Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Bc. Svatava Hájková

Tišnovské panství v období 30. - 70. let 17. století

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Zbyněk Sviták, CSc.

2015

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

......

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu své magisterské diplomové práce doc. PhDr. Zbyňku Svitákovi, CSc. za velkou podporu, vstřícný přístup a cenné rady při konzultacích. Velký dík patří také všem mým blízkým za všestrannou podporu během mého dosavadního studia.

3

Obsah

1. Úvod ………………………………………………………………….. 6 2. Tišnovské panství ……………………………………………….……. 10 3. Použité prameny …….……………………………………….………. 12 3.1. Obecně ………………………………………………….…..…… 12 3.1.1. Urbáře ……………………………………………….…… 12 3.1.2. Lánové rejstříky ………………………………………….. 14 3.2. Zvolené prameny ………………………………..……….……… 17 3.2.1. Sumář (1539) 1632 ……………………….……….….….. 17 3.2.2. Urbář 1653 ……………………………………..…...... … 20 3.2.3. Lánový rejstřík 1674 …………………………….….....…. 23 4. Tematické okruhy ………………………………………….……..….. 24 4.1. Panství ………………………………………….………..………. 24 4.1.1. Obecně ………………………………………….……...….. 24 4.1.2. Sumář 1632 ………………………………..…...….……… 30 4.1.3. Urbář 1653 ……………………………….…...……….….. 31 4.1.4. Lánový rejstřík 1674 ………………………..………..…… 34 4.2. Skladba obyvatel ………………………………..…………….… 36 4.2.1. Obecně ………………..…………………..………..…….. 36 4.2.1.1. Urbáře …………………………..………...…..…. 36 4.2.1.2. Lánové rejstříky ………………..……….....…….. 42 4.2.2. Sumář 1632 …………………………..…………...……… 42 4.2.3. Urbář 1653 …………………………..……….…..………. 43 4.2.4. Lánový rejstřík 1674 ……………………..….……..…….. 45 4.3. Peněžní platy, naturální dávky, roboty ……………………...…... 48 4.3.1. Obecně ……………………………………………...….… 48 4.3.2. Sumář 1632 ………………………………………..….….. 52 4.3.3. Urbář 1653 ………………………………………..…..….. 54 4.3.4. Exkurz: Měna, měrné jednotky …………………..…..….. 55 4.3.4.1. Měna obecně, Sumář 1632, Urbář 1653 …………….. 55 4.3.4.2. Měrné jednotky ………………………………...... ….. 57 5. Zápisy jednotlivých pramenů ………………………………….…..…. 59 6. Závěr ……………………….…………………………………..….…. 71

4

7. Konkordance místních názvů………………………………….……… 74 8. Použité zkratky ……………………………………………....….……. 74 9. Seznam použitých pramenů a literatury ………………….….……..… 75 9.1. Archivní prameny …………………………………………….…. 75 9.2. Edice pramenů ……………………………………….……...…… 75 9.3. Literatura …………………………………………….………...... 76 9.4. Internetové zdroje …………………………………………..…… 79 10. Příloha ……………………………………………………………...… 80

5

1. Úvod

Magisterská diplomová práce se zabývá stavem tišnovského panství v pobělohorském období. Navazuje na bakalářskou práci, která se věnuje problematice pozemkové držby kláštera Porta coeli od jeho založení až po rok 1593. Diplomová práce chronologicky navazuje na předchozí období využitím pramenů spadajících do 17. století. Cílem magisterské diplomové práce je pokusit se sestavit, na základě níže zmíněných pramenů, obraz tišnovského panství v 17. století se zaměřením na rozlohu panství (zachycení změn ve výčtu vesnic náležejících v daných obdobích tišnovskému panství), problematiku poustek, skladbu obyvatelstva, míru osazenosti jednotlivých vesnic a povinnosti poddaných vůči vrchnosti (peněžní a naturální dávky, robotní závazky). Původním záměrem bylo zachytit vývoj tišnovského panství až po 19. století (s použitím podkladů z Tereziánského 1741-1748 a Josefínského katastru 1788-1791, Matriky výnosu pozemkového 1820 a ze Stabilního katastru 1851-1869), pokusit se zaznamenat vývoj jednotlivých vesnic převážně z pohledu pozemkové rozpínavosti panství, zaměřit se především na zemědělskou expanzi vesnic.1 Tím by došlo k navázání na bakalářskou práci, která je zaměřena na vykreslení podoby tišnovského panství především z pohledu rozlohy, přesněji tedy z pohledu počtu vesnic, které klášter vlastnil. Prameny spadající do tohoto časového období (13. - 16. století)2 přesnější informace o rozloze panství neuvádějí. Bližší průzkum získaného archivního materiálu však odhalil jednak problematiku příliš velkého záběru tématu, jednak také problematiku rozličného zaznamenávání údajů v pramenech (v každém období se v jednotlivých pramenech uvádí jiné rubriky, 3

1 Vývojem pozemkové držby na Moravě se zabývá Jiří Radimský, zaměřuje se na rozsah půdy, její rozdělení podle způsobu obdělávání, bonitní dělení, rozlohu a sklizeň plodin a katastrální výnos. Viz Radimský, Jiří: Vývoj pozemkové držby na Moravě v 17. – 19. století. In SS 55. 1957, s. 481-496. 2 Mezníky v daném období tvoří jednotlivé konfirmační listiny z let 1234, 1235, 1238, 1239, 1240, 1255 a 1459. 3 V sumáři 1632 lze vyčíst celkové počty usedlých a celkovou výši odváděných platů. Urbář 1653 poskytuje navíc i jména usedlých s počtem lánů a s jednotlivými platy, které v daných termínech odváděli vrchnosti. Lánový rejstřík 1669-1679 uvádí také jména usedlých (ti jsou rozděleni do 4 skupin: staří usedlí, nově usedlí, nové poustky, staré poustky) a počet kusů polí (u polí rozlišuje 3 bonitní třídy). Tereziánský katastr 1741-1748 obsahuje již rozmanitější rubriky – jména hospodářů, orná půda, zahrady, lada, pustiny, pastviny, vinohrady, louky, lesy, rybníky, domy a chalupy, berní lány. Josefínský katastr 1788-1791 zahrnuje jména hospodářů a čísla jejich domů, topografická čísla, pole rozdělená podle plodin, výnostek, louky, vinohrady a lesy. Stabilní katastr 1851 – 1869 poskytuje geometrické zaměření pozemků a soupis vlastníků, rozděluje plodné pozemky do jednotlivých tříd: půda (zvlášť půda s ovocnými stromy), louky (zvlášť louky s ovocnými stromy), zahrady, pastviny (zvlášť pastviny se dřevem a s ovocnými stromy), les (zvlášť les mladý), kopanina, pozemky pro stavbu, neplodné pozemky: pustiny, ulice a cesty, 6 v různých dobách se stanovovaly jiné položky, ze kterých se následně vypočítávala výše odváděných platů či daň), což původní záměr značně znesnadnilo. Údaje získané z těchto pramenů mezi sebou nelze dost dobře porovnat. Z těchto důvodů bylo nakonec vhodnější práci omezit pouze na 17. století a věnovat se vybraným pramenům, které poskytují porovnatelné údaje. Stěžejním materiálem pro tuto práci byl sumář datovaný rokem 1632, 4 urbář pocházející z roku 16535 a lánový rejstřík sepsaný v roce 1674.6 Zmíněné prameny byly zvoleny jako základní jednak pro svou chronologickou návaznost (záznamy vznikaly po sobě ve dvacetiletých intervalech, zachycují tedy stav na panství po zhruba dvaceti letech), ale také proto, že většinu údajů v nich obsažených je možné navzájem mezi sebou porovnávat, což nám následně umožní podívat se na tišnovské panství z hlediska jeho postupného vývoje. Sumář 7 poskytuje pouze souhrnné údaje ohledně osedlých a jejich povinností v rámci jednotlivých vsí. Není tak informačně bohatý (neuvádí jména osedlých, výměru pozemků) jako urbář a lánový rejstřík,8 přesto obsahuje celou řadu dalších badatelsky zajímavých informací, a tak byl také zařazen mezi hlavní prameny. Díky sumáři lze pozorovat například odlišnosti ve výčtu vesnic, které pod tišnovské panství v různých dobách spadají. Srovnáme-li vesnice uvedené v sumáři s vesnicemi uvedenými o 20 let později v urbáři, zjistíme, že rozsah tišnovského panství se v průběhu let stále měnil. Podle sumáře panství zahrnuje 33 vesnic a 1 městečko, urbář uvádí 35 vsí a 2 městečka. Za dalších 20 let se počet vesnic opět mírně pozměnil, podle zápisů lánového rejstříku do panství patří 34 vesnic a 2 městečka. Sumář poskytuje i zápisy týkající se počtu mlýnů,

vodstvo, řeky a potoky, osvobozené od daně. Čím více se přibližujeme k současným dějinám, tím více můžeme pozorovat tendenci podrobnějšího popisu půdy i jejích majitelů. S každou pozemkovou reformou dochází k novému zaměřování pozemků, sepisují se nové pozemkové knihy, mění se jednotlivé zápisy. Kromě nejednotnosti uváděných rubrik narážíme i na odlišné zaznamenávání rustikálu a dominikálu (uváděny jsou buď samostatně, nebo naopak v součtu). Další úskalí představují jednotky, ve kterých jsou jednotlivé údaje uváděny. Všechny tyto rozdílnosti značně komplikují badatelovu práci, získané informace jsou navzájem prakticky neporovnatelné. 4 Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), Fond E 10: Cisterciačky, Tišnov, karton 53, signatura (dále jen sign.) 1539. 5 MZA, E 10, kniha Z6. 6 MZA, D 1: Lánové rejstříky, sign. 317. 7 Sumář je nově možné studovat online v digitalizované podobě na webových stránkách MZA. Viz http://www.mza.cz/a8web/A8Apps1/ARCViewer/ARCViewer.htm?fkod=G371. K dispozici není online verze samotného sumáře, ale digitalizovaný rukopisný opis PhDr. Jaroslava Novotného. Archiv prozatím spustil testovací verzi. Viz MZA, G 371: Novotný, Jaroslav, PhDr.: Opisy moravských urbářů, karton 11, inventární číslo (dále jen inv. č.) 509. 8 Lánové rejstříky je také možné studovat online na webových stránkách MZA. Viz http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-313.htm. 7 rycht a dvorů, dozvídáme se o existenci jednotlivých budov (pivovary, hospody, špitál, lázně, vápenice, cihelna), které se v daných obcích nacházely. Urbář zaznamenává již více údajů, umožňuje nám nahlédnout hlouběji do hospodářské a sociální problematiky obyvatel. Urbáře všeobecně nejsou schopny samy o sobě objasnit celou ekonomickou problematiku daného období, přesto jsou často jediným pramenem (jak je tomu i v případě tišnovského panství), který nám umožňuje poodkrýt hospodářsko-sociální poměry určité lokality. Z lánových rejstříků jsme také schopni získat informace o osedlých, výměrách gruntů a stavu poustek (zachycen je stav po první i druhé lánové vizitaci). Poznatky o vývoji obyvatelstva ve městech i na venkově, skladbě společnosti a vlivu třicetileté války na společnost jsem čerpala z práce Otto Plachta Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. - 18. století.9 V obsáhlém díle se poddanskou tématikou zabývá i Vladimír Procházka, který získává látku ke studiu poddanské nemovitosti z pozemkových knih (gruntovních, purkrechtních nebo urburních). 10 Pro studium moravských urbářů lze použít katalog urbářů vypracovaný Janem Řezníčkem, který vedle samotného soupisu urbářů obsahuje také urbární rejstříky úroční (platy a dávky jednotlivých úročních termínů v určitém roce) i výběrčí (soupisy skutečně odvedených peněžních nebo naturálních platů). 11 Velké množství literatury poskytuje František Matějek, který se zabývá děním především na Moravě (místy podává i srovnání se stavem v Čechách), konkrétně přináší studium týkající se hospodářského vývoje, feudálního velkostatku z pohledu územního a výrobního vývoje, 12 poznání poměrů poddanského lidu a jejich vztahu k vrchnosti.13 Matějek také zpřístupnil moravské lánové rejstříky, které nám umožňují poznat strukturu a hospodářské poměry tehdejších vesnic nejen tišnovského panství. 14 Měnovou problematiku velmi podrobně zpracoval Jiří Sejbal.15 Práce je rozdělena do tří hlavních tematických okruhů. První okruh (nazvaný Panství) se zabývá tišnovským panstvím z pohledu rozlohy panství, výměry a poustek. Druhé téma (pojmenované Skladba obyvatel) zpracovává osídlenost panství a jednotlivé

9 Placht, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. - 18. století. Praha, 1957. 10 Procházka, Vladimír: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha, 1963. 11 Řezníček, Jan: Moravské a slezské urbáře po 1372 / před 1407 - 1771 (1849). Katalog. Praha, 2002, s. 295-297. 12 Matějek, František: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha, 1959. 13 Matějek, František: Podsedek na Moravě. VVM 22, Brno, 1970. 14 Matějek, František: Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1673 – 1675. Praha, 1981. 15 Sejbal, Jiří: Základy peněžního vývoje. Brno, 1997. 8 typy zdejších poddaných. Povinnosti obyvatel jsou zahrnuty do posledního, třetího okruhu (s názvem Peněžní platy, naturální dávky, roboty). Jednotlivé okruhy jsou vždy uvozeny nejprve kapitolou popisující dané téma na obecné úrovni z pohledu dostupné literatury. Po seznámení se s obecným přehledem následují kapitoly vycházející již z konkrétních pramenů. Po rozboru těchto jednotlivých témat následuje kapitola, která se věnuje přímo zápisům z jednotlivých pramenů. Seznamuje nás s konkrétními záznamy ze všech tří pramenů. Zápisy se vztahují vždy k jedné vesnici, jsou chronologicky řazeny od nejstaršího k nejmladšímu. Samotný text práce je v závěru doplněn tabulkami, které pro každou vesnici zobrazují celkový počet a jednotlivé typy osedlých, jednotlivé typy a výměry pozemků, poustky a odváděné platy. V tabulkách sestavených z urbáře jsou rozlišovány zápisy vztahující se k úrokům svatojiřským a k úrokům svatováclavským. U několika málo vesnic se vyskytuje i úrok odváděný při Hromnicích, i ten je v tabulkách uveden na zvláštním řádku. Platy se sice odváděly i v jiných termínech, ty však již z důvodu přílišné rozsáhlosti do přehledu zahrnuty nebyly. Vzhledem k velkému objemu dat jsou tabulky rozděleny do více částí. Řazení vesnic v tabulkách neodpovídá uspořádání v samotných pramenech, vesnice jsou seřazeny podle toho, v jaké nadmořské výšce se nacházejí. Pro lepší přehlednost je použito barevné rozlišení jak pro nadmořskou výšku a označení úrokových termínů, tak pro některé rubriky.

9

2. Tišnovské panství

Tišnovský klášter Porta coeli (neboli Brána nebes) se rozkládá v údolí chráněném zalesněnými vrcholky Hornosvratecké vrchoviny při řece Svratce (dříve nazývána Švarcava). 16 Zdejší úrodný kraj vždy poskytoval svým obyvatelům příhodnou zemědělskou krajinu s kvalitní půdou a dostatečnými zdroji vody. Cisterciácký klášter byl založen druhou manželkou českého krále Přemysla Otakara I. a matkou českého krále Václava I., královnou Konstancií Uherskou, roku 1234,17 jako druhý ženský cisterciácký klášter v našich zemích. Klášter byl více jak čtyři sta let podřízen velehradskému klášteru, následně spadal pod sedlecký klášter v Čechách. Během své existence byl klášter několikrát zrušen a opět obnoven, nakonec ale všechny těžkosti ustál a jako jediný ženský cisterciácký klášter v Česku funguje dodnes. V roce 142818 konvent napadli a vyplenili husiti, proto byl na čas opuštěn. V této době se velkého množství statků zmocnil Jan z Pernštejna. Dočasné zrušení kláštera pak přichází za českého povstání, kdy roku 161919 nekatoličtí stavové klášter zrušili. Mnišky byly nuceny ukrýt se na Pernštejně, zatímco klášter byl drancován, pustošen, jeho statky rozebrány. K obnovení dochází až v roce 1625, sestry se vrací ve značně oslabeném počtu. Ihned si volí novou abatyši Marii Annu Skrmirskou z Pilzenburka, která okamžitě započne s opravami klášterních budov, ty trvají až do roku 1633.20 Ferdinand II. roku 1628 potvrzuje privilegia kláštera. Poničených a opuštěných gruntů se v krátké době po vydání nařízení roku 1639 začínají ujímat nově příchozí - obnova poničeného panství tak proběhla poměrně rychle.21 V roce 1642 švédská vojska přepadla a vyplenila klášter i město Tišnov, klášterní sestry byly trýzněny a probošt zastřelen. Abatyše stihla uschovat cenné listiny i některé předměty na hradě Pernštejn. K dalšímu střetu městečka se Švédy dochází v roce 1645, kdy se vojska usadila v nedaleké Lomnici,22 odkud švédský major žádá městečko Tišnov, aby splatilo 400 tolarů kontribuce. Požadavek byl spojen

16 MZA, E 10, karton 53, sign. 1539, fol. 3r-5v. 17 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI, XI, XII, XV (dále jen CDM): Edd. Boček, Antonín - Chytil, Josef - Brandl, Vincenc - Bretholz, Bertold. Olomucii, Brunae, 1841 – 1903, s. 97-100, č. 88; MZA, E10, sign. Y I 1. 18 Pešina z Čechorodu, Tomáš Jan: Mars Moravicus. Praha, 1677, s. 532. 19 Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské, II. Praha, 1934, s. 338. 20 Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl. Praha, 2011, s. 560. 21 Cibulka, Pavel: Tišnov: příroda, dějiny, památky, lidé. Tišnov, 2003, s. 296. 22 Lomnice, vesnice leží ve vzdálenosti 7 km s směrem od Tišnova. Nejde o vesnici Lomnička, která patřila k tišnovskému klášteru již od dob jeho založení. 10 s obvyklou výhružkou zapálení města, pokud tak městečko neučiní.23 Ve stejném roce při odchodu švédských vojsk po neúspěšném obléhání Brna vojáci městečko znovu přepadli, opět ho ničili, drancovali a pálili.24 Lidé se během těchto těžkých válečných dob dlouho (přes zimu i léto) ukrývali v okolních horách a lesích, jak dokládá list purkmistra a rady města zaslaný do Velké Bíteše.25 V 50. letech 17. století abatyše Barbara Skřimská z Pilsenburka uděluje na podporu obnovy panství majetkové výsady nově příchozím (po třicetileté válce tak jednala i ostatní panství). Opuštěné grunty či stavební parcely byly klášterem rozprodávány za nevelké sumy. Nově příchozím byly také dokonce odpuštěny na určitou dobu všechny vrchnostenské platy a dávky pod podmínkou, že dojde k obnovení stavby a živnosti.26 Další pohromou byl pro Tišnov velký požár zaznamenaný v roce 1668.27 Požár vypukl na Kukýrně a rozšířil se na celé městečko. Během jednoho dne vyhořelo mnoho domů – kostel s farou, radnice, šatlava, škola, obecní pastoušky, dva obecní dvory, panský dům, dvůr na Humpolce a dalších 64 domů.28 V mírových dobách se lidem dařilo poměrně rychle napravovat škody způsobené ohněm. Zdejší obyvatelé si navzájem pomáhali, vrchnost pohořelým v prvních letech obnovy odpouštěla povinné poddanské platy. Dokonce tišnovští radní, pokud měli dostatek prostředků, poskytovali materiální i finanční pomoc vyhořelým vesnicím v okolí.29 Založení cisterciáckého kláštery Porta coeli znamenalo významný předěl pro další vývoj celého tišnovského regionu. Tišnov byl součástí panovnické fundace, proto se Tišnovsko dostalo do patrimoniální správy církevního feudála. Abatyše, která je nejvyšší autoritou v rámci kláštera a stojí v jeho čele (podřízena je opatu otci), představuje zástupce vrchnostenské správy v Tišnově i na celém tišnovském panství. Funkci hospodářského správce panství zastává probošt kláštera. Další důležitou osobou je rychtář volený abatyší a proboštem, který vykonával správu v Tišnově v jejich zastoupení. Později dochází ke správním změnám, které vedou k vytvoření dvanáctičlenné městské rady, jejímž vzorem se stává norimberské právo.30 Od roku 1637 se panství stává součástí Brněnského kraje. Po Bílé hoře v roce 1659 je vydána pro moravská města jednotná

23 Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války I. AMM 73, 1988, s. 141. 24 Matějek, František: Morava za třicetileté války. Praha, 1992, s. 329. 25 Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. díl. Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923, s. 111. 26 Cibulka, P.: Tišnov, s. 325. 27 Kuča, K.: Města a městečka, s. 555. 28 Cibulka, P.: Tišnov, s. 325. 29 Tamtéž, s. 299. 30 Hanus, Vojtěch: Muzeum Brněnska. In Sborník. Předklášteří, 2008, s. 9-16. 11 instrukce pro činnost rychtářů, ze které vyplývá, že rychtář (jako první, čestný člen městské rady) dohlíží nad veškerou administrativní činností a městským hospodářstvím v zájmu panovníka, stejným způsobem, jako tomu bylo v polovině 16. století. 31 Konkrétně měl rychtář dohlížet nad veškerým životem ve městě, zasedat pravidelně v městské radě (sledovat jednání a následně o něm referovat králi), účastnit se radních soudů, dohlížet na trestání viníků a hlavně měl sledovat a trestat projevy nespokojenosti proti králi.32

3. Použité prameny 3.1. Obecně 3.1.1. Urbáře

Podle Františka Grause33 u nás urbáře vznikly zcela organicky v době převládnutí peněžní renty. První urbáře se objevují už ve 14. století. Přetrvávají i ve století 16. a 17., kdy dochází k zásadní hospodářské změně - na panstvích feudálové postupně přechází z rentového hospodářství na hospodářství režijní. Z doby rentového hospodářství nalézáme v nejstarších urbářích zprávy o poddaných, jejich pozemkové držbě a zatížení pozemkovou rentou. Urbáře poskytují vrchnosti přehled pouze o platech, které od poddaných vybírala. Po přeměně rentového velkostatku na režijní se k původním zápisům přidávají i zápisy o vrchnostenském hospodaření, především o jeho výnosu. Pozdější urbáře tedy podávají obraz jak o poddaných, tak o vrchnostenském hospodaření. Urbáře jsou písemnosti vytvářené držiteli pozemků (tedy vrchností) sloužící k evidenci platů a dávek, které jim měly být odváděny poddanými. Jinými slovy urbáře mají určit výnos půdy, který pánu z poddanské půdy plyne. Mohly vzniknout buď jako evidence poddanských povinností, nebo jako odhad výnosů z poddaných a z vlastního panského hospodářství. Důvody pro sepisování urbářů byly různé. Vysoký výskyt zaznamenáváme od pol. 16. století, kdy dochází k již zmíněným hospodářským změnám. Pohnutkou k sepsání mohl být i špatný stav urbáře, jeho stáří a vysoká míra poškození. Vrchnost také zhotovovala urbáře pro své úředníky,

31 Hladíková, Zdeňka – Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha, 2005, s. 219. 32 Tamtéž, s. 217. 33 Graus, František: Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské. Sv. 2. Praha, 1957, s. 321. 12 nebo pokud se řešil prodej panství – v těchto případech se dá předpokládat jistá nevěrohodnost zápisů, protože urbář zde plní určitou funkci odhadu. Spolehlivější informace podávají urbáře vytvořené z interních důvodů, např. kvůli dědickému řízení, kdy jednotliví členové rodu uplatňovali své dědické nároky, nebo jen pro potřebu přehledu výnosu celého panství. Zájem na sestavení urbářů měla jednak vrchnost, ale jistě to bylo výhodné i pro poddané. Díky urbářům měli poddaní sepsány své povinnosti, takže se mohli na něco odvolat v případě, že by došlo například k jejich navyšování. Podle Jiřího Jiráska se lze domnívat, že podnětem pro sepsání nového urbáře mohla být i nespokojenost poddaných s neúměrným zatížením povinnostmi vůči vrchnosti. Poddaní tím chtěli docílit toho, aby jim povinnosti nebyly neustále zvyšovány.34 Na základě údajů získaných z urbářů jsme schopni vytvořit si představu o tehdejší diferenciaci vesnického obyvatelstva. Urbáře jsou přínosným pramenem i z hlediska poznání vrchnostenského hospodářství. Dokládají zatížení poddaných platy odváděnými za pozemkovou držbu (spolehlivé údaje uvádí o naturálních a přídatných platech, u výše peněžní a robotní renty je však nutná konfrontace i s jinými prameny). Nezachycují tak přesné údaje o financích jako účetní materiál, ale vzhledem k tomu, že účetní materiály v řadě případů chybí, stávají se urbáře jediným dochovaným pramenem, který lze pro poznání feudálního hospodaření použít. Konkrétně z tohoto druhu pramene získáme údaje o feudální rentě, přídatných platech (platy za hlásku, právo svobodně odkazovat majetek - odúmrť, poctové, podýmné, skopné), o rozsahu vrchnostenského hospodářství a jeho výnosu (ze dvorů, rybníků, pivovarů, vinohradů), mlýnech, lomech, vápenicích, cihelnách a lesích, dále i o robotních povinnostech běžných i příležitostných, v neposlední řadě také o výši pozemkové držby poddaných a jednotlivých skupinách obyvatel - výsadní skupině osedlých (mlynářích a rychtářích), feudální mezitřídě (svobodnících a dvořácích) a také o nejníže postavených poddaných (podruzích).

34 Jirásek, Jiří: Urbáře jako pramen pro poznání předbělohorské vesnice. ČMM 79, Brno, 1960, s. 114. 13

3.1.2. Lánové rejstříky

Lánový rejstřík (někdy se používá název lánová vizitace) sepsaný ve druhé polovině 17. století je považován za první moravský katastr. Představuje nejstarší topografický pramen, ze kterého lze poznat jak strukturu tehdejších vesnic, tak jejich hospodářské změny. Lánové rejstříky jsou prvními soupisy pozemků a poddanských usedlostí, ze kterých se pravidelně odváděla berně nebo kontribuce. Zde uvedené zápisy se netýkají stavů, jelikož ti zdaněni nebyli. Soupis byl proveden ve dvou vyhotoveních. Tzv. první lánová vizitace byla schválena roku 1655, o rok později začalo samotné mapování, prováděné vizitační komisí (byli zde zástupci všech čtyř stavů – panského, duchovenského, rytířského a měšťanského) a jejími pomocníky. Komisaři projížděli jednotlivými kraji, zjišťovali a následně zapisovali údaje pro každé panství. Řídili se instrukcí, podle které rozdělovali půdu do tří bonitních tříd.35 Podle J. Heidlera se při této vizitaci pole nevyměřovala, byla pouze odhadována podle výpovědí poddaných a podle názoru komise, nebyla ani rozdělována do bonitních tříd.36 Velikost usedlosti a kvalita půdy dohromady přestavovaly tzv. berní lán. Měření však probíhalo příliš rychlým a nedokonalým způsobem, který nemohl zaručit spravedlivé vyměření daní. Nejednomu panství se zvýšily daně, proto nově zavedená berně vyvolala u obyvatel značnou nevoli. Docházelo k častým stížnostem a napadání, že výměry polí neodpovídají skutečnosti. Zemský úřad musel řešit řadu stížností týkajících se hodnocení vsí i celých panství v berních lánech, žádalo se snížení jejich počtu.37 Vzhledem k počtu stížností, které byly proti těmto měřením vzneseny, dochází v roce 1669 ke schválení druhé lánové vizitace (měření probíhala v letech 1669-1679). Ta měla přepracovat mapování z předchozích let, co nejpřesněji zachytit a zaznačit skutečný stav půdy. Vizitační komisaři dostali za úkol zachytit všechny majitele usedlostí a znovu prověřit (na základě výslechů poddaných, urbářů a gruntovních knih a elaborátů první lánové vizitace) pole nebo vinice, která drželi.38 Dále měli rozlišovat staré a nové osedlé (zaznamenali stav po první i druhé vizitaci) a také majitele starých i nových poustek a jejich polí. Zachycovali i majetky svobodníků, svobodných rychtářů a mlynářů. Řemeslníků a lidí bez polí a vinic počítali 15 na lán, židů 18. Pole se dělilo do celkem tří

35 Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v století XVII. ČMM 58, Brno, 1934, s. 164, s. 175. 36 Heidler, Jan: „Lánské rejstříky“ v zemském archivě moravském. ČMM 40, Brno, 1916, s. 133. 37 Matějek, František: Moravské lánové rejstříky. In SAP 29. Praha, 1979, s. 132. 38 Novotný, Jaroslav: Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století. In SAP 9. Praha, 1959, s. 203. 14 bonitních tříd. Podle instrukcí pro první i druhou lánovou vizitaci na Moravě se měřice obilí v první třídě (půda nejlepší kvality) sela na menší plochu než ve třetí třídě (půda nejhorší kvality). První nejlepší třídě odpovídala pole, kde rostla pšenice a dobré žito, druhá třída byla vhodná pro pěstování horšího žita a do poslední, třetí nejhorší třídy se řadilo pěstování špatného žita a ovsa. 39 Komisaři tentokrát dokázali lépe předejít případným podvodům, vezli si s sebou exempláře první vizitace, případných revizí, přiznávací listy i soupisy domů. Důkladnější přístup k měření způsobil, že se mapování protáhlo až do roku 1679. V roce 1674 se komise zaměřila na brněnské okolí, do kterého spadalo i tišnovské panství. Podle jednotlivých výměr se následně stanovilo daňové zatížení obyvatel.40 Druhá lánová vizitace již podává věrohodnější obraz vyměřovaných území. Je zde určitá možnost, že i při tomto měření došlo k některým hrubým chybám a údaje neodpovídají tehdejší skutečnosti. To však nelze ověřit, jelikož třetí vizitace, se kterou by se výsledky daly porovnat, zpracována nebyla. Určitou kontrolou nám může být provedení komparace lánového rejstříku s urbářem z podobného období (pokud takový urbář máme k dispozici). V případě tišnovského panství lze takové srovnání provést pouze s urbářem z roku 1653 (což není ideální, jelikož během dvacetiletého časového odstupu jistě na panství došlo k nejrůznějším změnám). V některých zápisech pozorujeme odchylky větší, jinde menší, občas se setkáme i se zápisy totožnými. Například u městečka Tišnov je v urbáři evidováno jiné množství osedlých a poustek, než jak je tomu v lánovém rejstříku (v roce 1653 je osedlých i poustek mnohem větší množství než o 20 let později). Pokud k nějaké závažné chybě došlo, podle Matějka to nebylo vinou vizitačního komisaře, ale informátora ze strany poddaných nebo vrchnosti. Zájem vrchnosti se totiž v těchto záležitostech kryl se zájmy poddaného lidu. Čím méně poddaný přiznal, tím níže byl zdaněn a tím naopak více mohl být využit svým pánem.41 Po provedení druhé vizitace byly první lánové rejstříky pravděpodobně zničeny. Nebyl důvod je zachovat, protože již nebyly aktuální. 42 Při určování bonity půdy byla kromě výnosu půdy důležitým faktorem i samotná poloha pole, zda šlo o pole v horách, nebo v nížině. Zemědělská hodnota půdy na našem území stoupá s poklesem nadmořské výšky. Kvalitu půdy dále ovlivňují i klimatické

39 Klíč k převodu měřic na berní lány viz Fišer, Josef: Lánové vizitace na Moravě v XVII. století. ČMM 57. brno, 1933, s. 165-166. 40 Matějek, Fr.: Moravské lánové rejstříky, s. 136. 41 Tamtéž, s. 154. 42 Tamtéž, s. 130. 15 podmínky, reliéf, geologické složení nebo druh porostů - pole, louky, lesy. Výnosová hodnota půdy závisí jednak na vztahu vody a vzduchu k půdě, ale také na terénních podmínkách (půda na rovině, ve svahu). Ve vyšších polohách dochází k poklesu teplot, přibývají srážky a zvyšuje se vlhkost podnebí. Vyskytují se zde půdy mělké a kamenité, plodinám se tu nedaří, větší část území pokrývají lesní porosty. V těchto oblastech docházelo k tzv. klučení, kdy se odstraněním pařezů získávala nová zemědělská půda, což následně umožnilo i zakládání nových vesnic. Ke klučení docházelo i na Tišnovsku. Ve východní části města Tišnova se nachází kopec s názvem Klucanina,43 jehož pojmenování pravděpodobně vychází právě ze slova kluče. Nížiny poskytují plodinám úrodnější základnu a daleko příznivější podmínky pro jejich pěstování. Zemědělské výnosy jsou však závislé i na rozsahu orné půdy, její hodnotě, výnosové schopnosti, způsobu obdělávání půdy a na situaci na zemědělském trhu (na cenách plodin, poměru těchto cen k cenám výrobků nezemědělského charakteru, rozsahu a hodnotě chovu dobytka). Zemědělské půdy lze dělit na půdy pšeničné, ječmenné, žitné, řepné a ovesné podle toho, které plodině se na které půdě nejvíce daří. Z hlediska bonitních tříd lze Moravu rozdělit do tří územních celků. První třídu zastupují nejúrodnější půdy v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu (většina těchto pozemků patří z největší části církvi a velkým světským feudálům, především Lichtenštejnům). Zastoupení orné půdy druhé třídy najdeme na území, kde dochází k přechodu mezi sníženinami a výše položenými oblastmi. Tato oblast prochází celou zemí (i zde má velký vliv církev), spadá sem i panství Tišnov. Do třetí oblasti s převahou třetí bonitní třídy spadají lesní statky a panství na Českomoravské a Drahanské vysočině, pod Jeseníky, Oderskými vrchy a v Pobeskydí.44 U některých poddaných se setkáváme ještě s platy odváděnými i z jiných druhů pozemků - z kopanin, luk, nivní půdy a zahrad. Konkrétní výměry této půdy ale nejsou stanoveny, můžeme jen určit za kolik luk, zahrad, niv a kopanin se platy odváděly. Výše jednotlivých platů by mohla naznačit o jak velkou, nebo aspoň úrodnou, část půdy jde. Nejnižší plat se pohybuje kolem několika málo denárů. V 50. letech osedlí nejčastěji odvádí platy za louky (86), následně za kopaniny (56) a nejméně za zahrady (30) a nivy (5).

43 Klucanina, kopec v nadmořské výšce 415 m. n. m. Na svahu Klucaniny stála šibenice, kde docházelo k exekucím odsouzených hříšníků. Popravy mohly také probíhat na stínadlech za Humpolkou. Viz Cibulka, P.: Tišnov, s. 315. 44 Novotný, Jaroslav: Poddanská půda, s. 169. 16

3.2. Zvolené prameny

V sumáři z roku 1632 nejdeme údaje, které nás zpravují o celkovém počtu osedlých a celkové výši odváděných platů v jednotlivých vesnicích. Urbář sepsaný v roce 1653 uvádí navíc i jména osedlých s počtem lánů a s jednotlivými platy, které v daných termínech odvádějí vrchnosti. Lánový rejstřík sepsaný na základě druhé lánové vizitace roku 1674 zaznamenává také jména osedlých, zachycuje i stav z let první lánové vizitace - osedlé i poustky rozlišuje na staré a nové, ze soupisu získáváme i přehled o rozsahu pozemkového majetku a počtu kusů polí (pole se podle úrodnosti rozdělují do 3 bonitních tříd).

3.2.1. Sumář (1539) 1632 Při bližším rozboru nejstaršího zvoleného pramene, který se hlásí do roku 1539, zjišťujeme několik nesrovnalostí, které je potřeba uvést na pravou míru. První se týká nápisu na obalu knihy: Urbarium antiquum pagorum monasterii quorundam, uti etiam Oppidi Tischnowitz 1539 (původně zde byl rok 1439, ten byl ale opraven přepsáním čísla 4 na 5).45 Jednak je zajímavé, že pořadatel klášterního archivu nepoznal, že se jedná o pramen vztahující se k tišnovskému klášteru, ale důležitější je, že použil označení urbář, i když ve skutečnosti o urbář v pravém slova smyslu nejde. Zápisy v knize jsou jednodušší, nezachycují jednotlivá jména usedlých, omezují se na výčet sum. Jedná se tedy spíše o sumář, ve kterém jsou zachyceny výnosy jednotlivých vesnic, a to v podobě peněžních dávek, naturálních platů a robotních povinností. Další problematickou oblastí je datování. Na deskách je sice uveden rok 1539, ale proti tomuto datování stojí několik skutečností. František Matějek upozorňuje na existenci palírny v Předklášteří, kdy připomíná, že palírny se v předbělohorském období téměř nevyskytují a pokud ano, jde spíše o palírny městské. Z urbářů z předbělohorského období, které mají palírnu, jsou známy jen dva (urbář jemnický a laškovský).46 Ladislav Hosák posouvá datum vzniku o téměř sto let. Sepsání urbáře vymezuje lety 1629-1633.47 Termín ante quem Hosák vyvodil ze skutečnosti, že filigrán uvedený na papíru začala používat třebíčská papírna od roku 1629. Termín post quem je určen na základě

45 MZA, E 10, karton 53, sign. 1539. 46 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 191. 47 Hosák, Ladislav: Datování vzniku urbáře kláštera tišnovského. ČSPS 67, 1959, s. 146-147. 17 poznámky později připsané u městečka Tišnov – poznámka říká, že plat za hlásku se vybíral od roku 1633. Jan Řezníček ve svém katalogu Moravských a Slezských urbářů u tohoto sumáře uvádí rok 1632.48 V práci pro lepší orientaci mezi jednotlivými prameny a dobami je u tohoto pramene použito označení „sumář 1632“. Sumář vychází pravděpodobně ze starého urbáře, na který se odvolává urbář z roku 1653 (fol. 175 r).49 Tento starý urbář se bohužel nedochoval, proto s jistotou nelze říct, k jakému roku se informace obsažené v sumáři vztahují. Při detailnějším rozboru pramene si utvoříme určitou představu o podobě vrchnostenského hospodářství, což nám umožní zařadit sumář do odpovídajícího období. Údaje zde uvedené odpovídají rozvinutějšímu a bohatšímu stavu vrchnostenského hospodářství, než jaký je znám z jiných urbářů z 30. let 16. století. Stupeň vrchnostenského hospodářství lze zařadit až do období z konce 16. nebo počátku 17. století.50 Problematika datování urbářů je všeobecně známá, proto je třeba při určení doby jejich vzniku dbát opatrnosti. Většina urbářů se ukáže jako správně datovaná a důvěryhodná. Problémovější bývají opisy urbářů. Pokud narazíme na opis úředně ověřený podle originálu v dané době zachovaného, který je ztracen, není třeba se obávat, že by datování bylo nepřesné. Avšak u opisu (nebo přesněji výpisu) pořízeného soukromou osobou se doporučuje obsah pečlivě prozkoumat (zda použité písmo odpovídá době vzniku, zda obraz vrchnostenského hospodářství je obrazem typickým pro dobu, do které se zkoumaný urbář hlásí). Struktura sumáře není nijak složitá. Zápisy k jednotlivým vesnicím jsou řazeny za sebou. Názvy vesnic jsou psány velkým výrazným tučným písmem uprostřed ve vrchní části strany, písmo je ve srovnání s ostatním textem větší. První uvedenou vesnicí je Předklášteří,51 následuje městečko Tišnov (zvlášť je zapsán mlýn Cáhlovský se dvorem),52 Horní Loučky,53 Dolní Loučky,54 Střemchoví,55 Nová Ves Rysovská,56 Jilmoví (první zápis),57 Říkonín (první zápis),58 Ochoz,59 Běleč,60 Brumov,61 Rohozec62 a Jamné.63

48 Řezníček, J.: Moravské a slezské urbáře, s. 295-296. 49 Řezníček, J.: Moravské a slezské urbáře, s. 296. 50 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 20. 51 MZA, E 10, karton 53, sign. 1539, fol. 3r-5v. 52 Tamtéž, fol. 6r-8v. 53 Tamtéž, fol. 9r-v. 54 Tamtéž, fol. 10r-v. 55 Tamtéž, fol. 11r-v. 56 Tamtéž, fol. 12v. 18

Grafické provedení názvů dále uvedených vesnic se mění. Pojmenování vsí je umístěno samostatně do levé části strany vedle samotného textu, navíc písmo zde použité je mnohem menších rozměrů, dokonce je i menší než ostatní text. Změna nastupuje v druhé polovině sumáře od vesnice Hájek, 64 následované vsí Bukovice, 65 Unín, 66 Lomnička,67 Železné,68 Šerkovice,69 Drahonín,70 Jilmoví (druhý zápis), Říkonín (druhý zápis), Lubné,71 Skryje,72 Hvížďov,73 Olší,74 Újezd,75 Borač,76 Štěpánovice,77 Zahrada,78 Drásov,79 Hradčany,80 Březina,81 Svatoslav,82 Všechovice,83 Komín.84 Je otázkou, zda tato grafická změna písma má za úkol označit vesnice, u kterých je oproti jiným nějaká odlišnost (týkající se například odvodu některého z platů). Podíváme-li se na údaje ohledně platových závazků, zjistíme, že zhruba od druhé poloviny sumáře (počínaje vesnicí Železné) se u vesnic neuvádí summa platu běžného. Nelze ovšem říct, že odlišná grafika značí pouze vesnice neodvádějící běžný plat. U vesnice Hájek, Bukovice, Unín a Lomnička je totiž menší písmo u názvu vesnice sice použité, ale u všech čtyř vesnic jsou také odváděny i běžné platy. Přímo pod názvy vsí jsou uvedeny celkové počty osedlých následované údaji o jednotlivých platech odváděných především na sv. Jiří (24. dubna) a na sv. Václava (28.

57 Tamtéž, fol. 13r-v, fol. 24v. 58 Tamtéž, fol. 14r-v, fol. 24v. 59 Tamtéž, fol. 15r-v. 60 Tamtéž, fol. 16r-v. 61 Tamtéž, fol. 17r-v. 62 Tamtéž, fol. 18r-v. 63 Tamtéž, fol. 19r-v. 64 Tamtéž, fol. 20r-v. 65 Tamtéž, fol. 21r. 66 Tamtéž, fol. 21v. 67 Tamtéž, fol. 22r-23r. 68 Tamtéž, fol. 23v. 69 Tamtéž, fol. 23v-24r. 70 Tamtéž, fol. 24r. 71 Tamtéž, fol. 25r. 72 Tamtéž, fol. 25r. 73 Tamtéž, fol. 25v. 74 Tamtéž, fol. 25v. 75 Tamtéž, fol. 25v-26r. 76 Tamtéž, fol. 26r. 77 Tamtéž, fol. 26r-v. 78 Tamtéž, fol. 26v. 79 Tamtéž, fol. 26v-27r. 80 Tamtéž, fol. 27r. 81 Tamtéž, fol. 27v. 82 Tamtéž, fol. 27v-28r. 83 Tamtéž, fol. 28r. 84 Tamtéž, fol. 28v. 19 září), méně se vyskytují platy o svatodušních svátcích, zřídka o sv. Janovi (24. června), o sv. Jakubovi (25. července), o sv. Martinovi (11. listopadu) a při Hromnicích (2. února). 3.2.2. Urbář 1653 Urbář zachycuje oproti sumáři o poddaných více informací, proto je i jinak uspořádán. Základní dělení zápisů je na ty, jejichž platy se vztahují ke sv. Jiří (24. dubna), a na ty, které se týkají odvádění platů o sv. Václavovi (28. září). Hned v úvodu urbáře jsou k dispozici dva rejstříky s názvy jednotlivých vesnic a foliací pro snadnější vyhledání dané oblasti. První rejstřík podává přehled o těch obcích, které odvádí pannám do konventu úroky v dubnovém termínu, druhý je seznamem obcí s úrokem zářijovým. Platy odváděné v ostatních termínech ve zvláštním oddílu zaznamenány nejsou (výjimku tvoří jen pár zápisů na úplném konci urbáře), proto svůj zvláštní rejstřík nemají. Pod termínem svatojiřským je zapsána ulice Cáhlovská, 85 městečko Tišnov, 86 Předklášteří, 87 Horní Loučky, 88 Dolní Loučky, 89 Střemchoví, 90 Nová Ves Rysovská,91 Jilmoví (první zápis),92 Říkonín (první zápis),93 Ochoz,94 Běleč,95 Brumov,96 Jamné,97 Hájek, 98 Lomnička, 99 Železné, 100 Šerkovice, 101 Drásov, 102 Všechovice, 103 Hradčany, 104 Březina, 105 Svatoslav, 106 Německé Knínice, 107 Komín, 108 městečko Vémyslice, 109

85 MZA, E 10, kniha Z6, fol. 1. 86 Tamtéž. 87 Tamtéž, fol. 3. 88 Tamtéž, fol. 7. 89 Tamtéž, fol. 10. 90 Tamtéž, fol. 11. 91 Tamtéž, fol. 12. 92 Tamtéž, fol. 13. 93 Tamtéž, fol. 14. 94 Tamtéž, fol. 15. 95 Tamtéž, fol. 17. 96 Tamtéž, fol. 19. 97 Tamtéž, fol. 21. 98 Tamtéž, fol. 23. 99 Tamtéž, fol. 24. 100 Tamtéž, fol. 27. 101 Tamtéž, fol. 28. 102 Tamtéž, fol. 29. 103 Tamtéž, fol. 33. 104 Tamtéž, fol. 34. 105 Tamtéž, fol. 36. 106 Tamtéž, fol. 38. 107 Tamtéž, fol. 42. 108 Tamtéž, fol. 47. 109 Tamtéž, fol. 55. 20

Drahonín, 110 Jilmoví (druhý zápis), 111 Říkonín (druhý zápis), 112 Lubné, 113 Skryje, 114 Hvížďov,115 Olší,116 Újezd,117 Borač,118 Štěpánovice119 a Zahrádka.120 Svatováclavskou část uvozuje městečko Tišnov,121 následuje ulice Cáhlovská,122 ulice Kokyrně, 123 Předklášteří, 124 Horní Loučky, 125 Dolní Loučky, 126 Střemchoví, 127 Chvalsov,128 Nová Ves Rysovská,129 Jilmoví (první zápis),130 Říkonín (první zápis),131 Běleč,132 Brumov,133 Rohozec,134 Bukovice,135 Unín,136 Jamné,137 Hájek,138 Lomnička,139 Železné,140 Šerkovice,141 Drásov,142 Všechovice,143 Hradčany,144 Březina,145 Svatoslav,146 Německé Knínice, 147 Komín, 148 Bosonohy, 149 městečko Vémyslice, 150 Drahonín, 151 Jilmoví (druhý zápis),152 Říkonín (druhý zápis),153 Lubné,154 Skryje155 a Olší.156

110 Tamtéž, fol. 60. 111 Tamtéž, fol. 62. 112 Tamtéž, fol. 63. 113 Tamtéž. 114 Tamtéž. 115 Tamtéž, fol. 64. 116 Tamtéž, fol. 65. 117 Tamtéž, fol. 66. 118 Tamtéž, fol. 68. 119 Tamtéž, fol. 71. 120 Tamtéž, fol. 74. 121 Tamtéž, fol. 83. 122 Tamtéž, fol. 96. 123 Tamtéž, fol. 97. 124 Tamtéž, fol. 100. 125 Tamtéž, fol. 105. 126 Tamtéž, fol. 108. 127 Tamtéž, fol. 109. 128 Tamtéž. 129 Tamtéž, fol. 110. 130 Tamtéž. 131 Tamtéž, fol. 111. 132 Tamtéž, fol. 112. 133 Tamtéž, fol. 113. 134 Tamtéž, fol. 114. 135 Tamtéž. 136 Tamtéž, fol. 117. 137 Tamtéž. 138 Tamtéž, fol. 118. 139 Tamtéž, fol. 119. 140 Tamtéž, fol. 120. 141 Tamtéž, fol. 123. 142 Tamtéž, fol. 124. 143 Tamtéž, fol. 126. 144 Tamtéž, fol. 136. 145 Tamtéž, fol. 139. 146 Tamtéž, fol. 140. 147 Tamtéž, fol. 147. 148 Tamtéž, fol. 153. 149 Tamtéž, fol. 160. 150 Tamtéž, fol. 166. 151 Tamtéž, fol. 173. 152 Tamtéž, fol. 176. 21

Ve třetí, nejkratší části, ve které jsou uvedeny vesnice, které odvádí platy i v jiných termínech (o sv. Jakubovi, sv. Martinovi, na Hromnice, o Vánocích), se objevuje ves Újezd, 157 Borač, 158 Štěpánovice, 159 Zahrádka, 160 městečko Tišnov,161 Šerkovice, 162 Drásov,163 Německé Knínice164 a Bosonohy.165 Vesnice Jilmoví a Říkonín jsou v urbáři uvedeny dvakrát (stejně jako tomu bylo v sumáři). Ani ze záznamů z tohoto pramene se nepodařilo objasnit, z jaké důvodu to tak bylo. Samotné zápisy jednotlivých vesnic jsou uvozeny následujícím textem: Letha Panie 1653, Dne Perwniho Miesycze Serpna, Za slawne Pamieti a Panowanj Welebne, Wysocze dustogne, Nabozne a Vrozene Panny, Panny Anny Marye Skrzjnirzky z Pylzenburgku, Rziadu Sto Cisterczienskyho Abbatise Klasstera Brany Nebeske nad Miestem Tissniowem, Zalozena a Obnowena gsau tato Registra Vrbarni Wsselygakych Platuw Wychazegyczych, Stalych y Bieznych Duchoduw ku Klassteru Tissniowskemu Patrzycych, Zapsanim (Starych y ninegssych Hospodarzuw a derzyteluw Gruntuw na Ziwnostech Czeleho Panstwj) gmen Vsedlych, Czym tak Který od Starodawna Powinnowat do duchoduw Klassterskych gest, Yakž wnytrz se wynalezne.166 Záznamy k jednotlivým vesnicím jsou vždy uvozeny velkým, tučně napsaným názvem vesnice, umístěným do horní střední části strany. Pak následují očíslovaná jména jednotlivých osedlých a jejich povinnosti (platy, výměry pozemků a jiné). Nakonec je vždy uveden součet všech platů (summu summarum) vycházejících z dané vesnice. U některých vesnic bývá na konci připsána drobná poznámka (například o placení hlásky).

153 Tamtéž, fol. 177. 154 Tamtéž, fol. 179. 155 Tamtéž, fol. 180. 156 Tamtéž, fol. 182. 157 Tamtéž, fol. 183. 158 Tamtéž, fol. 186. 159 Tamtéž, fol. 189. 160 Tamtéž, fol. 194. 161 Tamtéž, fol. 201. 162 Tamtéž, fol. 214. 163 Tamtéž, fol. 215. 164 Tamtéž, fol. 219. 165 Tamtéž, fol. 221. 166 Tamtéž, fol. 1. 22

3.2.3. Lánový rejstřík 1674 Tento pramen má také svá specifika. Nelze ho proto zcela srovnat s prameny předchozími. Obsah lánového rejstříku je uvozen pouze německým názvem panství Herrschaft Tischnowicz.167 Následují zápisy vztahující se k jednotlivým vsím. Pořadí vesnic začíná zápisem týkajícím se města Tišnova,168 dále městečko Vémyslice,169 ves Bosonohy,170 Komín, 171 Knínice, 172 Lomnička, 173 Štěpánovice, 174 Borač, 175 Předklášteří, 176 Drahonín,177 Olší,178 Újezd,179 společný zápis pro 3 vesnice: Boudy, Lubné a Skryje,180 Horní Loučky, 181 Dolní Loučky, 182 Rohozec, 183 Hájek, 184 Jamné, 185 Hradčany, 186 Všechovice, 187 Svatoslav, 188 Střemchoví, 189 Říkonín, 190 Jilmoví, 191 Tišnovská Nová Ves,192 Březina,193 Drásov,194 Šerkovice,195 Bukovice,196 Železné,197 Ochoz u Tišnova,198 Běleč,199 Brumov200 a Unín.201

167 MZA, D 1: Lánové rejstříky, sign. 317, fol. 1. 168 Tamtéž, fol. 2-7. 169 Tamtéž, fol. 8-15. 170 Tamtéž, fol. 16-24. 171 Tamtéž, fol. 25-29. 172 Tamtéž, fol. 30-33. 173 Tamtéž, fol. 34-36. 174 Tamtéž, fol. 37-39. 175 Tamtéž, fol. 40-42. 176 Tamtéž, fol. 43-44. 177 Tamtéž, fol. 45-47. 178 Tamtéž, fol. 48. 179 Tamtéž, fol. 49-50. 180 Tamtéž, fol. 51-52. 181 Tamtéž, fol. 53-54. 182 Tamtéž, fol. 55. 183 Tamtéž, fol. 56-58. 184 Tamtéž, fol. 59-60. 185 Tamtéž, fol. 61-62. 186 Tamtéž, fol. 63. 187 Tamtéž, fol. 64-65. 188 Tamtéž, fol. 66-69. 189 Tamtéž, fol. 70. 190 Tamtéž, fol. 71. 191 Tamtéž, fol. 72. 192 Tamtéž, fol. 73. 193 Tamtéž, fol. 74 -75. 194 Tamtéž, fol. 76-80. 195 Tamtéž, fol. 81-82. 196 Tamtéž, fol. 83. 23

Ve střední horní části strany je nadepsán název města (či vesnice), následují jména držitelů gruntů (jméno nynějšího i jméno z roku 1657), kteří jsou rozděleni podle velikosti orné půdy (lánící, podsedci, zahradníci, chalupníci, domkáři), zachycen je také stav přiznaný v roce 1657 – rozlišují se čtyři základní skupiny osedlých gruntů: osedlé nové a staré, grunty zpustlé nové a staré. Ve sloupcích je zde uveden počet kusů polí (případně vinic) a nález polí (nebo vinic) rozdělených do tří bonitních tříd, vyčíslený ve výsevkových měřicích a achtlech. Závěrečná část rejstříku uvádí celkový přehled půdy a vinic (také dělený podle jednotlivých bonit) sestavený podle již zmíněných čtyř základních skupin osedlých. Následují poznámky vizitační komise a její pečeti. Poslední strana je věnována rejstříku, který udává abecedně seřazený seznam vsí a jejich odpovídající foliaci.

4. Tematické okruhy 4.1. Panství 4.1.1. Obecně Tišnovské panství, obklopené kopci porostlými lesy, se rozkládá v úrodném kraji s dostatkem říčních toků. Krajina je příhodná pro zemědělské hospodářství, disponuje kvalitní půdou. Zemědělská činnost zasahovala do každodenního života všech obyvatel. Vrchnost, obyvatelé městečka i přilehlých vesnic zde plnou měrou využívali louky, lesy, nivy, vinice, chmelnice, pole, zahrady, kopaniny i pastviny. Nejrozsáhlejší souvislý lesní porost představovala obecní Klucanina, ze které obyvatelé získávali dříví palivové, stavební, kmeny na vodní trouby a louče a která také sloužila k lovu. Na slunných svazích se pěstovalo víno. Kromě zemědělské půdy lidé vlastnili také hospodářská zvířata (krávy, ovce, koně, kozy, drůbež, prasata, holuby).202 Část tišnovského panství se rozkládá i ve vyšších nadmořských výškách nad 500 m. n. m. Nejvýše položené jsou vesnice Brumov 542 m. n. m., Olší 537 m. n. m. a

197 Tamtéž, fol. 84. 198 Tamtéž, fol. 85. 199 Tamtéž, fol. 86. 200 Tamtéž, fol. 87. 201 Tamtéž, fol. 88. 202 Cibulka, P.: Tišnov, s. 299. 24

Drahonín 517 m. n. m.203 Podhorská lokalita ovlivnila míru obydlenosti a způsobila, že se panství skládalo převážně z drobných vsí (majících pod 25 osedlých). Ve 30. letech je nad hranicí 25 osedlých podle Matějka jen vesnice Drásov a Komín (52 a 51 osedlých).204 V panství ale najdeme i jiné vesnice, které tuto hranici překračují – jde o Předklášteří (vykazuje 35 osedlých) a Svatoslav (32 osedlých), Lomnička je přímo na hranici (25 osedlých), Štěpánovice těsně pod (24 osedlých). V Drahoníně je evidováno 20 osedlých, i když jde o podhorskou vesnici (v 50. letech mají dokonce o jednoho osedlého víc). V průběhu následujících let se počty obyvatel na vesnicích měnily jen nepatrně. Převaha malých vsí v 16. století je typická i pro ostatní panství vyskytující se v jihovýchodní oblasti Českomoravské vysočiny. Vesnice a městečko, které se objevují až v urbáři (Německé Knínice, Bosonohy a Vémyslice) mají také vysokou míru obydlenosti (40, 42, 77 osedlých). Ve Vémyslicích je hned po Tišnovu nejvyšší počet evidovaných osedlých. Důvodem vyššího osídlení bude pravděpodobně jednak to, že se obec nachází v úrodné oblasti jižní Moravy, 205 ale i skutečnost, že roku 1556 je vesnice na žádost abatyše tišnovského kláštera Barbory Konické ze Švábenic povýšena Ferdinandem I. na městečko.206

Za dobrý statek se považuje statek třičtvrtělánový, půllánový je již na hranici. Pokud má usedlý pouze čtvrtlánový statek, musí se živit ještě i jiným způsobem (například provozovat nějaké řemeslo), protože mu po zaplacení všech povinných dávek a platů nezbývá mnoho na obživu. Velkou roli při stanovení velikosti polností hraje úrodnost kraje. V úrodné oblasti je možné se uživit i na malém kousku pole, např. na vinici. Rozměry jednotlivých polností jsou tedy určovány především konkrétními potřebami a možnostmi jednotlivých hospodářů. Krajina tišnovského panství poskytovala svým obyvatelům kvalitní půdu především kolem říčních toků (řeka Svratka, řeka Loučka, řeka Strážkovská, potok Besének, potok Lubě). Řeka Svratka protékající Tišnovem a níže položenými nivami na okraji městečka představovala nejvýznamnější vodní tok celého panství. Pro Tišnov představovala nejvyužívanější zdroj vody. Z řeky vedený umělý vodní náhon protékal

203 Nejníže položená je vesnice Hradčany s nadmořskou výškou 247 m. n. m. 204 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 236. 205 Vémyslice, ves (od roku 1556 městečko) leží 6 km jz směrem od Moravského Krumlova, je to nejvzdálenější vesnice patřící tišnovskému klášteru (vzdálená 50 km jižně od Tišnova). Viz Hosák, L.: Historický místopis, s. 117-118. V bakalářské práci Pozemkový majetek kláštera Porta coeli do doby předbělohorské je tato vesnice chybně lokalizovaná. 206 Kuča, K.: Města a městečka, s. 222. 25

řemeslnickou částí města do prostoru dnešní ulice Koráb. Náhon využívali jircháři a koželužníci, velmi důležitý byl i pro zajištění provozu dvou zdejších mlýnů a obecních lázní. Červený neboli Cáhlovský mlýn poháněl druhý náhon.207 O existenci těchto třech tišnovských mlýnů se dozvídáme z urbáře z roku 1653. Nezbytnou součástí usedlosti byly hospodářské a obytné budovy, pole, louky a zahrady. Pastviny byly brány jako obecní, k pasení dobytka se využívala pole, která ležela dočasně ladem, tedy úhor. Kromě úhoru byla pro pastvu využívána i nivní půda v korytu řeky Svratky. V dřívějších dobách zde docházelo k častému zaplavování okolní úrodné půdy. 208

Panský dvůr představoval centrum vrchnostenského hospodářství, kde se soustřeďovalo pěstování obilnin, krmiv a pícnin, chov hovězího a vepřového dobytka a drůbeže. V pozdějším období se při dvorech zakládaly ovčírny, zeleninové a ovocné zahrady. Se dvorem byly svázány i pivovary se sladovnami (sladové obilí odebíraly přímo ze dvora).209 V tišnovském panství byl takový dvůr s pivovarem v Předklášteří. Dvůr se nacházel v úrodné oblasti, patřily k němu i louky (ze kterých se vozilo do dvora seno pro dobytek), 4 štěpnice a 2 chmelnice. Ze zápisů z urbáře vyplývá, že další panský dvůr, patřící Janovi Jurkú, byl v Německých Knínicích.

Rychta sloužila jako vrchnostenský úřad na vsi. Rozlišujeme tři typy rycht. Svobodní dědiční rychtáři kolonizačního původu představují typ rychty s nejsamostatnějším postavením - rychta disponuje největším rozsahem práv. Práva těchto rycht byla dána jejich významem při zakládání nových vesnic. Pak jsou tu svobodné rychty s užším dědickým právem. Tento typ vznikal omezením práv kolonizačních rychtářů, když došlo k novému propůjčení rycht, které předtím přešly na vrchnost odúmrtí, výkupem nebo odnětím. Posledním typem jsou rychty nesvobodné, jejichž postavení je na stejné úrovni jakéhokoli jiného statku. Rychtář má na starost rychtářský úřad a je dosazován na rok. Obvody rycht zahrnují několik vsí, což můžeme pozorovat ve 30. letech v případě rychty v Horních Loučkách, ke které náleží dalších 6 vesnic - Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves

207 Cibulka, P.: Tišnov, s. 300. 208 Tamtéž, s. 321. 209 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 113-114. 26

Rysovská, Jilmoví a Říkonín. V některých případech je možné setkat se i s tím, že v jedné vsi bylo více rycht, pro tišnovské panství o tom však doklad nemáme.210 Ve 30. i v 50. letech se na panství vyskytují 4 rychty, v 70. letech žádná.

S mlýny se na panstvích setkáváme od pradávna. Právě zde se zpracovávalo nejvíce obilí vypěstovaného při panských dvorech. Žito a pšenice se mlelo na mouku (pšenice se také využívala při výrobě piva), ječmene se ještě využívalo málo. Rozlišujeme mlýny vrchnostenské a mlýny poddanské. Feudálům plynuly zisky z obojího. Z vlastních mlýnů získávali tzv. měřičné - díl, který poddaní odváděli mlynáři ze semletého obilí (později to byl šestnáctý díl z meliva).211 V první polovině 16. století se na vesnicích vyskytují většinou mlýny malé (mají pouze 1-2 kola), proto se jich někdy ve velké vsi objevuje i víc (v rámci tišnovského panství nacházíme až 3 mlýny ve vsi Drásov v 50. letech). V místech, kde byly rozsáhlé lesy, které umožňovaly těžbu dřeva, se při mlýnech zřizovaly pily. Ve 30. letech se mlýn s pilou nacházel v Borači. V 50. letech pozorujeme na panství nárůst počtu mlýnů, druhá lánová vizitace zachytila jejich následný pokles.

V období kolem Bílé hory bylo jedním z nejvýznamnějších zdrojů vrchnostenských příjmů pivovarnictví. Rozvoj pivovaru závisel na tom, zda dvůr, při kterém byl zřízen, umožňoval velkovýrobu obilí (pšenice), jehož spotřeboval velké množství. V tišnovském panství se nacházel dvůr s pivovarem (ve kterém sládek vaříval 16 sudů piva bez dolivky) v Předklášteří, jak je doloženo sumářem. Pivovar náležející klášterskému dvoru zajišťoval vrchnosti velké finanční obnosy, proto nejvyšší suma odváděných platů plynula právě ze vsi Předklášteří (plat z pivovaru ve výši 29.960 zl. představoval téměř 2,5 násobek platu odváděného z města Tišnova).

Cihelny se začínají objevovat od sedmdesátých let 16. století, hlavní rozvoj pak přichází v době pobělohorské.212 Mohly vzniknout jen v oblastech poskytujících vhodnou hlínu. Zděné stavby se objevovaly především ve městech, kde se z cihel a dovezeného kamení stavěly patrové vrchnostenské budovy na náměstí, správní budovy, některé dvory,

210 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 151-154. 211 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 184. 212 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 189. 27 zámky a tvrze. Cihelny byly tedy hlavně městskými podniky. Na stavby poddanských stavení bylo nejčastějším stavebním materiálem dřevo. Prameny dokládají jak dodávky dříví na tyto poddanské stavby, tak každoroční rozsáhlé požáry na vesnicích, ale i ve městech (důvodem byly celodřevěné budovy, dřevěné krytiny – šindel, došky). Cihelna se vyskytovala v městečku Tišnově, podle sumáře patřila k Cáhlovskému mlýnu se dvorem. V místech, kde se vyskytoval vápenný kámen, vznikaly vápenky. Rozvoj vápenek lze na základě urbářů klást až do doby pobělohorské, nešlo o typický vrchnostenský podnik. Vápno zdejším lidem poskytovala ves Lomnička, kde poddaní byli povinni vozit kámen k vápenici a z vápenice přivážet vápno do kláštera, jak opět dokládá zápis z 30. let. Podobně i palírny a kořalny patřily k podřadným vrchnostenským podnikům. Pálilo se především z obilí, méně pak z ovoce. Tento druh podnikání se rozvíjí až v období od druhé poloviny 17. do 18. století.213 Sumářem je zaznamenaná palírna, která disponuje dvěma kotly, ve kterých se pálí víno, ve vsi Předklášteří.

Pusté nemovitosti jsou důsledkem úpadku po třicetileté válce, ale i průvodním jevem feudálního hospodaření (třicetiletá válka neměla na stav obyvatelstva tak katastrofální dopad, jak se původně zdálo).214 Pusté usedlosti se na panství vyskytovaly i před válkou. Již v 16. století byly označovány jako pusté ty grunty, kde hospodář zběhl, ale které si vrchnost připojila ke svým pozemkům.215 Příčinou zpustnutí usedlostí (někdy i celých vsí) mohlo být válečné tažení, požár, morová rána i již zmíněný útěk poddaných. Termínem „pustý“ lze označit statek, který nebyl obhospodařován, a tak postupem času zcela zpustl. Stejným výrazem označíme i usedlost, ve které je hospodář zanedbávající své povinnosti, nemocný, nemůže odvádět

213 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 190. 214 Mylná představa o rozsahu škod způsobených třicetiletou válkou a následné regeneraci panství (z pohledu struktury obyvatelstva), byla pravděpodobně způsobena vyhodnocením nedostatečného množství pramenů. Na mnoha místech máme k dispozici pouze prameny, které od sebe dělí až několik desetiletí. Například František Matějek pozoruje poklesy obyvatelstva na jednotlivých moravských panstvích na základě porovnání dat uvedených v urbářích (většinou předbělohorských) s daty z lánových rejstříků (více jak 50leté období tedy není zmapováno). Dochází k názoru, že třicetiletá válka měla na obyvatelstvo až katastrofický dopad, ze kterého se panství dostávala do původního předválečného stavu velmi pomalu. Viz Matějek, Fr: Podsedek, s. 54. Přitom například na panství Sovinec v roce 1651 můžeme pozorovat, že zde dochází k velkému nárůstu obyvatelstva (téměř 500 osob) během neuvěřitelně krátké doby – k návratu obyvatelstva zde došlo již po18 měsících. Viz Háza, Zdeněk: Statistika osedlých a obyvatel panství Sovinec v letech 1516 až 1681. In SFF 40. Brno, 1993, s. 41. Třicetiletá válka jistě znamenala pro obyvatelstvo velkou zátěž a způsobila těžké populační ztráty na jednotlivých panstvích., ale na příkladu Sovince vidíme, že proces obnovy probíhal rychleji, než bylo doposud myšleno. 215 Placht, O.: Lidnatost, s. 86. 28 platy anebo zemřel. Jde tedy o usedlost, kde chybí hospodář plnící běžné poddanské povinnosti. Poustka proto nemusí znamenat označení pouze pro usedlost, kde nebydlí lidé, polnosti nejsou obdělávány, a kde jsou výrobní prostředky vyřazeny z výrobního procesu. Je známo, že v pustých domcích a chalupách žily osoby provozující řemeslo. Také se stávalo, že někteří hospodáři pracovali na polnostech náležejících k poustce, ale přímo v poustce nebydleli. Z pohledu kultury představuje pustá usedlost něco mezi polem a pasekou.216 Stejně je tomu i v případě domů ve městě – pokud je některý městský dům označen jako pustý, neznamená to, že je neobydlený, zcela zničený a opuštěný. I zde tento termín označuje řadu stavů - od domů zničených až do základů, po kterých zbyl jen stavební pozemek, přes domy, které mají různou míru poškození, až po dobře zachovalé domy, které lze obývat. Pro pusté domy platí, že nemají samotného, v domě hospodařícího, vlastníka. Za pusté jsou označovány i ty domy, které jejich vlastník pronajímá nebo v nich ubytoval svého podruha. Týkalo se to domů a domečků nízké hodnoty umístěných v odlehlejších ulicích města (pro majitele to nejspíš neznamenalo významnou ztrátu).217 František Matějek uvádí, že při stanovování některých údajů při lánové vizitaci docházelo, kvůli nižším daním, k podvodným jednáním. Například méně zachované domy bývaly označovány jako poustky (ačkoli jimi nebyly). Komisař nemohl nepravdu prohlédnout, jelikož v den vizitace se na místě opravdu nikdo nenacházel (obyvatelé mohli bydlet i s přestěhovaným dobytkem a velmi skromným nábytkem u svého souseda). Informátor neměl důvod uvést informace na pravou míru, protože na jeho straně stála i vrchnost – všichni věděli, že toto zapření je v jejich prospěch, protože se tehdy neplatila z poustek daň.218 Podle Vladimíra Procházky, který se opírá o sněmovní nařízení z roku 1596, vrchnost z poustek musela platit berni, proto bylo v jejím zájmu tuto poustku co nejdříve osadit novým hospodářem. Stávalo se, že vrchnost nového hospodáře ustanovila nařízením i proti jeho vůli. Evidence pusté půdy bývá často zmatečná.219 Naopak z pustých domů se berně neplatily. Jejich počty se sice zaznamenávaly, ale bylo to kvůli podpoře jednání o slevu na městských dluzích nebo o hospodářské

216 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 166. 217 Placht, O.: Lidnatost, s. 85. 218 Matějek, Fr.: Moravské lánové rejstříky, s. 154. 219 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 165-167. 29 povznesení měst. Z toho lze usuzovat, že výsledný celkový počet pustých domů bude do jisté míry zkreslen. 220 Zápisy týkající se pustých usedlostí v tišnovském urbáři uvádí jednak jméno hospodáře (což znamená, že statek nebyl opuštěn, ale že tu hospodář stále žil), dále také zaznamenávají výše jednotlivých platů. Tyto platy jsou stejně vysoké jako u usedlostí nepustých. Pokud hospodář na poustce neplnil poddanské povinnosti, jak uvádí Vladimír Procházka, z jakého důvodu se do urbáře platy zaznamenávaly? Snad proto, že hlavním úkolem urbáře bylo vytvořit soupis platů a povinností celého panství, bez ohledu na jeho aktuální stav. Urbář zachycoval panství v „ideálním plném stavu“, kdy se platy odvádí z každé usedlosti na panství. Zpustlé usedlosti se nejvíce objevují v 50. letech. Velké zasažení pozorujeme především v městečku Tišnově a ve Vémyslicích. Poddaný má právo k nemovitosti značně omezené vzhledem k povinnostem, které musí vůči vrchnosti plnit. Omezen je tu prakticky ve dvou rovinách, jednak v rámci osobního svazku (poddaný je osobně závislý na vrchnosti), pak také různými oprávněními vrchnosti vůči nemovitosti, na které poddaný hospodaří.

4.1.2. Sumář 1632 V této pozemkové knize najdeme soupis údajů k celkem 33 vesnicím a 1 městečku. První uvedenou vesnicí je Předklášteří, následuje městečko Tišnov, zvlášť je zapsán mlýn Cáhlovský se dvorem, dědina Horní Loučky, Dolní Loučky, Střemchoví, zvlášť mlýn Chvalsovský, Nová Ves Rysovská, Jilmoví (první zápis), Říkonín (první zápis), Ochoz, Běleč, Brumov, Rohozec, Jamné, Hájek, Bukovice, Unín, Lomnička, Železné, Šerkovice, Drahonín, Jilmoví (druhý zápis), Říkonín (druhý zápis), Lubné, Skryje, Hvížďov, Olší, Újezd, Borač, Štěpánovice, Zahrada, Drásov, Hradčany, Březina, Svatoslav, Všechovice a Komín. Vesnice Jilmoví a Říkonín jsou v urbáři uvedeny dvakrát, druhý jejich záznam je mezi vesnicemi Drahonín a Lubné. Co bylo důvodem tohoto dvojího uvedení, se mi nepodařilo objasnit. Možným vysvětlením by mohla být teorie, že vesnice byly v této době rozděleny na dvě části (tak tomu bylo například u vsi Vémyslice, která patřila k panství tišnovskému a současně i k panství Moravského Krumlova). Tuto domněnku

220 Placht, O.: Lidnatost, s. 86. 30 ale nelze ničím podpořit. Sám sumář rozdělení nijak neobjasňuje, z jednotlivých záznamů to nelze rozklíčovat. S tímto dělením se pak setkáváme i v urbáři z roku 1653. S vesnicí Hvížďov se v sumáři setkáváme poprvé za celou dobu existence tišnovského panství. Ves se neobjevila ani v prvních letech existence kláštera, ani později. Je možné, že zanikla, nebo se připojila k jiné vsi – podle odváděného platu stálého víme, že šlo o jednu z nejméně výnosných vesnic na panství (platila pouze 57 zl.). Dnes Hvížďov neexistuje, místo nelze lokalizovat. O vesnici se mi nepodařilo najít žádnou zmínku v pramenech (výjimkou je urbář z roku 1653, který ovšem bližší informaci o poloze vesnice také nepodává) ani v literatuře. V panství se vyskytují 4 dvory, každý v jiném místě – v Tišnově, Předklášteří, Železném a ve Všechovicích. Podle sumáře jsou na panství celkem 4 rychty: v Horních Loučkách, Ochozi, Drahoníně a Štěpánovicích. Mlýnů je zaznamenáno celkem 14. Mlýn s názvem Cáhlovský se nachází v městečku Tišnov, další mlýn je ve vesnici Předklášteří, mlýn Chvalsov pod Horními Loučkami, v Šerkovicích, Drahoníně, Újezdě, Štěpánovicích, Svatoslavi, v Drásově, Skryjích a Borači jsou mlýny dva. Při mlýnech, v oblastech s rozsáhlými lesy a kde se vrchnost věnovala těžbě lesa, se zřizovaly pily. Klášterské panství mělo takovou pilu při jednom ze dvou mlýnů v Borači. O pustých usedlostech se dozvídáme ze zápisu pouze u vsi Předklášteří, kde jsou evidovány dvě pusté chalupy. Ve vsi Komín obyvatelé pěstují víno na zdejším vinohradu.

4.1.3. Urbář 1653 Podle urbáře je do tišnovského panství zahrnuto 36 vsí, městečko Tišnov a městečko Vémyslice. Vesnice jsou stejné jako v případě sumáře (Předklášteří, Horní Loučky, Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves Rysovská, Jilmoví, Říkonín, Ochoz, Běleč, Brumov, Jamné, Hájek, Lomnička, Železné, Šerkovice, Drásov, Všechovice, Hradčany, Březina, Svatoslav, Komín, Drahonín, Lubné, Skryje, Hvížďov, Olší, Újezd, Borač, Štěpánovice, Zahrada, Rohozec, Bukovice, Unín a městečko Tišnov), ale navíc nyní k panství patří ještě další „staronové“ Bosonohy, Německé Knínice a již zmíněné městečko Vémyslice.

31

Vémyslice (Wemisslichi) i Německé Knínice (Knenich) patřily k tišnovskému panství již ve 13. století, jak dokládá zakládací listina kláštera Porta coeli, vydaná 31. října 1234 ve Znojmě.221 Moravský markrabě Přemysl zde se souhlasem krále Václava I. dává v Tišnově cisterciačkám pozemek na stavbu kláštera a současně klášteru uděluje statky a práva. Z listiny olomouckého biskupa Teodora, vydané 7. ledna 1298 v Modřicích, 222 se dozvídáme, že i „Parfus“ neboli Bosonohy patřily ke klášternímu majetku již na konci 13. století. Nabízí se otázka, z jakého důvodu nebyly zápisy o těchto místech v sumáři. Ještě ve druhé polovině 15. století byly tyto statky součástí panství, jak nám dokládá konfirmační listina krále Jiřího z Poděbrad z roku 1459.223 Část Vémyslic patřila už od 13. století místní šlechtě, v polovině 14. století připadla tato část do panství Moravského Krumlova. Je tedy možné, že v období, kdy o Vémyslicích nemáme v sumáři záznam, patřily k Moravskému Krumlovu celé.224 Dalším rozdílem oproti sumáři je zvláštní zápis pro ulici Kukýrnu a Cáhlovskou v Tišnově. Naopak vesnice Hvížďov se opět objevuje ve výčtu vesnic, stejně jako tomu bylo v případě sumáře. Ale ani urbář neuvádí o vsi nic bližšího. Jedinou informací, kterou o vesnici tedy víme, je ta, že k panství patřila ve 30. i v 50. letech 17. století. V lánových rejstřících a ani v dalších katastrech (v tereziánském, josefínském či stabilním) se Hvížďov již neobjevuje. Podstatné změny můžeme pozorovat u dvorů. Oproti předchozímu období dochází k jejich nárůstu. Z dřívějších 4 dvorů je nyní na panství dvorů 14. Dvůr v Předklášteří se v urbáři již nevyskytuje, ale dvůr v Tišnově, Železném a Všechovicích zůstává i nadále. Navíc přibyly ještě dvory ve vesnicích Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves Rysovská, Jilmoví, Říkonín, Lomnička, Komín, Lubné, Skryje a Olší. Ve vsi Jilmoví se odvádí platy ze dvou dvorů a v Nové Vsi Rysovské osedlí odvádí plat jen ze ¼ dvoru. Většina dvorů se nachází v různých nadmořských výškách, dva dvory přímo v nížinách (Dolní Loučky, Lomnička), jeden v hornaté oblasti (Olší). V panství se podle urbáře vyskytují celkem 4 rychty, což je stejný počet, jaký uvádí i sumář. Ovšem z předchozího období zůstává pouze rychta v Horních Loučkách,

221 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III – VI: Edd. Friedrich, Gustav - Kristen, Zdeněk - Bistřický, Jan - Šebánek, Jindřich - Dušková, Sáša - Sviták, Zbyněk - Krmíčková, Helena - Krejčíková, Jarmila - Nechutová, Jana - Vašků, Vladimír. Pragae, 1942 - 2006, s. 97-100, č. 88; MZA, E10, sign. Y I 1. 222 CDM V, s. 81-82, č. 79. 223 MZA, E 10, sing. A 6. 224 Kuča, K.: Města a městečka, s. 221-222.

32 nově se rychta vyskytuje v městečku Tišnově, v Předklášteří a v Březině. Mizí rychty ve vsi Ochoz, Drahonín a Štěpánovice. Téměř třetinové navýšení se projevilo u mlýnů. Původně mlýny byly zřízeny v 10 vesnicích a v městečku Tišnově, z urbáře se pak dozvídáme o dalších 2 oblastech. Stejně jako tomu bylo v případě dvorů, některé mlýny zůstávají na stejných místech (v městečku Tišnově, Šerkovicích, Drásově, Drahoníně, Skryjích, Újezdu, Borači a Štěpánovicích), jiné vznikly na místech nových (v městečku Vémyslicích, v ulici Cáhlovské, v Lomničce, Březině a Komíně). O tom, že mlýny dříve stály i ve vsích Předklášteří, Střemchoví a Svatoslav víme jen ze sumáře, urbář se o nich již nezmiňuje. Borač dříve měla mlýny dva, nyní jen jeden. Celkový počet mlynářů na panství se zvýšil z původních 14 na 19. Každá vesnice má po jednom mlynáři. Dva mlynáři pobývají jen v Tišnově, Vémyslicích, Skryjích (odpovídá stavu v sumáři) a Štěpánovicích, v Drásově jsou dokonce tři (dříve zde byli dva). Na panství se vyskytovaly dva pusté mlýny – jeden v městečku Vémyslicích a jeden v Drásově. V urbáři je zaznamenáno velké množství poustek. Vyskytují se v 11 vesnicích, v celkovém počtu 143. Pusté usedlosti se objevují v Tišnově i Vémyslicích, v Cáhlovské ulici a v následujících 9 dědinách: Předklášteří, Jamné, Hájek, Lomnička, Šerkovice, Drásov, Německé Knínice, Komín a Bosonohy. Nejvyšší počet poustek je zaznamenán v městě Tišnově – je tu celkem 79 pustých usedlostí, z toho 57 podsedků a 19 domů. Poustky zde představují necelou polovinu z celkového počtu 195 osedlých. Městečko Vémyslice bylo poustkami postiženo ještě o něco víc – ze 74 osedlých je tu zaznamenáno až 31 pustých usedlostí. Je zajímavé, že pustiny nacházíme pouze ve vsích s nižší nadmořskou výškou. Stabilnější oblasti se vyskytovaly v nadmořské výšce nad 400 m. n. m., i počet obyvatelstva je zde poměrně stálý (výkyvy bývají pouze v podobě jednoho až dvou osedlých). Pusté usedlosti ve vyšších polohách jsou zaznamenány jen v lánovém rejstříku u tří vesnic. V sumáři jsou zaznamenány pouze dvě pusté chalupy v Předklášteří. Při srovnání stavu pustých usedlostí ve 30. a 50. letech 17. je patrné, že během následujících dvaceti let došlo k velkému zpustnutí panství. Vzhledem k následkům ničivé třicetileté války by tato změna byla vcelku logická. Nabízí se však i možnost, že sumář všechny pusté usedlosti nezaznamenal. Předpokládáme-li, že sumář je z roku 1632, kdy tedy ještě probíhá třicetiletá válka, dala by se i v této době očekávat větší míra pustých usedlostí. Je

33 také známo, že poustky se na panství vyskytovaly i před válkou. Již v 16. století byly označovány jako pusté ty usedlosti, ze kterých hospodář zběhl, ale vrchnost si je připojila ke svým pozemkům.225 Z přípisku z pozdějších let 1715-1716 se dozvídáme, že v Bosonohách jsou nově vysázené vinohrady. V 50. letech se tu tedy víno ještě nepěstovalo. O vinohradech v Komíně se urbář nezmiňuje, ale i v tereziánském katastru jsou záznamy o pěstování vína v obou vesnicích.

3.1.4. Lánový rejstřík 1674 Lánový rejstřík zahrnuje do tišnovského panství městečko Tišnov a Vémyslice a dalších 34 vesnic: Bosonohy, Komín, Veverské Knínice, 226 Lomnička, Štěpánovice, Borač, Předklášteří, Drahonín, Olší, Újezd, Boudy, Lubné, Skryje, Horní Loučky, Dolní Loučky, Rohozec, Hájek, Jamné, Hradčany, Všechovice, Svatoslav, Střemchoví, Říkonín, Jilmoví, Tišnovská Nová Ves, Březina, Drásov, Šerkovice, Bukovice, Železné, Ochoz u Tišnova, Běleč, Brumov a Unín. Vesnice Boudy, Lubné a Skryje jsou zapsány společně pod jedním zápisem. Boudy se při lánové vizitaci zaznamenaly poprvé. 227 Oproti urbáři zde nenacházíme zvlášť vypsanou ulici Kukýrnu a Cáhlovskou, také tu není uvedena vesnice Hvížďov ani Zahrádka, naopak navíc je tu zaznamenaná zmíněná vesnice Boudy. S vesnicí Hvížďov se již nesetkáme ani v dalších katastrech, objevila se pouze v zápisu sumáře a urbáře. U dvorů lze pozorovat velké snížení. Z původních 14 dvorů ve 13 vesnicích zůstávají jen dva – v městečku Tišnově a ve vsi Olší. Rychty v lánových rejstřících nejsou zaznamenány. Ze sumáře jsme vyrozuměni o existenci čtyř rycht na panství, které se nachází ve vsi Štěpánovice, Horní Loučky, Ochoz a Drahonín. Pak dochází ke snížení jejich počtu. Urbář zaznamenal pouze jednu rychtu v Předklášteří. Na panství v této době dochází k výrazné redukci mlýnů – zaznamenány jsou v 9 vesnicích v počtu 9. Podíváme-li se na stav z 50. let, zjistíme, že jejich počet se snížil až o polovinu. Urbář eviduje 19 mlýnů ve 12 vesnicích. Nové mlýny nyní vznikly v Horních

225 Placht, O.: Lidnatost, s. 86. 226 Ves Veverské Knínice se ve starších pramenech vyskytuje pod názvem Německé Knínice. 227 Vesnice Boudy se sice neobjeví v následujícím tereziánském katastru, ale do josefínského a stabilního byla opět zařazena, tentokrát samostatně. 34

Loučkách a ve Svatoslavi, naopak v městečku Tišnově a Vémyslicích a ve vsi Drásov (původně zde byly tři), Borač a Březina vizitační komise mlýny nezaznamenala. Počet pustých usedlostí se naopak značně zvýšil, jejich počet v 70. letech je čtyřikrát větší než v předchozí době. Gruntů označených za pusté je celkem 590 ve 34 vesnicích – což znamená, že na panství byla v této době alespoň jedna poustka v každé vesnici i městečku. V této době je pustých usedlostí na moravském území značné množství. Obsadit je mohl, kdo chtěl, pokud řádně plnil povinnosti vůči vrchnosti. Majitelé se tehdy na venkově střídali, některé poustky zůstávaly neobsazené i po několik desetiletí.228 Je otázkou, do jaké míry tyto údaje odpovídají tehdejší skutečnosti. Je možné, že i zde docházelo ke klamání vizitačních komisařů informátory. 229 Větší počty poustek v městečku Tišnově a Vémyslicích byly přiznány už před rokem 1657, tedy při první lánové vizitaci, která byla velmi nedokonalá a nepřesná. Důvodem pro uvádění pustých domů i v případě, kdy o poustku nešlo, mohlo být jistě ušetření berně, protože z pustých domů se berně neplatily. Další výhodu plynoucí z pustých domů představovala možnost vyjednání slevy na městských dluzích nebo získání hospodářské podpory měst.230

228 Matějek, Fr.: Podsedek, s. 60. 229 Matějek, Fr.: Moravské lánové rejstříky, s. 154. 230 Placht, O.: Lidnatost, s. 86. 35

4.2. Skladba obyvatel 4.2.1. Obecně 4.2.1.1. Urbáře V období středověku a raného novověku se setkáváme s pojmem osedlý. Osedlé lze rozdělit na privilegované a neprivilegované. Do první skupiny patří svobodníci, dvořáci, mlynáři a krčmáři, kteří ve srovnání s neprivilegovanou skupinou tvoří ve vesnici jen malé procento obyvatel. Jedná se o téměř svobodné obyvatele, kteří stáli uprostřed mezi feudálními pány a vlastními poddanými. Bývali vesměs osvobozeni od roboty, vrchnost jim udělovala různé výsady. Neprivilegované obyvatelstvo představují lánoví a nelánoví osedlí, především ti tvoří základ každé vesnice. V rámci poddaných lze také vytvořit různé podskupiny obyvatel, kteří se liší především majetkovými poměry. Mezi lánové osedlé se řadí sedláci - nejběžněji se vyskytují držitelé 1 lánu, ¾ lánu, ½ lánu, ¼ lánu (setkat se můžeme i s jinými výměrami, např. se 2 lány, 1½ lánem, 5/4 lánu). Nelánoví osedlí jsou zastoupeni podsedky, chalupníky, zahradníky a domkáři – tito poddaní nesedí na lánové půdě. Počet lidí spadajících pod osedlého závisel na velikosti půdy, kterou držel. Držitelé zahrad či chalup, kde žili jen rodinní příslušníci (7-10 lidí), patřili k těm nejmenším. Naopak držitelé několika lánů měli kolem sebe kromě rodiny i mnoho čeledi. Osedlí hospodařili na půdě, kterou jim poskytovala vrchnost - za tuto pronajatou půdu odváděli stálý plat, naturální dávky a měli povinnost roboty. V oblastech, kde byl nedostatek pastvisek nebo palivového a stavebního dříví, poddaní žádali sousední vrchnost o svolení pást na jejich lukách a brát dříví z jejich lesů. Povolení však museli vykoupit platy, později robotami.231 Poddaní byli také hlavními konzumenty zboží vyprodukovaného z režijního velkostatku, proto měla vrchnost zájem udržovat na svém panství co možná největší počet osedlých. Aby se zamezilo odchodu poddaných z panství, byl volný pohyb osedlých v rámci cizích panství značně omezen různými nařízeními (dokonce bylo zakázáno dávat děti poddaných na řemesla a studia). Ale i přes různá vrchnostenská nařízení se stávalo, že osedlí z panství zběhli (ať už kvůli špatnému zacházení, přílišnému

231 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 301. 36 zatížení robotou, nebo i z osobních důvodů). Další úbytky obyvatel způsobovaly požáry, záplavy, epidemie a válečná tažení.232

Chceme-li pojmenovat jednotlivé typy hospodářů, narazíme na problém, jelikož do berní ruly (na Moravě lánové rejstříky) terminologie kolísá. K ustálení dochází až od robotního patentu vydaného roku 1717. Terminologie sice alespoň naznačuje velikost drženého pozemku, ale různá bonita půdy, počet usedlostí a rozsah orné půdy na hlavu znemožňují postavit měření na lány na objektivní základnu. Navíc určité druhy půdy se na lány vůbec nepočítají (obecní půda, půda drobných zemědělců, podsedků, atd.). Terminologie je komplikovaná i vzhledem k tomu, že pojmenování hospodářů v Čechách je jiné než na Moravě. Ani dostupná literatura není v těchto otázkách jednotná. Určitě je vhodné nahlédnout přímo do daného pramene a teprve z něj vyvodit přesnější závěry. Jak již bylo zmíněno, poddané lze rozdělit do těchto kategorií: sedlák, podsedek chalupník, zahradník a domkář. Základem této klasifikace je soustava usedlostí jako hospodářských celků trvalejších než jejich majitelé.

Sedlák je příslušníkem nejnižšího svobodného stavu. Podle Brandlova Glossaria slovo sedlák nepochází ze slova „seděti“, ale ze slova „saditi“, tedy zasadit, sázet. Sedlák je zemědělec, rolník.233 Představuje lánového osedlého (láník, půlláník, atd.), který se na vlastní zemědělské usedlosti živí obděláváním polí a chovem dobytka. Je příslušníkem selského stavu.234 Je schopen potažní roboty, vlastní tedy potah. Velikost jeho statku bývá různá, od malých přes zvláště rozsáhlé. Bohaté usedlosti s několika lány nazýváme popluží. 235 V předbělohorském období sedláci převažují počet chalupníků až dvojnásobně.236

Dalším typem osedlého, se kterým se v pramenech setkáváme, je podsedek. Výklad tohoto pojmu je dosti problematický (nejednotnost pozorujeme ve slovnících, historických glosářích i v literatuře), proto si zasluhuje větší pozornost.

232 Vařeka, Marek: Jan z Pernštejna 1561-1597: Hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice, 2008, s. 15. 233 Brandl, Vincenc: Glossarium illustrans bohemico-moraviae historie fontes. Brno, 1876, s. 309. 234 Příruční slovník jazyka českého ČSAV. Slovník je také přístupný na webových stránkách: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/. 235 Bělohlávek, Miroslav: Staré míry, váhy a peníze. Plzeň, 1985, s. 8. 236 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 78. 37

Nejobecnější popis podsedku najdeme ve slovníku, jehož autorem je Du Cagne, pod pojmem Subses. Podsedek je zde popsán jako ten, který pod někým sedí.237 Podle Jungmannova slovníku jde o usedlíka, který má menší živnost než sedlák (podobný jako čtvrtlán, chalupa nebo zahrada). 238 Akademický slovník uvádí pod tímto heslem dvě vysvětlení. Podle prvního podsedek představoval ve starém českém právu chalupníka, malého rolníka nebo rolníka hospodařícího na cizím, ale také poddaného člověka. Druhé vysvětlení uvádí, že stejný pojem byl používán i pro označení statku, který podsedku patřil. Tato dvojznačnost (stejné pojmenování pro osobu, druhé k pojmenování stavení) může v některých případech vést k nesprávnému výkladu dané věci. 239 Pod německým výrazem Hintersaas Vincenc Brandl podsedka představuje jako chalupníka nebo zahradníka a zároveň uvádí, že podsedci oproti sedlákům seděli na panské půdě, která nepatřila k vesnické plužině. 240 J. Pekař považuje původní podsedky za „poddané poddaných“. Je toho názoru, že sedlák nebo chalupník postoupili kus zahrady někomu z rodiny nebo cizímu člověku, který si na tom místě postavil chaloupku.241 V literatuře se vznikem a vývojem podsedků zabývá K. Krofta. Předpokládá, že se podsedci vyvinuli z osvobozených otrockých řemeslníků, kteří neměli půdu. Upozorňuje, že podsedek bývá někdy rozlišován od zahradníka, přitom bez zjevné příčiny.242 V. Procházka ve své práci uvádí, 243 že na Moravě termín podsedek běžně označuje chalupníka (pro Čechy uvádí, že jde o označení osoby usedlé na cizím hospodářství). V tišnovském urbáři se chalupník i podsedek rozlišuje. Uvádí se platy z podsedku i z chalupy, což znamená, že i podsedek měl k dispozici nějaký kus pozemku, ze kterého vrchnosti odváděl plat. M. Vařeka rozlišuje podsedky s půdou, kteří mohou někdy vlastnit až ¼ lánu (ti zaujímají nejvyšší postavení v rámci nelánových osedlých, vyskytují se i dvojpodsedci a půlpodsedci), a podsedky bezzemky (s nejnižším postavením), kteří vlastní jen podsednickou chalupu s malou zahrádkou, platí z pronajaté půdy, z usedlosti nikoli.244

237 Du Cagne, Charles Du Fresne: Glossarium mediae et et infimae latinitatis. VI. Graz, 1958, s. 415. Slovník je také přístupný na webových stránkách: http://ducange.enc.sorbonne.fr/. 238 Jungmann, Josef: Slovník česko-německý, III. díl. Praha, 1990. 239 Příruční slovník jazyka českého ČSAV. Díl IV/1. Praha, 1941-1943.Viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc/. 240 Brandl, V.: Glossarium, s. 240-241. 241 Pekař, Josef: Kniha o Kosti. Praha, 1911, s. 91. 242 Krofta, Kamil: Dějiny selského stavu. Praha, 1949, s. 152. 243 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 79. 244 Vařeka, M.: Jan z Pernštejna, s. 24. 38

Problematikou této skupiny obyvatel se zaměřením na Moravu se podrobně zabývá František Matějek. 245 Podsedky považuje za vrstvu poddaného lidu, který disponuje nižšími hospodářskými možnostmi. Tato vrstva obyvatel stojí mimo poddané, kteří užívají vesnickou plužinu patřící do lánové soustavy. Většinou se setkáme s podsedkem, který drží kousek půdy (půdy, která nepatří do lánového vybavení vsi). Ojediněle narazíme i na podsedka bez půdy (neboli bezzemka). Podrobnou studii o podsedcích z předhusitského období předkládá František Graus. Podsedkem se zabývá z pohledu typologického – v jakých žil podmínkách, na jakém druhu panství, jaké měl povinnosti vůči vrchnosti, v jakém vztahu byl k ostatním vrstvám. Podsedka označil za bezzemka v nájemním poměru (tedy podruha).246 K této problematice se vyjádřil i Jindřich Šilhan, ve svém článku však především poukazuje právě na problematiku nejednotného vymezení pojmu.247

Chalupník je podle V. Procházky vlastníkem malé zemědělské usedlosti s malou výměrou pole (někde dokonce vlastní i čtvrtlán).248 Chalupníci podle M. Vařeky neměli pozemek žádný a museli se živit prací na velkostatku.249 V případě tišnovského urbáře to vypadá, že chalupníci nějakou půdu měli, jelikož jsou zde uvedeni a je jim i vyměřen plat buď jen z chalupy, nebo z chalupy a z role.

Další skupinu obyvatel představují zahradníci - ti mívali menší pozemky, sklizenou úrodu využili jen pro svou obživu. Vypomáhali na statcích, neměli tažný dobytek. Ve snaze trochu si polepšit zahradníci svá malá políčka rozšiřovali o kluče, nivy a louky, které připojovali ke stávajícím malým pozemkům. Ze zahradníka se stává pozdější domkář. V některých případech se v lánových rejstřících setkáváme s přejmenováním podsedků na zahradníky. Otázkou je, proč k takovému přejmenování docházelo. Mohlo to být z důvodu snahy vizitačních komisařů o sjednocení terminologie (tam, kde převládali zahradníci, bylo použito pojmenování zahradník). Oba druhy usedlostí (podsednický i zahradnický) se jim mohl jevit stejně – k oběma druhům pozemků patřily kousky polí, které byly často menší než selská zahrada. Podsedci mívali větší příděly než

245 Matějek, Fr.: Podsedek. 246 Graus, Fr.: Dějiny venkovského lidu, s. 216-220. 247 Šilhan, Jindřich: Subses – podsedek. VVM 19, Brno, 1967, s. 13-20. 248 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 79. 249 Vařeka, M.: Jan z Pernštejna, s. 24. 39 zahradníci, rozdíly se však postupem času více méně sjednotily. Navíc je známo, že mezi podsedky se vyskytovali podsedci drobní, neboli půlpodsedci, kteří se od zahradníků pravděpodobně lišili jen minimálně.250 V některých pramenech se můžeme setkat naopak s rozlišováním pojmu podsedek a zahradník, jak již bylo zmíněno výše, i když rozdíly mezi těmito dvěma skupinami nejsou v těchto pramenech zjevné.251

Nejníže postavení podruzi a hofeři neměli pozemek ani dům, neustále byli v pohybu, stěhovali se za prací, živili se robotou a námezdní prací. 252 Na vesnicích vykonávali většinu zemědělských prací na panské i selské půdě. Z hospodářského hlediska prakticky nebyl důvod pro jejich evidenci, proto je těžké zjistit jejich přesnější počet. O. Placht uvádí, že podruzi pravděpodobně vznikali tak, že na ně už nezbyla půda. Byli to bratři hospodářů, kteří po otcích převzali statek i s jeho povinnostmi, a sami se nepřiženili na cizí statek. Podruzi se ženili mezi sebou, ke sňatku museli obdržet zvláštní povolení (byli vnímáni jako nežádoucí a obtížní obyvatelé, kteří jsou kvůli nedostatku obživy sváděni ke krádežím).253

Mezi poddanými byli nejvýše postaveni dvořáci, jejichž název je odvozen od toho, že vlastnili vesnický dvorec (pokud vlastnili vedle dvora i část vesnice, šlo o svobodníky). Zastávali funkci prostředníka mezi šlechtou a poddanými. Jejich vztah k vrchnosti byl často upřesněn listinou, nebo byl dán tradicí. K vrchnosti byli stejně jako ostatní poddaní vázáni poslušností, měli zůstat v poddanském svazku ke své vrchnosti. Od poddaných je odlišovaly různé výsady (bylo jim například umožněno lovit zvěř, užívali práva volně pást na vrchnostenské půdě). Pokud dvořáci disponovali právem vkladu svých dvorů do zemských desk, měli tím mezi svobodníky zajištěno nejvyšší postavení.254 Některé urbáře se nezmiňují o rychtářích, což je známka toho, že rychtáři usazení ve vsích byli z řad poddaných, bez jakýchkoli práv, o kterých by bylo třeba se zmiňovat zvlášť. Rychtář je představitelem vrchnostenské moci. Tam, kde zápisy o rychtářích jsou uvedeny, lze počítat se svobodným rychtářem (usazeném na rychtě dědičné nebo

250 Matějek, Fr.: Podsedek, s. 55. 251 Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 153. 252 Vařeka, M.: Jan z Pernštejna, s. 24. 253 Placht, O.: Lidnatost, s. 146. 254 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 193. 40 omezeně dědičné, případně prodejné). Svobodné rychty měly právo mít poddané, více polností než ostatní lid ve vsi, jiný majetek (svobodnou krčmu, svobodný mlýn). Tišnovské panství spadá do oblasti nesvobodných rycht.255 Působnost rychtářů se většinou vztahovala na jednu vesnici, v některých místech se však můžeme setkat i s případem, kdy jedné rychtě podléhá i víc vesnic. Tuto druhou variantu pozorujeme i v tišnovském panství, konkrétně jde o rychtu v Horních Loučkách, ke které náleží dalších 6 vesnic - Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves Rysovská, Jilmoví a Říkonín (tento stav odpovídá 30. létům 17. století). Mlýny patřily k některým svobodným dvorům a rychtám. Obvykle se však z pramenů nedá zjistit, zda se mlynářství dvořáci a rychtáři věnovali. Pokud měli své poddané, mívali i své mlynáře. Mlynáři mohli být buď prostými zaměstnanci dvořáků či rychtářů (byli na nich zcela závislí), nebo mohli zaujmout jisté postavení ve společnosti. To se stávalo tehdy, pokud mlynáři mohli mlít i pro okolní vsi (nejen pro dvořáka či rychtáře) a pokud jim byly ke mlýnu k užitku ještě přidělené polnosti. Při některých mlýnech byly také pily (tu najdeme ve 30. letech 17. století v Borači). Mlynáři mohli pracovat pro vrchnost jako tesaři, jiní měli povinnost spravovat na zámcích a při panských dvorech střechy, vrata, dveře a lavice, krmníky a koryta pro dobytek či mosty a mostnice.256 Zajímavé je zjištění, že ačkoliv by se dalo usuzovat, že být mlynářem muselo být výhodné (mlynář nebyl zatížen robotou, byl u zdroje obživy), opak je pravdou. Tím, že mlynáři bývali osvobozeni od robot, stáli stranou tehdejších poddaných (i když se stávalo, že hospodářsky nepřesahovali některé majetnější poddané). Někteří mlynáři bez půdy dokonce živořili. Navíc prostředí mlýna neposkytovalo příliš vhodné prostředí pro bydlení. Neustálá vlhkost a přítomnost prachu způsobovala vysokou úmrtnost dětí. Hospodářské instrukce dokládají, že mlynáři neměli ve společnosti dobrou pověst. Lidé je považovali za podvodníky a šejdíře, kteří obírají poddané, kteří u nich melou.257 K těmto podvodům (kdy se snažili alespoň trochu si přilepšit) však mohli být mlynáři vedeni špatnými životními podmínkami, kterým museli čelit. V urbáři jsou zapsána pouze ta jména poddaných, kteří plní vůči pánu určité povinnosti – v různých ročních obdobích odvádí peněžní platy, naturální dávky či plní roboty. Urbář nám tedy není schopen podat informaci o celkovém počtu obyvatel dané

255 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 218. 256 Tamtéž, s. 184. 257 Tamtéž, s. 228. 41 vesnice, městečka či celého panství. Poplatníci bývají v urbářích zapsání v pořadí, jak jdou jejich domy po sobě. Zapisovat se začalo z jedné strany a pokračovalo se druhou stranou zpět k začátku.258

4.2.1.2. Lánové rejstříky Lánové rejstříky obsahují soupisy držitelů poddanských usedlostí a půdy. Pro každou vesnici z nich dokážeme vyčíst údaje o jménech osedlých, jimiž jsou láníci (ti jsou děleni na ¾, ½, ¼ láníky atd.), podsedci – jde o drobné zemědělce, kteří sedí na půdě nelánové a bezzemci. U osedlých se dále rozlišují staří osedlí (ti drželi statek již za první lánové vizitace), nově osedlí (je zde uveden i rok, kdy se ujali gruntu a změna rozsahu, pokud k nějaké došlo), staré poustky (pusté již v době první lánové vizitace) a nové poustky (dozvídáme se i o příčinách opuštění statku). U každého osedlého se výměra polností uvádí v lánech nebo v měřicích. Lánové rejstříky ani urbáře nezaznamenávají informace ohledně počtu neosedlých (podruzi a čeleď). Je to především z toho důvodu, že tato skupina obyvatel nevlastnila půdu ani domek, ze kterého by odváděla vrchnosti daň. V některých urbářích narazíme jen na neurčité zápisy týkající se v rámci jedné vesnice celé skupiny podruhů a jejich robotních povinností. Podrobnější zápisy se vyskytují pouze u obyvatel, kteří měli berní povinnost vůči vrchnosti. Lánové rejstříky vznikly kvůli potřebě vrchnosti zajištění stabilních daňových příjmů z jednotlivých panství, proto zaznamenávat obyvatele bez berní povinnosti nemělo význam.

4.2.2. Sumář 1632 Sumář sice neuvádí konkrétní jména jednotlivých osedlých, ale na jeho základě si můžeme vytvořit představu o tehdejší rozloze a skladbě obyvatel v rámci tišnovského panství. Sumář poskytuje údaje ohledně celkového počtu osedlých, z toho uvádí počet osedlých s koňmi, počet podsedků a chalupníků. Není zde uvedeno, kolik a jaké druhy lánů osedlí obhospodařují. Pouze u městečka Tišnova jsou zmíněny desátky snopné, které se odvádí z 27 lánů orných polí a u mlýna Cáhlovského se dozvídáme, že podle register města Tišnova náleží k mlýnu 1½ pole a kopanina.

258 Šilhan, J.: Subses – podsedek, s. 15. 42

Celkový počet osedlých na panství je podle sumáře 634. Pokud budeme chtít seřadit vesnice sestupně podle počtu obsazenosti, na prvním místě s největším počtem by bylo městečko Tišnov (192 osedlých), následně ves Drásov a Komín (obě vesnice mají 51 osedlých), Předklášteří (35), Svatoslav (32), Lomnička (25), Štěpánovice (24), Borač a Drahonín (20), Rohozec a Horní Loučky (17), Všechovice (16), Březina (14), Hradčany (12), Šerkovice (11), Újezd a Běleč (10), Skryje, Jamné a Ochoz (8), Jilmoví (7), Hájek (6), Železné a Brumov (5), Zahrada, Olší a Říkonín (4), Hvížďov, Bukovice, Nová Ves Rysovská, Střemchoví a Dolní Loučky (3), Lubné a Unín (1). Nelánoví osedlí zastoupeni 33 podsedky se objevují v Dolních Loučkách, Rohozci a Drásově. Chalupníků je skoro třikrát víc než podsedků (celkový počet je 86), vyskytují se v 15 vesnicích. U města Tišnova jsou zmíněni podruzi s jejich povinnostmi ke klášteru. Z řad privilegovaných osedlých zápisy uvádí 4 dvořáky ve 4 vesnicích a 14 mlynářů v 11 vesnicích. Rychtáři zde výslovně uvedeni nejsou, jsou zde jen odkazy na rychtu ve vsi Horní Loučky, Ochoz, Drahonín a Štěpánovice. Dvory jsou evidovány v Tišnově, Předklášteří, Železném a ve Všechovicích.

4.2.3. Urbář 1653 Celkový počet zaznamenaných osedlých se v porovnání se záznamy v sumáři z 30. let rozrostl až o jednu třetinu. V 50. letech je v urbáři evidováno 823 osedlých, sumář jich zaznamenal 634. Oproti sumáři, kde nemáme téměř žádnou zmínku o lánové výměře, můžeme v urbáři načerpat mnoho informací týkajících se jednotlivých typů láníků. Setkáme se s výměrou půdy na 2 lány, 1,5 lán, 1¼ lánu, 1 lán, ¾ lánu, ½ lánu a ¼ lánu. Nejpočetnější skupinu mezi lánovými poddanými tvoří osedlý s 1 lánem (176). Další skupinou jsou ½láníci (121) a ¼láníci (92), ¾láníci (43), nejméně je 1½láníků (14), 1¼láníků (10) a 2láníků (5). Podíváme-li se na nelánové usedlosti, zjistíme, že v této oblasti zde došlo k velkému nárůstu podsedků. V urbáři se navíc rozlišuje 1½podsedek, podsedek a ½podsedek. Z původních 33 podsedků, uvedených v sumáři, vyskytujících se jen ve třech dědinách (Drásov, Dolní Loučky a Rohozec), se v 50. letech dostáváme až na 320 podsedků vedených ve 32 vesnicích.

43

V obou městečkách (v Tišnově a Vémyslicích) a téměř v každé vesnici (celkem ve 23 vesnicích) se objevují podsedci, jejich celkový počet je 290. Téměř polovina podsedků se vyskytuje v Tišnově (124), některé nížinné oblasti obývá průměrně 20 podsedků (Předklášteří, Vémyslice, Štěpánovice, Bosonohy), v ostatních vesnicích najdeme průměrně 4 podsedky. 1½podsedek hospodaří jen v Německých Knínicích a ve Štěpánovicích, ½podsedek v Předklášteří, Lomničce, Německých Knínicích, Komíně a v městečku Vémyslicích. Co mohlo způsobit tak rychlý nárůst podsedků tak brzy po válce? Odpověď na tuto otázku je díky zachovanému příslušnému prameni jednoznačná. Za navýšením této skupiny obyvatel stojí nařízení vydané v 50. letech 17. století abatyší Barbarou Skřimskou z Pilsenburka, která nově příchozím uděluje na podporu obnovy panství různé majetkové výsady – nabízí levnější odprodeje poustek a nově příchozím odpouští na určitou dobu všechny vrchnostenské platy a dávky. Jedinou podmínkou bylo, že dojde k obnovení stavby. (Domněnku, že na panství v této poválečné době mohlo jít o rozšíření platební povinnosti i pro držitele políček, jejichž výměra byla tak malá, že ve třicátých letech z nich odvádět platy nemusely, můžeme opustit.) Je zajímavé, že v rámci celého panství bylo podle sumáře nejvíce podsedků v Drásově (25), ale z nějakého důvodu (příčinou pravděpodobně nebude nepříznivá poloha vesnice, protože Drásov leží v nížinné oblasti, v těsné blízkosti Tišnova) se pak někam vytratili, protože podle urbáře je v této vesnici evidováno pouze 5 podsedků. Větší počet podsedků se pak objevuje už jen ve větších vsích a ve vsích ležících blízko Brna. Zřejmě je to dáno tím, že zde byla větší možnost obživy. Podsedci se zde mohli živit různými řemesly a službami, které město poskytovalo.259 Naopak u chalupníků pozorujeme velký úbytek. Počet chalupníků na panství se snížil o polovinu. Evidováni jsou v městečku Vémyslicích a v dalších 11 vesnicích (chalupníci z předchozí doby zůstali v 8 vesnicích a 3 nové vesnice obsadili) v celkovém počtu 44. Největší koncentrace chalupníků je jen v městečku Vémyslicích (25), v ostatních vsích žijí průměrně 3 chalupníci. V sumáři vychází průměrné hodnoty na 5 chalupníků ve vesnici (největší počet je 14 ve Všechovicích). Stejně jako v případě podsedků, tak i u chalupníků pozorujeme, že míra obsazenosti vesnic touto skupinou osedlých je pro každý pramen odlišná. Zdá se, že v případě chalupníků nebylo nařízení

259 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 252. 44 abatyše úspěšné (je možné, že ani nebylo pro tuto skupinu určeno). Co mohlo zapříčinit 50% úbytek chalupníků? Možná došlo k jejich přílišnému zchudnutí, anebo se z nich stali podsedci. Protože jsme si vědomi toho, že urbáře neevidují každého obyvatele panství, zaznamenávají jen osedlé s povinnostmi, novými příchozími na poustkách mohli být právě chalupníci. Druhá možnost by mohla vysvětlit i to, proč docházelo k jejím přesunům. Podruzi nejsou v urbáři zmíněni vůbec. A to ani v Tišnově, přestože v sumáři se o nich a o jejich povinnostech vůči klášteru dozvídáme. V panství se podle urbáře vyskytují 4 rychtáři, pokud předpokládáme, že v každé rychtě sídlí jeden rychtář. Počet odpovídá i stavu rychtářů v sumáři, ale změnilo se umístění rychtářů. Nová rychta je v městečku Tišnově, v Předklášteří a v Březině. Shodná je pouze rychta v Horních Loučkách. Rychty ve vsi Ochoz, Drahonín a Štěpánovice se v urbáři nevyskytují. Na panství se téměř o třetinu navýšil počet mlýnů. Celkový počet mlynářů na panství se zvýšil na 19 (z původně evidovaných 14 mlynářů). V devíti vesnicích mlel obilí jeden mlynář. Dva mlynáře najdeme jen v Tišnově, Vémyslicích, Skryjích (odpovídá stavu v sumáři) a Štěpánovicích, v Drásově jsou dokonce tři (dříve zde byli dva). U dvořáků je zaznamenán velký nárůst. Z původně 4 dvořáků v sumáři je nyní na panství evidováno 14 dvořáků. Z dřívější doby zůstali dvořáci jen v Tišnově, Železném a Všechovicích, ostatní se objevují v jiných vesnicích. Jilmoví obývají dvořáci dva a v Nové Vsi Rysovské odvádí dvořák plat jen ze ¼ dvoru.

4.2.4. Lánový rejstřík 1674 Celkový počet obyvatel, kteří na tišnovském panství odváděli berně, se značně proměnil. Z období 30. let je zaznamenáno 634 osedlých, v 50. letech se počet zvyšuje až o jednu třetinu na 823 osedlých, v 70. letech počet naopak klesá na 708 osedlých. V lánovém rejstříku se setkáváme se stejnými výměrami pozemků jako v urbáři - 2 lány, 1½ lán, 1¼ lán, 1 lán, ¾ lán, ½ lán a ¼ lán. Navíc se nyní rozlišuje i devět čtvrtin, sedm čtvrtin a jedna osmina lánu. Na panství převládají mezi lánovým obyvatelstvem držitelé jednolánových pozemků. Vyskytují se ve 24 vesnicích, v počtu 144. Ve srovnání s urbářem je tu patrný jejich úbytek (v urbáři bylo ve 28 vesnicích přiznáno 176 takto vyměřených pozemků). Nejvýraznější změny lze pozorovat u vesnice Svatoslav a

45 v Drahoníně, kde oproti předchozímu období došlo ke snížení o čtvrtinu (Svatoslav) a o polovinu (Drahonín). Pokles je zjevný i v případě držitelů ½lánových pozemků. Minimální navýšení je zaznamenáno u 1½láníků a ¼láníků. Co se týče podsedků, rejstřík nově rozlišuje podsedky s půdou a podsedky bez půdy, jejich celkový počet na panství je 12. Nejvíce je jich zapsáno v záznamu společném pro tři vesnice – Lubné, Boudy a Skryje (celkem 3 podsedci). V porovnání se stavem z 50. let je vidět, že na panství došlo k velkému úbytku této skupiny poddaných. Z původních 320 podsedků zůstalo na panství v této době pouze 12 podsedků. Co stojí za tak výrazným poklesem podsedků v této době? Podíváme-li se do urbáře, zjistíme, že z celkového počtu podsedků (290), žila téměř polovina (124) v městečku Tišnově (podsedci tvořily dvě třetiny městských osedlých – celkem ve městě bylo 195 osedlých). V roce 1668 městečko zasáhl velký požár, lze se tedy domnívat, že to mohlo mít dopad na podsedky ve městě. 260 Stále ale nevíme, kam zmizeli zbývající podsedci (v počtu téměř 70). Snižování stavu podsedků v období po třicetileté válce na různých moravských panstvích se pokouší pochopit František Matějek. Na vybraných panstvích pozoruje po válce velké úbytky podsedků. Důvod nakonec shledává v ničivé síle třicetileté války, což dokládá srovnáváním údajů získaných z předbělohorských urbářů a z lánových rejstříků. Tišnovské panství se však od panství uvedených Matějkem poněkud liší. Na konkrétních číslech lze pozorovat v počtu podsedků na Tišnovsku velký výkyv - z počátečního počtu 33 podsedků došlo v 50. letech k prudkému nárůstu na 320 podsedků (díky nařízení abatyše Barbary). Tento stav ale při lánové vizitaci nebyl potvrzen, rejstříky již uvádějí pouze 12 podsedků na celém panství. Porovnáme-li situaci například na holešovském panství se situací na panství tišnovském, vidíme, že pro Tišnov lze při srovnávání vycházet ze tří pramenů - z období válečného (1632), pobělohorského (1653) a z období více jak dvacet let po třicetileté válce (1674). U Holešova Matějek vychází pouze ze dvou pramenů – z urbáře z roku 1629 a z lánových rejstříků z roku 1674. Z těchto pramenů získal informaci o třetinových ztrátách obyvatel (z původních 75 podsedků, zůstalo jen 49).261 Je otázkou, zda i na holešovském panství nemohlo dojít během tohoto téměř padesátiletého období k nějaké větší změně v počtu podsedků tak, jako tomu bylo na Tišnovsku. Teoreticky to možné je. Obzvlášť když víme, že nařízení podporující obnovy poškozených panství, podobná tomu

260 Cibulka, P.: Tišnov, s. 325 261 Matějek, Fr.: Podsedek, s. 54. 46 tišnovskému, se vydávala i jinde.262 Kdybychom byli ve stejné situaci jako František Matějek a neměli k dispozici dostatek pramenů (urbář tišnovského panství z roku 1653 a nařízení abatyše), vytvořili bychom mylnou hypotézu, která by zkreslila jednak vývoj podsedků na panství (a tím i celé tehdejší skladby obyvatelstva), ale také pohled na situaci podsedků na Moravě. Tišnovské panství je dalším263 dokladem toho, že brzy po třicetileté válce mohlo docházet i k nárůstům obyvatel (a ne zrovna malých) – v tomto případě podsedků. Stejně jako podsedci, tak i chalupníci jsou děleni na chalupníky s půdou a bez půdy. I u těchto obyvatel pozorujeme jejich úbytek. Z původních 44 ve 12 vesnicích, je nyní evidováno pouze 9 ve dvou vesnicích – nově v Borači (celkem 7), v Jilmoví jeden chalupník zůstal z předchozí doby a jeden nový přibyl. Novou skupinou obyvatel zaznamenanou v lánovém rejstříku jsou domkáři – drobní usedlíci, kteří buď disponují půdou či nikoli. Vyskytují se ve 12 vesnicích v celkovém počtu 112. Nejvíce jich žije v městečku Tišnově (50), v Knínicích (17) a v městečku Vémyslicích (12). Úbytky zaznamenáváme i u privilegovaných obyvatel. Dvořáci jsou v 70. letech evidováni pouze dva – jeden v městečku Tišnově a druhý ve vsi Olší (původně 14). V žádné vesnici se neobjevuje rychtář (v předešlé době působili na panství 4 rychtáři). I mlynářů ubylo, obilí se mele jen v 9 vesnicích (dříve se mlelo ve 12 vsích na 19 mlýnech).

262 Cibulka, P.: Tišnov, s. 325. 263 Velké nárůsty obyvatel po třicetileté válce jsou zachyceny i na panství Sovinec, jak již bylo řečeno výše. Viz Háza, Z.: Statistika osedlých, s. 41. 47

4.3. Peněžní platy, naturální dávky, roboty 4.3.1. Obecně V zápisech ze sumáře a urbáře jsou uvedeny jednotlivé povinnosti poddaných, kterými byli lidé k vrchnosti vázáni. Tyto povinnosti představují odvody pozemkové renty, která může mít podobu finanční, naturální a robotní. Poměry mezi jednotlivými rentami se měnily, protože je vrchnost podle potřeby zvyšovala nebo naopak snižovala (například v těžkých dobách během války, po přírodních katastrofách). Odvádění feudálních platů je jedním ze znaků feudální společnosti. Je tím vyjádřen vztah mezi poddaným a vrchností (držitelem půdy). Peněžní plat (neboli renta) byl nejčastěji vybírán ve dvou termínech, na jaře a na podzim. Ojediněle poddaní odváděli platy jen jednou ročně, nebo naopak i třikrát do roka, a to na jaře, na podzim a o Vánocích. Jestliže vrchnost usoudila, že je potřeba vybrat více finančních prostředků, neváhala navýšit právě peněžní platy. Pokud panství postihla neúroda, došlo k zaplavení pozemku, nemovitost zpustla, nebo z jiného důvodu, pak mohlo dojít naopak i ke snížení platu. Později provedené zvýšení či snížení se nezapisovalo, urbáře tedy zaznamenávají jen nejnižší hranici poddanské peněžní renty264 (dřívější historiografie se domnívala, že poddanský úrok zůstával po staletí nezměněn).265 Opět tu narážíme na skutečnost (jako tomu bylo i v případě měny), že urbáře nejsou odrazem aktuální hospodářské situace.266 Rozlišuje se plat stálý (neboli úrok) a plat běžný. Mezi platy stálé patří například platy za slepice, vejce, sýr, za obilí, za louky, vody, kopaniny, hlásku, předivo. Tyto platy představují pevně stanovenou činži neboli nájem za usedlost. Výnosy z hospodářské činnosti postihují platy běžné (vyčíslují hrubý roční zisk). Spadají sem například platy z lesů a porostlin patřících dědině, užitky z hovězího dobytka, desátky snopné, platy z kotlů víno palných. Systém vypočítávání těchto platů byl určen lánovou výměrou pozemků, výše jednotlivých dávek se však mohla v navzájem podobných dědinách lišit. Důvodem byla jednak rozdílnost výnosnosti půdy, která je závislá na mnoha faktorech (způsob obdělávání, přírodní podmínky – zda jde o oblast ve vyšší nadmořské výšce nebo

264 Jirásek, J.: Urbáře, s. 117. 265 Tento omyl uvádí například J. Pekař v Knize o Kosti. Viz Pekař, J.: Kniha o Kosti. 266 Jirásek, J.: Urbáře, s. 117. 48 nížinnou oblast, podle množství srážek, atd.), ale také fakt, že některé grunty byly obohaceny i o lesy, pastviny, rybníky, vinice, atd.267

Naturální dávky nezatěžují poddané v takové míře jako dávky peněžní či robotní. Nedochází u nich k navyšování, jsou stálé, slouží především k vyjádření poddanského vztahu. V úrodných letech nepředstavují tyto dávky pro poddané velké zatížení (další příčinou je i neustále rostoucí zemědělská produktivita). V některých případech je možné se setkat i s náhradním plněním, kterým bývají buď finanční prostředky (tzv. reluice), anebo jiné naturálie. Jedny z nejstarších naturálních dávek jsou dávky v drůbeži (většiny tišnovských vesnic se vyskytují především slepice a vejce), dále se setkáváme s dávkami v obilí (také velmi časté), pěnkavy odvádí ptáčníci (vyskytují se v 5 dědinách), vosk (objevuje se jen v případě vsi Hájek). Tyto dávky se odvádí ve stejných termínech jako dávky peněžní.268

Posledním druhem pozemkové renty je robota. Robota hrála důležitou roli při rozvoji režijní výroby, která byla většinou závislá na robotním výkonu poddaných. Byla využívána při různých zemědělských pracích (především při sezónních, jako je orání, vláčení, setí, pletí, sklizeň úrody, vázání snopů, odvoz plodin, mlácení, sekání luk, stříhání ovcí, pomoc při výlovech rybníků), při výstavbách panských sídel a vrchnostenských budov, při zajišťování dopravy materiálu, při různých řemeslech (práce stavební, kovářské, pivovarnické, bednářské, z oboru potravinářského a oděvního) a při nejrůznějších službách (nejčastěji šlo o časově i fyzicky náročnou povinnost účastnit se lovu). Postupný nárůst robotních povinností pozorujeme od 30. let 16. století. 269 Při neúměrném zatížení robotami pak začíná docházet k aktivním projevům odporu nespokojených poddaných vůči vrchnosti. Robota se totiž musela vykonávat v čase, který stanovila vrchnost většinou v nejméně vhodném, v době, kterou sám poddaný potřeboval na obdělání vlastních polí. Pro poddaného znamenala robota především sociální snížení, nejvíce ho poutala k pánu, proto je považována za největší formu útlaku poddaných ze strany vrchnosti.

267 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 272. 268 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 270. 269 Vařeka, M.: Jan z Pernštejna, s. 42. 49

Robotní povinnosti byly rozděleny na denní, úkolové a neurčité. Denní povinnosti měly přesně stanovený počet robotních dnů, úkolové byly stanoveny jednotlivými úkoly a do poslední skupiny patří povinnosti bez bližší specifikace. Roboty je dále nutné rozlišovat na roboty řádné (předepsané) a roboty mimořádné (nepředepsané). Druhý typ robot je spojen s mimořádnými událostmi. Řadí se sem například opravy cest na území panství, účast na panských honech, daleké fůry (nebylo možné vrátit se za den, nebo i za několik málo dní), stavební roboty. Robota potažní (s využitím vlastních koní) nebo pěší (sečení trávy a obilí, hrabání, sklízení, vázání, sekání ledu, předení nití, chození na lov) se odvíjela od velikosti pozemkové držby, konala se k nejvýnosnějším vrchnostenským podnikům - k panským dvorům (částečné nebo úplné obhospodařování), pivovarům (dovoz dřeva) a rybníkům (výlov a odvoz ryb).

Mimo jiné vrchnost na poddaných vybírala ještě tzv. přídatné platy, buď ve formě peněžité, anebo naturální. Do peněžních se řadí plat za hlásku, který vymanil poddané z nočního hlídání vrchnostenského sídla nebo panských rybníků. Dalším přídatným platem je plat za odúmrť. Aby měli poddaní v případě smrti příbuzného možnost disponovat jeho majetkem, odváděli vrchnosti plat peněžní anebo naturální. Platy za odúmrť mohl odvádět buď jednotlivec, anebo celá vesnice dohromady. Setkáme se i s platem poctovým, který se platil při návštěvách vrchnosti, s platy za povinný výčep panského vína, za používání panských pozemků, luk, lesů a rybníků – peněžité nebo naturální. Naturální plat odváděli osedlí, pokud měli propůjčené tzv. pozemky pod skopné, na kterých pěstovali obilí (odváděli šestou až desátou kopu).

Vrchnost často některé dávky převáděla na platy (tzv. reluice), protože to tak pro ni bylo výhodnější. Naturálie totiž získávala ze svých vlastních zdrojů – disponovala dostatečným množstvím obilí, věnovala se produkci sýrů (její výroba byla dokonce kvalitněji než výroba poddaných). Další výhodu představovalo i to, že se nemusela zabývat prodejem vybraných naturálií na městském trhu.270 Různě vysoké platy z podobně velkých nemovitostí jsou odrazem doby, ve které byla jejich cena stanovena, anebo je to dáno pozdějším připojováním menších nemovitostí. Urbáře zachycují i odvody desátků obilného či vinného (ojediněle

270 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 280. 50 z drůbeže), které šly faráři. V případě, že faráře nebylo (trvale nebo i dočasně), desátku se zmocnila vrchnost. Je důležité brát v úvahu fakt, že ceny uvedené v urbářích nejsou odrazem cen tržních. Urbáře nemohly být stále opravovány (ceny se přirozeně měnily podle zákonu živého trhu řídícího se nabídkou a poptávkou), proto platy, roboty a poddanské povinnosti v urbářích uvedené platí pouze pro dobu jejich sepsání.

Peněžní úrok byl nejčastěji vybírán ve dvou termínech, na jaře a na podzim. Ojediněle poddaní odváděli platy jen jednou ročně, nebo naopak i třikrát do roka, a to na jaře, na podzim a o Vánocích. Setkáváme se i s případy, kde placení probíhalo jen v jednom termínu. K takovým jednotermínovým platbám v praxi docházelo například v severních Čechách. Pro poddaného tento způsob jednorázového placení nebyl příliš výhodný, jelikož pro něho znamenal velké zatížení způsobené náhlým vysokým finančním vydáním, které ovlivnilo chod jeho hospodářství.271

Povinnosti poddaného vůči vrchnosti závisely na tom, do které skupiny obyvatel poddaný patřil, což bylo ovlivněno velikostí jeho pozemkové držby. Jak již bylo řečeno, na venkově žila jednak malá skupina poddaných, která měla mezi ostatním obyvatelstvem výsadní postavení – patřili sem rychtáři, mlynáři, dvořáci, řemeslníci a krčmáři. Z neprivilegovaných osedlých to byli osedlí na lánové půdě (sedláci), podsedci, chalupníci, zahradníci a domkáři. Nejnižší postavení na venkově zaujímali poddaní bez jakýchkoli výrobních prostředků - podruzi.272 Sedláci měli jiné povinnosti vůči vrchnosti než nelánoví osedlí. Protože vlastnili koně, měli povinnost robotovat s potahy (s potahem koňským či volský se oralo, sváželo dřevo z lesů, seno z luk, úroda z polí). Podsedci, chalupníci a zahradníci koně neměli, proto konali roboty pěší (sekali a sušili sena a otavy, pracovali při žních). Sedláci byli povinni hnůj vozit na panské pole, zahradníci pak měli povinnost jej rozmetat.273 Podruzi v urbářích z 1. poloviny 16. století nebývají téměř evidováni. Nevlastnili totiž půdu, neplatili vrchnosti žádné platy, ani nerobotovali, proto na nich vrchnost neměla žádný zájem, a tak nebyl důvod zahrnout je do urbáře spolu s platícími osedlými. S nástupem režijního hospodářství však stoupá zájem vrchnosti i o tuto skupinu obyvatel, která je od 2. poloviny 16. století využívána na robotní práce (především pěší, podobné

271 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost, s. 271. 272 Jirásek, J.: Urbáře, s. 116. 273 Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 153. 51 povinnostem podsedků a chalupníků) a také odvádí činži. Do urbářů však nebývá zaznamenán počet podruhů, ale jen výčet jejich povinností. Není jednoduché posoudit platové zatížení dvorů, jelikož nejsou známi výměry jejich polí. Dvořáci byli v různých stupních závislosti vůči vrchnosti – někteří jen uznali poddanskou závislost, jiní odváděli platy a naturální dávky, někteří plnili různé druhy robot (vzhledem k tomu, že měli dobré koně, šlo nejčastěji o roboty tažné). Dvořáci zatíženi robotami se snažili z této povinnosti vyvázat. Dvořák, který musel konat roboty, se totiž od obyčejného poddaného moc neodlišoval.274 Rychtáři jako nejbohatší skupina obyvatel, tvořili mezičlánek mezi poddanými a vrchností, která jim udělovala mnohé svobody. Rychtáři mohli být z řad poddaných, bez jakýchkoli práv, nebo to mohli být svobodní rychtáři usazeni na dědičné rychtě, s právem mít poddané, více polností než ostatní lid ve vsi, jiný majetek (svobodnou krčmu, svobodný mlýn). V tišnovském panství se setkáváme s nesvobodnými rychtáři, kteří zastávají postavení, odpovídající úrovni jakéhokoli jiného statku. I mlynáři museli plnit povinnosti k vrchnosti, byli zatíženi platy a odváděli naturální dávky. Od robot však bývali osvobozeni. Poddaní odváděli dávky jednak vrchnosti, ale pak také státu a církvi. O berních však v urbářích záznamy nejsou. Údaje zde uvedené se týkají čistě povinností vztahujících se k vrchnosti.

4.3.2. Sumář 1632 Peněžní dávkou neboli platem stálým (úrokem), byl zatížen každý poddanský pozemek v tišnovském panství. Platit ji tedy musel každý poddaný. Tyto úroky se odváděly pravidelně v daných termínech - v sumáři i urbáři se nejčastěji vyskytuje úrok placený o sv. Jiří (24. dubna) a o sv. Václavovi (28. září). Platilo se také o svatodušních svátcích, ojediněle se vyskytuje i plat o sv. Janovi (24. června), sv. Jakubovi (25. července) - za roboty, sv. Martinovi (11. listopadu) - za kopaniny a z vinohradu, o Vánocích - za hlásku, nebo také při Hromnicích (2. února). Setkáváme se i s případy, kde placení probíhalo jen v jednom termínu (ať už jde o celou vesnici nebo jen jednoho člověka). Platy se počítaly na zlatý moravský, který má 30 grošů a 210 denárů, 420 halířů.

274 Matějek, Fr.: Feudální velkostatek, s. 200. 52

Rozlišeny jsou zde jednak pevně stanovené platy za usedlost (platy stálé), dále platy z hospodářských výnosů (platy běžné) – v rámci vesnice jsou pak oba platy sečteny a udávají výsledný souhrn platů (summa summarum). U velkého počtu vesnic (víc jak poloviny) nejsou platy běžné uvedeny - Železné, Šerkovice, Drahonín, Lubné, Skryje, Hvížďov, Olší, Újezd, Borač, Štěpánovice, Zahrada, Drásov, Hradčany, Březina, Svatoslav, Všechovice, Komín. Nejvyšší platy se díky pivovaru v klášterním dvoře (který vynáší 29.960 zl) odváděly z Předklášteří - 37.185 zl. Vysoké výnosy plynuly z pivovarů především z toho důvodu, že k produkci byly využívány suroviny získané z vlastních zdrojů (obilí). Z městečka Tišnova plynulo 12.708 zl., (do městečka chodily platy i z místní cihelny). Další vesnice už nedosahují tak vysokých částek - Hradčany 3.814 zl. (bez platu běžného), Horní Loučky 3.025 zl., Drahonín 2.733 zl. (bez platu běžného), Rohozec 2.663 zl. Lomnička vydělává i z vápenice, odvádí celkem 2.203 zl. Podobně jsou na tom i Štěpánovice 2.129 zl. (bez platu běžného). Ve vsi Borač se nacházela pila, odváděla celkem 1.642 zl. (bez platu běžného). Újezd vrchnosti odváděl 1.569 zl. (bez platu běžného). Komín měl k dispozici výnosy z vinohradu, odváděl 1.469 zl. (bez platu běžného). Podobný výnos mají i Všechovice 1.426 zl. (bez platu běžného). Následují vesnice s nižšími částkami: Běleč 1.108 zl., Jilmoví 1.046 zl., Jamné 731 zl., Drásov 685 zl. (bez platu běžného), Olší 604 zl. (bez platu běžného), Hájek 599 zl., Skryje 595 zl. (bez platu běžného), Řikonín 547 zl., Ochoz 540 zl., Nová Ves Rysovská 534 zl., Březina 526 zl. (bez platu běžného), Střemchoví 511 zl., Zahrada 499 zl. (bez platu běžného), Svatoslav 471 zl. (bez platu běžného), Dolní Loučky 358 zl., Bukovice 284 zl., Šerkovice 265 zl. (bez platu běžného), Brumov 219 zl. a Lubné 130 zl. (bez platu běžného). Nejmenší částky odváděly vsi Unín 96 zl., Železné 76 zl. (bez platu běžného) a Hvížďov 57 zl. (bez platu běžného).

53

4.3.3. Urbář 1653 Hned v úvodu urbáře se seznamujeme se jmennými rejstříky vesnic, městeček a ulic, které uvádí nejprve úrok jarní odváděný na sv. Jiří (33 vesnic, 2 městeček a 1 ulice), poté úrok podzimní odváděný na sv. Václava (37 vesnic, 2 městečka a 2 ulice). K dispozici jsou dva rejstříky, první se vztahuje k úroku svatojiřskému, druhý k úroku svatováclavskému. Mezi zápisy svatojiřskými a svatováclavskými se vyskytují i platy odváděné i v dalších termínech. Tyto platy proto své vlastní rejstříky nemají. Termín svatojiřský uvozuje ulice Cáhlovská, pokračuje městečko Tišnov, ves Předklášteří, Horní Loučky, Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves Rysovská, Jilmoví (první zápis), Říkonín (první zápis), Ochoz, Běleč, Brumov, Jamné, Hájek, Lomnička, Železné, Šerkovice, Drásov, Všechovice, Hradčany, Březina, Svatoslav, Německé Knínice, Komín, městečko Vémyslice, Drahonín, Jilmoví (druhý zápis), Říkonín (druhý zápis), Lubné, Skryje, Hvížďov, Olší, Újezd, Borač, Štěpánovice a Zahrádka. Ve svatováclavské části je uvedeno městečko Tišnov, následuje ulice Cáhlovská a ulice Kokyrně, Předklášteří, Horní Loučky, Dolní Loučky, Střemchoví, Chvalsov, Nová Ves Rysovská, Jilmoví (první zápis), Říkonín (první zápis), Běleč, Brumov, Rohozec, Bukovice, Unín, Jamné, Hájek, Lomnička, Železné, Šerkovice, Drásov, Všechovice, Hradčany, Březina, Svatoslav, Německé Knínice, Komín, Bosonohy, městečko Vémyslice, Drahonín, Jilmoví (druhý zápis), Říkonín (druhý zápis), Lubné, Skryje a Olší. Z posledních 4 vesnic a 1 městečka uvedených ve druhém urbářovém rejstříku se platy odvádí o Hromnicích. Na konci je uvedeno pár vesnic, které odvádí platy i v jiných termínech (o sv. Jakubovi, sv. Martinovi, na Hromnice, o Vánocích) se objevuje ves Újezd, Borač, Štěpánovice, Zahrádka, městečko Tišnov, Šerkovice, Drásov, Německé Knínice a Bosonohy. Poslední stránky urbáře jsou dopsány později, týkají se nově vysázených vinohradů v Bosonohách (zápisy jsou z let 1715 a 1716). Většina osedlých odváděla platy jak na sv. Jiří, tak na sv. Václava. Setkáme se ale i s tím, že poddaný platil pouze v jednom z uvedených termínů. Vesnice platily jak jarní úrok, tak i úrok podzimní. Ulice Kokyrně, Rohozec, Bukovice, Unín a Bosonohy odvádí platy jen o sv. Václavovi. Nejběžněji odváděným úrokem je úrok o sv. Jiří a o sv. Václavovi. V daleko menší míře se platí úroky o svatodušních svátcích a o Hromnicích, setkáme se i s platem

54 vánočním (za hlásku) a o sv. Jakubovi (za roboty), ojediněle se vyskytuje plat o sv. Janovi (z luk), o sv. Martinovi (za kopaniny, z vinohradu) a na Tři krále (pšenice). Platy o sv. Duchu odvádí vesnice: Předklášteří, Lomnička, Březina, Svatoslav, Knínice Německé, Komín. Platy o Hromnicích platí vesnice: Tišnov, Šerkovice, Drásov, Knínice Německé. Platy o Vánocích odvádí tišnovští rybáři a rybáři z Předklášteří z řeky Švarcavy, vesnice Březina vozí dřevo do kláštera. Platy o sv. Jakubovi odvádí Ochoz, Běleč a Brumov. Horní Loučky odvádí i o sv. Janovi. Tišnovští řezníci platí o sv. Martinovi. Platy na Tři krále mají zavedeny Bosonohy.

4.3.4. Exkurz: Měna, měrné jednotky 4.3.4.1. Měna obecně, Sumář 1632, Urbář 1653 Stavovské povstání proti Habsburkům a následná třicetiletá válka je důsledkem hospodářské a politické krize z přelomu 16. a 17. století. Zlato a stříbro se v tomto období ve velkém množství dostává z jižní Ameriky do Evropy. Příliv zlata umožnil rozšířit měnový systém, změnil se poměr mezi zlatem a stříbrem. Střediska světového obchodu se od druhé poloviny 16. století přesouvají ze Středomoří a ze střední Evropy na západ a do severozápadní Evropy. V důsledku poklesu ceny stříbra dochází k navyšování cen a drahotě. Často k nám byla dovážena špatná mince, od nás byly vyváženy dobré tolary a jiné hodnotné mince. Neuspořádané měnové poměry vedly k pocitům obecné nejistoty, které jen podpořily politické zmatky a nepokoje směřující k třicetileté válce. Z pohledu mincovnictví na Moravě, lze pozorovat v období před Bílou horou rozsáhlou mincovní činnost, mince se razily v brněnské a olomoucké mincovně. Stavové během stavovského povstání obnovují vládní mincovnictví, které trvá až do roku 1648, kdy je zrušena brněnská mincovna. 275 Po porážce stavů dochází k hospodářskému úpadku, nastává inflace, Ferdinand II. pronajímá ražbu francouzskému finančnímu konsorciu. Činnost konsorcia negativně ovlivnila mincovní poměry a to až do té míry, že způsobila jejich všeobecný rozvrat. Roku 1623 byla znehodnocena cena mincí až o 90 % patentem o mincovní kaladě (razí se nekvalitní tzv. dlouhá mince). Výtěžek, který plyne konsorciu, spočívá v rozdílu mezi nominální a skutečnou hodnotou mincí. Přichází státní

275 Činnost olomoucké mincovny je zastavena roku 1642 při obsazení Olomouce švédskými vojsky. K jejímu obnovení již nedošlo, formálně byla zrušena dekretem roku 1664. Viz Sejbal, J.: Základy peněžního vývoje, s. 229. 55 bankrot. 276 V tomto období dochází k ožebračení rozsáhlé skupiny obyvatel, bídné poměry jsou tak velké, že tento stav lze nazvat katastrofou (z pohledu moravské peněžní historie ji považujeme za jednu z největších katastrof). K tíživé situaci se přidaly ničivé následky třicetileté války (vystěhování rozsáhlé skupiny řemeslníků kvůli náboženským důvodům, zpustošení země, zatížení obyvatelstva vysokými daněmi, potřebnými pro vedení války). To vše zapříčinilo zpomalení růstu země a následný úpadek nejen českých zemí. Třicetiletá válka přinesla hospodářský rozvrat, společenskou a politickou krizi. V druhé polovině 17. století a na počátku 18. století se objevují rozsáhlé hospodářské změny charakterizované vznikem manufakturní výroby a rozvojem obchodního kapitálu. Myšlení je pod vlivem merkantilismu (bohatství státu a blahobyt obyvatelstva je závislý na množství zlata a stříbra, obíhajícího v podobě peněz v jednotlivých zemích). Klade se důraz na podporu řemeslné a manufakturní produkce i obchodu. Tím dochází k postupnému rozpadu feudálního způsobu výroby a počátkům vzniku kapitalistické výroby. V této době se na Moravě masově vydávají mince olomouckých biskupů (razilo se v Kroměříži, na čas byla ražba přesunuta do Vyškova). Jsou dokladem toho, jak silnou pozici olomoucké biskupství zastávalo. Míra jejich mincování byla tak velká, že prakticky nahradila vládní mincovnictví.277

Sumář 1632 Sumář uvádí ceny ve zlatých moravských, groších a denárech, 278 přitom ale v období vzniku sumáře, tedy ve 30. letech 17. století, se užívají již krejcary.279 Zdá se, že lidé opsali zápisy ze starého urbáře přesně tak, jak v něm byly uvedeny, bez ohledu na neaktuálnost měny. Z jakého důvodu nebyla měna převedena na měnu odpovídající dané době? Samotné peněžní změny nelze do oběživa promítnout ze dne na den. Určitou dobu trvá, než dojde ke stažení starých peněz z oběživa. Během tohoto mezidobí, kdy už platí nová měna a v platebním styku se ještě vyskytuje i měna stará, lidé ze zvyku stále počítají hodnoty podle měny staré. Společnost potřebuje čas, aby si na novou měnu mohla navyknout (jistě i tehdy tyto změny obyvatelé prožívali podobně jako dnes, kdy jsme zvyklí cizí či nově zavedenou měnu přepočítávat na naši domácí či předchozí měnu, na tu

276 Sejbal, J.: Základy peněžního vývoje, s. 227-228. 277 Tamtéž, s. 265. 278 Počítá se, že 1 zl. mor. má 30 grošů a 210 denárů. 1 zl. mor. odpovídá 70 denárům. 279 Sejbal, J.: Základy peněžního vývoje, s. 243. 56 na kterou jsme zvyklí a pod kterou si dokážeme lépe představit vlastní hodnotu věci). Dalším důvodem mohla být spěšnost provedení zápisu, kdy nebyla důležitá aktuálnost zápisů, ale jejich uchování. Přepočítat všechny položky na novou měnu by přece jen zabralo nějaký čas. Klášter se několikrát ocitl v nebezpečných dobách, kdy byly mnišky dokonce nuceny prchnout a ukrýt sebe a některé cennosti na nedalekém Pernštejně. Ke zrušení kláštera dochází jednak roku 1619-1625, švédská vojska přepadají klášter v roce 1642 a 1645. Rozsáhlý požár je zaznamenán v roce 1668. Sumář vychází z nedochovaného urbáře, je datovaný rokem 1632, to znamená deset let před ničivým příchodem švédských vojsk. Druhé vysvětlení (že sumář vznikl ve stavu ohrožení) se tedy nejeví zcela reálně.

Urbář 1653 Je zajímavé, že v urbáři, stejně jako tomu bylo v sumáři, se vyskytují zápisy cen ve zlatých, groších a denárech, přitom v období vzniku urbáře 1653 se již užívají krejcary. 280 Opět se zabýváme otázkou, proč se při sepisování aktuální hospodářské situace na panství neuvedly i aktuální ceny. Jak je možné, že po uplynutí dalších 20 let se opakuje stejná situace? Můžeme i v této době použít vysvětlení, že stará měna zde byla zachována ze zvyku? Je pravda, že tehdejší doba byla mnohem pomalejší, než na co jsme zvyklí dnes. Lidé nebyli tak pružní, co se změn týče. Snad jim opravdu zvykání si na novou měnu, která pro ně byla stále příliš abstraktní, dělalo velké potíže. Každopádně je to doklad toho, že urbář nedovede na různé hospodářské změny reagovat. Tato zvláštnost se neobjevuje jen u urbáře tišnovského panství. Na problematiku neaktuální měny narazíme i v jiných urbářích (například v urbáři statku Malenovice z roku 1657).281

4.3.4.2. Měrné jednotky Pokusy o sjednocení a zjednodušení měr a vah nacházíme již ve 13. století. Prováděné snahy ale nebyly úspěšné, naopak přinášely do této problematiky více zmatku, jelikož vedle měr nových stále existovali i míry staré (velké potíže to způsobovalo především při stanovování cen obilí na městských trzích). Podobně tomu bylo i v roce 1546, kdy proběhl pokus o sjednocení měr a vah na Moravě (doklady ojedinělého

280 Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In SS 58. Opava, 1960, s. 97. 281 Tamtéž. 57 převádění na novou míru najdeme v některých moravských urbářích druhé poloviny 16. století). V jednotlivých krajích se ale změna příliš neujala, jelikož v platnosti zde zůstaly míry městských trhů, na které se vozily zemědělské výrobky na prodej. Tento neutěšený stav trvá až do 18. století. 282 V zápisech vybraných pramenů se objevuje neurčité dělení polí na dědiny, popluží, jitra, nivy, hony a lány. Vinohrady se dělí na čtvrti a achtle. Výměra lesů se udávala v honech a lánech. Louky se počítaly na vozy sena a otavy. Rybníky na kopy rybí násady, ryby na kopy. Z délkových měr narazíme u motané příze, kterou měli poddaní přísti z panského materiálu, na počítání na lokte. Zápisy dutých měr tekutin se uvádí v sudech. Poddanské naturální dávky obilné se odváděly vrchnosti v duté míře suté. Dutá míra obilná byla udávána v měřicích.283 Lán představuje hlavní měřítko pro venkovské usedlosti při stanovování polního hodnocení. Je to půdní jednotka, plocha orné nebo luční a lesní půdy, která stanovovala poddanému, jakou peněžní a naturální dávku z ní má platit vrchnosti. Určovala také míru roboty a další povinnosti poddaného vůči vrchnosti. Pod pojmem lán je třeba rozumět jistý počet polností (ne pouze jeden kus pole), který je jednotkou ve svém celku. Podle této jednotky pak láník odváděl vrchnosti dávky a vykonával různé povinnosti (jak můžeme pozorovat v urbáři) a v pozdější době platil berně (ty se vypočítávaly na základě přiznaných pozemků v lánových rejstřících). Velikost lánu závisí i na výnosnosti statku. V oblastech s jakostně dobrými půdami se objevují lány plošně menší. Naproti tomu v oblastech s vyšší nadmořskou výškou se vyskytují lány větší. Velikost usedlosti a kvalita půdy dohromady přestavovaly tzv. berní lán. V městech a městečkách (převážně větších poddanských) byla situace jiná než na venkově, protože zdejší obyvatelé většinou polnosti nedrželi. V Tišnově disponovala hospodářskými pozemky zhruba čtvrtina obyvatel, ve Vémyslicích však téměř polovina. Měšťané bez polí se živili řemesly nebo službami. Pro tuto skupinu obyvatel bylo potřeba najít jiný způsob zdanění.

282 Tamtéž, s. 91. 283 Tamtéž, s. 91-95. 58

5. Zápisy jednotlivých pramenů

Tato kapitola je věnovaná jednotlivým vesnicím a jejich stavu zapsanému nejprve v sumáři, a potom v urbáři (nejprve je uveden zápis vztahující se ke sv. Jiří, pak ke sv. Václavovi a nakonec jsou uvedeny ostatní méně časté termíny). Řazení zde uvedených vesnic odpovídá jejich pořadí v sumáři: Předklášteří, následuje městečko Tišnov, zvlášť je zapsán mlýn Cáhlovský se dvorem, dědina Horní Loučky, Dolní Loučky, Střemchoví, zvlášť mlýn Chvalsovský, Nová Ves Rysovská, Jilmový (první zápis), Říkonín (první zápis), Ochoz, Běleč, Brumov, Rohozec, Jamné, Hájek, Bukovice, Unín, Lomnička, Železné, Šerkovice, Drahonín, Jilmový (druhý zápis), Říkonín (druhý zápis), Lubné, Skryje, Hvížďov, Olší, Újezd, Borač, Štěpánovice, Zahrada, Drásov, Hradčany, Březina, Svatoslav, Všechovice a Komín.

V Předklášteří se pronajímá mlýn, je na něj vedena strouha, která je plná všelijakých ryb a raků. Je zde i valcha, palírna (dva kotle víno palné) a rybník, který se tříletým plodem nasazuje. Druhý i třetí rybník se nasazuje ročním plodem. Ve čtvrtém rybníčku se chovají ryby pro kuchyni. Velké množství jedlových lesů se využívá k řezání dřeva, dělání šindele a kolečka vinohradního ve stavení mimo pivovar. Robotní povinnosti představovali setí obilí ozimného i jarého, na klášterních loukách sušení a hrabání sena, plení v klášterních kuchyňských zahradách, chození na velký i malý hon, podsedci lovili ryby a ti, kdo měli koně, ryby odváželi. Platy osedlí odvádí z řeky Loučky i z řeky Švarcavy. Z řeky Švarcavy odvádí i rybáři. Platí ze slepic, vajec, sýru a z kopanin.

Klášterský dvůr vlastní pole v úrodných místech, obilí se seje na zimu i na jaro: pšenice, žito, ječmen, oves, pohanka, proso, semenec a hrách. Lidé chovají dobytek, především dojné krávy, jalový dobytek, svinský dobytek, ovčí dobytek, husy, slepice, kačeny, indiany a další blíže nespecifikované opeřence. Dobytku se dává seno, sláma a píce. Ke dvoru také náleží louky (z luk se vozí do dvora seno, které se užívá pro vychování dobytka), 4 štěpnice, 2 chmelnice (jedna nese název Na Stranjlove) a dobře vystavěný pivovar se zvýšenými potřebami k němu přináležejícími, ve kterém je sládek, jenž vaří 16 sudů piva bez dolivky. Podle urbáře lidé na sv. Jiří odvádí platy ze štěpnice, z luk a luhů. Také mají povinnost žnout na ozim. O sv. Václavovi odvádí slepice, vejce a platy ze štěpnice.

59

Celkem 8 poddaných náleží k panské ruce. O sv. Duchu se pak odvádí za sýr a o Vánocích rybáři z Předklášteří platí z řeky Švarcavy.

Tišnov s ulicí Cáhlavskou - konfirmace císaře Ferdinanda a Rudolfa osvobodila městečko od robot a odúmrti. Zpoplatněná úrokem svatojiřským i svatováclavským byla ulice Cáhlavská, ulice Kukýrna, o sv. Václavovi se odvádí slepice a vejce, platy z kopanin a markraběcí plat. V městečku je collatura, za hlásku se počíná platit od roku 1633. Na sv. Jana a o Vánocích se odvádí stálé platy z luk a z řeky Švarcavy. Při sv. Martinovi odvádí řezníci naturální dávky v podobě půl hovada dobrého uherského zadního a také platy z 15 masných krámů. Běžné platy představovaly desátky snopné (odvádí se z 27 lánů orných polí), platy z kotlů víno palných (o sv. Václavovi a o Vánocích), z potoku Lubě bohatého na ryby a raky, panské lesy, hora Květnice, les Kluce. Podruzi při městečku jsou povinni pracovat každý den na polích dvora klášterského (žnout pšenici), na louce pod klášterským rybníkem seno a otavu sušit a hrabat. Podle urbáře se z ulice Cáhlovské na sv. Jiří i na sv. Václava odvádí slepice a vejce v naturáliích panně abatyši do kláštera. Je zde zaznamenán Červený mlýn patřící klášteru. Městečko Tišnov o sv. Jiří neodvádí, jen o sv. Václavovi a na Hromnice. V městečku se nachází celkem 65 domů – Obecní dům Jana Vodičky, Panský dům Martina Štědroně a tři domy panny abatyše. Také je tu špitál Války Ševce a městské lázně Erazima Lazebníka. Obecní mlýn Jana Korába284 neplatí klášteru žádný plat, platí jen obci na trubače. Druhý mlýn, který patří panně abatyši, se nachází kousek jižněji, jde o Cáhlovský mlýn Červený Martina Cáhlovského.285 Platy se dále odvádějí ze sklepa za humny a z nivy. Z nivy Naloučanské platí poddaný pana převora svatého Tumskýho Martin Dvořák. Usedlost pana Jiřího Rogojského nyní pánů Humpoleckých od léta 1662 drží její milost abatyše. Do panského dvora odvádí platy Vala Nerzeva. Tišnovští také dávají panně abatyši z obecního měšce plat markrabiný. O sv. Martinovi platy odvádí tišnovští řezníci, o Vánocích tišnovští rybáři z řeky Švarcavy.

Mlýn Cáhlovský i se dvorem koupil klášter od předešlého úředníka pana Václava. Podle register města Tišnova k mlýnu náleží 1½ lánů rolí a 2 kopaniny, tišnovská cihelna a zahrada, ve které je stavení. Vysívá se pšenice, žito, ječmen, oves,

284 Nacházel se v místě nynější ulice Koráb a ulice Mlýnské. 285 Nacházel se v místě nynější ulice Cáhlovské, Červeného mlýna a ulice Za Mlýnem. 60 proso, pohanka a semenec. Chovají se dojné krávy, jalový dobytek, ovčí dobytek, svinský dobytek, slepice, husy, kačeny a další opeřenci. Pro dobytek se získává seno z luk, které patří k mlýnu. Strouha, kterou je vedena voda k mlýnu, je plná všelijakých ryb.

V dědině Horní Loučky se platí úrok svatojiřský a svatováclavský. O sv. Václavovi se dále platí za louky a slepice. Za louky chvalsovské o sv. Janovi a za hlásku o Vánocích. Platy běžné se odvádějí z lesa borového (nazývá se Vrbka), dubového lesa nad Chvalsovem (les Dubný, Pobočnice). Lidé také odvádí za roboty koňské i pěší vůči klášteru. Každá hospodyně přede panskou přízi. Faráři do Dolních Louček se odvádí desátek obilný. Ke zdejší rychtě náleží dědina Dolní Loučky, Střemchoví, Nová Ves Rysovská, Jilmoví a Říkonín (informaci o tom nalézáme u vesnice Říkonín). Podle urbáře vesnice odvádí na sv. Jiří i na sv. Václava z role Záskalí. Na sv. Václava pak ještě slepice a úrok z kopaniny. Z rychty a z luk Chvalsovských vychází plat jednou ročně na sv. Jana.

K dědině Dolní Loučky náleží pustý zámek Hradisko s chrastinami. Platí se úrok svatojiřský a svatováclavský. O sv. Václavovi se odvádí slepice a platy z řeky Loučky. Platy z kopanin se odvádí o sv. Jiří a o sv. Martinovi a za hlásku o Vánocích. Každá hospodyně přede panskou přízi. Collatura se platí. Také se odvádí platy běžné z chrastin a je zde povinnost vykonávat ke klášternímu dvoru roboty koňské a pěší. Podle urbáře se odvádí na sv. Jiří i na sv. Václava plat z kopaniny a ze dvora knězi do Louček. Na sv. Václava ves pak odvádí slepice a úrok z kopaniny, ze sadu a z řeky Loučky.

Ve Střemchoví se platí úrok svatojiřský a svatováclavský. Z luk a vody se platí o sv. Václavovi, o sv. Martinovi za slepice, z kopanin, o Vánocích za hlásku. Dále každá hospodyně má povinnost upříst panskou přízi. Co se týče platů běžných, tak všichni usedlý ve vesnici mají koně, a proto jsou všichni povinni vykonávat ke klášternímu dvoru roboty koňské. Faráři do Dolních Louček se odvádí obilný desátek. Podle urbáře se neodvádí na sv. Jiří. O sv. Václavovi lidé odvádí slepice a úrok z vody a luk.

61

Mlýn Chvalsov 286 je pod ochranou privilegií udělených klášterem. O sv. Václavovi platí platy z kusu pole a louky, žita a ovsa. Podle urbáře se odvádí jen na sv. Václava obilí (žito a oves).

Dědina Nová Ves Rysovská platí úrok svatojiřský a dále o sv. Václavovi z žita a ovsa a o Vánocích za hlásku. Je zde povinnost příst panskou přízi. Plat běžný se platí z chrastin, které náleží ke vsi a umožňují hon. Usedlí jsou povinni plnit úplné roboty ke dvoru klášterskému. Podle urbáře se odvádí o sv. Jiří z kopaniny a hory a os. Václavovi obilí (žito a oves), platy z kopaniny a hory.

V Jilmoví se podle 1. zápisu v sumáři platí se úrok svatojiřský a svatováclavský. O sv. Václavovi se platí z žita, ovsa, ze slepic a z řeky Loučky, a o Vánocích za hlásku. I v této dědině je povinnost příst panskou přízi. Platy běžné jsou zde z lesních porostlin, které pán využívá na hon. Usedlí plní úplné domácí roboty (stejně jako v Nové Vsi Rysovské). I podle 2. zápisu vesnice odvádí plat svatojiřský a svatováclavský, dále za desátek újezdský. Zdejší lidé nejsou povinni robotami kromě k stavení. Mají jen roboty vůči stavení, jako ti v Drahoníně, platí za ně o sv. Jiří a o sv. Václavovi. Podle urbáře lidé o sv. Jiří plní všelijaké povinnosti a na sv. Václava odvádí se slepice a obilí (žito a oves) a platy z kopanin, za roboty, z řeky Strážkovské a běžné platy za desátek újezdský.

V dědině Říkonín se podle 1. zápisu v sumáři odvádí úrok svatováclavský. Z pole s názvem Mírové jde plat o sv. Jiří a o sv. Václavovi, z žita a ovsa o sv. Václavovi. Hospodyně mají povinnost příst panskou přízi. Platy běžné se vztahují na chrastiny, které pán využívá na hon. Usedlí zde také plní úplné roboty ke klášterskému dvoru. Sumář (2. zápis): Za roboty a desátek újezdský se platí o sv. Jiří a o sv. Václavovi. Je zde 1 usedlý s koňmi, který patří k rychtě v Drahoníně. K rychtě není povinen žádnými robotami, kromě ke stavení a k honu, protože odvádí klášteru stálý plat, který představuje úrok svatojiřský a svatováclavský.

286 Mlýn Chvalsov, pravděpodobně stál v dnes již zaniklé vsi Chvalsov u H. Louček (pravděpodobně odpovídá dnešnímu území Chytálky, samota Falcovy, dnes je zde Falcův mlýn).

62

Podle urbáře zdejší lidé na sv. Jiří plní všelijaké povinnosti, také platí z role zvané Mírový. Na sv. Václava pak odvádí platy z obilí (žito, pšenice a oves), vody Mrzenu a z role Mírové. Běžné platy představuje desátek újezdský.

Ves Ochoz platí úrok svatojiřský. O sv. Jiří se platí z vajec a za roboty, o sv. Jakubovi ze sýru a slepic a o Vánocích. Je zde povinnost příst panskou přízi. Platy běžné představuje panský les s názvem Žďár, kde se nachází dřevo dubové, osikové a habrové, vhodné jako palivo. Některými poli prochází část porostlin. Zdejší jsou povinni plnit pěší roboty vůči klášteru – sečení louky a obilí, výroba šindele a další úplné roboty.

Dědina Běleč odvádí úrok svatojiřský. O sv. Václavovi za slepice, za vejce o sv. Jiří, za roboty a za sýry při sv. Jakubovi a za hlásku o Vánocích. Zdejší mají povinnost příst panskou přízi. Platy běžné představuje les při dědině zvaný Michovec, ve kterém je dříví bukové, jedlové a habrové a využívá se na řezání prken k výrobě šindele. Je zde jeden ptáčník, který odvádí na podzim pěnkavy. Pěší roboty jako v Ochozi, protože patří k této rychtě. K dědině patří i některé lesní porostliny, v jednom místě je zde s panem Pernštejnským rozepře.

V Brumově se platí platy stálé - úrok svatojiřský. Za slepice o sv. Václavovi, za roboty, za sýr a vejce při sv. Jakubovi a za hlásku o Vánocích. I zde je povinnost příst plátno z panské příze. Nejsou zde panské lesy. Povinnost pěších robot je stejná jako má Ochoz a Běleč.

Podle urbáře lidé na sv. Jiří ve vsi Ochoz, Běleč a Brumov odvádí vejce a sýr a za roboty o sv. Jakubovi. Na sv. Václava Ochoz, Běleč a Brumov odvádí pouze slepice.

Platy stálé v dědině Rohozec plynou z úroku svatováclavského. Také o sv. Václavovi se platí z luk, ze slepic a vajec, z 3 kopanin o sv. Václavovi i o sv. Martinovi a za hlásku o Vánocích. Každý je povinen příst panskou přízi. Platy běžné jdou z lesů náležejících k dědině - les Vochoz (jedlový les, dřevo se využívá na stavení ke zvláštním potřebám), Mosečný les a les Žďár (dubové dřevo). Pán využívá zdejší obecní lesy na hon. Faráři do Tišnova se odevzdává desátek v zrně, jde tedy o desátek sutý. Plní se roboty koňské a pěší, lidé jsou povinni žnout obilí, sekat trávu na louce pod rybníkem.

63

Vesnice disponuje i rybníkem, do kterého se ročně nasazuje plod. Jsou tu dva ptáčníci, kteří odvádí pěnkavy. 8 kusů hovězího dobytka se dává o letním čase na pastvu. Z urbáře se dozvídáme, že je ve vsi hospoda a že odvádí jen na sv. Václava slepice a vejce, platí z kopanin a luk.

V dědině Jamné se platí úrok svatojiřský s platem markraběcím a z každé kopaniny. Také úrok svatováclavský s platem markraběcím. Za slepice, vejce, suché žito a oves se platí o sv. Václavovi, za hlásku o Vánocích. Je zde povinnost příst panskou přízi. Platy běžné – lesy zde nejsou a porostliny, které ke vsi náleží, pán využívá na hon. Hovězí dobytek se dává na léto po 3 kusech k pasení do dědiny. Ptáčníci jsou zde tři, odvádí pěnkavy. Lidé jsou ke klášteru povinni robotami pěšími i koňskými, úplnými domácími. Podle urbáře lidé na sv. Jiří odvádí z kopaniny a markrabiný plat. Na sv. Václava pak odvádí slepice, vejce a obilí (žito a oves), opět platy z kopaniny a markrabiný plat.

Ve vsi Hájek jsou platy stálé - platí se úrok svatojiřský a svatováclavský. Také se platí z luk o sv. Václavovi, z kopanin o sv. Martinovi a za hlásku o Vánocích. Ve vsi je povinnost příst panskou přízi. Platy běžné se odvádí z kusu lesa, který patří dědině, pod poli hájeckými, je zde dříví dubové, osikové a jiné, které se užívá jako palivo. Zdejší tři ptáčníci odvádějí pěnkavy. Do dědiny se dává na léto na pastvu 7 kusů jalového dobytka. Lidé jsou povinni robotami koňskými a pěšími (jako Rohozec). Podle urbáře lidé na sv. Jiří odvádí z kopaniny nad loukami. Lidé mají na pastvě panský dobytek, přes léto mají povinnost chovat jalový dobytek a opatrovat dobytče. Poddaní jsou také povinni na klášterních loukách síct seno a otavu, účastnit se stavby a oprav kláštera, pomáhat s fůrami i pěšky, musí odbývat vše, co se jim poručí. Na sv. Václava se odvádí z kopaniny nad loukami a vosk.

Ve vsi Bukovice jsou platy stálé, platí se úrok svatováclavský. Za hlásku se odvádí plat o Vánocích. Je zde povinnost příst panskou přízi. Platy běžné plynou z lesů a porostlin patřících dědině, které pán užívá na hon. Do dědiny se dávají na léto na pastvu 3 kusy hovězího dobytka na léto na pastvu. Lidé jsou povinni robotami úplnými (jako Rohozec). Podle urbáře lidé odvádí platy jen na sv. Václava z kopaniny. Vesnice má pouze tři poddané.

64

Ve vsi Unín se platí úrok svatováclavský, o Vánocích za hlásku. Ve vsi je povinnost příst panskou přízi. Do platů běžných spadají užitky z hovězího dobytka, který se dává do dědiny na léto na pastvu po 1 kusu. Lidé jsou povinni koňskými robotami (jako Rohozečtí). Podle urbáře zdejší lidé odvádí platy jen na sv. Václava. Je zde jen jeden poddaný.

V Lomničce platy stálé zahrnují úrok svatojiřský. O sv. Václavovi se odvádí za slepice, o svatodušních svátcích za vejce a sýr, z kopanin o sv. Martinovi. Lidé mají povinnost příst panskou přízi. Platy běžné vycházejí z užitku z panských lesů a březových porostlin zvaných Rejholec. Do kláštera se odvádí desátek snopný z žita, ječmene, ovsa, prosa a hrách. Ptáčníci jsou tu dva a odevzdávají pěnkavy o sv. Václavovi. Dědinou protéká potok Besének, ve kterém jsou mřenky, střevličky a pstruzi. K dědině patří les V Lysý na Mezihoří, též nad Kroužkem, pán ho může užívat na hon. Všichni jsou povinni chodit na lovy. Lidé mají „obdarování“- jsou oproštěni od robot, přesto některé dobrovolně vykonávají a vykonávat musí. Ten kdo má koně, oře 4 dny – za to dostává chléb, pivo a seno pro koně. Dále jsou povinni vozit půl dne obilí z pole a palivové dříví po fůrách. Jsou povinni robotami k stavení pěšími i koňskými, k vápenici kdykoli vozit kámen a z vápenice vozit vápno do kláštera. Podle urbáře lidé odvádí platy na sv. Jiří i na sv. Václava. Ve vsi čtyři grunty koupené k panské ruce, jsou obráceny k nově vystavěnému dvoru a jeden pustý grunt je připojen k panskému dvoru, protože nebožtík Jíra Tertěl za života utratil a rozmrhal klášterské důchody. Vesnice odvádí slepice a platí z nivy, z luhů při Švarcavě a markrabiný plat. Jeden hospodář neplatí nic, ale je povinen konat jiné povinnosti podle sousedů. Na jednom z gruntů se platí učni. O sv. Duchu se odvádí vejce a sýr.

Z vesnice Železný vychází platy za slepice o sv. Václavovi, za sýr a vejce o sv. Duchu, z kopanin při sv. Martinovi. Za hlásku zdejší nedávají nic, ale mají povinnost příst panskou přízi. Zdejší dvořák odvádí stálý plat každoročně na dva termíny, na sv. Václava i na sv. Jiří, odvádí i slepice a vejce. Podle urbáře lidé na sv. Jiří odevzdávají pouze naturálie v podobě snopů do kláštera, o sv. Duchu odvádí vejce a sýr a na sv. Václava zdejší odvádí slepice. Hospodář Havel je jinými povinnostmi podle sousedů zavázán.

65

Z Šerkovic vycházejí platy o sv. Jiří, sv. Václavovi a o Hromnicích. Také se odvádí vejce na sv. Jiří a slepice o sv. Václavovi. Je zde povinnost napříst předivo. Podle urbáře se také odvádí vejce na sv. Jiří a slepice na sv. Václava. Na Hromnice se odvádí z rolí dvorských.

V Drahoníně se úrok platí o sv. Jiří a o sv. Václavovi. Platy za všelijaké roboty se odvádí o sv. Jiří, z řeky Strážkovské 287(jde o dnešní řeku Bobrůvku, která v jednom místě protéká vesnicí Strážek) o sv. Václavovi., z kopanin při sv. Martinovi. Lidé nejsou povinni robotami, ale odvádí za ně stálé platy, kromě stavení. Podle urbáře mají lidé na sv. Jiří všelijaké povinnosti. Jakub Mlynář ze mlýna a dvorské role, odvádí plat za výpravu koně k vozu do polního tažení. O sv. Václavovi se dále odvádí platy za slepice a vejce, za roboty a z řeky Strážkovské. Jakub Mlynář odvádí plat ze mlýna a dvorské role a také za koně, kterého by musel dát svému pánu k vozu v případě výpravy do polního tažení. Všichni ze vsi jsou povinni 4 povozy o 4 mílích vykonati. Je zde připsána poznámka, že v roce 1678 lidé z Drahonína a z Olší obdělávají panské pole od Jarošovýho dvora a jsou povinni konat jiné roboty dle starého urbáře, proto se jim ten plat za roboty z nich sňal.

Ve vsi Lubné poddaný kláštera není povinen žádnými robotami (kromě k stavení a k honu), protože odvádí stálý plat a to úrok svatojiřský a svatováclavský, platí i za roboty. Podle urbáře na sv. Jiří poddaný odvádí platy z luk a za všelijaké povinnosti a na sv. Václava odvádí platy jen za roboty.

Lidé v dědině Skryje nejsou povinni žádnými robotami (kromě k stavení a k honu), protože odvádí stálý plat a to úrok svatojiřský a svatováclavský, platí i za roboty, za slepice a vejce, z řeky Strážkovské, za desátek Újezdský o sv. Václavovi a z kopanin při sv. Martinovi. Podle urbáře na sv. Jiří poddaní odvádí platy z kopaniny, za výpravu koní k polnímu tažení, z řeky Strážkovské, co vede na mlýn, také plní i všelijaké povinnosti. Na sv. Václava platí ze slepic, vajec, z kopaniny, z lesů, z řeky Strážkovské a za roboty. Společně všichni vykonávají 1 povoz o 4 mílích.

287 Oharek, V.: Vlastivěda moravská, s. 32. 66

Ve vsi Hvížďov zdejší nově usedlí chalupníci mají roboty vykoupené, kromě stavení a honu. Z vesnice vychází plat stálý, který představuje úrok svatojiřský a úrok svatováclavský, za roboty se platí o sv. Jiří i o sv. Václavovi.

Poddaní v Olší mají také vykoupené roboty. Platí se úrok svatojiřský a úrok svatováclavský, za roboty se odvádí o sv. Jiří i o sv. Václavovi, za slepice a vejce. Collatura se platí (pro pořádek země) – pokud by v dědině nebyl farář, tak by se desátek (co odvádí klášterští poddaní) odvedl do kláštera. Podle urbáře se platí na sv. Jiří z kopaniny a lidé plní všelijaké povinnosti. Je zde panský šenk/hospoda. O sv. Václavovi se platí ze slepic, vajec, z kopaniny a za roboty. Všichni ze vsi jsou povinni vykonat 1 povoz o 4 mílích. Při vsi je kostelní podací.

Lidé ve vsi Újezd mají taktéž roboty vykoupené, kromě stavení a honu. Platí úrok svatojiřský i za roboty, úrok svatováclavský i za roboty, slepice a vejce. Za desátek újezdský, z řeky Strážkovské o sv. Václavovi, z luk o sv. Janovi. Podle urbáře se platí na sv. Jiří z kopaniny, dvorské role a za všelijaké povinnosti a na sv Václava ze slepic, vajec a z kopaniny v Hrádku. Také se platí z řeky Strážkovské, z dvorské role, za roboty a za výpravu koní k polnímu tažení. Je zde kostelní podací. Ve žních se k faře v Újezdu odvádí plat z obilí.

V Borači mají poddaní roboty vykoupené, kromě stavení a honu. Je zde úrok svatojiřský i za roboty, úrok svatováclavský i za roboty, plat za slepice a vejce, z řeky Švarcavy o sv. Václavovi, a z kopanin při sv. Martinovi. Podle urbáře se platí na sv. Jiří z kopaniny a za všelijaké povinnosti. Daniel Mlynář dává za výpravu koně do vozu do polního tažení. O sv. Václavovi poddaní odvádí platy ze slepic, vajec, z kopaniny, z řeky Švarcavy a za roboty pěší i koňský. Daniel Mlynář dává za výpravu koně do vozu do polního tažení. Všichni ze vsi jsou povinni vykonat 1 povoz o 4 mílích.

I ve Štěpánovicích mají lidé roboty vykoupené, kromě stavení a honu. Odvádí plat stálý - úrok svatojiřský i za roboty, úrok svatováclavský i za roboty, slepice, vejce a sýry, z řeky Švarcavy o sv. Václavovi, z kopanin při sv. Martinovi.

67

Podle urbáře se na sv. Jiří odvádí plat z kopaniny a za všelijaké povinnosti. Řehoř Mlynář dává za výpravu koně do vozu do polního tažení. Na sv. Václava lidé odvádí platy ze slepic, vajec, sýru, z kopaniny, z řeky Švarcavy a za roboty. Řehoř Mlynář dává za výpravu koně do vozu do polního tažení.

V dědině Zahrada se odvádí úrok svatojiřský i za roboty, úrok svatováclavský i za roboty a slepice. Také se platí za povozy z rychty štěpánské a za koně. Podle urbáře se na sv. Jiří odvádí platy z kopaniny a za všelijaké povinnosti a na sv. Václava i ze slepic, z kopaniny a roboty. Za povozy z rychty ve Štěpánovicích jsou rolníci povinni vykonat 3 povozy o 4 mílích.

V Drásově se odvádí úrok svatojiřský a úrok svatováclavský jako plat stálý, dále platy z pšenice, ovsa a slepic o sv. Václavovi a za hlásku o Vánocích. Úrok při Hromnicích. V dědině je Collatura. Na faru odevzdávají poddaní desátek obilný. Podle urbáře se ve vesnici nachází pustý mlýn zvaný Mazlikovský, který dříve odváděl platy do kláštera a ke kostelu drásovskému. Jakub Mlynář odvádí plat z mlýna, kusu pole a přikoupeného lesa jménem Suchá hora. Na sv. Václava se odvádí slepice a obilí (pšenice a oves) a obec platí ročně z pastoušek.

Z vesnice Hradčany tyto platy stálé vycházejí – úrok svatojiřský, úrok svatováclavský. Také se odvádí z pšenice suté, ovsa a slepic o sv. Václavovi a za hlásku o Vánocích. Je zde povinnost příst panskou přízi. Podle urbáře se na sv. Jiří knězi do Čebína odvádí obilí (pšenice, žito a oves). Pokud kněz ve vesnici není, odvádí se obilí panně do kláštera. Do kláštera odvádí obilí i Mach Mouka, který drží kus role (odvádí však jen v případě, že má zaseto). Na sv. Václava se odvádí obilí (pšenici a oves) a slepice za odúmrť, také se odvádí obilí knězi do Čebína.

V Březině plat stálý představuje úrok svatojiřský. Platí se i za vejce a sýry o sv. Jiří, z jedné kopaniny a ze slepic o sv. Václavovi, za hlásku o Vánocích. Poddaní musí příst panskou přízi. Podle urbáře se na sv. Jiří odvádí vejce, o sv. Duchu sýr. Knězi do Tišnova se odvádí obilí. Zdejší rychtář vybírá z Pejškova plat, který odvádí pannám do konventu. O Vánocích se vozí dřevo do kláštera. Na sv. Václava lidé odvádí slepice. Zdejší rychtář

68 vybírá z Pejškova288 plat, který odvádí pannám do konventu. Mlýnisko od Jana Korába z Tišnova koupil Jan Machalek nyní Marikita Machalka.

Svatoslav odvádí úrok svatojiřský a úrok svatováclavský. Platí se ze slepic o sv. Václavovi, za vejce o svatodušních svátcích, za sýr – místo platu sečou poddaní seno a otavu na panské louce pod rybníkem. Platí se za hlásku za přízi, je zde Collatura. Jindra Mlynář platí ke kostelu při sv. Jiří. Podle urbáře na sv. Jiří fara podací odevzdává faráři obilí. Pokud kněz ve vesnici není, odvádí se obilí panně do kláštera. Vejce a sýr odvádí o sv. Duchu. Na sv. Václava ves odvádí slepice.

Ve Všechovicích je úrok svatojiřský a úrok svatováclavský. Z luk, z kopanin, z pšenice a ovsa se odvádí plat o sv. Václavovi, za hlásku o Vánocích. Poddaným je uložena povinnost příst panskou přízi a také jsou povinni robotami pěšími i koňskými jako lidé v Drásově, kromě vezení hnoje.

Platy v Komíně vycházejí tyto - úrok svatojiřský a svatováclavský, plat markraběcí při sv. Jiří i o sv. Václavovi, za odúmrť, za slepice o sv. Václavovi, z řeky na sv. Jiří, ze sýru o sv. Duchu a z vinohradu při sv. Martinovi. Podle urbáře na sv. Jiří Komín odvádí plat z řeky Svratky a markrabiný plat. Hospodáři jsou povinni vykonávat ke klášternímu dvoru roboty koňské a pěší. Sýr a posyrný plat se odvádí o sv. Duchu. Na sv. Václava se odvádí slepice i slepičný plat, za odúmrť a markrabiný plat. Jan Slavíček platí ze stodoly Ručkovy.

Ves Všechovice odvádí jen o sv. Václavovi slepice, vejce, obilí (pšenice a oves) a platy z kopaniny a z luk.

Bosonohy o sv. Václavovi odvádí slepice a obilí (pšenice a oves) a poddaní jsou povinni vykonávat roboty koňské a pěší ke klášternímu dvoru. Jediné Bosonohy vybírají i v termínu na Tři krále (pšenici).

288 Pejškov, nachází se 4 km z od Březiny a 5 km jz od Tišnova. Leží v katastrálním území Pejškov u Tišnova, v dnešní době je součástí města Tišnova. Viz Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, II. díl. Praha, 1980, s. 231.

69

V Německých Knínicích má Jan Jurkú panský dvůr. K panskému dvoru je vzato pole z gruntu Matouše Juřici. O sv. Václavovi vesnice odvádí slepice, vejce a obilí (pšenice, oves, žito) a platy z kopaniny. Grunt Matouše Juřici je obrácen k ruce panně do kláštera a pole je vzato k panskému dvoru. Vejce a sýr odvádí o sv. Duchu.

Vémyslice odvádí o sv. Jiří platy z obecního domu, panské ovčárny, z louky Libické a role Ledvické. Albrecht Doktor platí z domu, panského domu a z mlýna. Z dalších budov je zde zmíněna Dolní hospoda, která je však pustá. Primátorem je Pavel Riepl. Vavra Viktorín neplatí panně abatyši do kláštera ale obci do rathausu. Na sv. Václava ves odvádí slepice a plat kněžský.

70

6. Závěr

Poddaní tvořili základ každého panství, zajišťovali jeho chod, byli hybnou silou jeho rozvoje. Nejen, že odváděli vrchnosti pravidelné dávky a robotní činnosti, ale také zajišťovali odbyt výrobků z režijních podniků. Vrchnost si tuto nepostradatelnost poddaných uvědomovala, proto se snažila si je na panství rozličnými způsoby udržet - ať už to bylo různými omezujícími nařízeními (která měla zabránit útěkům osedlých do jiných panství), anebo naopak nařízeními vstřícnými (při znovuosazování pustých gruntů poskytovaly nově osedlým poustky za výhodných podmínek). Tam, kde docházelo k přetěžování obyvatelstva (po finanční nebo robotní stránce) nebo k přílišnému zasahování do osobních práv poddaných, docházelo k odporu vůči vrchnosti. Na základě poznatků získaných z pramenů a z jejich následného porovnání práce poskytuje nahlédnutí do hospodářské a sociální situace obyvatel tišnovského panství během třicetileté války a po ní. Přestože pro objasnění některých otázek nemáme dostatek informací (z důvodu neexistence či ztráty zásadních pramenů), na základě zpracovaného materiálu si lze lépe představit podobu panství z pohledu velikosti vsí a městeček, jejich vybavenosti, složení poddanského obyvatelstva a jejich povinností, kterými byli vázáni k vrchnosti. Panství se rozkládá v úrodném kraji Tišnovské kotliny, některé oblasti mají charakter podhorské krajiny (především Brumov, Olší a Drahonín). Z pramenů nijak nevyplývá, že by obyvatelé výše položených vesnic měli horší životní podmínky než obyvatelé žijící v nížinách. Z pohledu hustoty zalidnění u těchto vsí nepozorujeme žádné zvláštnosti. Jedna z nejvýše položených vsí, ves Drahonín, má podobný počet osedlých jako vsi v nížinných oblastech (kolem 21). A naopak i u níže položených vsí se objevuje stejně malé množství osedlých, jako ve vsích podhorských (3 osedlí). V 50. letech se v Drahoníně dokonce vyskytuje jeden z nejvyšších počtů osedlých držitelů pozemků s výměrou jednoho lánu (19). Více jich je evidováno jen ve Svatoslavi (21). Výše odváděných platů v Drahoníně řadí tuto vesnici mezi ty výnosnější. Z pohledu rozlohy panství, můžeme v 50. letech pozorovat jeho nárůst. Je to dáno tím, že k panství byly přiřazeny některé staronové vesnice (Bosonohy, Německé Knínice a městečko Vémyslice). V 70. letech pak dochází k připojení další vesnice (Boudy), naopak dvě vesnice mizí (Zahrádka a Hvížďov).

71

Poustky v 50. letech zabíraly zhruba 20 % z celkového množství usedlostí na panství (z 807 usedlostí bylo 143 pustých). Po dvaceti letech se situace zlepšuje, pravděpodobně díky nařízení tišnovské abatyše, kterým se snažila tuto situaci řešit, poustky se vyskytují jen u zhruba 10 % usedlostí (ze 708 usedlostí je jich 80 zpustlých). Je zajímavé, že tento způsob řešení zpustlého panství se v tišnovském panství objevuje už i koncem 30. let 17. století.289 Pokud tak postupovala i vrchnost na ostatních panstvích, dá se předpokládat, že zpustlý stav na jednotlivých panstvích způsobený třicetiletou válkou se dařilo tímto vcelku dobře napravovat (jistě někde rychleji, jinde pomaleji). Během třicetileté války docházelo k hromadnému pohybu obyvatelstva vesnic. Po Bílé hoře poddaní panství opouštěli ve velkém (čeleď i sedláci), což vedlo k zostření předpisů proti volnému stěhování poddaných. Zřízení zemské v roce 1564 stanovilo pokutu pro toho, kdo přijal do služby cizího poddaného bez svolení jeho vrchnosti (za selskou osobu byla pokuta vyšší, za poddanou nižší). V dalších letech se pokuty zvyšovaly, v roce 1650 je dokonce vydán zvláštní císařský patent proti přechovávání a přijímání cizích poddaných bez výhostného listu. Patent nařizuje, aby zběhlí poddaní nebyli nikde trpěni, aby byli vráceni do rukou pravé vrchnosti. Tomu, kdo by neuposlechl, hrozila za jeho chování dvojnásobná pokuta vyměřená Obnoveným zřízením zemským. Poddaný měl možnost vystěhovat se z panství i legálně, ale potřeboval k tomu svolení vrchnosti, která mu za poplatek vystavila výhostní či fedrovní list. Dále musel zaplatit vrchnosti i zvláštní poplatek, tzv. odchodné nebo výkupné (částka se odvíjela od velikosti majetku poddaného).290 K přesunům lidí docházelo legálně i nelegálně. Ztráty způsobené v jedné lokalitě byly vyváženy přesunem do lokality jiné. Poddaní přebíhali z panství, kde se jim vedlo špatně, do panství, kde čekali, že se jim povede lépe, utíkali ale i z Čech na Moravu a z Moravy do Čech, nebo do Slezska. Následky války se v zemi projevovaly nerovnoměrně. Některá panství byla ochromena více, jiná méně. V jednom kraji najdeme vedle sebe panství zcela osazená, bez poustek a panství z poloviny pustá. Hromadné přesuny obyvatelstva vesnic zapříčinily promísení obyvatelstva různých krajů, což přispělo k vytvoření jednotnějšího rázu a povahy lidu, než jak tomu bylo před válkou.291

289 Cibulka, P.: Tišnov, s. 296. 290 Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 196-197. 291 Placht, O.: Lidnatost, s. 99. 72

V mírném rozporu s tím, co bylo uvedeno výše, stojí skutečnost, že v 50. letech 17. století při snaze o znovuobnovení tišnovského panství, abatyše Barbara Skřimská z Pilsenburka vydává nařízení, kterým se snaží přilákat na pusté grunty nové osedlé. Zájemcům o zpustlé usedlosti na panství byla poskytnuta výhodná finanční nabídka, jedinou podmínkou bylo, že poustka musí být obnovena.292 Tišnovská abatyše jednala po vzoru ostatních panství. Záznamy z pramenů dokládají, že její počínání bylo úspěšné. Z celkového počtu zpustlých gruntů v 50. letech (143 pustých), je jich téměř polovina opět obsazená (80 pustých). Celkový počet poddaných ve 30. letech je 634. Skladba obyvatel na panství je tvořena z 50 % osedlými, osedlí s koňmi zaujímali zhruba 25 %. Chalupníci v této době představují asi 15 % obyvatel. Podsedci jsou zastoupeni asi 5 %. V 50. letech pozorujeme velký nárůst osedlých – celkový počet je 807. Hlavním důvodem tohoto nárůstu, je opětovné přiřazení některých vesnic k panství. Složení obyvatel venkova se značně proměnilo - více jak 50 % obyvatel tvoří láníci, 40 % obyvatel představují podsedci (tato vrstva obyvatel v tomto období velmi zesílila), chalupníci přes 5 %. Za dalších 20 let dochází k poklesu osedlých na panství – evidováno je jich pouze 708. Lánové obyvatelstvo se v 70. letech rozrostlo až na téměř 60 %. Naopak podsedek poklesl na necelá 2 % a chalupník až na 1 %. Nový typ osedlého – domkář – představuje skupinu necelých 20 % poddaných.

292 Cibulka, P.: Tišnov, s. 325. 73

7. Konkordance místních názvů

Staré názvy vesnic a řek a jejich dnešní podoba: Hvížďov, ves – nepodařilo se dohledat, pravděpodobně dnes zaniklá. Kokyrně, ulice – dnes Kukýrna. Německé Knínice, ves – dnes Veverské Knínice. Nová Ves Rysovská, ves – dnes Tišnovská Nová Ves. Strážkovská řeka – dnes říčka Bobrůvka, název získala pravděpodobně podle vsi Strážek, kterou protéká. Švarcava, řeka – dnešní Svratka. Újezd, ves – dnes Újezd u Tišnova. Zahrádka, ves – dnes Zahrada, součást obce Kaly.

8. Použité zkratky

AMM – Acta Musei Moraviae (Časopis Moravského muzea) CDB – Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae CDM – Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae ČSPS – Časopis společnosti přátel starožitností den. – denár fol. – folio gr. – groš SAP – Sborník archivních prací SFF – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity SS – Slezský sborník ČMM – Časopis Matice moravské inv. č. – inventární číslo MZA – Moravský zemský archiv r – recto s. – strana sign. – signatura

74 v – verso VVM – Vlastivědný věstník moravský zl. – zlatý

9. Seznam použitých pramenů a literatury 9.1. Archivní prameny

Moravský zemský archiv v Brně, Fond D 1: Lánové rejstříky.

Moravský zemský archiv v Brně, Fond D 6: Josefínský katastr.

Moravský zemský archiv v Brně, Fond D 8: Stabilní katastr – vceňovací operáty.

Moravský zemský archiv v Brně, Fond E 10: Cisterciačky, Tišnov.

Moravský zemský archiv v Brně, Fond G 371: Novotný, Jaroslav, PhDr.: Opisy moravských urbářů.

9.2. Edice pramenů

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI, XI, XII, XV: Edd. Boček, Antonín - Chytil, Josef - Brandl, Vincenc - Bretholz, Bertold. Olomucii, Brunae, 1841 – 1903.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III – VI: Edd. Friedrich, Gustav - Kristen, Zdeněk - Bistřický, Jan - Šebánek, Jindřich - Dušková, Sáša - Sviták, Zbyněk - Krmíčková, Helena - Krejčíková, Jarmila - Nechutová, Jana - Vašků, Vladimír. Pragae, 1942 – 2006.

75

9.3. Literatura

Bělohlávek, Miroslav: Staré míry, váhy a peníze. Plzeň, 1985.

Brandl, Vincenc: Glossarium illustrans bohemico-moraviae historie fontes. Brno, 1876.

Cibulka, Pavel: Tišnov: příroda, dějiny, památky, lidé. Tišnov, 2003.

Du Cagne, Charles Du Fresne: Glossarium mediae et et infimae latinitatis. VI. Graz, 1958.

Fišer, Josef: Lánové vizitace na Moravě v XVII. století. ČMM 57. brno, 1933, s. 158-179.

Graus, František: Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské. Sv. 2. Praha, 1957.

Hanus, Vojtěch: Muzeum Brněnska. In Sborník. Předklášteří, 2008, s. 9-16.

Háza, Zdeněk: Statistika osedlých a obyvatel panství Sovinec v letech 1516 až 1681. In SFF 40. Brno, 1993, s. 23-49.

Heidler, Jan: „Lánské rejstříky“ v zemském archivě moravském. ČMM 40, Brno, 1916, s. 130-135.

Hladíková, Zdeňka – Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha, 2005.

Hlaváček, Ivan – Kašpar, Jaroslav – Nový, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany, 1997.

Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské, II. Praha, 1934.

76

Hosák, Ladislav: Datování vzniku urbáře kláštera tišnovského. ČSPS 67, 1959, s. 146- 147.

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. díl. Praha, 1970.

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, II. díl. Praha, 1980.

Chvojka, Miloš – Skála, Jiří: Malý slovník jednotek měření. Praha, 1982.

Jirásek, Jiří: Urbáře jako pramen pro poznání předbělohorské vesnice. ČMM 79, Brno, 1960, s. 112-128.

Jungmann, Josef: Slovník česko-německý, III. díl. Praha, 1990.

Krofta, Kamil: Dějiny selského stavu. Praha, 1949.

Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl. Praha, 2011.

Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VIII. díl. Praha, 2011.

Matějek, František: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha, 1959.

Matějek, František: Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1673 – 1675. Praha, 1981.

Matějek, František: Moravské lánové rejstříky. In SAP 29. Praha, 1979.

Matějek, František: Podsedek na Moravě. VVM 22, Brno, 1970.

Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války I. AMM 73, 1988, s. 127-161.

77

Matějek, František: Morava za třicetileté války. Praha, 1992.

Nekuda, Vladimír: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, 1961.

Novotný, Jaroslav: Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století. In SAP 9. Praha, 1959, s. 162-235.

Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v století XVII. ČMM 79, Brno, 1960, s. 145- 286.

Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In SS 58. Opava, 1960, s. 89-111, s. 236-256.

Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. díl. Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923.

Pekař, Josef: Kniha o Kosti. Praha, 1911.

Pešina z Čechorodu, Tomáš Jan: Mars Moravicus. Praha, 1677, s. 532.

Placht, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. - 18. století. Praha, 1957.

Procházka, Vladimír: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha, 1963.

Příruční slovník jazyka českého. Díl IV/1. Praha, 1941-1943.

Radimský, Jiří: Vývoj pozemkové držby na Moravě v 17. – 19. století. In SS 55. 1957, s. 481-496.

Radimský, Jiří – Trantírek, Miroslav: Tereziánský katastr moravský. Praha, 1962.

78

Řezníček, Jan: Moravské a slezské urbáře po 1372 / před 1407 - 1771 (1849). Katalog. Praha, 2002, s. 295-297.

Sejbal, Jiří: Základy peněžního vývoje. Brno, 1997.

Sejbal, Jiří: Dějiny peněz na Moravě. Brno, 1979.

Šilhan, Jindřich: Subses – podsedek. VVM 19, Brno, 1967, s. 13-20.

Vařeka, Marek: Jan z Pernštejna 1561-1597: Hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice, 2008.

9.4. Internetové zdroje

CDM, CDB (svazky I, II, III/1 a III/2) http://147.231.53.91/src/index.php

Lánové rejstříky – Tišnov http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-313.htm

Moravské urbáře (opisy) – Tišnov http://www.mza.cz/a8web/A8Apps1/ARCViewer/ARCViewer.htm?fkod=G371

Slovník staré češtiny http://vokabular.ujc.cas.cz/

Slovník – Du Cagne, Charles Du Fresne: Glossarium mediae et et infimae latinitatis http://ducange.enc.sorbonne.fr/

Slovník – Příruční slovník jazyka českého http://bara.ujc.cas.cz/psjc/

79

10. Příloha

Následující přílohy jsou tvořeny tabulkami, které se vztahují vždy k jednomu z pramenů (sumář, urbář, lánový rejstřík). Smyslem tabulek je podat ucelené přehledy o počtech a typech osedlých, výměrách pozemků, pustých usedlostí a odváděných platech poddaných pro každou vesnici zvlášť. V tabulkách sestavených z urbáře jsou rozlišovány zápisy vztahující se k úrokům svatojiřským a k úrokům svatováclavským. Je to z toho důvodu, aby bylo patrné, že někteří obyvatelé odváděli platy ve všech stanovených termínech, jiní naopak jen při některých. U několika málo vesnic se vyskytuje i úrok odváděný při Hromnicích, i ten je v tabulkách uveden na zvláštním řádku. Ostatní termíny již z důvodu přílišné rozsáhlosti přílohy do přehledu zahrnuty nejsou. Tabulky uvádí i celkové součty údajů pro jednotlivé položky i počty vesnic, ve kterých Vzhledem k velkému objemu dat, jsou tabulky rozděleny do více částí. Řazení vesnic v tabulkách neodpovídá uspořádání v samotných pramenech, vesnice jsou seřazeny podle toho, v jaké nadmořské výšce se nacházejí. Pro lepší přehlednost je použito barevné rozlišení jak pro nadmořskou výšku a označení úrokových termínů, tak pro některé rubriky.

80

SUMÁŘ (1539) 1632

celkem osedlí ves/městečko rychty mlynáři dvořáci podsedci chalupníci ostatní osedlí s koňmi

1 městečko Tišnov 192 1 1 cihelna 2 Drásov 52 25 2 25 3 Předklášteří 35 1 1 pivovar 4 Lomnička 25 15 10 vápenice 5 Štěpánovice 24 10 1 1 13 6 Borač 20 18 2 pila 7 Březina 14 12 2 8 Hradčany 12 11 1 9 Šerkovice 11 10 1 10 Dolní Loučky 3 1 2 11 Komín 51 11 10 vinohrad 12 Horní Loučky 17 14 1 3 13 Všechovice 16 11 1 14 14 Újezd 10 7 1 2 15 Skryje 8 6 2 16 Jamné 8 6 2 17 Hájek 6 2 8 18 Železné 5 2 1 2 19 Říkonín 4 4 20 Střemchoví 3 3 1 21 Svatoslav 32 21 1 10 22 Rohozec 17 11 6 23 Běleč 10 24 Ochoz 8 8 1 25 Jilmoví 7 7 26 Zahrada 4 3 1 27 Nová Ves Rysovská 3 3 28 Bukovice 3 3 29 Lubné 1 1 30 Unín 1 1 31 Brumov 5 32 Drahonín 20 14 1 1 5 33 Olší 4 4 34 Hvížďov 3 3 CELKEM 634 165 4 14 4 33 86 Počet vesnic 34 29 4 11 4 3 15

81

SUMÁŘ (1539) 1632

celkem Summa platu Summa summarum ves/městečko Summa platu stálého osedlí běžného (plat st.+běž.)

Zl. Gr. Den. Zl. Gr. Zl. Gr. Den. 1 městečko Tišnov 192 7324 5384 12708 3 3 2 Drásov 52 685 685 3 Předklášteří 35 37185 6 4 Lomnička 25 722 6 6 1 481 18 2203 24 6 5 Štěpánovice 24 2129 2 4 2129 2 4 6 Borač 20 1642 13 5 1642 13 5 7 Březina 14 526 20 4 526 20 4 8 Hradčany 12 3814 22 2 3814 22 2 9 Šerkovice 11 265 265 10 Dolní Loučky 3 176 22 2 180 358 22 2 11 Komín 51 1469 4 2 1469 4 2 12 Horní Loučky 17 1405 18 1 620 3025 18 13 Všechovice 16 1426 29 1 1426 29 1 14 Újezd 10 1569 24 6 1569 24 6 15 Skryje 8 595 21 3 595 21 3 16 Jamné 8 210 13 5 520 731 7 5 17 Hájek 6 234 27 3 364 24 599 21 3 18 Železné 5 76 8 4 76 8 4 19 Říkonín 4 403 24 144 548 17 1 20 Střemchoví 3 295 19 5 216 511 19 5 21 Svatoslav 32 471 14 4 471 14 4 22 Rohozec 17 388 1 675 6 2663 6 23 Běleč 10 145 6 963 6 1108 12 24 Ochoz 8 168 29 1 372 540 29 1 25 Jilmoví 7 686 18 6 360 1046 13 2 26 Zahrada 4 499 6 499 6 27 Nová Ves Rysovská 3 318 13 5 216 534 13 9 28 Bukovice 3 32 17 1 252 284 17 1 29 Lubné 1 130 24 130 24 30 Unín 1 12 20 4 84 96 20 4 31 Brumov 5 99 4 2 120 219 4 2 32 Drahonín 20 2733 14 4 2733 14 4 33 Olší 4 604 27 3 604 27 3 34 Hvížďov 3 57 18 57 18 CELKEM 634 31327 11 82 13951 54 75839 11 92 Počet vesnic 34

82

URBÁŘ 1653

celkem rychta/ mlýn/ dvůr/ chalupa/ ves/městečko 1½podsedek podsedek ½podsedek osedlí rychtář mlynář dvořáci chalupníci 1 městečko Tišnov 1 195 2 124 195 1 1 120 ulice Kokyrně 13 ulice Cáhlovská 7 1 ulice Cáhlovská 16 2 městečko Vémyslice 74 2 19 7 13 19 6 15 3 Drásov 51 3 2 51 3 5 44 1 2 4 Předklášteří 36 1 25 14 36 1 25 14 5 Lomnička 25 1 1 6 1 1 25 1 1 5 3 1 6 Štěpánovice 21 2 1 20 22 2 1 19 7 Borač 20 1 6 20 1 5 8 Březina 14 1 1 9 Hradčany 12 12 10 Šerkovice 11 1 3 11 2 11 Dolní Loučky 3 1 2 3 1 2 Chvalsov mlýn 1 12 Komín 51 1 1 8 1 2 51 1 1 11 1 8 13 Bosonohy 42 12 5 42 10 5 14 Německé Knínice 39 1 17 3 2 40 1 18 3 3 23 15 Horní Loučky 17 1 3 17 3 16 Všechovice 15 7 1 15 1 8 17 Újezd 10 1 2 10 1 2 18 Skryje 8 2 1 3 8 2 1 3 3 19 Jamné 8 1 8 1 20 Hájek 6 2 6 2 21 Železné 4 5 1 2 1 11 22 Říkonín 4 1 1 4 1 1 23 Střemchoví 3 1 2 3 1 1 24 Svatoslav 31 5 30 5 25 Rohozec 17 4 2

83

26 Běleč 10 5 10 5 27 Ochoz 8 8 28 Jilmoví 7 2 1 7 2 1 29 Zahrádka 4 4 30 Nová Ves Rysovská 3 ¼ 3 ¼ 31 Bukovice 3 32 Lubné 1 1 1 1 33 Unín 1 34 Drahonín 21 3 21 1 3 35 Brumov 5 1 5 1 36 Olší 4 1 4 1 37 Hvížďov 3 3 3 CELKEM 807 4 19 14 2 290 28 44 Počet vesnic 37 4 12 13 2 25 5 12

84

URBÁŘ 1653

celkem ves/městečko 2 lány 1½ 1¼ 1 lán ¾ ½ ¼ louka zahrada nivy kopaniny osedlí

1 městečko Tišnov 195 1 9 19 26 12 195 1 1 6 21 22 12 ulice Kokyrně 13 ulice Cáhlovská 7 1 ulice Cáhlovská 16 2 městečko Vémyslice 74 5 27 1 5 29 14 3 Drásov 51 1 11 8 10 14 51 2 7 7 10 15 44 2 7 8 12 15 3 4 Předklášteří 36 6 1 36 7 5 Lomnička 25 5 6 2 5 25 6 7 4 2 1 6 Štěpánovice 21 1 3 4 2 1 22 1 3 4 4 7 Borač 20 9 2 2 20 9 2 2 7 1 8 Březina 14 1 4 2 6 1 1 1 4 2 6 1 1 9 Hradčany 12 1 8 1 2 2 1 8 1 2 10 Šerkovice 11 2 5 3 1 11 3 5 1 1 1 11 11 Dolní Loučky 3 2 3 1 3

Chvalsov mlýn 1 1 12 Komín 51 2 1 8 2 22 51 2 1 8 2 23 13 Bosonohy 42 4 4 8 6 9 42 4 4 8 6 9 14 Německé Knínice 39 1 11 3 7 40 1 12 4 7 23 1 12 3 7 15 Horní Loučky 17 10 2 4 10 17 10 2 4 17 10 16 Všechovice 15 1 2 5 15 1 1 3 5 10 17 Újezd 10 4 3 2 10 3 3 18 Skryje 8 1 1 8 1 1 19 Jamné 8 5 2 1 8 5 2 1 20 Hájek 6 1 6 5 21 Železné 4 5 1 22 Říkonín 4 1 4 1 23 Střemchoví 3 3 3 24 Svatoslav 31 1 1 21 3 30 1 1 20 3

85

25 Rohozec 17 11 10 14 26 Běleč 10 2 2 10 2 1 2 27 Ochoz 8 8 28 Jilmoví 7 1 1 7 1 1 29 Zahrádka 4 7 1 4 7 1 30 Nová Ves Rysovská 3 1 1 3 1 1 1 31 Bukovice 3 6 32 Lubné 1 1 1 33 Unín 1 1 34 Drahonín 21 2 1 19 4 21 1 2 11 3 13 35 Brumov 5 6 2 5 6 2 36 Olší 4 2 4 2 37 Hvížďov 3 3 CELKEM 807 5 14 10 176 43 121 92 84 16 5 43 Počet vesnic 37 3 7 6 28 14 21 11 11 5 2 7

86

URBÁŘ 1653

celkem plat ves/městečko osedlí zl. mor. gr. den. 1 městečko Tišnov 3 195 45 17 1½ 195 45 17 1½ ulice Kokyrně 13 0 0 ulice Cáhlovská 7 1 17 ulice Cáhlovská 16 0 0 2 městečko Vémyslice 74 40 29 3½ 47 10 3 3 Drásov 51 12 29 3½ 51 18 6 4 44 4 Předklášteří 36 3 4 2 36 3 5 5½ 5 Lomnička 25 10 15 5½ 25 12 9 1½ 6 Štěpánovice 21 24 18 22 22 64 14 5 7 Borač 20 14 26 3½ 20 48 7 4½ 8 Březina 14 3 25 11 4 1½ 9 Hradčany 12 2 24 2 2 24 2 10 Šerkovice 11 1 23 3½ 11 11 3 22 5½ 11 Dolní Loučky 3 12 16 3 1 21

Chvalsov mlýn 1 2 4 12 Komín 51 10 18 5 51 10 18 5 13 Bosonohy 42 5 21½ 42 5 4 1 14 Německé Knínice 39 7 18 3½ 40 11 6 2 23 2 25 ½ 15 Horní Loučky 17 10 9 1½ 17 10 9 1½ 16 Všechovice 15 3 8 15 3 20 17 Újezd 10 11 11 3½ 10 13 14 6 18 Skryje 8 7 5 8 11 14 19 Jamné 8 1 13 8 1 18 4½ 20 Hájek 6 1 12 2 6 2 21½ 2½ 21 Železné 4 0 0 0 5 1 9 5½ 22 Říkonín 4 3 1 4 3 3 23 Střemchoví 3 4 10 3 5 12 24 Svatoslav 31 4 28 3½

87

30 5 25 Rohozec 17 26 Běleč 10 11 3½ 10 25½ 27 Ochoz 8 13 1½ 8 27 28 Jilmoví 7 5 4 7 7 22½ 29 Zahrádka 4 4 0 3½ 4 16 23½ 30 Nová Ves Rysovská 3 1 6 3 1 8 31 Bukovice 3 29 1 32 Lubné 1 1 33 Unín 1 12 34 Drahonín 21 31 11 21 16 18 3½ 35 Brumov 5 8 3½ 5 20½ 36 Olší 4 7 19 4 16 17 37 Hvížďov 3 1 6 3 1 6 CELKEM 807 Počet vesnic 37

88

URBÁŘ 1653

Zpustlé usedlosti

podsedek a celkem ves/městečko dům a louka/ 2½podsedek/ ½lán/ ¼role/ osedlí pustá dům lán/ ¾lán/ ½lán/ mlýn podsedek/ zahrada/ ¼role ½podsedek záhumení/ hospoda

městečko Tišnov 195 79 16 3 48 9 195 74 11 5 46 10 ulice Cáhlovská 16 3 1 městečko Vémyslice 74 28 3 1 8 74 31 2 1 2 6 Drásov 51 3 1 1 51 4 1 1 44 1 Předklášteří 36 3 1 1 36 4 3 Lomnička 25 6 25 6 2 1 Šerkovice 11 1 1 11 1 1 11 1 Komín 51 3 1 51 3 1 Bosonohy 42 7 42 7 Německé Knínice 39 2 1 40 23 1 Jamné 8 2 8 2 Hájek 6 1 1 6 1 1 CELKEM 555 143 22 8 4 65 19 Počet vesnic 11 2 1 2 8 4

89

URBÁŘ 1653

Zpustlé usedlosti

celkem zahrada/ ves/městečko louka a osedlí pustá chalupa lán/ ½lán zahrada a hospoda ½lán

městečko Tišnov 195 79 2 195 74 1 ulice Cáhlovská 16 3 městečko Vémyslice 74 28 11 5 74 31 13 6 1 Drásov 51 3 51 4 1 44 1 Předklášteří 36 3 36 4 Lomnička 25 6 25 6 1 Šerkovice 11 1 11 1 11 1 1 Komín 51 3 2 51 3 2 Bosonohy 42 7 3 4 42 7 3 4 Německé Knínice 39 2 1 40 23 1 1 Jamné 8 2 2 8 2 2 Hájek 6 1 6 1 CELKEM 555 143 20 17 2 1 Počet vesnic 11 3 7 1 1

90

LÁNOVÝ REJSTŘÍK 1674

celkem ves/městečko poustky 2 lány 1½ 1¼ 1 lán ¾ ½ ¼ osedlí

1 městečko Tišnov 151 46 2 městečko Vémyslice 66 17 6 3 19 3 3 Drásov 49 1 10 10 11 15 4 Předklášteří 25 5 Štěpánovice 25 7 7 9 6 Borač 20 10 2 1 7 Lomnička 18 5 6 4 8 Březina 14 5 3 5 1 9 Šerkovice 11 2 6 2 10 Hradčany 11 2 7 1 1 11 Dolní Loučky 3 1 12 Komín 49 13 Bosonohy 39 14 Knínice 38 15 Horní Loučky 18 8 2 4 1 16 Všechovice 16 1 2 1 5 2 17 Lubné-Boudy-Skryje 12 18 Újezd u Tišnova 10 5 3 19 Jamné 7 1 4 20 Hájek 6 3 21 Železné 4 1 1 1 22 Střemchoví 3 1 2 23 Říkonín 3 3 24 Svatoslav 31 7 16 2 2 1 25 Rohozec 18 5 9 26 Běleč 10 27 Ochoz u Tišnova 8 28 Jilmoví 7 5 29 Nová Ves Rysovská 3 2 1 30 Bukovice 3 3 31 Unín 1 2 32 Drahonín 20 3 3 8 1 2 33 Brumov 5 34 Olší 4 2 1 CELKEM 508 34 Počet vesnic 34 6 1 3 3 19 13 16 11

91

LÁNOVÝ REJSTŘÍK 1674

celkem staré nové ves/městečko staří noví poustky osedlí poustky poustky 1 městečko Tišnov 151 88 17 46 37 9 2 městečko Vémyslice 66 40 9 17 14 3 3 Drásov 49 48 1 4 Předklášteří 25 24 1 5 Štěpánovice 25 25 6 Borač 20 20 7 Lomnička 18 16 2 8 Březina 14 14 9 Šerkovice 11 11 10 Hradčany 11 11 11 Dolní Loučky 3 3 12 Komín 49 49 13 Bosonohy 39 39 14 Knínice 38 35 2 15 Horní Loučky 18 17 1 16 Všechovice 16 15 1 1 1 17 Lubné-Boudy-Skryje 12 12 18 Újezd u Tišnova 10 10 19 Jamné 7 6 1 1 20 Hájek 6 6 21 Železné 4 4 22 Střemchoví 3 3 23 Říkonín 3 3 24 Svatoslav 31 22 2 7 3 4 25 Rohozec 18 13 5 2 3 26 Běleč 10 9 27 Ochoz u Tišnova 8 7 28 Jilmoví 7 7 29 Nová Ves Rysovská 3 3 30 Bukovice 3 3 31 Unín 1 1 32 Drahonín 20 17 3 3 33 Brumov 5 5 34 Olší 4 4 CELKEM 708 590 72 80 56 24 Počet vesnic 34 34 9 6 4 7

92

LÁNOVÝ REJSTŘÍK 1674

celkem mlýn/ dvůr/ podsedek podsedek chalupník chalupník domkář domkář ves/městečko podsedek osedlí mlynář dvořáci s půdou bez půdy s půdou bez půdy s půdou bez půdy 1 městečko Tišnov 151 1 50 2 městečko Vémyslice 66 9 12 3 Drásov 49 2 4 Předklášteří 25 5 Štěpánovice 25 1 2 6 Borač 20 2 5 7 Lomnička 18 1 3 8 Březina 14 9 Šerkovice 11 1 1 10 Hradčany 11 11 Dolní Loučky 3 1 1 12 Komín 49 1 6 13 Bosonohy 39 3 14 Knínice 38 17 15 Horní Loučky 18 1 2 16 Všechovice 16 2 17 Lubné-Boudy-Skryje 12 1 2 3 18 Újezd u Tišnova 10 1 1 19 Jamné 7 2 1 20 Hájek 6 4 21 Železné 4 1 22 Střemchoví 3 23 Říkonín 3 24 Svatoslav 31 1 1 25 Rohozec 18 6 26 Běleč 10 27 Ochoz u Tišnova 8 28 Jilmoví 7 2 29 Nová Ves Rysovská 3 30 Bukovice 3 31 Unín 1 32 Drahonín 20 1 3 33 Brumov 5 34 Olší 4 1 CELKEM 708 9 2 3 5 4 4 5 11 112 Počet vesnic 34 9 2 1 3 2 2 1 2 16

93

LÁNOVÝ REJSTŘÍK 1674

celkem ves/městečko pole vinice osedlí 1. třída 2. třída 3. třída Měřice Achtle M A M A M A 1 městečko Tišnov 151 577 2 290 1 14 3 2 městečko Vémyslice 66 1061 6 1061 6 3 Drásov 49 858 858 4 Předklášteří 25 5 Štěpánovice 25 392 6 Borač 20 196 6 7 Lomnička 18 201 4 201 4 8 Březina 14 132 263 9 Šerkovice 11 112 4 225 1 10 Hradčany 11 349 349 11 Dolní Loučky 3 10 20 12 Komín 49 637 318 4 45 13 Bosonohy 39 450 450 156 2 14 Knínice 38 288 576 15 Horní Loučky 18 82 4 165 1 16 Všechovice 16 391 17 Lubné-Boudy-Skryje 12 72 18 Újezd u Tišnova 10 130 19 Jamné 7 88 2 20 Hájek 6 76 4 21 Železné 4 62 31 22 Střemchoví 3 63 2 63 2 23 Říkonín 3 72 24 Svatoslav 31 123 4 247 25 Rohozec 18 334 26 Běleč 10 146 4 27 Ochoz u Tišnova 8 28 4 57 28 Jilmoví 7 140 6 29 Nová Ves Rysovská 3 86 5 43 2 30 Bukovice 3 78 3 31 Unín 1 18 32 Drahonín 20 346 4 33 Brumov 5 74 2 34 Olší 4 160 4 CELKEM 508 4039 5652 1862 Počet vesnic 34 5 13 21

94