzv. Necudnou Venuši z magdalénienu) a o tři roky později se na tomtéž nale- zišti vynořila rytina těhotné ženy ležící pod sobem, kterou však již nikdo Venuší nenazval (White 2003, 54) – E. Piette v ní naopak spatřoval rysy bestiality (cf. Delporte 1990, 192). První objev paleolitické rytiny v Německu přišel pou- hýrok po Lartetově článku, kdy Oskar Fraas vykopal v Schussenquelle poblíž švýcarských hranic velký kus paro- hu s podivným štětkovitým obrazcem (Bosinski 1982, 3 tab. 37–38:1). Ten bylo ovšem obtížné nazývat skutečným umě- ním, na rozdíl od skvostné rytiny soba a reliéfní řezby hlavy pižmoně, nalezené Kon radem Merkem ve švýcarské jeskyni Kesslerloch v letech 1874–75 (Bosinski 1982, tab. 8 a 14). Rytina pasoucího se soba (srov. Braun 2015, obr. 2) se však záhy stala předmětem pochyb o své pravosti, protože se příliš podobala obrázku v nějaké učebnici (česky o tom Wankel 1884, 142; Niederle 1893, 55). V téže době se však již uskutečnily první nálezy „diluviál- ního“ umění i na Moravě. Rozhodující úlohu tehdy sehrála návštěva blanenského lékaře a jeskyňáře Jindřicha Wankla (obr. 1) na výstavě, která byla ve skleněném paláci nedaleko Obr. 1. Jindřich (Heinrich) Wankel (1821–1897) ve slovanské čamaře.

11 II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ Martin Oliva rovněž tak zajímavá vyobrazení tohoto zvířete, jako např. kus so- Ke zmíněnému roku klade začátek vykopávek i K. J. Maška bího paroží z převisu v Bruniquel se zřetelným obrazem slona (1886, 15) a L. Niederle (1893, 61). Povzbuzen na 1. zasedání s hřívou, potom třetí kus z jeskyně Laugerie-Basse se zřetelnou vídeňské Antropologické společnosti 22. března 1870 rytířem figurou mamutí hlavy“ (překlad MUDr. Jiří Urban). Z Mora - von Hauerem, pokračoval v nich Wankel zase až v letech vy Wankel žádné doklady pobytu diluviálního člověka tehdy 1870–71, a to v tzv. Jižní odbočce 100 m za vchodem, aby se ještě přinést nemohl, uvádí jen lidské kosti z Býčí skály, ovšem v následující sezóně zcela soustředil na výzkum halštatského z porušených vrstev a proto asi pozdější. obětiště v Předsíni. V zimě na přelomu uvedených sezón po - Dojmy z pařížské výstavy však Wankla pohnuly, aby se do tom objevil skutečnou paleolitickou vrstvu (d’Elvert 1893, 25; jmenované jeskyně vrátil. V její Předsíni, proslavené později Oliva 1996a, 37–39). Pokud břidlicové oblázky s rytinami objevem „knížecího pohřbu“ z doby halštatské, vyhloubil ně - (obr. 2) objevil již mezi lety 1870–71, šlo by o nejstarší umě- kolik sond, po nichž ji tehdy prohlásil za prohrabanou a ne- lecké předměty z paleolitu nalezené ve východní části střední perspektivní (Wankel 1871a, 105). V jedné ze sond našel pod Evropy. Potíž je v tom, že v žádné z citovaných zpráv, ani mocnou vrstvou štěrku spolu s osekanými kostmi přežvýkav- v následující rozsáhlejší studii (Wankel 1871b) je nálezce ců a jeskynního medvěda i kosti lidské, a to spodní čelist, nezmiňuje. Činí tak poprvé až ve svých Obrázcích z Morav - obratel, fibulu a lebku, která se však pod údery krumpáče roz- ského Švýcarska (Wankel 1882a, 377), kde jejich ornament padla (o.c. 114). Zpočátku měl sice za to, že tím současnost přirovnává ke starokeltskému písmu ogham, a záhy nato ve člověka s jeskynním medvědem dokázal i u nás, později svém prvním českém článku, kde čteme: „Ryteb ani řezeb umě- však byl k homogenitě spodní vrstvy skeptičtější (Sklenář 2008, lých z časů sobích nenašel jsem v Býčí skále dokonce žádných, 14–15). Wanklovy vykopávky klade jeho vnuk K. Absolon jakož ani nemohlo býti jináče. Zato namanulo se mi několik (1945a, 6, 12) do roku 1867, spíše se však konaly až násle - valounů drobových, na nichž zvláštní rýhy rukou lidskou jsou tak dujícího roku, protože o nich aktuálně referoval 12. 6. 1868 vyryty, že pozorovati tu jakousi soustavnosť písmu obvyklou“ v dopi su dvornímu radovi Josefu Hyrtlovi (Wankel 1868b). (Wankel 1884, 143, 145). Odtud je převzal Lubor Niederle (1893, 62) do svého Lidstva v době předhistorické. Kdy a ja- kým způsobem se oblázky namanuly, se žel již asi nedozvíme. Výslovně se o nich nezmiňuje ani Mořic Trapp (1878, 35) v dosti podrobném výčtu Wanklovy sbírky, která obsahuje mj. „400 Steinwerkzeuge, 60 Knochengeräthe 11 bearbeitete Steine und und Knochen aus der palaeolithischen Zeit der Býčí skála- Höhle“, a z této jeskyně také sedm hlazených nástrojů. Oblá - zek s hlubokou drážkou z Wanklovy kolekce tu vyobrazujeme zřejmě poprvé (obr. 2: 3).

Obr. 2. Wanklovy nálezy rytých oblázků z Býčí skály, magdalénien. NHM Vídeň, Obr. 3. Rytina na oblázku z Pekárny, nález Fridolina A. Krassera nebo Floriána kresba T. Janků. Koudelky z r. 1880, délka 87 mm. (Peabody Museum, Yale).

12 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Pozdním uveřejněním rytých oblázků přenechal Wankel s celou Krasserovou, resp. Stieniczkovou sbírkou dostaly do prvenství v publikaci paleolitického umění řediteli brněnské Ameriky (Knies 1903b, 141). J. Skutilovi (1952) se podařilo reálky F. A. Krasserovi. Svůj šťastný nález neučinil v Býčí vypátrat, že roku 1930 daroval profesor Charles Schuchert skále, ale v Pekárně, která byla jakožto sídliště pračlověka (patrně Karl von Schuchardt) oblázek Peabodyho muzeu na identifikována sice až o 10 let později, ale v průběhu dalších univerzitě v Yale (Grant Mac Curdy 1932, 115, foto na obr. 52; let se stala nejproslulejším nalezištěm uměleckých památek má to být čaringa). kultury lovců sobů ve střední Evropě. Jeskyni uvedl do lite - Do roku 1880 se objevily první umělecké projevy i pod ši- ratury Martin Kříž (1864), kterého sem toho roku doprovázel rým nebem, a to na lokalitách, které dnes řadíme ke gra vet - hajný z Mokré. Obecně byla známa, stejně jako mnoho jiných tienu/pavlovienu, resp. epigravettienu. První vykopávky otev- slují, pod názvem Díravica. Kříž ji tehdy nazval Kostelíček řeného paleolitického sídliště na Moravě provedl hrabě (později Kostelík), protože v ní za napoleonských a pruských Gundakkar Wurmbrand (1838–1901), později rakouský mi- válek byly uloženy liturgické předměty z pozořické fary. Dne nistr obchodu (Sklenář 2005, 643), na (epi?-)gravettienské 24. 3. 1880 zde absolvent brněnské reálky Florián Koudelka stanici pod jaroslavickým zámkem na Znojemsku (Maška našel v rozryté hlíně koňské zuby, a po dvou dalších návště- 1886, 85–90; Oliva 2007, 69). Ve svých příspěvcích sice uvádí vách zde 8. července v doprovodu Pankráce Krkošky (známé- i opracované kosti (např. Wurmbrand 1879), ale teprve Jan ho z dějin dělnického hnutí v roli redaktora Rovnosti) vyko- Knies (1900, 136) mezi nimi rozpoznal koňskou tibii s „48 pal 15 m za vchodem metrovou sondu, v níž se do hloubky krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří slou- 30 cm vyskytovaly kosti se střepy. K další exkurzi 16. 7. se při- pec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm pojili i studenti Jan Knies a František Fiala. Prohloubili sondu vzdáleny. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, a v půlmetrové hloubce narazili na polohu sintru s roztříště- tyto však jsou sice rovnoběžné, avšak šikmo nakloněné“ (Knies nými kostmi koní a sobů, pazourkovými i kostěnými nástroji 1897, 69). Udávaný rozestup zářezů je příliš velký na to, aby a provrtanou (?) schránku mušle Conus. Jen pazourkových mohlo jít o stopy po vibraci kovového ostří při čištění kostí, nožíků se tehdy mělo najít na 500 (Koudelka 1880; Maška s kterýmžto jevem jsme se setkali v Mladečských jeskyních 1886, 28; Pokorný 1998, 19). Zdá se tedy, že v případě Pe - (Oliva 2003, 32). Předmět, dnes nezvěstný, ve Wurmbrandově kárny (jak jeskyni pojmenovali studenti) známe objev paleoli- sbírce v Přírodovědném (Naturhistorisches-) muzeu ve Vídni tické vrstvy na den přesně. Koudelka své nálezy předvedl patrně chybí, protože Jan Knies (1903a, 67) v seznamu své Krasserovi, Fiala informoval prof. A. Makowskyho a Knies, sbírky uvádí z Jaroslavic „koňský hnát vyrytými čárkami zdo- aby zůstal výzkum v českých rukou, přizval Jindřicha Wankla bený“. (píšícího dotud ovšem jen německy). Všichni jmenovaní zača- Z doby zhruba o 15 let pozdější pocházejí Wanklovy nále- li v jeskyni kopat, přičemž Wankel měl u vrchnostenských les- zy ornamentovaných kostí z Předmostí. Uvedený badatel zde níků zařídit vyhnání Kniesovy skupiny (Knies 1903b); alespoň kopal v letech 1880-81 a poté, již usazen v Olomouci, v dubnu tak to podle rodinných pamětí podává badatelův vnuk r. 1884 a ve spolupráci s K. J. Maškou (obr. 4) ještě v létě roku Antonín Knies (1997, 2). Sám Wankel však v zápětí vykopá- 1886 (Maška 1886, 94; Toula 1894, 92; Skutil 1951, 36). vek zanechal, protože arcibiskupství přeneslo jeho povolení Protože nálezy z prvních dvou let výzkumu se nacházejí ve na kustoda vídeňského muzea Josefa Szombathyho (Wankel vídeňském Přírodovědném muzeu (z roku 1880 ve zvláštních 1881; Szombathy 1880; Pokorný 1998, 20). Ten jako první zalo- fondech Antropologické společnosti), pocházejí zdobené žil několik sond i na plošině a svahu před jeskyní. kosti, uložené v Olomouci, až z let 1884 nebo 1886. Již ve Fridolin Andreas Krasser kopal v jeskyni už někdy kon- vůbec prvním článku o Předmostí jakožto archeologické loka- cem léta 1880, a to ve spolupráci s brněnským kadeřníkem litě (Wankel 1884, 95) je vyobrazen sobí paroh, zdobený řa- Heinrichem Stieniczkou. Jejich (?) nález porýhovaného oblá- dou rýžek, do něhož je ilustrativně zasazen jakýsi pazourek zku droby byl oznámen 15. září 1880 v novinovém článku pod (cf. Maška 1891, 174). Mamutí žebro s třemi řadami vždy šifrou i.s. V článku z následujícího roku se Krasser (1881) zmi- opačně šikmých zářezů byl publikován o šest let později ňuje pouze o nálezech zmíněných studentů, rytinu popisuje (Wan kel 1890, 57; 1892, 15). Mezitím však už K. J. Maška až v dalším ročníku téhož vídeňského časopisu (Krasser (1886, 99–101) uveřejnil popis a fotografie dvou jiných orna- 1882)1. Na tenkém oblázku (obr. 3), jehož délku můžeme mentovaných žeber, jež našel při svých prvých vykopávkách z obrázku u Mašky (1886, 31) odměřit na 87 mm a tloušťka v letech 1882 až 1885 (nyní v kolekci MZM, zde pod č. 21 měla dle Koudelky obnášet pouhé 3 mm, lze na obou stra- a 22) a hájí je proti pochybám Salomona Reinacha z Mu- nách pozorovat ornament ze svazků čar a vlnovek, přirovná- zea národních starožitností v St. Germain-en-Laye u Paříže vaný k větvičkám jedle či modřínu (Koudelka 1880). Rytina (Maška 1891, 175). Již předtím zařadil tyto předměty do své- vystoupila teprve po odstranění sintru a byla vyplněna červe- ho reprezentativního atlasu památek Matthäus Much (1889, nou hlinkou. Spolu s ní se našel další provrtaný Conus a porý- Taf. II: 11–12). Během své velké předmostecké kampaně hovaná báze parohového kopí. Tento unikátní předmět se r. 1893 našel Maška (1894, sep. 6) čárkami zdobený fragment

1 Krasser tedy rytinu publikoval až dodatečně, v době, kdy v Pekárně již asi nekopal. Je zajímavé, že dle K. Absolona (1957, 144) měl předmět s rytinou najít při svých prvních vykopávkách Fl. Koudelka. Tomu by nasvědčovala jeho pozdější zmínka o vlastním nálezu nějakého valounku břidlice (Koudelka 1881), ale naopak protiřečilo dřívější výslovné tvrzení, že oblázek s rytinou našel Krasser (Koudelka 1880).

13 II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ Martin Oliva sobího parohu (24) a několik hlazených válců z mamutích postrádáme; nepochybně z nich byly časem smyty (srov. klů, některé s jemně ornamentovaným povrchem. Známou Absolon 1918a, obr. 304). Plochou sošku mamutka (7) ve vid lici zmamutoviny (8) vyzdvihl Maška (jeho deník in svém závěrečném díle o Předmostí (Kříž 1903a, 235; 1903b, Absolon – Klíma 1977, 49) v přítomnosti Martina Kříže 56–57) popisuje jako jakýsi ohlazený polotovar z mamutovi- 20. srpna 1894 někde v blízkosti hromadné depozice lidských ny. Při popisu ji orientoval svisle, stejně jako ji s překvapením kostí. Nálezové okolnosti druhého nejvýznamnějšího předmě- vidíme v základním kompendiu moravského pravěku (Pod - tu ze svých předmosteckých výzkumů, žebra s vyplňovanou borský a kol. 1993, obr. 7 v barevné příloze), kde je vydávána vlnicí (16), Maška v deníku neuvádí a ani jej nikdy nepubliko- keramickou hlavičku lvice z Dolních Věstonic. Podobu ma - val; dokonce ani na fotografii zdobených či jinak zajímavých muta v řezbě rozpoznal až K. J. Maška, který ji také předložil kostí z Předmostí (Maška 1907, obr. 3) není tento jistě nejná- naší i zahraniční odborné veřejnosti (Maška 1912; Maška – padnější předmět zahrnut. Pouze v diskusi se S. Reinachem Obermaier – Breuil 1912). Při čištění se plastika rozpadla na (Maška 1891, 175) je uvedeno, že v předchozím roce našel několik kusů podle lamel, jež pak byly Křížem slepeny, Maš- Prachtexemplar von 33 cm Länge s vlnovkou. Údaj K. Absolona kou opět rozlepeny, očištěny od „vnitřní výplně popelné“ a za - (1957, 147), že předmět byl nalezen roku 1894, je tedy mylný. se slepeny, přičemž se ještě odstranily vrstvy klihu. Jen od O žebru s vlnovkou se nezmiňuje ani J. V. Želízko (1905; Maš ky (1912, sep. 3) se dozvídáme, že plastika byla nalezena 1909) ve své podrobné charakteristice tří hlavních soukro- roku 1895. Ještě významnějším dílem, u nějž neznáme ani rok mých sbírek moravského paleolitu. nálezu, je rytina ženy na klu (1). Kříž vyobrazoval podobu V následujícím roce Maškovi naleziště odloudil jeho ar- ženy soustavně naopak (1896, tab. 1: 4; 1903a, 221; 1903b) cheologický souputník JUDr. Martin Kříž (obr. 5), a to smlou- a tak ji také popisoval: trojúhelníkovitou hlavu měl za sukén- vou sepsanou s majiteli pozemků, načež se na stránkách časo- ku („značí-li tato kresba zástěru nebo ženskou sukni, byla patr- pisu olomouckého muzea rozpoutala patrně nejrozhořčenější ně krášlena všelikými ozdobami!“), prsy rozpoznal, ale visely polemika v dějinách naší archeologie. Kříž sice objevil jen by okolo sukně („mají tu být naznačeny vysící prsy s bradavka- jednu lidskou lebku, ale na umění měl šťastnou ruku. I když mi uprostřed?“), břicho s pupkem považoval za hlavu (s jed- na rozdíl od Mašky si Kříž rozdělil zkoumanou plochu na ním okem!, proto „na elipsách sedí postava nenepodobná za- čtverce a na význačnějších nálezech zaznamenával i jejich kuklené hlavě“), pánev za jakýsi turban a nohy za ozdoby hloubku, právě u dvou nejdůležitějších předmětů tyto údaje po krývky hlavy (Kříž 1903a, 234; 1903b, 56). V druhé Křížově

Obr. 4. Karel J. Maška (1851–1916) v Předmostí roku 1894. Obr. 5. JUDr. Martin Kříž (1841–1916).

14 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM publikaci je motiv vyobrazen vodorovně, takže M. Hoernes V roce 1891 zachránil profesor německé techniky Ale - (1903, 220), který tento český článek cituje, nerozeznává v ry - xander Makowsky obsah hrobu výjimečné osobnosti gravettie- tině ani lidskou postavu a srovnává ji s daleko záhadnější ryti- nu, patrně šamana, na dnešní Francouzské ulici v Brně. Vedle nou z Kyrillovské ulice v Kyjevě (podobně Želízko 1909, 75, již lebky a zlomků dlouhých kostí, jež sem byly uloženy možná předtím přetiskující Křížovu překresbu rovněž vzhůru noha- rovněž jako vybrané relikvie, ležely kosti mamuta a nosorož- ma: Želízko 1905, 11). V obrácené orientaci vyobrazil a popsal ce, stovky fosilních dentálií, terčíky s ornamenty, dva kruhy rytinu i Matthaeus Much (1907, 70–71, obr. 26), který však z měkkého kamene, palička ze sobího parohu a unikátní muž- nerozeznal ani prsy, pokládaje je za břichaté rukávce, z nichž ská soška v podobě marionety (Makowsky 1892; Valoch 1959; se zvedají ruce. Hlava, považovaná za sukénku, mu totiž při- Oliva 1996b). Byl to patrně první objev pleistocenní lidské pomínala spodek ženské plastiky z doby bronzové z Kličeva- plastiky ve střední Evropě. ce (cf. Filip 1966, 608). Je přitom zajímavé, že dle K. Absolona Zásluhou M. Kříže pokročil i výzkum jeskyně Pekárny. (1939a, 194) aP.P.Jefimenka (1953, 391) rytinu oproti Objevil se tu hned roku 1881 a s přestávkami pokračoval až Křížovi „rozluštil“ právě až Much, což ještě mylněji parafrá- do roku 1898 (Kříž 1898, sep. 17). Jeskyni pak prohlásil za zoval K. Valoch (1969, 3) v tom smyslu, že Much ji poprvé zce la vytěženou, stejně jako Kůlnu. Že byl naštěstí dalek prav- správně vyobrazil. Z hlavy na nohy ji jako první postavil zřej- dy, je (z hlediska pozdějších archeologů) zásluhou jeho terén- mě až Hugo Obermaier (1912, 300), o jehož korektním výkla- ního asistenta J. Galgoczyho, který ve výkazech notně nadsa- du pak již kupodivu nikdo nepochyboval (např. Absolon zoval hloubku a rozsah šachet (Čupik 1932a). Vykopávky 1918a, 369 s poznámkou Adolfa Heilborna; Breuil 1924, 537; při nesly zlomky zdobených lžícovitých předmětů z koňských Hoernes – Menghin 1925, 135–136). Je však zajímavé, že vět- mandibul, jež Kříž považoval za zobrazení ryb (Kříž – Kou- šina fotografů a aranžérů staví rytinu obráceně i dnes. Kromě delka 1902, 178–180). Ještě v průběhu vykopávek uveřejnil těchto dvou skvostů našel Kříž (1903a; b) ještě několik zdobe- hlavní monografii o Pekárně (Kříž 1890–91), v níž dlouze roz- ných žeber, z nichž jedno s jemným vzorem bylo silně oleště- jímal o životě a národnosti našich „prabydlitelů“, aby dospěl né (18), a závěsek s oválnými ornamenty (10). Hrubé figurky k závěru, že to byli nejspíše Baskové. V Kůlně, prokopávané z mamutích prstních článků, připomínající sedící těhotné již dříve Wanklem a Kniesem, byly jeho nálezy skrovnější: ženy, ale dílem možná náhodné, pocházejí od obou badatelů zlomky válečku z mamutoviny s tečkami a hlazené kůstky i z pozdějších akvizicí K. Absolona (Maška 1913, nedokonče- s rýhami (Kříž – Koudelka 1900, 200; Kříž 1903a, 430, 434), no; Matiegka 1937; Valoch 1969, tab. 2–3; Valoch – Lázničková které K. Valoch (1979, 18, tab. I) spojuje s mladším gravettie- Galetová eds. 2009, obr. II.11). Nejpropracovanější soška (14) nem (č. 151, 155–157). Podobné fragmenty válečku a kůstku je nálezem K. J. Mašky. Všechny důležité umělecké předměty se zářezy našel v Kůlně i Jan Knies (1913, 208, tab. VI) ještě znovu vyobrazil a popsal ve svých dvou archeologických prvo- po Křížovi (č. 152, 154). V letech 1898–1900 a 1904 proko- tinách K. Absolon (1918a ;b). pával Knies jeskyni Balcarku, v níž objevil parohy (203–204)

Obr. 6. Vpředu zleva Karel Absolon (kustod zoologie), Madlenka Wanklová Obr. 7. Rudolf Czižek předvádí Karlu Absolonovi pekárenské nálezy. (kustodka národopisu), účetní Hanáček a Alfred Palliardi (kustod numismati- ky a archeologie, který přebíral Křížovy a Maškovy sbírky pro MZM).

15 II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ Martin Oliva s podélnými a šikmými rýhami (Knies 1901, tab. I). Uči tel jeskyňka u zá padního okraje vchodu (obr. 8), se umění ohlási- František Černý přispěl k obohacení magdalénského jeskyn- lo „náčelnickou holí“ s rytinkou zvířecí hlavy se šípem (167; ního inventáře nálezem celé „náčelnické hole“ v jeskyni Pe - Absolon – Cžižek 1926, tab. IV: 3). V druhém roce výzkumu kárně (Černý 1904, 111). přistoupil pouze ornamentovaný mezičlánek kopí (navette, V prvních letech po I. světové válce se jeskynních vykopá- č. 175; Absolon – Cžižek 1927, 135, tab. IX: 3), avšak třetí sezó- vek ujali brněnští Němci, zejména Rudolf Czižek a Franz Ču- na přinesla objev nejvzácnější, totiž koňské žebro s rytinou pik. Oba s úspěchem kopali v Pe kárně a Býčí skále, kde Čupik souboje zubrů, nalezené poblíž vchodu u západní stěny jes- našel zdobené oblázky (č. 184, 192 a 197, Bayer 1925, 99; kyně (161; Absolon– Cžižek 1932, tab. XXII: 11; Absolon 1942). 1928, tab. III: 1). Oblázek s figurální rytinou (197) byl uložen Mezi další skvostné nálezy patří ženská plastika z mamutoviny v Příro dovědném muzeu ve Vídni (Bayer 1925, 97; obr. 21), (178), parůžek s mistrnou zkratkou sobí hlavy (174), tyčinku a to pod číslem 13218, což odpovídá inventárnímu seznamu z ma mutoviny s rytinou snad rostliny (176) a několik rytých nálezů z Pekárny (Měchurová 1992, 13). Nyní je však ve sbír- oblázků (Absolon – Cžižek 1932, tab. XXII). Neméně význam- kách Ústavu Anthropos MZM, patrně díky nějaké výpůjčce né akvizice představovaly parohové hole s rytinou medvěda z dob Absolonových (Valoch 1961a, tab. X: 9). Současně (166) a s plastickým hřebenem (168; Absolon – Cžižek 1932, s oběma Němci získal v Pekárně řadu pěkných nálezů (např. tab. XVI: 2, 5). Sporným aspíše náhodným tvarem zůstává ornamentované kosti) i zubní technik Rudolf Prix. Na rozdíl domnělá řezba nosatého portrétu na konci parohu (Absolon – od sbírek výše jmenovaných badatelů se však Prixova sbírka do Czižek 1932, tab. XXII: 8). Pozdější roky výzkumu, o nichž MZM nedostala (Čupik 1932a). Na německé amatéry v Pe - jsme informováni jen z Cži žekových deníků (in Svoboda ed. kárně navázal velkolepým výzkumem téměř celého interiéru 2002, 105–157) a z článku v Pestrém týdnu (Absolon 1943), při- Karel Absolon (obr. 6–7), na jehož výkopy v letech 1925–30 nesly ze zadní třetiny jeskyně (obr. 9 a 10) dvě zoomorfně zdo- v terénu dohlížel právě R. Czižek. První sondu položil pod bené spatuly z koňských mandibul (162 a 163) a kámen s rytý- východním okrajem vchodu, kde těsně předtím docílil pěk - mi značkami (187, Absolon 1939b; 1957, obr. 32, 34 a 41). ných nálezů F. Čupík. Hned v roce 1925, když se prokopávala K lokalizaci předmětů, které nejsou uvedeny ani v těchto pub-

Obr. 8. Jeskyňka s depotem KPI ve vchodu jeskyně Pekárny. Foto R. Czižek 1926.

16 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Těmito krasovými vykopávkami jsme se ocitli v době první republiky, kdy byla archeologie paleolitu určována hlavně mohutnou osobností prof. Karla Absolona (Kostrhun 2014). Největší počet uměleckých předmětů vydaly jeho výzkumy v Dolních Věstonicích (Absolon 1938a; b; 1939;1945b; 1949). Ještě před jejich zahájením se tu však Hansi Freisingovi dne 5. 11. 1923 poštěstil nález drobné plastiky mamuta, čímž byla patrně objevena – ale nikoli rozpoznána – paleolitická kera- mika (Schirmeisen 1923; Bayer 1924b). Dodnes není jasné, zda je soška vyrobena z pálené hlíny nebo z měkkého kame- ne, jak čteme v prvních publikacích (Bayer 1924b; 1925, 70; Valoch – Lázničková Gonyševová 2009, obr. II.31; Cook 2013, 153, obr. 9), podlouhlá modelace, nalezená současně s ma- mutkem, je však nepochybně keramická (Bayer 1925, 70). Protože průběh velkolepých kampaní K. Absolona byl předne- dávnem podrobně vylíčen (Oliva 2014), můžeme se zmínit jen Obr. 9. Práce v zadních partiích Pekárny, záběr od míst s nálezy zdobených spatulí. o některých meznících. V prvém roce byl v horní části stani- ce vyzvednut ornamentovaný kel (111) a první nepochybně keramická plastika (dnes ztracená hlavička medvídka), v dru- likacích, přispěl právě digitalizovaný Czižekův kresebný kata- hém roce vyzdvihl Josef Seidl z mohutného ohniště výše ve log nálezů v archívu Ústa vu Anthropos MZM. V něm se setká- svahu Věstonickou Venuši (26). Její publikace se nepochopi- váme i s jinými jednoduše zdobenými kostmi, jež částečně telně odkládala, kvalitní fotografie vyšly tiskem až po čtyřech vyobrazuje J. Svo boda (1976, obr. 1–2). letech v tehdy světově nejrozšířenějším společenském týdení- K dalším nálezům, tentokrát z drobných výkopů badatelů ku (Absolon 1929, 936). Kvůli srovnání tu byla uveřejněna převážně z řad brněnských Němců, došlo v Býčí skále (k nim i stylizovaná plastika ženy z Pekárny. Publikované foto věsto- Hauser 1925, 141–146, 151–153). O plochých oblázcích s vět- nické Venuše převzal H. Kühn (1930, tab. 4: 3), ale patrně se vičkovitými rytinami (192) a snad s karikaturou obličeje přehlédl v popiskách, protože klade sošku do Pekárny a srov- (197) z Čupikových výkopů referovali Josef Bayer (1924a, nává ji s Venuší z Lespugue. Věstonickou Venuši přitom popi- obr. 1; 1928, tab. III: 5–6), I. L. Červinka (1927, obr. 25: 2, 4) suje již dříve, přičemž tukové faldy na zádech považuje za iK.Schirmeisen (1925, obr. 2 a 3). Podle K. Valocha (1961a, žebra (Kühn 1926, 181). V roce 1931 se na Riesově poli v are- tab. XI: 1) má však tento poslední artefakt pocházet z Pe- álu staršího sídliště ve střední části (sensu Klíma 1983) našlo kárny. Nejvýrazněji rytý oblázek, snad s pohlavními symboly ženské torzo z mamutoviny, na němž jsou někdy rozpozná - (193), vyzdvihl Hans Stika r. 1927 v povodňových sedimen- vány znaky tzv. hottentotské zástěrky (protažení stydkých tech před jeskyní (Schirmeisen 1928a, 34, obr. 2; 1928b, obr. 2). pysků, č. 86). Po roční přestávce se v dalších třech sezónách Nejspornější obrazec je vyryt na břidlicovém valounku, po - 1933–1935 výzkum zaměřil výlučně na tzv. mladší sídliště ve chá zejícím zvýkopů Valochovy předválečné skupiny (196). střední části, kde pole kolem spádnicové cesty k úvozu skýta- Sám nálezce (Valoch 1947, 127; 1965a, 15) jej interpretuje ly bohaté vrstvy s velkým množstvím keramických plastik jako karikaturu lidské tváře, já sám bych v rytině viděl spíše (Absolon 1934a; b; c; 1935; Kühn 1935; Klíma 1981). Z jiných ptáka na vejcích (Oliva 1995, 34, obr. 5; srov. Bosinski 2007, nálezů uveďme gynekomorfní vidlicovitý závěsek (87) a boha- 263–270). V jednom ze svých oblázků (194) rozpoznal poz- tě ornamentovanou lžíci z mamutoviny (112). Rozmístění ději K. Valoch (1978) podobu ženy v typicky magdalénienské těchto nálezů rekonstruoval na podkladě Daniových deníků boční stylizaci. I jiné meziválečné jeskynní nálezy byly K. Va- a jeho nedostatečného plánku Bohuslav Klíma (1981, obr. 4) lochem zveřejňovány až po válce. Byl to zejména kostěný ko- a Martin Oliva (2014, obr. 49). V letošním srpnu nám A. Car - touček s paprsčitými rýhami z jeskyně Křížovy (191, coll. Ču - miggelt předal rekonstrukci nálezové plochy od A. Bohmerse, pik, Valoch 1954), Prorokův nález mezikruží z mamutoviny který měl možná k dispozici více dokladů než my, a plastiky z téže lokality (190, Valoch 1960a, tab. VIII), oblázek s mříž- umisťuje poněkud odlišně (obr. 12). Ze západního břehu kovitou rytinou z vlastního výkopu před jeskyní Ochozskou dolní části úvozu vyzdvihl 22. 8. 1936 dělník Tschochohei (189, Valoch 1953, 22–23; 1960b, tab. V: 9), a podobně porý- (nebo Seebauer?) snad nejvzácnější věstonický nález, lidskou hovaný břidličný oblázek, snad z Pekárny (Va loch 1994, obr. hlavičku z mamutoviny (84). Na rozdíl od Venuše se tento 1: 5). V roce 1939 odkryl Karel Absolon mladší v Rytířské jes- unikát ihned dostal do světových časopisů (obr. na str. 63; kyni (obr. 11) spolu se silexovými nástroji a bází parohového Absolon 1937b, 551; Kühn 1937). Pode dnem úvozu a v jeho kopí též závěsek v podobě tenké ženy se svislými prsy (202, nejbližším okolí ležely ještě tzv. prsaté korály z mamutoviny Valoch 1965a, tab. 15: 1–4; 1965b). Sám nálezce ji však pova- (90–97), patrně z jednoho náhrdelníku, zdobené válečky žoval za harpunu (Absolon jun. 1940, 233 a obr. 3). Čtyři ryté z jiné ozdoby (98–104), především ale tyčinka s prsy a geo- či provrtané oblázky z Pekárny a Býčí skály byly uveřejněny metrickým ornamentem, jíž chyběla distální část, původně asi spolu s evidentními falzy (Prorok – Skutil 1949), podvrženými rovněž provrtaná (30. 9. 1937, č. 88; viz původní stav in Oliva prvému z autorů. 2014, 179). Jedinečné řezby z mamutoviny svědčí o existenci

17 II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ Martin Oliva

N

Obr. 10. Absolonův plán Pekárny, doplněný vyznačením polohy hlavních nálezů.

18 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM nějaké řezbářské dílny, a je zajímavé, že při značné rozvlečenos- dohled nad ničenou lokalitou však v roce 1928 a 1930 přinesl ti vrstev v tomto sektoru (srov. Knor et al. 1953) ležely všechny i skutečné zdobené předměty, a to geometricky ornamentova- nedaleko od sebe (obr. 13). Jiným významným nálezem, který ná žebra (19 a 20), zlomek mamutí lopatky s rytými krokvice- se za mikulovského požáru zdeformoval, je počítací vrubovka mi (15), drtič se zářezy a polotovar spony (Absolon – Klíma z vlčí kosti (125). Proslulost Věstonické Venuše a celého nale- 1977, obr. 39–41). U některých významných kostí, parohů ziště vedla ke vzniku několika falz (Valoch 2008), z nichž to nej- a klů s rytinami (Valoch 1975, tab. I: 1–2; II: 1,2,4; III: 2; IV: známější, tzv. druhou Venuši (Kühn 1930, 113–114; Bayer 1931; 1–3; VI: 8–9; IX: 3) nálezce neznáme. Podivnou rytinu na klu Dvořák 1984, 243–250), zhotovil patrně žertem sám technický (2, Valoch 1975, tab. I: 2; IX: 3) právem považuje B. Klí ma vedoucí výzkumů Emanuel Dania (Oliva 2014, 26–27) a poté se (1990, obr. 20 vpravo) za nezvládnutou podobu ženy, J. A. Svo - nestačil divit, jaké spory mezi evropskými vědci a mezi českou boda (2011, 224) potom za mapu Moravské brány se sídliš- a německou badatelskou komunitou v Brně vyvolal. Nej hor - těm. Některé plátky mamutoviny s geometrickými rytinami, livější zastánce pravosti nemotorné řez by druhé Venuše, agent jež vyobrazuje abbé Henri Breuil (1924, obr. 16: 6, 8–10) dnes s cukrovinkami Franz Čupik, se později snažil zpeněžit i ko - patrně chybí (obr. 41), i když položky 6 a 9 figurují ještě mickou skulpturu tzv. brněnského či věstonického Apolla v inventáři z 60. let pod čísly Př 12174 a 12178. První z nich a há jil její pravost (Čupik 1932b; Dvo řák 1984, 247–250). najdeme v článku K. Valocha (1975, tab. VII: 8) a mylně jako Podezřelé předměty se po I. Světové válce vynořily nález z Dolních Věstonic v knížce B. Klímy (1983, obr. 48, i v Před mostí. Vprvní řadě to byla rytina „srážky dvou rodin“ bez čísla). V MZM nelze dohledat ani žebro s typickým na kloubní ploše mamutí lopatky (Knies 1929), Teličkův nález předmos teckým větvičkovitým ornamentem, které vyobrazuje „portrétu“ vydlabaného na kloubu mamutího femuru z hro- B. Klí ma (1990, obr. 21 uprostřed), a jež se s pohřešovaným mady kostí v Přikrylově cihelně (Absolon 1925, 887; Kühn předmě tem u Breuila (1924, obr. 16: 10) nezdá být totožné. 1926, tab. 57: 1; 1936, 230; Valoch 1969, tab. 4: 2; Absolon – Nezvěstná je ibřidlice s jemným krokvicovým vzorem (Breuil Klíma 1977, 53–54; Valoch – Lázničková Galetová eds. 2009, 1924, 520, obr. 2) a zlomek mamutí lopatky s okrovými pruhy 103 obr. II.73), a špička parohu s vyrytou spirálou a jakoby a křivkami (o.c. 538). Z Dolních Věstonic I je k nedohledání obličejem (Valoch 1969, tab. 4: 1; Valoch – Lázničková první nález keramické plastiky – hlavička medvěda z roku Ga letová eds. 2009, 103, obr. II.71). Teprve nedávno k nim při- 1924 (Absolon 1938a, obr. 14), neforemná karikatura lidské stoupila hrubá replika slavné rytiny ženy na klu, provedená tváře (Absolon 1937b, obr. 2; 1949, obr. 10) a hlavička ušatého ovšem na kosti (d’Errico et al. 2011). Absolonův občasný zvířete, jejíž jedinou fotografii nacházíme u J. Neustupného

Obr. 11. Impozantní vchod do jeskyně Rytířské. Foto P. Neruda.

19 II. DĚJINY OBJEVŮ PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ NA MORAVĚ Martin Oliva

(1949, 233, obr. 1). Z inventářů ani z odborných statí není tonic I (85). Našla se za přítomnosti K. Valocha r. 1948 na známo nic bližšího o parůžku s antropomorfní rytinou z Pe- výzkumu Bohuslava Klímy ve východní části tzv. 1. objektu kárny či z Dolních Věstonic, uveřejněném – zřejmě kvůli ne - (Klíma 1963, 192–198). jistému původu – jen v populární literatuře (Absolon 1936, Další stěžejní kolekce paleolitického umění, kterou při- obr. 16 jako Pekárna; Neustupný 1949, 228 a Augusta – Burian nesly výzkumy B. Klímy na sídlišti gravettienských lovců ma - 1960, tab. 35: 2 jako DV). mutů v Pavlově (obr. 27), je uložena na Archeologickém ústa- Poslední významnou akvizici anthroposské sbírky předsta- vu AV ČR v Brně, stejně jako rytina čtyř pasoucích se koní vuje tzv. maska, vyrytá na plátku mamutoviny z Dolních Věs - z prostoru před jeskyní Pekárnou (Klíma 1974b, 39–43).

Obr. 12. Dolní Věstonice, Bohmersova rekonstrukce polohy význačných nálezů z Absolonových výkopů na Langově poli (vlevo, 1934) a Kurzově poli (vpravo, 1933) ve střední části lokality.

Obr. 13. Dolní Věstonice, Bohmersova rekonstrukce polohy uměleckých předmětů z Absolonových výkopů v okolí úvozu pod střední částí lokality.

20 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM II. THE HISTORY OF PALAEOLITHIC ART DISCOVERIES

The first objects of the “diluvial” art in Moravia were discovered simultaneously with the finds of the Magdalenian engravings in the Kesslerloch Cave in Switzerland by Konrad Merk in 1874–75. The crucial moment was the visit of Jindřich Wankel (Fig. 1), a medical doctor and a caver from Blansko, to the exhibition in Paris. Under its impression Wankel resumed his excavations in the Býčí skála Cave, and in the winter of 1870/71 he discovered a truly Palaeolithic layer in the so-called Southern Hall (d’Elvert 1893, 25; Oliva 1996a, 37–39). If he had unearthed slate pebble stones with engravings (Fig. 2) at that time, these would have been the oldest art objects from the Palaeolithic found in the eastern part of Central Europe. The dif- ficulty is the finder made no mention of them in any of the quoted accounts or in his subsequent, more extensive study (Wankel 1871b). For the first time he did so more than a decade later in his Pictures from the Moravian Switzerland (Wankel 1882a, 377), where he likened their ornament to the ancient Celtic writing system ogham. By his late release of the engraved pebbles Wankel left the priority in publishing of the Palaeolithic art to the headmaster of secondary technical school in Brno F. A. Krasser. He did not come across his lucky find in the Býčí skála, but in the Pekárna Cave; although it was only identified as a Palaeolithic settlement 10 years later, in the course of the following years it became the most renowned site of discovery of the art of reindeer hunters’ culture in Central Europe. The cave was introduced into literature by Martin Kříž (1864). On 24 March 1880 Florián Koudelka, former pupil of secondary technical school in Brno, found horse teeth in the dug up soil in the cave. Koudelka showed his finds to F. A. Krasser, who found a grooved pebble in the cave at the end of the summer of 1880 (Fig. 3, Krasser 1882). Located nearby were a perforated Conus and a base of antler spear. In 1930 Professor Charles Schuchert (probably Karl von Schuchardt) donated the pebble to the Yale Peabody Museum (Grant Mac Curdy 1932, 115, photo in Fig. 52; supposedly a churinga). Before 1880 first expressions of artistic creativity were also discovered at open-air sites, namely those we currently classi- fy as Gravettian/Pavlovian. In 1880-81 and 1884 J. Wankel carried out excavations at Předmostí to find a reindeer antler decorated with a series of small grooves first (Wankel 1884, 95); a mammoth rib bone with three sets of slanted cut-marks was published six years later (Wankel 1890, 57; 1892, 15). However in the meantime K. J. Maška (1886, 99–101) published a description and photographs of two other ornamented ribs he found in the course of his first research from 1882 to 1885 (21 a 22), and he defended them against the doubts expressed by Salomon Reinach from the museum in St. Germain-en-Laye near Paris (Maška 1891, 175). During his extensive campaign at Předmostí in 1893 Maška (1894, sep. 6) found a fragment of reindeer antler decorated with lines (24). Maška did not mention the find situation of a rib with filled wavy line (16), the second most important item from his excavations at Předmostí, in his field notebook, and he never published the find. In 1895 Maška’s fellow archaeologist, doctor of law Martin Kříž (Fig. 5), took over the site of discovery. Contrary to Maška, Kříž divided the area under study into squares, and together with finds of a greater significance he also recorded their depth, but we still lack these details with two most important items. In his concluding work on Předmostí (Kříž 1903a, 235; 1903b, 56–57) the author described a flat statuette of a young mammoth (7) as a kind of a polished blank of mammoth ivory. The appearance of a mammoth in this carving was only recognized by K. J. Maška, who also presented it to the specialist pub- lic in this country and abroad (Maška 1912; Maška – Obermaier – Breuil 1912). A product of even greater importance with an unknown year of discovery is an engraving of a woman on a piece of tusk (1). Kříž systematically depicted the woman’s image upside down (1896, tab. 1: 4; 1903a, 221; 1903b) and he also described it accordingly: he reckoned the triangular head for a short skirt, he identified the breasts, although they would be suspended over the skirt, he deemed the belly with the navel to be a head (with only one eye!), the pelvis a kind of turban, and the legs adornments of a headdress (Kříž 1903a, 234; 1903b, 56). The first person to position the engraving right way is supposed to be Hugo Obermaier (1912, 300), and surprisingly no one had any doubts about his correct interpretation from then on (e.g. Absolon 1918a, 369 with a note by Adolf Heilborn; Breuil 1924, 537; Hoernes – Menghin 1925, 135–136). Interestingly, most photographers and display artists put the engraving upside down even today. Additionally to these two treasures Kříž (1903a; b) also found several decorated rib bones, one of which with a fine pattern was highly polished (18), and a pendant with oval ornaments (10). Small rough figurines from mam- moth knuckle bones reminiscent of sitting pregnant women come from both of the researchers and from later acquisitions of K. Absolon (Maška 1913, unfinished; Matiegka 1937; Valoch 1969, tab. 2–3). All of the significant art objects were illustrated and described again in the two archaeological first-works by K. Absolon (1918a; b). In 1891 Alexander Makowsky, Professor of the German Technical university, rescued the contents of a grave of an out- standing Gravettian person, probably a shaman, in the today’s Francouzská Street in Brno. Resting by the side of the skull and

21 II. THE HISTORY OF PALAEOLITHIC ART DISCOVERIES Martin Oliva fragments of long bones, perhaps deposited into the tomb as precious relics, were the bones of mammoth and rhinoceros, hundreds of fossil dentalium shells, discs with ornaments, two heavy stone rings, a drumstick of reindeer antler, and a unique male statuette in the shape of a puppet (Makowsky 1892; Valoch 1959; Oliva 1996b). Apparently this was the first discovery of a Pleisto cene human sculpture in Central Europe. Thanks to M. Kříž progress was made also in the Pekárna Cave. He reappeared there as early as in 1881 and intermittently continued his research until 1898 (Kříž 1898, sep. 17). His excavations yielded fragments of decorated spoon-shaped objects made from horse mandibles (162- proximal part, 164); Kříž considered them to be depictions of fish (Kříž – Koudelka 1902, 178-180). His finds in the Kůlna Cave, formerly excavated by Wankel, were more modest: fragments of a roll of mammoth ivory with dots and a polished little bone with grooves (Kříž – Koudelka 1900, 200; Kříž 1903a, 430, 434), linked by K. Valoch (1979, 18, tab. I) with the Late Gravettian (151, 155–157). Jan Knies (1913, 208, tab. VI) found similar fragments of a roll and a little bone with cut marks in the Kůlna Cave later on, after Kříž’s excavations (152, 154). In 1898–1900 and 1904 Knies trenched the Balcarka Cave, in which he discovered small bones with longitudinal and cross grooves (203–205, Knies 1901, tab. I). In the first years after World War I Brno Germans, particularly Rudolf Czižek and Franz Čupik, took up the research in caves. Both of them carried out excavations in the Býčí skála and the Pekárna Caves, where Čupik succeeded in finding decorated pebbles (184, 192 and 197, Bayer 1925, 99; 1928, tab. III: 1). Karel Absolon (Fig. 6–7) followed with large-scale excavations of nearly the entire interior of Pekárna, and it was exactly R. Czižek, who supervised these fieldworks in 1925–30 (Fig. 10). He laid the first trench below the eastern margin of the entrance, where F. Čupík obtained precious finds just before then. As early as in 1925 a “chieftain’s baton” decorated with engraving of an animal head with an arrow heralded the art in (167; Absolon – Cžižek 1926, tab. IV: 3). The third season brought the most precious discovery, namely a horse rib with engraving of aurochs in combat, found near the entrance at the western side of the cave (161; Absolon – Cžižek 1932, tab. XXII: 11; Absolon 1942). Other fabulous finds include an ivory sculpture of a woman (178) and an antler with a masterly reindeer head simplification (174), antler baton with an engraved bear (166) and another one with a serrated crest (168; Absolon – Cžižek 1932, tab. XVI: 2, 5). From the rear third of the cave (Fig. 9) further years of excavations (Absolon 1943) yielded two spatulas from horse mandibles with zoomorphic decorations (162 and 163) and a stone with engraved marks (187, Absolon 1939b; 1957, Figs. 32, 34 a 41). Other finds, this time from minor excavations carried out mostly by the German researchers from Brno, occurred in the Býčí skála Cave (about these in Hauser 1925, 141–146, 151–153). Josef Bayer (1924a, Fig. 1; 1928, tab. III: 5–6), I. L. Červinka (1927, Fig. 25: 2, 4) and K. Schirmeisen (1925, Figs. 2 and 3) gave accounts of flat pebbles bearing twiglet-like engravings (192) and what perhaps is a caricature of a face (197) from Čupik’s trenches, however according to K. Valoch (1961a, tab. XI: 1) this last artefact is supposed to come from Pekárna. The most distinctively engraved pebble, perhaps with sexual symbols (193), was unearthed by Hans Stika in 1927 in the high-water sediments in front of the cave (Schirmeisen 1928a, 34, Fig. 2; 1928b, Fig. 2). The most debatable image is engraved in a small pebble of slate coming from the excavations of the Valoch’s pre-war group (196). The finder himself (Valoch 1947, 127; 1965a, 15) interprets the image as a caricature of a human face; I myself would tend to see in it a brooding bird (Oliva 1995, 34, Fig. 5; cf. Bosinski 2007, 263–270). In one of his pebbles (194) K. Va - loch (1978) recognized a shape of a woman in the typical Magdalenian side rendering later on. K. Valoch published also other of his interwar cave finds only after WWII. These were mainly a little bone roundel with radial grooves from the Křížova Cave (191, coll. Čupik, Valoch 1954), Prorok’s find of an annular ring of mammoth ivory from the same site (190, Valoch 1960a, tab. VIII), a pebble with a retiform engraving from Valoch’s own trench trench in front of the Ochozská Cave (189, Valoch 1953, 22–23; 1960b, tab. V: 9), and a similarly grooved slate pebble, perhaps from Pekárna (Valoch 1994, Fig. 1: 5). In 1939 Karel B. Absolon Jr. unearthed a pendant in the shape of a slim woman with drooping breasts (202, Valoch 1965a, tab. 15: 1–4; 1965b) in the Rytířská Cave (Fig. 11). These karst excavations bring us to the First Republic, the period when archaeology of the Palaeolithic was primarily governed by the personality of Prof. Karel Absolon (Kostrhun 2014). His excavations in Dolní Věstonice yielded the greatest number of art objects (Absolon 1938a; b; 1939; 1945b; 1949), but prior to their commencing, on 5 November 1923, Hans Freising made a serendipitous find of a small sculpture of mammoth, and he probably discovered – albeit not discriminated – the Palaeolithic ceramic art (Schirmeisen 1923; Bayer 1924b). To date it is unclear whether the little statuette is made of fired clay or soft stone, a determination we can read in the first publications (Bayer 1924b; 1925, 70; Valoch – Lázničková Gonyševová 2009, Fig. II. 31; Cook 2013, 153, Fig. 9), however the elongated modelled object found simultaneously with the little mam- moth is ceramic beyond doubt (Bayer 1925, 70). Since the course of Absolon’s impressive campaigns has been described in detail recently (Oliva 2014), we can only confine to some of their landmarks. In the first year the upper part of the station yielded an ornamented tusk (111) and the first undoubtedly ceramic sculpture (currently lost small head of a little bear), in the next year Josef Seidl unearthed the Venus of Věstonice (26) from a large hearth higher up the slope. Its publication kept to be incomprehensibly postponed; high-quality photographs went into print in the then most widespread social journal of the world only after four years (Absolon 1929, 936). In 1931 the Ries’s field, in the lower part of the central settlement area (sensu Klíma 1983), yielded a female torso of mammoth ivory, in which some tend to discriminate the characteristics of the so-called Hottentot apron (elongation of labia pudendi, No. 86). After a year break, in the next three seasons of 1933–1935 the research focused exclusively on the so-called more recent settlement in the central part (Fig. 12), where the fields alongside a fall-line

22 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM road to the sunken road offered layers rich in numerous sculptures of baked clay (Absolon 1934a; b; c; 1935; Kühn 1935; Klíma 1981). Other finds included gynaecomorphic fork-like pendant (87) and a spoon of ivory abundantly decorated with orna- ments (112). From the western bank of the sunken road worker Tschochohei (or Seebauer?) collected perhaps the most precious find of Věstonice, a human head of mammoth ivory (84), on 22 August 1936. As contrasted to the Venus, this unique object made its way to world-famous magazines straight away (Fig. 42; Absolon 1937b, 551; Kühn 1937). Below the bottom of the sunken road and in its vicinity were also the so-called breasted beads of mammoth ivory (90–97), probably coming from one necklace, decorated rollers from another adornment (98–104), and primarily a stick with breasts and a geometric ornament lacking in its distal part, originally maybe drilled through as well (30 September 1937, No. 88; see the original condition in Oliva 2014, 179). The unique carvings in mammoth ivory testify to an existence of some carver’s workshop, and it is of interest that with the layers considerably affected by gelifluction in this sector (cf. Knor et al. 1953) all were found laying not far from one another (Fig. 13). Decorated objects were also acquired through Absolon’s supervision over the extraction of loess in Předmostí, namely rib bones with geometric ornaments (19 and 20) and a fragment of a mammoth blade with engraved chevrons (15), (Absolon – Klíma 1977, Fig. 39–41). Some mammoth ivory plates with geometric engravings depicted by abbé Henri Breuil (1924, Fig. 16: 6, 8–10) are probably missing today. The same applies to a fragment of a mammoth scapula with ochre stripes and curves (Breuil 1924, 538). No closer details on a prong with anthropomorphic engraving from Pekárna or Dolní Věstonice are known either from inventories or specialist papers; apparently due to its uncertain origin it was only published in popular literature (Absolon 1936, Fig. 16 as Pekárna; Neustupný 1949, 228 and Augusta – Burian 1960, tab. 35: 2 as DV). The last significant acquisition of the Anthropos collection is the so-called mask, engraved into a sliver of mammoth ivory from Dolní Věstonice I (85). It was found in 1948 at Bohuslav Klíma’s excavations in the eastern part of the so-called 1st fea- ture (Klíma 1963, 192–198). Other principal collections of the Palaeolithic art acquired from B. Klíma’s excavations at the settlement of the Gravettian mammoth hunters in Pavlov (Fig. 27) are deposited in the Archaeological Institute in Brno, just as the engraving of four grazing horses from the area in front of the Pekárna Cave (Klíma 1974b, 39–43).

Mapa 1: Lokality magdalénienu z jižní části Moravského krasu. Mapový podklad dle J. a P. Himmela. Map of Magdalenien sites in the southern part of the Moravian Karst.

23 III. ZROD INTERPRETACÍ – Moravské paleolitické umění v zrcadle starší literatury Martin Oliva III. ZROD INTERPRETACÍ Moravské paleolitické umění v zrcadle starší literatury

Dalším tématem, které dosud žádná publikovaná práce po- o tom výběr zobrazované zvěře, poloha obrazů hluboko v jes- drobně nezmapovala, je vývoj obrazu našeho paleolitického kyních, svatyně s doklady obřadů apod. K tomu se druží plod- umě ní vnaší i zahraniční literatuře. nostní magie, zajišťující množení zvířat i lidí. Uvažovat je Abychom pochopili zdroj názorů středoevropských bada- možno i o prvcích totemismu, což bylo ale mož no kritizovat telů, musíme se opět vrátit k náhledům západoevropských au - poukazem na malý výběr totemových zvířat a na zobrazování torů z doby, kdy se paleolitické umění začalo teprve vyno řovat vždy mnoha druhů zvířat vedle těch domněle totemových. z hlubin jeskynních sedimentů. První, kdo se z jeho obje vite- Myšlenky lovecké magie se ujal abbé Henri Breuil a přede- lů vyjádřil k jeho smyslu, byli Lartet a Christy (1864). Podle vším Henri Bégouën, objevitel (a majitel) slavných jeskyň na nich žil předvěký člověk v relativním nadbytku: „je-li tedy nut- řece Volp, profesor v Toulouse a přítel našeho profesora Abso- nost matkou píle a výroby, je možno říci, že volné chvíle snadné- lona. Oba znalci jeskynního umění Reinachovi připomněli, že ho života daly vznik umění“. Oficiální a dlouho dominantní po- ideu lovecké magie je možno nejlépe podpořit zobrazeními svěcení tomuto názoru dal významný prehistorik a současně šípů, pastí a ran na obrazech zvířecích těl. antiklerikální politik Gabriel de Mortillet, promítající svou To je tedy interpretační rámec, v němž se až do 50. let ne chuť k náboženství i hluboko do minulosti. Podle něj člo- minulého století mohli pohybovat i moravští a vůbec středo- věk pouze „napodoboval přírodniny, jež se vždy snažil podat co evropští badatelé. Patrně nejstarší zprávou o paleolitickém nejpřesněji... Účelem všech těchto předmětů bylo jen zdobení jeho umění, ovšem francouzském, v naší literatuře je referát o pa- zbraní, jeho nářadí, jeho ozdob“ (Mortillet 1877, cit. dle Del - řížské výstavě, v němž autor popisuje techniku rytin, podkla- porte 1990, 191). V tomtéž smyslu se vyjadřoval objevitel snad dy, zdůraz ňuje skupinové scény a uvádí i etnologické analogie největšího množství paleolitických uměleckých předmětů (Wankel 1868a). V dalších pracích, kde již hodnotí moravské Édouard Piette, kterého roku 1873 udivovalo, že přírodní způ- nálezy, se přiklání ke konkrétnímu výkladu Krasserovy rytiny sob života pravěkých lovců, které máme za ubožáky, je na - z Pekárny (obr. 3) jako rostliny a rytých oblázků z Býčí skály plňoval morálkou, silou a klidem, které nikdy nepoznají děl- (obr. 2) dokonce jako záznamu, podobnému starokeltskému nické populace (cituje Delporte 1990, 191). Téměř ve stejné písmu ogam (Wankel 1882a, 377; 1882b, 99; 1884, 72; 143); době však již někteří badatelé cítili, že rytiny nejsou jen „dů- rytina „kvítka“ je ale možná mladší, protože se našla spolu kazem zázračných schopností umělecké tvorby“ ale že mají s kouskem železa (Wankel 1884, 144). Později vyjadřuje „smysl, který nám dosud uniká“ (Cartailhac 1878). o dvou tehdy nejskvělejších světových ukázkách paleolitic- Z této l’art-pour-l’artistické teorie se prehistorie vymanila kého umění (rytina mamutů z La Madeleine a sob z Kes - až po objevu paleolitických jeskynních obrazáren, a to hlavně slerlochu) pochybnosti a oproti svým dřívějším názorům uza- za pomoci studia přírodních národů. Rozhodujícím okamži- vírá, že člověk nežil současně s mamutem (Wankel 1890, 5–9, kem nebyl objev malovaného stropu v Altamiře roku 1878, 64). přijatý s nedůvěrou, ale objevy dalších zdobených jeskyň ve První zmínkou o domnělé zoomorfní rytině je interpreta- Francii na přelomu k následujícímu století: Pair-non-Pair (de - ce dvojic vstřícných rýh na kosti z Kůlny jakožto koňských níkový záznam z r. 1883, ověřeno 1896), La Mouthe 1895, nohou (Kříž 1883, 48; 1903a, 438), což kritizuje již K. J. Maška a 1901 Les Combarelles a sousední Font-de-Gaume. V jesky- (1886, 47), stejně jako údajnou rytinu rostliny z Pekárny ni La Mouthe byly obrazy dokonce překryty paleolitickou (o.c. 31). Zdůrazňuje naopak jedinečnost geometrických vzo- vrstvou (Groenen 1994, 322 sq.), a proto sem byla roku 1902 rů na kostech z Předmostí (o.c. 100). Skepticky se o našem svolána konference předních prehistoriků včetně Emila Car- mag da lénském umění vyjadřuje i v jedné ze svých posledních thai laca (White 2003, 45). Tento dotud největší oponent Alta- prací – vlastně ho tu ani nebylo, scházel potřebný klid (Maška miry pak vydal známou stať „Mea culpa jednoho skeptika“ 1907, 20–21). Kříž se naopak o znázornění koňských nohou (Cartail hac 1902). V tomtéž čelném časopisu l’Anthropologie zmiňuje ještě několikrát (1890–91, 41; Kříž – Koudelka 1900, se rok na to objevila stať z pera ředitele Muzea národních 199) a přidává ještě interpretaci ulomených rukojetí kostě- starožitností v Saint-Germain-en-Laye, zahajující novou a do - ných spatulí (164), v jejichž tvaru a výzdobě spatřuje ryby sud patrně nejvlivnější éru v interpretaci paleolitického umění (Kříž 1890–91, 42; Kříž – Koudelka 1902, 178–179), a na odlo- (Reinach 1903): umění nebylo v pravěku tím, čím je pro civi- mené špičce (165) lidský portrét (Kříž 1903a, 452). Ač Kříž lizované lidi, ale výrazem hrubé, ale velmi silné ideologie, zro- s vývojem evropské vědy nesouzněl a paleolitické kultury zené z magických praktik, a mající za jediný účel dobývání neuznával, projevuje se tu jako typický zastánce dobového každodenní stravy (parafráze Delporte 1990, 194). Svědčí l’art-pour-l’artismu: „Měl-li trochu času, co mohlo býti medle

24 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM přirozenějšího, než že ten živý obraz, který mysl jeho úplně upou- ovšem obraz předmosteckého hrobu (srov. Oliva 2007, 170) tal, téměř ho poháněl k tomu, by na kosť, na kámen neb paroh oproti skutečnosti značně upravit (Maška 1895). Gabriel de jej vyryl a takto si jej zjevil smyslně.... jaká radosť asi jímala Mortillet, který paleolitické náboženství neuznával, proto mu - umělce našeho; zajisté ne menší, než naše dítky mívají, když udě- sel popírat i pohřby. Jiné názory zastával Lubor Niederle, lavše kruh umístí v něm dvě tečky, pak mezi nimi kolmou a dole podle něhož člověk již brzy „dospěl k pojmům nadlidským“, rovnou čáru – a mají tu neb onu podobiznu hotovou“ (Kříž 1890, přičemž ozdoby lze vyložit též jako amulety (Niederle 1893, 41). Již dříve se k tomuto názoru připojil K. Čermák (1887, 62). O jistých sociálních a náboženských rolích tehdejšího 47: „člověk bavil se rýsováním a řezáním obrazů“) a později umění uvažoval i Moriz Hoernes (1903, 205). I. L. Červinka (1902, 52): „Výrobky tyto ... zhotovoval za tou pří- To bylo ovšem již ve stejném roce, kdy vyšla základní Rei - činou, aby ji (myšlenku) viděl zrakem tělesným, aby se těšil ze nachova práce o lovecké magii. Breuilovy a Bégouënovy myš- svého díla, aby se líbila jiným...“. Eduard Štorch (1907, 20) lenky o odrazu lovecké magie v paleolitickém umění se však vyjádřil stejnou ideu dějově: „Počal vřezávati do parohu čáry – prozatím opíraly jen o francouzské a španělské nálezy, a na a hle! povedl se mu kůň! Pln radosti se zdaru vyrýsoval ještě tři Moravě se po odchodu generace starých amatérů objevil vý - koně; více se mu jich nevešlo. To budou všichni koukat, co umí! zkumný i literární hiát, přerušený až po I. světové válce čin- Hotovou věc ukázal oběma ženám, které právě nasbíraly veliké ností Karla Absolona. Jeho archeologické prvotiny o starších otýpky roští na oheň. Ženy odjakživa milují ozdoby, proto také nálezech z Předmostí, jejichž se stal kurátorem (Absolon hned se jim zalíbil okrášlený paroh. Mladší z nich, děvče ještě, 1918a; b) ještě žádné postřehy o výkladu umění nepřináší, shodila kožešinu...“ atd. Podobně se vyjadřuje i Jan Vratislav a poznatky z vlastních vykopávek v Dolních Věstonicích (od Želízko (1905, 8) v do té doby v české literatuře nejrozsáhlej- r. 1924) a v Pekárně (od r. 1925) byly zveřejňovány až v násle- ším pojednání o paleolitickém umění: „Pak když nepohody dujícím desetiletí. Ve 20. letech se tedy interpretace paleoli- nastaly, zahrabal se člověk tento do svého brlohu… A v těchto tického umění z Moravy objevují takřka výhradně v pracích dlouhých, prázdných chvílích, když i zbraní a ná řadí byla již cizinců, a vesměs již reflektují breuilovskou koncepci lovec- zásoba, jakož i nutného oděvu, pouštěl se diluviální člověk do ké (a plodnostní) magie. Tak např. velké kompendium H. ozdobování různých pohozených kostí a parohů anebo rozličných Obermaiera (1912), podle něhož přednášel prof. Šimek na rukojetí“. Autor si však na příkladu etnologických komparací brněnské univerzitě ještě koncem 40. let, hovoří na str. 252–8 (které využívá nejvíce ze svých současníků) uvědomuje, že o loveckém kultu, zakotveném v totemismu, aniž by se však umělecká tvorba není závislá na úrovni hmotného života pří- uváděly konkrétní příklady z Moravy. Rytina ženy z Před - rodních lidí: „Křovák, nejšerednější a nejlínější ze všech divochů mostí (1) je tu poprvé správně orientována hlavou nahoru jihoafrických, bydlící co nejbídněji a staraje se jen o ty nejnutněj- a po psána jakožto nahá (str. 301), na rozdíl od M. Mucha ší životní potřeby, blíží se dnes k svému vyhynutí. S úžasem pohlí- (1907), který ji chtěl mít za fantasticky oděnou (a jiný autor žíme dnes na rytiny zůstavené vyhynulým a hynoucím poko- později za tetovanou: A. Heilborn in Absolon 1918a, 369; Rein - lením, a divíme se, že divoch tento byl s to, podoby zvířat tak hardt 1924, 234). Křížovy interpretace koňských nohou a ryb do konale aušlechtile provésti. Tím více se tomu divíme, že při z Pekárny Obermaier (1912, 307) zpochybňuje. V 10. kapitole známé líné povaze Křovákově, který raději své břicho nemilosrd- Der diluviale Mensch nach seiner psychischen Beschaffenheit ně hřebenem utáhne, jen aby se nemusil sháněti po nutné potra- hovoří o různých rituálních praktikách, známých z etnologie, vě. Vzdor tomu „Křováci měli největší nadání k řezbě a výkony jako jsou lebeční číše, pohřbívání, usekávání prstů, tanec jejich zasluhují uznání tím většího, poněvadž nepracovali nástro- apod., ale nespojuje je s našimi nálezy a o lovecké magii mlčí ji kovovými, jako kmenové ostatní, nýbrž pouze kamennými, (Obermaier 1912, 413–430). Nehovoří o ní ani v následující museli tudíž vykonat práci mnohem obtížnější“ (Želízko 1905, práci, věnované našemu území (Obermaier 1928). Ani Josef 22). Bayer (1925) se náboženstvím nezabývá, idol z Brna 2 pova- V Čechách dosud nálezů paleolitického umění nebylo, žuje na str. 74 spíše za ženu (bradavky, mons pubis, srov. takže J. L. Píč (1899, 63) pravěkého lovce příliš nepochválil: pochyby in Absolon 1939, 198), oblázek z Pekárny má falické „tehdejší člověk byl primitivním lovcem soba, bez potřeb a bez rysy (str. 97), rytiny koňských nohou zpochybňuje (str. 106) dovednosti a patrně i bez ritu náboženského, neboť dosud nena- a konstatuje, že oproti západu je naše magdalénské umění lezen v Čechách žádný pohřeb pověřený z té doby, z něhož chudé, patrně kvůli těžkému živobytí v drsném klimatu (Bayer bychom souditi mohli na víru v posmrtný život“. 1925, 117). V tom souzní s Breuilem, který považoval – arci Duchovno se tehdy vskutku spatřovalo spíše ve sféře pohř- před pekárenskými objevy – celý náš magdalénien za „très bů (pokud se ovšem podobaly těm křesťanským, a ne třeba misérable“ (Breuil 1925, 290). V citovaném článku, podstatně tibetským!) než v oblasti umění. Patrně ne náhodou je první progresivnějším než pozdější příspěvky K. Absolona, se obje- zmínkou o možném symbolickém významu zdobeného před- vují různé cenné postřehy i o našem paleolitickém umění, mětu Schaffhausenova domněnka, že kotoučky z hrobu Brno 2 lovecká magie ani jiné náboženské záležitosti jím však do- (137–150) mohou představovat sluneční symboly (in Ma - kládány nejsou. Geometrických rytin z Předmostí si všímal kowsky 1892, 82). Rovněž Maška, kterému nejstarší umění i pražský Ukrajinec Levko Čikalenko (1923), který se jejich o duchovnu nic neříkalo, připustil jen v souvislosti s tzv. hro- sklonem doprava snažil doložit pravorukost paleolitických madným hrobem, že pračlověk „Měl jakési pojmy náboženské. lidí. Mrtvé pochovával“ (Maška 1901, 707). Aby tehdejšího lovce Jak již bylo uvedeno, Karel Absolon se po svých věsto - představil jako kulturního člověka s náboženstvím, musel nických objevech zcela přimknul k myšlence lovecké magie.

25 III. ZROD INTERPRETACÍ – Moravské paleolitické umění v zrcadle starší literatury Martin Oliva

Nejdříve a nejvýrazněji toto téma rozvíjí v řadě novinových lovci mamutů 30.000 let před Kristem proti Australanům, kteří článků z doby, kdy odkrýval „místo mystického loveckého neznali zákonité souvislosti mezi aktem rozkoše a zrozením dítě- kultu“ (Absolon 1945b, 17), jak později nazval koncentraci zví- te“. Erotické prvky jsou dle Absolona tak očividné (34), že řecích plastik na tzv. mladším sídlišti ve střední části lokality před nimi musí chránit čtenářův jemnocit: „...soška muže, je- (obr. 12; Klíma 1981). Německé mutace všech těchto článků hož dominantní sexuální znak je proveden tak drasticky, že by z brněnských novin Tagesbote, vycházejících vždy v týž den ho censura zkonfiskovala, jsem s těžkým srdcem upustil od jeho jako české verze, jsou přetištěny v monografii předválečných vyobrazení. Je vidět, že tyto sošky byly přece jen produkty před- výzkumů na tomto nalezišti (Oliva 2014, 217–229). Na ty zde stav sexuálně-biologických a ne náboženských, jak někteří ethno- budu kvůli dostupnosti odkazovat, ovšem citace budou přeja- logové uvažovali“. Ač tedy Absolon přiznává lovcům mamutů ty z českých článků v Lidových novinách. Myšlenka lovecké jen primitivní biologické pohnutky a skutečný duchovní život magie je naplno rozvinuta hned v druhém článku z 3. září jim v podstatě upírá, jejich umění si naopak váží: „Škoda, že 1933 (Absolon 1933a; německá verze in Oliva 2014, 218): Gaugin se nedožil galerie věstonické, škoda, že tento oceánský „Všecky tyto diluviální skulptury jsou nahromaděny na jednom misantrop, jenž prchal před světem i před sebou samým, neuvi- okrsku a zpestřeny vkládáním mohutných stoliček, rozbitých le- děl dílka těchto nezkažených dítek přírody, kteří maximum ideí bek i hnátů mamutích, vložením kostí ze šelem diluviálních, lva, svého bytí nám tak zázračně zachovali...“ (Absolon 1934a; in medvěda a vlka. Pak jsou zde rozházeny překrásně zuby medvě- Oliva 2014, 224–225). Fosilní lidé od nynějších Věstonic, ač je dí a liščí, součástky diluviálního náhrdelníku. Toto vše není rovněž nazýval primitivy, byli vyspělejší než primitivové sou- náhoda, jsme na místě lovecko-mystického kultu pračlověka mo - časní. Svědčí o tom řezba hlavičky, nalezená r. 1936 (84). ravského.... Aby si přičaroval štěstí v lovu... rýsuje si obrazy těch- Podobné realistické portréty neměly v paleolitu ani existovat: to zvířat na stěny jeskyní, na kosti i kameny a do těch obrazů „Nějaký „kacíř“, „bezbožník“ zpronevěřil se ideologii představ vkresluje kopí, modeluje jejich sošky, jež pak rozbíjí. Vy mo - své ho kmene avšem pověrám na vzdor vyřezal portrét hlavy. deloval schválně jen kus těla bez hlavy v naivní představě, že Vidíme tvář velmi ušlechtilou, oduševnělou, mohutný nos, nad - šelma ho neuvidí, vymodeloval tělo bez nohou v naivní předsta- očnice klenuté, bradu protáhlou. Co jsou proti tomu tváře dneš- vě, že šelma ho nedohoní... Zvláštní místo v ethnologii primitiv- ních Australanů anebo Pygmejců z centrální Afriky! Tvář při - ních národů tvoří kult medvěda... Plastiky věstonické mají pro pomíná některé klasické portréty ze starých kultur orientálních.“ toto téma mimořádnou důležitost.“ (Abso lon 1937a; in Oliva 2014, 228). V německém textu z té - V dalším článku ze 17. září Absolon (1933b; in Oliva 2014, hož dne připomíná hlavička místo starého orientu naopak 220) paleolitického člověka již zcela odhaluje: „Jsou to samé „moderní kresby“, např. hlavu Krista z obrazu holandského zvířecí figurky, ale též předměty eroticko-sexuální, anthropomorf- mistra Jana Tooropa „Noc v katedrále“. ní, což není nic nového v inventáři paleolitického umění. Hlad Novinové články naznačují, kam se chtěl badatel ve svých a sexus hýbaly smysly těchto primitivů a lovectví bylo jejich živ- interpretacích dostat, až bude mít čas využít svého bohatého lem“. „Opakuji, lovec věstonický napřed sošky vyrobil a pak je archívu různých etnologických analogií. V odborných statích rozdrtil nebo zmrzačil a dílce kolem sebe rozhodil, aby si přiča- se do tak rozsáhlých líčení loveckých kultů nepouští, v přípa- roval štěstí v lovu nebo ochranu proti nepříteli“ (Absolon 1933c; dě venuší však připojuje hodnocení somatické: „Nadmíru veli- in Oliva 2014, 222). „Že tu jsme na místě mystického kultu, kde ká, ale ne hypertrofovaná, kozím měchům podobná ňadra se sil- diluviální lovec prováděl svoje naivní kejkle,o tom jsme slyšeli již ným „descensus mamarum“ dominují celé sošce jako při Venuši loni. Skvělým dokladem toho je klasicky propracovaná hlavička z Lespugue a prozrazují nejlépe city pravěkého sochaře, když jeskynního medvěda, která má však v levém oku a na spánku zpodobňoval svůj ideál ženské krásy. Pravidelně jest u žen levé poruchy v podobě hlubokých důlků. Ještě, když soška byla v plas- ňadro větší, totéž jeví se též na naší sošce“. Správně upozorňu- tickém stavu, zarazil diluviální nimrod na tato choulostivá a leh - je, že ohanbí je zakryto převislým břichem (ovšem nepřiroze- ce poranitelná místa zašpičatělá dřívka, aby si přičaroval podo- ně vodorovným), a připojuje ilustrativní foto nahé nordické bný magický smrtící účinek pro nastávající boj s kapitálním Germánky. Na zádech této i jiných věstonických sošek jsou medvědem, jenž se vynořil kdesi mezi skalisky tehdejších Pa - patrné tukové záhyby nad hýžděmi (Absolon 1939, 196–197). lavských kopců“ (Absolon 1934 a; b; in Oliva 2014, 224). Jednu Tato pozorování nejsou tak banální, jak by se mohlo dnes je- z nejzdařilejších terakot (50), později považovanou za hlavič- vit – vždyť o dvacet let později považuje Jiří Neustupný (et al. ku lvice (Absolon 1945b, 17), tedy autor zpočátku přisuzoval 1960, 67) tukový převis za zástěrku a faldy za počátky žeber. medvědovi. Vyjadřuje se tu i o venuších: „Motivy, které hýbaly Absolon se však nepochybně mýlil v názoru, že do čtyřech jejich duševním životem, byly zakotveny v boji o život a v pudu vpichů na temeni hlavy Věstonické Venuše mohla být zasazo- zachovati potomstvo – hlad a sexus (Lamarck, Darwin). Proto vána „jemná pérka, stébélka nebo něco podobného“ (Absolon tyto lovecké trofeje, zakotvené v plastickém znázornění zvířat, 1939, 195). Zmíněné důlky jsou k tomuto účelu totiž příliš jichž se báli, jež lovili, jimiž hlad zaháněli, proto tyto trofeje ero- mělké a široké. Po stylové stránce nazývá autor paleolitické tické ve znázorňování tlustých, masitých „tunisovsky“ (Tunis v se- ženské sošky expresionismem a srovnává je se soudobou tvor- verní Africe, kde se ženy jako husy na posadě uměle dýňovými bou ruského sochaře A. Archipenka. Rytina z Předmostí je jádry vykrmují, aby byly k svatební noci co možno nejvíc na však „rafinovaně přestylizovaná, futuristicko-kubistická“ (Ab so - všech rozích kulaté: nihil in mundo novi) vypasených diluviálních lon 1939, 195, 203). Uvedené názory byly publikovány ve krasavic. Přiznám se, že můj vkus to není, a kdyby to nebylo tak třech statích vyšlých poprvé v němčině (Absolon 1938b, triviální, řekl bych „proti gustu žádný dišputát“. Oč byli dále tito 85–91), poté v češtině (Absolon 1939) a nakonec v angličtině

26 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

(Absolon 1949). Text všech tří příspěvků je v podstatě shodný, nem. Loveckou magii spatřuje v rytině zvířecí hlavy se šipkou pouze v posledním článku jsou na pohlaví ženského torza z jeskyně Pekárny (str. 161, zde 167). Herbert Kühn, autor z mamutoviny (86) spatřovány znaky tzv. hotentotské zástěr- tehdy nejrozsáhlejšího souhrnného díla o paleolitickém umě - ky (prodloužení stydkých pysků) a v souvislosti s tzv. prsatou ní se podivuje, že levá ruka brněnského idolu nenavazuje na tyčinkou (88) se hovoří o diluviální plastické pornografii, kdy tělo, což nemá mezi tehdejšími plastikami obdobu (Kühn se libido soustředilo pouze na ženská prsa (Absolon 1949, 206, 1929, 96). Saccasyn-della Santa (1947, 157) opakuje ve své 208). Pornografický motiv v podobě vulvy identifikuje (Abso - monografii paleolitické plastiky myšlenku H. Breuila (1924, lon – Czižek 1932, 521; Absolon 1943, 6) i na tzv. náčelnické 551), že soška z hrobu Brno 2 je portrétem (dvojníkem) po - holi z magdalénienu jeskyně Pekárny (166), na níž byli vyryti chovaného muže. Prvním renomovaným badatelem, který nejméně dva medvědi, nálezcem však popsaní jako pasoucí se uvedl brněnský hrob do souvislosti s magií, byl Lothar Zotz kůň. Protáhlejší rytinu vulvy na parohové holi (172) popisuje (1951, 225), když pohřbeného jedince nazval brněnským kou- Absolon (et Czižek 1927, 25) už v první výz kum né zprávě. zelníkem (Zauberer von Brünn). Na tuto interpretační linii Šipky v tělech zubrů ve skupinové scéně na koňském žebru však po desítky let nikdo nenavázal (teprve Oliva 1996b), (161, obr. 14) interpretuje zase jako loveckou magii (Abso - i když k ní vybízela i sada terčíků s pohlavními a kosmologic- lon – Czižek 1932, 528). Náš největší objevitel paleolitického kými vzory z téhož hrobového celku (obr. 15 a 16). Řadou umění tedy viděl věci dosti jednoduše, náboženské představy uměleckých a zdobených artefaktů (zde 8, 10, 16, 88, 90, spojoval nejspíše jen s kultem medvěda (Absolon 1933a; 112, 125, 162, 163, 187; obr. 17) dokládal K. Absolon (1957) 1937b, 544), prvky totemismu, méně s loveckou magií a vůbec domnělé paleolitické počtářství. V duchu lovecké magie je ne s jakoukoli symbolickou rolí ženy. naše paleolitické umění pojednáno i v pracích významných V tom jej následoval jeho muzejní kolega I. L. Červinka pražských archeologů, kteří však nepatřili mezi odborníky na (1927, 73), který se o Venuších vyjadřoval ještě bezohledněji: starší dobu kamennou (Neustupný 1940, 21; 1941, 41; Böhm „Nelze proto vyhledávati v obrazech tučné ženy na počátku všeho 1932, 220; 1941, 72–73; Filip 1940, 11). Ženské sošky se však umění ničeho více, než co samy představují: sexuální zjev, sami- již nepovažují za pornografii, ale za doklady kultu ženské ci, touhu muže samce. Věc zcela přirozenou, skutečnou, jak svěd- plodnosti (Neustupný 1940, 24; 1941, 41; Filip 1940, 13). Po čí proporce ostatních údů zakrnělých a hlava bez tváře, a hlavní „vítězství pracujícího lidu“ a stalinské ideologie se z prací pohnutka vystaviti na odiv především prsy, stehna a pohlavní těchto koryfejů interpretace vytrácejí. Ve své vlivné příručce orgány v přehnané velikosti. Přírodní člověk i jako umělec ne - o pravěku Československa Jan Filip (1948, 65, 75) zpochybňu- mohl zapříti své přirozenosti nevinného zvířete, přírodě ještě je paleolitické stáří hrobu Brno 2 (patrně pod vlivem starých neodcizeného. Zobrazoval-li na jedné straně ženu, vyšla na jevo Virchowových prací) a rytina zubrů z Pekárny mu připomíná jenom smyslná touha po ní; na druhé straně není však vzácný franko-kantaberské umění (str. 82–83), o náboženském poza- ani obraz muže s údem pohlavním v erekci, a další doklad podá- dí však ani slovo. Jiří Neustupný (1949, 224) nabízí pouze myš- vá relief z podskalí u Lausselu, kde jest zobrazen coitus. Podobně lenku, že zjednodušení figur v magdalénienu (obr. 18) může stylisovali své úsudky v této věci Prof. Hoernes ...., F. Wiegers..., znamenat intenzivnější příklon k magii, která však nepochyb- že jenom smyslná touha a potřeba dáti jí výraz i formou byly ně existovala již dříve. Článek s dotud nejkvalitnějšími foto- genii palaeolithického umění figurálního a že nemůže za ním grafiemi je však zatížen mnoha chybami: rytina rostlinky na býti ještě náboženských podkladů“. str. 229 není z Dolních Věstonic, ale z Pekárny, zdobená lžíce Oproti tomu soudí L. Reinhardt (1924, 203), že plastika na str. 240 je z Dolních Věstonic, nikoli z Předmostí, zatím- z hrobu Brno 2 (136) musí zpodobňovat váženého předka, co u ornamentovaného závěsku č. 4 je tomu právě naopak. jehož duše byla do mužské sošky přičarována. Karl Schirmei - V plastice na obr. 6, str. 231 spatřuje na rozdíl od K. Absolona sen (1928, 192) v ní vidí nějaké božstvo (Gottheit), a to přes- hlavu koně, ostatní nesrovnalosti na této stránce jsou však to, že duševní úroveň tehdejších lidí odpovídala dnešním dě- způsobeny chybným očíslováním obrázků. Domnělá „primi- tem ve věku 4–5 let. V největším předválečném kompendiu tivní lidská soška“ ze Čtvrté sluje na Chlumu v Českém krasu, světového paleolitu píše Oswald Menghin (1932, 207) o br - nepochybně přírodního původu (str. 222), se mnohem pozdě- něn ském idolu jen to, že má sice ve tváři naznačenou musku- ji objevila v základní práci o nestarších uměleckých projevech laturu, ale tělo jako prkno. Spolu s jinými našimi uměleckými (Lorblanchet 1999, 134–134). Pochybná je samozřejmě i po- předměty stojí na rozhraní mezi aurignacienem a solutrée- doba lidského obličeje, vytlučená na kloubu mamutího femu-

Obr. 14. Pekárna, rytina souboje zubrů na koňském žebru (překresba T. Janků).

27 III. ZROD INTERPRETACÍ – Moravské paleolitické umění v zrcadle starší literatury Martin Oliva

Obr. 15. Brno – Francouzská ulice, terčíky z hrobu gravettienského šamana. Obr. 16. Brno – Francouzská ulice, terčíky z hrobu gravettienského šamana. 1–2 1–3 kámen, 4–5 kost, 6 kost nebo mamutovina. Kresba L. Píchová. mamutí stolička, 4–8 mamutovina, 3 mamutí stolička nebo mamutovina. Kresba L. Píchová.

Obr. 17. „Počtářský“ plátek kosti z jeskyně Pekárny. Délka 65 mm. Kresba T. Janků. Obr. 18. Rekonstrukce ženské plastiky z Pekárny, mamutovina. Kresba L. Píchová.

28 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM ru z Předmostí (str. 234) a rytina lidské postavičky (str. 228), 1952) bychom sice zmínky o archeologických pramenech lokalizovaná zde do Dolních Věstonic. Příznačný je vývoj ofi- hledali marně, o to více však s nimi operuje náš Otokar ciálního akademického reprezentanta naší archeologie Ja - Nahodil (1957, 120 sq.), který se snaží opravovat i uznávané- roslava Böhma. Téma paleolitického umění zpočátku velmi ho Je fimenka. Totemismus prý mohl existovat souběžně prožíval a úporně se snažil odhalit jeho techniky, různé vý- s matriarchátem, protože sošky zvířat a žen se vyskytují spo- tvar né manýry a zpočátku i jeho smysl, který hledá hlavně lečně (Nahodil – Robek 1961, 276). Současně však uznává v lovecké (sympatetické) magii (Böhm 1932, 220; 1941, i loveckou magii, aniž by ovšem mohl rozlišovat, zda zvířecí 72–73). Později se omezuje jen na formální stránku výtvar- plastika zobrazuje nedotknutelný totem nebo naopak lovené ných děl (Böhm 1951), což ovšem nebylo možné v tzv. zvíře (srov. citovanou úvahu Zd. Nejedlého). Na rozdíl od Maketě, která měla podat ucelený marxistický výklad naší his- skeptického Böhma o lovecké magii a kultu plodnosti nadále torie. Paleolitické umění ovšem akademik hodnotí velmi la- hovoří jeho mladší brněnský kolega Josef Poulík (1956a, 49; konicky: „V periodě, nesené Homo sapiens, se tyto původní, ne - 1956b, 13) i pražský muzejník Jiří Neustupný (Neustupný – představitelně primitivní představy (naivní magie) vyvíjely dále. Neustupný 1960, 109; Neustupný et al. 1960, 67, 76). V posled- Nad stavba... byla v souladu s charakterem výrobních sil a výrob- ně citované knize, určené široké veřejnosti, se ovšem objevu- ních vztahů“. „Zvláštní role, kterou v umění hraje žena,.... mluví jí velmi nezvyklé interpretace nejznámějších nálezů: vidličko- o významném a zvláštním postavení ženy v celé organisaci. Je vitá stylizace ženské postavy (87) má být zobrazením prsů proto oprávněný názor, že jde o rodovou organisaci s matriar- (str. 68), na Věstonické Venuši (26) jsou znázorněna žebra chátním zřízením, o němž podrobnosti nejsou známy“ (Böhm a zástěrka, magda lénien je vlastně pozdním gravettienem. 1958, 13). Později se spokojil s konstatováním, že zobrazová- O lovecké ma gii apoprvé i o paleolitickém šamanismu hovo- na byla hlavně lovená zvířata (Böhm 1963, 26–28). Těžko říci, ří B. Klíma (1963, 190, 198) v základní monografii svých věs- zda příčinou takové zdrženlivosti byla obava z nějaké ideolo- tonických výzkumů, a v duchu těchto pojmů psal své po - gicky nepatřičné interpretace, nebo spíše pouhá nechuť opa- pularizační knížky (s obrázky Zdeňka Buriana) i paleontolog kovat to, co nám předestírali sovětští autoři nebo někdejší Josef Augusta. Böhmův představený Zdeněk Nejedlý. Ten je ve svých Dě ji - Koncem 50. let minulého století se ve Francii začal při stu- nách národa českého daleko výmluvnější: „Paleolitický člověk diu paleolitického umění prosazovat strukturalistický přístup sotva tvořil tyto sošky, jen aby měl obraz těch předmětů. Ne náho- (Laming-Emperaire 1962; Leroi-Gourhan 1965). U nás se tento dou jistě také jsou to právě sošky mamuta a ženy. To je zjevně interpretační model neprosadil, dílem proto, že se týkal hlav- projev kultu – první modly. Žena je uctívána jako původkyně ně nástěnných obrazů, dílem kvůli nemarxistickému východi- rodu – ne muž, ale žena roditelka, jíž se řídila i pravidla příbuz- sku své teorie. České čtenáře s ním krátce seznámil K. Valoch nosti. A mamut? Mohlo by se zdát, že je to totem – uctívání zví- (1982a, 546 sq.), stejně jako s pracemi A. Marshacka (1972), řete jako praotce a původce rodu. Totem však v náboženství pri- B. A. Frolova (1974) a Marthe Chollot-Varagnac (1980) o zá - mitivů je posvátné a proto chráněné zvíře, kdežto zde mamut zna mech, počtářství a grafickém symbolismu v paleolitickém naopak byl hlavním předmětem lovu a i byl stále zabíjen. Spíše umění. Poměrně dobře dostupné u nás byly knihy východoně- proto zde byl mamut ctěn – vedle ženy roditelky – jako udržova- meckého autora Rudolfa Drößlera (1967; 1980). Téma šama- tel rodu, jeho výživy, jeho existence. Vždy však je to již znak pro- nismu rozvedl na příkladu hrobu z Brna-Francouzské ulice M. buzeného i duševního života, stejně jako kult mrtvých, také zde Oliva (1996b). Téhož roku vyšla v Paříži kniha, která hledá doložený“. Tolik Z. Nejedlý (1949, 167) o Předmostí. Přiznej - pozadí paleolitického umění, hlavně jeskynního, právě v ša- me si, že tyto názory mají něco do sebe a mezi našimi prehis- manismu (Clottes – Lewis-Williams 1996; kritická reakce Lor - toriky proto dodnes převládají (např. Podborský 2006). Na blanchet et al. edd. 2006, odpověď Clottes – Lewis-Williams základě schematického umění patřil náš mladopaleolitický 2001). Nejrozsáhlejší informaci o těchto názorových střetech člověk ovšem nesporně k východu (Nejedlý 1949, 173). Strohé a o mnoha dalších tendencích ve výkladu nejstaršího umění názory o čistě biologické roli ženských plastik, zastávané podávají knihy Jiřího Svobody (1986; 2011) a jednotlivé pří- u nás Absolonem a Červinkou, rozsáhle kritizuje i P. P. Je - spěvky světových odborníků v právě vyšlém sborníku (Půta – fimenko (1953, 399 sq.), jehož citovaná kniha byla základní Soukup /eds./ 2015). Řadou myšlenek, bohatě dokládaných literaturou o paleolitu v kurzech prof. Fr. Kalouska. V sovět- i na nálezech z Moravy, přispěli mj. Jan Jelínek (1972; 1988; ské literatuře bylo běžné i téma lovecké magie, tím spíše, že 1990), Janusz K. Kozłowski (1992), Henri Delporte (1990; vyvěralo z ekonomických potřeb společnosti (např. Boris - 1993), Paul Bahn a Jean Vertut (1997), Randall White (2003), kovskij 1957, 207). V klasické knize o matraiarchátu (Kosven Jill Cooková (2013) a mnozí jiní.

29 III. THE BIRTH OF INTERPRETATIONS – The Moravian Palaeolithic art as reflected in the earlier literature Martin Oliva III. THE BIRTH OF INTERPRETATIONS The Moravian Palaeolithic art as reflected in the earlier literature

According to prehistorian and anticlerical politician Gabriel de Mortillet, who projected his repugnancy to religion also deep into the past, humans just provided their weapons, tools, and adornments with decorations (Mortillet 1877). Édouard Piette (quoted by Delporte 1990, 191), the discoverer of perhaps the greatest number of Palaeolithic objects of art, expressed similar viewpoints. Nevertheless, at almost the same period some researches felt that engravings had “implications that escape us so far” (Cartailhac 1878). Only after the discovery of the Palaeolithic cave galleries prehistory emancipated from this l’art-pour-l’artistic theory, aided mainly by the study of primitive peoples. Rather than the discovery of the painted ceiling in Altamira in 1878 accepted with scepticism, the turning point were the finds of other decorated caves is France (Pair-non-Pair 1896, La Mouthe 1895, Les Combarelles and Font-de-Gaume 1901). A year after the remorseful article „Mea culpa“ d’un sceptique (Carthailac 1902) the same eminent journal l’Anthropologie published a paper by the director of the Museum of National Antiquities in Saint- Germain-en-Laye, which heralded a new, so far perhaps the most influential era in the interpretation of the Palaeolithic art (Reinach 1903): in the primeval times art was not what it means for civilized people but an expression of a primitive, albeit very powerful ideology borne from magical practices and with the sole purpose of earning the daily food. Added to this is fer- tility magic ensuring multiplication of both animals and humans. Abbé Henri Breuil and primarily Henri Bégouën, a professor in Toulouse and a friend of professor Absolon, took up the idea of hunters’ magic. Both of the authorities on cave art brought to Reinach’s attention that the idea of hunting magic can be best illustrated by depiction of arrows, traps and wounds on the images of animal bodies. Up until the 1950s this was the interpretational framework of the researchers from Moravia and Central Europe in general. The earliest attempts at interpretation date back to the end of the 19th century. Wankel is inclined to the concrete explanation of the Krasser engraving from the Pekárna cave (Fig. 3) as being a plant, and the engraved pebbles from the Býčí skála (Fig. 2) even a record reminiscent of the ancient Celtic writing system ogham (Wankel 1882a, 377; 1882b, 99; 1884, 72; 143). Later on, however, he expressed his doubts about the Palaeolithic art and concluded that humans never lived contemporaneously with mammoths (Wankel 1890, 5–9, 64). Although the opinions of Martin Kříž were not in tune with the development of the European science, he turned out to be an exponent of the period l’art-pour-l’artism, and I. L. Červinka (1902, 52) joined him: „These produce ... were manufactured by man to give himself a cause to take pleasure in his works, to make them appeal to others...“. At that time spirituality was really seen in the sphere of burials (i.e. if they resembled Christian funerals and not for instance Tibetan!) rather than in the realm of art. It is perhaps not coincidental that the first mention about a possible sym- bolic importance of a decorated object is Schaffhausen’s hypothesis that the discs form the tomb Brno 2 (137–150) may represent symbols of sun (in Makowsky 1892, 82). Likewise, Maška, according to whom the oldest art had nothing in com- mon with spirituality, admitted solely in relation to the so-called mass grave that the primeval man “had a kind of religious notions. He buried the dead” (Maška 1901, 707). However, to introduce the then hunter as a man of culture with his religion, Maška (1895) had to make considerable alterations in the description of the grave from Předmostí as against the reality (cf. Oliva 2007, 170). Gabriel de Mortillet, who disallowed the Palaeolithic religion, consequently had to contest burials as well. Moriz Hoernes (1903, 205) deliberated on certain social and religious roles of the then art, but this was in the same year when the fundamental Reinach’s work on hunting magic was published; however after the demise of the amateur generation there was no one to stand up for these ideas. For this reason in the 1920s interpretations of the Palaeolithic art from Moravia appear almost exclusively in the works by foreigners, and mostly reflect the Breuilian concept of hunting (and fertility) magic. For instance the big handbook by H. Obermaier (1912, 252–8) mentions hunters’ cult embedded in totemism, although the author does not present any concrete examples from Moravia. Obermaier enumerates various possible rituals but he passes hunting magic over in silence (Obermaier 1912, 413–430); neither does he mention it in his next work, in which he addresses Moravia and Bohemia (Obermaier 1928). Josef Bayer (1925) is not concerned with religion either; on page 74 he considers the idol from Brno 2 (136) to be more likely a woman (nipples, mons pubis, cf. doubts in Absolon 1939, 198), the pebble from Pekárna (184) has phallic characteristics (page 97), and he states that compared to the West the Magdalenian art in this country is meagre, perhaps because of burdensome livelihood in the rough climate (Bayer 1925, 117). In this he resonates with Breuil, who– albeit prior to the discoveries in the Pekárna cave – the Moravian Magdalenian in its entirety “très misérable“ (Breuil 1925, 290). The quoted article, substantially more progressive than the later contributions by K. Absolon,

30 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM brings various appreciable observations also about the Moravian Palaeolithic art, although they do not corroborate hunters’ magic or any other religious matters. As mentioned previously, after the discoveries in Dolní Věstonice, Karel Absolon completely embraced the idea of hunters’ magic. Firstly and most notably he developed this subject in a number of newspaper articles from the time, when he unearthed “the place of a mystical hunting cult” (Absolon 1945b, 17), as he later called an accumulation of animal sculptures at the so- called more recent settlement in the central part of the site (Fig. 12; Klíma 1981). German versions of all of these articles from the Brno newspaper Tagesbote were recently reprinted (Oliva 2014, 217–229). The idea of hunting magic was fully evolved shortly, in the second article of 3 September 1933 (Absolon 1933a in Oliva 2014, 218). In his next article of 17 September Absolon (1933b; in Oliva 2014, 220) provided a complete exposure of Palaeolithic man: „These are all small figurines of animals, but also erotic-sexual, anthropomorphic objects, nothing new in the inventory of the Palaeolithic art. Hunger and sex were the mainsprings of these primitives’ senses and in hunting they were in their own element”. “I say again, the hunter of Věstonice first produced the statuettes to crush or mutilate them, and he scattered the parts around him to conjure up luck at hunting or protection against his enemy” (Absolon 1933c; in Oliva 2014, 222). At first the author ascribed one of the most successful pieces of baked clay (50), later on thought to be a little head of a wounded lioness, to a bear (Absolon 1945b, 17). He also commented on the Venuses: “The guiding motives of their emotional lives were embedded in the struggle for existence and the instinct to save offspring – hunger and sex (Lamarck, Darwin)”. Although Absolon acknowledged only primitive biological incentives in the mammoth hunters and he essentially denied their real spiritual life, by contrast he appreciated their art. Notwithstanding that he called the ancient humans from around the today’s Věstonice primitives, they were more advanced than the primitives of today. This is evidenced by a carving of a little head discovered in 1936 (84). Absolon aptly characterized the somatic parameters of female statuettes but he was no doubt mistaken in his opinion that “fine little feathers, stalks or straws or something similar” might have been inserted in the four indentations at the vertex of the Venus of Věstonice head (Absolon 1939, 195–197). The mentioned little dimples are too shallow and wide for this purpose. In rela- tion to the so-called breasted stick (88) he talked about diluvial sculpted pornography, where libido concentrated on female breasts only (Absolon 1949, 206, 208). Absolon identified a pornographic motif in the shape of vulva (Absolon – Czižek 1932, 521; Absolon 1943, 6) also on the so-called baton de commandement from the Magdalenian finds in the Pekárna cave (166), on which there were at least two bears engraved, yet the finder described a grazing horse. Arrowheads in the bodies of aurochs depicted in a group scene on a horse rib bone (161, Fig. 14) were again interpreted as hunting magic (Absolon – Czižek 1932, 528). Therefore, the greatest discoverer of Palaeolithic works of art in this country has seen things rather plainly; he most probably related religious ideas only with the bear cult (Absolon 1933a; 1937b, 544), elements of totemism, to a lesser extent with hunting magic, and never with any symbolic role of a woman. On the contrary L. Reinhardt (1924, 203) judges that the sculpture from the tomb Brno 2 (136) must portray an esteemed ancestor, whose spirit had been conjured up into the male statuette. Saccasyn-della Santa (1947, 157) rewords the notion of Henri Breuil (1924, 551), according to which the statuette from the tomb Brno 2 is a portrait (lookalike) of the interred man. The first reputable researcher to link the Brno grave with magic was Lothar Zotz (1951, 225), who named the buried individual the sorcerer from Brno (Zauberer von Brünn). This interpretive line was not resumed for decades (not before Oliva 1996b), despite a set of discs with sexual and cosmologic patterns from the same burial unit called for it (Fig. 15 a 16). K. Absolon (1957) exemplified the imagined arithmetic in the Palaeolithic by a number of artistic and decorated artefacts (8, 10, 16, 88, 90, 112, 125, 162, 163, 187; Fig. 17). The Palaeolithic art of Moravia was likewise treated in the spirit of hunting magic in the works of notable Prague archae- ologists, however they did not count among experts in the Old Stone Age (Neustupný 1940, 21; 1941, 41; Böhm 1932, 220; 1941, 72–73; Filip 1940, 11). Female statuettes were no longer considered pornographic, but evidence of the female fertility cult (Neustupný 1940, 24; 1941, 41; Filip 1940, 13). When Stalinist ideology prevailed, interpretations petered out from the works of these luminaries. The development of Jaroslav Böhm, an official academic representative of archaeology in the Czech Republic, is characteristic: At the beginning he was very much captivated by the subject of the Palaeolithic art, and he perse- vered in the endeavour to reveal its techniques, various artistic manners, and also its content, which he sought mainly in the hunter (sympathetic) magic (Böhm 1932, 220; 1941, 72–73). Later on he just confined himself to the formal side of works of art (Böhm 1951). Bare statements about the purely biological role of female sculptures, upheld by Absolon and Červinka, received a thorough criticism by P. P. Jefimenko (1953, 399 sq.). In the Soviet literature the theme of hunter's magic was quite common, all the more so that it resulted from the economic needs of the society (e.g. Boriskovskij 1957, 207). Contrary to the sceptical Böhm, hunting magic and the fertility cult keep to be treated by his younger colleague from Brno Josef Poulík (1956a, 49; 1956b, 13) and the Prague museologist Jiří Neustupný (Neustupný – Neustupný 1960, 109; Neustupný et al. 1960, 67, 76). Towards the end of the 1950s structuralist approach started to gain ground in the study of Palaeolithic art in France (Laming-Emperaire 1962; Leroi-Gourhan 1965). In the then Czechoslovakia this paradigm has not established itself, partly because it mainly pertained to cave and rock paintings, partly for the non-Marxian resource of its theory. K. Valoch (1982, 546 sq.) briefly familiarized the Czech readers with this school of thought and also with the works by A. Marshack (1972), B. A. Frolov (1974) and M. Chollot-Varagnac (1980) on records, arithmetic, and graphical symbolism in the Palaeolithic art. Books by Rudolf Drößler (1967; 1980), an author from East Germany, were relatively easily available within the socialist camp.

31 III. THE BIRTH OF INTERPRETATIONS – The Moravian Palaeolithic art as reflected in the earlier literature Martin Oliva

M. Oliva (1996b) used the example of the grave from Brno, Francouzská Street, to elaborate on the subject of shamanism. In the same year a book was published in Paris that sought for the background of Palaeolithic art, mainly cave art, in shamanism (Clottes – Lewis-Williams 1996; critical reaction by Lorblanchet et al. edd. 2006, response by Clottes – Lewis-Williams 2001). The most extensive information regarding these clashes of opinions and many other tendencies in the construction of ancient art can be found in the books by Jiří Svoboda (1986; 2011). Many authors contributed their thoughts, richly illustrating also the finds from Moravia, notably Jan Jelínek (1972; 1988; 1990), Janusz K. Kozłowski (1992), Henri Delporte (1990; 1993), Paul Bahn and Jean Vertut (1997), Randall White (2003), Jill Cook (2013), to name only a few.

Mapa 2: Magdalénienské lokality v severní části Moravského krasu. Map of Magdalenien sites in the northern part of the Moravian Karst.

32 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ

Tato závěrečná kapitola nemá být interpretací jednotli- mozku a tím i samostatného myšlení, připojily se k funkčním vých předmětů ani přehledem všech možných názorů na smysl vlastnostem nástrojů i dimenze stylistické. Již téměř před paleolitického umění. To prvé je možno nechat na čtenáři, dvěma milióny lety otloukali lidé typu Homo ergaster („člověk který může nebo nemusí souhlasit s tradičními (nebo nově dělník“) kameny do tvaru koulí (obr. 19), jejichž účel nedo- navrženými) názvy předmětů v katalogu, o tom druhém lze vedeme vysvětlit (Willoughby 1985). V Olorgesailie v Ke ni v čes ké literatuře najít kvalifikované informace v knize J. A. Svo- (Isaac 1977) se tyto artefakty vyskytovaly i ve skupinách po body (2011). Dovolím si zde předestřít spíš jen hrst nesyste- třech, jakoby tvořily součást bolas-koulí – házecí zbraně se zá - matických úvah na témata, která mě zaujala, zatímco o jiných těžemi na konci provazů. Upevnění kulatých předmětů k pro- otázkách pomlčím, protože k nim nemám co říci. Protože vazu (příp. liáně apod.) ovšem vyžaduje značně pokročilé šití, úva hy o nejstarším umění se stále opakují a nových myšlenek a jako zátěž může přece posloužit kdejaký přirozený kámen. se nedostává, vycházím z textu publikovaného v katalogu vý- Největší oštípané kamenné koule ze severní Afriky měly až stavy Nejstarší uměni střední Evropy, který doplňuji a korigu- 30 cm v průměru a vážily 10 kg, takže by je nikdo daleko ji na základě reflexe novější literatury. Nebudu se přitom ome- nedohodil. V alsaském Achenheimu se v acheuléenském sou- zovat jen na doklady z Moravy a kvůli pochopení souvislostí vrství našla skupina hliněných (!) koulí o průměrech mezi 3,5 stručně pojednám i nástěnné jeskynní umění. až 8,5 cm (Wernert 1957, 207). Vedle koulí se v Afri ce před Odkazovat budu hlavně na vyobrazení z bohatě ilustro- více než 1,5 milióny lety objevily symetrické pěstní klíny, při- vaných knih J. Jelínka Velký obrazový atlas pravěkého člověka pomínající obrys lidské ruky. Jejich opracování se postupně a J. Svobody Počátky umění, a to pouze z důvodu jejich do - zdokonalovalo do té míry, že bylo na závadu praktické funkci stupnosti pro české čtenáře (jde samozřejmě buď o ilustrace (ostří po celém obvodu řezalo i do ruky, tenký průřez hrozil převzaté od jiných autorů nebo o předměty již mnohokrát přelomením). Ve středním paleolitu se pak pěstní klíny často publikované). Na obrázky v jiné literatuře odkazuji hlavně tehdy, pokud jsou původní, něčím pozoruhodné nebo pokud jde o práce pojednávající látku ve větší šíři.

PROČ HOVOŘIT O UMĚNÍ

Do atlasu jsme nezahrnuli doklady neutilitárních činnos- tí, které nám zanechali předchůdci anatomicky moderních lidí. Pokud se týká prvních etap vývoje lidstva, vyvolává totiž užívání pojmu „umění“ určité rozpaky. V průběhu paleolitu se člověk se svými duševními schopnostmi teprve vyvíjel. Je tedy zřejmé, že na nižších vývojových stupních nemohl vytvářet taková díla, která bychom my dnes – kdybychom je vytvořili sami – byli ochotni považovat za umění. S tímto vědomím považují archeologové za jisté pra-umění všechny projevy, kte- rými tito předchůdci lidí dnešního typu přesáhli naplňování praktických požadavků každodenního života. Nejde však jen o úpravu podoby přírodnin, ale i o jejich výběr, byť pak zůsta- ly neupravené, a taky o jejich kompozici, resp. rekompozici. Tím vším se toto počáteční „umění“ přibližuje širokému poje- tí umělecké tvorby několika posledních desítek let. Přitom nám samozřejmě unikají všechny aspekty dějové, které by byly současnému umění ještě bližší (jak uvidíme, např. paleo- litické malířství bylo do značné míry „akční“). Tyto neutilitární aspekty se ovšem projevovaly i na artefak- tech praktického významu. Stejně jako proces antropogeneze Obr. 19. Acheuléenská bola (?) z Vailly-sur-Aisne a polyedr z Hain Hanech připojil ke geneticky nabytým vlastnostem urychlený vývoj v Alžíru (Lorblanchet 1999).

33 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva zhotovovaly ze zvláštních surovin, např. z čirých křišťálů, rynsku a je stará asi 370 tisíc let. Vzor rozbíhavých rýh nebo citrí nů (jeskyně Kůlna) či pestrých radiolaritů a jaspisů dvou obdélníků s vyplňovanými poli (obr. 22) však již pocit (Fontmaure v jz. Francii, Pradel 1967; Lorblanchet 1999, rytmu přesahuje a vyjadřuje spíše již nějaké abstrahované 84–87; Karolín u Kroměříže: obr. 20). U těchto prvních pra- pojmy, stejně jako zmíněné „nadpraktické“ vlastnosti sfé- videlně formovaných výtvorů šlo zřejmě o napodobování geo- roidů, disků a klínů (tyto typy nástrojů v Bilzingsleben chybí, metrických tvarů a vlastností, známých z okolní přírody (kou - ale zato je tu patrná snaha vtisknout do malého kousku pa- le, kruh, pojem symetrie, přímost, rozbíhavost a sbíhavost). zourku co největší množství různých, namnoze bezúčelných Existují důkazy, že člověk si takové mimořádné předměty, ať úprav: Mania 1990, 118–128). Některé z těchto tvarů bylo už vyrobené nebo jen sebrané, umísťoval do zvláštních situa- možno vidět i v přírodě (rozbíhavé linie, vlnovku, kulatost či cí (spojených patrně s významným dějem) a asambláží. Lid - symetrii obecně), jiné jen stěží (obdélníky, klikatka na kosti ské zbytky H. heidelbergensis, uložené před 400 tis. lety do ze středopaleolitické vrstvy v jeskyni Bačo Kiro v Bulharsku: pro pástky Sima de los huesos ve Španělsku doprovázel ojedi- Půta 2015, obr. 1). K těm patří i mnohonásobnými řezy vytvo- nělý pěstní klín z barevné horniny. V Africe a na Blízkém řený oblouk na pazourkové kůře ze středopaleolitických vrs- východě tvořily perfektní pěstní klíny celé dlažby (obr. 21). tev, starých 55 tisíc let, který let našla archeoložka N. Goren- V artéském prameni v El Guettar (Tunis) odkryl M. Gruet Inbar (ed. 1990) na lok. Kuneitra v Izraeli. Poměrně složité (1952) hromadu kamení, kostí a pečlivě opracovaných ka- síťové vzory mohly však být okoukány např. z pavoučích sítí, menných koulí o průměru 150 cm a výšce 75 cm, navršenou jako např. složitý dekor na kameni z jeskyně Blombos v jižní ve středním paleolitu. Nejdokonalejší sféroid přitom ležel na Africe, starý 75 tis. let. (Henshilwood 2002; Henshilwood – vrcholku. d’Errico eds. 2011). Jiné neutilitární řezy je obtížné z těchto Kromě jevů vnímaných zrakem však existovaly i jevy, vní- hledisek hodnotit, např. chaotické rytiny na pazourkové kůře mané sluchem – např. pravidelný rytmus. Ten bylo možno ze středního paleolitu z Abri Tagliente u Verony (Leonardi napodobit nějakou činností, a to buď s praktickým účelem 1976). Některé jsou však provedeny velmi pečlivě a jistě ne (otloukání nástrojů), nebo i bez něj (zde je snad možno hle- náhodou provázejí hroby neandertálců: kost s pravidelnými dat počátky hudby). Rytmus je ovšem možné vyjádřit i grafic- řezy byla přiložena k prvnímu hrobu neandertálce v La Fer- ky, takže pravidelné zářezy na kostech a na kamenech mohou ras sie (obr. 23) a hrob neandertálského dítěte tam překrýval být prvními neutilitárními projevy, oddělenými od výroby vápencový blok s vyhloubenými důlky (Peyrony 1934, obr. 25 nástrojů. Nejvýraznější ukázka řady pravidelných zářezů se a 33). Pravidelně porýhovaná břidlice pochází z jeskyně našla na sídlišti heidelberského člověka u Bilzingsleben v Du- Temnata Dupka v Bulharsku (Crémadès 2000).

Obr. 20. Pěstní klín z žilkovaného radiolaritu, Karolín (okr. Kroměříž). Foto M. Obr. 21. Dlažba z pěstních klínů na staropaleolitické lokalitě Garba I v Ethiopii Oliva. (dle Chavaillon 1980).

34 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Vedle aktivního vyjadřování abstraktních tvarů a pocitů však vznikalo i vnímání obrazu konkrétních přírodnin včetně člověka (na rozdíl od zvířat, které rozeznávají podobu věcí a tvorů samotných, nikoli však jejich nepohyblivý obraz). Patr ně již první lidé dokázali v některých kamenech a samo- rostech rozpoznat podobu člověka nebo zvířat (včetně mušlí) a tyto přírodní hříčky úmyslně shromažďovali. Na sídlištích ze starého a středního paleolitu se vzácně objevují tzv. figurál- ní kameny, které v ojedinělých případech nesou stopy záměr- ných úprav. Jaspilitový oblázek, přinesený před 3 milóny roků do Makapansgatské jeskyně v jižní Africe, mohl australopité- ky zaujmout nápadnou barvou nebo i náhodnou podobností s jejich obličejem (Lorblanchet 1999, 137). Přírodní, jen v zá- hybech okolo zadku upravený kámen ze středního acheuléenu lokality Tan-Tan v Maroku připomíná lidskou postavu a jeho stáří lze odhadnout na 300 tisíc až 500 tisíc let; jeho původ se však setkává s pochybami (Bednarik 2003). O něco mladší je figurální kámen z acheuléenské lokality Berechat Ram v Izraeli snepatrnými stopami opracování (Goren-Inbar – Peltz 1995; Bednarik 2015, obr 1). Kus pazourku v podobě lid- ského obličeje z moustérienské lokality La Roche Co tard byl na hranách nepatrně upraven a „očnicemi“ protažena štěpina kosti (Marquet 1997, 89–91; Lorblanchet 1999, 133, 144; Půta 2015, obr. 2). V Čechách se takovými nápadnými kameny zabýval ak. malíř Jiří Mikula (1983) a nazýval je praplastika- mi. Nesnažil se však prokázat jejich souvislost s ohlazenými nástroji, které nalézal v týchž říčních terasách, a žádný z nich se taky nepodařilo datovat. Kameny ovšem nebudily pozornost pravěkého člověka jen svým náhodným figurálním utvářením. Mnohdy to totiž byly sku tečné figury, a to zkameněliny či otisky pravěkých organis- Obr. 22. Dvojitý obdélník na kosti z chodidla lesního slona z Bilzingsleben mů. Pěstní klíny z anglického acheuléenu byly vyštípány oko- (Mania 1990). lo zkamenělé ježovky a otisku mušle (Oakley 1981; Jelínek 1984, obr. 32–33,). Sbírané zkameněliny byly vlastně přírod- ním obrazem živých tvorů a u neandertálců mohly vyvolávat otázku po svém tvůrci. Známé jsou např. nálezy fosilií z jes- kyň u Arcy-sur-Cure v Burgundsku (Leroi-Gourhan 1961). Zka - menělina numulita, na níž neandertálec postřehl příčnou prasklinu a doplnil ji rytou linií do podoby kříže, byla naleze- na na maďarské lokalitě Tata (Vértes 1964; Jelínek 1990, 14). Někdy se shromažďovaly i schránky tehdy žijících mušlí, avšak jen v jihoafrické jeskyni Blombos byly provrtány a snad již před 75 tis. lety nošeny jako náhrdelník (d’Errico et al. 2005). Obr. 23. Kost s pravidelnými řezy provázela Neandertálci i jejich předchůdci měli také zálibu ve shro- první hrob neandertálce pod převisem La mažďování zvláštních nerostů (krystaly, pyrit, tuha). Rudý Ferrassie v Dordogni (Peyrony 1934). okr spolu s drtiči ve tvaru lidských hlaviček se vyskytl v domně - lém objektu z počátku středního paleolitu v Bečově (Fridrich 1976). Sběr železitých konkrecí je znám už ze starého paleoli- tu, v mladším acheulénu (asi před 400 tis. lety) jej lidé již uměli přepalovat do tmavších rudých tónů. Okrové skvrny z jeskyně El Castillo byly datovány na 41400±570 BP, což je více, než činí data pro tamější aurignacien, v Evropě zatím nejstarší (Collado Giraldo 2015, 194, obr. 1). Obroušené kou- sky okru ovšem ještě nesvědčí o výhradně neutilitárním využí- vání. Např. i natírání těla může sloužit k ochraně proti hmyzu, chladu a k tělesné hygieně. Okr je známé antiseptikum a vy -

35 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva užívá se i při zpracování kůže. K opatrnosti nabádají i někte- vymoženost se vznikem moderních lidí je ovšem ošidné – ti ré z předmětů s nápadnými obrazci, zdánlivě vytvořenými lid- k ní totiž dospěli až po více než stovce tisíc let svého vývoje. skou rukou. Známý je zlomek pánve tura ze Stránské skály V Africe, kde se od závěru středního pleistocénu jiný druh u Brna, na níž pozorujeme centrálně umístěný vějíř krátkých člověka než Homo sapiens nevyskytoval, došlo ke vzniku figu- rýžek. Podle moderního trasologického rozboru však měly rálního umění snad ještě později než v Evropě. Podobně tomu vzniknout zvířecím okusem (Steguweit – Valoch 2006). Jako bylo na Blízkém východě, kde naopak sapienti žili desítky důkaz neutilitární kreativity neandertálců publikoval kdysi F. tisíc let vedle neandertálců. Evropský primát je snad možné Bordes (1972) zlomek kosti s dvojitým klikatkovým vzorem dát do souvislosti s rychlým rozšířením moderních lidí do roz- z Pech de l’Azé v JZ Francii. Později byl v tomto obrazci roz- sáhlých území, obývaných neandertálci, kteří pak záhy vy- poznán pouhý otisk tenkých žil. Neutilitárními projevy před- mizeli. Proces expanze, adaptace a konkurence asi vyžadoval chůdců lidí dnešního se často zabývají američtí autoři (např. posílení symbolického jazyka komunikace, zdůrazňování iden - Edwards 1978; Chase – Dibble 1987; Lindly – Clark 1990). tity a utužování místních tradic. To je ovšem jen teoretická Značnou pozornost a následné rozepře vyvolal nález dia- premisa, jejíž doložení konkrétními nálezy je obtížnější. Po- fýzy stehenní kosti jeskynního medvěda ze slovinské jeskyně jem symbolické komunikace nebyl v předválečné evropské Divje Babe (Turk ed. 1997). Čtyři otvory v jedné řadě připo- archeologii znám a dostal se sem až před několika desítkami mínaly jakousi flétnu, a pokusy s replikami ukázaly, že na let z americké kulturní antropologie. Od té doby je oblíbeným takový nástroj by šlo velmi dobře hrát řadu melodií. Me zi - námětem prací těch archeologů a antropologů, kteří chtějí být národní komise však vyslovila jednoznačný názor, že jde považováni za obeznámené se světovými myšlenkovými prou- o díry prokousnuté zuby nějaké šelmy, patrně vlka (d’Errico – dy (viz příspěvky v 1. oddílu sboríku Půta – Soukup /eds./ Villa 1997). S nedůvěřivým mlčením se setkal i jednoduchý 2015). Za rozhodující mezník v rozšíření symbolické komu- antropomorfní obrazec na kosti (obr. 24) z Oldisleben u Bad nikace je považován nástup anatomicky moderních lidí na Frankenhausenu (Bednarik 2006). prahu mladého paleolitu, a to vcelku bez ohledu na to, že středopaleolitickým sapientům nelze oproti soudobým nean- dertálcům nějaké symboličtější chování prokázat. Protože pojem je již poněkud bezobsažně nadužíván, bude dobré se u něj kriticky pozastavit. Aby něco mohlo fungovat jakožto symbol, musí se alespoň ti lidé, kteří mají chápat jeho vý- znam, na jeho významu shodnout, a to vyžaduje určitý čas. Nendertálci, výrobci skvělých nástrojů, se však dle některých názorů měli vyznačovat nedostatečnou hloubkou plánování, o čemž má svědčit nepromyšlené hospodaření s kamennými surovinami (malá prostorová artikulace procesu mezi jejich získáváním a spotřebou) a odhazovací (expedient) zacházení s nástroji (Binford 1979). Žili tedy spíše „jen pro ten dnešní den“ a dlouhodobé vytváření symbolických významů jim bylo Obr. 24. Lidská figura vyrytá cizí. Každý náznak neutilitárních zásahů na přírodninách neandertálcem (?) na zlomku a artefaktech je proto příznivci neandertálců velmi oceňován, lopatky z Oldisleben (Bednarik 2006). protože dovoluje hovořit o symbolických významech. Svou symbolickou „řeč“ mají však nepochybně již zvířata, neboť na místo činů používají celou řadu významových gest a zvuků. Jestliže běžný chovatel psa nebo kočky rozumí třeba jen desítce z nich, zvířata stejného druhu v nich mohou roze- znávat již stovky významů. Hlasem a postojem lze vyjádřit nejen aktuální záměry, náladu a nejrůznější zájmy zvířete, ale i informace o zdrojích potravy, hrozícím nebezpečí nebo o sociálním postavení ve skupině. Je to smluvené sdělení těm členům stáda, kteří tyto zdroje či hrozby dosud nevidí a necí- tí, čili nepochybně symbolická komunikace. Chtělo by se říci, že jde vždy o projevy pomíjivé, nikoli tedy o symbolické arte- OTÁZKY SYMBOLISMU A ZRODU FIGURÁLNÍHO UMĚNÍ fakty. Co ale jiného znamenají např. dlouhé, ze stébel a větvi- ček vybudované chodbičky lemčíků (obr. 25), sloužící k na - Prozatím se zdá, že využít vlastní tvořivosti k napodobení mlou vání, před nimiž tito severoaustralští ptáci hromadí až vzhledu konkrétních živých tvorů a vytvořit tak umělý obraz 12 kg různých kuriozit, např. lastur, barevných kaménků reality dokázali teprve anatomicky moderní lidé před asi 35 apod., a dokonce je barví na modro rozžvýkanými bobulemi? tisíci lety. Jazyková komunikace byla doplněna komunikací (Veselovský 2000, 220–221). Je-li takové chování u zvířat zále- pomocí obrazu, který vyjadřuje lidskou identitu a jako symbol žitostí pudovou, stejně jako jejich svatební tance, zpěv a budo- ji v časovém i prostorovém smyslu přenáší dál. Spojovat tuto vání úhledných hnízd, proč jí nejsou i přidané neutilitární

36 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM vlastnosti lidských výrobků a jiných projevů? Pokud je bude- mu obraz sám, nebo nějaký dohodnutý význam, přesahující me automaticky považovat za projevy společenské, tedy histo- zpodobnění určitého jedince? Zřejmě až to druhé, a ve shodě ricky vzniklé, jen proto, že jsou lidské, musíme mlčky předpo- s tím nepředstavují první antropomorfní obrazce žádného kládat, že v procesu antropogeneze příroda v jistém okamžiku konkrétního člověka, ale sestávají z několika abstrahovaných ukončila působnost jistých instinktů aby je nahradila uvědo- obecných znaků lidské anatomie (srov. zmíněné antropomor- mělým jednáním. Avšak kdy se tak stalo, kterých instinktů, fy z Berechat Ram nebo z Oldisleben). V aurignacienu se a proč právě těch? v okruhu tzv. akvitánského umění objevily lidské pohlavní symboly (Delluc – Delluc 1991), poněkud nestvůrná kombi - nace přebujelých pohlavních znaků na bezhlavé skulptuře možná tetované či zjizvené (Habgood – Franklin 2014) ženy z Hohle Felsu (obr. 26), jiné postavy jsou extrémně stylizova- né nebo vykazují kombinaci lidských a zvířecích rysů (lví muž z Hohlensteinu, malba člověka s rohatou hlavou z převisu Fumane u Verony). Že jejich schematičnost nevyvěrá z pouhé začátečnické nedokonalosti, dokládají naprosto realistické sošky zvířat z jeskyň ve Švábském Albu a malby z Chauvetovy jeskyně v jižní Francii, jež jsou s těmito theriomorfy součas- né. I když se ani obrazy zvířat samy o sobě symboly nestáva- jí, oproti zpodobněním člověka je tu jistý rozdíl. I ty anato- micky nejvěrnější zoomorfní plastiky, malby, a vzácně i rytiny vyjadřují vždy spíše obecné rysy druhu; nepředstavují tedy portréty konkrétních jedinců, jak by tomu bylo u detailně pro- pracovaných lidských motivů. Protože funkce symbolu spočí- vá v zobecnění motivu (srov. zcela odosobněné gravettienské venuše), mohou být obrazy zvířat i při zachování symbolické funkce přesnější a detailnější než obrazy lidí, a to od samého počátku v aurignacienu až do magdalénienu.

Obr. 25. Taneční chodba a sbírka kuriozit australského ptáka lemčíka (Janda 1930).

Pokud lemčíkova taneční chodba s mnoha importy není symbolickým projevem, proč jím má být několik pravidelněj- ších rýh na kosti nebo nějaké chaotické rýhy či okrové skvrny na jeskynní stěně? Taneční chodbička přitom sdělovací poten- ciál nepochybně měla, a to velmi výrazný, což v případě rýh a skvrn není nikterak jisté. Co se týče pracnosti a dovednosti, vysoce nad nimi vynikají funkčně nadbytečné atributy kamen- ných nástrojů, a to již z doby předneandertálské, zmíněné v úvodu této kapitoly. O skutečné symbolické funkci artefak- tů lze hovořit až tehdy, když jimi zástupně sdělujeme nějakou informaci. Z tohoto hlediska mají symbolický význam např. ustálené geometrické značky, známé hlavně z magdalénienu, zejména když (patrně explikativně) provázejí obrazy zvířat. O symbolické podstatě samotných figurálních zobrazení, jak- koli stojí na vrcholu pravěkého umění a imaginace, je možno diskutovat. Uměle vytvořený obraz je jistě možné považovat za jakýsi symbol živého tvora či věci. Svůj obraz však lidé viděli od pradávna odrazem na vodní hladině, a nepochybně jej i rozpoznali, protože na svou pohyblivou podobu v zrcad- le reagují i některá zvířata. Stěží tedy lze považovat za zásad- ní krok v symbolické komunikaci okamžik, kdy lidé od po - zorování svého obrazu přikročili k jeho vytváření. Navíc by takový obraz byl oproti zrcadlení nekonečně schematičtější Obr. 26. Venuše z mamutoviny z jeskyně Hohle Fels ve Švábském Albu, aurignacien, a nerozpoznatelnější. Je tedy nositelem symbolického význa- výška 55 mm (kresba T. Janků).

37 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva

V každém případě však mohou mít figurace zvířat nižší suroviny, prestižní nástroje a zbraně), jiné nikoli. Vedle napro- symbolický obsah než stylizované podoby lidí. Často může jít, sto nedohledné rozmanitosti sfér, v němž se mohla odrážet stejně jako dávno před tím u kamenných nástrojů, o naplňo- duchovnost a symbolické chování, je to, co máme k dispozici vání sklonu k tvořivosti a předvádění dovednosti Motivace v podobě tzv. umění, nebo dokonce jen nějakých neutilitár- pravěkých tvůrců se mnohdy nemusely příliš lišit od snah těch ních zářezů na kostech, vpravdě zanedbatelné. Z takových jejich následovníků, kteří svými výtvory nechtěli něco říci, ale mikrofragmentů reality lze jen stěží činit nějaké relevantní spíše za ně něco dostat a sklidit trochu chvály. Někteří z nich závěry. se asi nejvíce ze všeho podobali známým „srnařům“, kteří Odhlédněme však od otázek symbolické komunikace a vě - svými obrázky lesní zvěře zdobili venkovské restaurace a kul- nujme se vlastnímu umění, jak jej chápeme dnes. První kultu- turní domy. rou s uměním v aktuálním smyslu slova je aurignacien, s nímž Jakkoli je velké části paleolitického umění jistě možno lze v Evropě spojit i první výskyt anatomicky moderního člo- symbolickou roli přiznat, nebyla tato role asi převládající. věka. Umělecké projevy se však vyskytují jen v několika obla- A rov něž nebylo nutné, aby nespornou potřebu symbolické stech, jež sice patří mezi nejhustěji osídlené, ale výtvory komunikace naplňovalo právě to, co dnes nazýváme uměním. v každé z nich mají naprosto originální ráz: v JZ Francii to To se totiž z počátku vyskytuje zcela izolovaně a bez vzá- byly rytiny pohlavních symbolů, antropomorfů a zvířat ve vá- jemných kontaktů. V aurignacienu je tzv. akvitánské umění pencových blocích pod převisy (Delluc – Delluc 1991; Jelínek (rytiny vulv na vápencových blocích) známo jen z Périgordu, 1977, obr. 590 a 762), v JZ Německu jemné řezby v mamuto- kvalitní malby jen z Chauvetovy jeskyně a plastiky z mamuto- vině (Riek 1934; Jelínek 1977, 313, 454; 1990, 16 ; Svoboda viny jen z JZ koutu Německa. Prvním uměleckým a nesporně 2011, obr. I .9 ; IV.5, 7–10). Plastiky z jeskyně Vogelherd jsou i symbolickým předmětem, který se rozšířil po celé tehdy oby- někdy doplněné ornamentem, který pouze vyplňuje prázdné dlené Evropě, byly gravettienské Venuše, tj. sošky nahých žen, plochy a s anatomií nesouvisí. Šelmy jsou podle J. Hahna které spojuje snad jen trojrozměrné pojetí a absence indivi- (1986) zachyceny v agresívním postoji. Oproti skvěle vystiže- duálních rysů obličeje, příp. celé hlavy. Právě toto zobecnění ným podobám zvířat je antropomorfní plastika velmi neumě- z nich činí symboly, nevíme ovšem čeho. Jinak bývají tlusté lá. Jak ale svědčí tečkovaný ornament na figurce z Vogel - i štíhlé, s přehnaným nebo i zcela chybějícím pohlavím, se herdu, nejde o polotovary. Plastika z jeskyně Hohlenstein- znaky těhotenství i bez nich. V gravettienu a magdalénienu Stadel ve Württembersku spojuje lidský postoj se zvířecími jsme ve srovnání s mimoevropskými kulturami svědky mimo- tlapami a hlavou (Schmid 1989). Podobná theriomorfní figura řádného rozkvětu umění, ale i zde se vyskytuje jen na nemno- s rohy byla namalovaná na kameni v převisu Fumane u Ve - ha lokalitách, zpravidla soustředěných do určitých oblastí. rony (Broglio – Dalmeri edd. 2006). V této oblasti jde o zcela Takový omezený výskyt výtvarných aktivit jistě nesouvisí se ojedinělý doklad aurignackého umění, stejně jako u neméně zvýšenou místní potřebou symbolické komunikace, ale daleko záhadného artefaktu ze Stratzingu u Kremsu. Kon tura zplát- spíše s postavením, jež taková nepraktická relaxační tvorba ku zelené břidlice má zobrazovat tančící ženu se zdviženou zaujímala ve stupnici hodnot dané komunity. Srovnal bych to rukou, pokud ovšem nejde o muže s nějakým kyjem (Neuge - s rolí podomácké „umělecké“ výroby na našem venkově, která bauer-Maresch 1989; 2007). Zvláštní gesto rukou je ovšem vytvářela zřetelná místní ohniska, např. betlémářství. Vzpo- patrné i na reliéfu z Geissenklösterle v JZ Německu (Je lí - meňme i nestejnou úroveň provozování zpěvního folklóru nek 1990, obr. 12). (Úlehla 1949, 209), jenž se v některých regionech (Horňácko, Vedle zmíněné potřeby symbolické komunikace a sjedno- Kopanice, Podluží) těšil velmi prestižní a sociálně-profilující cujících rituálů zde ovšem musela hrát velkou roli i indivi- roli, zejména mezi mladou generací. duální tvůrčí schopnost mimořádně nadaných jednotlivců. Jen Pravěké umění a funerální zvyklosti jsou nejvydatnějšími tak lze vysvětlit náhlou explozi vyspělého malířství v izolova- zdroji dokladů duchovního života, což však opět neznamená, né Chauvetově jeskyni v jižní Francii, jejíž aurignacienské že by většina umění (na rozdíl od hrobů) s ním musela sou- stáří, na něž ukazuje radiokarbonové datování okolo 31 tisíc viset. Vyspělé výtvarné dílo, jako třeba obraz zvířete, nemusí let, budí vážné pochyby (Pettitt – Bahn 2015). Tamní černé mít žádný náboženský obsah, a naopak utilitární předmět, a červené kresby již znázorňují celé scény (souboj nosorožců) jako třeba kostěná lžíce, mohl být využíván jen pro rituální a těla koní a šelem jsou ve vzájemném zákrytu. Hlavy koní vy - úkony. V pařížském muzeu Branly je vystaven kostěný před- kazují různé typy chování a proto podle R. Whitea (2003, 79) mět podobný zdobeným gravettienským lopatičkám z mamu- nepředstavují stádo, ale jakousi etologickou studii: první kůň toviny, který sloužil k vyzvracení (tj. očištění) nějakého jiho - má postoj klidný, druhý agresívní se sklopenými slechy, třetí amerického šamana před zahájením obřadu. Tento náhodný podřimuje a čtvrtý má jako jediný pootevřenou tlamu jako na příklad ukazuje, že skutečnost může předčít i nejbujnější pastvě (srov. Půta – Soukup 2015, obr. 3). Horní ze dvou noso- představu archeologa. Artefakty náboženského významu jsou rožců má kinematograficky rozfázován pohyb rohu, bison je symbolické vždy, protože ustálenými a pro zasvěcence srozu- podán v šikmém pohledu a lví hlavy postrádají těla (lvi evrop- mitelnými znaky vyjadřují cosi jinak neuchopitelného. Na ského pleistocénu asi neměli hřívu, proto bývají jejich obrazy dru hé straně, spiritualita i symbolická komunikace se kromě popisovány jako lvice). Kromě těchto malířských „vychytá- umění a pohřbů projevovala v mnoha dalších oblastech živo- vek“ se tu na jiných obrazech zračí symbolika, které dnes ta. Některé z nich zanechaly archeologicky čitelné, byť dosud rozumíme ještě méně než než významu nepřirozených bytos- nedoceňované stopy (akumulace kostí: Oliva 2009), cizorodé tí z pozdějšího umění magdalénienu. Nosorožci mají na trupu

38 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM záhadný černý pruh (srov. obr. I.14 in Svoboda 2011), mamut jevo, Gagarino), zatím co středoevropské stanice vydá vají jen v lidském postoji má přikreslené jakési papuče (Chauvet et al. ojedinělé ženské plastiky (Willendorf II, Moravany nad Vá- 1995, 103). hom, Petřkovice), nebo tam drobné umění zcela chybí (Kra - Takové případy pomáhají odpovědět na otázku po smyslu kov-Spadzista). prvotní umělecké tvorby. Možný záznam měsíčních fází, vyry- I uvnitř gravettienského světa však lze pozorovat makrore- tý (podle A. Marshacka 1972, 45) různými nástroji na kosti gionální rozdíly: nástěnné jeskynní malby a rytiny se vyskytu- z Abri Blanchard, je spíše funkčním výtvorem aurignackého jí pouze v západní Evropě, resp. jen v severním Španělsku „vědce“ než umělce a není na něm nic výtvarného. Naopak a ve Francii, naproti tomu geometrické abstraktní rytiny na u výtvarných děl vždy spolupůsobila radost z tvoření, potřeba kostech jsou typické spíše pro střední a východní Evropu. Oje- vyjádřit, co cítím, co umím a čím se případně mohu pochlu- dinělým jevem jsou reliéfy žen s rohy v rukou (Jelínek 1977, bit a získat prestiž. Ne vždy tedy byly primární motivací ná - 374), muže a patrně kopulace v sedě na kusech vápence boženské nebo ceremoniální důvody – těm mohlo hotové dílo z Laussel ve Francii (Jelínek 1974; 1977, 381; White 2003, sloužit až druhotně, třeba po jistých úpravách. A naopak, obr. 46–49). malby a rytiny vzniklé v průběhu nějakého náboženského Sjednocující článek, rozšířený nejen v Evropě, ale zasahu- obřadu mohly svůj transcendentální ráz postupně ztrácet. Tak jící i na Sibiř (Malta, Bureť) představují sošky vesměs nahých alespoň vypovídají etnologické paralely z Austrálie a jižní žen, zvané „Venuše“. Objasňováním jejich významu bylo už Afriky. prolito mnoho inkoustu. Prostorově koncipované ženské plas- V Austrálii jsou sice známy rozsáhlé skalní galerie, ale tiky se vyskytují již v aurignacienu (poněkud nestvůrná řezba žádné mobilní umění z kamene či kosti. Nelze vyloučit, že z jeskyně Hohle Fels : Conard 2009), sibiřském mladém pale- drobnému figurálnímu umění z trvanlivých materiálů před- olitu, ale typické jsou hlavně pro gravettien, takže by měly cházely podobné výtvory ve dřevě nebo na kůře, a že přechod vycházet z jedné obecně rozšířené ideje. Na rozdíl od zpodob- k hůře opracovatelným tvrdým materiálům vyvolala až potře- nění žen v pozdějším magdalénienu je spojuje trojrozměrné ba delšího uchovávání artefaktů a v nich obsažené symboliky. pojetí, ale jiné společné znaky bychom u gravettienských Takovou přípravnou fázi figurálního umění, kterou řada bada- venuší hledali již jen stěží – snad jen to, že nikdy není zobra- telů předpokládá, však nelze doložit. Dle nalezených dokladů zen obličej, takže jistě nešlo o podoby konkrétních žen. To se zdá nejpravděpodobnější, že plně zformovaná a již skuteč- ovšem neznamená, že by se nezobrazovaly určité věkové, so - ně umělecká tvorba vyráží náhle na povrch jako podzemní matické a situační typy, jež měly konkrétní předlohy v živých řeka, napájená skrytými prameny. Je to ostatně jev dobře lidech. Některé reprezentují mladé ženy, ba dívky (Petřkovice, známý i pozdějším umělcům, stejně jako ztráta schopnosti Jelisejeviči, Malta na Sibiři: Svoboda 2011, obr. V: 11–12; umělecké tvorby v pokročilejším věku (kterou si mnozí profe- VII: 9–13), z nichž některé mohou mít mírné (Petřkovice, sionální umělci ovšem nemohou připouštět). Kostěnki I, Avdějevo: Cook 2013, 83–85) nebo výrazné znaky Je-li provozování hudby či alespoň nějakých melodických těhotenství (Grimaldi, Kostěnki, Gagarino: Svoboda 2011, signálů ve středním paleolitu pochybné (tzv. flétna z Divje obr. II: 5–7; IV: 16). Nechybějí ani úvahy, že některé sošky Babe), v aurignacienu je už doloženo bezpečně. V jeskyni štíhlých i obézních žen s výrazými rodidly a břichem, nebo Geissenklösterle v JZ Německu se totiž našly zlomky tří v posezu, mohou zachycovat ženy před porodem (Monpazier: podélných fléten; dvě větší jsou vyrobeny z vřetenní kosti Duhard 1987; Clottes 2008, 74) nebo v jeho průběhu (Sireuil: labutě (Hahn – Münzel 1995), další z mnohem hůře opracova- Jelínek 1977, 387; Cook 2013, 96; Pavlov: Svo boda 2011, obr. telné mamutoviny. Znalci výroby jednoduchých dechových VII.4; Kostěnki: Svoboda 2011, obr. III–46; Iakovleva 2013a, nástrojů ovšem oprávněně tvrdí, že kostěným nástrojům mu - 265; Kuczyńska-Zonik 2014, 25). V případě záhadných plastik sely předcházet mnohem jednodušší a přitom funkčně doko- z Tursac a Grimaldi (tzv. Hermafrodit z Bar ma Grande) nalejší artefakty ze dřeva a rákosu, takže skutečné počátky může být vyobrazen již i vystupující plod (Duhard 1993; Cook hudby jsou archeologicky nezjistitelné. 2013, 94–96). Někdy jsou tato gravidní břicha poněkud nelid- sky poseta řadou stop po úderech (Svoboda 2011, obr. IX: ŽENSKÝ A MUžSKÝ SVĚT GRAVETTIENU 38–39), což může svědčit jak o emocích, s nimiž je těho- tenství spojováno, tak – v nějakém konkrétním případě – o je - Doklady umělecké kreativity, dosud ojedinělé a vzájemně ho nechtěnosti. Střední fragment úmyslně rozbité vápencové zcela izolované, se v gravettienu (před asi 30–20 tis. lety) roz- sošky se vzdutým břichem byl v Kos těn kách I uložen do jam - šiřují a vyskytují se ve většině oblastí, osídlených nositeli této ky (Praslov 1993; Cook 2013, 81). Pás nad břichem měl nejspíš kultury. Zmíněný proces tentokrát asi skutečně souvisí se napomáhat porodu, protože jako nadprsenka, známá z jiných zvýšenou potřebou symbolické komunikace, jejíž součástí je zdejších plastik, by byl příliš nízko. Výrazné břicho, je-li spo- i zobecnění importů vzhledných kamenných surovin. Ve star- jeno s nachýlenou postavou, však může být naopak i znakem ší a střední fázi gravettienu (kam spadá i náš pavlovien) se stáří (Gagarino: Tarasov 1963; Svoboda 2011, obr. 49–51), předměty mobilního umění vyskytují na většině ústředních nebo steatopygie, je-li spojeno s příliš vyčnělými hýžděmi, a to sídlišť i na řadě menších stanic. V mladších fázích (kultura i u žen mladého vzhledu (Savignano: Jelínek 1977, 384; Gri - Kostěnki-Willendorf, 25–22 tis. let) se množství estetických maldi: Svoboda 2011, obr. II.5; La Polichinelle z Barma Gran - projevů značně rozrůzňuje – některá ústřední sídliště ve vý - de: Cook 2013, obr. 41). Pouze zbývající skupina těch nejkla- chodní Evropě jsou nadále značně bohatá (Kostěnki, Avdě- sičtějších, ale asi nikoli nejpočetnějších venuší zobrazuje

39 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva tučné ženy přebujelých forem, u nichž tloušťka překrývá pří- tím představovaly asi poměrně vzácný fenomén, s nímž se jiní padné znaky těhotenství. Pouze tyto sošky splňují díky své gravettienci setkávali jen zřídka, a o to vyšší (snad ritualizova- postavě, uprostřed zduřelé, domnělé pravidlo, že gravettien- né) mohlo být jejich společenské postavení. ské Venuše lze vepsat do stojatého lichoběžníku (Leroi- Všechny zmíněné typické parametry venuší tedy odpoví- Gourhan 1965, obr. 52). Tento dojem byl získán na podkladě dají ženskému ideálu spolehlivé matky-živitelky a opatrovnice, právě těch nejznámějších a vesměs i nejdříve objevených plas- nikoli ideálům estetickým, erotickým či prokreativním, jimž tik (Lespugue, reliéfy z Laussel, některé plastiky z Brassem- odpovídají jen některé znaky a jiné zase odporují. Mohlo pouy a z Grimaldi, Savignano, Willendorf, Dolní Věstonice I, tudíž jít o výtvory žen (nebo spíše pro ženy), ztělesňující jaké- Moravany, řada řezeb z Kostěnek a Avdějeva a snad vůbec si tradiční lůno bezpečnosti ženského světa. V sibiřské Maltě nejtlustší dáma z Gagarina: Jelínek 1977, 316). Všechny tyto se nacházely – dle přiložených nástrojů soudě – spíše v žen- sošky vynikají bujným poprsím, ale jen část z nich má detail- ské části obydlí. Tyto sibiřské figurky jsou však postrádají jaké- ně propracovaný primární pohlavní znak. Na venuších dolno- koli ženské formy a pohlavní znaky, a pokud jsou znázorněna věstonického stylu je na místě ohanbí hluboká vodorovná prsa, tak jen v povislé ploché podobě, která nevyjadřuje ani rýha, která znázorňujě převislé břicho (č. 26 a 27). Reálná, erotiku, ani mateřství (srov. Jelínek 1977, 334, 377, 385, byť asi dosti vzácná somatická vlastnost tu tedy převládla nad 393–394; Cook 2013, obr. 33–37, Svoboda 2011, obr. II.8, zobrazením pohlaví a stala se místním kánonem. To by se VII.9-13). Naopak bývá znázorněn oděv s kapucí. Vzhledem jistě nestalo, kdyby smysl plastik byl primárně sexuální či ke značné geografické vzdálenosti a jinému kulturnímu kon- plod nostní. textu mohou mít tyto sibiřské plastiky poněkud jiný význam Další úvahy o sémantice ženských plastik je nutno uvést než ty evropské. Jistou shodu s tvary ženského těla jeví v Mal- několika obecně známými skutečnostmi, jež se ovšem často tě naopak podlouhlé přívěsky ve tvaru labutě (Jelínek 1990, neberou v úvahu. Vše, co je na ženách erotické, může samo- 43; Svoboda 2011, obr. III.39). zřejmě symbolizovat i plodnost. Je to ovšem pouze tím, že Avšak i evropské Venuše bývaly nalézány ve specifických orgá ny, na něž se soustřeďuje libido, jsou tytéž, z nichž vychá- situacích (Abramova 1995, 74–83). Ženská soška z Gagarina zí a udržuje se život novorozence. Souvislost plození s před- ležela ve zvláštní vydlážděné jamce spolu s mamutí lebkou, chozím sexuálním prožitkem si totiž mnoho přírodních ná- kly a částí kostry lední lišky (Tarasov 1979). V Avdějevu spo- rodů neuvědomuje (Reitzenstein 1931, 95–96). V těchto čívaly dvě štíhlé venuše pohromadě a další bokem v téže jámě, pří padech by artefakt falického tvaru nebyl symbolem plo - spolu se zdobenou lopatkou, kameným nožíkem a lví lebkou zení, ale pouze sexu. I u žen ovšem platí, že ne vše co souvisí (Jelínek 1990, 37). V jižní části jámy ležela tři kostěná hladid- s plozením (např. znaky pokročilého těhotenství) působí la. Ve své zvláštní jamce spočívala ženská soška v Kostěnkách i eroticky. Právě tak tyto znaky, byť i jednoznačně vyjádřené, I na Donu (White 2003, obr. 111). Obě ženské figury ze Za- nemusí souviset s jejich kultem. Nemálo venuší vykazuje zjev- rajsku byly nalezeny v tzv. zásobní jamce přikryté mamutí né příznaky gravidity nebo dokonce porodu, což však ještě lopatkou, stejně jako velká plastika zubra (Amirkhanov – Lev nedokazuje existenci nějakého vzývání plodnosti v transcen- 2009, 317). Některé sošky mohly sloužit jako nošené amulety dentální rovině. Těhotenství a mateřství jsou nejdůležitějšími (Svoboda 2011, 249, třeba pro zajištění dostatku mateřského záležitostmi ženského světa, zatímco kult plodnosti je spíše mléka?), jiné se ukrývaly do jamek a do ohnišť. Poloha Věsto - mužský konstrukt pozdějšího (neolitického?) původu. Pří- nické Venuše v ústředním ohništi může být primární (v tom lišná plodnost žen nebyla při roztoulaném způsobu života případě by mohla mít «ústřední» význam) nebo druhotná, ale lovců ani žádoucí, důležitější byla plodnost zvěře. Prsa sice sotva náhodná. Pokud měla být v ohništi zničena, lze to dát mohou souviset se sexem, čili s mužským úhlem pohledu, ale do souvislosti jak se záměrným ničením jader a nástrojů v konotaci s těhotenstvím se nabízí spíše souvislost s kojením. v témže ohništi (Absolon 1938b, 94; Oliva 2014, 52), tak s roz- Jde ostatně o pouhé zobrazení viděné reality, stejně jako u pri- bíjením a otloukáním sošek těhotných žen, které známe márních pohlavních orgánů, navíc ne vždy znázorněných. Vy- z Kostěnek. Mimořádnost předmětu vždy navozuje i mimo- světlení by vyžadovalo spíš jejich potlačení, zatímco jejich řádnost jeho zániku. Ženské sošky se nikdy nevyskytují v hro- zobrazení, ba zvýraznění, je přirozené. Nápadným rysem vět- bech. V hlubší ideologické sféře by proto mohly symbolizovat šiny venuší je obezita až otylost. Ve společnosti, vystavené i dávnou kontinuitu života (nejen lidského?) a legitimizaci v ledové době jistě alespoň občasnému strádání, může být ženského životodárného prvku jakožto protikladu smrti. tloušťka reprezentativní a svým způsobem přitažlivá (Frisch Nemuselo jít o předmět příliš posvátný, ale rovněž ne zcela 1988), ovšem nikoli jen pro muže (tam spíš výjimečně), ale běžný. Symbolickou figurku jistě nevlastnila každá žena, pro - i pro ženy. Hodně tradičních společností např. v Africe si pěs- tože jinak by se zlomek nějaké plastiky musel najít na většině tuje mimořádně tučné ženy, které se nemohou bez cizí pomo- gravettienských sídlišť. Na druhé straně, vzácnost venuší je do ci ani přemisťovat; místo vody pijí jen sladké mléko a občas značné míry klamným dojmem. Raritní jsou pouze ty nejzná- masovou polévku (Reitzenstein 1931, 122). Tlustá žena je sym- mější, protože technicky nejnáročnější a umělecky nejvyspě- bolem hojnosti, dostatek tuku umožňuje přežití v době nouze lejší exempláře, což lze dát do souvislosti s absencí od - a je důležitý pro těhotenství a mateřství (Trinkaus 2005, 269). povídajících schopností u valné většiny lidí. Tam, kde bylo Že podobné ženy existovaly i v gravettienu, dokazuje výstiž- možno použít jednodušší technologii, jako např. modelaci nost jejich rysů na plastikách. Nepochybně patřily k těm li- z hlí ny v Dolních Věstonicích nebo řezání v měkkém kameni dem, kteří zůstávali po celý rok na ústředních sídlištích. Již v Kostěnkách, je sošek a jejich zlomků více. Ne všude ovšem

40 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM lidé považovali za nutné se do takové činnosti pouštět, takže hlavá a bezruká venuše z Tursaku má dole jakýsi trn, který důvěra v blahodárnou působnost podobných idolů či amuletů snad sloužil k zapíchnutí do hlíny (Delporte 1993, 57; Jelínek musela být pouze alternativní. 1977, 388). Kdyby představoval falus, byl by opět bez žaludu Dialektická složitost jevů a pestrost vztahů mezi oběma a v poloze shora dolů. Novější výklad zní, že jde o právě rodí- pohlavími nevylučuje, že některé Venuše (např. ty se zbytně- cí ženu (viz výše). Dvojitá kamenná plastika ženy a muže ( ?) lou vulvou) jsou naopak karikaturou ženského elementu pochází z Grimaldi (Mussi 2001, 261), odkud byla publiková- z pohledu a ruky muže, zatímco jiné mohou být prostě muž- na i neforemná řezba ženy se dvěma hlavami, jež tvoří asi ským viděním pěkné ženy (Jelisejeviči, obr. 29). Tato krásná ouško k zavěšení (Bolduc et al 1996; Svoboda 2011, obr. V.36). plastika se vymyká jak gravettienským Venuším, tak epigra- Z jiných zvláštností můžeme uvést plastiku dvou lidí hlavami vettienským, kam časově spadá. Značně připomíná moderní k sobě z Gagarina (Tarasov 1979, 134), která odpovídá pozici sochařství, takže si lze představit, že je dílem muže, vedeného těl v dětském hrobu v Sungiru. Keramické lidské plastiky v tomto případě opravdu spíše erotismem modelu nebo sna- z Pavlova mají jakési čelenky a pásy (Klíma 1989; Svoboda hou vytvořit cosi obdivuhodného. Převážně mužský pohled 2011, obr. VII.33–36). Willendorfská venuše bohatých tvarů vyjadřují i bezhlavé plastiky bujných poprsí, provedené jem- má složitě spletený účes nebo čepici (Antl-Weiser 2008; Je - nou řezbou v mamutovině a doplněné abstraktní rytinou (tzv. línek 1977, 375). S ohledem na poměrně obtížně zpracovatel- prsaté korály 90–97, tyčinka 88 a vidlička 87) z Dolních ný kámen (oolitický vápenec snad ze Stránské skály u Brna, Věstonic. Vykazují mnohem vyšší stupeň abstrakce a ideové Binsteiner et al. 2008) je takto detailní pojednání hlavy hodno zasvěcenosti než plastiky celých těl, z čehož lze usuzovat, že obdivu. Unikátní hlavička dívky v závoji z Brassem pouy vPy - byly dílem jedinců s výjimečným postavením v ceremoniální renejích (Jelínek 1990, 46; White 2003, 86) byla možná sou- sféře. Další zjednodušování ženských motivů vedlo až k terčí - částí větší sošky, zatímco hlavička z Dolních Věstonic ne - kům s pubickými znaky z hrobu Brno 2 (137–150) a k řezbám pochybně představovala samostatnou plastiku (84). Klasická vulv z Kostěnek (Abramova 1995, obr. 64). Venuše z horní vrstvy stanice Kostěnki I na Donu má nazna- „Dvojí čtení“ věstonických plastik (Kehoe 1991; Svoboda čenou nadprsenku (Abramova 1962, tabl. 3–4; Jelínek 1977, 1986; 2007; 2011, 235–237) se mi nezdá příliš věrohodné. Jde 373) a nápadně se podobá venuši z Moravan nad Váhom – o to, že věstonická venuše (26), tyčinka (88) i korály (90–97) Podkovice (Zotz 1968; Jelínek 1990, 25). Hrubé řezby těhot- vyjadřují vedle ženského prvku též prvek samčí, a to kombi- ných žen z kostí mamutích tlap známe z Před mostí (14), ana- nací „protáhlého tvaru se dvěma oblými závěsky“, čili napří- logické formy ze vzdáleného Avdějeva (Jelínek 1977, 400; klad hlavy Věstonické Venuše s jejími prsy. Trny jsou však pří- Oliva 2007, obr. 5). liš malé a oproti prsům podružné, což neodpovídá plodnostní Pro Avdějevo a Kostěnki I jsou typické ploché kostěné důležitosti ani prestižnímu aspektu velikosti penisu. U prsaté nástroje se stylizovanou figurální hlavičkou. Na plastikách tyčinky byl rekonstruovaný horní konec patrně provrtán jako z Malty a Buretě na Sibiři bývá věnována větší pozornost odě - ouško závěsku (podobně jako u tzv. vidličky: Oliva 2014, 179), vu a účesu než tělesným znakům a obličeji, který na některých a hlavičky Venuší mají na temeni vždy několik neanatomic- hlavičkách zcela chybí (Abramova 1962, tabl. 44–47; Jelínek kých otvorů, jež nijak nepřipomínají vyústění močové trubice. 1977, 385, 393; 1990, 41–42). Chybí i jakékoli náznaky žaludu. Kdyby pravěký člověk chtěl Zvláštností Dolních Věstonic a Pavlova I jsou známé plas- vyjádřit mužský princip rovnocenně ženskému, opatřil by jej tiky z pálené hlíny. Tento v paleolitu unikátní materiál má tu podstatně výraznějšími znaky. Pokud bychom měli vršek Věs - výhodu, že jej lze i přidávat, nikoli jen nenávratně odebírat tonické Venuše považovat za bisexuální kvůli kombinaci něče- jako kámen a kost, a až do okamžiku vypálení opravovat a vy- ho svislého s něčím kulatým, musela by horní část těla každé lepšovat (Lázničková-Galetová 2009a, 56). Vzdor této kompa- dospělé ženy symbolizovat mužské pohlaví – a proti tomu by rativní výhodě nelze říci, že by keramické plastiky byly do- jistě protestovaly nejen feministky. Dvojí způsob zobrazování konalejší než ty z tvrdých materiálů, což nepochybně svědčí je však možno spatřovat v tom, že v našem pavlovienu prak- o schopnosti tvůrců překonat nesnáze diktované surovinou. ticky neexistuje zobrazení primárního (vulva) a sekundárního Ženské sošky z Dolních Věstonic prozrazují svérázný lokální (poprsí) pohlavního znaku na jedné plastice. Na venuši, ty - styl: nikdy není kupodivu zobrazeno pohlaví, stehna jsou od čince a korálech chybí vulva, na „vidličce“, plochém torzu hýždí a od břicha oddělena hlubokou rýhou, a od páteře, na - z mamutoviny a malém „tetovaném“ torzu (87, 86, 32) opět značené vertikální prohlubní, směřují šikmo dolů mocné tu- ňadra (ač tyčinka má dokonce na zádech reliéfně znázorněnu kové záhyby (26). Dolní končetiny vzájemně odděluje svislá část podprsenky: 88). Pro ženské plastiky z jiných lokalit rýha, jiné detaily chybí a jejich ukončení na zúženém dolním tento princip zdaleka neplatí a lze se na nich setkat i s po - konci se nedochovalo. Podobně jsou ztvárněny paže. Spodku divnými výtvory, z nichž některé by snad bylo možno považo- zad Věstonické Venuše se dotkla ruka asi desetiletého adoles- vat za bisexuální. To se týká plastiky hyždí s výčnělkem centa (Králík – Novotný – Oliva 2002). Její hlava má obráceně z Weinberghöhle u Mauern v Bavorsku (Feustel 1971, 37; kónický tvar, z anatomických detailů jsou šikmými zářezy Delporte 1993, 130). Kalcitovou venuši ze Sireuil v Dordogni znázorněny pouze oči. Ostatní motivy již s anatomií nesouvi- lze nasadit na šikmou hůlku, upomínající pak na falus v erek- sí: uprostřed obličeje probíhá svazek jemných svislých rýžek, ci (Delporte 1993, 59; Jelínek 1977, 387). V této souvislosti vzniklých nejspíše jedním tahem nerovného předmětu, a na rovněž uváděná hrotitá hlava Venuše z italského Savignana se temeni se nacházejí čtyři nehluboké vpichy. Dva a čtyři důlky však penisu zase příliš nepodobá (Jelínek 1977, 384). Bez - mají i jiné dvě ulomené hlavičky z téže lokality (obr. 28: 20;

41 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva

Klíma 1981a, obr. 42: 2; 1983, obr. 54), a hlavička z Pavlova ných výčnělků. Co se týče nožek s chodidlem (zde č. 74–76, je celá poseta drobným tečkováním (Svoboda 2011, obr, VII.33). 78), chodidlo svírá s holení vždy výrazně tupý úhel, takže lid- Z ojedinělých motivů na antropomorfních keramických plas- ská soška by na takových končetinách padala dozadu. Ne- tikách z Dolních Věstonic můžeme uvést zakřivené linie teček pochybně se tedy jedná o zlomky plastik zvířecích, kterým na trupu drobné sošky, znázorňující asi ozdoby nebo tetování stabilitu zajišťovaly čtyři končetiny, byť směřovaly, ostatně (32) a snad zpodobnění nějakého pásu na fragmentech plas- v sou ladu s anatomií, poněkud dopředu. tik z Pavlova (Svoboda 2011, obr. VII.3 a 5). Zce la ojedinělé Jako důkaz lovecké magie byl interpretován hluboký vpich torzo muže (34) ve společnosti několika ženských plastik v hlavičce některé z kočkovitých šelem (50), jež ovšem roz- nalezl K. Absolon ve střední části stanice. hodně nepatřily k nezbytně loveným druhům zvěře. J. Jelínek Daleko početnější než lidské plastiky z pálené hlíny jsou (1988, 209) soudí, že sošky zvířat byly záměrně ničeny, a to v Dolních Věstonicích I a v Pavlově I prosté, byť často velmi jak po výpalu, tak i před ním, protože některé (např. 39) jeví výstižné plastiky zvířat. Svou jednoduchou výrobou a pomíji- stopy nárazu ještě v plastickém stavu. Ještě atraktivnější hy- vostí byly asi rekvizitami obřadů, určených širšímu publiku. potézu na podporu lovecké magie předložila P. Vandiverová Jistě přitom nešlo jen o loveckou magii. Jistou roli zde bezpo- s O. Sofferovou (např. Vandiver et al. 1989): plastiky měly být chyby hrály různé totemické a šamanistické konotace (srov. úmyslně vypalovány ještě zcela nevysušené, aby při výpalu Clottes – Lewis-Williams 1996). Pravěký lovec mohl ovšem explodovaly, což umocňovalo magický efekt. K tomu lze po- zobra zovat i to, co na zvířatech prostě obdivoval – agresivní dotknout, že při našich experimentech, prováděných r. 1988 sílu šelem, mohutnost mamutů, přirozenou krásu koní, jelenů, v Milovicích za účasti absolventa keramické průmyslovky sobů, případně i ptáků. Vyhýbal se obvyklým banálním téma- a výtvarníka, znalého výroby drobné figurální keramiky, se tům, takže se nesetkáváme např. se zobrazením zajíců, v úlov- přes veškerou snahu většina sošek během výpalu rozpadla ku většinou nejčastějších. Stále oblíbené hledání rozdílů mezi (srov. též recenzi P. Nerudy in SPFFBU E 38, 1993, konzumovanou a zobrazovanou faunou je reliktem z doby 214–216). zdů razňování lovecké magie a nezdá se mi příliš smysluplné – Ať již se destrukční obřady konaly nebo ne, většina zvíře- vždyť ani v pozdějších epochách nebyly přednostně zobrazo- cích plastik a hlavně prostých modelovaných hrudek se na - vány krávy a prasata. Je možné, že zobrazení některého z este- cházela v okolí ohnišť, které Klíma (1983, 60–63; 75–78) ticky či jinak působivých druhů bránila případná tabuizace nazývá krby či pecemi. Dle J. Svobody (2011, 148–149) však (v pavlovienu prakticky chybí motivy koní a bovidů, velmi po- jde o geliflukční přetažení propálené hlíny přes polohu uhlí- pulární v pozdějším magdalénském umění). ků. Přímá a ohraničená superpozice uhlíků a do cihlova pro- B. Klíma (1979, 326) uvádí z Dolních Věstonic a Pavlova pálené spraše v těchto útvarech, např. u vchodu do chýše v Mi - převahu plastik medvědů, následuje lev, mamut, kůň se sovou, lovicích nebo v centrálním ohništi v Dolních Věstonicích vlk, nosorožec a liška. Určování druhu je ovšem velmi ošidné, I (s Venuší) mě však vede k názoru, že se jedná o následky pře- např. objekt 45 považoval K. Absolon za hlavu soba, záhy se hození řežavých uhlíků spraší, jež se poté vypálila. V okolí však začalo hovořit o hlavičce koně (Neustupný 1949, obr. 6), ohniště v chýši č. 2 z horní nebo nejvyšší části stanice u Dol - což této plastice už zůstalo; zde se však vracím k původní in- ních Věstonic se nacházelo přes dva tisíce keramických zlom- terpretaci. Zaměňovaná jsou zejména druhová určení kočko- ků (Klíma 1963). Jiné ohniště, obklopené 1300 kusy pálené vitých šelem a medvědů, jež se liší i u těch nejvýstižnějších hlíny, odkryl B. Klíma v 13. sídelním celku v Pavlově. plastik. Tak např. hlavičku č. 50 považovali K. Absolon Figurka rosomáka (25) z Absolonovy pozůstalosti z Před - (1934b, obr. 1), H. Kühn (1935, obr. 4) i L. Zotz (1951) nej - mostí (Klíma 1974b) překvapuje jak zobrazeným živočišným prve za medvěda, což sám nálezce později změnil na lvici druhem, tak tím, že ji K. Absolon proti svým zvyklostem (Absolon 1945, obr. 3). Ke zvláště zdařilým hlavičkám šelem nikdy nepropagoval ani nevyobrazil v odborné literatuře. s čárkovitě naznačenýma očima se nikdy nepodařilo najít Na podkladě nových zjištění amerických badatelů na ma- odpovídající trupy. Na druhé straně známe řadu ulomených teriálu z Pavlova a Dolních Věstonic se zdá, že užití keramiky nožek s chodidly, jaké se na úplnějších plastikách nikdy nevy- se neomezovalo jen na figurální plastiku (Adovasio et al. 1996; skytly (Valoch 1996, 140), takže se o nich uvažuje také jako 1997; 2005). Otisky jemných pletenin na plochých hrudkách o samostatných „náhradních dílech“ (Lázničková-Galetová pálené hlíny naznačují, že keramika snad sloužila i ke zpevně- 2009a, 56). Nožky jsou však nahoře vždy ukončeny lomem, ní nějakých textilních vaků. Ze speciálních témat zaslouží nikoli třeba trnem, který by se lépe zapichoval do trupu. zmínky analýza otisků prstů, která ukázala, že nejvíce otis- Mylný dojem nevelkých rozměrů plastik (Kuczyńska-Zonik ků na pavlovienské keramice patří dětem (Králík – Novotný 2014, 52) vychází asi z toho, že celistvě se dochovaly právě jen 2005). drobné modelace, zatímco ty větší se rozpadly a zbyly po nich Poslední důležitou skupinou pavlovienského umění, i když izolované hlavičky, nožky a množství amorfních hrudek. vzhledem k výrobní náročnosti málo početnou, jsou figurální Masivnější tělo bylo totiž uvnitř hůře vypálené než vyčnívají- řezby. Z technologického hlediska je lze rozdělit na siluety, cí části a navíc podléhalo většímu termickému pnutí. Jeho vycházející z lamely klu, a trojrozměrné skulptury. Do první původně hranaté zlomky se na sídlištní ploše časem zaoblily skupiny patří siluety lidí, mamuta a lva ve skoku z Pavlova a dochovaly v podobě hrudek beze stop modelace. Tímto způ- (Klíma 1957, obr. 18; 1964; 1989, obr. 2), a tzv. maska s čárko- sobem je možno vysvětlit jejich značný počet, který jinak ne - vitě naznačeným obličejem z Dolních Věstonic I (85; Klíma dává smysl, a rovněž výskyt nožek, hlaviček a různých nejas- 1963, 192 sq.). Na rozdíl od magdalénienských plastik je tu

42 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM podoba ženy zachycena vždy zepředu. Stejnou technikou jsou (ne nepodobné současnému sprejovému umění), kterou v Pavlově zhotoveny i figurální závěsky s velkým otvorem, ně- B. Klíma (1988) interpretuje jako mapu krajiny pod Pavlovský- kdy připomínající hlavičku sovy nebo kočkovité šelmy (Klíma mi vrchy s kopci a tokem řeky v bažinaté nivě (Valoch – 1957, obr. 17; Valoch – Lázničková-Galetová eds. 2009, obr. II.47). Lázničková-Galetová eds. 2009, obr. II.56; Svoboda 2011, Skupina trojrozměrných skulptur je zastoupena třemi typy obr. VIII.20). Polohu sídliště má naznačovat dvojitý kroužek. artefaktů: Pokud pozorujeme pouze dotyčný artefakt, zdá se naznačený 1. Dílčí ženské plastiky z mamutoviny z Dolních Věstonic I: výklad přijatelný. Celkové posouzení sémantiky gravettien- tzv. vidlička se znázorněnou pubickou rýhou (87), geo- ských rytin však jeho pravděpodobnost snižuje. Až na 1–2 metricky zdobená tyčinka (88) a korály s ňadry (90–97). výjimky se v nich nikdy neodráží žádné konkrétní téma: ne - Vidlička a korály jsou uzpůsobeny k zavěšení, což nelze známe žádné rytiny podob zvířat, lidí nebo třeba pohlavní či vyloučit ani u prsaté tyčinky, protože její horní část je do- lovecké symboliky. Ani interpretace dvou řad větších a men- plněná sádrou. Antropomorfní interpretace plochého vidli- ších obloučků na zlomku lopatky z Dolních Věstonic I (Klíma covitého předmětu (8) a podlouhlého válečku se dvěma 1981a, obr. 51: 5) a zvlněné linie na zlomku mamutoviny „hlavič kami“ z Před mostí (9) není zcela spolehlivá (Valoch zPavlova (Klíma 1994, obr. 32: 18) jako mamutích hřbetů se 1969a, tab. 5; 1975, tab. VI: 3). nejeví dostatečně jistou. Zmíněnou výjimkou je jedinečná b. Hrubé částečné řezby torz těhotných žen z mamutích meta- rytina ženské postavy z Předmostí, sestavená ze samostatných podií, nalézané během 1. etapy výzkumů v Předmostí (Ma - oválů, teček a linek (1). Představivost paleolitického umělce tiegka 1937; Valoch 1969a, 3; 1975, tab.V; Klíma 1990c, zde přesáhla běžné konvence a vytvořila geniální syntézu obr. 23–24; Valoch – Lázničková-Galetová eds. 2009, obr. abstraktních a konkrétních motivů. Podstatně méně zdařilou II.11). Intencionalita jejich utváření je mnohdy sporná, snahu o volné ztvárnění ženské postavy rytinou rozpoznal na takže do katalogu je zařazen jen ten nejpřesvědčivější jiném klu z Předmostí B. Klíma (1990c, zde obr. 2). Na obě exem plář (14). rytiny pohlíží J. A. Svoboda (2008, 218; 2011, 224) rovněž c. Třetí typ tvoří realističtější trojrozměrné plastiky, např. pro jako na mapy – na druhé rytině by prsy byly strategicky vý- gravettien typické „Venuše“. V pavlovienu však tento typ znamným zúžením a čtyřúhelník v klíně sídlištěm. Ještě nápa- plastik z tvrdých živočišných materiálů dosud téměř chybí. ditější je alternativní výklad prvé rytiny: triangulární hlava je Lze uvést jen naprosto unikátní mužskou marionetu stádem mamutů, pronikajícím do soutěsky mezi kopci (prsy), z hrobu na Francouzské ulici v Brně (136), slavnou hlavič- břicho a pánev s rýžkami je buď strategickým plánem lovu ku z Dolních Věstonic (84), hrubé hůlkovité torzo a snad nebo již vykreslením jeho průběhu. V interpretaci paleolitic- několik polotovarů z Pavlova (Klíma 1989, obr. 3; 1994, obr. kého umění není zřejmě nic nemožné. 34:17), a skvělou řezbu mamuta z Předmostí (7). Ten však Právě geometricky rozložená vize ženské postavy na ryti- potlačeným třetím rozměrem stojí na rozhraní mezi silue - ně z Předmostí inspirovala A. Pokorného (1973) k úvahám tami a plnými plastikami. To platí i pro ženské torzo o vlivu psychotropních látek. Mapa z Pavlova by se potom z Dolních Věstonic s mocně naznačeným pohlavím, na mohla jevit třeba jako pozměněná podoba mamuta: zřetelný němž K. Absolon (1949, 206) rozpoznával tzv. hottentot- je hřbet (připomínající ostatně siluetu Pálavy), oko, možná skou zástěrku, tj. uměle vytažené stydké pysky (86). i kly. Keramické lidské hlavičky z Pavlova s klobouky a čelen- Ve všech třech hlavních sídelních aglomeracích pavlovie- kami (Klíma 1989; Svoboda 2011, obr. VII.34–36) mohou při- nu se hojně objevuje geometrický dekor, aplikovaný na kos- pomínat i klobouky hub nebo falus. Halucinogenní účinky tech a hlavně na mamutovině, avšak jen velmi vzácně na pále- mohla tehdy mít konzumace některých druhů hub, např. mu - né hlíně nebo kameni. Na kamenných destičkách a závěscích chomůrky červené. Tato pozorování se dobře doplňují s ša - z Pavlova I, II a Dolních Věstonic I a II se vyskytují nanejvýš manistickými atributy u hrobu Brno 2 (Oliva 1996). jen krátké zářezy či chaotické rýhy (128–130; Klíma 1976, Analogie vlčího radiu z Dolních Věstonic I (125), často obr. XI: 152; 1981a, obr. 30: 3; 51: 1–2; 1994, obr. 34: 12). Na uváděného do souvislosti s počtářstvím, lze nalézt až v jiho- dochovaných organických suportech pozorujeme nejčastěji ruském Avdějevu (Gvozdover 1995, obr. 148–151). Jsou to vlčí krátké rovnoběžné rýžky, svislé nebo šikmé, několikanásobné metapodia s řadami zářezů a jejich napodobeniny z mamuto- krokvice, „rybí kostry“, obloučky (10, 113), vlnice (16), ovály viny; na jedné z nich je série rýžek rovněž přerušena dvojicí (113, 153) apod. Existenci motivů charakteristických pouze delších zářezů (Gvozdover 1995, obr. 151), jež se na několika pro určitou lokalitu (jak navrhoval Svoboda 1999b, obr. 73) dalších metapodiích nacházejí poblíž kloubu (o.c. obr. 149). nelze dokázat, protože každý z nich je unikátem. Tyto motivy Provrtané zuby ani schránky terciérních měkkýšů do sféry se vzájemně volně doplňují a seskupují do políček, z nichž umění samy o sobě nepatří. Zda se nějaké výtvarné aspekty žádné nezůstává nevyplněné, zcela podle principu „horror projevovaly v jejich kompozici, nemůžeme posoudit, protože vacui“. Zatímco celé ozdobné předměty, např. závěsky nebo se nikdy nedochovaly v původní sestavě. Jedinou výjimkou čelenky, jsou celkovým tvarem přísně symetrické, dekor je jsou dvojice vzájemně zkřížených liščích špičáků na kalcino- vždy výrazně asymetrický (Valoch – Lázničková-Galetová eds. vané mozkovně dítěte DV 4 (Klíma 1990a; Oliva 2014, 115). 2009, obr. II.66; Svoboda 2011, obr. III.16–19). Některé kom- Mezi ozdoby patří i některé artefakty z mamutoviny, na pozice jsou tak složité, že jsme v pokušení v nich spatřovat nichž je patrné určité estetické ztvárnění, např. soupravy určitý zobrazovací či dokonce informativní význam. To je pří- zdobe ných válečků a destiček z Dolních Věstonic I (98–108; pad extrémně komplexní rytiny na mamutím klu z Pavlova Absolon 1945a, obr. 6 a 14), zdvojených perliček z Předmostí

43 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva aPavlova (García Diez 2005a) nebo jemně vyřezaných krouž- GRAVETTIENSKÉ JESKYNNÍ UMĚNÍ ků (prstenů?) z Pavlova I (Klíma 1957, obr. 20). Na jiných předmětech s ozdobnou funkcí jsou výzdobné prvky vyspělej- Do gravettienu patří skvělé vícebarevné malby koní, vypl- ší, takže je můžeme hodnotit již v souvislosti s uměleckými něných skvrnami, z jeskyně Pech Merle, červení kozorožci projevy. Jsou to zejména již zmíněné zoomorfní terčíky s otvo- z Cougnaku, stylizované rytiny tučných žen z jeskyně u Cus - ry, lunicovité závěsky, ploché spony a tzv. čelenky z Pavlova, saku, rytiny z jeskyně Pair-non-Pair, otisky rukou z Garga - gynekomorfní závěsky z Dolních Věstonic I (87–88, 90–97), su, liniové kresby zvířat z Velké jeskyně v Arcy-sur-Cure spony a zdobené závěsky z Předmostí (10–11). a v Mayenne apod. (Lorblanchet 1997, 268; Baffier – Girard V gravettienském umění chybí mnohé z toho, co použité 2013). Na zvířecích postavách z této doby pozorujeme zbytně- podklady a techniky dovolovaly, např. realistické rytiny zvířat. ní trupu na úkor hlavy a nohou, obrysovou kresbu, ruce na Motivy rytin jsou až na výjimky abstraktní, i když leckdy vel - stěnách (které většinou nejsou otisknuté, nýbrž oprskané bar- mi složité a s výjimkou ženské postavy 1 vždy asymetrické. To vou) a prolínání podob zvířat a žen (Clottes 2008, 106–121). svědčí o přísné kanonizaci umělecké tvorby, do jejichž příčin Přechodné tvary mezi bizony a ženami v jeskyni Pech Merle a zásad nemohl nahlédnout každý. (Leroi-Gourhan 1975, obr. 374–377; Jelínek 1972, 298) vedly

Obr. 27. Pavlov I, rozmístění hlavních nálezů na podkladě plánku a údajů B. Klímy. Styl uměleckých předmětů je odlišný od sousedních Dolních Věstonic I. Všechny typické jevy se přitom vyskytují ve všech sektorech lokality, byť různě datovaných.

44 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

A. Leroi-Gourhana k paradoxnímu názoru o ženském význa- rickým ornamentem, který někdy naznačuje polohu pubic- mu obrazu bizona. Do této kultury patří asi část maleb v jes- kého trojúhelníku, nikoli však prsou (Jelínek 1977, 392; Del - kyni Cosquer u Marseille, do níž dnes vede jen podmořský porte 1993, 189). Bezhlavá plastika z ukrajinského Jelisejeviči vchod. Neobvyklou pozornost věnovanou vodnímu živlu tu (obr. 29) však ještě zachycuje ženu lepých tvarů. Složitý geo- dokládají vyobrazení tuleňů. V nově objevené jeskyni Cussac metrický dekor se objevuje na náramcích a na plastikách žen- se pod malbami objevují i skupiny lidských pozůstatků v med- ských pánví z Mezinu (Jelínek 1990, 31; Jakovleva 2013b, 98, vědích brlozích (Aujoulat et al. 2002; Clottes 2008, 72). Mi- 123, 198–205). Záhadné rytiny na klech pocházejí z Kyjeva – mořádně bohatou oblast skalních rytin, tentokrát pod ši rým Kirillovské ulice a Mežiriče. První má určité zoomorfní rysy nebem, se podařilo zdokumentovat v říčním údolí u Foz Côa (Jelínek 1990. obr. 38), ovšem k rozpoznání podob mamuta, v Portugalsku. Na tektonických zrcadlech místních žul a břid- jeřába a želvy (Jakovleva 2013b, 270, 243) je třeba ještě více lic bylo vyryto a vyťukáno 23 skupin rytin zvířat, vesměs pra- fantazie než k identifikaci mapy či mamuta na zmíněné ryti- turů (Zilhão ed. 1997; srov. Půta – Soukup 2015, obr. 6–7). ně z Pavlova. Rytina z Mežiriče snad představuje čtyři chýše, na sídlišti skutečně odkryté, a síťovitá rytina z lokality Jeli - ROZPAD FIGURÁLNÍHO UMĚNÍ sejeviči snad může souviset s vodním živlem (Jelínek 1990, 30, 33; Jakovleva 2013b, 69). Na mamutích kostech lze někdy Po odeznění vlastní gravettienské civilizace se dosavadní pozorovat geometrickou červenou malbu, mamutí lebka s čer- jednota estetických projevů rozpadá do nejméně dvou velkých veným dekorem stála u vchodu do jedné z chýší v Mežiriči oblastí, východoevropské a středomořské, jejímž výběžkem je (Jelínek 1990, 32). Kosti ze stěny obydlí v Mezinu byly pova- i jižní část střední Evropy. Realistické ženské sošky mizí a na žovány za bicí nástroje (Bibikov 1981). Ukrajině se místo nich objevují abstrahované plastiky, vyjad- Plošné červené obrazy zvířat (koní, mamutů, nosorožců) řující (stejně jako v západoevropském magdalénienu) jen urči- se překvapivě našly až v jeskyni Kapovaja a Ignatěvskaja na té části těla. Na rozdíl od gravettienských venuší nich jsou Urale (Ščelinskij – Širokov 1999), a podobná malba koně plastiky z Mezinu (obr. 28) taky masívnější a pokryté geomet- neznámého stáří též v jeskyni Cuçiulat v Rumunsku. Černé nákresy zvířat v jeskyni Coliboaia v SZ části země obsahují i hlavu nosorožce, takže jejich mladopleistocenní stáří je nezpochybnitelné. V Itálii a Španělsku se hojně setkáváme s rytými oblázky adestičkami, na nichž se tu a tam objeví i rytina zvířete, stejně jako na stěnách nehlubokých jeskyň. Repertoár zoomorfních rytin se rozšiřuje o nebývalá témata: v Paglicci je zobrazen had pojídající vejce z kachního hnízda

Obr. 28. Mezin, gynekomorfní idoly z mamutoviny (Bosinski 1990, podle I. G. Obr. 29. Venuše z Jelisejeviči (Abramova 1995). Šovkopljase).

45 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva

(obr. 30). Masovým výskytem předmětů mobilního umění je V epigravettienu a solutréenu se tedy zvýrazňují rozdíly mezi známa španělská lokalita El Parpalló (Pericot García 1942). lokalitami co do četnosti uměleckých projevů. Je ovšem otáz- Ryté a malované oblázky a kusy vápence s širokým repertoá- kou, zda to souvisí se zvláštní rituálně-agregační funkcí někte- rem geometrických značek a zvířecích podob tu přecházejí ze rých míst, nebo spíše s mírou lokálního společenského oceně- solutréenu do magdalénienu, jakoby změna kultury a tisícile- ní tvořivých schopnosti. Pokračuje např. malování na stěny tý odstup nebyly s to narušit kontinuitu lokální umělecké tvor- obtížně přístupné Cosquerovy jeskyně u Marseille, kde se by, resp. odstranit její důvod. Podobně je tomu s rytinami na v této době objevují i obrazy alek (Clottes – Courtin 1995, 127). skalách u Foz Côa v Portugalsku. Antropomorfní (?) a geo- metrickou kresbou jsou zdobené kameny z hrobů z abri Vil - MAGDALÉNIEN labruna u Verony (Broglio – Dalmeri edd. 2005, 160, 167). V jeskyni Paglicci na poloostrově Gargano je ve svislé pozici Drobné umění poslední velké paleolitické civilizace, magda- (!) nakreslený kůň stojící na všech čtyřech (Palma di Cesnola lénienu, je od předchozího období zcela odlišné. Převládají ry - 1988; Jelínek 1977, 345). tiny zvířat na kostech a kamenných destičkách, doplněné růz- Solutréen, který je se starším epigravettienem současný, nými značkami a ornamenty, ale vyskytuje se i plastika. byl rozšířen jen ve Francii a v severní polovině Iberského po - Fi gu rální motivy mohou být podány ve všech pohledech i v per- lo ostrova. Prostředkem symbolické komunikace v něm byly spektivě, jsou známy celé skupiny zvířat, žen (nikdy mužů), vel ké a dokonale opracované listovité hroty, z nichž mnohé symbo lické a dějové kompozice. Oproti gravettienu se nyní při- zastávaly spíše roli uměleckého předmětu než účinné zbraně. pouští daleko volnější kombinace materiálů, technik, forem Jejich funkce byla výhradně symbolická a společenská. Ve a mo tivů. Umělecká tvorba tím jakoby zlidověla. V souladu Volgu ve východní Francii se takových hrotů našel celý depot. s tím se objevují náročně zdobené užitkové předměty, což Ve Francii, kde se objevují nejdokonaleji opracované hroty, je bychom mohli nazvat zrodem uměleckého řemesla. V mag dalé - naopak méně mobilního umění. I když nechybějí ani podzem- nienu se v západní Evropě rozšířily parohové vrhače se zpět- ní nástěnné obrazy (hlavně v jihofrancouzském kraji Ardèche: ným háčkem, které dávaly oštěpům větší průraznost. Jakožto Chabot, Oullins, Tête du Lion, ve Španělsku např. Chufin, součást prestižní mužské výbavy bývaly překrásně zdobené zoo- Leroi-Gourhan 1975, obr. 719–722), chloubou této kultury jsou morfními řezbami, které vyčnívaly a často se ulamovaly (Jelínek vlysy na skalách pod širým nebem (Fourneau-du-Diable) a celé 1977, 338–339; Leroi-Gourhan 1965, obr. 196–206; Del porte „oltáře“ sestavené z bloků s hlubokými reliéfy růz ných zvířat 1990, 149–157). Nejkrásněji zdobené vrhače jsou známy z JZ (Roc-de-Sers, obr. 31; Leroi-Gourhan 1965, obr. 305–313). Francie (např. Laugerie Basse u Les Eyzies) a z Pyrenejí (Mas d’Azil, Tuc d’Adoubert). Z našeho území je prozatím nezná me. Jinou součást lovecké zbroje tvořily napřimovače oštěpů s otvory (166–172), díky krásné výzdobě dříve považované za čistě symbolické předměty (náčelnické nebo kouzelnické hole). Nechybějí názory, že jde o pomůcku pro splétání pro- vazů nebo součást padací pasti. To je však v rozporu s pečli- vou výzdobou holí, které jednoznačně svědčí o tom, že byly nošeny jako prestižní osobní výstroj (Jelínek 1977, 352; Leroi- Gourhan 1965, obr. 178–195; Delporte 1990, 157–159). Kromě Obr. 30. Unikátní scénická rytina na kosti z epigravettienské vrstvy jeskyně celých řad zvířat stejného druhu, zpravidla koní, se na nich Paglicci na poloostrově Gargano: had (vlevo) loupí vejce z hnízda se dvěma ptáky vzácně kombinují podoby hadů a snad i ryb (La Madeleine, (Palma di Cesnola 1996). Montgaudier, Marshack 1972, 209). Výzdoba parohových holí z jeskyně Pekárny je jak figurální (medvědi za sebou, 166), tak abstraktní (řada zubů 168, dle K. Absolona smyčec). Zdobené hole 166–168 mají otlučené vnější okraje části s otvorem, což asi souvisí se způsobem používání. Na nezdo- bených exemplářích, které samozřejmě převažují, nebyly tyto charakteristické stopy dosud sledovány. Většina rytin a reliéfů se ovšem dochovala na parozích a kostech, jejichž praktický účel buď kvůli zlomkovitému dochování neznáme, nebo žádný nebyl. Častými suporty rytin byla kolečka z kosti s cen- trálním otvorem (191, Jelínek 1977, 357, 442, 450; Leroi- Gourhan 1965, obr. 243–248; Delporte 1990, 110–113). Čistě symbolický, resp. «umělecký» význam lze přisoudit parohové holi z Abri Montastruc u Bruniquelu s nádhernou řezbou koně ve skoku (Jelínek 1977, 310; Leroi-Gourhan 1965, obr. 207). Takové řezby vskutku nemusely mít jiný smysl než Obr. 31. Solutréenský «oltář» z Roc de Sers jak byl rekonstruován v předválečném touhu po naplnění vlastní kreativity a umělecké ctižádosti. pavilonu Anthropos. Mezi ty mohlo patřit i překvapování novými motivy a nápady,

46 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM jako jsou vyobrazení scén (bizoni a koně v Pekárně : 161, ryby kontrastuje s elegantně načrtnutou linií sobí hlavy (ovšem ve vodě pod nohama losů na parohu z jeskyně Lorthet, s příliš ubíhajícími parohy) z rytiny na parůžku (174), která se Jelínek 1977, 456; Marshack 1972, 261), ležících zvířat (sobi druží k perfektně zvládnutým zoomorfním rytinám ze západ- z Abri Montastruc u Bruniquelu, Leroi-Gourhan 1965, obr. ní Evropy. Vysokou uměleckou i řemeslnou úroveň tam mají 468), zobrazení jen hlav (řehtající kůň z Mas d’Azil, Jelínek i abstraktně zdobené půlkulaté tyčinky z jeskyně Isturitz v Py- 1977, 311, sob z Pekárny (174), šrafované hlavy laní z kanta- renejích (Jelínek 1977, 449) i odjinud (Leroi-Gourhan 1975, berských jeskyň El Castillo a Altamira, Jelínek 1990, 56) nebo obr. 223–226). dokonce jen pozůstatků mrtvých zvířat (koňské lebky z Mas Umělecká tvorba v kameni je významově jistě stejně roz- d’Azil, Delporte 1990, 160). Zatímco zmíněnou rytinou z jes- různěná jako ta v kosti, parohu a klu, téměř tu však chybějí kyně Lorthet je nutno pootáčet, abychom scénu pochopili, suporty praktického účelu. V podzemní obrazárně La Mouthe řady zubrů a koní na žebrech z Pekárny jsou určeny pro jeden nad Les Eyzies si magdalénský malíř svítil lampou s rytinou pohled a proto jsou postavy zvířat prodloužené, resp. snížené, kozorožce na spodní straně (Jelínek 1977, 331) a některé aby se vešly na dlouhé úzké žebro. Tvar podkladu inspiroval ze sady oblázků s rytinami různých zvířat z jeskyně La i zobrazení některých nezvyklých gest, jako v případě reliéfu Colombière ve východní Francii sloužily jako retušéry (Leroi- „bizona, který se líže“ z La Madeleine, který má hlavu, pro Gourhan 1965, obr. 480–485; Jelínek 1977, 453). Takových pří- níž chybělo místo, obrácenou dovnitř suportu (Jelínek 1977, kladů však není mnoho, protože z měkčích kamenú, do nichž 291; Leroi-Gourhan 1965, obr. 201). Chybějící hlavy kozo - bylo možno rýt či tesat, nebyly vyráběny zbraně – a na těch se rožců z Enlène byly nahrazeny plochámi výčnělky, na něž se umělecká výzdoba u lovců soustřeďuje především. snad nasazovaly modelace z pomíjivého materiálu (Delporte Na některých lokalitách se po stovkách vyskytují kamen- 1990, obr. 206; Lázničková-Galetová 2009a, 54). Typickým né destičky s rytinami. Na černé břidlici dnes pozorujeme magdalénským šperkem byly i vyřezávané kontury zvířat, resp. celé změti zvířecích těl, avšak pravěký rytec viděl vždy jen vesměs jen hlav, hojné opět v pyrenejských jeskyních (Tuc svůj poslední výtvor, protože linie těch předchozích již sply- d’Adoubert, Arudy aj., Leroi-Gourhan 1965, obr. 237–242; nuly s barvou kamene. Realistické rytiny na břidlicových plo- Delporte 1990, 114–118). Jedna z takto ztvárněných koňských ténkách pocházejí i z Českého krasu – v Hostimi zobrazují hlav z Arudy (Jelínek 1977, 440) má dokonce naznačenu koně, v Děravé jeskyni kozorožce a nosorožce (Vencl 2007, jakousi uzdu, což by spolu s nálezem zhojené zlomeniny nohy obr. 52). V případě jedné rytiny na oblázku z Býčí skály (196) soba z Isturitz mohlo svědčit o přidržování (zraněných ?) zví- nevíme, zda jde o karikaturu obličeje (čtení ve svislé pozici) řat (Bahn 1980). Značně se rozšiřuje sortiment zobrazova- či nějakého ptáka na vejcích (ve vodorovné pozici). Tesání do ných tvorů – z Laugerie Basse pochází řezba mloka nebo ješ- kamene bylo pochopitelně mnohem vzácnější. Z mobilního těrky a rostliny (Jelínek 1977, 450), z jeskyně Les Trois Frères umění v kameni je nejkrásnější hlava pižmoně v kusu vápen- rytina kobylky (Jelínek 1977, 364), a takových příkladů by se ce z Laugerie Basse (Delporte 1990, 162). Nesmíme tu ovšem našlo mnohem více. Vodní a podzemní zvířata se vyskytují zapomenout na figurální reliéfy na skalních stěnách, které se v prapodivných kombinacích s izolovanými po hlavními orgá- vždy nacházejí pod širým nebem, nikdy v jeskyních. ny, kostrami a lidskými protomy, s nimiž tvoří jakési myto- Na rozdíl od všesměrně vyprofilovaných gravettienských gramy (Raymonden, Jelínek 1977, 458, La Madeleine aj.). Venuší se žena v magdalénienu zpodobňovala ve schemati- Podobně záhadný výjev z Abri Mège u Teyatu doplňují dva zovaném bočním pohledu, a to jak v řezbě, tak rytinou. Šest miniaturní rohatí démoni (Marshack 1972, 260; Jelínek 1977, z devíti ženských plastik z Wiłczyc u Sandoměře (obr. 32) 290, 370). Na půlkulaté tyčince z La Madeleine trčí před hla- bylo dokonce vyštípáno ze silexu (Fiedorczuk 2002; Valoch – vou medvěda s šipkou v týle naturalisticky ztvárněný penis Lázničková-Galetová eds. 2009, obr. III.6; Schild 2011, obr. 13). (Marshack 1972, 333; Jelínek 1977, 417;). V jeskyni Pekárně Trojrozměrné lidské plastiky jsou velmi vzácné. Jedna z nich, jsou značky, snad rovněž sexuálního významu, podány abstrakt- hubená bezprsá žena z Laugerie Basse, byla nejstarší obje - něji a doplňují podoby koní a jiné lovné zvěře na zvláš - venou paleolitickou soškou (Leroi-Gourhan 1975, tab. 53, tních plochých lžících, vyřezaných ze spodní čelisti koně obr. 349; White 2003, 54). Tehdy se jí dostalo nezaslouženého (162–163). Za velmi náročnou výrobou těchto podkladů přízviska „Nestydatá Venuše“, oproti známé antické Cudné poněkud zaostává umělecká kvalita rytin (obr. 17–18). Kom - Venuši. Antropomorfně vyřezaný kořen koňského zubu po - pozičně nejnápaditější jsou tři koňské hlavy, uspořádané tête- chází z pyrenejské jeskyně Mas d’Azil (Delporte 1993, 38). bêche, ovšem rytina dvou zvířat na rubu předmětu není zvlád- Figurace boční siluetou jsou daleko častější a někdy se nutá ani co do kompozice, ani co do výstižnosti. Jde-li vyskytují hromadně, a to jak v rytině na větším nerovném o an tilopu sajgu, chybí jí charakteristický klopený nos a esovi- kameni (např. blok z La Roche Lalinde, Jelínek 1977, 378; té rohy. Druhou figurální rytinu je pak vůbec těžké orientovat, Leroi-Gourhan 1975, tab. 56) nebo na břidlicových destičkách natož pak interpretovat. Většinou je považována za předek (např. Gönnersdorf na Rýně), tak v podobě plastiky či závě- zubra, avšak. J. Svoboda (2011, 171) v ní vidí pižmoně, který sku (gagatové závěsky z Petersfelsu v JZ Německu, Jelínek měl ale zcela odlišné rohy. Kůň na menší lžíci je rozpoznatel- 1977, 318; Bosinski 1982, tab. 54–55). Z území Moravy, resp. ný, ale vzor na rubu je nejasný, jakoby nezdařený a proto jen Moravského krasu, známe volné ženské plastiky jen dvě. nedokončený. Horní linie připomíná obraz zad nějakého zví- Na té z jeskyně Pekárny je zdůrazněn zadek (178), zatímco řete, s nímž snad souvisí tvar podobný parohu, a celek je dopl- tenký závěsek z Rytířské jeskyně zachycuje spíše ženský pře- něn dvěma „ženskými“ značkami. Těžkopádnost těchto rytin dek, avšak neobvykle povislý (202). Je zajímavé, že tyto výtvo-

47 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva ry prozatím chybí v bohatém magdalénienu z území Čech, vu Anthropos dostala se sbírkou K. J. Mašky (obr. 34; když v Durynsku, s nímž má český magdalénien mnoho spo- Lázničková-Galetová 2009b). Dva páry žen ve vzájemném kon- lečných rysů, se nachází jedno z nejvýznamnějších center taktu na destičce z Gönnersdorfu (Bosinski 1982, tab. 55; jejich výskytu. Na sídlišti Nebra ležely dvě ženské plastiky Svoboda 2011, obr. VII.16) by neměly uniknout pozornosti auto- v jamkách a třetí ve schránce z kamenných ploten (obr. 33; rek statí o dějinách lesbické lásky. Všímavost ženskému údělu Mania 1999). V Ölknitz spočívala soška v jamce pod ohniš- tam dokládá jedna z řady žen, jež má na zádech dítě (Bosinski těm, lemovaným kamennými bloky s rytinou koně (Feustel 1982, tab. 35: 3; Svoboda 2011, obr. VII.17). Na oblázku 1970). Před ohništěm se tyčily dvě stély, prvá s vyrytou vul- z Teufelsbrücke v Durynsku se tři postavičky drží za ru ce vou, druhá s vřetenovitým motivem, což souhlasí názorem (Feustel 1980). Vedle znázornění vztahů zvířat se tedy mohly A. Leroi-Gourhana o komplementaritě mužských a ženských zaznamenávat i vztahy lidí, a to i velmi narativně, jak svědčí tzv. symbolů. Dlouhý oblázek upravený do podoby falu ostatně milostné pronásledování na kosti z jeskyně Isturitz (Marshack hovoří jasnou řečí (Jelínek 1988, obr. 32 – zde mylně z Knie- 1972, 323; Leroi-Gourhan 1975, obr. 443). Řada dějů je znázor- grotte). U nás je nejbohatším nalezištěm antropomorfních ry- něna na destičkách z lokality La Marche – např. proces plození tin jeskyně Býčí skála, kde se schematizovaná zobrazení žen- počíná scénou kopulace a pokračuje postupným zvětšováním ského pohlaví ryla do plochých oblázků břidlice (193–195). břicha na rytině téhož jedince (Pales – Tassin de Saint Pereuse Doprovázejí je podlouhlé symboly, snad falického významu 1976, obr. 18). Na rytině z Laugerie Basse leží těhotná žena pod (193). Ten mohly mít i některé podlouhlé oblázky s naznače- sobem (Marshack 1972, 320). Za jímavou etnologickou paralelu ným žaludem (197 a 182–184 z Pekárny). Ženskou postavu k takové situaci zprostředkoval von Reitzenstein 1931, 350: arab- v dobově typické zkratce připomíná přirozený tvar geometric- ské ženy před slehnutím prolé zaly pod končetinami velblouda ky zdobeného oblázku (192). ve víře, že síla zvířete přejde na dítě. Magdalénské mobilní Pro mladší magdalénien je typické hromadění rytin žen- umění znalo realistické (obr. 35) i zkarikované portéty (Leroi- ských postaviček na jednom suportu, kde někdy tvoří chaotic- Gourhan 1975, obr. 446–450, tab. 59). Nejvýznačnější portétní ké skupiny, jindy celé řady. Gerhard Bosinski (2011a) je považu- galérii vydala jeskyně La Marche, kde se ovšem vyskytují je za doklady extatických tanců s erotickým pozadím, možná i různé erotické a žertovné momentky (obr. 35). v souvislosti s přechodem k dospělosti. Řady postaviček však Co se týče zobrazení člověka v nástěnném umění, je třeba vždy nevyjadřují taneční pohyb, ale spíše vypadají « jako ducho- rozlišovat reliéfy pod převisy a v mělkých jeskyních od vý- vé vlekouce se řadem », abychom citovali českého klasika. Jedna tvorů ukrytých v odlehlých jeskynních obrazárnách. Z těch z takových rytin z jeskyně Gourdan ve Francii se do sbírek ústa- prvých jsou známy i realistické, vysoce výtvarné reliéfy žen-

Obr. 32. Ženské siluety vyštípané z pazourku, Wiłczyce u Sandoměře (Fiedorczuk Obr. 33. Kamenná skříňka z Nebry skrývala ženskou figurku (Mania 1999). 2002).

48 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM ských těl (stojící torza v převisu Angles-sur-l’Anglin, Jelínek 1977, 372, ženy v ležérních horizontálních pózách v jeskyňce La Magdeleine-des-Albis, obr. 36). Ve skrytých jeskynních svatyních se lidské motivy objevují jen výjimečně a vždy jen v podobě nějakého jednoduchého ideogramu. Nejpečlivěji jsou lidské rysy znázorněny v případech, kdy jde o kombina- ci lidských a zvířecích těl. Je to např. známý „kouzelník“ z jeskyně Trois Frères se zvířecími tlapami a parohatou hla- vou, nebo podobný „zvěročlověk“ z Gabillou (Leroi-Gourhan 1975, tab. 58). Ve srovnání s fotografií (o.c. tab. 57) byl tzv. „kouzelník“ z jeskyně Tří bratří Breuilem překreslen vskutku Obr. 34. Rytina lidských postav na kůstce z Gourdanu, mladší magdalénien. Foto velmi sugestivně (srov. Jelínek 1977, 369), nesporně však tvoří K. Jursa. osamocenou dominantu nad stěnou s nepřehlednou změtí zvířecích těl. Neméně proslavené obrazy jiných dvou zvěrolidí z téže jeskyně jsou možná jen fantomy, tvořenými změtí linií různých zvířecích těl (Bégouën – Breuil 1958, obr. 54 a 61). Jedním z nich je tzv. maskovaný šaman s flétnou v tanečním kroku, který se obvykle vyobrazuje izolovaně (Jelínek 1977, 308). Linie jednotlivých figur byly nejlépe sledovatelné v okamžiku vlastní tvorby, šlo tedy spíše o proces zrodu než o jeho výsledek. Připojit obraz dalšího zvířete právě do těch míst, kde splynul s ostatními, mělo možná zvláštní význam a nemohl tak učinit každý. Z hlediska využívaných technik je nástěnné umění velmi rozmanité. Obrazy zvířat jsou provedeny rytinou, vyškrabává- ním, vyťukáváním, kresbou uhlem i plošnou několikabarevnou malbou. Často se respektují a doplňují přirozené tvary stěn, např. svisle zvlněné krápníkové náteky tvoří nohy zvířat (Je- línek 1977, 326) nebo splývající mamutí srst. Silueta ptáčka v baskické jeskyni Altxerri byla inspirovaná skalním výběžkem (Clottes – Lewis-Williams 1996, 56). Skalní tvar v El Castillo připomínající bizona byl pomalován jeho obrazem, bez ohledu na to, že bizon se takto ocitl v nepřirozené svislé pozici (Je- línek 1977, 327; Clottes – Lewis-Williams 1996, 87). Na skalním výběžku v jeskyni Rouffignac, připomínajícím spíše hlavu nosorožce, však byla vymalována hlava koně (Clottes – Lewis- Obr. 35. Důstojný portrét plešatého a žertovná rytinka vlasatého muže z La Williams 1996, 113). Laně vycházející z temna chodby v jesky- Marche (Sacchi 2003; Pales – Tassin de Saint Pereuse 1976). ni Las Covalanas ve Španělsku potvrzují, že umístění maleb nebylo ponecháno náhodě (o.c. 78). Svislá štěrbina ze španěl- ské jeskyně La Lloseta byla červenou skvrnou připodobněna k vulvě (Balbin Behrman et al. 2003, obr. 76). Rytiny někdy zasahují do jinak zbarvené vrstvy horniny, čímž se vytváří barevný efekt. Rytina soba z jeskyně Trois Frères je proškrábaná do světlejšího vápence (Leroi-Gourhan 1975, tab. 116). Tyto i jiné manýry nástěnného umění popisuje iJ. A.Svoboda (2011, 119–121). Určité výtvarné postupy obdi- vovali moderní malíři včetně Picassa: lze připomenout „poin- tilistického“ bizona z jeskyně Marsoulas v Pyrenejích (Leroi- Gourhan 1975, tab. 66; Jelínek 1977, 337) a barevnou šachovnici v Lascaux (Lommel 1972, obr. 8), kterou k malbě pratura přikreslil nějaký předchůdce Maleviče či Mondriana (nebo je takové srovnání liché jen proto, že se zde možná ukrý- val nějaký význam, a u abstrakních malířů ne?). Abstraktní motivy ostatně někdy přecházejí do figurálních, jak svědčí tzv. makaróny, kresby prstem na měkkém povlaku jeskynní stěny, které např. na stropě Altamiry vytvářejí hlavu pratura (Jelínek 1990, 55). Obrazy zvířat doplňují různé abstraktní značky Obr. 36. Skalní reliéf ženy z La Magdeleine-des-Albis (Sacchi 2003).

49 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva

(v tom měl Leroi-Gourhan jistě pravdu), ale ty mohou předsta- ho stupně šamanského transu, stejně jako různé geometrické vovat také signatury malíře nebo vést návštěvníka celou jesky- značky. Pocit nebezpečí a úzkosti v hlubinách jeskyní, miho- ní a tajuplně označovat různé prostory a jejich významy. tání svěla loučí na skalních výběžcích, šum vody a netopýřích V magdalénienu, poslední velké paleolitické kultuře, po- křídel, to vše přispívá k vyvolání extáze, provázející šamanis- kra čuje itendence soustřeďování umělecké tvorby do určitých tické rituály. Otázkou zůstává, proč těch obrazů bylo nutno lokalit a oblastí. Lokality jako La Madeleine a Laugerie Basse malovat tolik – aby bylo hodně zvěře ? To bychom byli nazpět v Dordogni nebo Mas d’Azil, Isturitz a La Vache v Pyrenejích u lovecké magie. Ve skutečnosti mohla platit všechna uvede- vynikají množstvím krásných řezeb v kosti a parohu, jiné jako ná vysvětlení paralelně, tu některé méně, jinde více (Svoboda Parpalló, La Marche, Limeuil a Gönnersdorf zase stovkami 2011, 31, 44). A hlavně nelze zapomínat na prostou radost kamenných destiček s rytinami zvířat i lidí. Je zajímavé, že ma- z tvoření, z realizace představ, ať už ve službách čehokoli, tře- muti z posledně jmenované lokality na Rýně mají nevýrazné či ba i zábavy a legrace. I o tom jsme dobře zpraveni z etnolo- zcela potlačené právě kly, které se jinde vždy zdůrazňovaly gických pramenů. Michel Lorblanchet (1997) a Denis Vialou („vzpomínkové zvíře“ ?), a že se tam vyskytují i rytiny tuleňů (1992) proto odmítají spekulovat o výchozích náboženských ze Severního moře, vzdáleného 500 km, odkud pochází i část doktrínách a raději studují způsob, jakým je pojednána ta kte- přinesených mušlí (Bosinski 2011b, 81, 86). Tam, kde je patrný rá konkrétní jeskyně. Využívání přírodních útvarů, odlesk jednotný výtvarný rukopis (jako právě v posledně jmenova- obrazů v kalužích, rozmisťování maleb v různě probíhajících ných případech), šlo nejspíše o záležitost nadaných jednotliv- chodbách a rozličně utvářených dómech nazývají dialogem ců a jejich žáků, kterou není nutné spojovat s nějakým vypja- tvůrce s jeskyní. Michel Dauvois k tomu připojuje i zvukové tým ceremonialismem. vlastnosti jeskynních prostor – mnohé malované sály vynikají Jinak je tomu v případě jeskynních obrazáren. Jistě že ozvěnou, jinde je slyšet vodopád nebo je možno rozezvučet i tam mohly některé malby vznikat bez rituálních a nábožen- krápníky (Dauvois – Boutillon 1994; Lorblanchet 1997, 207). ských souvislostí, ale většinou šlo o umění funkční, dalo by se Američtí neofunkcionalisté (Pfeiffer 1982; Conkey 1980) zase říci liturgické. Z jakých transcendentálních představ však zdůrazňují nezastupitelnou roli umění a podzemních svatyň vyvěralo? Na tuto otázku existuje řada dílčích odpovědí, které jako prostředku sociální adaptace. Přehled názorů a novinek se ale vzájemně nevylučují. Naznačené šípy v tělech koní a bi- k problematice výkladu jeskynního umění podávají českému zonů nasvědčují lovecké magii, jíž ale odporuje odlišná sklad- čtenáři práce J. A. Svobody (1986; 2002; 2011). ba zobrazené a lovené zvěře. Někdy převládají zvířata, která Konkrétních dokladů využívání zdobených jeskynních jsou sice malebná, dominantní a proto snad ritualizovaná, ale prostor je ovšem jako šafránu. Stopy lidí, interpretované jako v dané oblasti se vyskytovala jen vzácně nebo vůbec. To jsou doklady iniciace adolescentů obou pohlaví, patří ve skuteč- např. mamuti v jeskyni Rouffignac v JZ Francii (Plassard nosti malým dětem, které tu někdy pro zábavu chodily na 1999) nebo v jeskyni Pindal na krasovém poloostrově patách (Tuc d’Adoubert, Montespan, Fontanet), nebo se zhlí- u Biskajského zálivu. Některé vymalované druhy mohly před- žely v louži vody (Pech Merle). Stopy celé rodiny v chodbě stavovat totemová zvířata, ale proč je vždy přítomno tolik zví- René Clastres v Niaux (Leroi-Gourhan 1975, obr. 778) pochá- řat jiných? A proč jsou v obrazech právě těch dominantních zejí asi z neolitu, stejně jako vpichy prstů v tělech zvířat z jes- jedinců (tj. „totemů“) naznačeny vbodnuté šípy ? Po vysvět- kyně Montespan (o.c., 653–655; Jelínek 1977, 330; Clottes – leních v duchu totemismu a lovecké magie, které propagovali Lewis-Williams 1996, 96–99; Lorblanchet 1997, 123). Ty se hlavně Salomon Reinach a abbé Henri Breuil (1952), vystou- dřívě pokládaly za stopy úderů oštěpem a tudíž za přímý pili A. Laming-Emperairová (1962) a A. Leroi-Gourhan (1965; doklad lovecké magie, vykonávané na obtížně přístupném 1975) se strukturalistickou teorií sexuální komplementarity, místě v hloubi jeskyně za vodním sifonem. I skutečnost, že kdy se každému zvířeti i značce přisuzuje mužské či ženské některé zdobené sály se nacházejí až 2 km od vchodu, tedy pohlaví a každý panel (i výzdoba celé jeskyně) se strukturuje připouští různá vysvětlení. podle centrálních a okrajových témat. Centrální témata před- S jedinečným jeskynním uměním se žel setkáváme jen na stavoval kůň, bizon, pratur a mamut, přičemž bizon (býk !) by Iberském poloostrově a ve Francii. Všechny jeho možné proje- podle Leroi-Gourhana ztělesňoval ženské (!) pohlaví – v jes- vy na východ od Rýna jsou pochybné. Nově byly objeveny kyni Pech Merle se totiž zkratkovité náčrtky bizonů přelévají paleolitické kresby v jeskyni Creswell Crags v Anglii (Pettitt et do ženské podoby (Leroi-Gourhan 1975, obr. 374–377). Jiným al. eds. 2007). Kresba připomínající paleolitickou stylizaci kamenem úrazu bylo nedbání kvantitativních a kvalitativních kozorožce z jeskyně Býčí skály je snad až středověká, vedle ní parametrů – např. jeden malý bizon na pomalované stěně by se však nachází nápadný geometrický vzor z krátkých černých měl význam rovnocený několika velkým obrazům koní. Pod čar (Oliva 1995, 36; 2005, 100), datovaná do pozdní doby vlivem J. Clottesa se dnes rozšířila šamanistická interpretace, kamenné (Svoboda 2007b). Je to prozatím jediná pravěká jes- která má nepochybně hodně do sebe: jeskyně je lůnem země kynní kresba na našem území. Moravě. S koncem magdalénie- a její stěny jsou jen jakousi ozvučnicí mezi námi a paralelním nu ovšem jeskynní umění náhle mizí i v západní Evropě. světem duchů. Přikládáním rukou lze duchy kontaktovat a do- kreslováním zviřecích podob na přirozené zoomorfní tvary SOUMRAK PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ jeskyn ních stěn oživovat přítomné duše zvířat (Clottes – Lewis-Williams 1996, 81n.; 2001; Lewis-Williams 2007). Obra- Úpadek uměleckých projevů v pozdním paleolitu nazna- zy podivných theriomorfních bytostí jsou výsledky pokročilé- čuje, že všechny jeho předpokládané náboženské a sociální

50 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Obr. 37. Mohutnou tunelovitou jeskyní Mas d’Azil v Pyrenejích protéká řeka a prochází silnice. Jeskyně dala název nejvýznamnější pozdněpaleolitické kultuře v západní Evropě (foto K. Absolon). funkce byly jen alternativní. Ve způsobu života se snad kromě zvýšení mobility loveckých skupin mnoho nezměnilo, takže potřeby lovecké magie, šamanismu a agregačních společen- ských center zůstaly v podstatě stejné. Nástěnné malby a ryti- ny přetrvávají jen v některých italských jeskyních, kde se obje- vují spolu s geometrickými i figurálními rytinami (vzácně i malbami) na kamenech. Podstatně méně se jako podkladu využívá kostí. Nejvýraznější z těchto lokalit nástěnného i mo - bilního umění leží až na Sicílii (Addaura, Niscemi a jeskyně Levanzo na blízkých Egadských ostrovech). Skupina lidí a zvířat na stěně jeskyně Addaura zřejmě vypráví nějaký kon- krétní děj – lov či rituál (Jelínek 1972, 492; 1990, 62). Na pev- nině se nachází např. abri Romito v Kalábrii s rytinou bizona, abri Tagliente u Verony a jeskyně Polesini u Říma s figurální- mi i geometrickými rytinami s možným početním významem. Pod rytinou bizona v abri Romito byla pohřbena matka se zakrslým dítětem a pod převisem Tagliente spočíval kámen s vyobrazením lva na hrobě mladého hocha (Mussi 2001, 365, 369). Zvířata na rytinách nesou četné stopy imaginárních zá- sahů v podobě šipek a ran a podporují tak myšlenku lovecké magie. Rytina vlka na oblázku z jeskyně Polesini u Říma má stopy po úderech (Jelínek 1990, 60–61). Podobné výtvory drobného umění se hojně nacházejí i ve Španělsku, v Portugalsku pokračuje rytí a vyťukávání zvíře- cích obrysů na skály v údolí řeky Côa. Ve Francii se v obří tunelovité jeskyni Mas d’Azil (obr. 37) nachází velké množství drobných oblázků s červenými, hnědými a černými značkami záhadného významu (obr. 38), které některým badatelům při- pomínají symbolické písmo (Couraud 1985; Jelínek 1990, 62). Další důležitou lokalitou je abri Rochedane v dep. Doubs ve východní Francii. Z vrstvy konečného mladého paleolitu, poz- dního paleolitu (azilienu) i z počátku holocénu pochází cel- Obr. 38. Oblázky s barevnými vzory z Mas d’Azil (podle E. Pietta; Obermaier kem 199 rytých a malovaných valounů (Thevenin 1982). Zví - 1912).

51 IV. O SYMBOLISMU A JINÝCH STRÁNKÁCH PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martin Oliva

řata jsou zobrazována jen zcela ojediněle, známá je např. ry - zřejmé, že tyto unikátní plastiky vyvěraly z jiných nábožen- tina koně na kosti z Pont d’Ambon a pratura z La Borie del ských představ než vyznávali nejstarší zemědělci, kteří žili Rey (obr. 39). Bohaté pozdně paleolitické osídlení severoev- v okolí. Je zajímavé, že lepenskovirská kultura je nyní známa ropské roviny je z hlediska uměleckých projevů téměř sterilní. z desítek lokalit podél Dunaje v Srbsku a Rumunsku, ale plas- Řezba ryby ze sobího parohu. pochází z Meiendorfu u Ham- tiky hlav se vyskytují jen zde, v soutěsce Železných vrat napro- burku, v Poggenwisch se našla hůlka s rytou dekorací (Jelínek ti osamocené skále, rovněž připomínající nějakou nestvůrnou 1972, 448; Kozłowski 1992, 171). O jiném způsobu symbolické hlavu. Do počátku mezolitu je radiokarbonově datován dřevě- komunikace tu svědčí daleké šíření atraktivních kamenných ný antropomorfní idol z Šigirského rašeliniště na Uralu, vyso- surovin, např. silicitu typu „čokoláda“ ze středního Polska ký původně přes 5 metrů (Svoboda 2011, obr. IV.27). (Schild 1976). Od mezolitu se ve východním Španělsku rozvíjí i známé „levantské“ skalní umění (Beltrán 1982; Jelínek 1972, 488–491). MEZOLIT Lovecké a bojové scény s lukostřelci vynikají neobyčejnou dynamikou (rokle Gasulla, Valltorta, Morella la Vella). Umělecké projevy mezolitu jsou velmi chudé a všechny V odlehlých suchých „skalních městech“ nechybějí scény akti- je shrnul T. Płonka (2003) v důkladně ilustrované knize. vit hospodářských (vybírání medu divokých včel na vysoké Doklady z našeho území bychom tam však žel hledali marně. skále v Cueva de la Araňa) a ceremoniálních, např. v Cogulu Hlavně kolem Baltu se poměrně početně vyskytují ozdoby tanec žen u malého muže s povislým penisem (zatímco pro v podobě zdobených jantarových závěsků nebo jen provrta- aktéry loveckých a bojových scén bývá typická erekce). Podle ných zubů a ulit. V severní i jižní Evropě se na předmětech F. von Reitzensteina (1931, 356) jde o ceremoniální přechod praktického účelu (parohové hole, dřevěná pádla) objevuje k dospělosti chlapce, který byl dotud v péči žen. geometrická výzdoba v podobě klikatek, žebříčků, křivých linií, trojúhelníčků apod., přecházející někdy do podoby NEJSTARŠÍ UMĚNÍ V MOZAICE KULTUR A V TOKU ČASU jakýchsi hadů, ryb a vzácně i lidských postaviček (Płonka 2003, obr. 1–81). Ze severu Evropy jsou známy dovedné řezby Paleolitické umění je obecně pokládáno za funkční – tím, zvířecích postav z jantaru (Jelínek 1990, 63), a z Pobaltí i si- že sloužilo různým náboženským ceremoniím a společenským luety zvířat, vyštípané z pazourku. Jejich datování do mezolitu akcím a že přenášelo symbolické informace, upevňovalo i so- je ovšem leckdy sporné, mohly přetrvávat i později. Z pohře- ciální adaptaci na dané přírodní a demografické poměry. Nelze biště na Jelením ostrově v Karélii pocházejí skvělé dřevořezby vyloučit, že ve společnosti, jež si výkonů pravěkých umělců losích hlav a lidských postav (Gurina 1956; Płonka 2003, obr. vážila a snažila se je napodobovat, mohli někteří zruční jedin- 271–272), jejichž znázornění jsou mnohem vzácnější. ci záměrně okouzlovat své okolí vytvářením líbivých artefaktů V Riparo Gaban v Itálii se našel realistický reliéf ženské posta- a vytvářet tak předpoklady vzniku dobového kýče (tento ter- vy v parohu, v Geldropu v Nizozemsku rytina ženy s minizás- mín je však z úvah o pravěkém umění vylučován a těžko těrkou na oblázku a ve Volkeraku v téže zemi dřevěná antro- bychom hledali jeho konkrétní doklady). Vedle kultur, regionů pomorfní plastika (Płonka 2003, obr. 270, 273). Kamenné a lokalit s bohatými uměleckými projevy však existují jiné (ve lidské hlavy s výraznými rybími rysy tvořily součást některých světovém měřítku mnohem početnější), kde se téměř žádná obydlí v Lepenském Viru v Srbsku (Srejović 1969). Bývají výtvarná činnost neprovozovala, alespoň ne v trvanlivém mate- doplněny vlnami a představovaly asi nějaká vodní božstva. Je riálu. Přírodní i sociálně-ekonomické podmínky různých „umě-

Obr. 39. Šrafovaná rytina tura z La Borie del Rey, pozdní paleolit (Barbaza Obr. 40. Rytina koně na oblázku z jeskyně Hayonim v Izraeli je ve svém makro- 1999). regionu zcela ojedinělá (Belfer Cohen – Bar Yosef 1981).

52 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM notvorných“ kultur se přitom vzájemně lišily více, než oblasti sem se výkony těchto paleolitických tvůrců setkávaly u běžné či lokality jedné a téže kultury, z nichž některé umění poskytu- populace. Právě nedostatek prostředků komunikace v nej- jí a jiné ne. Z toho vyplývá, že vedle náboženské a společenské starším období lidských dějin dovoluje tuto osamocenost objednávky hrály přinejmenším stejně významnou úlohu fak- a svým způsobem i marnost předčasné individuální tvořivos- tory subjektivní, resp. čistě „kulturní“ – individuální schopnost ti identifikovat – dnes je totiž možno sdělovat (byť nikoli tvořit a kolektivní schopnost tvorbu ocenit a začlenit do hod- hned uplatnit) nejen takové geniální myšlenky, ale i kdejakou notového žebříčku. Kultura zkrátka není jen mimotělním pro- hloupost. středkem adaptace, jak hlásala procesuální archeologie a re- Tehdy stejně jako dnes mnohé tvůrčí jiskry vyhasly, zatím- dukcionistický směr americké kulturní antropologie. co jiné stály u zrodu dlouhodobých výtvarných tradic. Tento K izolovanosti tehdy jistě přispívaly i nedostatečné pro- neméně anomální jev varuje před příliš úzkým vymezováním středky komunikace – dnes se každý nápad může v jediném archeologických kultur, definovaných hlavně na podkladě roz- dni rozšířit po celé zeměkouli, tehdy jen v bezprostředním dílů ve štípané industrii. Viděli jsme, že velmi podobné, a při- okolí svého vzniku. Jistě, napodobit něčí dovednost trvalo tom dosti specifické estetické projevy přecházejí na určitých vždy o něco déle než se o ní pouze dozvědět. I tak je ale lokalitách z jedné kultury do druhé po dobu stovek, ba tisíců zvláštní naprostá osamocenost některých velmi vyspělých let (ryté kameny v Rochedane, Parpalló a na řadě italských výtvorů – přestože předpokládaly delší vývoj a průpravu, zůs- lokalit, skalní rytiny ve Foz Côa, levantské umění ve Španěl- taly zcela samy nejen v dané kulturní skupině, ale i ve svém sku). A to jsme se nezmínili o tisícileté kontinuitě skalních nejbližším okolí. Rytina koně na vápencové destičce z jesky- maleb na Sahaře a v Austrálii, kde lze od pleistocénu až do ně Hayonim v Izraeli (obr. 40) je prakticky jedinou rytinou dneška sledovat souvislou tradici ideje „duhového hada“, zvířete v mobilním umění aurignacienu a současně jediným opřenou ovšem o kontinuitu určité náboženské představy. výtvarným projevem v jeho předovýchodní oikumeně (Belfer- Historie nejstaršího umění je důkazem, že lidský duch bloudí Cohen – Bar-Yosef 1981). I když musíme vzít v úvahu nedocho- vesměs jinými cestami, než těmi, které mu vytýčila příroda a jí vanost mnoha artefaktů, je až zarážející, s jak malým ohla- předurčená technologie obživy.

Obr. 41. Pohřešované umělecké předměty moravského paleolitu: 1 rytina na břidlici, Předmostí, šířka 182 mm, 2 rytiny v mamutovině, Předmostí (dle Breuil 1924, fig. 10: 6–45 mm, 8–57 mm, 9–60 mm, 10–105 mm), 3 malovaná mamutí lopatka, Předmostí, 18×105 mm (Breuil 1924), 4 karikatura lidské tváře ? (Absolon 1937b; 1949), 5 hlavička kopytníka (Neustupný 1949), 6 hlavička medvěda, délka 27 mm (Absolon 1925), 7 rytina na parůžku, Pekárna nebo Dolní Věstonice (Absolon 1936; Neustupný 1949).

53 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLITHIC ART Martin Oliva IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLITHIC ART

This concluding chapter is not supposed to be an interpretation of the individual objects or an outline of all possible views of the meaning of Palaeolithic art; rather I will venture at presenting a handful of unsystematic reflections on the topics that captivated me, and pass other over in silence because I have nothing to say to them. In so doing I will not confine to evidence from Moravia only, and for the sake of understanding linkages I will also briefly discuss cave paintings and engravings.

WHY SHOULD WE TALK ON ART?

For the first stages of the evolution of humankind, the application of the term “art” is acceptable with only with some reservation. During the Palaeolithic, man and his capacity to think were still developing. Clearly, at the initial stages of de - velopment, he was not capable of creating things that, if they were produced by modern people, we would be ready to con- sider art. With this in mind, archaeologists approach as something of pre-art all expressions of the predecessors of the present-day form of people (H. sapiens) that went beyond fulfilling the practical needs of everyday life, i.e. those of a non- utilitarian nature. In addition to studying how the shape of natural materials was modified we also look at their selection, even if left unaltered, and their composition and/or recomposition. All of this brings the fledgling “art” closer to the broader understanding of artistic creativity of recent decades. Naturally, we are unaware of all the related behavioural aspects that might lead us even closer to contemporary art (as we shall see, Palaeolithic painting, for example, was essentially “action” painting). The non-utilitarian aspects found expression in artefacts of a practical nature as well. Just as the process of anthropo- genesis amalgamated the genetically inherited properties with an expedited development of the brain and therefore independent thinking, the functional properties of tools were married with stylistic dimensions. Almost two million years ago people classified as Homo ergaster knapped stones to shape them into spheroids (Fig. 19), the purpose of which eludes explanation (Willoughby 1985). The largest flaked spheroids from North Africa were up to 30 cm in diameter and weighed 10 kg, so obviously they could not have been thrown far. In addition to the spheroids, more than 1.5 million years ago in Africa we find symmetrical bifaces reminiscent of the outline of a human hand. Their workmanship was gradually perfected to such an extent that it interfered with their practical function (the edge around its perimeter also cut the hand, the thin cross-section made them prone to breaking). In the Middle Palaeolithic, flaked tools were often made from special raw materials, such as pure crystal, citrines (Kůlna cave) or multi-coloured radiolarian rock and jaspers (Fontmaure in SW France, Lorblanchet 1999, 84–87; Karolín: Fig. 20). Man placed these extraordinary objects, whether made or collected, into special configurations (probably related to an important action) or assemblages. Human remains of H. heidelbergensis, deposited 300 thousand years ago into a crevice of Sima de los Huesos in Spain, were accompanied by a single biface of coloured quartzite. In Africa and the Near East perfect flaked tools formed complete pavements (Fig. 21). The artesian spring of El Guettar (Tunisia) M. Gruet (1952) revealed layers of stones, bones and carefully worked stone balls 150 cm in diameter and 75 cm high, dating back to the Middle Palaeolithic. The most perfect spheroid was laid at the top. In addition to phenomena perceived by the eye there were some perceivable to the ear – e.g. regular rhythms. This could be generated by a particular activity, either with a practical purpose (the flaking of tools), or without it (perhaps the origins of music might be found here). Rhythm can also be expressed graphically; regular notches in bones and stones are thus the first non-utilitarian expressions, separated from the production of tools. The most remarkable example of a series of regular notches was found in the settlement of Heidelberg man near Bilzingsleben in Thuringia and is about 370 thousand years old. However, a fan-like pattern and two rectangles with filled-in fields (Fig. 22) reaches beyond the feeling of rhythm and is more of an expression of some abstracted notion, just like the “non-practical” properties of the spheroids, disks and bifaces (while these types of implements are absent from Bilzingsleben, the number of various, often apparently useless, modifications imposed on a small piece of flint is striking: Mania 1990, 118–128). While some of the shapes could have been reproduced in imitation of nature (fan-like pattern, waves, roundness or symmetry in general), this could hardly apply to the others (rectan- gles, a zigzag line on a bone from the Bačo Kiro cave in Bulgaria, an arch on a cortex of flint from Kuneitra in Israel). A bone with regular notches was placed in the burial of a Neanderthal man in La Ferrassie (Fig. 23). Alongside actively expressing shapes and feelings there was a developing perception of the image of physical natural mate- rials including man (as opposed to animals, recognizing actual, existing things and beings but not their still images). Even the

54 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM very first people are thought to have been able to see the image of man or an animal in certain stones and these quirks of nature were intentionally collected and/or modified.

THE QUESTIONS OF SYMBOLISM AND THE BIRTH OF FIGURATIVE ART

For the time being it seems that no sooner than roughly 35 thousand years ago anatomically modern humans managed to use their own creative power to imitate the appearance of concrete living creatures, thus forming an artificial depiction of reali- ty. Language communication was enhanced by communication through image that expresses human identity and transmits it farther as a symbol in both temporal and spatial sense. To link this achievement with the genesis of modern people is decep- tive, since they attained it after more than a hundred thousand years of their development. In Africa, where none other human species than Homo sapiens occurred since the end of the Middle Pleistocene, figurative art emerged perhaps even later than in Europe. It was similar in the Near East, where, by contrast, humans lived next to Neanderthals for tens of thousands years. The European primacy can possibly be linked with the rapid expansion of modern humans over vast areas inhabited by Neanderthals, who vanished rather soon. The process of expansion, adaptation, and competition was likely to call for rein- forcement of the symbolic language of communication, accentuation the identity, and strengthening of local traditions. This is just a theoretical premise, however, and it is more difficult to corroborate it by concrete finds. The concept of symbolic com- munication was unknown in the pre-war European (at least continental) archaeology and it only found its way into it from American cultural anthropology several decades ago. The decisive turning point in the dissemination of symbolic communi- cation is considered to be the advent of anatomically modern humans at the threshold of the Upper Palaeolithic, by and large irrespective of the impossibility to establish any more symbolic behaviour in the Middle Palaeolithic humans as against the contemporaneous Neanderthals. Since the expression has been overworked with some lack of substance, it would be worth- while to peruse it critically. To make something function as a symbol requires that at least those people, who are supposed to understand its meaning, come to an agreement about this meaning, and this takes a certain amount of time. According to some opinions, Neanderthals, manufacturers of splendid tools, supposedly distinguished themselves by an inadequate plan- ning depth, as evidenced by ill-conceived lithic raw material management (poor spatial articulation of the process between their extraction and consumption) and throwaway (expedient) use of tools (Binford 1979). More often than not they just lived for today and long-range creation of symbolic meanings was alien to their nature. This is why backers of Neanderthals very much appreciate every indication of non-utilitarian modifications on products of nature and artefacts, because these allow speaking about symbolic meanings. Without doubt even animals have their symbolic “tongue”, because they use a whole range of meaningful gestures and sounds instead of actions. If a common dog or cat fancier understands only a dozen of them, animals of the same species can distinguish perhaps hundreds of meanings. By its voice and pose an animal can express not only its current intentions, mood, and various interests, but also information regarding sources of food, imminent danger, or its social standing within a group. It is an agreed message to those members of the herd, which cannot see or smell the sources or threats thus far; hence undoubtedly a symbolic communication. We could say these are always transient manifestations and not symbolic artefacts. But what else could be e.g. the long little passages of Bower birds (Fig. 25) built of leaves and little twigs that serve for courtship; in front of the passages these North-Australian birds hoard up to 12 kg of various curiosities, e.g. shells, little coloured stones etc., and they even tint these objects blue using chewed berries? (Veselovský 2000, 220–221). If such behaviour in animals is a matter of instinct just as their wedding dances, chirping, and building of shapely nests, why the same does not apply to the added non-utilitarian attributes of human products and other manifestations? If we automatically consider them to be social expressions, i.e. arisen historically only because they are human we have to imply that at some moment in the process of anthropogenesis nature terminated the effectiveness of certain instincts to replace them with conscious acting. But when did this happen, to what instincts, and why just those? If the dancing passage of Bower bird with numerous imports does not mean a symbolic manifestation, why should this be several more or less regular scratches on a bone or some chaotic grooves or ochre blotches on a cave side? Dancing passage undoubtedly had informational potential, and quite distinct too, while this can hardly be taken for sure in the case of grooves and blotches. As regards labour intensity and skill, functionally redundant attributes of stone tools tower above them, even at the pre-Neanderthal period mentioned in the introduction to this chapter. We can speak about the really symbolic function of artefacts only when someone conveys some alternative information through them. From this point of view examples bearing symbolic meaning are established geometric marks known mainly from the Magdalenian, especially when they (perhaps explanatorily) accompany pictures of animals. The symbolic substance of figurative depictions themselves – much as they stand at the top of primeval art and imagination – can be discussed. Artificially created picture can surely be regarded as a kind of symbol of a living creature or a thing, but from time immemorial people saw their images reflected on water surface, and with no doubt they recognized them, as even some animals react at their moving image seen in a mirror. The moment when humans proceeded from watching their images to creating them can thus hardly be seen as a decisive step in symbolic com- munication. Moreover, as against reflected image such picture would be infinitely more schematic and difficult to discern. Consequently, is the picture itself a bearer of the symbolic meaning, or is it some agreed meaning that reaches beyond repre-

55 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLIHTIC ART Martin Oliva sentation of a concrete individual? Apparently it is the second that holds, and in conformity with this the first anthropomor- phic images do not depict any concrete human; rather, they consist of several common features abstracted from human anato- my (cf. the anthropomorphic creations from Berekhat Ram or Oldisleben: Fig. 24). In the Aurignacian in the sphere of the so-called Aquitanian art appeared human sexual symbols (Delluc – Delluc 1991), a somewhat monstrous combination of hyper- trophic sexual attributes on a headless sculpture from Hohle Fels (Fig. 26); other figures are extremely stylized or show a com- bination of human and animal features (the lion man from Hohlenstein, a paintwork of a man with a horned head from the Fumane abri near Verona). Completely realistic statuettes of animals from the caves in the Swabian Alb and paintings from the Chauvet cave in Southern France, which are probably contemporaneous with these theriomorphic forms, prove that the schematic character is not due to a mere beginners’ imperfection. Although the pictures of animals as such do not become symbols, there are certain differences in comparison to the representations of humans. Even the most anatomically truthful zoomorphic figurines, paintings, and rarely also carvings always come closer to rendering general features of a species; they are not portraits of concrete individuals, as would be the case with human motifs elaborated in detail. Since the function of a symbol is generalisation of a subject (cf. the totally de-personalised Gravettian Venuses), the pictures of animals can be more precise and detailed than those of humans even when maintaining a symbolic function right from the beginning in the Aurignacian to the Magdalenian. At any rate figurines of animals can have lower symbolic content than stylized representations of people. Same as with lithic tools long before the point can often be fulfilling of inclination to creativeness and demonstration of skill. Many times motivations of the primeval creators might not have been much different from the endeavours of those of their followers, who did not want to express something by their produce, but rather get something in return and reap a little acclaim. Much as the symbolic role can be acknowledged to a great part of the Palaeolithic art, it probably was not its prevailing role. Likewise it was not necessary for what we call art today to fulfil the unquestioned need for symbolic communication. At the beginning art occurs totally isolated and without mutual contacts. In the Aurignacian era the so-called l’art aquitaine (carvings of pudenda on limestone blocks) is only known from Périgord, quality paintings only from the Chauvet cave, and sculptures from mammoth ivory merely from the south-western part of Germany. The first works of art and undoubtedly also symbolic objects that became widespread in the whole of the then inhabited Europe, were the Gravettian Venuses, i.e. small sculptures of naked women linked perhaps only by their 3-D conception and absence of individual facial features or entire head. It is precisely this generalisation that makes symbols of them, although we do not know what they are supposed to sym- bolise. Otherwise they usually are fat or slim, with either exaggerated or even totally missing pudenda, with or without signs of pregnancy. In comparison to cultures outside Europe, in the Gravettian and the Magdalenian we indeed witness an extraordinary flowering of art, but even in Europe art occurs at a small number of sites, usually concentrated into certain regions. Certainly such a limited incidence of creative activities is not related with an increased local requirement for symbolic communication, but much more likely with the position such an unpractical, relaxation creation took up on the value scale of the local com- munity. I would compare this with the role of the cottage industry “arts and crafts” in the rural areas of our country that were concentrated into distinct local foci, and even with unequal levels of going in for song folklore (Úlehla 1949, 209) the pur- suance of which enjoyed a very prestigious and social-profiling role especially among young generations in some Moravian regions (Horňácko, Kopanice, Podluží). Primeval art and funeral habits are the most substantial sources of proofs of spiritual life, but this does not mean that the majority of artworks (contrary to graves) should be related with spiritual life. Artefacts of religious significance are always sym- bolic because they express something that cannot be seized otherwise through established tokens understandable for the ini- tiated. On the other hand, additionally to art and burials both spirituality and symbolic communication was manifested in many other spheres of life. Some of these left archaeologically readable, albeit hitherto undervalued traces (accumulations of bones: Oliva 2009), foreign raw materials, prestigious tools and weapons), others did not. Besides the totally boundless variety of spheres, in which spirituality and symbolic behaviour could have been reflected, what is available to us in the form of the so-called art or merely some non-utilitarian cut-marks on bones is really negligible. Any relevant conclusions can hard- ly be drawn from such micro-fragments of reality. Rather than pursuing the questions of symbolic communication let us now proceed to art proper as it is understood today. The first culture in Europe which can be associated both with modern man and the presence of art is the Aurignacian – and it is no coincidence that the figurative symbols became most widespread in areas with the largest concentration of Aurignacian settlement. In addition, a considerable role must also have been played by the creative predisposition of excep- tionally talented individuals. This is the only explanation for the sudden upsurge of sophisticated painting in the isolated Chauvet cave in southern France, datable to the Aurignacian (Chauvet et al. 1995); its Aurignacian age supported by radiocar- bon dating to around 31 thousand years raises grave doubts (Pettitt – Bahn 2015). Alongside various painterly “finesses” we encounter a symbolism even more inaccessible to today’s mind than the meaning of the supernatural creatures from the fol- lowing Magdalenian, for example, rhinos that boast a mysterious black stripe across their body, or a mammoth in a human posture adorned with something like slippers. Such cases assist in answering the question of the reason of early artistic cre- ation. Possible record of phases of the Moon, engraved (according to A. Marshack 1972, 45) using various tools into a bone

56 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM from Abri Blanchard, is more likely a functional product of an Aurignacian “scientist” than an artist, and there is nothing artis- tic to it. By contrast in the works of art always was the synergy of zest for creation, the need to render what one feels, is good at, or can possibly boast of to attain prestige. Thus the primary motivation was not always religious or ceremonial reasons – the finalized work could serve them secondarily, perhaps after some modifications. And vice versa, paintings and engravings originated in the course of some religious ceremony might have gradually gone down in their symbolic character; at least this is what ethnologic parallels from Australia and South Africa testify to. In Australia we are aware of vast rock galleries, but no portable works of art made of stone or bone. It cannot be excluded that small figurative art objects produced from durable materials were preceded by similar produce of wood or on bark, and the transition to hard materials that were difficult to process was induced by the demand for a longer preservation of arte- facts and the inherent symbolism. Although a number of researchers assume such a preparatory phase of figurative art, it can- not be corroborated. Fully-fledged and truly artistic works of art in the Aurignacian burst suddenly to the surface like an under- ground river nurtured by hidden springs. This is, after all, a phenomenon familiar to artists from later periods. Although the making of music, or at least the generation of certain melodic signals is doubtful in the Middle Paleolithic (Divje Babe cave), we have reliable evidence from the Aurignacian – flutes of swan bones and from mammoth ivory in the Geissenklösterle cave (Hahn – Münzel 1995). Experts in the production of simple wind instruments justifiably hold that the bone instruments must have been preceded by much simpler and functionally more advanced artefacts of wood and reed, so that the real origins of music are archaeologically inacessible.

THE WORLD OF WOMEN AND MEN IN THE GRAVETTIAN

In the Gravettian (c. 30,000–20,000 BC), evidence of artistic creativity, until then rare and completely isolated, expands and occurs in most areas occupied by the bearers of this culture. The mentioned process can probably be related to an increased need for symbolic communication, which involved the generalization of imports of stone materials pleasing to the eye. However, macroregional differences can be observed even in this period: cave and rock paintings and engravings are found in western Europe only, while geometrical abstract engravings on bones are more typical of Central and Eastern Europe. The unifying link, distributed throughout Europe, and reaching out to as far as Siberia (Mal’ta, Buret), are the statuettes of women, usually naked, known as “Venuses”. Many authors have dwelled on the explanation of their significance. Frequent occurrence of Venuses in the Gravettian suggests they should be based on one generally disseminated idea. Contrary to the representations of women in the Magdalenian later on they are linked together by three-dimensional rendering, but it would be difficult to find other common features in the Gravettian Venuses except perhaps their missing faces – as these are never depicted, the purpose surely was not to create images of concrete women. This does not mean, however, that the artists have not captured certain age, somatic, and situational types that had concrete models in living humans. Some sculptures represent young women, even girls (Petřkovice, Jelisejeviči, Malta in Siberia: Delporte 1993, Figs. 156, 200, 200), some of which can bear either moderate (Petřkovice, Kostěnki I, Avdějevo: Cook 2013, 83–85) or conspicuous marks of pregnancy (Grimaldi, Kostěnki, Gagarino). There are reflections that some statuettes of slim and obese women with distinct genitals and rounded bellies or those sitting may represent women prior to childbirth (Monpazier: Duhard 1987; Clottes 2008, 74) or in its course (Sireuil: Cook 2013, 96; Pavlov: Svoboda 2011, Fig. VII.4; Kostěnki: Svoboda 2011, Fig. III-46; Iakovleva 2013a, 265; Kuczyńska- Zonik 2014, 25). In the cases of ambiguous statuettes from Tursac and Grimaldi (the so-called Hermaphrodite from Barma Grande) artists might have sculpted the emerging babies (Duhard 1993; Cook 2013, 94–96). Sometimes the gravid bellies are somewhat brutally covered with a number of traces of blows (Svoboda 2011, Fig. IX: 38–39); this can be evidence of both emo- tions that are related with pregnancy and of – in some concrete instance – an unwanted expecting. In Kostienki I the central fragment of a deliberately broken limestone statuette with a large belly was placed into a small pit (Praslov 1993; Cook 2013, 81). A band above the belly should probably assist in childbirth, because as one worn above the breasts as we know it from other statuettes from this site it would be placed too low. On the contrary, in connection with a stooped figure a conspicuous belly can also be a mark of old age (Gagarino: Tarasov 1963; Delporte 1993, Figs. 189–190, 192) or steatopygy, if it comes together with hypertrophy of buttocks, even in women of young appearance (Savignano, Grimaldi, La Polichinelle from Barma Grande: Cook 2013, Fig. 41). Only the remaining group of the most classic, but perhaps not most numerous Venuses depicts fat women of excessive forms, in whom corpulence masks the possible signs of pregnancy. Due to their build raised in the mid- dle only these statuettes fulfil the presumed rule, according to which Gravettian Venuses can be inscribed within an upright trapezium (Leroi-Gourhan 1965, Fig. 52). This impression stems from just the best-known and mostly also earliest discovered statuettes (Lespugue, reliefs from Laussel, some sculptures from Brassempouy and from Grimaldi, Savignano, Willendorf, Dolní Věstonice I, Moravany, a number of carvings from Kostienki and Avdějevo and perhaps the very fattest ladies of Gagarino nad Khotylevo: Delporte 1993, Figs. 189, 201–203). All of these statuettes stand out with their ample breasts, but only a part of them have primary sex differentiation attributes elaborated in detail. At the place of their pudenda the Venuses of the Dolní Věstonice style feature deep horizontal grooves that illustrate pendulous bellies (26 and 27). In these Venuses the real, albeit perhaps rather rare physical property prevailed over the depiction of genitals and became a local code. This would definitely not happen had the sense of the sculptures been primarily sexual or related to fertility.

57 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLIHTIC ART Martin Oliva

Further reflections on the semantics of female sculptures require mentioning a few generally known facts, which are often not taken into consideration. Admittedly all things erotic in women can also be symbols of fertility. This is merely because the organs on which libido concentrates are the same from which the lives of newborns originate and are maintained. Many pri - mitive peoples do not realize the link of procreation with the preceding sexual experience (von Reitzenstein 1931, 95–96). In these cases an artefact of a phallic shape would not be a symbol of generation, but only of sex. Even in women it holds, how- ever, that not all that is linked with procreation (e.g. signs of heavy pregnancy) also has an erotic appeal, just as these cha - racteristics, although unequivocally expressed do not need to be related with their cult. Quite a large number of Venuses show apparent signs of gravidity or even childbirth, but this is by no means evidence of the existence of adoration of fertility at a symbolic level. Pregnancy and motherhood are the most important matters of female world, whereas the cult of fertility is more likely a male construct of a later (Neolithic?) origin. Given the nomadic way of life of hunters excessive fertility in women was hardly desirable; fertility of game was more important. Although breasts can be related with sex, i.e. male point of view, in con- notation with pregnancy breast-feeding suggests itself as a more likely option. After all, it is only a depiction of the viewed reali- ty like with the primary sex differentiation attributes, not always represented at that. A conspicuous characteristic of most of the Venuses is obesity to adiposis. In an ice age society exposed certainly at least to occasional shortages obesity may be representative and attractive in its own way (Frisch 1988), not only for men (rather exceptionally in their case), but also for women. Many traditional societies, e.g. in Africa, nurture exceptionally fat women, who are even incapable of moving around without someone else's help; they drink only sweet milk instead of water and sometimes meat soup (von Reitzenstein 1931, 122). A fat woman is a symbol of affluence; sufficiency of fat facilitates survival through periods of shortages and is impor- tant for pregnancy and during motherhood (Trinkaus 2005, 269). Faithfulness of their features in the sculptures proves that such women existed also in the Gravettian; without doubt they counted among those people who remained at the base camps throughout the year. This fact itself signified maybe a rather uncommon phenomenon, encountered by other bearers of the Gravettian quite rarely; consequently, the social standing of these women might have been even more superior (perhaps ritualized). Therefore, all of the mentioned typical parameters of the Venuses are suggestive of the female ideal of a reliable mother- nurturer and care-giver rather than aesthetic, erotic, or procreative ideals to which only some characteristics correspond and othe contradict. Some of the statuettes may have served as amulets to be worn (i.e. to ensure plentiful breast milk), but others were hidden in shallow pits and even fireplaces. The situation of the Venus of Věstonice in the central hearth may either be primary (in which case she could be of “focal” significance) or secondary, but hardly random. If the Venus was supposed to be destroyed in the fireplace, we can see a connection both with deliberate destroying of flint tools and cores in the same hearth (Absolon 1938b, 94; Oliva 2014, 52) and with smashing and battering of the statuettes of pregnant women from Kostienki. Singularity of an object always leads to exceptionality of its destruction. They never occur in graves. Thus, in the deeper ideological sphere, they could symbolize the ancient continuity of life (not just human?) and the legitimization of the female, life-giving element as the counterpoint to death. It might have not been an exceedingly sacred object but also not quite common one. Certainly every woman did not own a symbolic little figurine, since otherwise a fragment of some sculpture would have to be found at the majority of the Gravettian settlements. On the other hand, scarcity of Venuses is largely a mis- leading impression. Only the best-known are rarities, because they are technically most demanding and artistically most advanced specimens, and this can be linked with an absence of corresponding capacities in the vast majority of humans. Wherever it was possible to apply a simpler technology, e.g. clay modeling at Dolní Věstonice or carving into a soft stone in Kostienki, there is a greater number of statuettes and their fragments. It was not at all places that people deemed it necessary to embark upon such activity; thus the confidence in the wholesome powers of similar idols or amulets must have been just alternative. Personally, I consider a certain “double reading” of the statuettes from Dolní Věstonice (Kehoe 1991; Svoboda 1986; 2007a; 2011, 235–237) not too credible. This concerns the proposition that, alongside the female element, the Venus of Věstonice (26), the “stick” figure (88) and the beads (90–97) express the male element as well, either in the form of a thorn (artefacts of mammoth ivory), or in the shape of the head (the Venus and other similar fragments). However, the thorns are too small and marginal compared to the breasts, a fact which denies the reproductive importance or the usual imposing aspect of penis size. The reconstructed top part of the “stick with breasts” was probably drilled to form the eye of a pendant (just as the so- called fork: Oliva 2014, 179), and the heads of the Venuses always bear several non-anatomical holes at the top but not at the urethral orifice. Further, all suggestion of the glans penis is absent. Had the primeval man wanted to express the male princi- ple of the same standard as the female, he would have equipped it with substantially more marked characteristics. Should we consider the upper part of the Venus of Věstonice bisexual because of the combination of something perpendicular with some- thing spherical, the upper part of the body of every adult woman would have to symbolize male sexual organ – and certainly not only feminists would raise protests against that. What double meaning is contained in the depiction might be seen in the fact that there is no depiction of both the primary (vulva) and the secondary (breasts) sex characteristics in a single sculpture. The Venus, the “brested stick” and the beads (26, 88, 90–95) have no vulva, while the “fork”, the flat torso of mammoth ivory and the small “tattooed” torso (87, 86, 32) lack breasts (until recently the fact that the stick 88 has a part of what appears to be a brassiere moulded in relief on its back escaped attention). This principle does not apply to female sculptures from other

58 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM sites and we occasionally encounter strange creations, some of which might be perhaps considered bisexual. The cuspate head of the Venus from Savignano in Italy usually mentioned in this respect again does not resemble penis very much (Delporte 1993, 109). The headless and armless Venus from Tursac has a kind of spike in its lower part that might have served for stick- ing into clay (Delporte 1993, 57; Jelínek 1977, 388). Should the spike represent phallus, it would again have no glans and be in a downward position. Newer interpretation says it is a woman just giving birth (see above). Double stone sculpture of a woman and a man (?) originates from Grimaldi (Mussi 2001, 261), from where also a shapeless carving of a woman with two heads that probably form an eye of a pendant was published (Bolduc et al 1996; Svoboda 2011, Fig. V.36). The specialities of Dolní Věstonice I and Pavlov I are simple, yet often very apt, sculptures of animals in fired clay (37–78).Their simplicity of production and ephemeral nature indicates that they might have been intended as props in rituals intended for the general public. The endeavour to find matching trunks to especially apt little heads of beasts of prey with eyes indicated by scratched lines failed. On the other hand we are aware of a number of split off legs with soles that have never occurred on more complete sculptures (Valoch 1996, 140); thus they are also considered separate “spare parts” (Lázničková- Galetová 2009, 56). The tops of the little legs are always terminated with a fracture rather than perhaps a spike that would facilitate sticking into torsos. The mistaken impression regarding the small dimensions of the sculptures (Kuczyńska-Zonik 2014, 52) probably issues from the fact that only small modelled pieces were preserved, whereas the bigger ones became disintegrated and only isolated little heads, legs, and quantities of amorphous lumps remained. This is because the more massive bodies were not so well baked inside as the protruding parts and they also underwent bigger thermal stress. Over time the originally angular fragments became rounded in the settlement area and came down in the form of little lumps without traces of model - ling. In this way it is possible to explain their considerable number, which otherwise makes no sense, and also the occurrence of little legs, heads, and various indeterminate protrusions. As regards legs with soles (in here 74–76, 78), soles of the feet always form markedly broad angles with the shins, so that a human statuette would tend to fall backward on such limbs. Therefore, these are undoubtedly fragments of animal sculptures, and their stability was maintained by four limbs, although these – after all in keeping with zootomy – pointed somewhat forward. Animals were also portrayed by carving hard material (mammoth ivory, stone), both as a nearly three-dimensional sculpture (the mammoth from Předmostí and the bison from Zaraysk: Amirchanov – Lev 2002), or as a mere silhouette (Pavlov I). Geometric decorations abound in all of the three main settlement units of the Pavlovian, applied on bones and mainly on mammoth ivory, but very scarcely on baked clay or stone. On the preserved organic supports we most often observe short parallel grooves, either vertical or slanted, multiple chevrons, “fish skeletons”, small arcs (10, 113), wavy lines (16), ovals (113, 153) etc. The existence of motifs characteristic for a certain site only (as proposed by Svoboda 1999b, Fig. 73) cannot be proven, since each of them is unique. These motifs are freely mutually complemented and grouped into small fields, none of which remains blank in the profound following of the “horror vacui” principle. Whereas the overall shape of complete decora- tive objects, e.g. pendants or headdresses, is strictly symmetrical, the decoration is always markedly asymmetrical (Valoch – Lázničková-Galetová eds. 2009, Fig. II. 66; Svoboda 2011, Fig. III.16–19). Some compositions are so complex we are tempted to see a certain imaging or even informational significance in them. This is the case of an extremely complex engraving on a mammoth tusk from Pavlov (not unlike the contemporary graffiti art); B. Klíma (1988) interpreted this work as a map of the landscape below the Pavlov heights with the hills and the watercourse in the marshy floodplain. The position of the settlement area is supposed to be designated by a double circle. If we observe only the artefact in question, the proposed interpretation seems to be acceptable; overall assessment of the semantics of the Gravettian engravings, however, decreases its probability. With only two exceptions these works never reflect any concrete subject: we are not aware of any engravings of animal and human images or sexual or hunter symbolism. The exceptions are two figures of women engraved on tusks from Předmostí (1 and 2). Geometrically exploded vision of a female figure (1) inspired A. Pokorný (1973) to considerations about an influence of psychotropic substances. The map from Pavlov could then appear possibly as an altered representation of a mammoth: it fea- tures a perceptible spine (after all it resembles the outline of Pavlov Hills), eye, perhaps even the tusks. Ceramic human heads from Pavlov wearing hats and headbands (Klíma 1989; Svoboda 2011, Fig. VII.34–36) may even resemble caps of mushrooms or a phallus. Hallucinogenic effects could have been caused by the consumption of some mushroom species, e.g. fly agaric. These observations are well complementary with the shamanistic attributes of the tomb Brno 2 (Oliva 1996). Gravettian art lacks some of what the versatility of the substrates and techniques might have provided, such as realistic engravings of animals. With few exceptions the motifs of the engravings are abstract, albeit often quite complicated and always asymmetrical. This testifies to a strict canonization of artistic creation, the causes and principles of which have not been revealed to anybody.

GRAVETTIAN CAVE ART

The Gravettian naturally embraces some of the cave art from western Europe, with the newly emerging multicoloured paintings (e.g. horses with bodies stained full from the Pech Merle cave). In the newly discovered Cussac cave the paintings

59 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLIHTIC ART Martin Oliva even appear in association with human remains in cave-bear wallows (Aujoulat et al. 2002; Clottes 2008, 72). An extremely rich area of rock engravings in the open-air was documented in a river valley near Foz Côa in Portugal (Zilhão ed. 1997).

THE SPLIT IN FIGURATIVE ART

As Gravettian civilization proper faded away, the previous unity of aesthetic expression broke up into at least two large domains, the East European and the Mediterranean, an outreach of which incorporates the southern part of Central Europe. Realistic female figurines disappear and in Ukraine they are replaced by abstracted sculptures depicting only specific parts of the body (in the same way as in the Magdalenian of western Europe). The sculptures from Mezin (Fig. 28) are covered in geo- metrical ornamentation that sometimes suggest the position of the pubic triangle, but not the breasts (Delporte 1993, 189). Flat, red images of animals (horses, mammoths, rhinos) have surprisingly been found as far afield as the Kapovaja and Ignatěvskaja caves in the Ural Mountains (Ščelinskij – Širokov 1999), and a similar painting of a horse of unknown age in the Cuciulat cave in Romania. The range of zoomorphic engravings in the western Mediterranean was augmented by unusual themes: for example, in the Paglicci cave appears a depiction of a snake eating eggs from a ducks’ nest (Fig. 30). The Spanish site of el Parpalló (Pericot García 1942) is renowned its large quantity of portable art objects. Engraved and painted pebbles and pieces of limestone with an extensive repertory of geometric signs and animal images appear to be in transition from the Solutrean to the Magdalenian, as if a change in the culture and a thousand years of difference were not enough to disturb the continuity of the local artistic creativity, or to eliminate underlying stimuli. The style is similar to that of the engravings on the rock-faces near Foz Côa in Portugal. The Solutrean era, which is contemporary with the early Epigravettian, was limited to France and the northern half of the Iberian peninsula. Its means of symbolic communication included large, perfectly worked leaf-shaped projectile points, of which many acted as art objects rather than effective weapons; their function was exclusively symbolic and social. In France, where the most perfectly finished artefacts appear, examples of portable art are actually less frequent. The highpoint of this culture are the bas reliefs on the rocks in the open air (Fourneau-du-Diable) and complete “altars” composed of blocks with deep reliefs of various animals (Roc-de-Sers, Leroi-Gourhan 1975, Fig. 311–319). The Epigravettian and the Solutrean therefore saw a growing divide between sites in terms of the frequency of artistic expressions. It is a question, however, whether this is related with the special ritual-aggregation purpose of some places, or rather with the extent to which creative abilities were appreciated by the society at the local level. For instance painting on the sides of the Cosquer cave near Marseille with a dif- ficult access is continued, and even pictures of auks appear there at this time (Clottes – Courtin 1995, 127).

THE MAGDALENIAN

The portable art of the last great Palaeolithic civilization, the Magdalenian, is quite distinct from that of the previous period. The prevailing engravings of animals on bones and flat stone plates are accompanied by various signs and ornaments, occa- sionally a sculpture. Figurative motifs may be rendered in any aspect, including in perspective. We know of whole groups of animals, women (never men) symbolic and narrative compositions. Compared to the Gravettian, a much looser combination of materials, techniques and forms is acceptable and artistic creativity seems to have attained more popular characteristics. In compliance with this trend, utilitarian objects (spear throwers and pierced batons) with sophisticated decoration appear. We might possibly refer to it as the birth of arts and crafts.The outer edges of the part with orifice on decorated batons 166–168 are battered, and this may relate to the manner of using. On non-decorated specimens that obviously prevail these charac - teristic use-wears were not studied so far. Most of the engravings and reliefs have survived on antlers and bones the practical purposes of which, if there were any, are difficult to fathom, due to their fragmentary nature. The engravings were frequently carved out of a small bone disc with a hole in the middle (191). Further typical Magdalenian adornments were carved con- tours (contours découpés) of animals or often just heads, plentiful in caves in the Pyrenees (Tuc d’Adoubert, Arudy, and others.). High artistic quality and the standard of workmanship is inherent in the abstract decoration of the semi-circular rods (baguettes demi-rondes) from the Isturitz cave in the Pyrenees (Leroi-Gourhan 1975, Figs. 223–226). In one from La Madeleine, a naturalistically rendered penis sticks up in front of a bear’s head with an arrowhead in the nape (Marshack 1972, 333). In the Pekárna cave, signs, with a possible sexual message, are rendered in a more abstract way and complement images of horses and game on unusual flat spatulas carved from the lower jaw of a horse (162–163). The artistic quality of engravings falls some- what behind the very demanding manufacture of these support media (Fig. 17–18). Most imaginative in terms of composition are three horse heads arranged tête-bêche, but the engraving of two animals on the rear side of the object is not well handled as regards either composition or aptness. If it is a saiga antelope, it is lacking in the characteristic dropped nose and S-shaped horns. The second figurative engraving almost escapes interpretation, let alone orientation. It is mostly considered to be the front side of aurochs, but J. Svoboda (2011, 171) sees musk ox in it. Whereas some complex engravings (from the Lorthet cave: Marshack 1972, Fig. 139a) require a slight rotation for understanding the scene, rows of bizons and horses on the rib bones from the Pekárna cave (Fig. 14) are intended for one glance only, which is the reason why the bodies of the animals are elon- gated or lowered so that they can fit on a long narrow rib. The shape of the support medium also inspired the depiction

60 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM of some unusual gestures, like in the case of the relief of “a bison that licks itself” from La Madeleine; as there was no room for the animal’s head, it is depicted as turned into the inside of the support (Leroi-Gourhan 1965, Fig. 201). The missing heads of ibexes from Enlène were replaced by flat protrusions, on which parts modelled from ephemeral material were stuck (Delporte 1990, Fig. 206). Although works of art in stone are differentiated, in terms of their meaning, in a similar way to those in bone, antler and tusk, very few of their substrate supports exist. This is due to the fact that the kind of stone that could be engraved or carved was not used for making weapons – and the hunters concentrated on weapons in artistic decoration. Some sites yield hundreds of stone plaques with engravings. Today, we observe clusters of animal bodies on black slate but the prehistoric engraver saw only his last work as the outlines of the previous ones merged with the colour of the stone. In one particular engraving, on a slate pebble from the Býčí skála cave (196), we are unsure whether it is a caricature of a face (read- ing in a vertical position) or a bird nesting on eggs (in a horizontal position). Stone carving was understandably much rarer in portable art, although we should not forget the figurative reliefs on rock faces that are always situated in the open air and never inside caves. In contrast to the multi-directionally profiled Gravettian Venuses, woman in the Magdalenian was depicted in a schema- tized side view, whether carved out or engraved. Interestingly, these creations have so proved absent from the rich Magdalenian on Bohemian territory, although Thuringia, which shares many common features with the Bohemian Magdalenian, boasts one of the most important centres of their occurrence (Fig. 33). A typical feature is the accumulation of engravings of female figures on a single support medium, where they may form chaotic groups, or whole rows (Fig. 34). Gerhard Bosinski (2011a) considers these to be evidence of ecstatic dances with erotic background, perhaps linked to tran- sition to adulthood. Two pairs of women in physical contact on a plate from Gönnersdorf (Bosinski 1982, tab. 55) are of interest for gender writers on the history of lesbian love. Sensitivity to the women’s lot is proven by the depiction of one in a row of women who has a child on her back (Bosinski 1982, tab. 35: 3). Alongside the depiction of the relations of animals it was therefore possible to record the relationships of people, including high narrative, as is confirmed by the so-called “love chase” on a bone from the Isturitz cave (Marshack 1972, 323; Leroi-Gourhan 1975, Fig. 443). Magdalenian portable art knew realistic (Fig. 35) and caricature portraits (Leroi-Gourhan 1975, Fig. 446–450, tab. 59). In any consideration of pictures of man in cave art, a distinction should be made between reliefs under overhanging rock and in shallow caves and creations hidden in remote, deeper cave picture-galleries. The former include realistic, highly artis- tic reliefs of female bodies (Angles-sur-l´Anglin, La Magdeleine-des-Albis, Fig. 36). In the hidden cave sanctuaries human motifs appear only rarely in the form of a simple ideogram. Human features are portrayed most carefully in combinations of human and animal bodies, such as the well-known ”sorcerer” from the Trois Frères cave with his animal paws and an antlered head, or the similar “animal man” from Gabillou (Leroi-Gourhan 1975, tab. 58). Equally famous paintings of another two “ani- mal men” from the Trois Frères cave may be just phantoms conjured up from the chaotic lines of animal bodies (Bégouën – Breuil 1958, Figs. 54 and 61). One of these is the so-called “masked shaman” with a flute, caught in a dancing position, usual- ly reproduced in isolation (Jelínek 1977, 308). The lines of the individual figures were best observable at the time when they were being created. It was therefore the moment of their creation that mattered rather than the result. Adding the image of another animal to the place where it merged with the others might have had a special significance and could not be done by just anybody. Some artistic aspects of cave art have been admired by modern painters, Picasso among them: one should mention the “pointillist” bison from the Marsoulas cave in the Pyrenees (Leroi-Gourhan 1975, Tab. 66) and the coloured checkerboard in Lascaux (Lommel 1972, Fig. 8), added to the painting of an aurochs by some predecessor of Malevich or Mondrian (or is such a comparison flawed by some hidden meaning rather alien to abstract painters?). In the Magdalenian, the last great Palaeolithic culture, tendency to concentrate artistic creativity into particular localities and areas continues. Sites such as La Madeleine and Laugerie Basse in Dordogne or Mas d’Azil, Isturitz and La Vache in the Pyrenees stand out for the quantity of beautiful carvings in bone and antler, while others, such as Parpalló, La Marche, Limeuil and Gönnersdorf are distinguished by hundreds of stone plates with engravings of animals and humans. Where a unified artistic style is discernible (such as in the latter sites), it was very likely the work of talented individuals and their followers, which need not necessarily be associated with rigid ceremonialism. The situation was different for the cave galleries. While some paintings could have arisen without ritual or religious con- nections, it was mainly functional art, we could even say liturgical. Largely due to the work of J. Clottes, the shamanistic inter- pretation is widespread today and undoubtedly has a lot of substance: the cave is the womb of the earth and its walls are but a resounding membrane between us and the parallel world of spirits. By touching it with the hand one can contact the spirits and by additionally drawing animal forms on natural zoomorphic shapes on the cave walls one can bring to life the souls of animals (Clottes – Lewis Williams 1996, 81sq.). The question remains as to why it was necessary to paint so many images – to ensure plentiful game? And we are back to hunting magic once promoted by Abbé Breuil (1952). In reality all of the proposed explanations are applicable in parallel, to a greater extent in one place, to a lesser in another. Hard evidence for the use of the decorated cavernous spaces is scarce. Footprints of people, interpreted as proof of the initiation of adolescents of both sexes, actually belong to small children, who could be walking there on their heels out of fun

61 IV. ON SYMBOLISM AND OTHER ASPECTS OF PALAEOLIHTIC ART Martin Oliva

(Tuc d’Adoubert, Montespan, Fontanet), or were looking at themselves in a pool of water (Pech Merle). The footprints of a whole family in the corridor of René Clastres in Niaux (Leroi-Gourhan 1975, Fig. 778) may originate from the Neolithic, just like the finger stabs in the bodies of the animals from the Montespan cave (Clottes – Lewis Williams 1996, 96–99; Lorblanchet 1997, 123). Originally, they were thought to be traces of strikes made by a spear and thus a direct confirmation of hunting magic, performed at an inaccessible place in the depth of the cave beyond a water siphon. The fact that some of the decorated spaces are found as far as two kilometres from the entrance allows for a variety of explanations. Unfortunately, examples of this magnificent cave art are only found in the Iberian Peninsula and in France. In the Býčí skála cave, a drawing reminiscent of a Palaeolithic stylization of an ibex may be as late as the Middle Ages, although a striking geometrical pattern of short black lines next to it (Oliva 1995, 36; 2005, 100), is dated to the Eneolithic (Svoboda 2007b). So far it is the only known prehistoric drawing in the Moravian territory. However, towards the end of the Magdalenian, cave art suddenly disappears in western Europe as well.

THE DEMISE OF PALAEOLITHIC ART

The decline of artistic expression in the Upper Palaeolithic indicates that all the assumed religious and social functions were merely optional. There were no profound changes in the lifestyle except perhaps an increased mobility of hunting groups, so that the needs for hunting magic, shamanism, and group social centres remained essentially unaffected. Cave and rock paintings and engravings only continued in some Italian caves, where they appear alongside geometrical and figurative engravings (and rarely paintings) on stones. Bones were used less and less as a support medium. In France, in the Mas d’Azil cave, a large quantity of small pebbles with red, brown, and black marks of mysterious meaning occurs (Fig. 38), reminiscent for some researchers of symbolic letters (Couraud 1985). Another important site is abri Rochedane in the Doubs Department in eastern France. The rich Late Palaeolithic settlement of the northern European plain is almost sterile in terms of the artis- tic expression. A different means of symbolic communication may be supported by the wide distribution of appealing stone raw materials, such as the “chocolate” silicite from central Poland (Schild 1976).

THE EARLIEST ART IN THE MOSAIC OF CULTURES AND IN THE FLOW OF TIME

Palaeolithic art is generally considered “functional”, in that it was used at various religious ceremonies and social events and carried symbolic information, while reinforcing social adaptation to the existing geographical and demographic condi- tions. We cannot rule out that in a society that appreciated the work of the prehistoric artists and tried to imitate them, cer- tain talented individuals could have intentionally appealed to their surroundings by creating pleasing artefacts and laying the foundations for the emergence of a period “kitsch” (however, the notion itself tends to be excluded from deliberations on pre- historic art and we would be hard-pressed to find evidence for it). However, alongside cultures, regions and localities with rich artistic expressions there are others (which actually prevail on a global scale) where hardly any artistic activity occurred at all, at least in durable material. At the same time, the differences between the geographical and socio-economic conditions of the various “art-creating” cultures were much greater than those within the areas or localities of one and the same culture, where some produced art and some did not. This suggests that alongside religious and social demands, an equally important role was played by subjective, or purely “cultural” factors – an individual ability to create and a collective ability to appreciate the created work and embrace it in its set of values. At any rate, culture is not just an extrasomatic means of adaptation, as main- tained by processual archaeology and the reductionist movement in American cultural anthropology. At that time, isolation was very likely to have been amplified by insufficient means of communication – today any idea can propagate around the globe within a single day, while then it was limited to the very immediate surroundings of its ori- gin. Undoubtedly, emulating somebody else’s skills takes more time than just hearing about them. Even though – the com- plete isolation of some very sophisticated works is strange – there must have been a lengthy period of development and prac- tice involved, yet they remain unique both within a particular cultural group and its environs. A horse engraving on a limestone plate from the Hayonim cave in Israel (Fig. 40) is by all accounts the only animal engraving in the portable art from the Aurignacian and also the sole artistic expression in its Near Eastern ecumene (Belfer-Cohen – Bar-Yosef 1981). Although we must take into consideration that many artefacts became extinct, the mild response to the works of the Palaeolithic artists on the part of the common population is striking. On the other hand, it is the very insufficiency of the means of communication in the earliest period of human history that allows us to identify this isolation and in a way the vani- ty of premature individual creativity – today it is possible to communicate (although not immediately implement) any bril- liant idea, and any stupidity. Then, just as today, many a creative spark was snuffed out, while others stood at the cradle of extended artistic traditions. This anomaly sends a warning to us before all-too-narrow delimitations of archaeological cultures, principally defined on the basis of differences in the chipped stone industry. We have seen that very similar, yet quite distinct, aesthetic expressions pass from one culture to another at some sites over hundreds to thousands of years (engraved stones in Rochedane, Parpalló and many other Italian sites, rock engravings in Foz Côa, Levant art in Spain). And there is still the thousand-year-long continuity

62 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM of the rock paintings in the Sahara and in Australia where, from the Pleistocene until today, we can trace a continual tradition of the idea of the “rainbow serpent”, albeit supported by the continuity of a particular religious idea. The history of the earliest art is proof that the human spirit wanders along paths other than those set out by nature and its predetermined sustenance technology.

Obr. 42. Dolnověstonická hlavička na titulní straně nejrozšířenějšího společenského žurnálu své doby (Absolon 1937b).

63 V. LITERATURA - REFERENCES Martin Oliva V. LITERATURA – REFERENCES

ABRAMOVA, Z. 1962: Paleolitičeskoje iskusstvo na territorii SSSR. SAI A 4–3, Moskva – Leningrad. – 1995: L’art paléolithique d’Europe orientale et de Sibérie. Jerôme Millon, Grenoble. ABSOLON, K. 1918a: Předmost, eine Mammutjägerstation in Mähren. Sonderabdruck aus H. Klaatsch – A. Heilborn: Der Werdegang der Menschheit und die Entstehung der Kultur, 357–373, Bong et co., Berlin. – 1918b: Předmostí. Tábořiště pravěkého lovce mamutů na Moravě. Zlatá Praha 285–286, 298–299, 308–310, 322–323. – 1925: A discovery as wonderful as that of Tutankhamen‘s tomb. The Illustrated London News 167, no. 4516, 7. 11., 887, 898–902, no. 4517, 14. 11., 948–952. – 1926: Bericht über die paläolithische Abteilung am mährischen Landes-Museum und die palaeolithische Forschung in Mähren. Brünn. – 1929: An amazing Palaeolithic „Pompei“ in Moravia.- I. The Illustrated London News 175, No. 4727, 23. 11., 890–894; -II, No. 4728, 30. 11., 934–938; -III, No. 4730, 14. 12., 1036–1039. – 1933a: Neue wichtige Funde aus der Diluvialzeit in Unter-Wisternitz. Tagesbote 83, Nr. 383, Brno 22. 8. 1933. – 1933b:Nové důležité nálezy z doby diluviální v Dolních Věstonicích. Lidové noviny 41, Brno 22. 8. 1933. – 1933c: Weitere wichtige Funde aus der Diluvialzeit in Wisternitz. Tagesbote 83, Nr. 405, Brno 3. 9. 1933. – 1933d:Další řada důležitých nálezů z doby diluviální ve Věstonicích. Lidové noviny 41, Brno 3. 9. 1933. – 1933e:Nové důležité nálezy ve Věstonicích. Lidové noviny 41, 467, Brno 17. 9. 1933. – 1933f: Eine dritte Serie bedeutsamer diluvial-zeitlicher Funde in Wisternitz. Tagesbote 83, Nr. 427, Brno 17. 9. 1933. – 1933g:Čtvrtá řada diluviálních nálezů ve Věstonicích. Lidové noviny 41, Brno 5. 11. 1933. – 1933h: Eine „Galerie“ prähistorischer Plastiken. Tagesbote 83, Nr. 509, Brno 5. 11. 1933. – 1934a: Pátá řada diluviálních nálezů ve Věstonicích. Lidové noviny 42, 594, Brno 25. 11. 1934. – 1934b:Bedeutsame Diluvialfunde bei Wisternitz. Die fünfte (diesjährige) Serie. Tagesbote 84, Nr. 547, Brno 25. 11. 1934. – 1936: A vast Prehistoric „Pompei“ revisited. The Illustrated London News No. 5057, 21. 3. 499–504, 528; No. 5058, 28. 3., 5444–547. – 1937a: Podobizna diluviálního člověka nalezena. Lidové noviny 45, Brno 25. 4. 1937. – 1937b: The World’s earliest Portrait – 30,000 Years old. The Illustrated London News 191, No. 5137, 2. 10., 549–553. – 1937c: Das Antlitz des Diluvialen Menschen. Sechste Reihe wichtiger Funde in Wisternitz. Tagesbote 87, Nr. 193, Brno 25. 4. 1937. – 1938a: Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě, Pracovní zpráva za první rok 1924, Brno. Vyšlo též v německé verzi: Die Erforschung der diluvialen Mammutjäger-Station von Unter-Wisternitz in Mähren. Arbeitsbericht über das erste Jahr 1924. Selbstverlag, Brünn. – 1938b: Die Erforschung der diluvialen Mammutjäger-Station von Unter-Wisternitz in Mähren. Arbeitsbericht über das zweite Jahr 1925. Vlast- ním nákladem, Brünn. – 1939a:Stylové seskupení fossilních anthropomorfních ženských sošek. Anthropologie XVII, 193–203. Praha. – 1939b: Les nouvelles fouilles dans la grotte de Pekárna et les poignards faits en machoires de cheval. In: Mélanges de préhistoire et d’anth- ropologie offerts au Prof. comte H. Bégouën, 257–262. Éd. du Museum, Toulouse. – 1939c: „Modernist“ Moravian Art 30,000 Years Ago. The Illustrated London News 194, No. 5214, 25. 3. 467–469. – 1942: Kresba dramatické scény z doby diluviální nalezená v jeskyni „Pekárně“ na Moravě. Pestrý týden 17/1, 10–13, 19. – 1943: Výzkum jeskyně Pekárny na Moravě. Pestrý týden 18/31, 4–9, 18/32, 4–9. – 1945a: Praehistorický výzkum jeskyně Býčí skála na Moravě na srovnávacím základě. Vlastním nákladem, Brno. – 1945b: Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě. Pracovní zpráva za třetí rok 1926. Vlastním nákladem, Brno. – 1949: The diluvial anthropomorphic statuettes and drawings, especially the so-called Venus statuettes, discovered in Moravia. Artibus Asiae 13, 201–220. – 1957: Dokumente und Beweise der Fähigkeiten des fossilen Menschen zu zählen im mährischen Paläolithikum. Artibus Asiae 20, 123–150. ABSOLON, K. – CZIžEK, R. 1926: Palaeolitický výzkum jeskyně Pekárny na Moravě. První zpráva. Časopis Moravského zemského musea 24, 1–59. – 1927: Palaeolitický výzkum jeskyně Pekárny na Moravě. Druhá zpráva za rok 1926. Časopis Moravského zemského musea 25, 112–200. – 1932: Palaeolitický výzkum jeskyně Pekárny na Moravě. Třetí předběžná zpráva za rok 1927.Časopis Moravského zemského musea; 26–27, 479–598. ABSOLON, K. – KLÍMA, B. l977: Předmostí, ein Mammutjägerplatz in Mähren. Praha. ABSOLON, K. jun. 1940: Výzkum nové diluviální stanice „Jeskyně Rytířské“ v Moravském krasu. Vesmír 18, 1939–40, 231–233. ABSOLONOVÁ, V. 1933: Les statuettes miolithiques modelées de l’Aurignacien supérieur en Moravie. Anthropologie X,/3–4, 273–278. – 1939: Nouveles découvertes de statuettes modelées dans l’Aurignacien de Moravie. In: Mélanges de Préhistoire et d’Anthropologie offerts au Prof. comte H. Bégouën, 249–255. Éd. du Museum, Toulouse.

64 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

ABSOLONOVÁ, V. – BEDNÁŘOVÁ, V. 1970: Jindřich Wankel v dopisech. Adamovské strojírny, Adamov. ADÁMEK, F. 1971: Dr. Jindřich Wankel a moravská prehistorie. In: V. GROLICH (ed.): MUDr. Jindřich Wankel, otec moravské prehistorie, 44–70. OVM, Blansko. AMIRKHANOV, H. – LEV, S. 2002: A unique Palaeolithic scultpture from the Site of Zaraysk (Russia). Antiquity 76, 613–614. – 2009: Proizvedenija paleolitičeskovo iskusstva stojanky Zarajsk A. In: H. Amirkhanov (ed.): Issledovanija paleolita v Zarajske, 289–339. Paleograf, Moskva. ANTL-WEISER, W. 2008: Die Frau von W. NHM, Wien. AUGUSTA, J. – BURIAN, Z. 1960: Les hommes préhistoriques. La Farandole, Paris. AUJOULAT, N. – GENESTE, J-M. – ARCHAMBEAU, CH. – DELLUC, M. – DUDAY, H. – HENRY GAMBIER, D. 2002: La grotte ornée de Cussac – Le Buisson-de-Cadouin (Dordogne). Premiers observations. Bulletin de la Soc. Préhistorique Française 99, 129–137. BAFFIER, D. – GIRARD, M. 2013: L’art gravettien du nord de la France. In: M. Otte (ed.): Les Gravettiens, 215–234. Errance, Paris. BAHN, P. 1980: Crib-biting: Tethered horses in the Palaeolithic ? World Archaeology 12, 212–217. BAHN, P. – VERTUT, J. 1997: Journey through the Ice Age. Weidenfeld and Nicolson, London. BALBÍN BEHRMAN, R. de et al. 2003: El macizo de Ardines, Ribadesella, Espaňa. Un lugar mayor del arte paleolítico europeo. In: El arte pre- histórico desde los inicios del siglo XXI, 91–152. BARBAZA, M. 1999: Les civilisations postglaciaires. La maison des roches, Paris. BAUDRY, M.T. ed. 1984: L’Art des cavernes. Atlas des grottes ornées paléolithiques françaises. Min. de la culture, Paris. BAYER, J. 1924a: Neue paläolithische Funde in mährischen Höhlen. Die Eiszeit I, 167–168. – 1924b: Eine Mammutjägerstation im Löß bei Pollau in Südmähren. Die Eiszeit 1, 81–88. – 1925: Die ältere Steinzeit in den Sudetenländern. Sudeta 1, 19–120. – 1928: Eine Phallusdarstellung aus dem Magdalénien der Pekárna und ihre Beziehung zu Westeuropa. Eiszeit und Urgeschichte 5/1-2, 50–51 a 1 tab. – 1931: Die falsche Venus von Wisternitz und ihre Geschichte. Verlag R. Rohrer, Brünn etc. BEDNARIK, B.G. 2003: A Figurine from the African Acheulian. Current Anthropology 44, 405–413. – 2006: The Middle Paleolithic engravings from Oldisleben, Germany. Anthropologie 44, 113–121. – 2015: Hominin Mind and Creativity. In: B. Půta – V. Soukup (eds.), 35–44. BÉGOUËN, H. – BREUIL, H. 1958. Les cavernes du Volp. IPH, Paris. BELFER-COHEN, A. – BAR-YOSEF, O. 1981: The Aurignacian at Hayonim Cave. Paléorient 7/2, 19–42. BELTRÁN, A. 1982: Felskunst der Spanischen Levante. Lübbe, Bergisch Gladbach. BIBIKOV, S. N. 1981: Drevnejšij mizikalnyj kompleks iz kostej mamonta. Naukovaja dumka, Kijev. BINFORD, L. 1979 : Organisation and formation processes. Looking at curated technologies, Journal of Anthropological Research 35, 255–273. BINSTEINER, A. – PŘICHYSTAL, A. – WESSELY, G. – ANTL WEISER, W. – KERN, A. 2008: Neue Untersuchungen zum Kalkoolith der Venus von Willendorf. Mitteilungen der Anthrop. Gess. in Wien 138, 63–77. BÖHM, J. 1932: Nejstarší umění. Volné směry 29, 214–227. – 1941: Kronika objeveného věku. Družstevní práce, Praha. – 1951: Nejstarší umění. MZM (katalog výstavy), Brno. – 1958: Období přisvojovacího hospodářství a vzniku rodové organisace. In: Přehled československých dějin, 7–14. Nakl. ČSAV, Praha. – 1963: Prvobytně pospolná společnost. In: Československá vlastivěda, díl II, Dějiny sv. I, 15–105. Orbis, Praha. BÖHMERS, A. 1941: Reiche Funde eiszeitlicher Bildkunst. Die Ausgrabungen in Unter-Wisternitz. Germanien 45–57. BOLDUC, P. – CINQ-MARS, J. – MUSSI, M. 1996: Les figurines des Balzi Rossi (Italie): une collection perdue et retrouvée. Bulletin de la Société Préhistorique Ariège-Pyrénées 51, 15–53. BORDES, F. 1972: A Tale of Two Caves. Harper and Row, New York. BORISKOVSKIJ, P. I. 1957: Drevnejšee prošloe čelovečestva. Izd. Akad. nauk SSSR, Moskva – Leningrad. BOSINSKI, G. 1982: Die Kunst der Eiszeit in Deutschland und in der Schweiz. R. Habelt, Bonn. – 1990: Homo sapiens. L’histoire des chasseurs du Paléolithique supérieur en Europe (40 000–10 000 av. J.-C.). Errance, Paris. – 2007: Gönnersdorf und Andernach-Martinsberg. Späteiszeitliche Siedlungsplätze. Gess. f. Archäologie, Koblenz. – 2011a: Les femmes sans tête dans l’art de la fin des temps glaciaires. Errance, Paris. – 2011b: Gönnersdorf et Andernach-Martinsberg: deux sites archéologiques du Magdalénien supérieur dans la moyenne vallé du Rhin (Allemagne). In: Mille et une femme de la fin des temps glaciaires, 73–88. Katalog výstavy v Les Eyzies, RMN Paris. BOUCHER de PERTHES, J. 1847: Antiquités celtiques et antédiluviennes. Treutel et Würtz, Paris. BRAUN, I. 2015: Thoughts on Ice Age Art. In: Půta, B. – Soukup, V. (eds.), 130–138. BREUIL, H. 1924: Notes de voyage paléolithique en Europe centrale II. Les industries paléolithiques du loess de Moravie et Bohème. L‘Anthropologie 33, 515–552. – 1925: Notes de voyage paléolithique en Europe centrale III. Les cavernes de la Moravie. L‘Anthropologie 35, 271–291. – 1952: Quatre cents siècles d’art parietal; les cavernes ornées de l’âge du renne. Centre d’études et de documentation préhistoriques, Montignac. CARTAILHAC, E. 1878: L’âge de la pierre dans les souvenirs et les superstitions populaires. C. Reinwald, Paris. – 1902: Les cavernes ornées de dessins. La grotte d’Altamira, Espagne. „Mea culpa“ d’un scéptique. L’Anthropologie 13, 350–352. CHAVAILLON, J – CHAVAILLON, N. 1980: Evolution de l’Acheuléen à Melka – Kunturé (Ethiopie). Anthropologie 18, 153–159. CLOTTES, J. 2008: L’Art des cavernes préhistoriques. Phaidon, Paris. CLOTTES, J. – COURTIN, J. 1995: Grotte Cosquer bei Marseille. Thorbecke, Sigmaringen. CLOTTES, J. – LEWIS-WILLIAMS, D. 1996: Les chamanes de la préhistoire. Seuil, Paris.

65 V. LITERATURA - REFERENCES Martin Oliva

CLOTTES, J. – LEWIS-WILLIAMS, D. 2001: Après Les chamanes, polémiques et réponses. In: Les chamanes de la préhistoire, 2. éd., 149–237, La maison des roches, Paris. COLLADO GIRALDO, H. 2015: At the Beginning: Rock Art in Southwest Europe. In: Půta, B. – Soukup, V. (eds.), 187–209. CONARD, N. 2009: A female figurine from the basal Aurignacian of the Hohle Fels Cave in southwestern Germany. Nature 459, 248–252. CONKEY, M. 1980: The identification of prehistoric hunter-gatherer aggregation sites: The case of Altamira. Current Anthropology 21, 609–630. CONKEY, M.W. – SOFFER, O – STRATMANN, D. – JABLONSKI, N. G. (eds.) 1997: Beyond Art. Pleistocene Image and Symbol. Californian Acad. of Sci., San Francisco. COOK, J. 2013: Ice Age art. Arrival of the modern mind. The British Museum Press, London. COURAUD, C. 1985: L’Art azilien. Origine – survivance. CNRS, Paris. CRÉMADES, M. 2000: Témoignage d’expression graphique. La pierre gravée de la couche VI, secteur TD-II. In: Temnata Cave, vol. 2, part 1, 317–332. Jagellonian Univ., Kraków. ČERMÁK, K. 1887: Pravěk lidstva evropského. Doba kamene. Matice lidu, Praha. ČERNÝ, F. 1904: Sob na Moravě. Pravěk II, 33–48, 89–121. ČERVINKA, I. L. 1902: Morava za pravěku. Vlastivěda moravská I, Země a lid. Musejní spolek, Brno. – 1927: Pravěk zemí českých. Nákladem Pravěku, Brno. ČIKALENKO, L. 1923: Naris rozvitki geometričnogo ornamentu paleolitičnoj dobi. Ukrajin. universitet, Praga. ČUPIK, F. 1932a: Forschungen in der Backoffen-(Pekárna-)höhle in Mähren. Morgenpost 2. a 5. 11. 1932. – 1932b: Das zweite männliche „Brünner Idol“. Sudetendeutsche Tageszeitung 18, September 1932. DANIA, E. 1962: Jak byla před 35 lety objevena Věstonická Venuše. In O. BÁRTA (ed.): Almanach MM ’62, 85–87. Moravské muzeum, Brno. DAUVOIS, M. – BOUTILLON, X. 1994: Caractérisation acoustique des grottes ornées paléolithiques et des lithiophones naturels. In: La pluri- disciplinarité en archéologie musicale, 209–252. CFAM, Paris. DELLUC, B. – DELLUC, G. 1991: L’Art pariétal archaïque en Aquitaine. CNRS, Paris. DELPORTE, H. 1990: L’image des animaux dans l’art préhistorique. Picard, Paris. – 1993: L’image de la femme dans l’art préhistorique. Picard, Paris (1. vyd. 1979). D’ELVERT, Ch. 1893: Zur Alterthumskunde Mährens und. Oestr.-Schlesiens. Notizenblatt der hist.-statist. Section, Nr. 11, sep. 1–36. Brünn. D’ERRICO, F. – VILLA, P. 1997: Holes and Grooves: the contribution of microscopy and taphonomy to the problem of art origins. Journal of Human Evolution 33, 1–31. D’ERRICO, F. et al. 2005: Nassarius Kraussianus shell beads from Blombos Cave: Evidence for Symbolic Behaviour in the Middle Stone Age. Journal of Human Evolution 48, 1. D’ERRICO, F. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. – CALDWELL, D. 2011: Identifiction of a possible engraved Venus from Předmostí, Czech Republic. Journal of Archaeological Science 38/3, 672–683. DRÖßLER, R. 1967: Die Venus der Eiszeit. Prisma Verlag, Leipzig. – 1980: Kunst der Eiszeit. Von Spanien bis Sibirien. Koehler und Amelang, Leipzig. DUHARD, J.-P., 1987. la statuette de Monpazier represente-t-elle une parturiente? Bulletin de la Soc. Préh. Ariègeoise 42, 155–163. – 1993: Réalisme de l’image féminine paléolithique. CNRS, Paris. DVOŘÁK, P. 1984: Odkryté dějiny. Mladá fronta, Praha. EDWARDS, S. 1978: Nonutilitarian activities in the Lower Paleolithic: a look at the two kinds of evidence. Current Anthropology 19, 135–137. FEUSTEL 1970: Statuettes féminines paléolithiques de la République Démocratique Allemande. Bulletin Soc. Préhist. Française 67, 12–16. – 1971: Sexuologische Reflexionen über jungpaläolithische Objekte. Alt-Thüringen 11, 7–46. – 1980: Magdalénienstation Teuefelsbrücke I. Weimarer Monographien ... 3. Weimar. FIEDORCZUK, J. 2002: Paleolityczne figurki «Wenus» ze stanowiska kultury magdaleńskiej w Wilczycach, pow. Sandomierz. In: Sztuka prad- ziejowa ziem Polskich, 34–40 (katalog výstavy v Hnězdně). FILIP, J. 1940: Kulturní kapitoly z našeho pravěku. Spol. přátel starožitností, Praha. – 1948: Pravěké Československo. Spol. čs. prehistoriků a UK, Praha. – 1966: Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas I. Academia, Praha. FRIDRICH, J. 1976: Příspěvek k problematice počátků uměleckého a estetického cítění u paleanthropů. Památky archeologické 67, 5–27. FRISCH, R.E. 1988: Fatness and Fertility. Scientific American, March 1988, 88–95. FROLOV, B. A. 1974: Čisla v grafike paleolita. Nauka, Novosibirsk. GOREN-INBAR, N. ed. 1990: Quneitra: A Mousterian Site on the Golan Heights. Inst. of Archaeology, Jerusalem. GOREN-INBAR, N. – PELTZ, S: 1995: Additional Remarks on the Berekhat Ram figurine. Rock Art Research 12, 131–132. GRANT MAC CURDY, G. 1932: The Coming of Man, Pre-Man and Prehistoric Man. The University Society, New York. GRAZIOSI, P. 1956: L’Arte dell’antica et à della pietra. Sansoni, Firenze. GROENEN, M. 1994: Pour une histoire de la préhistoire. Jérôme Millon, Grenoble. GRUET, M. 1952: Amoncellement pyramidal de sphéres calcaires dans une source fossile moustérienne d’El Guettar (Sud Tunisien). Actes du Congrès Panafricain de Préhistoire, Ve session, 449. Alger. HABGOOD, P. J. – FRANKLIN, N. R. 2014: Insights into marking on the Venus of Hohle Fels. In: S. Sázelová et al. eds., 25–29. HAHN, J. 1986: Kraft und Agression. Archaeologica Venatoria 7, Univ. Tübingen. HAHN, J. – MÜNZEL, S. 1995: Knochenflöten aus dem Aurignacien des Geissenklösterle bei Blaubeuren, Alb-Donau-Kreis. Fundberichte aus Baden – Württemberg 20, 1–12. HAUSER, O. 1925: Die grosse zentraleuropäische Urrasse. Julius Beltz, Langensalza. HENSHILWOOD, Ch. et al. 2002: Emergence of Modern Human Behavior: Middle Stone Age Engravings from South Africa. Science 295, 5558, 1278–1280.

66 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

HENSHILWOOD, Ch. – d’Errico, F. 2011: Homo Symbolicus. The dawn of language, imagination and spirituality. John Benjamins Publishing Company, Amsterdam – Philadelphia. HOERNES, M. 1903: Der diluviale Mensch in Europa. Fridrich Viehweg, Braunschweig. HOERNES, M. – MENGHIN, O. 1925: Urgeschichte der bildenden Kunst in Europa. Anton Schroll, Wien. CHASE, P. G. – DIBBLE, H. L. 1987: Middle Paleolithic symbolism: A Rewiew of Current Evidence and Interpretations. Journal of Anthrop. Arch. 6, 263–296. CHAUVET, J. M. – BRUNEL DESCHAMPS, E. – HILLAIRE, Ch. 1995: Grotte Chauvet. Thorbecke, Sigmaringen. CHAVAILLON, J. – CHAVAILLON, N. 1980: Evolution de l’Acheuléen a Melka –Kunturé (Ethiopie). Anthropologie 18, 153–159. CHOLLOT-VARAGNAC, M. 1980: Les origines du graphisme symbolique. Fondation Singer-Polignac, Paris. IAKOVLEVA, L. 2013a: L’art mobilier du Gravettien. In: M. Otte (ed.): Les Gravettiens, 237–270. Errance, Paris. – (JAKOVLEVA, L.) 2013b: Najdavniše mistectvo Ukraini – L’Art des origines en Ukraine. Starodavnij svit, Kijiv. ISAAC, G. L. 1977: Olorgesaillie. Archeological Studies of a Middle Pleistocene Lake Bassin in Kenya. The Univ. of Chicago Press, Chicago. JANDA, J. 1930: Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší, sv. I: Ssavci, ptáci. Ústřední nakl. a knihk. učitelstva čs., Praha. JEFIMENKO, P. P. 1953: Pervobytnoje obščestvo. Izd. Akad. nauk Ukraj. SSR, Kijev. (3. vyd., 1. vyd. 1938). JELÍNEK, J. 1974: „Ethnographical“ Contribution to the Interpretation of the Laussel Paleolithic Relief. Anthropologie 12/3, 227–229. – 1977: Velký obrazový atlas pravěkého člověka. Artia, Praha. – 1984: První Evropan. Biologický a kulturní vývoj člověka (katalog výstavy). MM – Anthropos, Brno. – 1988: Considérations sur ľart paléolithique mobilier de ľEurope centrale. ĽAnthropologie 92, 203–238. – 1990: Umění v zrcadle věků (katalog výstavy). MM-Anthropos, Brno. – 2001: Some Innovations and Continuity in the Behaviour of European Middle and Late Pleistocene Hominids. In: Humanity from African Naissance to Coming Millenia, 159–165. Firenze University press, Firenze. KEHOE, A. B. 1991: No possible, probable shadow of doubt. Antiquity 65, 129–131. KLÍMA, B. 1955: Výsledky archeologického výzkumu na tábořišti lovců mamutů v Petřkovicích, okr. Ostrava v roce 1952 a 1953. Časopis Slezského musea 4, 1–35. – 1957: Übersicht über die jüngsten paläolithischen Forschungen in Mähren. Quartär 9, 85–130. – 1963: Dolní Věstonice. Výzkum tábořiště lovců mamutů v letech 1947–1952. Nakl. ČSAV, Praha. – 1974a: Archeologický výzkum plošiny před jeskyní Pekárnou. Studie AÚ ČSAV v Brně II/1, Praha. – 1974b: Mladopaleolitická keramika z Předmostí. Památky archeologické 65, 229–240. – 1979: Les représentations animales du Paléolithique supérieur de Dolní Věstonice. In: 3e Colloque de la Société Suisse des sci. hum. Fri- bourg, 323–332. – 1981: Střední část paleolitické stanice u Dolních Věstonic. Památky archeologické 72, 5–92. – 1983: Dolní Věstonice, tábořiště lovců mamutů. Academia, Praha. – 1989: Figürliche Plastiken aus der paläolithischen Siedlung von Pavlov: In: Religion und Kultur in ur- und frühgeschichtlicher Zeit, 81–90. Akademie Verlag, Berlin. – 1990: Lovci mamutů z Předmostí. Academia, Praha. KNIES, A. 1997: Jan Knies. Život a dílo. Nákl. vlastním, Blansko. KNIES, J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě. Časopis Vlast. mus. spolku olom. 14, 61–81, tab. 14–15. – 1900: Bericht über die Resultate archaeologisch-osteologischen Forschungen im Mährischen Karst vom Jahre 1896 bis1899. Mitt. Anthrop. Ges. Wien 30, Sitzungsberichte 136–138. – 1901: Pravěké nálezy jeskynní Balcarovy skály u Ostrova na vysočině Drahanské. Věstník klubu přírod. v Prostějově za rok 1900, roč. III, 31–81 a 4 tab. – 1903a: Soupis palaentologicko-archeologických sbírek konservátora moravského zemského musea Jana Kniese. Časopis Moravského musea zemského III, 60–78. – 1903b: List z dějin moravské praehistorie. Časopis Vlast. mus. spolku olom. 20, 138–141. – 1913: Nové doklady přítomnosti palaeolithického člověka v Kůlně u Sloupu. Časopis Moravského musea zemského 13, 199–121. – 1929: Rytina na mamutí lopatce z Předmostí. Věstník Klubu přírodověd. v Prostějově XXI, 16–18. KNOR, A. – LOžEK, V. – PELÍŠEK, J. – ŽEBERA, K. 1953: Dolní Věstonice. Výzkum tábořiště lovců mamutů v letech 1945–1947. Nakl. ČSAV, Praha. KOSTRHUN, P. 2014: Cesty moravské paleolitické archeologie v období Československé republiky. MZM Brno. KOSVEN, M. O. 1952: Matriarchát. Dějiny problému. Melantrich, Praha. KOUDELKA, F. 1880: V Díravici u Ochoze. Moravské noviny (příloha Brněnských novin) 1, č. 237 a 238, 15. a 16. 10. 1880. – 1881: Nové nálezy na Moravě. Vesmír č. 19, 220. KOZŁOWSKI, J. 1992: Ľart de la préhistoire en Europe orientale. CNRS-Jaca book, Milano. KRASSER, F. A. 1882: Die Mokrauer Höhle bei Brünn. Mitt. Anthrop. Ges. Wien 11, 98–99. KŘÍž, M. 1864: O jeskyních moravských. Živa 12, 234–249. – 1883: Průvodčí do Moravských jeskyní. Nákl. vlastním, Ždánice. – 1890–91: Kůlna a Kostelík. Musejní spolek, Brno. – 1896: Mé výzkumné práce v Předmostí a jich hlavní výsledky. Časopis Vlast. mus. spolku olom. 13, č. 49: 1–9, 50: 51–61. – 1898: jeskyni Kostelíku na Moravě (dokončení). Časopis Vlast. mus. spolku olom. 15, 19–41. – 1903a: Beiträge zur Kenntnis der Quartärzeit in Mähren. Selbstverlag, Steinitz. – 1903b: Výrobky diluviálního člověka z Předmostí. Pravěk I, 49–57. KŘÍž, M. – KOUDELKA, F. 1900: Průvodce do moravských jeskyní I. Vlastním nákladem, Ždánice – Vyškov.

67 V. LITERATURA - REFERENCES Martin Oliva

– 1902: Průvodce do moravských jeskyní II. Vlastním nákladem, Ždánice – Vyškov. KUCZYŃSKA-ZONIK, A. 2014: Paleolityczna Wenus. Wyd. Univ. Rzeszow. KÜHN, H. 1926: Das Mährische Landesmuseum in Brünn und die Mährischen Neufunde. IPEK 2, 178–181. – 1929: Kunst und Kultur der Vorzeit Europas. Das Paläolithikum. W. de Gruyter, Berlin und Leipzig. – 1935: Neue Funde eiszeitlicher Kunst in Mähren. IPEK 9 (1933–1935), 152–157, Taf. 53–54. – 1936: Menschendarstellungen im Paläolithikum. Zeitschrift für Rassenkunde IV/3, 225–247. – 1937: Eine Menschendarstellung der Eiszeit aus Mähren. IPEK 11 (1936–1937), 128. LAMING-EMPERAIRE, A. 1962: La signification de l’art rupestre paléolithique. Picard, Paris. LARTET, E. 1865: Note relative à une lame d’ivoire fossile trouvée dans un gisement ossifère du Périgord. Comptes rendus de l’Académie des Sciences LXI, 309–311. LARTET, E. – CHRISTY, H. 1864: Sur des figures d’animaux gravées ou sculptées.., Révue archéologique IX, 233–267. LAMING-EMPERAIRE, A. 1962: La Signification de l’art rupestre paléolithique. Picard, Paris. LÁZNIČKOVÁ GONYŠEVOVÁ, M. 2002: Art mobilier magdalénien en matières dures animales de Moravie (République tchèque). Aspects tech- nologiques et stylistiques. L’Anthropologie 106, 525–564. LÁZNIČKOVA-GALETOVÁ, M. 2009a: Umění v paleolitu – techniky a materiály. In: K. Valoch – M. Lázničková Galetová (eds.), 53–66. – 2009b:Rediscovered bone engraving „Rangée d’individus marchant“ from Gourdan Cave (Haute Garonne, France). Anthropologie 47/1–2, 143–146. – 2010: Non-utilitarian Transformation of Horse Mandibles. Magdalenian Examples from Pekárna (Moravia, Czech Republic) and La Vache (Ariège, France). In: Legrand-Pineau, A., Sidéra, I., Buc N., David, E., Scheinsohn V. eds.: Ancient and Modern Bone Artefacts from America to Russia. Cultural, technological and functional signature, 107–114. BAR S2136, Oxford. – 2015: The phenomenon of Gravettian necklaces – Mammoth ivory necklaces from Dolní Věstonice I (Moravia, Czech Republic). Quaternary International 359–360: 229–239. LÁZNIČKOVA-GALETOVÁ, M. – PÉAN, S. 2013: „The phenomenon of Gravettian necklaces – Mammoth ivory necklaces from Dolní Věstonice I (Moravia, Czech Republic).“ Quaternary International 359–360: 229–239. LEONARDI, P. 1976: Les incissions préleptolithiques du Riparo Tagliente (Vérone) et Terra Amata (Nice) en relation au problème de la nais- sance de l’Art. Atti Accademia nazionale dei Lincei, serie VIII, fasc. 3, 35–104. LEROI-GOURHAN, A. 1961: Les fouilles d’Arcy-sur-Cure. Gallia Préhistoire IV/2, 3–16. – 1965: Préhistoire de l’art occidental. Mazenod, Paris. – 1975: Prähistorische Kunst. Herder Verlag, Freiburg. LEWIS-WILLIAMS, D. 2007: Mysl v jeskyni. Vědomí a původ umění. Academia, Praha. LINDLY, J.M. – CLARK, G. A. 1990: Symbolism and Modern Human Origins. Current Anthropology 31, 233–261. LOMMEL, A. 1972: Pravěk a umění přírodních národů. Artia, Praha. LORBLANCHET, M. 1997: Höhlenmalerei. Ein Handbuch. Thorbecke, Sigmaringen. (1. vyd. Les grottes ornées de la Préhistoire, Paris 1995). LORBLANCHET, M. 1999: La naissance de l’art: genèse de l’art préhistorique. Errance, Paris. LORBLANCHET, M. – LE QUELLEC, J. – L. – BAHN, P. G. – FRANCFORT, H.-P. – DELLUC, B. et G. (edd.) 2006: Chamanismes et arts préhisto- riques. Errance, Paris. MAKOWSKY, A. 1892: Der diluviale Mensch im Löss von Brünn. Mitt. Anthrop. Ges. Wien 22, 73–84, 3 tab. MANIA, D. 1990: Auf den Spuren des Urmenschen. Die Funde von Bilzingsleben. Theiss, Stuttgart. – 1999: Nebra – eine jungpaläolithische Freilandstation im Saale-Unstrut-Gebiet. Landesmuseum f. Vorg., Halle. MARQUET, J.-C. 1997: Le site préhistorique de la Roche-Cotard. Patrimoine vivant en Claise Tourangelle. MARSHACK, A. 1972: The Roots of Civilisation. McGraw-Hill, New York. MAŠKA, K. J. 1886: Der diluviale Mensch in Mähren. Selbstverlag, Neutitschein. – 1891: Zur Aechtheit der mährischen Diluvialfunde. Verhandlungen der Berliner anthrop. Gess. – Zeitschift für Ethnographie 23, 173–178. – 1894: Výzkumy na tábořišti lovců mamutích v Předmostí r. 1893. Rozpravy České akademie III, třída II, č. 9, sep. 1–7. – 1895: Diluviální člověk v Předmostí. Časopis Vlast. mus. spolku olom. 12, 4–7. – 1901: Praehistorie moravská. Ottův slovník naučný, 17. díl, 705–712. – 1907: Obrázky z pravěku moravského, In: F. BÍLÝ (ed.): Lidová čítanka moravská, 5–42. F. Šolc, Telč. – 1912: Soška mamutí z Předmostí. Pravěk 8, 3–10. – 1913: Lidské figurky z Předmostí. Pravěk 9, 24 (nedokončeno). MAŠKA, K. J. – OBERMAIER, H. – BREUIL, H. 1912: La statuette de mammouth de Předmost. L‘Anthropologie 23, 273–285. MATIEGKA, J. 1937: Idoly rodící ženy z diluviální stanice v Předmostí na Moravě. Anthropologie (Praha) 15, 89–93. MĚCHUROVÁ, Z. 1992: Archeologické nálezy z Moravy ve sbírkách Prehistorického oddělení Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Zprávy České archeologické společnosti, suppl. 13. MENGHIN, O. 1932: Weltgeschichte der Steinzeit. Anton Schroll, Wien. MIKULA, J. 1983: Dvacetkrát starší než Altamira. Albatros, Praha. MORTILLET, G. de 1877: L’art dans les temps géologiques. Revue scientifique 38, 888–892. MUCH, M. 1889: Kunsthistorisches Atlas. K. K. Zentral-Commission, Wien. – 1907: Die Trugspiegelung orientalischer Kultur in den vorgeschichtlichen Zeitaltern nord- und mittel-europas. H. Costenoble, Jena. MÜLLER-KARPE, H. 1966: Handbuch der Vorgeschichte I. Altsteinzeit. C. H. Beck, München. MUSSI, M. 2001: Earliest Italy. Kluwer/Plenum, New York etc. NAHODIL, O. 1957: O kultuře prvobytné společnosti. SNPL, Praha.

68 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

NAHODIL, O. – ROBEK, A. 1961: Původ náboženství. Orbis, Praha. NEJEDLÝ, Z. 1949: Dějiny národa českého. Starověk. Svoboda, Praha. NEUGEBAUER-MARESCH, CH. 1989: Zum Neufund einer weiblichen Statuette bei den Rettungsgrabung auf der Aurignacien-Station Strat - zing/Krems-Rehberg, Niederösterreich. Germania 67, 551–559. – 2007: La statuette de Stratzing et l’Aurignacien en Basse Autriche. In: H. Floss – N. Rouquerol (edd.): Les chemins de l’Art aurignacien en Europe, 157–170. Éd. Musée-forum, Aurignac. NEUSTUPNÝ, E. – NEUSTUPNÝ, J. 1960: Nástin pravěkých dějin Československa. Sborník Národního musea v Praze, řada A, sv. XIV, č. 3–4, 95–222 a 40 tab. NEUSTUPNÝ, J. 1940: Náboženství pravěkého lidstva v Čechách a na Moravě. Život a práce, Praha. – 1941: Pravěké umění v Čechách a na Moravě. Umělecká beseda. Praha. – 1949: Vítězství a pád pravěkého naturalismu. BLOK o pravěkém umění, 222–250. – 1960: Počátky prvobytné rodové společnosti matriarchální. In: J. Neustupný (ed.): Pravěk Československa, 51–119. Orbis, Praha. NIEDERLE, L. 1893: Lidstvo v době předhistorické. Bursík a Kohout, Praha. OAKLEY, K. P. 1981: Emergence of higher thought 3.0-0.2 Ma B. P. Phil. Trans. R. Soc. London, B 292, 205–211 OBERMAIER, H. 1912: Der Mensch der Vorzeit. Allgem. Verlag Ges. Berlin – München – Wien. – 1928: Die ältere Steinzeit. In: J. SCHRÁNIL, Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens, 3–34. Walter de Gruyter & Co., Berlin und Leipzig. OLIVA, M. 1995: Das Paläolithikum aus der Býčí skála – Höhle. Pravěk NŘ 5, 1995, 25–38. – 1996a: Spodní paleolitická vrstva z Býčí skály. K poznání mýtotvorných procesů v naší speleoarcheologii. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 81, 1996, 37–59. – 1996b:Mladopaleolitický hrob Brno II jako příspěvek k počátkům šamanismu. Archeologické rozhledy 48, 353–383, 537–542. – 2000: Brno II Upper Paleolithic Grave. In: W. Roebroeks et al. (eds.): Hunters of the Golden Age, 143–159. Leiden (též v Acta praehisto- rica leidensia 31, 1999, 143–159) – 2003: Pohřebiště kromaňonců v Mladečských jeskyních. Archeologické centrum, Olomouc. – 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. MZM, Brno. – 2007: Gravettien na Moravě. Disertationes archaeologicae brunenses/pragensesque 1, Brno – Praha. – 2009a: K současné krizi mamutích studií, in: M. Oliva (ed.) et al., 277–308. – 2009b:Sídlištní sruktury. In: M. Oliva (ed.) et al., 135–160. – 2014: Dolní Věstonice I (1922–1942). Hans Freising – Karel Absolon – Assien Bohmers. Anthropos – Studies in Anthropology, Palaeo ethno - logy, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 37 /N.S. 29/, MZM Brno. OLIVA, M. – GALETOVÁ, M. 2009: Zvláštnosti, manuporty, ozdoby. In: M. Oliva (ed.) et al., 263–268. OLIVA, M. (ed.) et al. 2009: Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Anthropos Studies N. S. 19, MZM Brno. PALES, L. – TASSIN de SAINT PEREUSE, M. 1976: Les gravures de la Marche II. Les humains. OPHRYS, Paris. PALMA di CESNOLA, P. 1988: Paglicci, Rignano Garganico. CRSEC, S. Marco in Lamis. PERICOT GARCÍA, L. 1942: La Cueva del Parpalló (Gandia). Dip. prov. de Valencia, Madrid. PETTITT, P. – BAHN, P. 2015: An alternative chronology for the art of Chauvet cave. Antiquity 89 345, 542–553. PEYRONY, D. 1933: La Ferrassie (Moustérien, Périgordien, Aurignacien). Préhistoire III, 1–92. PFEIFFER, J. E. 1982: The creative explosion. Harper and Row, New York. PLASSARD, J. 1999: Rouffignac. Le Sanctuaire des Mammouths. Seuil, Paris. PLONKA, T. 2003: The Portable Art of Mesolithic Europe. Uniw. Wroclaw. PÍČ, J. L. 1899: Čechy předhistorické. Svazek 1. Nákl. vlastním, Praha. PODBORSKÝ, V. 2006: Náboženství pravěkých Evropanů. Masarykova univerzita, Brno. PODBORSKÝ, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, N.Ř. Země a lid sv. 3, MVS Brno. POKORNÝ, A. 1982: The significance of Newguinean ethnographic parallel of the Předmost Venus for the elucidation of the paleolithic sty- lized art-roots. IInd Anthropological congress of Aleš Hrdlička, 369–372. UK, Praha. POKORNÝ, J. 1998: Výzkumy v jeskyni Pekárně. Speleofórum ’98 (ročenka 17), 18–23. PRADEL, L. 1967: Les gisements de Fontmaure. Ann. Toulouse, Travaux IAP 8–9, 11–149. PRASLOV, N. D. 1993: Eine neue Frauenstauette aus Kalkstein von Kostienki I (Don, Russland). Archäologisches Korrespondenzblatt 23, 165–173. POULÍK, J. 1956a: Z hlubin věků. Mladá fronta, Praha. – 1956b:Pravěké umění. SNKLHU, Praha. PROROK, F. – SKUTIL, J. 1949: Některé dosud neznámé jeskynní paleolitické nálezy z Moravského krasu. Československý kras 2, 23–29. PŮTA, B. 2015: Proto-art and Art: Art before Art. In: Půta, B. – Soukup, V. (eds.), 45–56. PŮTA, B. – SOUKUP, V. 2015: The Seven Wonders of Prehistoric Culture: Western Europe. In: Půta, B. – Soukup, V. (eds.), 145–169. PŮTA, B. – SOUKUP, V. (eds.) 2015: The Genesis of Creativity and the Origin of Human Mind. Karolinum Press, Praha. REINACH, S. 1903: L’art et la magie. A propos des peintures et des gravures de l’Age du renne. L’Anthropologie 14, 257–266. REINHARDT, L. 1924: Der Mensch zur Eiszeit in Europa. Benjamin Harz, Berlin – Wien. REITZENSTEIN, F. von 1931: Das Weib bei den Naturvölkern. Neufeld und Henius, Berlin. RIEK, G. 1934: Die Eiszeitjägerstation am Vogelherd im Lonetal. Kabitzsch, Leipzig. ROUSSOT, A. 2002: L’art préhistorique. Ěditions Sud Ouest, Luçon. RZEHAK, A. 1911: Das Idol aus dem brünner Löss. Zeitschrift d.Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens u. Schlesiens XV, 124–134, 1 tab. SACCASYN-DELLA SANTA, E. 1947: Les figures humaines du Paléolithique supérieur eurasiatique. De Sikkel, Anvers. SACCHI, D. 2003: Le Magdalénien. Apogé de l’art quaternaire. La maison des roches, Paris.

69 V. LITERATURA - REFERENCES Martin Oliva

SÁZELOVÁ, S. – HUPKOVÁ, A. – MOŘKOVSKÝ, P. eds. 2014: Mikulov anthropology meeting. Dolnověstonické studie 20, ARÚ Brno. SCHILD, R. 1976: Extraction and Distribution of «Chocolate» flint. Acta Archaeologica Carpathica 16, 147–177. – 2011: Wilczyce, un campement de chasseurs du Magdalénien supérieur en Pologne centrale. In: Mille et une femme de la fin des temps gla- ciaires, 121–131. Katalog výstavy v Les Eyzies, RMN Paris. SCHIRMEISEN, K. 1923: Fund einer Mammutnachbildung in Südmähren. Tagesbote 73, Nr. 522, Brno 12. 11. 1923. – 1925: Neue eiszeitliche Funde in der Stierfels- und in der Backoffenhöhle. Zeitschrift d. deutschen Ver. f. d. Gesch. Mähr. u. Schl. 27/1, sep. 1–11. – 1928a: Aus Brünns Vorzeit. Zeitschrift d. deutschen Ver. f. d. Gesch. Mähr. u. Schl. 30/3, 188–197. – 1928b: Vorgeschichtliches aus Mähren. Zeitschrift d. deutschen Ver. f. d. Gesch. Mähr. u. Schl. 30/1, 25–40. SCHMID, E. 1989: Die altsteinzeitliche Elfenbeinstatuette aus der Höhle Stadel im Hohlenstein bei Asselfingen, Alb-Donau-Kreis. Fund - berichte aus Baden – Württemberg 14, 33–118. SKLENÁŘ, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Libri, Praha. – 2008: Dějiny výzkumu starší a střední doby kamenné (paleolitu a mezolitu) v českých zemích. Sborník Národního muzea v Praze, řada A, 62/2–4, 1–109. SKUTIL, J. 1938–39: Paleolitikum v Československu. Obzor praehistorický XI (1938) a XII (1939), sep. 175 stran. – 1951: První historické zprávy o diluviálních nálezech v Předmostí. Vlastivědný věstník moravský 6, sep. 3–52. – 1952: F. A. Krasser a H. Stieniczka v Moravském Krase. Československý kras 5/1–2, 19. SREJOVIC, D. 1969: Lepenski Vir. Srpska kniževna zadruga, Beograd. STEGUWEIT, L. – VALOCH, K. 2006: Zur Frage nonutilitärer Schnittspuren in den mittelpleistozänen Fundstellen Bilzingsleben und Stránská skála. Quartär 53–54, 22–32. SVOBODA, J. 1976: Zur Problematik der magdalénienzeitlichen Kunst mitteleuropas. Anthropologie 14/3, 163–193. – 1986: Mistři kamenného dláta. Panorama, Praha. – 2007a: Upper Palaeolithic Anthropomorph Images of Northern Eurasia. In: Renfrew, C. – Morlay, I. (eds.): Image and Imagination. Mc Donald Institute Monographs, 57–68. Cambridge – 2007b:Habrůvka (okr. Blansko), jeskyně Býčí skála, eneolit. Přehled výzkumů 45, 357–359. – 2008: Upper Paleolithic female figurines of Northern Eurasia. In: J. A. Svoboda (ed.): Petřkovice. On Shouldered Points and Female Figurines, 193–223. Dolnověstonické studie sv. 18, ARÚ Brno. – 2011: Počátky umění. Academia, Praha. SVOBODA, J. (ed.) 2002: Prehistorické jeskyně. DVS 7, ARÚ Brno. SZOMBATHY, J. 1880: Über Ausgrabungen in den Mährischen Höhlen im Jahre 1880. Sitzungsberichte der Mathem.-Naturwiss. Klasse der Kais. Akad. d. Wiss. 82/1, 410–427. ŠĆELINSKIJ, V. E. – ŠIROKOV, V. N. 1999: Höhlenmalerei im Ural. Kapova und Ignatievka. Thorbecke, Sigmaringen. ŠTORCH, E. 1907: Člověk diluviální. Dědictví Komenského, Praha. TARASOV, L. M. 1963: Novaja paleolitičeskaja stojanka iz Gagarino. Sovjetskaja archeologija 1963/4, 179–183. – 1979: Gagarinskaja stojanka i jee mesto v paleolite Jevropy. Nauka, Leningrad. THÉVENIN, A. 1982: Rochedane, tome I. Univ. des Sci. Humaines, Strassbourg. TOULA, F. 1880: Das Lager der Mammuthjäger bei Przedmost. Notizenblatt der hist.-statist. Section, Nr. 11, 91–92. Brünn. TRAPP, M. 1878: Zur mähr.-schl. Biographie. CXLII. Med. Dr. Heinrich Wankel. Notizenblatt der hist.-statist. Section, Nr. 5, 33–36. Brünn. TRINKAUS, E. 2005: The Adiposity Paradox. in the Middle Danubian Gravettian. Anthropologie 43/2–3, 263–271. TURK, I. ed. 1997: Mousterian «bone flute» and other finds from Divje Baba I cave in Slovenia. ZRC, Ljubljana. ÚLEHLA, V. 1949: Věčně živá píseň. Fr. Borový, Praha. VALOCH, K. 1947: Oblázky s paleolitickými rytinami z Býčí skály. Příroda 39: 4–6, 125–128. – 1953: Paleolitické sídliště u Ochozské jeskyně v Moravském krasu. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 38, 11–26. Brno. – 1954: Zajímavé paleolitické nálezy z Křížovy jeskyně na Říčkách. Československý kras 7:2–4, 43–47. – 1959: Die Grabbeigaben. In: Jelínek, J., Pelíšek, J., Valoch, K. Der fossile Mensch Brno II, 23–30. Anthropos 9, N.S. 1. MZM Brno. – 1960a: K otázce předmagdalénského osídlení jeskyní Adlerovy a Křížovy na Říčkách u Brna. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 45, 5–20. – 1960b: Magdalénien na Moravě. Anthropos 12, N.S. 4. MZM, Brno. – 1961a:Benützte und gravierte Schiefergerölle im Magdalénien Mährens. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci. soc. 46, 5–18. – 1965a:Zwei anthropomorphe Darstellungen aus dem Magdalénien Mährens. IPEK 21 (1964–1965), 23–24. Berlin. – 1965b:Paleolitické nálezy z Rytířské jeskyně v Moravském krasu. Anthropozoikum A 3, 141–155. Praha. – 1969: Darstellungen von Menschen und Tier in Předmostí in Mähren. IPEK 22, 1966–69, 1–9 a 6 tab. Berlin. – 1970: Oeuvres d’art et objets en os du Magdalénien en Moravie (Tchécoslovaquie). Bulletin de la Société Préhistorique de l’Ariège 25, 79–93. – 1975: Ornamentale Gravierungen und Ziergegenstände von Předmostí bei Přerov in Mähren. Anthropologie 13, 81–91. – 1978: Eine gravierte Frauendarstellung aus der Býčí skála-Höhle in Mähren. Anthropologie 16/1, 31–33. – 1979: Paläolithische Artefakte aus früheren Grabungen in der Kůlna Höhle im Mähr. Karst. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 64, 7–44. – 1982a: O rozvoji kultury a společnosti v paleolitu. Archeologické rozhledy 34, 534–561. – 1982b: Bie Beingeräte von Předmostí in Mähren. Anthropologie 20/1, 57–69. – 1994: Neznámé paleolitické nálezy z Moravského krasu. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 79, 31–35.

70 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

– 1998: L’art magdalénien en Moravie (Rép. Tchèque). Rivista di Scienze Preistoriche XLIX, 65–81, Firenze. – 2001: Das Magdalénien in Mähren. 130 Jahre Forschung. Jahrbuch des Römisch-Germ. Zentralmus. Mainz 48, 103–159 a 14 tab. (vyšlo 2004). – 2002: Die Magdalénien-Fundstelle an der Ochoser-Höhle im Mährischen Karst. In: J. Svoboda (ed.), 183–225. – 2008: Poznámky k problematickým uměleckým předmětům z Dolních Věstonic. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci.soc. 93, 99–114. VALOCH. K. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2009: Nejstarší umění střední Evropy – The Oldest Art of Central Europe. Katalog výstavy, MZM, Brno. VENCL, S. 2007: Mladý paleolit. In: VENCL, S. (ed.) – FRIDRICH, J., 50–103. VENCL, S. (ed.) – FRIDRICH, J. 2007: Archeologie pravěkých Čech 2. Paleolit a mezolit. ARÚ Praha. VÉRTES, L. 1964: Tata, eine mittelpaläolithische Travertin-Siedlung in Ungarn. Budapest. VESELOVSKÝ, Z. 2000: Člověk a zvíře. Academia, Praha. VIALOU, D. 1992: Frühzeit des Menschen. C.H. Beck, München (1. vyd.: La Préhistoire, Gallimard, Paris). VIRCHOW, R. 1898: Urgeschichtliche Funde von Brünn, und rothgefärbte Knochen aus Mähren und Polynesien. Verhandlungen der Berliner anthrop. Ges. 30, 62–76. WANKEL, H. 1868a: Der Mensch der postpliocänen Periode und die Pariser Ausstellung. Lotos XVIII, 18–23, 37–46. – 1868b: Schreiben des Herrn Dr. Wankel an Herrn Hofrath und Prof. J. Hyrtl. Sitzungsberichte der Mathem.-Naturwiss. Klasse der Kais. Akad. d. Wiss. Bd. 58, I. Abt., 1–3 a 1 tab. – 1871a: Der Menschenknochenfund in der Býčiskálahöhle. Mitt. Anthrop. Ges. Wien I/4, 101–105. – 1871b:Prähistorische Alterthümer in den mährischen Höhlen. Mitt. Anthrop. Ges. Wien I, 266–281, 309–314, 329–343. – 1881: Prähistorische Funde in der Pekárna-Höhle. Mitt. Anthrop. Ges. Wien X, 347–348. – 1882a: Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. Holzhausen Verlag, Wien. – 1882b: Die Funde in der Býčí skála-Höhle. Correspondenzblatt der deutschen Ges. für Ant., Ethn. u. Urg. 12, 45–48, 54–55. – 1884: První stopy lidské na Moravě. Časopis musejního spolku olom. 1, 2–7, 41–49, 89–100. – 1890: Ložiska mamutí v Předmostí. Časopis Vlast. mus. spolku olom. 7, 1–10, 53–64. – 1892: Die prähistorische Jagd in Mähren. Selbstverlag, Olmütz. WERNERT, P. 1957: Stratigraphie paléontologique et préhistorique des sédiments quaternaires d’Alsace Achenheim. Univ. de Strassbourg, Strassbourg. WILLOUGHBY, R. P. 1985: Spheroids and battered stones in the African Early Stone Age. World Archaeology 17/1, 44–60. WHITE, R. 2003: Prehistoric Art. Abrams, New York. WURMBRAND, G. 1879: Über die Anwesenheit des Menschen zur Zeit der Lössbildung. Denkschrift der math.-nat. Classe d.k. Akad d. Wiss. 39, sep. 1–22. ZELINKOVÁ, M. 2007: Industrie z tvrdých živočišných materiálů ze sídliště Dolní Věstonice I. Acta Musei Moraviae – Časopis Moravského muzea sci. soc. 92, 9–52. ZELINKOVÁ-RAŠKOVÁ, M. 2010: Industrie z tvrdých živočišných materiálů z jeskyně Balcarky. In: Z. Nerudová ed.: Jeskyně Balcarka v Mo- ravském krasu, 107–130. Anthropos – Studies 31, N. S. 13, MZM, Brno. ZERVOS, Ch. 1959: L’Art à l’époque du renne en France. Éd. Cahiers d’Art, Paris. ZILHÃO, J. ed. 1997: Arte rupestre e pré-história do vale do Côa. Trabalhos de 1995–1996. Min. de la Cultura, Lisboa. ZOTZ, L. 1944: Von den Mammutjägern zu den Wikinger. J. A. Barth, Leipzig. – 1951: Altsteinzeitkunde Mitteleuropas. F. Enke Verlag, Stuttgart. – 1968: Die Venusstatuette von Moravany nad Váhom. Slovenská archeológia 16, 5–18. ŽELÍZKO, J. V. 1905: O nástěnných rytinách a kresbách jeskynních palaeolithického člověka, se zřetelem ku nejnovějším výzkumům. Časo- pis Vlast. mus. spolku olom. 22, 1–24. – 1909: Ze studijní cesty po Moravě. Pravěk 5, 73–80.

71 VI. KATALOG Martin Oliva VI. KATALOG

ÚVODNÍ POZNÁMKA

Rozsah publikace nedovoloval zařadit méně výrazné předměty či dekory, jakož i daleko větší množství jednoduchých ozdob, i když některé z nich vykazují větší míru výrobní dovednosti než třeba paralelní linky či řady rýžek na kostech a kamenech, které začleněny byly. Zčásti sporné ženské figurky z mamutích metapodií z Předmostí zastupuje jen ta nejzdařilejší, a opo- menuty byly i tzv. píšťalky a některé břidlicové oblázky s méně výraznými vzory z Pekárny a Býčí skály. Údaje v popisu jsou heslovité a omezené na minimum, s důrazem na co nejpřesnější původ předmětu, což je oproti dosa- vadní literatuře novinkou, a na některé postřehy o technologii, méně i interpretaci. Zeměpisné souřadnice přibližného středu naleziště jsou uváděny vždy jen u prvé položky každé lokality, stejně jako kulturní a časové určení. Jako literární zdroje cituji původní zmínky od vlastních nálezců, nebo od jiných autorů, pokud předmět zůstával předtím nepovšimnut. Uváděny mohou být i pozdější zdařilé překresby, fotografie či popisy. V případě Dolních Věstonic byly jakožto nejstarší zdroj citovány i Absolonovy novinové články, a to v jejich německých verzích z brněnského Tagesbote, protože ty byly přetištěny v dostupné monografii (Oliva 2014, 217–229). Tamtéž je na stránkách 102 až 189 možno najít úplný text Daniových deníků s bezprostředním podáním nálezových okolností, pokud vůbec byly zaznamenány. České verze článků z Tagesbote vycházely s týmiž obrázky i v Lidových novinách a lze je dohledat v připojeném soupisu literatury. Protože předměty byly fotografovány různými pracovníky za denního i umělého světla, a na každém monitoru se barevný odstín jevil poněkud odlišně, nelze vyloučit drobné odchylky od skutečnosti. Z technických důvodů i kvůli nestejné čitelnosti a důležitosti různých motivů nejsou předměty vyobrazené ve stejném měřítku. Antropomorfní a zoomorfní plastiky byly popi- sovány anatomicky, jakoby z pohledu zobrazeného tvora, takže např. pravá končetina se nám jeví jako levá. Extremity a stra- ny nefigurálních artefaktů (horní, dolní, levá, pravá) jsou popisovány dle pozice, v níž je předmět vyobrazen, i když někdy nejde o obvyklou orientaci. Charakteristické maximální rozměry v mm jsou uváděné těmito zkratkami: d délka, v výška, š šířka, t tloušťka, p průměr.

72 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

1 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky (M. Kříž), I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí). Gravettien-pavlovien, ca bez bližších údajů 27–30 ky cal. BP VII. poznámka: přes třetinu rytiny chybí, zčásti čerstvě, horní konec souřadnice středu lokality: x 1136819, y 535076, okolo 228 m n. m. klu odlomen, od lomu vlevo stopy šikmého řezu. Na dochovaném II. předmět: rytina ženy, komponovaná z geometrických prvků prsu stopy asi desítky úderů, ojedinělé impakty i jinde. III. inv. č.: Př 1286 VIII. výběr z literatury: Kříž 1896, tab. 1: 4; 1903a, 221; 1903b IV. materiál, suport: mamutí kel (obrácená fota); Obermaier, 1912, 300 (správná orientace); Poulík V. rozměry: d 280 (Poulík 1956, obr. 1 mylně 310), p 55 mm, pův. 1956, obr. 1; Valoch 1969, 2, tab. 1 (popis); Marshack 1972, obr. výška rytiny ca 14 cm 176–178.

73 VI. KATALOG Martin Oliva

2 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: schematizovaná rytina ženy III. inv. č.: Př 12294 IV. materiál, suport: mamutí kel V. rozměry: d 400, p 55 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: pohledově pravá linie těla nezřetelná, u le- vé šikmé šrafy, rozšíření asi značí pánev, v ní nepravidelný čtvereček, nahoře protáhlý krk bez hlavy. Zbytek povrchu odprýskán, spodek značně poškozen. Dle Klímy (1990, 71) dlouho překryto sintrem a nerozpoznáno. VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, 84 (kresba i foto); Klíma 1990, 70–71 (nová kresba a interpretace – žena).

3 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: rytina krátkých přímých a oblých zdvojených linií (figurální?) III. inv. č.: Př 12217 IV. materiál, suport: mamutí kel, špice V. rozměry: d 210, p 58 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů. VII. poznámka: dole staře osekáno, část rytiny čerstvě poškozena VIII. výběr z literatury: Kříž 1896, sep. 13 (možná zmínka sub 5b); Valoch 1975, 84, tab. III: 2 (kresba).

74 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

4 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: rytina s řadami šikmých zářezů III. inv. č.: Př 12289 IV. materiál, suport: střední část klu V. rozměry: d 190, p 95 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: oba konce hrubě odsekány a všechny řady rýžek (asi 12) na obou koncích ukončeny. VIII. výběr z literatury: Marshack 1972, obr. 134 (foto); Valoch 1975, 29, tab. IV: 3 (kresba).

5 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: střed klu s dvěma řadami jemných paralelních zářezů III. inv. č.: Př 2295 IV. materiál, suport: střed mamutího klu V. rozměry: d 490, p 65 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: na dist. konci staře, na prox. konci čerstvě ulomeno VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, 89, tab. I: 1 (kresba).

6 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: šupina klu s řadami šikmých zářezů III. inv. č.: Př 12179 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: š 115, v 55, t 13 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky (M. Kříž), bez bližších údajů VII. poznámka: na hranách čerstvé lomy, rozpuklé VIII. výběr z literatury: Kříž 1903a, 235; 1903b, obr. 3; Valoch 1975, 89, tab. III: 1 (kresba); Jelínek 1977, obr. 684 vpravo.

75 VI. KATALOG Martin Oliva

7 VII. poznámka: líc propracovanější, rýhy vzadu naznačují ocas a vpře- I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) du srst, část čela odražena, zadek na rubu ploše odštěpen dvěma II. předmět: zploštělá (poloreliéfní) řezba mamuta údery. Maška plastiku rozložil, vyčistil lamely a slepil. III. inv. č.: Př 11671 VIII. výběr z literatury: Kříž 1903a, 235 (nedokončená řezba); IV. materiál, suport: mamutovina Maška 1912; Maška et al. 1912 (mamut); Absolon 1918a, obr. 306; V. rozměry: d 116 v 96 t 31 Valoch 1969, 5–6, tab. 6; Absolon – Klíma 1977, 76, obr 45 (nová VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších kresba). údajů (coll. Kříž 1895)

76 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

8 VII. poznámka: otvor v ose mezi plochými výčnělky a roz šíření I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) pod rukojetí jsou silně ohlazené, na rozdíl od hran vidlicové části, II. předmět: plochá vidlice s rukojetí, snad plastika ženy které původně spíše ostré. Na hranách rukojeti vysokého polokruho - III. inv. č.: Př 11670 vého průřezu ohlazené zářezy, rovněž na plochých výčnělcích vně IV. materiál, suport: mamutovina i uvnitř. V. rozměry: d 220, š 63, t 13 („krk“) VIII. výběr z literatury: Maška in Absolon – Klíma 1977, 49; VI. místo nálezu (datum): 20. 8. 1894 někde v blízkosti hromadné Absolon 1918a, obr. 300 (první foto); 1925, 948; 1957, obr. 27–28 depozice lidských kostí (počtářská interpretace); Breuil 1924, obr. 15: 7; Valoch 1969, 5, tab. 5.

77 VI. KATALOG Martin Oliva

9 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: tyčinka s kulovitými řezbami na koncích – dvojplastika? III. inv. č.: Př 12188 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 135, p 20 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů, coll. K. J. Maška VII. poznámka: povrch vyhlazen, na pravé části asi 5 tupých příčných zářezů VIII. výběr z literatury: Absolon 1918a, obr. 301 nahoře; 1925, 950 vlevo; Breuil 1924, obr. 15: 2; Červinka 1927, tab. V: 4; Valoch 1975, 82, tab. VI: 3; Jelínek 1977, obr. 684 uprostřed.

10 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: závěsek zdobený třemi skupinami koncen- trických obloučků a řadami šikmých zářezů III. inv. č.: Př 12187 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 95, š 37, t 27 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů, coll. M.Kříž VII. poznámka: konec proti ataši doplněn sádrou VIII. výběr z literatury: Kříž 1903a, 233; 1903b, obr. 1; Hoernes 1903, obr. 55: 8; Obermaier, 1912, 300; Absolon 1918a, obr. 303; 1925, 1007 nahoře; 1957, obr. 30; Breuil 1924, obr. 16; Valoch 1975, 81.

78 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

11 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: závěsek či spona brýlovitého tvaru III. inv. č.: Př 11669 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 165, š 29, t 9 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: otvor v prostředním článku nedokončen (započat důlkem na rubu), další snad započat z líce, poté poškozen exfoliací VIII. výběr z literatury: Absolon 1918a, obr. 301 dole; 1925, 950 vpravo; Červinka 1927, tab, V: 3; Valoch 1975, 82, tab. VI: 4;

12 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: zdobený jehlancovitý nástroj III. inv. č.: Př 12176 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 95, š 32 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: lehce konvexní spodek nese stopy úderů, hrany i stěny pětibokého jehlanu ohlazeny, i přes výzdobu. Špice zaoblená opotřebením. VIII. výběr z literatury: Breuil 1924, obr. 16: 3; Červinka 1927, tab, VI: 5; Valoch 1975, 84, obr, II: 2 (kresba).

79 VI. KATALOG Martin Oliva

13 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: menší zdobený kuželovitý nástroj III. inv. č.: Př 12116 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 70, š 25 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: lehce oválný, vespod mírně vkleslý průřez, na líci řady kratších a delších rýžek, ohlazené, na rovně seříznuté bázi stopy měkkých úderů. VIII. výběr z literatury: Breuil 1924, obr. 14: 1; Červinka 1927, tab, VI: 3; Valoch 1975, 84, obr, II: 1 (kresba).

14 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: plastika těhotné ženy III. inv. č.: Př 11673 IV. materiál, suport: metapodium mamuta V. rozměry: v 140, š 50 hlava, 55 v ramenou, t 50 hlava, 65 přes břicho VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: jediná ze série osmi podobných předmětů, u nějž je odstraněna veškerá kompakta, aby se vytvořila podoba sedící těhotné ženy s plasticky naznačenou levou rukou. Pravé rameno snad odlomeno, uprostřed rovných zad výrazný důlek, pouze spodek tvoří přirozená oblina kosti. Pupek, prsy, pohlaví, nohy a detaily obličeje nejsou na žádné z těchto sošek naznačeny. VIII. výběr z literatury: Maška 1913; Absolon 1918a, obr. 305 (foto); Breuil 1924, obr. 23; Matiegka 1937; Zotz 1951, obr. 19: 10; Poulík 1956, obr. 2; Valoch 1969, tab. 2: 1; Absolon – Klíma 1977, obr. 14 (kresba); Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.11 (hromadné foto).

15 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: kost s rytinou mnohonásobných krokvic III. inv. č.: Př 12269 IV. materiál, suport: mamutí lopatka V. rozměry: v 170, š 195, t 49 VI. místo nálezu (datum): průkop Přikrylovy cihelny S od hřbitova a SZ od Skalky, coll. K. Absolon 1930. VII. poznámka: na hranách oštípáno, zejména z levé (nejtlustší) strany. Šikmo pres krokvice probíhají jemné delší řezy. VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, 84, tab. X: 2; Absolon – Klíma 1977, obr. 40 (kresba); Jelínek 1977, obr. 711; Kozłowski 1992. tab. 31.

80 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

16 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: žebro s vyplňovanou vlnicí III. inv. č.: Př 12158 IV. materiál, suport: mamutí žebro V. rozměry: d 320, š 58, t 22 VI. místo nálezu (datum): coll. Maška 1890, čili v ústřední části stanice těsně SZ u Skalky. VII. poznámka: nahoře oštípáno a opotřebením zaobleno, dole čerstvě odlomeno, povrch ohlazen, na rubu u oštípaného konce 9 krátkých ostrých zářezů. VIII. výběr z literatury: Breuil 1924, obr. 21: 1; Absolon 1925, 1006; 1957, 147, obr. 39; Kühn 1929, tab. 56a; Valoch 1975, 83, tab. IX: 2; Jelínek 1977, obr. 712; Kozłowski 1992. tab. 32.

81 VI. KATALOG Martin Oliva

17 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: podlouhlá kost s liniemi různě skloněných zářezů III. inv. č.: Př 12146 IV. materiál, suport: zlomek asi mamutí kosti V. rozměry: d 195, š 38, t 39 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů VII. poznámka: dole ostrá používaná hrana, nahoře odsekáno, podélné hrany lomové, obě plochy ohlazeny, na spodní zbyly jen rezidua spongiosy. VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, 84, tab. II: 4; Kozłowski 1992. tab. 30.

18 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: nástroj s řadami šikmých rýžek vždy opačného sklonu III. inv. č.: Př 12182 IV. materiál, suport: žebro, asi mamutí V. rozměry: d 245, š 52, t 21 VI. místo nálezu (datum): centrální část lokality u Skalky, bez bližších údajů, coll. M. Kříž VII. poznámka: jeden konec ulomen, druhý odříznut a opotřebením zaoblen. Na rubu (obr. vlevo) jsou rýžky méně ohlazeny než na líci, kde jsou na konkávní vnitřní straně zcela setřeny. Dle Kříže je na líci 39 řad s 1324 rýž- kami, na rubu je 17 příčných řad se 458 rýžkami a 7 podélných řad s 381 rýžkami, dohromady tedy 2163 rýžek; ve skutečnosti jich muselo být mnohem víc. VIII. výběr z literatury: Kříž 1903a, 233 a 216 (foto); 1903b, obr. 1; Hoernes 1903, obr. 55: 7; Maška 1907, obr. 3: 4; Absolon 1918a, obr. 302; Absolon 1925, 1006 vpravo; Breuil 1924, obr. 22; Kühn 1929, tab. 56b; Valoch 1975, 83, tab. VIII; Jelínek 1977, obr. 713.

82 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

19 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: fragment žebra s řadami vstřícných rýžek III. inv. č.: Př 12145 IV. materiál, suport: fragment zvířecího žebra V. rozměry: d 110, š 37, t 13 VI. místo nálezu (datum): coll. K. Absolon 1928, tedy asi SV od hřbitova a SZ od Skalky v její blízkosti. VII. poznámka: rýžky jsou provedeny různým způsobem, jeden konec ulomen, druhý uříznut a ohlazen používáním. VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, tab. 2: 3, 83 s mylným odkazem na obr.; Absolon – Klíma 1977, obr. 40 nahoře (kresba); Jelínek 1977, obr. 713 vpravo.

20 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: žebro se dvěma řadami vstřícných zářezů III. inv. č.: Př 12270 IV. materiál, suport: žebro, asi mamutí: V. rozměry: d 270, š 45, t 26 VI. místo nálezu (datum): coll. K. Absolon 1928, tedy asi SV od hřbitova a SZ od Skalky v její blízkosti. VII. poznámka: oba konce staře odsekány, povrch neohlazen VIII. výběr z literatury: Valoch 1975, 89, tab. 9: 1; Absolon – Klíma 1977, obr. 40 vpravo (kresba); Kozłowski 1992. tab. 29 (foto).

21 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: zlomek žebra s vyplňovaným kazetovým ornamentem III. inv. č.: Př 12184 IV. materiál, suport: zlomek velkého mamutího žebra V. rozměry: d 129, š 61, t 28 VI. místo nálezu (datum): coll. Maška 1885, čili v Chro- mečkově hliníku SSZ od Skalky VII. poznámka: oba konce osekány, okraje horní obliny zkoseny, na rubu na vyčnělém konci 8 krátkých šikmých zářezů. VIII. výběr z literatury: Maška 1886, 101; 1907, obr. 3: 11; Much 1889, tab. II: 12; Červinka 1902, obr. 18; Hoernes 1903, obr. 57: 9; Breuil 1924, obr. 21: 4; Valoch 1975, 83–84, tab. X: 1; Jelínek 1977, obr. 714 vpravo.

83 VI. KATALOG Martin Oliva

22 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: fragment kosti s řadami vstřícných rýžek III. inv. č.: Př 12149 IV. materiál, suport: žebro, asi mamutí V. rozměry: d 92, š 40, t 23 VI. místo nálezu (datum): coll. Maška 1882, čili v Chro- mečkově hliníku SSZ od Skalky VII. poznámka: staré lomy, 7 řad rýžek VIII. výběr z literatury: Maška 1886, 99; 1907, obr. 3: 10; Much 1889, tab. II: 11; Hoernes 1903, obr. 57: 10; Valoch 1975, 84, tab. VII: 9; Jelínek 1977, obr. 714 vlevo.

23 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: kost s trojlinkou ve tvaru Z III. inv. č.: Př 12125 IV. materiál, suport: asi zlomek žebra V. rozměry: d 84, š 31, t 21 VI. místo nálezu (datum): bez bližších údajů VII. poznámka: hrot vpravo bočně zaoblen, špička dyna- micky odlomena, uvnitř spongiosa, kořínková koroze. VIII. výběr z literatury: Valoch 1982b, obr. 1: 4; Klíma 1990, obr. 22 vpravo nahoře (kresba).

24 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: paroh s řadami rýžek střídavě opačného sklonu III. inv. č.: Př 12181 IV. materiál, suport: počátek lodyhy sobího parohu V. rozměry: d 137, š 44, t 34 VI. místo nálezu (datum): coll. Maška 1893, tedy v cen- trální části stanice SZ od Skalky. VII. poznámka: zaoblená a uprostřed prohloubená růžice mohla sloužit jako drtidlo, opačný konec dokola kónicky ořezán a odlomen. Rýžek bylo možná více, některé ohla- zeny či zasintrovány. VIII. výběr z literatury: Maška 1894, sep. 6; 1907, obr. 3: 9; Breuil 1924, obr. 21: 2; Valoch 1975, 83, tab. 3: 3.

25 I. lokalita: Předmostí I (Přerov-Předmostí) II. předmět: plastika zvířete (rosomáka?) III. inv. č.: Př 30093 IV. materiál, suport: keramika V. rozměry: v 18, d 47, š 11 VI. místo nálezu (datum): coll. Absolon 1927 nebo 1928, okolnosti neznámé VII. poznámka: patrně zakoupeno od dělníků v cihelně, nelze vyloučit pozdější původ (eneolit? srov. plastiky z blízkého Hlinska) VIII. výběr z literatury: Absolon – Klíma 1977, 58, tab. 201; Klíma 1974b.

84 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

26 V. rozměry: v 111, š 44, t 26 (přes břicho i přes prsa) I. lokalita: Dolní Věstonice I. Gravettien-pavlovien, ca 27–29 ky cal. BP VI. místo nálezu (datum): 13. 7. 1925 v centrálním ohništi stanice souřadnice středu lokality: x 1195897, y 597410, nm. v. horní část v horní části lokality 224 m, střední část 210 m VII. poznámka: na temeni 4 široké mělké vpichy, nad levou hýždí II. předmět: plastika nahé ženy (Venuše I) otisk dětského prstu III. inv. č.: 30000 VIII. výběr z literatury: Absolon 1929, 936 (dokonalé foto); 1938b, IV. materiál: keramika 85sq., 93, tab. A; 1945b, obr. 7; 1949, obr. 1.

85 VI. KATALOG Martin Oliva

27 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: Venuše VIa, trup ženské plastiky s tukovými záhyby na zádech, ve stylu Venuše č. I III. inv. č.: 30007a IV. materiál: keramika V. rozměry: v 30, š 27, t 16 VI. místo nálezu (datum): 1. 8. 1934 na Langově (Langrově?) poli ve střední části lokality, s jinými plastikami. VII. poznámka: prsníky byly zřejmě nalepeny zvlášť a odpadly (na jejich místě je povrch poškozen). Nahoře i dole lomy, na dolním stopa téže obvodové rýhy jako na Venuši I. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934, obr. 7 (in Oliva 2014, 226); 1936, obr. 18; 1949, obr. 2; Absolonová 1939, obr. 1a,b; Klíma 1981, obr. 42: 3; Dania – deník in Oliva 2014, 152 a obr. 49.

28 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: spodní část ženské sošky – Venuše VIb III. inv. č.: 30007b IV. materiál: keramika V. rozměry: v 26, š 22, t 16 VI. místo nálezu (datum): dle Bohmersova rekonstrukčního plánku (obr. 12) v Langově poli, asi 3 m JZ od předchozího, údajně navazujícího frag- mentu. Přímé údaje ale chybí. VII. poznámka: nahoře starý lom; souvislost s předchozím předmětem, s nímž se obvykle vyobrazuje, je nejistá. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934, obr. 7 (in Oliva 2014, 226); 1936, obr. 18; 1949, obr. 2; Absolonová 1939, obr. 1a,b; Klíma 1981, obr. 42: 4.

86 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

29 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: trup plastiky (Venuše VII) s faldy na zádech III. inv. č.: 30008 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 32, š 23, t 15 VI. místo nálezu (datum): 31. 7. 1934 na Langově poli ve střední části lokality asi 1 až 2 m východně od podobné plastiky č. 27. VII. poznámka: nahoře i dole odlomeno, celá přední část udrolena VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr 8 in Oliva 2014, 226; 1936, obr. 19; Absolonová 1939, obr. a–b; Delporte 1993, obr. 136; Klíma 1981, obr. 42: 5; Dania – deník in Oliva 2014, 152.

30 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: poprsí ženské plastiky (Venuše XVI) III. inv. č.: 30012 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 33, š 22, t 11 VI. místo nálezu (datum): 4. 9. 1930 ve 3. metru pátého pruhu pole Engelové ve střední části lokality, spolu se zví- řecím torzem č. 69. VII. poznámka: bradavky nenaznačeny, na rubu lom, asi termický VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 30: 7; Dania – deník in Oliva 2014, 130, obr. 35.

31 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: lidské torzo se zkříženýma nohama (Venuše VIII) III. inv. č.: 30010 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 42, š 21, t 17 VI. místo nálezu (datum): 10. 8. 1934 v V. pruhu Langova pole ve střední části lokality, u j. okraje popelovité plochy VII. poznámka: asi zdeformováno před vypálením, záda udrolena, na vyklenutém břiše naznačen pupek a pod ním několik bodů-vpichů. VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, obr. 20; Klíma 1981, obr. 42: 10; Delporte 1993, obr. 137; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.27 vlevo; Da - nia – deník in Oliva 2014, 152.

87 VI. KATALOG Martin Oliva

32 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: tečkované torzo (Venuše IX) III. inv. č.: 30006 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 30, š 16, t 13 VI. místo nálezu (datum): asi 4. 8. 1934 v V. pruhu Langova pole ve střední části lokality, v popelišti s mnoha pazourky VII. poznámka: záda a anatomicky pravý bok udroleny, na vyklenutém břiše naznačen pupek a kolem něj kruh teček (tetování?), nad ním jakoby náhrdelník z dalších teček, prsníky nenaznačeny. V pase rýha, pod ní naznačeno ženské pohlaví, vzadu zbytek zádové rýhy pokračující mezi hýždě. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 9; 1936, obr. 17; 1949, obr. 7; Absolonová 1939, obr. 2; Klíma 1981, obr. 42: 9; Delporte 1993, obr. 138; Dania – deník in Oliva 2014, 152.

33 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: lidské torzo (?) plankonvexního průřezu III. inv. č.: 30011 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 39, š 29, t 17 VI. místo nálezu (datum): 1934 (16. 8. v VII. pruhu?) v Langově poli ve střední části lokality VII. poznámka: nahoře i dole lomy, předek (?) rovně odprýsknut (termicky?). Horiz. rýha na pravém boku při- pomíná pas ženských sošek, ale 4 zářezy vpravo je těžko vysvětlit; znázorňují nízké výčnělky po stranách břicha ruce? K. Absolon plastiku obrací a vidí v ní hlavu koně. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 5 (in Oliva 2014, 225); Klíma 1981, obr. 42: 6; Valoch – Lázničková- Galetová (eds.) 2009, obr. II.27 uprostřed.

34 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: střed těla muže III. inv. č.: 30009 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 29, š 18, t 15 VI. místo nálezu (datum): 9. 6. 1934 v VI. pruhu Langova pole ve střední části lokality, spolu s hlavičkami šelem. VII. poznámka: vršek trupu a všechny tři údy ulomeny, záda vyklenutější než břicho, ale hýždě nenaznačeny. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 42: 8; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.22; Dania – deník in Oliva 2014, 152, obr. 52: 1199.

88 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

35 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: antropomorfní plastika „Skafandr“ (Venuše X) III. inv. č.: 30013 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 43, š 19, t 16 VI. místo nálezu (datum): 23. 8. 1934 v VIII. pruhu Langova pole ve střední části lokality na východním okraji popelové zóny VII. poznámka: horiz. rýha připomíná pas ženských sošek, pod ní snad začátky nohou, nahoře hlava a snad prs, proti němuž je plastika zploštěna (žádný lom). VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 10; Klíma 1981, obr. 42: 11; Delporte 1993, obr. 139; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.27 vpravo; Dania – deník in Oliva 2014, 152, obr. 52: 1215.

36 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: trup člověka nebo zvířete III. inv. č.: 30076 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 35, š 24, t 11 VI. místo nálezu (datum): Dle Klímy (1981, obr. 45: 9) ve spodním úseku sesuvového pásma střední části lokality, vyobrazeno však již roku 1925, kdy se v uvedených místech ještě nekopalo. VII. poznámka: nahoře i dole odlomeno, na rubu ploché výštěpy VIII. výběr z literatury: Absolon 1925, 902, obr. 2 v groteskní kompozici, mylně z Předmostí; Klíma 1981, obr. 45: 9.

89 VI. KATALOG Martin Oliva

37 VII. poznámka: chobot vytažen od těla a opět připojen mezi přední I. lokalita: Dolní Věstonice I nohy, levá zadní noha ulomena, tlapy nenaznačeny. II. předmět: plastika mamuta VIII. výběr z literatury: Absolon 1933a, obr. 3 (in Oliva 2014, 217); III. inv. č.: 30020 Absolonová 1933, obr. 4; 1939, obr. 4; Klíma 1981, obr. 43: 1 (kresba), IV. materiál: keramika Dania – deník in Oliva 2014, 140, obr. 45: 817. V. rozměry: d 30 v 23 š13 VI. místo nálezu (datum): 18. 8. 1933 v 23. čtverci 41. pruhu Kurzova pole ve střední části lokality

38 VII. poznámka: spodky nohou a zadní část s ocasem uraženy, nazna- I. lokalita: Dolní Věstonice I čeny uši, nikoli oči (na místě pravého oka je výštěpek) a nozdry, zdů- II. předmět: plastika medvěda razněna propadlina na čele. III. inv. č.: 30014 VIII. výběr z literatury: Absolon 1933h, obr. 2 (in Oliva 2014, 223); IV. materiál: keramika 1936, 33 dole; Absolonová 1939, obr. 7; Klíma 1981, obr. 44: 9; V. rozměry: d 74, v 32, š 21 Dania – deník in Oliva 2014, 144–145. VI. místo nálezu (datum): zadní část nalezena 7. 10. 1933 v pruhu 45, čtverci 92 (pův. 13) na Kurzově poli (spolu s hlavičkou soba č. 45), přední část 21. 10. 1933 ve čtverci 17 41. pruhu Kurzova pole ve střední části lokality, S od podlouhlého popeliště. Oba zlomky tedy ležely 7–8 m od sebe.

90 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

39 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plastika zvířete s růžky nebo ušima (kaprid nebo bovid) III. inv. č.: 30031 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 47, v 28, š 16 VI. místo nálezu (datum): 15. 7. 1925 v 15. čtverci páté- ho pruhu Hanreichova pole na sídlišti v horní části stani- ce, asi 2 m jižně od Venuše I. VII. poznámka: nevyhlazený povrch, výčnělky naznačeny oči, zadní nohy ulomeny, přední v jedné linii, zadní část trupu na levém boku zploštěná, asi zdeformováno před vypálením, VIII. výběr z literatury: Absolon 1929, 935 nahoře; 1938b, 18 a obr. 160 (šelma, snad medvídek).

40 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: stylizovaná plochá plastika zvířete s růžky nebo ušima III. inv. č.: 30042 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 39, v 28, š 13 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: na levém boku hrubší, zadek, chodidla a špička čumáku ulomeny, nohy nedělené. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr, 45: 3; Bougard 2010, 228.

41 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: protáhlá rohatá plastika III. inv. č.: 30026 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 120, š 21, t 17 VI. místo nálezu (datum): 13. 7. 1925 ve čtverci 10 pruhu II Hanreichova pole, asi 2 m JV od Venuše I, v témže centrálním ohništi. VII. poznámka: chybí obličejová část a podélně část trupu – místo něj vlastně dlouhý hrot, asi k zapíchnutí do hlíny. Pokud výčnělky znázorňují uši, mohl být předlo- hou výr. Může však jít o rohatou démonickou bytost. Plastika je nápadně lehká, ale CT ukázalo stejnou masu jako u ostatních plastik. Dohromady slepeno a rozpozná- no až r. 1938. VIII. výběr z literatury: Absolon 1938b, 25, 17, 25, 83–85, obr. 164.

91 VI. KATALOG Martin Oliva

42 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: menši tyčinkovitá rohatá plastika III. inv. č.: 30027 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 38, š 8, t 8 VI. místo nálezu (datum): asi v pruhu 40 Kurzova pole, spolu s hlavičkou šelmy (č. 53), sídliště ve střední části. VII. poznámka: tvar týž jako u předchozí plastiky, docho- vaný zobák napovídá, že jde o sovu (výra?) VIII. výběr z literatury: Absolon 1933h, obr. 7 (in Oliva 2014, 223); 1936, obr. N; 1938b, 84–85, obr. 165; Absolonová 1939, obr. 6 vpravo, Klíma 1979, tab. 2: 24; 1981, obr. 43: 12.

43 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: esovitá plastika sovy III. inv. č.: 30028 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 44, š 13, t 10 VI. místo nálezu (datum): asi r. 1933 ve střední části loka- lity, lokalizaci do 42. pruhu na Kurzově poli u B. Klímy (1981, plánek na obr. 4) nelze doložit. VII. poznámka: naznačeny oči a nevyčnělý zobák, spodek ulomen VIII. výběr z literatury: Absolon 1933, obr. 6 (in Oliva 2014, 223); Absolon 1936, 504, obr. S; Absolonová 1939, obr. 6 uprostřed; Klíma 1979, tab. 2: 25; 1981, obr. 43: 13 (kresba).

44 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: esovitá plastika, asi sovy III. inv. č.: 30030 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 40, š 12, t 13 VI. místo nálezu (datum): asi poblíž předchozích plastik ve střední části lokality VII. poznámka: oči nenaznačeny, zobák mírně udrolen, spodek téměř nepoškozený, rozdělený VIII. výběr z literatury: Klíma 1979, tab. 2: 23; 1981, obr. 43: 11 (kresba); Bougard 2010, 220 (jako antropomorf).

92 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

45 VII. poznámka: týl nedomodelován, nad ním kořeny parohů, drobné I. lokalita: Dolní Věstonice I výčnělky znázorňují uši, nozdry, zatímco ústa a oči chybí. Výrazná II. předmět: rýhovaná hlava soba nebo losa crista sagitalis, horní plocha mezi ušima a parohy připomíná kousací III. inv. č.: 30015 plochu mamutí stoličky. Někdy považováno za hlavu koně. IV. materiál: keramika VIII. výběr z literatury: Absolon 1933h, obr. 8-10; 1936, II, obr. 21; V. rozměry: d 78, š 22, v 21 Absolonová 1933, obr. 3; Poulík 1956, obr. 15; Klíma 1981, obr. 43: VI. místo nálezu (datum): 7. 10. 1933 v metru 92 (pův. 13) 45. pruhu 9 (kresba); Dania – deník in Oliva 2014, 144, a str. 120, obr. 147 v Kurzově poli ve střední části lokality v pův. rkp.

46 VI. místo nálezu (datum): 16. 7. 1925 ve čtverci 16 třetího pruhu I. lokalita: Dolní Věstonice I Hanreichova pole, asi 2 m J od Venuše I, na horním sídlišti II. předmět: malá hlava losa nebo soba VII. poznámka: naznačeny nozdry, ústa a kořeny parohů, pomocí III. inv. č.: 30017 výčnělků též oči nebo uši, týl asi ulomen. IV. materiál: keramika VIII. výběr z literatury: Absolon 1929, 935 nahoře; 1938b, 16, 82, V. rozměry: d 39, š 15, v 16 obr. 162; Klíma 1979, tab. 2: 18.

93 VI. KATALOG Martin Oliva

47 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlava s počátky rohů nebo předek trupu s počátky končetin (v obrácené poloze) III. inv. č.: 30039 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 31, v 21, š 20 VI. místo nálezu (datum): 26. 8. 1933 na severním konci pruhu 40 v Kurzově poli ve střední části lokality VII. poznámka: dochována jen lícní strana a temeno, na němž počátky ulomených rohů (či nohou), zbytek odlámán. VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 227; Dania – deník in Oliva 2014, 142, tam v pozici trupu s nohama dolů.

48 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plastika hlavy nosorožce III. inv. č.: 30019 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 39, v 27, š 16 VI. místo nálezu (datum): 5. 9. 1933 uprostřed pruhů 43–44 na Kurzově poli ve střední části lokality VII. poznámka: vršek rohu přilepen a hrot doplněn, zdů- razněn occipitální výběžek lebky (hrbol vzadu na hlavě), mělce naznačeny nozdry, hlubším vpichem levé oko, chybí tlama a uši, v týlu odlomeno. VIII. výběr z literatury: Absolon 1933f, obr. 1; 1936, obr. Q a R; Klíma 1981, obr. 43: 15; Dania – deník in Oliva 2014, 142–143.

49 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: nevýrazná hlava nosorožce? III. inv. č.: 30083 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 25, v 23, š 14 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1947–49 v tzv. prvém objektu v horní části lokality VII. poznámka: žádný detail kromě rohovitého výběžku nena - značen, rub poškozen nebo nedomodelován, v týlu ulomeno. VIII. výběr z literatury: Klíma 1963, tab. 71: 976; Bougard 2010, 231.

94 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

50 VII. poznámka: dokonale vypracován čumák, uši a pravé oko, v levém I. lokalita: Dolní Věstonice I oku vpich, další vpich nad levým uchem vychází až v ulomeném týlu II. předmět: hlava lva a mohla jím procházet tyčinka, spojující hlavičku s trupem. III. inv. č.: 30021 VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 1; 1936, obr. D–F; 1945, IV. materiál: keramika obr. 3; Klíma 1981, obr. 44: 4; Delporte 1990, 126 (medvěd); V. rozměry: d 43, v 24, š 24 Dania – deník in Oliva 2014, 152, obr. 52: 1198. VI. místo nálezu (datum): 8. 8. 1934 ve 4. metru šestého pruhu Langova pole ve střední části lokality.

95 VI. KATALOG Martin Oliva

51 VI. místo nálezu (datum): 22. 8. 1934 v 8. pruhu Langova pole ve I. lokalita: Dolní Věstonice I střední části lokality II. předmět: hlava lva s týlním kuželem VII. poznámka: vyčnělý čumák s maličkou tlamou, uši naznačeny III. inv. č.: 30016 nízkými výčnělky,oči úzkými zářezy, zdůrazněna sagitální deprese, IV. materiál: keramika v týle trn s ulomeným koncem, snad k zapíchnutí do nevypáleného V. rozměry: d 46, v 20, š 23 trupu? VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 2; Klíma 1981, obr. 44: 7; Dania – deník in Oliva 2014, 153.

52 VI. místo nálezu (datum): 10. 8. 1934 v šestém pruhu Langova pole I. lokalita: Dolní Věstonice I ve střední části lokality. II. předmět: hlava šelmy s týlními rýhami VII. poznámka: čumák vypracován detailně, uši naznačeny výrazný- III. inv. č.: 30018 mi podlouhlými výčnělky, oči podélnými zářezy, na temeni a týle IV. materiál: keramika hrubé rýhy, spodek týlu téměř vodorovně odlomen V. rozměry: d 38, v 18, š 22 VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 3; 1936, obr. J–E; Klíma 1981, obr. 44: 3; Dania – deník in Oliva 2014, 152, obr. 52: 1200.

96 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

53 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlavička šelmy III. inv. č.: 30022 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 34 (dle Poulíka 1956 mylně 47), v 19, š 20 VI. místo nálezu (datum): 26. 8. 1933 na severním konci pruhu 40 v Kurzově poli ve střední části lokality, spolu s plastikou 47. VII. poznámka: čumák vypracován detailně, zdůrazněna sagitální deprese, oči naznačeny podélnými zářezy, pra vé ucho oblým výčnělkem, levé odlomeno (součást šikmého týlního lomu). VIII. výběr z literatury: Absolon 1933c, obr. 1–2; 1936, obr. a–c; Klíma 1981, obr. 44: 6; . Dania – deník in Oliva 2014, 142, obr. 46: 826.

54 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: odlomený čenich šelmy III. inv. č.: 30035 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 14, v 14, š 10 VI. místo nálezu (datum): roku 1933 na Kurzově poli ve střední části lokality VII. poznámka: detailně vypracovaný čenich nějaké šelmy, patrně kočkovité, vzadu odlomeno a zaobleno VIII. výběr z literatury: Absolon 1933c, obr. 8; 1936, obr. H; Klíma 1981, obr. 44: 5.

55 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: podlouhlá hlavička šelmy III. inv. č.: 30024 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 25, v 11, š 12 VI. místo nálezu (datum): na Langově poli ve střední části lokality, snad v týdnu 1.–4. 8. 1934, tedy v pruhu 5. VII. poznámka: špička čumáku poškozena, v týle odlome- no, celkově ohlazeno včetně lomů. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 4; 1936, obr. G; Klíma 1981, obr. 44: 8; Dania – deník in Oliva 2014, 162 (?).

56 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: miniaturní hlavička (lišky?) III. inv. č.: 30025 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 7, v 7, š 6 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1950–52 v tzv. dru- hém objektu v „sídlišti nejsvrchnějšího patra“ VII. poznámka: přes nepatrné rozměry jasně vymodelová- ny uši, pravé oko a dírka v čenichu. V týlu miniaturní lom, krk musel být velmi tenký. VIII. výběr z literatury: Klíma 1959, tab. 1: 2; 1960, tab. 1983, obr. 51: 4; Bougard 2010, 98; 233 (jako lasice).

97 VI. KATALOG Martin Oliva

57 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: olámaná hlavička šelmy III. inv. č.: 30045 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 41, v 25, š 25 VI. místo nálezu (datum): chybějí údaje, asi ve střední části lokality VII. poznámka: dochovány obě oči, uši i čumák odlomeny, fraktury asi termické VIII. výběr z literatury: Böhmers 1941, obr. 7: 4; Klíma 1981, obr. 44: 1 (kresby); Bougard 2010, 221.

58 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kuželovitý úlomek s rysy obličeje III. inv. č.: 30071 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 42, v 26, š 29 VI. místo nálezu (datum): není známo, snad ve střední části lokality VII. poznámka: zřetelné jsou nozdry, tlama a levé oko, znázorněné tečkou. V týlu velký lom. VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 102, 229 (jako masivní nožka).

59 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: asi hlavička zvířete III. inv. č.: 30023 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 45, v 24, š 17 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1947–49 v tzv. prvém objektu v horní části lokality VII. poznámka: na čenichu žádné detaily, nevýraznými vpichy snad znázorněny oči, výčnělek připomíná roh, ale je zčásti tvořen lomem. Celá zadní část odlomena, spodek ohlazen. VIII. výběr z literatury: Klíma 1963, tab. 71: 959; 1979, tab. 2: 13; Bougard 2010, 225.

98 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

60 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlavička zvířete (kopytníka?) III. inv. č.: 30032 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 26, v 18, š 10 VI. místo nálezu (datum): 11. 8. 1933 v 38. (pův. 3.) metru pruhu 42 Kurzova pole ve střední části lokality. VII. poznámka: čenich jemně propracován, levá strana odprýskaná, ale ani na pravé není naznačeno oko, ucho možná nepatrnou vypnulinou, krk (dole) odlomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1933a, obr. 1; 1936, obr. Y a Z; Klíma 1979, tab. 2: 20; Dania – deník in Oliva 2014, 140, obr. 45: 816.

61 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlavička s rypákem či chobotem? III. inv. č.: 30044 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 30, v 19, š 12 VI. místo nálezu (datum): není známo, snad ve střední části lokality VII. poznámka: hrubá modelace bez detailů, týl nahoře a dole odlomen, uprostřed oblý VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 228.

62 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlavička s vytáhlým čenichem jako rejsek III. inv. č.: 30037 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 22, v 13, š 11 VI. místo nálezu (datum): není známo, snad ve střední části lokality VII. poznámka: oči ani uši nenaznačeny, vlevo částečně odprýsknuto, v týlu odlomeno VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, obr. X; Bougard 2010, 227.

63 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hlavička s vytáhlým rypákem III. inv. č.: 30073 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 45, v 27, š 28 VI. místo nálezu (datum): r. 1933 na Kurzově poli ve střední části lokality VII. poznámka: na konci „rypáku“ žádné detaily, uši a oči nezobrazeny, pravá líc odprýsknuta, vzadu ulomeno. Dle K. Absolona a B. Klímy snad rosomák. VIII. výběr z literatury: Absolon 1933f, obr. 6; Klíma 1974, obr. 4; 1981, obr. 43: 14; Bougard 2010, 229.

99 VI. KATALOG Martin Oliva

64 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hrudka s obličejem III. inv. č.: 30036 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 18, v 11, š 11 VI. místo nálezu (datum): asi ve střední části lokality VII. poznámka: mikrovpichy podány oči, méně zřetelně nozdry (tlama?), nízký hrbolek možná naznačuje levé ucho, pravé ucho, asi původně výraznější, je ploše odříz- nuto. Týl odlomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, obr. W; Klíma 1981, obr. 43: 10; Bougard 2010, 227.

65 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: trup zvířete (kopytníka?) III. inv. č.: 30029 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 29, v 16, š 10 VI. místo nálezu (datum): asi 5. 10. 1933 v 45. pásu Kurzova pole, snad 2 m J od hlavičky soba 45, ve střední části lokality. VII. poznámka: velmi výstižné podání, zadní nohy neděle- né, nad nimi ocásek. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 43: 7; Bougard 2010, 224; Dania – deník in Oliva 2014, 144 (?).

66 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: trup zvířete s ohonem III. inv. č.: 30033 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 28, v 15, š 10 VI. místo nálezu (datum): není známo, asi ve střední části lokality VII. poznámka: přední i zadní nohy nedělené, zvednutý ohon není ulomen, shora v trupu dva ostré hranaté vpi- chy. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 43: 5 (kresba); Bougard 2010, 226.

67 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: asi zvířecí trup III. inv. č.: 30078 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 24, v 11, š 9 VI. místo nálezu (datum): není známo, asi ve střední části lokality VII. poznámka: hrubší modelace, zadní nohy nedělené, přední uražené, na místě ohonu poškozené. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 43: 6; Bougard 2010, 230.

100 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

68 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: torzo zvířete se zářezy III. inv. č.: 30034 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 29, v 19, š 15 VI. místo nálezu (datum): 4. 9. 1930 v 5. pruhu na Englově poli ve střední části lokality VII. poznámka: řady rýh na levém boku (1), na hřbetě (1) a na pravém boku (2). Znázorněn počátek ohonu, pod ním zprava asi poškozeno. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 30: 9; Dania – deník in Oliva 2014, obr. 35, 131.

69 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: trup zvířete se zářezy? III. inv. č.: 30038 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 28, v 21, š 13 VI. místo nálezu (datum): asi 5. 10. 1933 v 45. pásu Kurzova pole, snad 2 m J od hlavičky soba 45, ve střední části lokality. VII. poznámka: modelace oválného průřezu, na koncích odlomeno VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 45: 8 (kresba); Dania – deník in Oliva 2014, 144 (?).

70 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: předek zvířecí plastiky? hlavička kopytníka? III. inv. č.: 30040 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 39, v 30, š 19 VI. místo nálezu (datum): přesnější údaje chybí, asi ve střední části lokality VII. poznámka: orientace kusu je nesnadná, dva ulomené výčnělky mohou být přední nohy i rohy VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 45: 5; Bougard 2010, 228.

101 VI. KATALOG Martin Oliva

71 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zlomek trupu zvířete III. inv. č.: 30043 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 36, v 20, š 14 VI. místo nálezu (datum): není známo, patrně pochází ze střední části lokality VII. poznámka: zadní část trupu, značně olámané VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 45: 2; Bougard 2010, 228.

72 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zadní část zvířecího trupu (mamut?) III. inv. č.: 30041 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 25, v 23, š 15 VI. místo nálezu (datum): bližší údaje chybí, patrně ve střední části lokality VII. poznámka: zadní část těla zavalitého čtyřnožce, nohy ulomeny, lom vpředu ohlazen. Výčnělek nad zadkem by mohl představovat mrazovou klapku, známou u mamutů. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 45: 6; Bougard 2010, 228.

73 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zadní část zvířecího trupu III. inv. č.: 30072 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 30, v 30, š 19 VI. místo nálezu (datum): bez původních údajů, asi ze střední části lokality VII. poznámka: zadek zvířete bez detailů, počátky nohou neděleny VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 229.

102 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

74 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: nožka s chodidlem III. inv. č.: 30075 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 22, š 9, t 8 (nahoře) VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: lehce naznačena pata, nahoře v místě rozšíření přelomeno VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 230.

75 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: nožka s chodidlem III. inv. č.: 30079 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 26, š 10, t 11 VI. místo nálezu (datum): asi 13. 7. 1925 v centrálním ohništi horní stanice SZ od Venuše I. VII. poznámka: chodidlo je mírně vkleslé, bez dalších detailů VIII. výběr z literatury: Absolon 1925, obr. 2 ve fantaskní rekonstrukci složené plastiky, mylně jako z Předmostí; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.28 vlevo; Bougard 2010, 102–103, 220.

76 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: nožka s chodidlem III. inv. č.: 30080 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 32, š 10, t 16 VI. místo nálezu (datum): bližší údaje chybí VII. poznámka: na mírně vyklenutém chodidle znázorněn okrajovou rýžkou prst. nahoře v lomu otisk tyčinkovitého předmětu, patrně dřívka, kterou nožka připevněna k trupu. VIII. výběr z literatury: Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.27 uprostřed; Bougard 2010, 230.

103 VI. KATALOG Martin Oliva

77 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: tlapa s drápy? konec chobotu? III. inv. č.: 30091 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 26, š 8, t 9 VI. místo nálezu (datum): asi 1925 na sídlišti v horní části lokality VII. poznámka: kromě tlapy-pařátu by zde bylo možno spatřovat i chobot nebo špičatou hlavičku (s okem?) a pod ní 2 krátké nožky (cf. krtek). Druhý konec ulomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1925, obr. 2 jako ruka vymyšlené kompozice, mylně z Předmostí; Bougard 2010, 232 (jako chobot).

78 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: tlustá nožka s chodidlem? III. inv. č.: 30085 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 26, š 16, t 21 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: chodidlo příčně vkleslé, nahoře lom. VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 220.

79 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plochý výčnělek – nožka – paroh? III. inv. č.: 30084 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 34, š 28, t 10 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: menší část povrchu na líci a větší část na rubu odprýskána. Velmi podobný předmět 30070 není vyobrazen. Jejich tvar připomíná lopatu parohu (losa?) VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 231.

80 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zploštělý kužel III. inv. č.: 30074 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 35, š 25, t 19 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: oba konce odlomeny, část plochy na rubu odprýskuta VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 229.

104 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

81 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kužel téměř kruhovitého průřezu III. inv. č.: 30081 IV. materiál: keramika V. rozměry: v 30, š 24, t 16 VI. místo nálezu (datum): chybí údaje VII. poznámka: ulomeno na obou koncích a zčásti i na rubu VIII. výběr z literatury: Bougard 2010, 231.

82 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: modelace v podobě pecky III. inv. č.: 30082 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 29, š 18, t 17 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: oblá celistvá hrudka, jeden konec přehrnut, druhý vytažen jakoby do tvaru čumáku. VIII. výběr z literatury: Klíma 1983, obr. 50: 21; Bougard 2010, 231.

83 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: šupina se zářezy III. inv. č.: 30088 IV. materiál: keramika V. rozměry: d 23, š 13, t 4 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1950–52 v tzv. druhém objektu v „sídlišti nejsvrchnějšího patra“ VII. poznámka: odprýsknutá šupina se šesti zářezy, z nich dva dochovány v původní délce VIII. výběr z literatury: Klíma 1963, tab. 75: 1091; 1983, obr. 50: 19; Bougard 2010, 136, 232.

105 VI. KATALOG Martin Oliva

84 VII. poznámka: na temeni výrazné stopy úderů, rýha mezi účesem I. lokalita: Dolní Věstonice I a čelem připomíná rýhu pod břichem Venuše I, v pravém oku i detail II. předmět: plastika lidské hlavy s účesem (Venuše XV „da Vinci“) zornice, znázorněny nosní dírky, nikoli však ústa (otlučeno), rub jen III. inv. č.: 30001 ploše ořezaný. IV. materiál: mamutovina VIII. výběr z literatury: Absolon 1937a; 1937b; 1937c, obr. 12; V. rozměry: v 47, š 23, t 21 1945b, 21; Poulík 1956, obr. 11–12; Dania – deník in Oliva 2014, VI. místo nálezu (datum): 22. 8. 1936 v Goldebandově poli těsně 165; 190. nad Z břehem úvozu u ohniště, v nižší etáži střední části lokality (obr. 13).

106 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

85 VI. místo nálezu (datum): 20. 9. 1948 ve 4. metru I. pruhu výkopu I. lokalita: Dolní Věstonice I A v hloubce 270 cm, čili ve východní části tzv. objektu č. 1. II. předmět: lidský portrét „maska“ VII. poznámka: obličej tvoří nezvykle široké a mělké rýhy, na obvo- III. inv. č.: 30004 du hrubě ořezáno, rub neopracován IV. materiál: mamutovina (lamela rozpadlého klu) VIII. výběr z literatury: Klíma 1963, 192–198. V. rozměry: v 44, š 25, t 9

86 VII. poznámka: horní část zaoblena (žádný lom), obě nohy ulome- I. lokalita: Dolní Věstonice I ny (lomy směřují dovnitř), abdominální rýha připomíná rýhu pod II. předmět: ploché torzo „Hottentotka“ (Venuše V) břichem Venuše I, na tu upomíná i zádová rýha, pupek naznačen důl- III. inv. č.: 30005 kem do vyvýšeného kvadratického políčka, nad levou hýždí asi 7 IV. materiál: mamutovina příčných zářezů. Protáhlé stydké pysky upomínaly na tzv. hottentot- V. rozměry: v 40, š 29, t 11 skou zástěrku. VI. místo nálezu (datum): 20. 8. 1931 v 15. metru pruhu E Riesova VIII. výběr z literatury: Absolon 1945b, 13; 1949, obr. 3; Marshack pole na samém V břehu úvozu, v nižší etáži střední části lokality 1972, obr. 171; Dania – deník in Oliva 2014, 135. (Oliva 2014, obr. 47).

107 VI. KATALOG Martin Oliva

87 VII. poznámka: plastika je vyhlazená a kompletní, zepředu vyryta I. lokalita: Dolní Věstonice I stydká rýha, hýždě nenaznačeny. Doplněn vršek ouška a konec pravé II. předmět: stylizovaná ženská plastika – „vidlička“ (Venuše XIII) nohy. III. inv. č.: 30002 VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 7; 1945b, 18; 1959, obr. 4; IV. materiál: mamutovina Marshack 1972, obr. 165; Dania – deník in Oliva 2014, 157. V. rozměry: v 81, š 34, t 14 VI. místo nálezu (datum): 15. 10. 1935 ve 4. metru 12. pruhu Langova pole ve střední části lokality, okolo mamutí stoličky a man- dibula (obr. 12).

108 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

88 VII. poznámka: realistické podání prsníků (dokonce se zdobeným I. lokalita: Dolní Věstonice I pruhem nad- či podprsenky na zádech) kontrastuje se zcela neanato- II. předmět: stylizovaná ženská plastika – tyčinka s prsy (Venuše mickým dekorem. Slepeno z mnoha zlomků, vršek doplněn (půvo- XIV) dně zde mohlo být ouško). III. inv. č.: 30003 VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 8; 1945b, 23; 1949, obr. 5; IV. materiál: mamutovina 1957, obr. 36; Marshack 1972, obr. 161–162; Dania – deník in Oliva V. rozměry: v 87, š 17, t 12 (obě míry přes prsa) 2014, 181. VI. místo nálezu (datum): 30. 9. 1937 ve čtverci IXa pod dnem úvozu, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí zdobené předměty č. 98–109.

109 VI. KATALOG Martin Oliva

89 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1950–52 v tzv. druhém objektu I. lokalita: Dolní Věstonice I v „sídlišti nejsvrchnějšího patra“ II. předmět: stylizovaný ženský idol VII. poznámka: povrch vyhlazen, takže nejde o polotovar, střed aver- III. inv. č.: 48052 su narušen, na rubu vlevo 2 svislé rýhy. IV. materiál: mamutovina VIII. výběr z literatury: Klíma 1963, tab. 72: 1007; 1983, obr. 49: 3; V. rozměry: v 23, š 29, t 7 Vepoorte 2001, 55.

90 VII. poznámka: horní trn zezadu ploše ulomen (nalezen a přilepen I. lokalita: Dolní Věstonice I dodatečně), příčné rýhy na konci prsníků mohou znázorňovat bra- II. předmět: zdobený závěsek s prsy (Venuše XII) davky. III. inv. č.: 30052 VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 11; IV. materiál: mamutovina 1949, obr. 6; 1957, obr. 35; Marshack 1972, obr. 164; Dania – deník V. rozměry: v 27, š 27, t 13 in Oliva 2014, 176–177. VI. místo nálezu (datum): 13. 9. 1937 ve čtverci VI pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí zdobené předměty č. 98–109.

110 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

91 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: největší závěsek s prsy III. inv. č.: 30051 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 23, š 33, t 15 VI. místo nálezu (datum): mezi 9. 9. a 13. 9. 1937 ve čtverci V pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí zdobené předměty č. 98–109. VII. poznámka: silně zkorodovaný povrch, na zadní hraně prsníků a snad i na oušku stopy rýžek. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6.

92 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: závěsek s prsy a dlouhým krkem III. inv. č.: 30050 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 24, š 19, t 12 VI. místo nálezu (datum): 13. 9. 1937 ve čtverci VI pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí zdobené předměty č. 98–109. VII. poznámka: kompletní nezdobený artefakt VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6.; Dania – deník in Oliva 2014, 176–177.

93 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: závěsek s širokými prsy a krátkým krkem III. inv. č.: 30053 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 13, š 19, t 13 VI. místo nálezu (datum): okolo 22. 9. ve čtverci VII pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí zdobené předměty č. 98–109. VII. poznámka: mezi spodkem prsů a ouškem stopy příč- ného vyřezávání, jinak povrch vyhlazen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6; Dania – deník in Oliva 2014, 181, obr. 76: 1720–1721.

94 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: miniaturní závěsek s prsy III. inv. č.: 30048 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 6, š 9, t 5 VI. místo nálezu (datum): zřejmě jako předchozí VII. poznámka: relativně nejširší tvar, nezdobený, kom- pletní, dokonalý VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6.

111 VI. KATALOG Martin Oliva

95 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: miniaturní závěsek s prsy III. inv. č.: 30055 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 6, š 9, t 5 VI. místo nálezu (datum): zřejmě jako předchozí VII. poznámka: práce zručného miniaturisty, stejně jako předchozí. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6.

96 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: polotovar prsatého závěsku III. inv. č.: 30054 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 12. š 15, t 5 VI. místo nálezu (datum): zřejmě jako předchozí (obr. 14) VII. poznámka: tvar je zcela dokončen, zbývá provrtat ouško a vyhladit povrch. VIII. výběr z literatury: Absolon 1937c, obr. 9; 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6.

97 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: hrubší polotovar prsatého závěsku III. inv. č.: 30049 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 12, š 18, t 9 VI. místo nálezu (datum): 1936 v pruhu III pole Goldeband-Burgerd nad úvozem v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). VII. poznámka: ve stadiu výroby, pod prsy hluboká příčná drážka, na pravém prsu vodorovné rýhy, nutno ještě zezadu ztenčit „krk“ aby bylo možno vyvrtat otvor v oušku. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 4 a 6; 1945b, obr. 12; 1949, obr. 6 (vždy druhý zprava); Dania – deník in Oliva 2014, obr. 61: 1410.

98 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál nezdobený III. inv. č.: 30056 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 10, p 11 VI. místo nálezu (datum): 13. 9. 1937 ve čtverci VI pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). VII. poznámka: hrany zkosené, otvor mírně elipsovitý, povrch vyhlazen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14 vlevo; Dania – deník in Oliva 2014, 176–177; Lázničková-Galetová 2015.

112 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

99 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál s obvodovými rýhami III. inv. č.: 30057 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 16, p 13 VI. místo nálezu (datum): 15. 9. 1937 ve čtverci VI pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). VII. poznámka: výzdoba lehce setřená, otvor mírně elipsovitý. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14: 2. zprava; Dania – deník in Oliva 2014, 178–179; Lázničková-Galetová 2015.

100 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál s tečkami III. inv. č.: 30058 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 18, p 15 VI. místo nálezu (datum): 7. 10. ve čtverci VII pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokali- ty (obr. 14). V okolí asi 4 prsaté korály. VII. poznámka: tečky přerušené 3 pásy krátkých hustých zářezů, ta nejdelší připomíná šev, v otvoru patrné stopy rotace nástroje (vystružování). VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14: 3. zleva; Dania – deník in Oliva 2014, 180–181; Lázničková-Galetová 2015.

101 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál s obvodovými rýhami a zářezy III. inv. č.: 30059 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 19, p 15 VI. místo nálezu (datum): 15. 9. 1937 ve čtverci VI pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14), spolu s č. 99. VII. poznámka: vyleštěný povrch, stopy černé hmoty VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14 uprostřed; Dania – deník in Oliva 2014, 178–179; Lázničková-Galetová 2015.

113 VI. KATALOG Martin Oliva

102 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál se zářezy na koncích III. inv. č.: 30060 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 16, p 14 VI. místo nálezu (datum): 7. 10. ve čtverci VII pode dnem úvozu u Burgerdova pole, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). V okolí asi 4 prsaté korály. VII. poznámka: povrch podobný jako předchozí, v otvoru patrné stopy rotace nástroje. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14: 3. zprava; Dania – deník in Oliva 2014, 180–181; Lázničková-Galetová 2015.

103 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: válečkovitý korál s tečkami a zářezy na koncích III. inv. č.: 30061 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 15, p 14 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: tečky netvoří řady, slepeno ze tří zlomků. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14: 2. zleva; Dania – deník in Oliva 2014, 180–181; Lázničková-Galetová 2015.

104 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: polotovar válečkovitého korálu III. inv. č.: 30062 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 14, d 13 VI. místo nálezu (datum): okolo 19. 8. 1936 v severní části Burgerdova pole při západním břehu úvozu, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). VII. poznámka: proces výroby objasňuje skutečnost, že plášť válečku i jeho konce jsou již vyhlazeny, zbývá provr- tat (vystružit) otvor. VIII. výběr z literatury: Absolon 1939c, obr. 3 a 5; 1945b, obr. 14: 1. zleva; Dania – deník in Oliva 2014, obr. 61: 1432; Lázničková-Galetová 2015.

114 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

105 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plátek se dvěma otvory III. inv. č.: 30066 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 20, š 17, t 3 VI. místo nálezu (datum): 3. 8. 1936 v S části pruhu A Burgerdova pole Z od úvozu, v nižší etáži střední části lokality (obr. 14). VII. poznámka: na jedné hraně drobné zářezy, na líci stopy setřené výzdoby v podobě čtverce, vyplněného dia- gonálními rýžkami.Byl-li na opačném konci oproti otvo- rům lom, je ohlazen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1937c, obr. 8; 1945b, obr. 6 horní; Dania – deník in Oliva 2014, 162, obr. 59 vlevo nahoře.

106 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plátek s klikatkami III. inv. č.: 30067 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 18, š 17, t 3 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: perfektně vyhlazeno, na plochém rubu bez výzdoby, růžek odlomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1937c, obr. 8; 1945b, obr. 6 dolní; Dania – deník in Oliva 2014, 162, obr. 59 vlevo nahoře.

107 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plátek s véčky a rýhou III. inv. č.: 30068 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 18,5, š 15, t 3 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na obou okrajích oboustranně véčkovitý vzor, u jednoho konce příčná dvoulinka, konce neohlaze- ny, růžek ulomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1937c, obr. 8; 1945b, obr. 6 druhý od spodu; Dania – deník in Oliva 2014, 162, obr. 59 vlevo nahoře.

115 VI. KATALOG Martin Oliva

108 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plátek s véčky a rýhou III. inv. č.: 30069 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 18, š 15, t 3 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: véčka jsou na jedné hraně vyryta obou- stranně, příčná rýha souvisí s předchozím pokusem o děle- ní lamely VIII. výběr z literatury: Absolon 1937c, obr. 8; 1945b, obr. 6 druhý shora; Dania – deník in Oliva 2014, 162, obr. 59 vlevo nahoře.

109 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: fragment širokého prstence III. inv. č.: 30065 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 25, š 22, t 6 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na okrajích jemné setřené rýžky, upro- střed hrubé rýhy, otvor se pravidelně obloukovitě rozšiřu- je k oběma koncům. Zčernalý povrch. VIII. výběr z literatury: Klíma 1983, obr. 48: 2; Dania – deník in Oliva 2014, obr. 59: 1328 a 62: 1438 (je-li to týž kus, pak je místo nálezu udáno rozdílně).

110 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kužel s obvodovými rýhami III. inv. č.: 4776 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 107, š 38, t 37 VI. místo nálezu (datum): před r. 1936, bližší údaje chybí, možná ve střední části lokality VII. poznámka: obě dvojlinky složeny z několika tahů, spodní přerušena svazkem hustších rýžek, špička doplněna, na bázi nejsou stopy úderů. VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, 502 uprostřed; Zelinková 2007, obr. 10: 6.

116 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

111 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kel s kazetovou rytinou III. inv. č.: 4885 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 470, max. p 50–55 VI. místo nálezu (datum): počátkem září 1924 na Gänsdorferově poli pod cestou ve čtverci 79, izolovaně u J okraje ohniště, na sídlišti v horní části lokality. VII. poznámka: na kazetový dekor směrem ke špici klu navazuje pole 13 podélných rýh; dvě dvojice šikmých rýh a vějíř kratších rýžek i na spodu vypuklé strany. U tlustšího konce klu rytina asi již končila, tam místo ní stopy úderů. Lom dle lamel se však zdá čerstvý. Na povrchu stopy vibrace ostří při čištění. VIII. výběr z literatury: Absolon 1938a, 26–27, obr. 29–30; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.55.

117 VI. KATALOG Martin Oliva

112 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zdobený lžícovitý nástroj, „vařečka“ III. inv. č.: 30046 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 395, š 53, t 14 VI. místo nálezu (datum): 24. 8. 1934 uprostřed 8. pruhu Langova pole ve střední části lokality, na okraji popeliště, spolu s Venuší X a hla- vičkou šelmy č. 51 (obr. 12). VII. poznámka: na širším konci okrajové rýžky setřeny, hlavně z vypuklé strany, na rukojeti méně. Z designu vybočuje křivá příčná rýha v cen- trální části lícní (vkleslé) strany, lemovaná čárkami. Užší konec staře oštípán, na širším zaoblená pracovní hrana. Původně slepeno z pěti zlomků, poté ještě několikrát rozlomeno a slepeno. VIII. výběr z literatury: Absolon 1934b, obr. 11; 1936, 501 vpravo; 1957, obr. 26; Klíma 1981, obr. 40: 1; Dania – deník in Oliva 2014, 153.

118 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

113 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plátek s ovály III. inv. č.: 30064 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 33, š 18, t 4 VI. místo nálezu (datum): údaje chybí; vzdáleně podobný předmět s obloučky je naznačen na Bohmersově plánku v nejsevernějším čtverci Burgerdova pole nad úvozem ve spodní etáži střední části lokality (obr. 13 vpravo). VII. poznámka: oboustranně ohlazeno, konce staře ulo- meny VIII. výběr z literatury: Klíma 1983, obr. 48: 5; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.62 vlevo.

114 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: fragment se vstřícnými zářezy III. inv. č.: 30063 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 42, š 22, t 8 VI. místo nálezu (datum): 23. 10. 1934 v 13. pruhu Langova pole ve střední části lokality VII. poznámka: dynamická štěpina, hrany původně ostré, asi odštěpek z většího rozštípaného artefaktu. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 541: 3; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II,62 vpravo; Dania – deník in Oliva 2014, 157, obr. 56, 1246.

115 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kel s řadou příčných a šikmých zářezů III. inv. č.: 4884 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 290, d 48 VI. místo nálezu (datum): 24. 10. 1934 v 13. pruhu Langova pole ve střední části lokality VII. poznámka: lamely z třetiny povrchu odprýskané, beze stop osekávání, rýžky nezřetelné. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 41: 1; Dania – deník in Oliva 2014, 157, obr. 56: 1245.

116 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: lamela klu s řadou zářezů III. inv. č.: 4881 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 92, š 33, t 5 VI. místo nálezu (datum): není známo, původní číslo 127 VII. poznámka: okraj složitějšího ornamentu z řad šikmých rýžek, okraje staře odlámány. VIII. výběr z literatury: nepublikováno.

119 VI. KATALOG Martin Oliva

117 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: štěpina klu (?) s řadou zářezů III. inv. č.: 4882 IV. materiál: mamutovina (?) V. rozměry: d 56, š 32, t 8 VI. místo nálezu (datum): 1936, čili ve střední části loka- lity – spodní etáži, pův. číslo 68 VII. poznámka: izolovaná (kompletní) řada 10 šikmých rýžek, horní a dolní okraj přirozeně ostrý, konce staře odlomeny. VIII. výběr z literatury: nepublikováno.

118 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kost se zářezy III. inv. č.: 4647 IV. materiál: štěpina dlouhé kosti V. rozměry: d 172, š 18, t 13 VI. místo nálezu (datum): 1927, tedy pole Filipové v J části horní stanice nebo horní část Hebauerova pole v její SZ části. VII. poznámka: tenčí konec ohlazen do tyčinky oválného průřezu, její konec rovně ohlazen, na opačném konci lomy, mezi lomem a tyčinkou na hraně zářezy. VIII. výběr z literatury: Zelinková 2007, obr. 6: 8.

119 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kost, na okraji zdobená III. inv. č.: 4628 IV. materiál: kost (mamutovina?) V. rozměry: d 100, š 40, t 15 VI. místo nálezu (datum): není známo VII. poznámka: štěpina z tlusté kompakty, u horního ohla- zeného lomu linka, zčásti lemovaná šikmými zářezy VIII. výběr z literatury: nepublikováno.

120 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

120 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: krokvicovitě poškrábaná kost III. inv. č.: 4631 IV. materiál: kost – velké mamutí žebro V. rozměry: d 142, š 61, t 15 VI. místo nálezu (datum): 1924, čili dolní část Hanreichova nebo Gänsdorferova pole okolo polní cesty v horní stanici. VII. poznámka: na vkleslé straně 7 šikmých rýh. poblíž lomů další, konce staře olámány. VIII. výběr z literatury: nepublikováno.

121 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: kost s rýžkami III. inv. č.: 4632 IV. materiál: žebro V. rozměry: d 210, š 38, t 17 VI. místo nálezu (datum): 1934 v dolním úseku Langova pole ve střední části lokality. VII. poznámka: na vkleslé straně 13 šikmých rýžek, poblíž obou konců delší příčná rýha, oba konce beze stop štípání či opotřebení. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 38: 2; Dania – deník in Oliva 2014, obr. 52: 1213.

122 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: žebro s chaosem rýh III. inv. č.: 4627 IV. materiál: kost V. rozměry: d 130, š 31, t 16 VI. místo nálezu (datum): 1934, asi ze spodního úseku Langova pole ve střední části lokality (Bohmersovo číslo U-27403). VII. poznámka: na vkleslé straně změť výrazných rýh u ploše ulomeného konce, na rubu jakoby mineralizovaný otisk prstu nebo nějaké tkáně VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 38: 3; Dania – deník in Oliva 2014, obr. 52: 1212?

123 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: jemné rytiny krokvic III. inv. č.: 4658 IV. materiál: kost, asi mamutí lopatka V. rozměry: d 140, š 92, t 18 VI. místo nálezu (datum): 1924, čili dolní část Hanreichova nebo Gänsdorferova pole okolo polní cesty v horní stanici. VII. poznámka: na líci mnohonásobné krokvice, vyryté jemnými liniemi v sobě i vedle sebe, v částečném překryvu. Na rubu jen stopy koroze, mezi oběma plochami spongio- sa. Na okrajích lomy, neoštípané. VIII. výběr z literatury: nepublikováno.

121 VI. KATALOG Martin Oliva

124 VI. místo nálezu (datum): 26. 6. 1925 v 89. metru Gänsdorferova I. lokalita: Dolní Věstonice I pole vedle mamutí tlapy a stoliček, Bohmersovo číslo U-27390-V, bílé II. předmět: kostěný nůž se zářezy číslo 73. III. inv. č.: 4634 VII. poznámka: vyklenuté „ostří“ (zaoblené) opatřeno 22 zářezy, IV. materiál: 6. nebo 7. levé mamutí žebro širší konec postdepozičně poškozen V. rozměry: d 334, š 35, t 16 VIII. výběr z literatury: Absolon 1938b, 80.

122 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

125 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: celá kost s příčnými zářezy – vrubovka, počí- tací hůlka III. inv. č.: 30047 IV. materiál: radius vlka V. rozměry: délka po deformaci 172, původní dle odlitku 178 VI. místo nálezu (datum): 21. 8. 1936 ve III. pruhu Goldebandova pole na dolní etáži střední části lokality těsně nad úvozem, asi 2 m S od hlavičky č. 84 (obr. 14). VII. poznámka: symetricky uprostřed kratších rýh dvě delší rýhy, zdeformováno (popraskáno a ohnuto) požá- rem v Mikulovském zámku 1945. VIII. výběr z literatury: Absolon 1937b, obr. 13; 1937c, obr. 7; 1945b, obr. 9; 1957, obr. 38; Frolov 1974, tab. 26 : 4; Jelínek 1977, obr. 708; Dania – deník in Oliva 2014, 164, obr. 1412.

126 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zdobený paroh III. inv. č.: 4664 IV. materiál: pravý paroh soba s růžicí V. rozměry: d 330, š 37 v růžici, t 39 lodyha pod nadoční výsadou VI. místo nálezu (datum): 27. 7. 1924 na horní stanici ve 48. čtverci Gäns dor ferova pole pod cestou. VII. poznámka: na vnější straně 2 řady zářezů, na vnitřní 2 řady pod výsadou, značně otřelé, zejména jejich pokra- čování na vkleslé zadní části lodyhy. Výsada odsekána a pod ní u růžice stopy silných úderů a záseků, konec lodyhy staře ulomen. VIII. výběr z literatury: Absolon 1938a, 24, obr. 27 (foto); Klíma 1983, obr. 45: 6 (kresba).

123 VI. KATALOG Martin Oliva

127 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zdobený paroh, otloukač? III. inv. č.: 4665 IV. materiál: asi levý paroh soba s růžicí V. rozměry: d 163, š 33 v růžici, t 31 lodyha pod nadoční výsadou VI. místo nálezu (datum): 1926, čili ve střední části Hebauerova pole s velkou mamutí skládkou č. IV v horní stanici (bílé číslo 95). VII. poznámka: kořen nadoční výsady zahlazen, u ní vně šikmé zářezy, z vnitřní strany 3 řady zářezů střídavého sklonu, růžice otlučena, dist. konec staře ulomen. VIII. výběr z literatury: Zelinková 2007, obr. 7: 4.

128 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: plochý oblázek se dvěma otvory a výzdobou III. inv. č.: 30099 IV. materiál: kámen – černá břidlice V. rozměry: d 111, š 36, t 6 VI. místo nálezu (datum): 1. 10. 1930 ve 2. čtverci IX. pruhu Engelova pole v S části střední části lokality, Bohmersovo číslo U-27502, bílé číslo 201. VII. poznámka: otvory vrtané bipolárně, průměry ca 1 a 3 mm, hrany přirozené, na obou stranách chaotické mělké řezy („horror vacui“). V témže pruhu nalezeny ještě čtyři menší nezdobené oblázky s jedním otvorem (Jelínek 1977, 428 – mylně jako z Pekárny; Klíma 1983, obr. 47: 5). VIII. výběr z literatury: Absolon 1945b, 15; Klíma 1981, obr. 30: 3; Dania – deník in Oliva 2014, 132, obr. 37.

124 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

129 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: ploténka s vroubky na obvodu III. inv. č.: 4905 IV. materiál: kámen – černá břidlice V. rozměry: d 50, š 25, t 6 VI. místo nálezu (datum): nalezen ve dvou zlomcích, větší 25. 7. 1925 v 15. metru a menší 20. 7. v metru 26, čili asi 2 m od sebe a od Venuše I na J straně velkého žároviště v Hanreichově poli na horní stanici. VII. poznámka: na obou hranách až do hrotu jemné zářezy, jedna hrana poškozena, dole ulomeno VIII. výběr z literatury: Absolon 1938b, 18, obr. 169; Zotz 1951, obr. 17: 4.

130 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: ploténka s řadou jemných čárek III. inv. č.: 4900 IV. materiál: kámen – černá břidlice V. rozměry: d 69, š 31, t 7 VI. místo nálezu (datum): 25. 9. 1929 v 41. pruhu pole vdovy Feigerlové v JV sektoru sídliště ve střední části lokality. VII. poznámka: vzdor velmi pravidelnému tvaru jsou plo- ché boky asi přirozené, širší konec ulomen. Rýžky u užšího konce připomínají protomy žen z magdalénienu. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 51: 2; Dania – deník in Oliva 2014, 126, obr. 32: 429.

131 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: zlomek ploténky s rýhami III. inv. č.: 4907 IV. materiál: kámen – černá břidlice V. rozměry: d 26, š 16, t 3 VI. místo nálezu (datum): 18. 8. 1936 v pruzích ABC na Burgerdově poli nad úvozem ve spodní etáži střední části lokality, bílé číslo 76, tužkou 16. VII. poznámka: mnohonásobná klikatka a řada šikmých rýžek, nahoře zaobleno, dole ulomeno, rub drsný. VIII. výběr z literatury: Klíma 1983, obr. 48: 8; Dania – deník in Oliva 2014, 163, obr. 61: 1431.

132 I. lokalita: Dolní Věstonice I II. předmět: falicky upravený oblázek III. inv. č.: 4908 IV. materiál: kámen – černá břidlice V. rozměry: d 61, š 15, t 12 VI. místo nálezu (datum): není známo, asi ze střední části lokality VII. poznámka: obvodová rýha, vyznačující snad žalud, je provedena přerušovaně, močová trubice nenaznačena, dole a podélně odlomeno. VIII. výběr z literatury: Klíma 1981, obr. 41: 8.

125 VI. KATALOG Martin Oliva

133 I. lokalita: Milovice I. Gravettien, ca 26–30 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1200224, y 596457, nm. v. 240 m II. předmět: lamela klu se zářezy III. inv. č.: G78B IV. materiál: mamutovina V. rozměry: lamela (d 89) z téměř metr dlouhého rozpad- lého klu (nedochován). VI. místo nálezu (datum): v metrech 77–78/B v sektoru G, asi 6m severně od vchodu do chýše z mamutích kostí (Oliva 2009b, 136, obr. 1). VII. poznámka: na úlomku 10 svislých a 2–3 šikmé záře- zy, ty možná pokračovaly doprava. VIII. výběr z literatury: Oliva – Galetová 2009, 263, obr. XLIII.

134 I. lokalita: Milovice I II. předmět: drobná antropomorfní (?) řezba III. inv. č.: neinv. IV. materiál: kořen zubu V. rozměry: v 20, max. p 10 VI. místo nálezu (datum): 1988 v sektoru B s nahromadě- ninou mamutích kostí VII. poznámka: kořen je uměle zúžen, v tomto místě však poškozen (a původně přelomen) při práci špachtlí. VIII. výběr z literatury: Oliva – Galetová 2009, 263, obr. XLV.

135 I. lokalita: Milovice I II. předmět: schránka plže se zářezy III. inv. č.: 76021 IV. materiál: konchylie miocenního plže Semicassis miola- evigata SACCO V. rozměry: d 38 VI. místo nálezu (datum): 1987 ve čtvercích 76D a 77C v sektoru G, oba zlomky asi 1,5 m od sebe. VII. poznámka: na parietálním pysku 11 zářezů se stopa- mi okru, jež nepochybně pokračovaly dále. VIII. výběr z literatury: Oliva – Galetová 2009, 263, obr. 3 a XLI.

126 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

136a VI. místo nálezu (datum): 30. 11.–4. 12. 1891 na křižovatce ulic I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice. Gravettien-pavlovien, Francouzské a Přadlácké pod 4,5 m spraše na zbytku terasy (nm. v. ca 27 ky cal. BP ca 204 m), spolu s pozůstatky staršího muže (mladší gravettien). souřadnice lokality: x 1160100, y 596853, 204 m nm. Idol ležel u mužské lebky. II. předmět: hlava mužské sošky VII. poznámka: oproti protáhlé hlavičce z Dol. Věstonic je tato ana- III. inv. č.: 8105 tomicky věrnější, jen čelo je příliš nízké. Široký nos staře uražen, IV. materiál: mamutovina spodek buď uražen nebo neopracován, v očnicích zbytky okru. V. rozměry: v 66, š 51, t 49 VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, obr. 1–2; Breuil 1924, obr. 26; Valoch 1959, tab. 4–5; Oliva 1996, 364, obr. 7; 2000, 143.

127 VI. KATALOG Martin Oliva

136b VII. poznámka: přední část rovná, záda v průřezu oblá, dole na nich I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice naznačena hýžďová rýha, vpředu pravá prsní bradavka, pupek a pe - II. předmět: trup mužské sošky nis s vyústěním močovodu. Vedle něj na vyrovnané plošce dírka (pro III. inv. č.: 8106 volné upevnění nohy?). Levý bok trupu chybí. IV. materiál: mamutí kel s patologicky rozšířeným kanálkem VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, obr. 1–2; Virchow 1898; V. rozměry: v 138, š nahoře 22, dole 37, t 52 Rzehak 1911; Poulík 1956, obr. 10 – ještě s novou úpravou na připo- VI. místo nálezu (datum): jako předchozí jení ruky; Valoch 1959, tab. 4–5; Oliva 1996, 364; 2000, 143.

128 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

136c VII. poznámka: oble vyhlazené rameno, jemně modelovaný loket, I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice místo dlaně starý lom, vnitřek ramene tvoří snížená ploška s rýhami, II. předmět: levá ruka mužské sošky jíž paže asi navazovala na chybějící levý bok idolu. III. inv. č.: 8107 VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, obr. 1–2; Virchow 1898; IV. materiál: mamutovina Rzehak 1911; Valoch 1959, tab. 4–5; Oliva 1996, 364, tab. XXVI; V. rozměry: d 98, t u ramene 223, v lokti 17 2000, 143. VI. místo nálezu (datum): jako předchozí

129 VI. KATALOG Martin Oliva

136d Brno 2 – Francouzská ulice Rekonstrukce sestavy dochovaných dílů plastiky.

137 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: zdobený kamenný terčík tvaru mugle (obr. 15: 2) III. inv. č.: 8102 IV. materiál: žlutošedý vápnitý jílovec V. rozměry: v 37, š 42, t 13 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: terčík plankonvexního průřezu se 17 zářezy na obvodu. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 5; Valoch 1959, tab. III: 2; Oliva 1996, 361, obr. 5: 2 (č. 8102 a 8103 zde zaměněny).

138 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: oválný zdobený terčík (obr. 15: 3) III. inv. č.: 8103 IV. materiál: šedý vápnitý jílovec V. rozměry: v 33, š 41, t 8 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na okraji oválného terčíku je 12 zřetel- ných a asi několik setřených rýžek, starý zaoblený lom. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 3; Oliva 1996, obr. 5: 3.

130 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

139 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: nezdobený kruhovitý terčík (obr. 15: 1) III. inv. č.: 8101 IV. materiál: limonit rudé barvy V. rozměry: p 35, t 5,5 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: vyhlazený povrch, na rubu jemné rýžky, v centru důlek o průměru 2 mm a hloubce 4 mm s oblým dnem, na okraji lehké poškození. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 4; Valoch 1959, tab. III: 1; Oliva 1996, obr. 5. 1.

140 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: velký provrtaný terčík (obr. 16: 5) III. inv. č.: 8094 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: p 53, t 9 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: plankonvexní kotouček s bikónickým provrtem, na okraji místy čitelné jemné rýžky, slepeno z několika zlomků. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 9a; Valoch 1959, tab. III: 10; Oliva 1996, obr. 6: 5.

141 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: poškozený terčík s rýžkami (obr. 16: 4) III. inv. č.: 8093 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: p 38, t 7 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: bikonvexní průřez, na okraji vyleštěného aversu jemné pravidelné rýžky, uprostřed důlek s oblým dnem, asi polovina obvodu chybí, lomy zahlazeny. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 11; Oliva 1996, obr. 6: 4; tab. XXIV: 3.

142 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: poškozený terčík (obr. 16: 7) III. inv. č.: 8091 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: max. 20 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: fragment terčíku plankonvexního průřezu, uprostřed důlek s oblým dnem, příp. rýžky setřeny. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 13; Oliva 1996, obr. 6: 7.

131 VI. KATALOG Martin Oliva

143 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: terčík s důlkem a rýžkami (obr. 15: 5) III. inv. č.: 8096 IV. materiál: kost V. rozměry: p 32,5, t 5 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na okraji vyleštěného aversu jemné rýžky, uprostřed malý důlek, nepravidelně bikonvexní průřez, okraj staře poškozen. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 6; Valoch 1959, tab. III: 5; Oliva 1996, 361, obr 5: 5.

144 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: korodovaný terčík s radiální rýhou (obr. 15: 6) III. inv. č.: 8095 IV. materiál: kost nebo mamutovina V. rozměry: p 32, t 5 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: kruhový terčík s velmi korodovaným povrchem, případné rýžky na okraji nečitelné, radiální rýha s u-průřezem. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 6; Oliva 1996, obr. 5: 6.

145 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: poškozený terčík s radiálním provrtem a rýž- kami (obr. 16: 6) III. inv. č.: 8092 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: p 37, t 7 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: lom narušuje radiální provrt o průměru 4 mm od obvodu ke středu, kde vycházel, povrch korodo- ván, na obvodu zbytky jemných rýžek. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 12; Oliva 1996, obr. 6: 6.

146 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: terčík s rýžkami a radiální rýhou (obr. 16: 3) III. inv. č.: 8098 IV. materiál: mamutí stolička nebo mamutovina V. rozměry: p 35, t 6 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: v radiální rýze U-průřezu patrny podélné tahy, na obvodu přes 60 rýžek, vyhlazený povrch korodován. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 8; Valoch 1959, tab. III: 9; Oliva 1996, obr. 6: 3; tab. XXIV: 2.

132 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

147 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: terčík s rovnou bází (obr. 16: 2) III. inv. č.: 8099 IV. materiál: mamutí stolička V. rozměry: p 32,5, t 5 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na vyhlazeném povrchu patrné drobné rýžky, na obvodu místy oblá fazetka, efekt proříznutých vrstviček dentinu připomíná vulvu a nahrazuje radiální rýhu. VIII. výběr z literatury: Makowsky 1892, tab. 3: 7; Valoch 1959, tab. III: 8; Oliva 1996, obr. 6: 2, tab. XXIV: 1.

148 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: terčík s mělkou radiální rýhou (obr. 16: 1) III. inv. č.: 8100 IV. materiál: mamutí stolička V. rozměry: p 40, t 7,5 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: na vyhlazeném povrchu mělká radiální rýžka nedosahující středu ani okraje, v ní stopy podélného pohybu ostří. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 7; Oliva 1996, obr. 6: 1.

149 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: polovina terčíku bez výzdoby (obr. 15: 4) III. inv. č.: 8197 IV. materiál: kost V. rozměry: p 60, t 9 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: čerstvě odlomená polovina terčíku bez výzdoby, na vyhlazeném povrchu málo zřetelné řezy. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 4; Oliva 1996, obr. 5: 4.

150 I. lokalita: Brno 2 – Francouzská ulice II. předmět: malý zlomek terčíku (obr. 16: 8) III. inv. č.: 8090 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: max. 20 VI. místo nálezu (datum): jako předchozí VII. poznámka: zlomek terčíku asi planokonvexního prů- řezu s částí obvodu s jemnými rýžkami. VIII. výběr z literatury: Valoch 1959, tab. III: 14; Oliva 1996, obr. 6: 8.

133 VI. KATALOG Martin Oliva

151 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna (č. 31). Mladší gravet- tien, ca 25 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1138271, y 586243, 464 m nm. II. předmět: zlomky ornamentovaného válečku (rekon- struováno) III. přír. č.: 500/72 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 95, p 50, prohlubně na koncích 15 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v šachtě VI, hloubce 50 cm, čili ve východním výklenku na konci první třetiny jeskyně. Na uvedeném místě se však z mladého paleolitu nachází jen magdalénien. VII. poznámka: tečkovaný artefakt se Křížovi rozpadl a mu- sel jej rekonstruovat; prohloubené konce s kruhovými rýhami mohly být nějak používány. VIII. výběr z literatury: Kříž 1903a, 434; Absolon 1925, 1006 vpravo dole; Breuil 1925, obr. 11: 7; Valoch 1979, 18, tab. I: 8.

152 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: zlomek tečkovaného plátku z pláště válečku III. přír. č.: 500/72 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 74, š 37 VI. místo nálezu (datum): Jan Knies v letech 1909–1913 v poli 20, hl. 70 cm, čili v místech, kde K. Valoch identi- fikoval gravettoidní industrii. VII. poznámka: okraje olámány, ale širší konec jen nepa- trně, protože u něj příčná řada teček a dva přelomené otvory. VIII. výběr z literatury: Knies 1913, 209, tab. VI: 9; Valoch 1979, tab. I: 6.

153 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: část válečku s tečkovanými ovály III. inv. č.: K-2909/64 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: d 37, š 26, t 5 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch 1964 ve vrstvě 6 čtverci 18/j, tedy poblíž V skalní stěny před polovinou délky jeskyně VII. poznámka: horní konec je šikmo zarovnán, ohlazen a zkosen dovnitř VIII. výběr z literatury: Valoch 1988, obr. 17: 1.

134 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

154 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: fragment válce zdobeného tečkami III. přír. č.: 500/72 IV. materiál: mamutovina V. rozměry: v 36, š 13 VI. místo nálezu (datum): Jan Knies 1909–1913 v poli 6, hl. 0,5 m, čili vpředu při západní stěně. VII. poznámka: vršek seříznut, linii šesti teček křižuje linie ze čtyř teček. VIII. výběr z literatury: Knies 1913, 208, tab. VI: 4; Valoch 1979, tab. I: 6.

155 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: rovnoběžně ornamentovaná kůstka III. přír. č.: 500/72 (C de 1.80 VS.Q432) IV. materiál: malé žebro V. rozměry: d 90, š 18, t 4 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v poli d-e, hl. 1,8 m, čili uprostřed jeskyně, kde K. Valoch zjistil gravettoidní industrii VII. poznámka: dvě řady ostrých hlubokých rýh, dolů se postupně zkracují; rub hladký s pozůstatky spongiosy. VIII. výběr z literatury: Maška 1886, 47; Kříž 1890–91, 42; 1903a, 430; Kříž – Koudelka 1900, 200; Červinka 1902, obr. 12; Breuil 1925, obr. 11: 9; Valoch 1979, 18, tab. I: 3.

156 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: kůstka s paralelními rýhami III. přír. č.: 500/72 (17430) IV. materiál: malé žebro V. rozměry: d 72, š 25, t 3 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v poli d-e, hl. 0,45 m, tj. poblíž předchozího. VII. poznámka: okraje zdobeného konce olámány, obou- stranně vyhlazeno. VIII. výběr z literatury: Kříž 1890–91, 42; 1903a, 432; Kříž – Koudelka 1900, 200 vpravo; Breuil 1925, obr. 10; Marshack 1972, obr. 4; Valoch 1979, 18, tab. I: 2.

135 VI. KATALOG Martin Oliva

157 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: kůstka s kratšími a delšími rýhami III. přír. č.: 500/72 (cd /gh/ 2.40) IV. materiál: malé žebro V. rozměry: d 64, š 22, t 4 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v sektoru g–h, což je V část jeho pole d–e (Kříž 1890–91, 34), hl. 2,4 m, čili uprostřed jeskyně V od předchozích nálezů, poblíž váleč- ku 151, ale o 2 m hlouběji. VII. poznámka: rub i líc stejně vyhlazeny, na líci 4 krátké rýžky mezi dvojicí dvou dlouhých rýh. VIII. výběr z literatury: Kříž 1890–91, 42; Valoch 1979, 18, tab. I: 1.

158 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: kost se dvěma skupinami příčných rýh III. inv. č.: K-11286/70 IV. materiál: malé žebro V. rozměry: d 53, š 24, t 7 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch 1970 ve vrstvě 6, čtverec 41a, 40 cm od stěny, hl. 260–270 cm (dle deníku), čili společně s mladogravettienskou industrií u Z stěny. VII. poznámka: konce olámány, zčásti i levý okraj, na rubu spongiosa. VIII. výběr z literatury: Valoch 1988, obr. 17. 2.

159 I. lokalita: Sloup – jeskyně Kůlna II. předmět: kůstka s řadami příčných a šikmých zářezů III. inv. č.: K-11285/70 IV. materiál: malé žebro V. rozměry: d 52, š 19, t 3 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch 1970 ve čtverci 41a, vrstva 6, 260–270 cm (dle deníku), tj. tamtéž jako před- chozí artefakt. VII. poznámka: dole a v levé horní části ulomeno, vpravo ohlazeno do ostří. VIII. výběr z literatury: Valoch 1988, obr. 17: 4.

136 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

160 I. lokalita: Ostrava-Petřkovice I. Mladší gravettien, ca 25 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1097807, y 471963, 245 m. nm. II. předmět: ženská soška – polotovar? (Petřkovická Venuše č. 2) III. inv. č. 122 698 IV. materiál, suport: krevel V. rozměry: aktuálně v 42, š 10 t 15 VI. místo nálezu (datum): B. Klíma 1953 u jižního ohniš- tě v tzv. 3. objektu spolu s Venuší 1, pod mamutí stoličkou (dle J. Svobody u okrové skvrny) VII. poznámka: stejně jako první dokončená soška byl i tento polotovar (?) rozpadlý dle foliačních ploch; oproti pův. kresbě se 1 zlomek odlepil a ztratil. Výrazná horizon- tální rýha připomíná břicho venuší věstonického stylu. Do MZM předáno z Ostravského muzea jakožto předmět neznámé provenience. VIII. výběr z literatury: Klíma 1955, 32–33; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. II.10.

161 VII. poznámka: postavy zubrů (obr. 14) jsou příliš protáhlé, přizpů- I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna (č. 1428, Ř-15). Magdalénien, ca sobené suportu; nejprotáhlejší a nejméně čitelná je rytina prostřed- 15 ky cal. BP ního býka, která jakoby byla prodloužena dopředu, s čímž by mohly souřadnice středu lokality: x 1156662, y 587601, 360 m nm. souviset dvě výrazné šikmé rýhy nad předníma nohama a pole II. předmět: rytina souboje tří zubrů impaktů (nebo koroze) vpravo nad nimi (patrné in Kozłowski 1992, III. inv. č.: P 21050 tab. 61). Každé zvíře je jiné – pohlaví má znázorněné pravý (a snad IV. materiál, suport: koňské žebro i levý?) býk, srst jen prostřední, šípy jen levý. Ty směřují shora, nej- V. rozměry: d 300, š 29, t 15 sou to skutečné vstřely. Spodek jeho těla je poset hrubými údery. VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 12. 8. 1927 při Všichni mají zdůrazněnou srst na hrudi a na zádovém hrbu, pod západní stěně asi 7 m od pravého okraje vchodu, patrně ve čtverci 61, středním zvířetem čárky i pod tělem (tráva nebo výplň plochy?). hloubce ca 2 m, v koncentraci kostěné i kamenné industrie (obr. 10). VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 498, 527–529, tab. XXII: 11; Absolon 1929, 1037 nahoře; 1942; Zotz 1944, obr. 15 (jiná překresba).

137 VI. KATALOG Martin Oliva

162 VII. poznámka: na líci hrubou linií předek koně, v něm uprostřed 3 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna široké obloučky, a vzadu různé linie včetně vlnice z jemných rýžek; II. předmět: rytina koně a značek na kostěné spatuli nahoře a dole orámováno dvoulinkou, hustými a řidšími rýžkami. Na III. inv. č.: P 21001 rubu snad zádová linie s rozdvojeným výběžkem, u něj ornamento- IV. materiál, suport: vnitřní stěna koňské mandibuly vaný ovál a 2 svislé linie (obr. na str. 168). Dodatečně přilepena V. rozměry: d 285, š 53, t listu 4 (přímo navazující) ornamentovaná rukojeť nalezená dříve M. Kří- VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 3. 11. 1929 asi žem v poli c, čili přibližně v týchž místech. ve čtverci 581 uprostřed zadní části jeskyně, ca 5 m Z od větší spatu- VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, 501 vlevo; 1939b; 1943, 7; ly č. 163. 1957, obr. 32; Poulík 1956, obr. 20; Marshack 1972, obr. 136; Kozłowski 1992, tab. 60, 62, 70; Láznič ková-Gonyševová 2002, 543 sq.; Lázničková-Galetová 2010; Lázničková-Galetová – Péan 2013.

138 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

163 jednoduchá linie z bodů až rýžek. Na rubu poněkud ostřejší rytinou I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna ve stejné dispozici hlava antilopy a jiného kopytníka, v jehož neohra- II. předmět: rytina zvířat na kostěné spatuli ničeném těle vlnice jemných čárek. Na obvodu rovněž tečky a jemné III. inv. č.: P 21001 rýžky, u nezdobené rukojeti na rubu trojitá linka (obr. na str. 167). IV. materiál, suport: vnitřní stěna koňské mandibuly Špice doplněna sádrou na gáze. V. rozměry: d 350, š 73, t 5 na listu VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, 500 dole; 1939b; 1943, 8; VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 28. 8. 1930 1957, obr. 34; Poulík 1956, obr. 19; Marshack 1972, obr. 135; v metrech 617 a 633 v zadní třetině jeskyně, 3 m od V stěny, asi Delporte 1990, 226 (analogická kompozice koňských hlav z Bras - v metrové hloubce. sempouy); Kozłowski 1992, tab. 52–53; Lázničková-Gonyševová VII. poznámka: na líci hrubou linkou 3 hlavy koní tête-bêche (největ- 2002, 543 sq.; Lázničková-Galetová 2010; Czižek – deník in Svoboda ší doplněna), nahoře linie z bodů a jemných šikmých rýžek, dole jen ed. 2002, 151; Lázničková-Galetová – Péan 2013.

139 VI. KATALOG Martin Oliva

164 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: rukojeť spatuly s rytinou III. inv. č.: P 21004 IV. materiál, suport: koňská mandibula s částí zubu V. rozměry: d 95, š 42, t 19 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v poli c, hloubce 50 cm, čili zhruba v týchž místech jako předchozí. Druhý podobný artefakt z téhož pole (Červinka 1902, obr. 21; Kříž – Koudelka 1902, 179) byl přilepen ke spatuli č. 162 (Absolon 1939b). VII. poznámka: tečkami a dvojitými až trojitými křivkami zdobená rukojeť další spatuly, díky rozšířenému lomu připomínající rybu. VIII. výběr z literatury: Kříž 1890–91, 42; 1903a, 451; Kříž – Koudelka 1902, 176, 178 (prý ryba); Červinka 1902, obr. 22; 1927, obr. 24: 1; Černý 1904, 112 nahoře; Lázničková- Gonyševová 2002, 543 sq.; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.24 vpravo; Lázničková-Galetová 2010.

165 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: hrot spatuly s rytinou III. inv. č.: P 21003 IV. materiál, suport: koňská mandibula V. rozměry: d 85, š 40, t 4 VI. místo nálezu (datum): M. Kříž v poli c, hl. 70 cm, čili v okolí předchozích artefaktů VII. poznámka: ulomený hrot spatuly s dvojitými až troji- tými liniemi, krátkými zářezy a dvěma nepravidelnými ovály. Asi souvisí s předchozím předmětem (Absolon 1925, 952; Breuil 1925, obr. 3 vlevo). VIII. výběr z literatury: Kříž 1890–91, 42; Kříž – Koudelka 1902, 176, 180 (na líci prý oči, tj. lidský obličej); Černý 1904, 111, č. 2; Kozłowski 1992, tab. 55; Lázničková- Gonyševová 2002, 543 sq.; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.24 vlevo; Lázničková-Galetová 2010.

166 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: tzv. náčelnická hůl s rytinou medvědů III. inv. č.: P 21006 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 174, š 54, t 21 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 12. 8. 1927 při západní stěně asi 7 m od pravého okraje vchodu ve čtverci 61, hloubce ca 2 m, v koncentraci kostěné i kamenné industrie spolu s předměty č. 161 a 174. VII. poznámka: medvěd je proveden mistrnou zkratkou, u zádové linie jemné klikatky, spodek těla zvýrazněn níz- kým reliéfem, který při spodním pohledu tvoří 2 souměrné „vulvy“; ty již dále nepokračovaly, ale podobné reliéfy byly i nahoře nad další rytinou medvěda, která je s výjimkou hlavy odlomena. Otvor hole vyhlazen, bez rýžek, na bocích oblé hlavice silné stopy otlučení. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 498, 521, tab. XVI: 1–4 (prý rytina koně a vulvy); Absolon 1929, 1037 vpravo; Kozłowski 1992, tab. 54.

140 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

167 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: „náčelnická hůl“ s rytinou hlavy a šipky III. inv. č.: P 21014 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 223, š 67, t 20 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem r. 1925 ve čtverci 45b pod východní stěnou ve vchodu do jeskyně, v koncentraci štípané industrie u ohniště oblože- ného velkými kameny, v hloubce ca 2 m. VII. poznámka: poblíž otvoru neumělá mělká rytinka zví- řecí hlavy, k níž zleva odspodu směřuje šipka. Zadní část hlavy narušena. Na rubu několik podélných ostřejších řezů, obvod části s otvorem odsekán a otlučen. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1926, sep. 23–25, tab. IV: 3.

168 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: „náčelnická hůl“ s hřebenem III. inv. č.: P 21007 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 208, š 42, t 13 v oku, 19 v lodyze VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem r. 1927 v koncentraci ŠI a KPI u ohniště ve čtvercích 4V a 5V, 3–4 m od západního okraje vchodu. VII. poznámka: povrch silně korodován, od podélných zubů vycházejí šikmé zářezy, otvor vyhlazen, na bocích zploštělého oka obité. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 506, 521, tab. XVI: 5; Absolon 1929, 1039 vlevo dole; Zotz 1951, obr. 21: 3.

169 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: „náčelnická hůl“ s plastickým žebrem III. inv. č.: P 21011 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 165, š 25, t 17 VI. místo nálezu (datum): coll. Fr. Prorok ve 40. letech 20. století VII. poznámka: v otvoru a dole nedynamicky přelomeno, na každé plošší straně odřezáním povrchu kompakty vy - tvořeno středové žebro, kolem otvoru přecházející ve vystouplou plošku. Na jedné užší straně hluboká drážka, na vyleštěnější líci okolo žebra podélné řezy. VIII. výběr z literatury: Valoch 2001, tab. 10: 4.

141 VI. KATALOG Martin Oliva

170 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: „náčelnická hůl“ s reliéfy véček III. inv. č.: P 21012 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 117, š 31, t 15 VI. místo nálezu (datum): při výzkumu K. Absolona a R. Czižeka uprostřed srpna 1930 byl ve čtverci 604 artefakt vylomen ze sintrové brekcie, v níž zůstala ještě jeho část (Czižek – deník in Svoboda ed. 2002, 150, předmět č. 881). VII. poznámka: u vyhlazeného otvoru z obou stran nízký reliéfní tvar ve tvaru V, konec čerstvě odlomen. VIII. výběr z literatury: asi nepublikováno.

171 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: hůlka z parohu s řadami rýžek III. inv. č.: P 21020 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 295, p 21 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 29. 10. 1929 v rozsahu čtverců 530–524 a 510–504, čili někde okolo ohnišť v zadní třetině jeskyně. VII. poznámka: na vkleslé části na vystouplé, dále spíš vkleslé fasetě klikatka a dále šikmé čárky. Na líci přeruše- ná, ke konci zahlazená řada jemných hustých rýžek, zčás- ti v mělké drážce. Konce postdepozičně ulomeny. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1927, 27, tab. X: 5 (prý počítací hůlka).

172 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: „náčelnická hůl“ s úzkou „vulvou“ III. inv. č.: P 21021 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 136, š 35, t 16 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 1926 ve čtyřmetrovém čtverci 16–17, 31–32 při západní stěně, spolu s jinou KPI (parohové hole, kopí), asi 2 m od jeskyňky s depotem parohů, v hloubce přes 2 m. VII. poznámka: přelomeno v otvoru se stopami šikmých řezů, opačný konec ploše odlomen. Střední rýha „vulvy“ je nejhlubší, paralelně vedle obrazce další mělčí rýha. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1927, tab. X: 2

142 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

173 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: lopata parohu s rýhami III. inv. č.: P 198 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 269, š 142, t 20 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 1926, spolu s předchozím VII. poznámka: výčnělky lopaty ulámány, lomy zčásti ohlazené, jeden její bok odlomen, lodyha ulomená po naseknutí (ztenčení). Na líci na počátku lopaty příčná dvoulinka, na lodyze podélné a mezi nimi šikmé linie. Na rubu křivá několikanásobná linie od lodyhy k výběžkům lopaty. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1927, 10, obr. 4; Absolon 1929, 1039 vpravo.

174 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: rytina sobí hlavy III. inv. č.: P 21022 IV. materiál, suport: fragment sobího parohu V. rozměry: d 91, š 39, t 16 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem 12. 8. 1927 při západní stěně asi 7 m od pravého okraje vchodu ve čtverci 61, hloubce ca 2 m, v koncentraci kostěné i kamenné industrie, spolu s předměty 161 a 166. VII. poznámka: pod zručně vyrýsovanou hlavou s čárkovi- tým okem a příliš nazad ubíhajícími parohy svazek kon- vergentních hlubokých rýh; podobný obrazec i na opač- ném okraji na rubu. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 498, 527, tab. XXII: 10; Absolon 1929, 1037 vlevo.

143 VI. KATALOG Martin Oliva

175 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: zdobený mezičlánek kopí III. inv. č.: P 21417 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 179, p 15-16 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem mezi 16. a 20. 7. 1926 ve čtverci 15C u samého V okraje vchodu. VII. poznámka: mezičlánek kopí, resp. harpuny, mezi dlátkovitým a vidlicovitým koncem rotace ca 30 stupňů, Výzdoba v podobě klikatky a přesýpacích hodin. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1927, 7, 23–24, obr. 5, tab. IX: 3; Zotz 1951, obr. 21: 14.

176 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: tyčinka s rostlinným (?) motivem III. inv. č.: P 21400 a P 21023 (omylem), deníkové č. 1927–95 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 121, š 17, t 17 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem mezi 14. a 20. 8 1927 při západní stěně v přední třetině jeskyně VII. poznámka: lehká rytinka snad nějaké rostliny s šešul- kou, pod ní stopy hrubých úderů. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 500, 525, tab. XXII: 5; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.46.

177 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: řezba v podobě klasu III. inv. č.: P 21415 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 80, š 18, t 15 VI. místo nálezu (datum): dle Czižekova deníku (Svoboda ed. 2002, 127) mezi 29. 7. a 1. 8 v prostoru čtverců 82–103 v přední části jeskyně (viz též zmínku o ornamen- tované slonovině in Absolon 1943, 7). VII. poznámka: hluboký reliéf šikmých rýh a vystupující vlnice, konce ulomeny. VIII. výběr z literatury: Absolon 1936, 502 dole; Marshack 1972, obr. 137; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.47.

144 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

178 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: neúplná plastika ženy (obr. 18) III. inv. č.: P 21030 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: v 46, š 14, t 26 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem mezi 17. a 23. 7 1927 někde ve čtvercích 15, 15u, 15v v levé (V) části vchodu. VII. poznámka: nohy oble ukončeny, nerozděleny, na hýž- dích však svislá rýžka, vrchní část oble zploštělého průře- zu ulomena. Při obrácené orientaci jsou kolena považová- na za poprsí. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 488, tab. XXII: 9; Absolon 1929, 936 dole; 1949, obr 11: 5; Marshack 1972, obr. 178 (obrácená orientace); Oliva 2005, 98 (rekonstrukce).

179 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: řezba ženské siluety III. inv. č.: P 26949 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: v 54, š 14, t 5 VI. místo nálezu (datum): asi K. Absolon s R. Czižekem, další údaje chybí VII. poznámka: na zaoblených hranách stopy podélného broušení, na povrchu jemné podélné rýžky, širší konec odlomen. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, tab. I: 9.

180 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: schematická rytina ženy (?) III. inv. č.: P 26937 IV. materiál, suport: oblázek černé břidlice V. rozměry: d 127, š 26, t 13 VI. místo nálezu (datum): asi K. Absolon s R. Czižekem, bez bližších údajů VII. poznámka: 2 podélné rýhy je možno interpretovat jako pokus o znázornění ženské postavy v magdalénské boční stylizaci. Na odraženém pravém boku možná nava- zovala další postava, poblíž širšího konce mnoho kratších rýžek. Na rubu četné stopy použití, hlavně v důlku poblíž užšího konce (retušér?). VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, tab. III: 2.

145 VI. KATALOG Martin Oliva

181 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: oblázek s rýžkami III. inv. č.: P 29533 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 46, š 11, t 6 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem, mezi 17. a 23. 7 1927 někde ve čtvercích 15, 15u, 15v v levé (V) části vchodu. VII. poznámka: tři řady rýžek, prostřední nepravidelná, povrch ohlazen, konec ulomen. VIII. výběr z literatury: Absolon – Czižek 1932, 488, 526, tab. XXII: 6; Absolon 1929, 1037 dole; Valoch 1961, 10, tab. VIII: 2; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.43.

182 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: oblázek s obvodovými rýhami III. inv. č.: P 26742 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 42, š 8, t 5 VI. místo nálezu (datum): výzkum K. Absolona a R. Czižeka 11. 11. 1929, asi v řadě čtverců 37 m od vchodu. VII. poznámka: na širších i užších stranách oblázku kvad- ratického průřezu jsou výrazné příčné rýžky. Ohlazeno, konec odlomen. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, 10, tab. VIII: 1; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.42.

183 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: falický (?) oblázek s „okem“ III. inv. č.: P 26948 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 54, š 14, t 7 VI. místo nálezu (datum): asi výzkum K. Absolona a R. Czižeka, bez bližších údajů VII. poznámka: na okrouhlé koncové části, oddělené roz- dvojenou rýžkou, je vyrýsován kroužek, naznačující snad vyústění močovodu. Uprostřed 2 tupé podélné rýžky, na rubu uprostřed svazek mělkých rýžek, druhý konec ulo- men. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, tab. X: 6; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.15 dole.

146 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

184 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: falický oblázek s rytinou III. inv. č.: P 26938 IV. materiál, suport černá břidlice: V. rozměry: d 82, š 14, t 6 VI. místo nálezu (datum): asi F. Čupik u západní stěny ve vchodu VII. poznámka: falický oblý konec vytvořen opět oblouč- kem a kroužkem, na téže ploše ještě 3 páry příčných rýžek, 2 kroužky, krokvice, hvězdička, čtvereček aj. Na rubu podélné nepravidelné rýžky, spodní konec ulomen. VIII. výběr z literatury: Bayer 1925, obr. 21; 1928, tab. III: 1 (jako falus); Valoch 1961, 13, tab. X: 9; 2001, tab. 4: 4; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.15 nahoře.

185 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: oštípaný oblázek s chaotickou rytinou III. inv. č.: P 26939 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 70, š 24, t 12 VI. místo nálezu (datum): výzkum K. Absolona a R. Czižeka mezi 8. a 11. 9. 1930 v pruzích metrů 589–596 a 605–612, deníkové číslo 1050) VII. poznámka: na ploše paralelní, obloukovité a šikmé rýhy, klikatky, větvičky; asi fragment nějakého palimpses- tu. Konec rydlovitě odražen. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, 10, tab. VII: 1.

186 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: ozubený oblázek III. inv. č.: P 29536 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 55, š 19, t 10 VI. místo nálezu (datum): snad z výzkumu K. Absolona a R. Czižeka VII. poznámka: hraněný oblázek proměnlivého průřezu, na bočních hranách zářezy, na střední hraně velmi jemné šikmé. Oba konce ulomeny, příp. odraženy. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, 10, tab. VIII; Va- loch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.40.

147 VI. KATALOG Martin Oliva

187 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: ploténka s véčkovým dekorem III. inv. č.: P 26944 IV. materiál, suport: šedá břidlice V. rozměry: d 150, š 53, t 10 VI. místo nálezu (datum): K. Absolon s R. Czižekem po 1. 9. 1930 ve čtverci 706 na začátku poslední pětiny jeskyně VII. poznámka: cikcakový vzor tažený místy dvojitou linií, na rovně vyhlazených bocích jemné vstřícné a šikmé zářezy. VIII. výběr z literatury: Absolon 1943, 9; 1957, 148, obr. 41; Valoch 1961, 11, tab. IX; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.37.

188 I. lokalita: Mokrá, jeskyně Pekárna II. předmět: zlomek ploténky s véčkovým dekorem III. inv. č.: P 26946 IV. materiál, suport: šedá břidlice V. rozměry: d 44, š 43, t 3 VI. místo nálezu (datum): patrně K. Absolon s R. Czi - žekem poblíž předchozího kusu VII. poznámka: zřetelná rytina dvou párů konvergentních a sedmi paralelních rýh. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, tab. VIII: 3; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.38.

189 I. lokalita: Ochoz – před Ochozskou jeskyní (č. 1422, Ř-9a). Magdalénien, ca 15 ky cal. BP Souřadnice středu lokality: x 1156414, y 587293, 327 m nm. II. předmět: omletá ploténka s mřížkovým dekorem III. inv. č.: 2939 IV. materiál, suport: kulmská břidlice V. rozměry: d 51, š 17, t 4 VI. místo nálezu (datum): amatérský výzkum H. Wallocha, K. Valocha a V. Gebauera 1938 VII. poznámka: šikmý mřížkovitý ornament, okraje destičky přirozené. VIII. výběr z literatury: Valoch 1953, obr. 36; 1960b, tab. V: 9; 2002, obr. 16: 1, 205; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.51.

190 I. lokalita: Ochoz – Křížova jeskyně (č. 1424, Ř-12). Gravettien nebo magdalénien Souřadnice středu lokality: x 1156588, y 587363, 350 m nm. II. předmět: mezikruží z lamely klu III. inv. č.: Kř 8784 IV. materiál, suport: mamutovina V. rozměry: d 98, š 37, t 6 VI. místo nálezu (datum): amatérské vykopávky Fr. Proroka ve 40. letech VII. poznámka: přelomené nepravidelné mezikruží, lomy nezapraveny, ale u jednoho bikónický provrt a důlek, u dru- hého menší důlek. Vnější hrana je ostřejší než vnitřní, ale nejde o funkční ostří. VIII. výběr z literatury: Valoch 1960, 10, tab. VIII: 2.

148 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

191 I. lokalita: Ochoz – Křížova jeskyně. Magdalénien, ca 15 ky cal. BP II. předmět: rondel s paprsčitým dekorem III. inv. č.: Kř 8994 IV. materiál, suport: kost V. rozměry: p 22 až 25, t 1, p otvoru 2,8 VI. místo nálezu (datum): Franz Čupik v letech 1924–1925 VII. poznámka: nepravidelný radiální ornament, okraje ohlazené VIII. výběr z literatury: Absolon 1925, 1007; Valoch 1954, obr. 1; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.44.

192 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála (č. 1185). Magdalénien, ca 15 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1148992, y 590567, 306 m nm. II. předmět: zdobený oblázek ženských tvarů III. inv. č.: BS 14776 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: v 88, š 23, t 6 VI. místo nálezu (datum): Franz Čupik počátkem 20. let VII. poznámka: obvod asi neupraven, uvnitř 7 a 6 vějířků rýžek, nahoře kroužek a prohnutá dvoulinka. VIII. výběr z literatury: Bayer 1924a, obr. 1; 1928, obr. 5; Schirmeisen 1925, obr. 2 a 3; Červinka 1927, obr. 25: 2; Valoch 1961, 13, tab. X: 8; 2001, tab. 4: 3.

193 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s rytinou pohlavních znaků (?) III. inv. č.: BS 15319 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 141, š 37, t 8 VI. místo nálezu (datum): Hans Stika r. 1927 v povodňo- vých sedimentech před jeskyní VII. poznámka: výraznými rýhami tažené obrazce nejas- ného, snad sexuálního významu. VIII. výběr z literatury: Schirmeisen 1928a, 34, obr. 2; 1928b, obr. 2; Valoch 14, tab. VII: 4.

194 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s rytinou ženy III. inv. č.: BS 14803 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 140, š 22, t 14 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch s V. Gebauerem okolo r. 1936 v Jižní odbočce VII. poznámka: v jemné rytince, sestávající ze tří linií, roz- poznána magdalénienská boční stylizace ženy. Jemné rýžky též na rubu, užší konec opotřeben (retušér?). VIII. výběr z literatury: Valoch 1947, obr. 5; 1961, tab. V: 6; 1978 (stylizovaná postava ženy); Valoch – Lázničková- Galetová (eds.) 2009, obr. III.14.

149 VI. KATALOG Martin Oliva

195 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s rytinou vulvy (?) III. inv. č.: BS 14775 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 65, š 15, t 5 VI. místo nálezu (datum): Jan Knies asi v Jižní odbočce VII. poznámka: svislou rýhu lemují krátké zářezy (počítá- no shora: vlevo 9, oboustranně 6, opět vlevo asi 3) . VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, 11, tab. VIII: 8; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.41.

196 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s figurální rytinou III. inv. č.: BS 14798 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 74, š 21, t 10 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch a V. Gebauer v Jižní odbočce r. 1936. VII. poznámka: mělká rytinka umožňující více interpreta- cí, na rubu uprostřed lehké paralelní řezy v podélném, lehce šikmém směru. VIII. výběr z literatury: Valoch 1947, obr. 7; 1961, 14, tab. XI: 3; 1965a, 15 (jako portrét muže); Oliva 1995, 34, obr. 5 (jako pták na dvou vejcích).

197 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s figurální rytinou III. inv. č.: P 26940 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 73, š 25, t 6 VI. místo nálezu (datum): F. Čupik počátkem 20. let v Jižní odbočce VII. poznámka: lehká rytinka vyvolává představu hlavy s pře- bujelým nosem (doleva), který by však mohl být i uchem zvířecí hlavy, apod. VIII. výběr z literatury: Schirmeisen 1925, obr. 2 upro- střed; Bayer 1928, obr. 6 (snad falus); Valoch 1961, tab. XI: 1 (prý z Pekárny); 2001, tab. 4: 5 (jako z Pekárny i Býčí skály).

150 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

198 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: dlouhý oblázek s přeškrtanou linií III. inv. č.: BS 15274 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 141, š 18, t 10 VI. místo nálezu (datum): v síňce nad Jižní odbočkou r. 1955. VII. poznámka: 4 šikmé rýžky propojeny podélnou, dvakrát taženou linkou. Konce oblé, neopotřebené. VIII. výběr z literatury: Valoch 1961, 9, tab. VI: 4.

199 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s překříženým svazkem rýžek III. inv. č.: BS 14801 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 109, š 23, t 15 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch s V. Gebauerem v Jižní odbočce r. 1936 VII. poznámka: dvakrát přeškrtnutá podélná linie, na konci zdvojená. Jeden konec dlátkovitě vyštípnutý (na jeho boku 5 zářezů), druhý opotřebený, snad ve funkci retušéru. VIII. výběr z literatury: Valoch 1947, obr. 6; 1961, tab. VIII: 10.

200 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: oblázek s „muří nohou“ III. inv. č.: BS 14802 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 130, š 22, t 13 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch s V. Gebauerem v Jižní odbočce r. 1936 VII. poznámka: 2 paralelní šikmé rýhy jsou tažené výraz- něji než ostatní, přes ně čerstvé škrábance (na kresbě nezachycené); jeden konec ploše vyštípnut. VIII. výběr z literatury: Valoch 1947, obr. 1; 1961, tab. VI: 3.

151 VI. KATALOG Martin Oliva

201 I. lokalita: Habrůvka – jeskyně Býčí skála II. předmět: široký oblázek s nezřetelnou rytinou III. inv. č.: BS 14804 IV. materiál, suport: černá břidlice V. rozměry: d 123, š 47, t 11 VI. místo nálezu (datum): K. Valoch s V. Gebauerem v Jižní odbočce r. 1936 VII. poznámka: mnohonásobně tažená rytina v převláda- jícím tvaru X je velmi mělká a ohlazená. VIII. výběr z literatury: Valoch 1947, obr. 4; 1961, tab. V: 6.

202 I. lokalita: Lažánky – jeskyně Rytířská (č. 700). Magda - lénien, ca 15 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1143383, y 588650, 386 m nm. II. předmět: závěsek v podobě ženské plastiky III. inv. č.: 30094 IV. materiál, suport: kost V. rozměry: v 65, š 4, t 7 VI. místo nálezu (datum): K. B. Absolon (jun.) roku 1939. VII. poznámka: povislé prsy odděleny hlubokou rýhou, na obou bocích trupu pod nimi 3 šikmé rýžky, miniaturní otvor provrtán bikónicky. VIII. výběr z literatury: K. B. Absolon (jun.) 1940 (jako harpuna); Valoch 1965a, tab. 15: 1–4; 1965b; Marshack 1972, obr. 170; Valoch – Lázničková-Galetová (eds.) 2009, obr. III.1.

203 I. lokalita: Ostrov u Macochy – jeskyně Balcarka (Balcarova skála, č. 597). Magdalénien, ca 15 ky cal. BP souřadnice středu lokality: x 1141841, y 585143, 460 m nm. II. předmět: paroh zdobený krokvicemi III. inv. č.: Balc 3991/54 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 120, š 16, t 17 VI. místo nálezu (datum): Jan Knies v letech 1898–1900 u ohniště 1 uprostřed vchodu VII. poznámka: výrazně kvadratický průřez, naproti ne- zdo bené straně spongiosa, jeden konec šikmo seříznut. VIII. výběr z literatury: Knies 1901, 46, tab. I: 9; Červinka 1902, obr. 2: 9; Černý 1904, 101: 9; Valoch 1960b, tab. XXXV: 6.

204 I. lokalita: Ostrov u Macochy – jeskyně Balcarka II. předmět: zdobený zlomek kopí III. inv. č.: Balc 3990/54 IV. materiál, suport: sobí paroh V. rozměry: d 89, š 11, t 9 VI. místo nálezu (datum): ohniště 3 při východní stěně VII. poznámka: na líci 2 dvojice paralelních rýh, na rubu spongiosa, na bocích podélné stopy strouhání, oba konce asi dynamicky ulomené.

152 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

VIII. výběr z literatury: Knies 1901, 45, tab. I: 1; Červin- ka 1902, obr. 2: 1; Černý 1904, 101: 8; Breuil 1925, obr. 6; Valoch 1960b, tab. XXXV: 2.

205 I. lokalita: Ostrov u Macochy – jeskyně Balcarka II. předmět: kůstka se zářezy – zlomek píšťalky? III. inv. č.: Balc 3989/54 IV. materiál, suport: diafýza menší kosti V. rozměry: d 43, š 11, t 7 VI. místo nálezu (datum): ohniště 3 při východní stěně VII. poznámka: podélně rozlomeno, na žebru kosti záře- zy, od ohlazeného konce jdou 2 výrazné rýhy, spojené příčnou rýžkou. VIII. výběr z literatury: Knies 1901, 46, tab. I: 7; Červin- ka 1902, obr. 2: 7; Valoch 1960b, tab. XXXVII: 1; Raš - ková-Zelinková 2010, obr. 9: 4 (odpad z výroby jehel).

Little glossary: I. lokalita – site, locality: jeskyně – cave II. předmět – object, artefact: plastika, soška, figurka – statuette, závěsek – pendant, korál – bead, terčík – disc, roundel, nástroj – tool, ryti- na – engraving, řezba – sculpture, řezy, rýžky – incissions, člověk, lidský – human, žena – woman, muž – man, zvíře – animal, šelma – beast of prey, vlk – wolf, liška – fox, lev, lva – lion(of-), medvěd – bear, kopytník – ungulate, sob – reindeer, kůň, koňský – horse(of-), nosorožec – rhino, pták – bird, sova – owl, hlava,-ička – head, trup – trunk, nožka – foot, hrudka – pellet, destička, ploténka – plate, oblázek, valounek – pebble, zlomek – fragment III. inv. č. – no. inv. IV. materiál, suport – material: kost – bone, sobí paroh – reindeer antler, mamutovina – mammoth ivory, kel – tusk, zub – tooth, stolička – molar, čelist – jaw, lopatka – shoulder blade, žebro – rib, kámen – stone, břidlice – slate, keramika, pálená hlína – ceramics. V. rozměry – dimensions: d lenght, v height, š breadth, t thickness, p diameter VI. místo nálezu (datum) – find spot VII. poznámka – note VIII. výběr z literatury – selected references

153 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ

Martina Lázničková-Galetová

Soubor paleolitického umění z Moravy ve sbírkách Mo- Mobilní umění je někdy definováno jako umění fragmen- ravského zemského muzea v Brně (částečně Valoch – Láz nič - tu. Samotné artefakty jsou totiž velmi často fragmentární ková-Galetová 2009) tvoří předměty, které byly nalezeny v prů- (tech nologicky – výrobní odpad, nevyhovující materiál, ná - běhu výzkumů lokalit Dolní Věstonice I, Předmostí I, Brno II, hodně – vlivem například postdepozičních procesů, nebo zá- Milovice, Petřkovice a lokalit Moravského krasu, jako jsou jes- měrně – např. teorie rituálního ničení). Rovněž z hlediska kyně Pekárna, Kůlna, Býčí skála, Křížova a Balcarka v ča- zachování prezentují pouze fragment tehdejší rozvinuté arte- sovém rámci doby starší kamenné – paleolitu. Tento časový faktové kultury, na jehož základě můžeme pak usuzovat na úsek v sobě skrývá další chronologické členění důležité pro celkovou produkci a její význam v tehdejší lidské kultuře. charakteristiku této sbírky – část předmětů byla nalezena Co se týká stavu zachování jednotlivých artefaktů, je v kul turních vrstvách, které přináležejí kultuře gravettienu – nutné vzít do úvahy jejich stáří (odhadem 30 000–12 500 BP) období lovců mamutů, část do období kultury lovců sobů a také stáří výzkumu, při kterých byly nalezeny (např. zakou- a koní – magdalénienu. Tvůrci těchto předmětů žili v těchto pené Křížovy a Maškovy kolekce z Předmostí byly shromáž- kulturách odlišným způsobem a s tím je spojený i původ těch- děny v letech 1882–1895). Výzkumy se prováděly metodami to předmětů nalezených ve volném terénu nebo v jeskyních. tehdejší doby, a proto máme k dispozici jen omezené zázna- Tomuto od po vídá istav zachování předmětů. my o nálezových okolnostech artefaktů a také o způsobech je- Mobilní neboli přenosné umění v paleolitu je definováno jich konzervace. Postupně se vyvíjela i představa o ideální mu- jako dekorativní artefakty, které člověk při svém neusedlém zeální prezentaci těchto prehistorických předmětů, převládala způsobu života mohl přenášet z místa na místo, nebo které snaha fragmentární předměty doplňovat a prezentovat tak di - mohl při kontaktech s jinými lidmi vyměňovat. Jsou to tedy vákovi jejich hypotetickou původní formu. Ani u předmětů artefakty, které mohly zdobit jeho obydlí, předměty osobní zjevně doplněných nepůvodními materiály nejsou k dispozici potřeby určené pro člověka osobně, nebo naopak na odiv ji - záznamy o těchto zásazích a jejich povaze. To je v protikladu ným. Zmíněné účely mohou mít také osobní ozdoby, které do s dnešními zásadami konzervátorské práce. Pro relevantní stu- mobilního umění zahrnujeme. dium, a to zejména technologie, je nutné znát formu původní-

Obr. 43. 3D modely artefaktů z Dolních Věstonic I – hlavička z mamutoviny, prsovitý přívěšek z mamutoviny, plastika medvěda a Věstonické Venuše z pálené hlíny (EDICO SK).

154 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM ho předmětu a také typ a způsob konzervace. Z originálních před mětů také byly přímo odebírány otisky a pak odlévány formy pro tvorbu replik, které sloužily k výstavním, výměn- ným i reklamním účelům. Dnešním trendem je pak vytvoření 3D modelů těchto artefaktů, které právě omezí množství ma ni pulací soriginálními artefakty, s možným vytvářením re - p lik. 3D-modely jsou také možnou náhradou při odborném stu diu originálních předmětů. Ze souboru moravských pa leo - litických nálezů sbírky MZM byly postupně naskenovány a vyhotoveny 3D modely pro tyto významné předměty: Věsto- nická Venuše, hlavička z mamutoviny, soška muže Brno II, plastika medvěda, prsovitý přívěsek a válečkovitá zdobená perla z ma mutoviny Dolní Věstonice I (obr. 43). Tyto mobilní předměty by podle našich měřítek mohly zahrnovat umělecké předměty (tj. předměty bez zjevné funk- ce), zdobené domácí nářadí a zbraně a osobní ozdoby. V růz- ných dobách se lidé různou měrou přemisťovali za zvěří, což by mělo být také jedním z kritérií uplatňovaných na tyto „mobilní“ artefakty – velikost, přemistovatelnost, skladovatel- nost. Velikost je tedy dána nejen vlastnostmi použitého mate- riálu, ale pravděpodobně také možností se s artefakty přemís- tit. V souboru moravského paleolitického umění se nacházejí i rozměrově podstatné artefakty. Nálezy předmětů mají různé varianty: jednotlivé nálezy artefaktů na různých lokalitách, sériový výskyt několika kusů na jedné lokalitě, ale také před- měty bez morfologikého a dekorativního ekvivalentu, jak na Moravě, nebo v rámci paleolitické Evropy. Mobilní umění jsou tedy předměty získané historickými výzkumy, proto s ne - Obr. 44. Zobrazení mamuta nalezené na různých moravských lokalitách v kultur- dostatečně známými nálezovými okolnostmi, konzervované ních vrstvách gravettienu (a – Předmostí I; f, g – Dolní Věstonice I; b, c, d, e – historickými metodami, u kterých se zabýváme zpětně hledá- Pavlov I) vytvořené z různých materiálů (a, b – mamutoviny; c, d, g pálené hlíny). ním kontextu jejich nálezu, abychom umístili tyto uměle izo- Uložení artefaktů a, b, f – Moravské zemské muzeum v Brně; c, d, e – Archeologický lované artefakty zpět do společnosti, kde byly vytvořeny. ústav AV ČR v Brně; g – Naturhistorisches Museum Vídeň (Rakousko).

TECHNIKY A MATERIÁLY ra vě rozdíl mezi kulturami: zatím co v gravettienu byl nejčas- Témata, zobrazovaná v rámci tvorby mobilního umění, byla těji zobrazovaným zvířetem mamut, vpozdějším magdalénié- především figurativní, a to zvířata i lidé, v mnohem menší míře nu je to kůň. pak věci a rostliny, a také nefigurativní – geometrické symbo- Člověk zpracovával převážně materiály ze svého okolí. Ty ly, značky. Jedná se o zvířecí (zoomorfní) motivy – zvířata, pocházely ze zvířat, která byla lovena nebo ze zvířat již odum- která člověk lovil a znal ze svého okolí. V souboru artefaktů řelých – byla to mamutovina, kost, zubovina a paroží (Láz nič - paleolitického umění z Moravy (částečně Svoboda 2009) je ková-Galetová 2009). Používaly se také suroviny z okolní pří - nejčastějším zobrazovaným zvířetem mamut (obr. 44) a kůň, rody, které člověk získával sběrem – kámen, hlína, uhlí, dále se vyskytují medvěd, lev, bizon, kamzík, sob, sovy a také schránky měkkýšů. Identifikovat záměr člověka ulovit zvíře neidentifikovatelná zvířata. Antropomorfní (lidská) zobraze- pouze s cílem získání materiálu pro zpracování těchto neutili- ní jsou také častá ve formě zobrazení ženy (pojmově zaužíva- tárních předmětu je obtížné. Paleolitický člověk lovil zvířata ný termín Venuše), muže, tors nebo částí těl – hlavy, prsa. pro svoji obživu a byla pro něho zdrojem materiálů trvanli- Méně jsou zobrazovány rostliny jako na rytině z jeskyně Pe - vých – kosti, parohy, zuby, a netrvanlivých – šlachy, kůže, srst. kárna (176). Koně na rytém žebru z Pekárny šlapou podle O lovu a konzumaci zvířat není pochyb (Musil 1997; Nývltová- B. Klímy (Klíma 1974) v trávě – odtud zaužívaný název „ryti- Fišáková 2000; Musil 2002; Revedin – Aranguren et al. 2010), na pasoucích se koní“, podobně jsou interpretovány pravidel- ale máme také doklady, o tom, že podstatnou část potravy tvo- né rýhy na rytině bizonů (161). Symboly a geometrické znač- řila i rostlinná složka (Revedin – Aranguren et al. 2010; Pryor ky, pro nás často neznámého významu, můžeme vidět na 2013), která byla mimo jiné také zdrojem materiálů netrvanli- rytině na menší ze špachtlí z Pekárny (163). Geo met rické mo - vých. Jako doklad sběru a hromadění materiálů živočišného tivy pokrývající plochy fragmentů mamutoviny a kostí byly původu, právě s cílem dalšího zpracovávání, může v archeolo- v moravském umění zobrazovány velmi často (Svoboda 1976; gickém kontextu posloužit například nahromaděnina liščích 1997; 2000; Farbstein and Svoboda 2007; Oliva 2007; 2013), čelistí v Dolních Věstonicích I. (Lázničková-Galetová in corr.), a mají specifický slovník. V tématech zobrazování je na Mo - nebo mamutí kly a kosti na skládkách mamutích kostí,

155 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová o jejichž důvodech vzniku a také primárním účelu se stále pře- vé analýzy. Makroskopická a mikroskopická (mikroskop mýšlí a disku tuje (Oliva 2003; Svoboda, Péan et al. 2005; Oliva LEICA EZ4HD software LAS EZ 2.1.0) pozorování byla 2009). Získávání a uchovávání surovin je první fází řetězce základními analytickými metodami. Pro prohloubenou mikro- operací, které člověk prováděl při tvorbě těchto předmětů. analýzu byl použit SEM mikroskop TESLA BS 340+, Ústav Dalšími etapami mohou být úprava suroviny, výroba poloto - chemie materiálů VUT v Brně). Zjištění stavu konzervace by- varu, tvarování a dokončovací etapy výroby artefaktu (Aver - la u některých artefaktů provedena RTG a micro CT ana lýzou bouh – Provenzano 1998–1999; Zelinková – Lázničková-Ga - (Laboratoř mikro a nanotomografie CEITEC VUT v Brně). letová 2007a) a tak lze charakterizovat „život“ těchto předmětů, Modely 3D byly zhotoveny firmou EDICO SK, při práci které se nyní nacházejí již mimo svůj kontext, bez interakcí s nimi byl používán software SolidView 2010. a působení okolí a svého tvůrce/výrobce-uživatele. Vysledovat technologie, jakými byly prehistorické před - Studium technologie tvorby prehistorických předmětů měty vytvářeny a zdobeny, nese řadu obtíží. V první řadě je nám přináší nejen informace o technologických procesech nutno připomenout, že slavné lokality gravettienu Moravy – samých, které člověk využíval při tvorbě umění, ale také o ži - Dolní Věstonice a Pavlov – byly objeveny vzhledem k historii votě a člověku samotném, jeho kognitivních schopnostech, archeologických výzkumů velmi záhy a metody výzkumu byly ekonomických, sociálních a kulturních vztazích. Je možné orientovány k jiným otázkám. Nebyla věnována pozornost tak přinést odpovědi na otázky jak prehistorický člověk žil, polotovarům a výrobnímu odpadu, tak důležitému právě pro myslel, choval se, co dovedl a jak si organizoval práci, jak znal zpětné skládání podoby akvizičního, výrobního a spotřebního materiál. Technologickým procesem – technologií výroby, řetězce. Lokality byly také předmětem zájmu velkého množ- rozumíme vše, co vedlo k vytvoření těchto artefaktů. Dále se ství různých odborníků a dobových metod, uchované předmě- pokoušíme tento „život“ od jeho vzniku doplnit o etapu pou- ty se částečně staly obětí požáru, předlohami odebírání replik, žívání artefaktu a posléze jeho odhození nebo ztrátu, a pří - zdrojem inspirací pro padělatele, a to vše se vyústilo ve zlom- padnou recyklaci – vše co by dodávalo další informace o člo- kovitost artefaktového bohatství a v často sporný stav zacho- věku, který artefakt vytvořil. Studium technologie tvorby vání těchto předmětů. prehistorického umění nemá dlouhou tradici. Inspirací pro V této kapitole se mezi jiným zabýváme hledáním stop zvolení vhodné metodologie byly metody používané pro stu- různých etap tvorby a zejména použitých dekorativních tech- dium technologie výroby kamenných nástrojů ve formě defi- nik jako je rytina a sochařské techniky (Lázničková-Galetová nování operačních řetězců (chaîne opératoire), sledu operací, 2009). Prezentujeme poznatky, které by umožnily u některých které vedly k zamýšlenému výsledku – výrobě artefaktu. Toto předmětů z katalogu (kapitola VII tohoto svazku) zachytit studijní schéma bylo upraveno a za používání terminologic- kontext, ve kterém byly vytvořeny paleolitickým člověkem, kých pojmů definovaných (Averbouh – Provenzano 1998–1999) a moci je tedy interpretovat. Předkládáme zde poznatky z růz- pře jato pro práci s tvrdými materiály živočišného původu ných dílčích studií o mobilním umění pa leolitu zMoravy (kost, paroží, mamutovina), k výrobě kostěné a parohové a doufáme, že se nám alespoň částečně podaří přispět k napl- industrie. Na studium gravettské a magdalénienské kostěnné nění výše zmíněného záměru a k poznání pravěkého člověka a parohové industrie z moravských lokalit ji uplatnila M. Ze- samotného. lin ková (Zelinková – Lázničková-Galetová 2007a; Rašková-Ze- lin ková 2010; 2011). Skládá se z akvizičního (získávacího), MATERIÁLY A JEJICH ZPRACOVÁNÍ výrobního a spotřebního řetězce operací (Averbouh – Proven - zano 1998–1999; Zelinková – Lázničková-Galetová 2007a). Při Zpracování hlíny studiu mobilního umění z tvrdých tkání živočišného původu lze tedy uplatnit stejné metodologické schéma jako na tuto Nejpočetnější skupinu artefaktů mobilního umění z lokalit industrii s tím, že velmi důležitou a charakteristickou etapou Dolní Věstonice I tvoří plastiky ze sušené/pálené hlíny výroby je finální fáze, kam by spadaly techniky opotřebení (26–83) (Vandiver – Soffer et al. 1989). Tento materiál, analý- povrchu – výzdobné dekorační techniky. Principy chaîne opé- zami definovaný jako běžná dolnověstonická spraš (Van diver – ratoire a metoda zpětného skládání jsou různě adoptovány Soffer et al. 1989, Hložek – Krupa – Křístek 2008) (obr. 45), byl a používány mnoha odborníky pro charakterizování tvorby obecně v paleolitu zpracováván velmi výjimečně, a nebo neby- nástěnného umění (např. Fritz – To sello 2007) i artefaktů ly ostatní doklady jeho zpracování materiálu dosud nalezeny, mobilního umění z období paleolitu, zde konkrétně gra- tak jak se to stalo při revizi materiálu z lokality Vela Spila vettienských artefaktů z Moravy (Farbstein 2010; 2011). v Chorvatsku (Farbstein – Radič et al. 2012). Další ojedinělé plastiky z hlíny byly nalezeny na lokalitách na Moravě METODY STUDIA v Předmostí (bez nálezového kontextu, Klíma 1974) (25), jinde v Evropě pak Krems – Wachtberg v Dolním Ra kousku Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi významný a nena- (Einwögerer 2000), Maina v Rusku (Vasil’ev 1985) a v poslední hraditelný originální materiál (od roku 2008 jsou artefakty době i na lokalitě Vela Spila v Chorvatsku (Farbstein – Radič národní kulturní památkou), předmět státní ochrany – je et al. 2012). Dolní Věstonice jsou však unikátní díky nálezům možné používat při stu diu pouze striktně nedestruktivní ana- velkého množství figurativních plastik, jejich částí, modelova- lýzy. Omezení představuje také zvláštní režim ochrany. ných hrudek a také objevu možného zařízení – pece (Klíma Studium je tedy omezeno pouze na vizuální metody a obrazo- 1952; Soffer – Vandiver et al. 1993), kde byly pravděpodobně

156 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM tyto plastiky vypáleny. V rámci pa leolitu jde otechnologickou Zpracování mamutoviny inovaci celosvětového významu, spojenou druhem Homo sapiens (Dennell 2015). Tato technologie je využívána pro tvor- Mamutovina je po hlíně nejhojněji zpracovávaným mate- bu a vytvrzení (výpal) neutilitárních předmětů – drobných riálem pro tvorbu předmětů paleolitického umění v gravettie- plastik se zoomorfní a antropomorfní tématikou. U zoo- nu střední Evropy. Jsou z ní také vytvářeny předměty domácí- morfních plastik tematicky převažují lev, mamut, sob, noso - ho nářadí a pracovní nástroje a zbraně (Oliva 1995) – ne vždy rožec, medvěd, ptáci, tur, nebo jejich části – převážně nožky zdobené. Byly to pravděpodobně vlastnosti mamutoviny, kte- (Bougard 2011). Antropomorfní reprezentace jsou převážně ré se staly důvodem všestranného použití tohoto materiálu. zastoupeny zobrazením žen, výjimečně mužů (Verpoorte 2001). Především tvrdost a v určitých stadiích i pružnost, stálost (Ze - Hlína jako jediný materiál používaný v prehistorii umož- linková – Lázničková-Galetová 2007). Také taktilní a vizuální ňuje použití aditivní techniky – přidávání materiálu oproti vjemy byly jistě silně vnímány, např. škály bílé až slonovinové technice subtraktivní – odstraňování materiálu z bloku, která barvy, mat a lesk na jednom materiálu, nebo jiné struktury je používána především u tvrdých materiálů živočišného pů - objevující se až při zpracovávání, třeba při rytí. Toto všechno vodu. Odstraňování materiálů z bloku a přidávání materiálu hrálo roli při vzniku pravděpodobně výjimečného statusu zároveň umožnilo modelaci plastik. Hlína je tvárný, prsty tohoto materiálu, který i my v dnešní době mamutovině a slo- modelovatelný materiál. Jak bylo experimentálně potvrzeno novině přisuzujeme. Dostupnost tohoto materiálu je aspekt, (Gonyševová 1999; Lázničková 1999), lze tyto plastiky vymode- který spolupůsobil při vzniku této výjimečnosti. Ta byla v do - lovat bez použití nástrojů. Jedná se o artefakty menších roz- bě gravettienu snadná – kosti a kly mamutů jsou nejčastějšími měrů nebo průměrné velikosti. Věstonická Venuše je rozmě- elementy mezi zbytky fauny nalezené na lokalitách. Na dol - rově největším artefaktem z hlíny tohoto souboru. Dalšími nověstonických stanicích jsou popisovány nahromaděniny technikami používanými při dotváření artefaktů z hlíny byly mamutích kostí, (Svoboda 2001; Oliva 2003) a mezi nahroma- techniky úpravy povrchu – rytina, vpichování. Na tyto dekora- děnými kostmi byly také kly. V magdalénienu byl mamut již ce mohlo být použito celé spektrum nástrojů včetně těch z tvr- na ústupu a lovci pronásledovali stáda koní a sobů, což se také dých materiálu živočišného původu, nebo ne trvanlivých mate- pro jevilo na skladbě zpracovávaného materiálu a na zobra - riálů. Drobné detaily jako naznačení detailů těla (31, 32) zovaných tématech. Nejčastější technikou, používanou při nebo tělních maleb, ozdob nebo tetování (32) jsou vytvořeny tvorbě uměleckých artefaktů z mamutoviny je rytina. Pře vlá - touto technikou. Na tomto materiálu byly nalezeny stopy otis- dá v gravettienu střední a východní Evropy, méně byla využí - ků prstů (Králík – Novotný et al. 2002) a také otisky textilu vána v Evropě západní. Forma mamutoviny, která je pod- (Soffer – Adovasio et al. 2000), jež představují další technolo- kladem pro rytinu, může být hrubá, neupravená, což jsou gické inovace používané na této lokalitě a důkaz práce s ne - neupravené fragmenty mamutích klů, nebo je použita ve finál- trvanlivými materiály (Soffer 2004). ní fázi výroby artefaktů např. domácím nářadí, nástrojích nebo osobních ozdobách.

Rytina na fragmentech mamutích klů

Kly jako surovina byly používány ve své přirozené, neupra- vené formě pouze odlomené – často část proximální nebo frag- menty získané zpracováním mamutoviny. Sloužily mezi jinými také jako podklad pro rytinu. Ta byla vytvářena bez předchozí přípravy klu, nebo byl kel oškrábán kamenným nástrojem. Kel je přirozeně zakulacený a poskytuje omezený podklad pro vy- jádření. Některé rytiny byly umístěny na klu tak, jako by pod- klad byl jednostranně orientovaná plocha – spíše staticky. Jin- dy je počítáno se zakulaceným povrchem a kel se musí otáčet, aby bylo možno shlédnout celou rytinu. Při používání tohoto předmětu se pravděpodobně předpokládal nějaký pohyb. Rytina na klu z Dolních Věstonic I (111, obr. 46) (Lázničková- Galetová in press) je složena ze skupin různě orientovaných paralelních rovných nebo zakulacených rýh, které mají stejný průběh, jsou pouze silněji nebo slaběji ryté (důsledek počtu pasáží nástroje v rýze). Tvoří komplexní geometrický orna- ment s cílem vyplnit plochu. Povrch fragmentu klu je pokryt stopami vytvořenými kořínky, jeho svrchní vrstva je na několi- ka místech prasklá, nese další stopy vzniklé patrně při čistění

Obr. 45. CT fotografie a 3D model dolnověstonických plastik z pálené hlíny a konzervaci. Artefakt byl nalezen v roce 1924 při výzkumech (Věstonická Venuše a plastika medvěda) interní struktura a složení – vizualizované ve dených K. Absolonem, který ho publikuje v ro ce 1938 konkrece CaCO₃. Fotografie M. Křístek. (str. 26–27, fig. 29–30), kdy lze sledovat jeho původní stav.

157 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 46. Mamutí kel s geometrickou rytinou DV 4885 Dolní Věstonice I (111). Geometrickou rytinu tvoří skupiny paralelních rýh, různě orientovaných a doplňujících se. Fotografie J. Cága, kresba artefaktu T. Janků, rozložená kompletní překresba rytiny T. Janků, M. Lázničková-Galetová.

158 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Tuto komplexní rytinu lze přirovnat k rytině z Pavlova, která je velmi alterovaný, nese stopy kořínků, úderů, postdepo - bývá interpretována jako zobrazení mapy. B. Klíma ji dává do zičních aktivit a konzervace (obr. 48), samotná rytina je také souvislosti se záznamem, stejně jako ostatní podobné geomet- alterovaná, rýhy jsou vyplněné sedimenty a velmi ohlazené rické rytiny z Dolních Věstonic (Klíma 1983). nějakým typem používání. Z tohoto důvodu a také proto, Snad nejznámější rytinou na fragmentu mamutího klu že jednotlivé části zobrazení se nepřekrývají, je obtížné sta- z prezentovaného souboru je rytina tzv. Předmostecké novit pořadí rýh při tvorbě tohoto zobrazení. Fragment Venuše (1, obr. 47). Interpretačně složité znázornění ženy rytiny na mamutím klu (3) ze stejné lokality s po dob ným (geneze interpretací viz D’Errico – Lázničková-Galetová et al. grafickým zobrazením – dvojitá linie tvoří ohraničení krát- 2011) je vyryto na jedné straně neupraveného klu a je částeč- kým paralelním rýhám, bývá dávána do přímé souvislosti ně fragmentováno. Rytina je kompozičně složená z paralel- s Před mostec kou Venuší. V roce 2011 byl publikován před- ních rýh, které jsou přímé, nebo tvoří ovály (obr. 47). mět (d’Errico – Lázničková-Galetová et al. 2011) pravdě - Krátkých rýh je používáno k vyplnění prostoru ohraničené- podobně nalezený v Předmostí, kdy rytina je graficky velmi ho rýhami dlouhými. Opět pozorujeme snahu o grafické podobná „Venuši“. Zde jde rytinu na jiném materiálu – kosti vyplnění ohraničeného prostoru. Povrch svrchní vrstvy klu (obr. 49).

Obr. 47. Geometrická rytina na mamutím klu – Předmostecká Venuše (1). Vývoj současného stavu zachování předmětu. Původní stav předmětu publikovaný K. Absolonem (Absolon 1925), současný stav předmětu po historickém restaurování a konzervování, foto O. Kroupa, překresba T. Janků a 3D foto EDICO SK.

159 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 48. Geometrická rytina Venuše z Předmostí (1) detaily rytého zobrazení. Kresba T. Janků, zvětšené detaily rytiny (0,8×) M. Lázničková-Galetová.

160 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Obr. 49. Fragment kosti s geometrickou kresbou podobnou Předmostecké Venuši. Kresba a foto F. d’Errico (d’Errico – Lázničková-Galetová et al. 2011).

Rytina jako dekorace domácího nářadí a nástrojů Rytina na osobních ozdobách z mamutoviny

Také pracovní nářadí a dekorativně pojednané zbraně jsou Osobní ozdoby nalezené na lokalitě Dolní Věstonice I zastoupeny v souboru moravského paleolitického umění. Tech- byly převážně zpracovány z mamutoviny. Série válečkovi- nikou zdobení je zde rytina, a to převážně rytina geometrická, tých perel – korálků různé velikosti a různého stupně opra- kdy je používáno rýh různé hloubky a délky a různého stup- cování a dekorace (98–104, obr. 51) byla K. Absolonem ně opakování. Forma nástroje nebo zbraně je zde urču jící, interpretována jako náhrdelník (Absolon 1945) i přes fakt, že dekor potom pojednává často danou formu velmi komplexně. byly nalezeny v různých výkopových čtvercích dolnověsto- Do jaké míry byly dekorované nástroje funkční, je otázkou, nického vý zku mu (Oliva 2014). Z hlediska tvorby těchto protože například dekorovaná „lžíce-vařečka“ z Dol ních Věs - korálků, které jsou podobné morfologie a nestejných rozmě- to nic Ije dlouhá téměř 40 centimetrů a je největším solitér- rů, byl použit vysoce ekonomický přístup k materiálu – ním artefaktem sbírky (112). Dekorované špachtle z mag da - korálky byly řezány za sebou z polotovarů mamutoviny lénienu jeskyně Pekárny (162–163) zase ukazují stopy tyčinkovitého tvaru odebíraných z klu podélně (Lázničková- používání u předmětu, který ještě nebyl dekorován (možná, že Galetová 2015), (obr. 52). Celá válečkovitá perla je pak per- k tomuto vůbec nebyl určen), u „hotových“ exemplářů se pak forována z obou konců, uvnitř perforace můžeme pozorovat předpokládané pracovní stopy velmi těžko hledají především koncentrické rýhy (obr. 53). Šest ze sedmi korálků lze pro- z důvodů silné vrstvy konzervačních prostředků. V morfologii táhnout nějakým vláknem a navlečené pak nosit na krku, tohoto artefaktu se ale funkční uzpůsobení předmětu potvrzu- ruce nebo také navléknout každý korálek zvlášť a připevnit je přítomností obvodové, zkosené plošky. „Lžíce – vařečka“ ho na oděv, vak. Z důvodů rekonstruování předmětů a silné z Dolních Věstonic I (112, obr. 50) je téměř po celém po- vrstvy konzervačních prostředků nebylo možné identifikovat vrchu pokryta různě dlouhými, skloněnými zářezy, tvořícími a interpretovat případné stopy používání perel (obr. 54). různě orientované skupiny – dekor rybí kosti (Svoboda 1997), Povrch některých perel (99–103) je pokryt rytinou (obr. což je typický dekorativní vzor pro moravský gravettien. 55). Je použita kombinace série krátkých zářezů a dlouhé Skupiny rýh se nepřekrývají a nelze tedy určit jejich pořadí při obvodové rýhy provedené opakovanými tahy nástroje. tvorbě rytiny. Otáčení artefaktu při tomto procesu je zjevné. Komplexní dekoraci dotváří použití důlků na vyplnění vyme- Jednotlivé rýhy jsou zaplněné sedimentem, předmět je také zené plochy perly. restaurován z několika kusů.

161 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 50. Dekorovaná „lžíce-vařečka“ z Dolních Věstonic I (112) a mikroskopické snímky různých seskupení rýh geometrického vzoru rytiny (kresba přejata z Klíma 1981, detailní snímky (1,5×) M. Lázničková-Galetová).

162 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Obr. 51. Soubor válečkovitých perel z mamutoviny – Dolní Věstonice I. Foto O. Kroupa.

Obr. 52. Umístění válečkovité perly do místa odebírání polotovaru v rámci suroviny – mamutího klu.

Obr. 53. Vnitřní povrch perforace válečkovitých perel z mamutoviny a přítomnost červeného barviva – Dolní Věsto nice I.

163 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 54. Mikro CT fotografie stavu konzervace válečkovité perly (103), rekonstrukce cizorodým materiálem, praskliny a vnitřní průběh perforace. Fotografie Laboratoř mikro a nanotomografie CEITEC VUT Brno.

Obr. 55. Různé typy rytiny na válečkovitých perlách z mamutoviny – Dolní Věstonice I.

Sošky z mamutoviny lovených zvířat je možné získat některé kosti, jejichž morfolo- gie poskytuje dostatečný prostor k vyjádření a není nutné pou- Další technikou používanou při zpracování mamutoviny žít další úpravy. Byly používány ale také kosti, kdy naopak hle- je technika řezby (skulptury). Je používána méně často než dání vhodného povrchu k vytvoření rytiny může mít podobu rytina. V kultuře gravettienu byl touto technikou zobrazován extrémně komplexního sledu operací nutného k dosažení za - především člověk, méně často zvíře. Například soška mamuta mýšleného tvaru podkladu – jak je tomu v případě špachtlí z Předmostí (7) je zploštělá, ale objemová, prostorový tvar jí z jeskyně Pekárna (162–165). dává zpracovaná část mamutího klu. Je jednou z rozměrově větších sošek a největší zobrazení zvířete ve sbírce. Je tvořena Rytina na kosti – zvířecí čelist z fragmentu klu, který je dále opracován oškrabáváním a ode- bíráním materiálu. Je zde použit materiál pocházející z ma- Kosti zvířecích čelistí byly v paleolitu využívány jako pod- muta a toto zvíře je také zobrazeno. Některé sošky jsou dále klad pro rytinu, malbu nebo také jako zdroj materiálu pro po jednány rytinou (88). výrobu osobních ozdob (Lázničková-Galetová – Péan 2013). Na příklad čelist koně poskytuje po úpravě dostatečný pro- Zpracování kosti stor na pojednání rytinou. V případě rytých špachtlí z koň- ských čelistí nalezených v jeskyni Pekárna (162–165) šlo Kost je dalším materiálem, který byl používán na tvorbu o sérii čtyř kusů a fragmentů. Hledaného tvaru a žádané plo- artefaktů paleolitického mobilního umění. Byly zpracovávány chy je zde dosaženo komplexní sérií pracovních operací, kosti běžně se vyskytujících lovených zvířat, tj. mamutů, koní, zahrnujících oddělení čelistních stěn od sebe navzájem sobů, vlků, lišek a zajíců. Z kostí byly zpracovávány čelisti, a odstranění zubů a spongiózy, která je uvnitř (obr. 57) žebra, lopatky, nejčastější technikou je rytina. Rytina na kos- (Lázničková 2005; Lázničková-Galetová 2010). Vzniklá očiště- tech byla v paleolitu velmi používanou technikou. Ze skeletu ná plocha kosti byla podkladem pro rytinu. Rytina získaný

164 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM tvar rámuje a celkově ho vy plňuje (obr. 56). Z anatomického interpretace hovoří o napřimovači loveckých kopí nebo o funk - tvaru kosti je ponechán čelistní oblouk, který je také pojed- cích spojených s lovem ryb, na který se usuzuje ze vztahu deko- nán rytinou a může sloužit jako rukojeť (obr. 57). Rytina na ru a funkce (Allain – Rigaud 1986), a také z častého zobrazová- tomto podkladu představuje figurativní témata kombinovaná ní provazů a ryb. Tento nástroj se na Moravě nachází na limitu s geometrickými. Figurativní tvoří především realistická zobra- svého geografického rozšíření v rámci paleolitu Evropy. Sobí zení zvířat interpretovaných jako zobrazení koně, bizona, paroží je zpracováno také v případě perforovaných holí naleze- antilopy saigy, neidentifikovatelného zvířete a geometrických ných v jeskyni Pekárně (166–170). Dekorace tématicky nezapa- symbolů. Obě špachtle n°21 001 a n°21 002 (162, 163) jsou dá do hlavního proudu zobrazovaných témat, tehdy především doplněny nepůvodní cizorodou hmotou, fixovanou pravděpo- býložravců. Zde jde o rytinu dvou medvědů za sebou a geome- dobně gázou (obr. 58). Špachtle n°21 001 je doplněna z jed- trických symbolů (166). Rytina je schematická, detaily zobraze- né třetiny a je dotvořeno i pokračování rytiny v této s cílem ní oka, a pravděpodobně zobrazení srsti (klikatka u hřbetu) jsou prezentovat kompletní předmět. V případě špachtle n°21 002 vyryty až po vytvoření obrysu velkého medvěda (Lázničková- se jedná o montáž vytvořenou pod vedením K. Absolona Gonyševová 2002). Rýhy jsou ryty opakovaně, na spodní straně (Absolon 1939) z fragmentů nalezených při jeho výzkumu, za přecházejí do nízkého reliéfu, kterým je vytvořena především použití „rukojeti“ nalezené M. Křížem (Kříž 1889). Po vir - geometrická rytina. Další dekorovanou perforovanou holí je tuálním odstranění doplněných částí by špachtle měly tuto velmi korodovaný předmět (168), který nese na boku řadu podobu (obr. 59). Tyto předměty byly dlouhou dobu považo- výstupků provedených technikou odebírání materiálu, který byl vány za ojedinělé v rámci kontextu evropského paleolitické- nejčastěji interpretován na základě etnografických analogií jako ho umění. Unikátní koncept zpracování koňské čelisti byl hudební nástroj – škrabka (Valoch 1970, Jelínek 1972). postupně dále doložen u artefaktů z jeskyně La Vache (Fran - cie, Lázničková-Galetová – Péan 2013) a dále dva artefakty s rytinou z jeskyně Gazel (Francie), které jsou i podobně OSOBNÍ OZDOBY A JEJICH ZPRACOVÁNÍ tematicky dekorovány (Pétillon – Sacchi 2013). V článku se navíc píše o vzniklé kategorii tzv. špachtlích typu Pekárna. Moravské paleolitické lokality vydaly velké množství před- mětů, které mají otvor a jsou interpretovány jako osobní ozdo- Rytina na kosti – žebra by tehdejšího člověka. Perforace byly tedy určeny k uchycení předmětů, a ty byly potom nošeny na těle – zavěšeny na krku, V gravettienu Moravy byla jako podklad pro rytinu použí- na rukou, hlavě nebo přichyceny na oděv, nebo na doplňky – vána žebra z mamuta, spíše jejich fragmenty. V Předmostí čelenky, čepice, boty, vaky, tašky. V dolnověstonickém hrobu byla nalezena série fragmentů mamutích žeber pokrytých sku- tří jedinců (Klíma 1988) byly perforované zuby lišky a vlka pinami stejně orientovaných krátkých zářezů, často s uspořá- zatmeleny do pevné krusty červené barvy (Lázničková- dáním cik cak, se snahou pokrýt celý povrch kosti. Nebo také Galetová – Balzeau et al. in corr.). I zde je tedy nepřímo doká- vlnovkou ohraničená plocha, vyplněna rovnoběžnými rýhami, zána existence a práce s netrvanlivými materiály, používaný- (17) podobně jako u rytiny na mamutích klech. Také v přípa- mi k tomuto uchycení, které se do dnešní doby nezachovaly. dě žeber byla využita celá plocha pro rytinu – a to pouze pro A také se s tím pojí otázka tehdejšího oděvu a dokladů exis- vyjádření geometrické tématiky na rozdíl od pozdějších zob- tence textilu (viz dříve v textu). Nejčastěji se vyskytujícími razení figurativních v magdalenienu. Koňská žebra s rytinou osobními ozdobami jsou perforované ulity, schránky a zuby z jeskyně Pekárny jsou používána celá s minimální úpravou zvířat (především špičáky lišky, vlka, medvěda). Dále také konců. Jako prostor pro rytinu je využita téměř celá plocha byly nalezeny ozdoby z mamutoviny a kosti. Zuby a ulity jsou žebra. Povrch kosti byl v případě žebra s rytinou bizonů z Pe - zpracovány technikou přímého tvarování (Averbouh – Pro - kárny (161) připraven oškrábáním, rytina je provedená série- venzano 1998–1999), nebo je povrch v místě perforace připra- mi opakujících se rýh stejně orientovaných a kombinací dlou- ven strouháním/škrábáním. Perforace z jedné nebo více stran hých a krátkých rýh. Jsou znázorněni tři bizoni a geometrické artefaktu může být vytvořená více technikami (Ze lin ková – symboly. Rytina je ohraničena sérií rýh, které podle některých Lázničková-Galetová 2007). Funkční uzpůsobení ve formě per- interpretací zobrazují trávu – pastvu pro bizony. Povrch žebra forace může být doplněno dekorativní rytinou. V souboru je intenzivně pokryt stopami kořínků a úderů, které zne- moravských artefaktů jsou osobní ozdoby pojednané pouze možňují další detailní analýzu rytiny. rytinou geometrickou, například ve formě krátkých, pravidel- ně se opakujících zářezů, vytvořených více pohyby nástroje Zpracování sobího paroží (obr. 60). Perforované nebo i ryté ulity a zuby nesou často stopy červeného barviva. To je případ i dekorované schránky Paroží sobů představuje v magdaleniénu téměř exkluzivní plže z lokality Milovice I, sektor G (135, obr. 61). Komplexní suport předmětů nazývaných perforované hole (Zelinková – geometrická rytina ozdob z Dolních Věstonic I z mamutoviny Lázničková-Galetová 2007b), dříve nazývaných velitelské hole již byla zmíněna. K dalším dekorovaným předmětům interpre- (bâton de commandement). Přímo v hledání názvu tohoto ná- tovaným jako osobní ozdoby patří kotoučky (tzv. rondele, stroje vidíme nejasnou funkci tohoto předmětu od symbolu Bellier – Bott et al. 1991). Na Moravě byly vytvářeny z ma- moci po nástroj, jejíž osvětlení se stále hledá. Pokud tedy mutoviny, zuboviny, různých druhů kamene a méně z kosti. přijme me vysvětlení tohoto předmětu jako nástroje, poslední Způsob výroby kotoučků z mamutoviny a zuboviny byl oproti

165 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 56. Rytina na špachtli n°21 002 z jeskyně Pekárna (164). Kresba T. Janků, mikrofotografie M. Lázničková-Galetová (0,8×).

166 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

Obr. 57. Schéma umístění špachtle n°21 001 (163) v surovině – čelisti koně. Jeskyně Pekárna. Kresba S. Péan, T. Janků, foto K. Jursa.

167 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Obr. 58. CT snímky špachtlí (n°21 001, 21 002)( 164, 165 ) z jeskyně Pekárna – vi zualizace doplněných částí a stav zachování předmětů. CT snímky M. Křístek.

Obr. 59. Kresba skutečného stavu špachtlí (n°21 001, 21 002) (164, 165) z jeskyně Pekárna po odstranění doplněných a restaurovaných částí. Kresba T. Janků, M. Lázničková-Galetová.

168 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM kotoučkům z kosti velmi obtížný. Kostí stereotypně využíva- Moravě v jeskyni Pekárna a Křížova (Lázničková-Gonyševová nou v paleolitu k tomuto účelu byla zvířecí lopatka, kde byla 2002) představují ojedinělé nálezy rondelí, bohužel také bez rondela vyřezána přímo do materiálu a stěny použity v při- nálezů matric nebo technických polotovarů jejich výroby. rozeném stavu. Kotoučky byly vyráběny v sérii, kdy v takto Jedním z důvodů mohou být historické metody výzkumů, používaném konceptu výroby lze spatřovat promyšlené eko- také výroba těchto artefaktů mohla probíhat na jiném místě nomické chování člověka a snahu o maximálním využití mate- a doneseny byly pouze hotové výrobky. V jeskyni Křížově riálu. Na moravských lokalitách ale tyto „matrice“ dokazující v Moravském krasu (191) byla nalezena rondela zdobená výrobu, nebyly nalezeny, a také samotné kotoučky se vyskytu- rytinou. Porovnáváním morfologie s kotoučky nalezenými jí v menším množství, koncentrované především do hrobové- v západní Evropě můžeme předpokládat také výrobu tech- ho kontextu nálezu Brno II (Oliva 2000). V počtu 14 kusů nikou dekupáže podobně jako je tomu u ostatních rondelí vykazují velkou variabilitu využitého materiálu – mamutí zub z materiálů živočišného původu tohoto technokomplexu. a kel, kost, jílovec, limonit (137–150). Jeden z nich z nich Tech nické stopy svědčí o přípravě povrchu ve formě striací nese centrální perforaci, v některých případech centrální a o využití pouze rýh při dekorativním zpracování rondele důlek, některé mají částečný žlábek. Okrajové rytiny, prohlou- rytím. Perforace je bikónická, umís těná uprostřed. Kon cen - bené ně kolika tahy nástroje, jsou přítomné ve formě krátkých trické rýhy směřující k perforaci předsta vují vmagdalénienu pravidelných obvodových zářezů, respektujících a zdůrazňují- napříč Evropou opakovaný geometrický vzor, například cích obvod kotoučku (například 137, 138, 146). Kotoučky v jeskyni Gourdan ve Francii (Chollot-Varagnac 1980), z Brna II, Francouzské ulice jsou velmi výjimečné spektrem Gönnersdorf v Německu (Bosinski 1977), Cuevad del Linar zpracovávaných materiálů, svědčícím o výběru surovin, a také ve Španělsku (De Las Heras – Montes et al. 2007–2008), unikátním technologickým zpracováním mamutí stoličky. kdy dobře ilustrují mobilitu a kulturní vztahy tehdejší po - Kotoučky nalezené v kulturních vrstvách magdalénienu – na pulace.

Obr. 60. Zub vlka neperforovaný (Předmostí I), nesoucí na korunce rytinu ve Obr. 61. Fragment plže Semicassis miolaevigata SACCO (Milovice) (135), s ryti- formě pravidelných opakujících se zářezů provedených více pohyby nástroje nou pravidelných zářezů, provedených více pohyby nástroje, uvnitř se stopami čer- (makrofoto O. Kroupa, detail SEM foto 49×). veného barviva (makrofoto O. Kroupa, mikrofotografie M. Lázničková-Galetová).

169 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

Poděkování Research Infrasctructu re Action FP 7, GAČR GAP405/10/1710 – Osobní ozdoby mladého paleolitu na Moravě: tafonomická Poděkování patří M. Olivovi za možnost studia originál - a technologická analýza a GAČR 15-06446S Vztah mezi lidmi ního materiálu a odborné konzultace, T. Janků za vytváření a psovitými šelmami – psi a vlci gravetienského sídliště v Před - překreseb předmětů a zpracování obrázků, O. Kroupovi mostí (Morava). a J. Cágovi, K. Jursovi za makrofotografie. Za CT analýzu dě- kuji M. Křístkovi, za micro CT skenování artefaktů T. Zik - mundovi a M. Šejnohové (Laboratoř mikro a nanotomografie CEITEC VUT Brno) skenování artefaktů 3D modely byly Poznámka: Zdrojová literatura o artefaktech moravského provedeny firmou EDICO SK. Tato studie byla podpořena mobilního umění již byla uvedena v katalogu, není zde proto projektem Synthesys financovaném European Community uváděna znovu.

LITERATURA

ABSOLON, K. 1925: Prehistoric Cubism and Realism: 20,000 year Old Predmost Art. The Illustrated London News 167, 902. ABSOLON, K. 1939: Les nouvelles fouilles dans la grotte de Pekárna et les poignards faits en mâchoires de cheval. Mélanges de Préhistoire et d’Anthropologie, 257–262. ABSOLON, K. 1945: Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě. Pracovní zpráva za třetí rok 1926. Brno, Polygrafie. ALLAIN, J. – RIGAUD, A. 1986: Décor et fonction, quelques exemples tirés du Magdalénien. L’Anthropologie 90, 713–738. AVERBOUH, A. – PROVENZANO, N. 1998-1999: Proposition pour une terminologie du travail préhistorique des matières osseuses : I – les tech- niques. Préhistoire Anthropologie Méditerranéennes 7–8, 5–25. BELLIER, C., BOTT, S. – CATTELAIN, P. 1991: Fiche rondelles. In: H. Camps-Fabrer (ed): Fiches typologiques de l’industrie osseuse préhistori- que, cahier 4, Objets de parure. pp. 1–25. Édition de l’Université de Provence, Aix-en-Provence. BOSINSKI, VON, H. 1977: Die Rondelle des Magdalénien-Fundplatzes Gönnersdorf: ein Arbeitsbericht. Quartär 27, 153–160. BOUGARD, E. 2011: Les céramiques gravettiennes de Moravie: derniers apports des recherches actuelles. L’Anthropologie: 115, 465–504. D’ERRICO, F. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. – CALDWELL, D. 2011: Identification of a possible engraved Venus from Předmostí, Czech Republic Journal of Archaeological Science 38, 672–683. DE LAS HERAS, C. – MONTES, R. – LASHERAS, J. – RASINES, P. – FATAS, P. 2007–2008: Dos rodetes paleoliticos procedentes de las Cuevas del Linar y las Aguas, Alfoz de Lloredo (Cantabria), Veleia 24–25, 161–174. DENNELL, R. 2015: How to use the World Heritage list of cultural and natural criteria to demonstrate the Outstanding Universal Value (OUV) of prehistoric sites in Eurasia, with particular reference to criterion (viii). In: N. Sanz (ed): Human Origin Sites ant the World Heritage Convention in Eurasia. pp. 8–25. World heritage Papers 41 UNESCO, pp. 8–25. EINWÖGERER, T. 2000: Die jungpaläolithische Station auf dem Wachtberg in Krems, NÖ, Vienna. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. FARBSTEIN, R. 2010: The Significance of Social Gestures and Technologies of Embellishment in Paleolithic Portable Art. Journal of Archaeological Method and Theory 18, 125–146. FARBSTEIN, R. 2011: Technologies of art: A critical reassessment of Pavlovian art and society, using chaîne opératoire method and theory. Current Anthropology 52, 401–432. FARBSTEIN, R. – RADIČ, D. – BRAJKOVČ, D. – MIRACLE, P. T. 2012: First Epigravettian Ceramic Figurines from Europe (Vela Spila, Croatia). PLoS ONE 7(7): e41437. doi:10.1371/journal.pone.0041437. FARBSTEIN, R. – SVOBODA, A. J. 2007: New finds of Upper Palaeolithic decorative objects from Předmostí, Czech Republic. Antiquity 81, 856–864. FRITZ, C. – TOSELLO, G. 2007: The Hidden Meaning of Forms: Methods of Recording Paleolithic Parietal Art. Jounal of Archaeological Method and Theory 14, 48–80. GONYŠEVOVÁ, M. 1999: Fabrication expérimentale d’artefacts gravettiens en terre cuite et essai de reconstitution de la variante d’un “four” (Moravie, République tchèque). L’Anthropologie 4, 519–529. HLOžEK, M. – KRUPA, P. – KŘÍSTEK, J. 2008: Aplikace počítačové tomografie (CT) v archeologii, antropologii a konzervaci. In: Muzea, památky, konzervace. pp. 47–52. Technické muzeum v Brně, Brno. CHOLLOT-VARAGNAC, M. 1980: Les origines du graphisme symbolique: Essai d’analyse écritures primitives en préhistoire. Paris, Éditions de la Fondation Singer-Polignac. JELÍNEK, J. 1972: Velký obrazový atlas člověka, Praha, Artia.

170 UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

KLÍMA, B. 1952: Druhý sídelní objekt a paleolitická keramická pec v Dolních Věstonicích. Archeologické rozhledy 3–4, 193–197. KLÍMA, B. 1974a: Archeologický výzkum před jeskyní Pekárnou. Praha, Academia. KLÍMA, B. 1974b: Mladopaleolitická keramika z Předmostí. Památky archeologické LXV, 229–240. KLÍMA, B. 1981: Střední část paleolitické stanice u Dolních Věstonic. Památky archeologické LXXII, 5–92. KLÍMA, B. 1983: Dolní Věstonice. Tábořiště lovců mamutů. Academia, Praha. KLÍMA, B. 1988: A triple burial from the Upper Paleolithic of Dolni Věstonice, Czechoslovakia. Journal of Human Evolution 16, (7–8), 831–835. KRÁLÍK, M. – NOVOTNÝ, V. – OLIVA, M. 2002: Fingerprint on the Venus of Dolní Věstonice Anthropologie 40, 107–113. KŘÍž, M. 1889: Kůlna a Kostelík. Dvě jeskyně v útvaru devonského vápence na Moravě. Brno. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2009: Umění v paleolitu – techniky a materiály. In: K. Valoch – M. Lázničková-Galetová (eds): Nejstarší umění střední Evropy 53–59. Moravské zemské muzeum, Brno. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2010: Technological Signature Non-Utilitarian Transformation of Horse Mandibles. Magdalenian Examples from Pekárna (Moravia, Czech Republic) and La Vache (Ariège, France). In: A. Legrand-Pineau – I. Sidéra – N. Buc – E. David – V. Scheinsohn (eds): Ancient and Modern Bone Artefacts from America to Russia. Cultural, technological and functional signature. pp. 191–200. BAR International Series 2136, Oxford. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2015: The phenomenon of Gravettian necklaces – Mammoth ivory necklaces from Dolní Věstonice I (Moravia, Czech Republic). Quaternary International 359–360, 229–239. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. (in press) 2016: La gravure sur l’ivoire de mammouth en Moravie – les cas de Dolní Věstonice I. et Předmostí I. (République tchèque). In: J. J. Cleyet-Merle – J. M. Geneste – E. Man-Estier (dir.) L’art au quotidien – Objets ornés du Paléolithique supérieur. Colloque international, Les Eyzies-de-Tayac, juin 2012. Paleo, numéro spécial. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. – BALZEAU, A. – ZIKMUND, T. – KAISER,J. in corr.: CT scanning of a crust with perforated animal teeth belon- ging to individual DV 13 Dolní Věstonice II. In: J. A. Svoboda (ed): Dolní Věstonice II. Academy of Science, Brno. LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. – PÉAN, S. 2013: Os crâniens et mandibulaires. In: L. Mons – S. Péan – R. Pigeaud (eds): Matières d’art: repré- sentations préhistoriques et supports osseux, relations et contraintes. Fiches de la Commission de nomenclature sur l’industrie de l’os pré- historique. Cahier XIII, pp. 65–86. Éditions Errance, Paris. LÁZNIČKOVÁ-GONYŠEVOVÁ, M. 2002: Art mobilier Magdalénien en matières dures animales de Moravie (République tchèque). Aspect technologique et stylistique L’Anthropologie 106, 525–564. LÁZNIČKOVÁ, M. 1999: Experimentální výroba „replik“ paleolitických artefaktů z pálené hlíny. Archeologické rozhledy LI, 126–138. LÁZNIČKOVÁ, M. 2005: Les „spatules“ de la grotte de Pekárna (Moravie, République tchèque): analyses typologiques et technostylistiques, en relation avec le support. Mémoire de la Société préhistorique française XXXIX, 221–230. MUSIL, R. 1997: Hunting game analysis. In: J. Svoboda (ed): Pavlov I – Northwest. Dolnověstonické studie 4. pp. 443–468. Archeologický ústav AV ČR. Brno. MUSIL, R. 2002: Fauna moravských jeskyní s paleolitickými nálezy. In: J. Svoboda (ed): Prehistorické jeskyně. Dolnověstonické studie, sva- zek 7, Archeologický ústav AV ČR. Brno. NÝVLTOVÁ-FIŠÁKOVÁ, M. 2000: Menu of Gravettian People from Southern Moravia. Acta universitatis Carolinae Medica 41, 37–40. OLIVA, M. 1995: L’usage de l’ivoire au Paléolithique en Tchècoslovaquie. In: J. Hahn – M. Menu – Y. Taborin – P. Walter – F. Widemann (eds): Le travail et l’usage de l’ivoire au Paléolithique supérieur. pp. 189–198. Ravello. OLIVA, M. 2000: The Brno II Upper Palaeolithic burial. In: W. Roebroeks – M. Mussi – J. Svoboda – K. Fennema (eds): Hunters of the gol- den age. pp. 143–152. University of Leiden. Leiden. OLIVA, M. 2003: K významu akumulací mamutích kostí aneb „věda“ s rozumem v koncích. Archeologické rozhledy LV, 227–271. OLIVA, M. 2007: Gravettien na Moravě. Dissertationnes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Brno-Praha. OLIVA, M. 2009: K současné krizi mamutích studií. In: M. Oliva (ed): Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. pp. 277–291. Moravské zemské muzeum, Brno. OLIVA, M. 2013: Spiritualité d’un chasseur de mammouths gravettien. In: M. Otte (ed): Les Gravettiens. Édition Errance. Paris, Arles. OLIVA, M. 2014: DOLNÍ VĚSTONICE I (1922–1942) Hans Freising – Karel Absolon – Assien Bohmers. Studies in Anthropology, Palaeo ethno - logy, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 37 /N.S. 29/, Moravské zemské muzeum Brno. PÉTILLON, J., M. – SACCHI, D. 2013: Deux spatules du type Pekárna dans la grotte Gazel (Sallèles-Cabardès, Aude, France). In: M. Rasilla Vives (ed): F. Javier Fortea Pérez. Universitatis Oventensis Magister. Estudios en homenaje. pp. 305–315. Universidad de Oviedo. PRYOR, A. J. 2013: Plant foods in the Upper Palaeolithic at Dolní Vĕstonice Parenchyma redux. Antiquity 87, 971–984. RAŠKOVÁ-ZELINKOVÁ, M. 2010: Reconstructing the “Chaîne Opératoire” of Skin Processing in Pavlovian Bone Artifacts from Dolní Věstonice I, Czech Republic. In: A. Legrand-Pineau – I. Sidéra – N. Buc – E. David – V. Scheinsohn (eds): Ancient and Modern Bone Artefacts from America to Russia. Cultural, technological and functional signature. pp. 191–200. BAR International Series 2136, Oxford. RAŠKOVÁ-ZELINKOVÁ, M. 2011: Spatula-like tools: Hide processing in the Pavlovian. In: J. A. Svoboda (ed): Pavlov excavations 2007–2011. pp. 180–199. Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno. REVEDIN, A. – ARANGUREN, B. – BECATTINI, R. – LONGO, L. – MARCONI, E. – LIPPI, M. M. – SKAKUN, N. – SINITSYN, A. – SPIRIDONOVA, E. – SVOBODA, A. J. 2010: Thirty thousand-year-old evidence of plant food processing. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 107, 18815–18819. SOFFER, O. 2004: Recovering Perishable Technologies through Use Wear on Tools: Preliminary evidence for Upper Paleolithic Weaving and Net Making. Current Anthropology 45, 407–425. SOFFER, O. – ADOVASIO, J. M. – ILLINGWORTH, J. S. – AMIRKHANOV, H. A. – PRASLOV, N. D. – STREET, M. 2000: Palaeolithic perishables made permanent. Antiquity 74, 812–821.

171 VII. POZNÁMKY K TECHNOLOGII TVORBY MORAVSKÉHO PALEOLITICKÉHO UMĚNÍ Martina Lázničková-Galetová

SOFFER, O. – VANDIVER, P. – KLÍMA, B. – SVOBODA, J. 1993: The Pyrotechnology of Performance Art: Moravian Venuses and Wolverines. In: H. Knecht – A. Pike-Tay – R.: White (eds): Before Lascaux. The Complex Record of the Early Upper Paleolithic. pp. 259–276. CRC Press. SVOBODA, J. 1976: Zur problematik des Magdalénienzeitlichen Kunst Mitteleuropas. Antropologie XIV, 163–193. SVOBODA, J. 2000: Čas, prostor, příběh a identita. Archeologické rozhledy LII, 183–208. SVOBODA, J. 2001: Gravettian mammoth bone deposits in Moravia The World of Elephants – International Congress, Rome. SVOBODA, J. – PÉAN, S. – WOJTAL, P. 2005: Mammoth bone deposits and subsistence practices during Mid-Upper Palaeolithic in Central Europe: three cases from Moravia and Poland. Quaternary International 126–128, 209–221. SVOBODA, J. A. 1997: Symbolisme gravettien en Moravie. Espace, temps et formes. Bulletin de la Société Préhistorique de l’Ariège-Pyrenées 52, 87–104. SVOBODA, J. A. 2009: Gravettské umění na Moravě: reflexe světa paleolitických lovců. In: K. Valoch – M. Lázničková-Galetová (eds): Nejstarší umění střední Evropy, pp. 39–45. Brno, Moravské zemské muzeum. SVOBODA, J. A. 2015: Perspectives on the Upper Palaeolithic in Eurasia: the Case of the Dolní Věstonice-Pavlov sites. In: N. Sanz (ed): Human Origin Sites and the World Heritage Convention in Eurasia, World Heritage Papers 41. 190–204. UNESCO, Mexico. VALOCH, K. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. (eds) 2009: Nejstarší umění střední Evropy – The Oldest Art of Central Europe. Brno. Moravian Museum. VANDIVER, P. B. – SOFFER, O. – KLÍMA, B. – SVOBODA, J. 1989: The Origins of Ceramic Technology at Dolní Věstonice, Czechoslovakia. Science 246, 1002–1008. VASIL’EV, S. A. 1985: Une statuette d’argile paléolithique de Sibérie du sud. L’Anthropologie 89, 193–196. VERPOORTE, A. 2001: Traces of art, places of fire: a contextual approach to anthropomorphic figurines in the Pavlovian Central Europe, 29–24 kyr BP). Leiden, University of Leiden. ZELINKOVÁ, M. 2007: Industrie z tvrdých živočišných materiálů ze sídliště Dolní Věstonice I. Acta Musei Moraviae, Sciences sociales XCII, 9–51. ZELINKOVÁ, M. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2007a: Industrie z tvrdých živočišných materiálů doby kamenné I. Zprávy české archeologické společnosti Supplément 66. ZELINKOVÁ, M. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2007b: Industrie z tvrdých živočišných materiálů doby kamenné II. Zprávy české archeologické společnosti Supplément 66.

Katedra anthropologie Équipe Comportements des Néandertaliens et des Hommes Departement of Anthropology Západočeská univerzita v Plzni anatomiquement modernes replacés dans leur University of West Bohemia Sedláčkova 15 contexte paléoécologique" de l'UMR 7194 Sedláčkova 15 306 14 Plzen Département de Préhistoire du Musée d’Histoire Naturelle 306 14 Pilzen Česká republika Institut de Paléontologie Humaine Czech Republic e-mail: [email protected] 1, rue René Panhard e-mail: [email protected] 75 013 Paris Francie

172

MARTIN OLIVA

UMĚNÍ MORAVSKÉHO PALEOLITU ATLAS SBÍRKY ÚSTAVU ANTHROPOS MZM

PALAEOLITHIC ART OF MORAVIA The Anthropos Collection of the Moravian Museum

Text: Martin Oliva, Martina Lázničková-Galetová Návrh obálky: Šárka Fidrichová Příprava tiskových podkladů: Silvie Straková Tisk: Moravské zemské muzeum Brno Vydalo Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno

Vydání 1. Brno 2015

ISBN 978-80-7028-455-1 sé zemkvsraoM sé kkéé muzeum 2015