VÝVOJ STRUKTURY POZEMKOVÉ DRŽBY A ZEM ĚDĚLSKÉ "VELKOVÝROBY" NA OKRESE KUTNÁ HORA Pavel Novák Zatímco vývoji Kutné Hory a v menším m ěř ítku i Čáslavi p řípadn ě dalších obcí kutnohorské- ho okresu byla zejména ve starším období v ěnována náležitá pozornost, okresu jako celku se krom p řehledu Kutnohorsko 1 nikdo systematicky nev ěnoval. P řesto však existuje historická resp. vlastiv ědná literatura, která se vývojem pozemkové držby do jisté míry zabývá. Jde o vlastiv ědnou publikaci Kutnohorsko 2, kde u řady obcí lze vysledovat v jejich d ějinách vývoj pozemkové držby v daném mikroregionu. Pro bývalé Čáslavsko takováto literatura chybí. Pouze do jisté míry ji nahrazuje Um ěleckohistorický popis okresu Čáslavského. 3 Ješt ě slab ěji je zastoupena ta část okresu, která d říve pat řila do okresu Dolní Kralovice. 4 P ři pokusu o rekonstrukci pozemkové držby na Kutnohorsku bylo nutno využít publikovaných edicí archivních pramen ů.5 Jedná se p ředevším o poz ůstatky desek zemských, o Berní rulu a dále o Tereziánský katastr pro tytéž kraje. Pro mladší období poskytuje dostatek údaj ů Schaller ův a Sommer ův Popis království českého 6. Pro druhou polovinu 19. a pro první polovinu 20. století zachycuje strukturu pozemkové držby i zem ědělské velkovýroby jednak schématismy vel- kostatk ů a jednak výsledky pozemkové reformy. 7 Pramenem jiného druhu, d ůležitým zejména pro poznání st ředov ěkého osídlení Kutnohorska, jsou Profousova Místní jména v Čechách i Sedlá čkovy Hrady a zámky a jeho historický místopisný slovník. 8 Řadu informací poskytují i archivní fondy jednotlivých velkostatk ů. P ředkládaná studie si v žádném p řípad ě neklade nárok na úplnost. Zejména informace o st ředov ěkém období jsou zna čně neúplné a n ěkdy si proti řečící. P ři detailním studiu zejména zemských desek jist ě vyplynou další jednotlivosti o vývoji n ěkterých obcí na Kutnohorsku, domnívám se však, že základní obraz m ěnící se struktury pozemkové držby, tím mén ě pak struktury zem ědělské výroby, se tím nezm ění. Studie je koncipována tak, že v pr ůř ezu po stoletích ukazuje vývoj pozemkové držby jed- notlivých sou časných katastrálních území resp. obcí vždy k polovin ě století. V části v ěnované zem ědělství nazna čuje hlavní zm ěny, které probíhaly ve vrchnostenském hospodá řství. 9

1 M. Kapavíková, Kutnohorsko, Kutná Hora 1978; R. Š ťastný, Kutnohorsko, Kutná Hora 1960. 2 A. Zavadil, Kutnohorsko slovem a obrazem II/1, Kutná Hora 1912, II/2, Kutná Hora 1914. Díl jedna neexistuje, v SOkA jsou uloženy pouze osnovy jednotlivých kapitol. Velkostatky a pozemková držba byly jednou z nich. 3 A. Birnbaumová, Soupis památek historických a um ěleckých v Čechách, XLIV Politický okres čáslav- ský, Praha 1929. 4 A. N. Vlasák, Okres benešovský, Nástin statistickohistorický, Benešov 1874. 5 J. Emmler, Poz ůstatky desk zemských roku 1541 poho řelých, Praha 1870; F. Beneš, Berní rula 10-11, kraj čáslavský, Praha 1955; M. Haasová, Berní rula 18-19, kraj kou řimský, Praha 1952; P. Burdová, Tereziánský katastr český sv. 3, Dominikál, Praha 1970. 6 J. Schaller, Topographie des Konigreichs Bohmen, IV Čáslavský kraj, Praha 1788, Kou řimský kraj X, Praha 1788; J.G. Sommer, Das Konigreich Bohmen statistisch-topographisch dargestellt, Čáslavský kraj díl XI, Praha 1843, Kou řimský kraj XII, Praha 1844. 7 I. Tittel, Schematismus zemskodeskových statk ů, Praha 1910; F. Sv ětni čka - A. Lustig, Schematismus velkostatk ů v Čechách, Praha 1932; J. Voženílek, P ředb ěžné výsledky československé pozemkové re- formy, Praha 1932. 8 A. Sedlá ček, Hrady, zámky a tvrze v Království českém, díl 12. Čáslavsko, Praha 1900, díl 15. Kou řim- sko, Praha 1927; A. Sedlá ček, Úplný místopisný slovník Království českého – část historická, Praha b.d.; A. Profous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, p ůvodní význam a zm ěny, Praha 1947-57. 9 Za pr ůř ezové body byla zvolena data 950, 1050, 1150, 1250, 1350, 1450, 1550, 1654, 1750, 1843, 1932. Zatímco až do p ředb ělohorského období byla data zvolena pouze jako st řed století, pozd ější data 1 První zmínky o osídlení Kutnohorska pocházejí již z 10. století. Týkají se však pouze Ma- lína, který pat řil k významným hradištím ve vlastnictví rodu Slavníkovc ů soupe řících s P ře- myslovci o moc ve stát ě. Z následujícího století pochází již více údaj ů. Čáslav tehdy byla ve vlastnictví panovníka a sídlil zde hradský správce spravující zdejší hradský obvod pokrývající z řejm ě p řevážnou část dnešního okresu Kutná Hora. Panovník však nebyl jediným pozemkovým vlastníkem na Kut- nohorsku. Dalšími vlastníky byly p ředevším církevní instituce. P ředevším to byl Sázavský klášter založený roku 1034, který z řejm ě kolonizoval své okolí a založil tak řadu obcí. Z 11. století však je jmenovit ě uvedena pouze Sázava a Jakub. P řítoka pat řila v polovin ě 11. století olomouckým biskup ům. Objevil se i první vlastník z drobné šlechty vlastnící ves resp. tvrz Chabe řice. Po vyvražd ění Slavníkovc ů pat řil Malín P řemyslovc ům. Koloniza ční činnost klášter ů se výrazn ě rozší řila ve století dvanáctém. Vedle Sázavského kláštera byl roku 1142 založen klášter v Sedlci, který jednak dostal darem n ěkteré vesnice a jednak n ěkteré sám založil. Ve dvanáctém století je jmenován pouze Hlízov, Sedlec, Malín, Přitoky, Bylany a . Základ pozemkového vlastnictví však byl klášteru v ěnován jeho donátorem šlechticem Miroslavem z Cimburka. M ůžeme tedy na Kutnohorsku již ve dvanác- tém století p ředpokládat šlechtickou državu. 1 Ostatn ě Miroslav nebyl jediným šlechtickým vlastníkem na okrese. Malá šlechtická sídla, nejspíše tvrze, byla již i v Jakubu, T řebonín ě a ve Vrdech. Své domínium rozší řil i Sázavský klášter Získal zejména n ěkteré obce na Zbýšovsku, kde založil proboštství. Na Kutnohorsko však zasahovalo i dominium Vilémovského kláštera, jemuž zde pat řily Vla čice. Podstatn ě bohatší údaje se dochovaly pro 13. století, kdy z řejm ě na Kutnohorsku dospíva- la do své vrcholné fáze kolonizace spojená se zakládáním nových vesnic. Zatímco pro 11. století máme k disposici údaje o p ěti dnešních katastrálních územích okresu z 215, pro 12. století již o 15, tak pro 13. století již víme o 57 katastrálních územích. Tehdy se již pln ě rozvi- nula sv ětská kolonizace a v jejím d ůsledku již zcela b ěžn ě vznikala drobná, ale již i v ětší šlechtická sídla. Podle dochovaných, nicmén ě jist ě neúplných pramen ů, bylo ve 13. století na okrese 32 pozemkových vlastník ů, z nichž tém ěř 80% vlastnilo jedinou ves a dalších více jak

jsou dána rokem šet ření, jako to bylo v p řípad ě Berní ruly a Tereziánského katastru, ješt ě mladší data se odvíjí od vydání pramen ů, podle nichž byla studie zpracována. V p ředb ělohorském období jsou prame- ny zna čně neúplné, čím starší, tím neúpln ější. Velmi často není zjistitelné, kdo byl vlastníkem dané obce přesn ě k polovin ě století. V tomto p řípad ě je vzato datum informace nejbližší polovin ě století. P řednost byla dána t ěm dat ům, která již postihla n ěkteré významné zm ěny jako byly nap ř. husitské války, proti- habsburský odboj a pod, které výrazn ě zm ěnily pozemkovou držbu. Je z řejmé, že metoda pr ůř ezových rok ů nepostihne mnohé ze spletitého vývoje pozemkové držby na Kutnohorsku. Zárove ň p ři jejich neu- stálých zm ěnách tato metoda umož ňuje stanovit pevné body, ke kterým lze vztáhnout údaje o pozemkovém vlastnictví. B ěžná byla i situace, kdy v jedné obci byla řada vlastník ů, zejména ve st ře- dov ěku. Avšak obdobné p řípady se vyskytovaly až do roku 1848, nap ř. obec Černíny vrchnostensky náležela t řem majitel ům. V takovýchto p řípadech je tato obec "p řipsána" více vlastník ům. Toto pravidlo je porušováno období kolem roku 1848 v p řípadech, kdy vrchnost vlastnila v dané obci pouze zanedba- telný po čet dom ů a poddaných. Je z řejmé, že p ředevším ve st ředov ěku bude studie obsahovat řadu chyb. Otvírá se zde tak další možnost detailního, nejlépe monografického studia jednotlivých obcí. Jako zá- kladní topografická jednotka bylo zvoleno katastrální území, které umož ňuje nejlépe historické srovná- ní. Znamená to ale sou časn ě, že n ěkterá menší sídla (samoty, osady) byly opomenuty. I zde platí, že studium lze v tomto sm ěru prohloubit. 1 O Miroslavu z Cimburka a jeho pozemkovém vlastnictví však prameny ml čí. Ani archeologický výzkum na hradišti Cimburku u Kutné Hory nep řinesl poznatky, které by dokládaly existenci ran ě feudálního šlechtického sídla. Miroslav z Cimburka bývá pokládán za zakladatele šlechtického rodu, který pozd ěji vytvo řil významné panství na Morav ě a z n ěhož pocházel nap ř. i známý Ctibor Tova čovský z Cimburka. 2 10% po dvou či t řech vesnicích. Jednalo se p ředevším o drobnou šlechtu. Nejv ětším pozem- kovým vlastníkem z ůstával Sedlecký klášter, který vlastnil 8 vesnic. Hned za ním bylo sv ětské panství Rataje a Komenda k řižovník ů v Drobovicích se šesti vesnicemi a Vilémovický klášter se čty řmi vesnicemi. Kusé zmínky uvád ějí i šlechtická sídla, p ředevším dvorce. Jejich podoba se jen minimáln ě lišila od obydlí movit ějších poddaných rolník ů. Tvrze, opevn ěná kamenná šlechtická sídla, se již od sídel poddaných, která byla postavena ze d řeva, výrazn ě lišily. K jejich vybudování již bylo t řeba zna čných náklad ů, který si mohl dovolit vynaložit práv ě jen šlechtic. V 14. století máme zprávy o pozemkové držb ě již 178, tj. již více jak 80% katastrálních území okresu. Písemných zpráv je ješt ě v ětší množství, ale často neumož ňují ur čit, zda jmeno- vaná ves byla samostatným územním celkem či spadala pod v ětší panství. V této dob ě byla také již až na výjimky dokon čena kolonizace okresu. Pozemkový majetek vlastnilo v kutno- horském okrese 90 vlastník ů. P řitom rozsah pozemkového vlastnictví byl velice r ůznorodý - od desítek obcí p řes jedinou ves až po n ěkolik poddanských chalup v jedné či n ěkolika obcích. Nebyly výjimky, a platí to i pro mladší období, že jednu ves vlastnilo n ěkolik vlastník ů, ba dokonce v jedné vsi mohlo být i n ěkolik šlechtických sídel. P řevažujícím typem pozemkové držby bylo vlastnictví jediné vsi, což byl p řípad dvou t řetin vlastník ů. Dalších 15% vlastník ů vlastnilo dv ě vesnice a pouze p ět vlastník ů m ělo rozsáhlejší pozemkový majetek. Mezi nimi stále dominovala církevní panství. Sedlecký klášter pouze na území okresu vlastnil 25 vesnic, klášter v Sázav ě t řináct, drobovická k řižovnická komenda šest a Vilémovský klášter p ět. V 14. století byly však položeny základy i řady sv ětských panství, jež se zachovaly až do doby zru- šení patrimoniální soustavy v roce 1848. Prakticky všechna panství či statky ze záv ěru feudál- ního období již byly doloženy jako samostatné správní jednotky, n ěkteré z nich však za čaly připojováním zpravidla sousedních vesnic vytvá řet zárodky budoucích mohutných panství. K starším Ratajím, který ve 14. století vlastnily sedm vesnic p řibyla Zru č n.Sázavou, která vlastnila t ři obce, stejn ě jako královské m ěsto Čáslav, či t ři obce jako v p řípad ě Malešova, Žlebů, Zbraslavic, Suchdola či hradu Chlum. Zatímco na malých zemanských statcích byly zakládány tvrze, a n ěkdy si šlechtický majitel nemohl dovolit ani to a bydlel dál na dvorci často bez jakéhokoliv opevn ění, majitelé v ětších panství si již ve 14. století začali budovat gotické hrady. Tehdy vznikl hrad v Ratajích, ve Zruči i ve Žlebech a také hrad t ěsn ě za hrani- cemi okresu - v Českém Šternberku. Ve 14. století však k tomuto panství pat řila z kutnohor- ského okresu alespo ň podle dochovaných zpráv jediná obec. Na t ěchto hradech ovšem již nežili zemané či vladykové a drobní rytí ři, ale vyšší šlechta často zvu čných jmen jako byli nap ř. páni z Pirkenštejna žijící na Ratajích. Zásadní zm ěnu do pozemkové držby okresu p řinesly husitské války v první t řetin ě 15. sto- letí. Ty d ůkladn ě zamíchaly vlastnickými pom ěry. Nejenom, že se zm ěnila konkrétní jména vlastník ů, kte ří se bu ď postavili či naopak nepostavili na husitskou stranu, ale konfiskace vedly rovn ěž k vytvo ření odlišných pozemkových celk ů. Docházelo zde k dv ěma protich ůd- ným tendencím. Jednak pokra čovalo drobení majetku drobné šlechty, který se d ědictvím d ědil mezi syny, a jednak docházelo spolu s prohlubující se majetkovou diferenciací šlechty ke skupování d říve samostatných statk ů a vytvá ření v ětších panství. K tomu p řisp ělo i rozvrácení církevních majetk ů husity a následn ě jejich konfiskace za císa ře Zikmunda. Na území okresu mělo majetek 89 pozemkových vlastník ů, z toho tém ěř 60 % stále vlastnilo pouze jedinou ves a necelých 20% po dvou vesnicích. Celkem 187 katastrálních území lze p řiřadit ke konkrétním vlastník ům, z nichž k nejv ětším pat řila panství: Rataje s 11 vesnicemi, Kolín ve vlastnictví královské komory se stejným po čtem vesnic, Chlum s devíti, Malešov a Pab ěnice s 6 vesnice- mi, stejn ě jako stará církevní panství Sázava s osmi a Sedlec se sedmi vesnicemi, která byla nyní v zástav ě sv ětských šlechtických rod ů. Rostla ale i v ětšina pozd ějších velkých panství 3 jako bylo nap ř. panství Žleby se čty řmi vesnicemi. Do kutnohorského okresu zasáhlo již i rozsáhlé šternberské panství a kolem Kácova se za čalo formovat další významné panství. Naopak význam Zru če upadal. P řechodn ě se zformovalo rozsáhlé panství i kolem hradu Chlumu. Jeho majitelé - Slavatové z Chlumu a Košumberka vlastnili i rozsáhlá panství mimo okres Kutná Hora a pat řili mezi p řední a nejbohatší šlechtické rody v zemi. Slavatové ve svých rukách spojili na Kutnohorsku nejen panství Chlum, ale p řechodn ě i Čestín a Talmberk a za hranicemi okresu panství Kostelec nad Černými Lesy a k tomuto majetku p řipojovali postupn ě další drobné d říve samostatné statky. 1 V 16. století dále pokro čil proces koncentrace velkých panství, která postupn ě pohlcovala drobné statky a jednotlivé vsi. I mezi nimi však vznikaly, zpravidla pouze p řechodn ě, v ětší územní celky. N ěkterá spojení však p řežila staletí. To byl nap ř. p řípad statku Suchdola, jenž se spojil s Dob ření a Tuchoticemi. N ěkteré z nich si podržely ur čitou samostatnost, by ť se odrá- žející pouze v názvu panství. Bylo tomu tak nap ř. u statku Suchdol, který se stal sou částí panství Malešov. Z 16. století se dochovalo již podstatn ě více zpráv o pozemkových vrchnos- tech než v p ředcházejících stoletích. Majetkov ě za řadit m ůžeme již 213 katastrálních území, jež vlastnilo celkem 66 pozemkových vlastník ů. Z nich více jak polovina stále vlastnila pouze jedinou ves a necelých 10 % vsi dv ě. Nejv ětším panstvím z ůstal Chlum s čtrnácti vesnicemi a po n ěm Rataje s jedenácti vesnicemi. V ětších panství s desíti vesnicemi bylo na okrese Kutná Hora hned šest. Jednalo se o Malešov, Žehušice, Kácov, Tupadly, Vlast ějovice a Čestín. Osm vsí stále držel na okrese Kutná Hora král. Naopak církevní panství se postupn ě zmenšovala. Sedlec vlastnil již jen šest obcí a Sázava sedm. Velký vliv na územn ě správní člen ění Kutno- horska m ěl první protihabsburský odboj v letech 1546-47. Pro Čechy skon čil katastrofou. V pozemkové držb ě se to projevilo rozsáhlými konfiskacemi majetku odbojných stav ů panov- níkem. Ten si však dlouho zabavené nemovitosti neponechal a záhy je p ředával svým v ěrným. To výrazn ě zm ěnilo mapu pozemkové držby na Kutnohorsku. Posílil se proces koncentrace pozemkového majetku. V spíše výjime čných p řípadech docházelo i ke vzniku celých nových panství - to byl p říklad panství Nové Dvory, jehož základem byly práv ě konfiskované vesnice v území p ůvodn ě kolonizovaném sedleckým klášterem, jež se dostalo po husitských válkách zčásti do sv ětských rukou. 2 Vůbec nejv ětší zm ěnu v pozemkové držb ě na Kutnohorsku však m ěla na sv ědomí Bílá ho- ra. Potrestání odbojných stav ů provázely nes četné konfiskace majetku a ty se hluboce dotkly i Kutnohorska. 3 P ředevším došlo k zm ěnám majitel ů. P ůvodní české rody vyst řídala cizí šlechta,

1 Slavatové vedle hrad ů Chlum a Košumberk vlastnili v p ředhusitském období i Podho řany a Damírov a Michal Slavata získal po husitských válkách i statky Sázavského kláštera. Po čátkem 17. století získali Slavatové d ědictví po pánech z Hradce. 2 Zakladateli novodvorského panství se stali Žerotínové, významný moravské rod ze Strážnice. Za vále čné zásluhy Ferdinand I. daroval Karlovi ze Žerotína roku 1551 nejprve panství Žehušice a o dva roky poz- ději mu prop ůjčil i panství Kolín. Jeho sou částí byly i vesnice v okolí Nových Dvor ů. Karlovu synovi Kašparu Melicharovi ze Žerotína panovník roku 1591 kolínské panství od ňal. Dovolil mu však roku 1593 nechat d ědi čně p řipsat vesnice v okolí Nových Dvor ů. Spojením t ěchto vesnic v jeden administra- tivní celek vzniklo panství Nové Dvory. Do zemských desek bylo zapsáno roku 1611 a Kašpar Melichar ze Žerotína si nechal na míst ě staré tvrze v Nových Dvorech vybudovat nový zámek. 3 Díky b ělohorské porážce zaniklo rozsáhlé tr čkovské panství, které zásluhou zvolených mezník ů vždy k polovin ě století jaksi "vypadlo" ze struktury pozemkové držby. Tr čkové svým váhavým postojem k protihabsburskému odboji z ůstali panovníkem nepostiženi a naopak získali řadu konfiskát ů, díky nimž se vypracovali mezi nejbohatší rody v zemi. Pat řilo jim nap ř. panství Sv ětlá, Vlašim, Lipnice a řada vesnic na Dolnokralovicku a vedle toho i okresu Kutná Hora vzdálen ější panství jako byl Žebrák, Vožice či Klášterec. B ěhem t řicetileté války byl Adam Tr čka zavražd ěn spolu s Albrechtem z Valdštejna a tr čkovské dominium se rozpadlo. 4 jíž panovník ud ěloval majetek odbojných českých rod ů a která s sebou také p řinesla i západo- německou šlechtickou titulaturu. T řicetiletá válka postihla zna čnou část Kutnohorska, zejména jeho nížinná část byla vypálena a kontinuitu si s n ěkolika výjimkami udržely pouze církevní stavby. Zájem panovníka o finan ční zdroje vedl ke zdan ění obyvatelstva. Podkladovým mate- riálem pro zdan ění byla tzv. Berní rula z roku 1654, díky níž máme již vícemén ě úplný p řehled o pozemkové držb ě na okrese. V tomto roce byl pozemkový majetek na okrese rozd ělen mezi 50 pozemkových vlastník ů. T řicetiletá válka vedla ke koncentraci pozemkového majetku. Na jedné stran ě dále zanikaly drobné statky a tvrze, na stran ě druhé ovšem sílila a mohutn ěla velká panství. Po jediné vesnici vlastnilo již pouze necelých 40% vlastník ů a o n ěco více než 10% spravovalo dv ě vsi. V ůbec nejv ětším se stalo malešovské panství, jemuž náleželo devate- náct katastrálních území. Následovaly Rataje se sedmnácti katastrálními územími. Velice dynamicky se rozvíjelo panství Lede č nad Sázavou, které pouze na území okresu vlastnilo čtrnáct katastrálních území a další za jeho hranicemi. Dvanáct katastrálních území na okrese spravovalo panství Kácov a jedenáct k řesetické panství. Rychle rostlo i panství d říve nep říliš významné - Žehušice i mladé panství Nové Dvory, která ob ě m ěla po devíti katastrálních územích, p řičemž žehušické panství sahalo i za hranice okresu. Prakticky stagnovalo panství Tupadly s osmi katastrálními územími , Červené Janovice se sedmi katastrálními územími či Český Šternberk, který ovšem z p řevážné části ležel za hranicemi okresu , a naopak pom ěrn ě výrazn ě se zmenšilo cisterciácké panství Sedlec, jemuž zbyla již jen čty ři katastrální území. Další d ůležitou zm ěnu v pozemkové držb ě p ředstavovalo uvedení jesuit ů do Kutné Hory, jimž panovník p řid ělil rozsáhlé pozemkové vlastnictví sestávající p ředevším z panství K řesetice a statk ů Úmonín, Mitrov a Žíšov a n ěkterých dalších vsí. Zatímco Berní rula sloužila pouze ke zdan ění poddaných, Tereziánský katastr z roku 1750 sloužil již ke zdan ění jak rustikálního, tak i dominikálního majetku. Proto nám již p řináší i řadu konkrétních poznatk ů o zem ědělské výrob ě velkostatk ů i poddanských hospodá řství. Pouhý pohled na mapu ukazuje, že proces koncentrace pozemkové držby dále pokra čoval. V okrese Kutná Hora m ělo své majetky již jen 38 pozemkových vlastník ů, z nichž pouze 40% vlastnilo jedinou ves, a zmenšil se i po čet vlastník ů s držením dvou, t ří či čty ř obcí. Drobné statky nadále zanikaly a velká panství mohutn ěla. Tento proces byl umocn ěn i zavád ěním tzv. fideikomisu. Tímto právním aktem, jenž musel odsouhlasit panovník, si šlechta zajiš ťovala dobrovolnou, ale pro všechny potomky závaznou ned ělitelnost, nezcizitelnost a nezadlužitel- nost vybraného pozemkového majetku. 1 Obvykle sou časn ě byl stanoven i zp ůsob d ědění toho- to majetku - nej čast ější byla primogenitura, kdy majetek d ědil nejstarší syn. Za fideikomis bylo obvykle vybráno jádro panství s nejcenn ějšími objekty a pozemky. Z tohoto pohledu si však šlechta na Kutnohorsku svého pozemkového majetku p říliš necenila, nebo ť jediným fideiko- misem na okrese bylo žehušické panství pat řící k fideikomisu Thun Hohenstein ů v Klášterci nad Oh ří. Nap ř. sousední panství Nové Dvory z ůstalo statkem allodiálním, tj. kdykoliv a ko- mukoliv voln ě prodejným a zadlužitelným, a jako fideikomis Chotkové vybrali panství Veltru- sy. Zatímco řada drobných statk ů byla jejich majiteli prodávána vlastník ům velkých panství, některé drobné statky, k nimž pat řil nap ř. statek Hodkov, Horka nad Sázavou či , jež vlastnily pouze po jednom katastrálním území, prokazovaly neoby čejnou vitalitu a jejich stavební aktivity dokazují, že se dokázaly p řizp ůsobit podmínkám doby. Na druhé stran ě sílila základní zhruba desítka velkých panství okresu. V Posázaví to byla panství Lede č, k níž bylo připojeno panství Vlast ějovice, Zru č, Kácov, jež p řešel do majetku panovnického rodu, Rataje, Český Šternberk i Sázava. V nížinné části okresu to byla p ředevším panství Žehušice, Nové

1 Fideikomis byl sou částí rakouskouherského právního řádu a poté i právního řádu ČSR až do roku 1925, kdy byl zrušen. 5 Dvory, Žleby, Tupadly, Sedlec, K řesetice-Úmonín, Malešov a rovn ěž červenojanovické pan- ství, které roku 1725 koupilo královské horní m ěsto Kutná Hora. 1 Největší územní rozvoj zaznamenala panství Tupadly, Sedlec a Žehušice, která p řikoupila po šesti katastrálních ob- cích, novodvorské a sázavské panství stagnovalo a malešovské, lede čské a šternberské panství alespo ň na Kutnohorsku vesnice prodávala. Významnou zm ěnou promítající se do pozemko- vého vlastnictví bylo rušení klášter ů. Na Kutnohorsku se dotklo p ředevším cisterciáckého kláštera v Sedlci a Jesuitské koleje. Po kratším mezidobí, kdy tento majetek spravoval studijní fond, ob ě panství získala nové majitele. 2 Sedlecké panství získali jiho čeští Švarcnberkové, do vlastního kláštera byla p řesunuta z Prahy a Gol čova Jeníkova tabáková továrna. K řeseticko úmonínské panství i se statkem Žíšovem vydražil roku 1824 ve ve řejné dražb ě J.F. Svoboda, první nešlechtický majitel panství na okrese. O stavu pozemkové držby v samém záv ěru patrimoniálního období nás informují již tis- kem vydané popisy českých zemí. Je to p ředevším Sommerova topografická p říru čka Popis království českého z roku 1843. Ani v tomto období se proces koncentrace pozemkové držby nezastavil. K velkým panstvím byly p řipojeny zbývající malé statky jako byl nap ř. Hlízov či Třebešice, jež pohltily chotkovské Nové Dvory. Vlast ějovické panství bylo p řipojeno k Dol- ním Kralovicím. Došlo však i k významnému slou čení dvou Auerspergských panství Žleby a Tupadly, která se rázem stala nejv ětším dominiem nížinné části okresu s vlastnictvím dvaceti č- ty ř katastrálních obcí. Spojily se však i malá panství a statky Zru č, Hodkov, Ostrov a Zbrasla- vice. Absolutn ě nejrychleji rostoucím panstvím však bylo kácovské panství, jež se rozrostlo o šest vesnic. K řesetické, novodvorské a červenojanovické panství se zv ětšilo o čty ři vesnice. Panství Malešov a Žleby zv ětšily sv ůj rozsah o t ři katastrální území. Panství Lede č, Sázava, Český Šternberk či Sedlec vícemén ě stagnovala a Zru č a Rataje p řišly o jednu vesnici. Avšak i mezi velkými panstvími existovala taková, která na okrese Kutná Hora vyklízela svoje pozice. K nim pat řil p ředevším Český Šternberk, který odprodal t ři vesnice, a panství Lede č nad Sáza- vou, které p řišelo o dv ě vsi. Malé statky, pokud v ůbec nezanikly, což se stalo nap ř. již zmi ňo- vanému Hlízovu, T řebešicím, Úmonínu, Žíšovu a mnoha dalším, zpravidla stagnovaly, p ří- padn ě dokázaly rozší řit své pozemkové vlastnictví o jedinou ves. P řesto n ěkteré drobné statky, jako byla nap ř. Horka nad Sázavou prokázaly neoby čejnou vitalitu a podržely si nejen samo- statnost, ale podle stavebních a hospodá řských aktivit musely rozhodn ě prosperovat. Slu čová- ní panství bylo provázeno od záv ěru 18. století i dalším jevem souvisejícím s rozvojem podni- katelských aktivit a s racionalizací zem ědělské i pr ůmyslové výroby stejn ě jako administrativy a správy panství. Docházelo k vytvá ření tzv. úst ředních správ, které jednotným a koordinova- ným zp ůsobem spravovaly jednotlivé velkostatky, jež vlastnila jedna šlechtická rodina. To byl případ nap ř. Nových Dvor ů, kde jeden úst řední správní orgán spravoval i tak vzdálené vel- kostatky jako byly Nové Dvory, Veltrusy na M ělnicku a B ělušice na Mostecku. 3 Obdobn ě tomu bylo i u Žehušic spravovaných až z Klášterce nad Oh ří a u dalších panství. Rok 1848 p řinesl zásadní zm ěnu do územn ěsprávního uspo řádání okresu Kutná Hora. By- la zrušena panství a ve řejnoprávní agenda zrušených vrchnostenských ú řad ů byla p řenesena na nov ě vytvo řené samosprávné obecní ú řady. Mapa okresu tak dostala od základu odlišný obraz. Zmizela z ní dominia a objevily se na ní jednotlivé katastrální obce. V roce 1864 bylo toto územní uspo řádání dopln ěno o z řízení vyšších územních celk ů - okres ů. Dnešní okres Kutná Hora náležel dv ěma politickým okres ům - Kutné Ho ře a Čáslavi. Tyto okresy se dále členily

1 Srovnej Slavík, Panství kutnohorské, Kutná Hora 1882, zde je zevrubn ě popsán historický vývoj veške- rého pozemkového majetku m ěsta Kutné Hory. 2 Majetek zrušených klášter ů spravoval studijní fond, který z jejích výnos ů financoval vzd ělávací, charita- tivní a další činnosti církve. 3 Srovnej: J. Tywoniak, Úst řední správa Chotkovských velkostatk ů, Sborník archivních prací 1973. 6 na soudní okresy. Kutnohorský na vlastní kutnohorský a uhlí řskojanovický, čáslavský na vlastní čáslavský a haberský. Vedle t ěchto okres ů na území sou časného kutnohorského okresu zasahovaly z N ěmeckobrodska sousední soudní okresy Lede č nad Sázavou a z Benešovska Dolní Kralovice a jedinou vsí i Kostelec nad Černými Lesy z politického okresu Kolín. V pozemkovém vlastnictví došlo rovn ěž k významným zm ěnám. Poddaní se kone čně stali pány svých nemovitostí a tedy i pozemk ů. Šlechtického velkostatku se však p říliš zm ěny roku 1848 nedotkly. Bývalé dominikální pozemky z ůstaly i nadále panskými, šlecht ě však ubyla levná robotní pracovní síla, kterou nahrazovala modernizací zem ědělské výroby - nasazením stroj ů, racionáln ějšími stavbami nevyžadujícími tolik ru ční práce, výkonn ějšími odr ůdami plodin a plemeny hospodá řských zví řat apod. Až do 14. století m ělo režijní hospoda ření velkých pozemkových vlastník ů jen velmi ome- zený význam. Hlavním producentem pro trh z ůstával poddaný. Ozna čení dv ůr, b ěžn ě se v pramenech z této doby vyskytující, ozna čovalo pravd ěpodobn ě dvorec, tj. bu ď zcela neo- pevn ěné nebo jen lehce opevn ěné sídlo drobných šlechtických majitel ů.1 Zde vedle obytných budov byly ur čit ě i hospodá řské budovy. Jejich podoba však není známá, lze však na základ ě analogií odvodit, že byly p ředevším ze d řeva. Tyto budovy sloužily v p řípad ě tzv. reziden čních dvorc ů p řevážn ě k uskladn ění zem ědělských výrobk ů, které feudálové vybrali od svých pod- daných. Vlastní výroba m ěla z řejm ě jen omezený rozsah a sloužila zásobování rodiny feudála, nebyla ur čena pro trh. Je možno rovn ěž p ředpokládat existenci tzv. podnikatelských dvorc ů, tj. takových dvorc ů, v kterých jejich majitel nesídlil, ale hospoda řil na nich. Takovéto dvory pravd ěpodobn ě vlastnila drobná šlechta, která nebyla schopna vyžít z poddanských dávek. Zcela ur čit ě takovéto dvory existovaly, a to i d říve než ve 14. století, p ři klášte řích, na Kutno- horsku p ři klášte ře v Sedlci, Sázav ě, Drobovicích eventuáln ě i Vilémov ě a Želivi 2. Jejich konkrétní podoba není známá, p ředpokládá se však, že zde již byly jednoduché chlévy, stodoly i sýpky a vedle nich obydlí správce dvora. Rozvoj podnikatelské aktivity šlechty zapo čal sice již ve 14. století, ale vrcholil až na p řelomu 15. a 16. století. Šlechta za čala podnikat v rybní- ká řství a v pivovarství. Vlastní zem ědělská výroba, soust řed ěná ve dvorech, však stále zajiš ťo- vala jen na málo zm ěněné úrovni ve srovnání s p ředhusitskou dobou zásobování majitel ů panství. V zem ědělství za čal šlechtický velkostatek podnikat ve vlastní režii ve zna čném roz- sahu daném zvyšující se poptávkou po zem ědělských výrobcích v pr ůběhu 16. století. V této dob ě pravd ěpodobn ě vznikla i na Kutnohorsku základní sí ť hospodá řských dvor ů. Jelikož šlo převážn ě o dvory d řev ěné, nezachovalo se z nich prakticky nic do sou časnosti. Vzácným poz ůstatkem je renesan ční sýpka v hospodá řském dvo ře v Žehušicích či renesan ční mlýn a pivovar p ři hospodá řském dvo ře v Sázav ě. Rozvoj zem ědělství zásadním zp ůsobem ovlivnila třicetiletá válka. V ětšina dvor ů lehla popelem či byla jinak zni čena. Po válce byly tyto dvory obnoveny a řada dvor ů, ojedin ěle zmi ňovaných i v berní rule, byla postavena nov ě na zeleném drnu. Tak dostalo Kutnohorsko sí ť barokních hospodá řských dvor ů, která se s menšími korek- turami dochovala až do dnešních dob. 3 Tyto dvory byly již v naprosté v ětšin ě p řípad ů kamen-

1 K vývoji usedlosti a tedy i malých panských sídel zejména v jejich vztahu k zem ědělství srovnej: J. Rychlík, Zem ědělská usedlost v období feudalismu, V ědecké práce Zem ědělského muzea 28, Praha 1989, zde i další etnografická, historická i archeologická literatura. 2 Zejména u t ěchto vzdálen ějších klášter ů a ve vesnicích náležejících církvi v Praze je nutno p ředpokládat existenci dvor ů nebo alespo ň rozsáhlejších skladovacích prostor pro vybírané poddanské dávky, nebo ť doprava do mate řského kláštera byla dlouhá a reálná vždy po delším časovém odstupu. 3 Tyto dvory byly zakládány často plánovit ě v ur čitých vzdálenostech tak, aby v nich bylo možno racio- náln ě hospoda řit. Byly i vzájemn ě propojeny sítí cest a celkov ě byly zakomponovány do barokní kraji- ny. To n ěkdy vede p ři pohledu na mapu, kdy dvory jsou ob čas, jako na Kutnohorsku v p řípadu žlebské- ho panství, na vrcholech trojúhelník ů, k domn ěnce, že dvory byly zám ěrn ě zakládány podle jakési p ře- 7 né a svojí konstrukcí i funk čním uspo řádáním se staly na staletí vzorem pro zem ědělskou malovýrobu. Šlechtické velkostatky byly v této dob ě založeny na robotn ě nevolnické práci. Robotní povinnosti poddaných se podstatnou m ěrou zvýšily a velkostatek dodával na zv ětšují- cí se zem ědělský trh p řevážnou část produkce. Část pšenice a je čmene byla zpracována v panských pivovarech, jejichž odbyt byl zajišt ěn odbytovým monopolem. Na řad ě velkostatk ů prosadila vrchnost i n ěkterou z forem monopolizace mletí obilí a řada dalších opat ření znevý- hod ňovala poddanské hospodá řství. Jednotlivé velkostatky se stávaly do zna čné míry uzav ře- nými hospodá řskými jednotkami s autarkním trhem. Tuto pozici narušovanou sice sílícími kapitalistickými vztahy si šlechtický velkostatek udržel až do zániku feudalismu. Od p řelomu 18. a 19. století za čal velkostatek racionalizovat svoji výrobu – za čal využívat zlepšených osevních postup ů, zavád ěl nové stroje, zdokonaloval hospodá řské budovy a zavád ěl nové plodiny p ředevším a cukrovku. Část dvor ů však za čal již v první polovin ě 19. století i pronajímat. 1 T ěmto zm ěněným požadavk ům se musely p řizp ůsobit i hospodá řské dvory. V roce 1750 na Kutnohorsku existovalo 145 hospodá řských dvor ů 36 vrchností. Nejvíce dvor ů m ělo kácovské panství – dvanáct, dále sedlecké a žehušické, jež m ěly po jedenácti dvorech, a deset jich m ělo panství K řesetice. Naopak jediný dv ůr m ěly nap ř. Zbraslavice, Hlízov, Filipov a ze statk ů se sídlem mimo okres Kutná Hora i Červené Pe čky, Ratbo ř či Český Šternberk. P řed polovinou 19. století m ělo na území okresu 102 hospodá řských dvor ů dvacet vrchností. Nejvíce dvor ů m ěl Kácov – čtrnáct. Panství Žleby m ělo t řináct dvor ů, Sedlec dvanáct, po desíti Nové Dvory a Žehušice a osm panství Malešov. Naopak jediný m ěly K řese- tice, Hodkov, Červený Hrádek, Červené Pe čky či Ratbo ř. Nápadný úbytek hospodá řských dvor ů o více jak 30% v rozmezí let 1750-1848 byl zp ůsoben raabizací. Parcelací dvor ů a jejich příd ělem drobným zájemc ům z řad poddaných sledoval stát podporu zem ědělského podnikání. Raabizace se týkala p ředevším rušených církevních panství, pozemkového majetku králov- ských m ěst a teprve potom i panství v soukromých rukách. Na Kutnohorsku se raabizace týkala p ředevším kutnohorského panství, kde byly raabizovány veškeré dvory stejn ě jako královských m ěst Čáslavi a Ka ňku. Parcelovány byly i veškeré dvory bývalého jezuitského panství K řesetice, takže tomuto panství z ůstal jediný – z řejm ě architektonicky v ůbec na okrese nejcenn ější empírový dv ůr v Úmonín ě. Koncem 18. a po čátkem 19. století došlo na řad ě pan- ství k p řestavbám a p řístavbám starších barokních dvor ů i k zakládání dvor ů nových. Řadu klasicistních dvor ů tak nacházíme p ředevším na novodvorském a žehušickém panství. Ješt ě mladší dvory ovlivn ěné romantickým historismem poloviny 19. století se nacházejí na žleb- ském panství, v T řebešicích či ve Zru či. Ješt ě mladší p řestavbu, ovlivn ěnou stylem švýcarské architektury, m ůžeme vid ět nap ř. v Kluckých Chvalovicích. Ojedin ělé stavby vznikaly i na přelomu 19. a 20. století a dokonce i v mezivále čném období. Nešlo však již o p řestavbu celého dvora, ale o jednotlivé stavby. P říkladem takovéto stavby je nap ř. sýpka ve dvo ře v Sedlci a Úmonín ě či vepřín v Úmonín ě nebo Karlovicích. V ětší část dvora byla již v tomto století p řestav ěna v Kounicích. Po revoluci roku 1848 se z bývalých panství staly velkostatky. Již nebyly vyhrazeny pouze šlecht ě, jako tomu bylo v naprosté v ětšin ě p řípad ů do roku 1848, ale ve zvýšené mí ře se maji- teli stávali i nešlechti čtí podnikatelé, kte ří vyd ělali peníze v pr ůmyslu či v obchodu a jež se zpravidla zakupováním pozemkového vlastnictví a životem na venkovských sídlech ( často provázených zakupováním šlechtických titul ů), cht ěli p řiblížit životním stylem šlecht ě.2 Zá-

dem vym ěř ené sít ě. 1 Tímto zp ůsobem hospoda řili p ředevším Švarcnberkové, kte ří propachtovávali všech dvanáct dvor ů. Kácov propachtovával na území okresu sedm dvor ů a Malešov a Žehušice po jednom. 2 To byl i p řípad železni čářské podnikatelské rodiny Šebk ů, kte ří se stali vlastníky Zru če nad Sázavou a za své zásluhy o rozvoj železnic získali titul svobodných pán ů. 8 kladem velkostatkové zem ědělské výroby z ůstaly stejn ě jako v p ředchozím období dvory. Až do vleklé hospodá řské krize, jež vypukla v 70. letech 19. století, na t ěchto dvorech hospoda řila šlechta ve vlastní režii. B ěhem krize však velká část majitel ů velkostatk ů, zejména v nížinné části okresu, ztratila zájem o vlastní podnikání a snažila se ztráty z podnikání minimalizovat tím, že jednotlivé dvory pronajímala. To se týkalo p ředevším panství Nové Dvory, Žehušice, ale i Ratají. P řed první sv ětovou válkou podle neúplných údaj ů bylo pronajato 23 dvor ů. Tím si šlechta zajistila alespo ň ve form ě pachtovného minimální zisk ze dvor ů. N ěkdy však nesta čil ani pronájem a n ěkteré velkostatky byly nuceny k prodeji části dvor ů, čímž se dosavadní roz- sah velkostatku n ěkdy i dosti podstatn ě omezil. Kone čnou ránu šlechtickému velkostatkovému podnikání zasadila první pozemková reforma, jež zabrala velkostatk ům p ůdu nad 250 ha cel- kové vým ěry, z toho 150 ha orné p ůdy. O jejích výsledcích informuje jednak rozsáhlé dílo J. Voženílka a jednak poslední ze schematismu velkostatk ů. Majitel ům velkostatk ů sice byla část pozemk ů, zpravidla t ěch nejlepších propušt ěna i s n ěkolika hospodá řskými dvory ze záboru, ale v ětšina pozemk ů byla zabrána. Z jednotlivých dvor ů byly obvykle vytvo řeny zbyt- kové statky, které byly prodány za p říd ělovou cenu zájemc ům. Touto cestou byly zachovány racionáln ě velké zem ědělské výrobní jednotky. Pouze minimum dvor ů bylo bezezbytku roz- parcelováno. 1 Drobným zájemc ům byly rozparcelovány zpravidla okrajové části pozemk ů některých dvor ů. První pozemková reforma až na výjimky podlomila ekonomické základy velkostatkového hospoda ření, nebo ť majitel ům zbyly obvykle vedle jednoho dvou dvor ů i zámky, parky, obory apod., pro jejichž údržbu a opravy již výnosy majetku propušt ěného ze záboru nesta čily. Na druhé stran ě část šlechtických majitel ů postižená spole čensky i zrušením šlechtických titul ů ztratila zájem o podnikání, uzav řela se do sebe, spole čensky se stýkala většinou jen s kruhy bývalé šlechty a v řad ě p řípad ů již sama nepodnikala a zbývající dvory případn ě pr ůmyslové podniky i nadále pronajímala. Mezivále čnou strukturu velkého pozem- kového vlastnictví tak sice i nadále tvo ří velkostatky a jejich dvory a nov ě i zbytkové statky, ale podnikání na nich je rozt říšt ěno mezi majitele a nájemce. Po čátkem t řicátých let existovalo na okrese Kutná Hora již jen 23 velkostatkových dvor ů a 16 zbytkových statk ů. Ve vlastní režii bylo obhospoda řováno celkem 17 dvor ů. Nejvíce - čty ři - jich obhospodařoval velkosta- tek Rataje, jemuž z ůstaly čty ři dvory. Rovn ěž velkostatku Malešov z ůstaly t ři dvory, na nichž velkostatek dále hospoda řil. Zru čský velkostatek hospoda řil ve dvou dvorech a velkostatky Křesetice, Žleby, Sedlec, Zbraslavice, Hodkov, Kácov, Horka a Červené Pe čky obhospoda řo- valy po jediném dvo ře. Propachtovaných dvor ů existovalo na okrese celkem šest. Z nich dva pronajímal velkostatek Nové Dvory, který ve vlastní režii v ůbec nehospoda řil, a dále po jed- nom velkostatky Žleby, Jindice, Sázava a Filipov. Zbytkové statky byly nejvíce zakládány v nížinné části okresu. Z bývalých žlebských dvor ů byly zbytkové statky vytvo řeny ze sedmi, z novodvorských ze čty ř stejn ě jako z d říve sedleckých a jediný zbytkový statek byl z řízen p ři statku Ostrov. Vedle t ěchto velkých pozemkových jednotek zem ědělské výroby existovaly i nadále již d říve odprodané jednotlivé velkostatkové dvory, na n ěž se první pozemková reforma nevztahovala. 2

1 Zvláštní ukázku parcelace bývalých dvor ů je dodnes možno vid ět v Dob řeni, kde jak z traktu chlév ů, tak i z traktu stodol a sýpky byly vytvo řeny byty a k nim p řid ělena část pozemku. Uprost řed dvora je vedena silnice. Obdobou je dv ůr v Chotusicích, který byl parcelován tak, že trakt chlév ů byl rozd ělen podle jednotlivých klenebních oblouk ů a ke každému bytu byla p řid ělena stejn ě úzká část p řes dv ůr, kde jsou nyní zahrádky a dvorky, stojících stodol. Dv ůr v P řibyslavicích byl rozd ělen mezi dva vlastníky a na dvo ře vyrostla nejprve ze ď a poté i další nov ější ú čelové budovy nahrazující ty, které z ůstali majiteli druhé poloviny. 2 Definitivní výsledky pozemkové reformy nebyly zpracovány. Stejn ě tak jsou neúplné jednotlivé schema- tismy, z nichž mezivále čný je pouze jediný a nezachycuje pozemkovou reformu po jejím dokon čení, 9 Tato struktura doznala částe čných zm ěn b ěhem druhé sv ětové války a t ěsn ě po ní. Část majetku se za války dostala do n ěmeckých rukou, část majitel ů se naopak p řidala k N ěmc ům, a proto jim byl na základ ě Benešových dekret ů o znárodn ění majetku N ěmc ů, Ma ďar ů, zrádc ů a kolaborant ů majetek znárodn ěn. To byl i p řípad novodvorského panství či panství Sedlec. Zatímco v prvém p řípad ě byla oprávn ěnost konfiskace potvrzena soudem, v druhém p řípad ě byl majetek Švarcnberk ům, kte ří se postavili proti okupant ům, vrácen. Nicmén ě vzáp ětí, již po únoru roku 1948 jim byl podruhé na základ ě druhé pozemkové reformy zabrán. Tento osud stihl i n ěkteré menší d říve šlechtické velkostatká ře na okrese i řadu majitel ů zbytkových statk ů. Proto jim byl majetek na základ ě zákona o zmírn ění majetkových k řivd po roce 1989 op ět navrácen. ———————————————— ale v jejím pr ůběhu. Není proto z řejmé, kolik dvor ů bylo již p řed pozemkovou reformou prodáno. Proto je t řeba p řipomenout, že k velkému pozemkovému vlastnictví, srovnatelnému svým ekonomickým vý- znamem s panskými dvory, náležely již od poloviny 18. století i n ěkteré rustikální dvory. V mezivále č- ném období je obdobným p řípadem pozemkový majetek n ěkterých zem ědělských družstev. Jejich p ůvod i osudy byly však od dominikálních dvor ů odlišné a nejsou p ředm ětem této studie.

Číselník správních jednotek (panství a statk ů) okresu Kutná Hora

1. panství K řesetice 31. panství Vlast ějovice 62. panství Švábínov 2. panství Malešov 32. panství Úmonín 63. statek Za říčany 3. panství Červený hrádek- 33. statek T řebešice 64. statek B řezová Chotouchov 34. panství Čestín 65. statek Libenice 4. panství Žleby 35. statek Krchleby 66. statek P řítoka 5. statek Jindice 36. statek Hostkovice 67. královské panství Kolín 6. panství Žehušice 37. statek Hlízov 68. panství Dob řeň 7. panství Sázava 38. statek Žíchovice a 69. statek Vlkane č 8. panství Rataje Kasanice 70. statek Ho řany 9. panství Český Šternberk 39. statek Kluky 71. Pražská kapitula 10. panství Kostelec nad 40. statek Rápošov 72. panství Sion Černými Lesy 41. panství Habry 73. statek Zho ř 11. panství Dolní Kralovice 42. panství Komorní Hrádek 74. statek Týništ ě 12. panství Lede č 43. statek Zbyslav 75. statek Lomec 13. statek Vrbice 44. statek Brat čice 76. klášter Sv.Ducha v Praze 14. panství Nové Dvory 45. statek Korotice 77. statek Malín 15. panství Sedlec 46. statek Dobrovítov 78. statek Suchdol 16. panství Červené Pe čky 47. statek Janovická Lhota 79. statek Ch řenovice 17. statek Ratbo ř 48. panství Lichnice 80. klášter Skalice 18. královské horní m ěsto 49. statek Hrab ěšín 81. statek Miskovice Kutná Hora resp. Horníci 50. panství Zásmuky 82. stetek Neškaredice 19. král. horní m ěsto Ka ňk 51. panství Sv ětlá n.Sázavou 83. statek Opatovice 20. panství Červené Janovice 52. statek Kraso ňovice - 84. statek Ov čáry 21. statek Zbraslavice Želivec 85. statek Pab ěnice 22. statek Ostrov 53. statek Úžice 86. panství Chlum 23. statek Hlízov 54. statek Mezholezy 87. statek Perštejnec 24. panství Kácov 55. statek Mitrov-Žíšov 88. statek Petrovice 25. panství Zru č 56. statek Nová Lhota 89. statekk Poli čany 26. statek Horka 57. statek Opatovice 90. Olomoucké biskupství 27. panství Gol čů v Jeníkov 58. statek Petrovice 91. statek P řítoka 28. svobodnická čtvr ť 59. statek Sou ňov 92. statek Puche ř 29. královské m ěsto Čáslav 60. panství Lipnice 93. statek Rozt ěž 30. panství Tupadly 61. statek Radvan čice 94. statek Senetín 10 95. klášter Zbraslav 123. Arcibiskupství pražské 149. statek Semt ěš 96. statek Solopysky 124. statek Nespe řice 150. Vilémovský klášter 97. statek Jakub 125. statek Onomyšl 151. statek Lov čice 98. statek Štipoklasy 126. statek Otryby 152. statek Bojmany 99. statek Tuchotice 127. statek Petrovice II 153. statek Druhanice 100. statek Turka ňk 128. statek Podmoky 154. statek Dolní Bu čice 101. statek Čihoš ť 129. biskupství neur čené 155. statek Damírov 102. statek Vilémovice 130. statek 156. statek D ědice 103. statek Bláto 131. statek Vla čice 157. statek 104. statek Polipsy 132. statek Rašovice 158. statek Chlístovice 105. statek Brandejsek 133. statek Ho ředlivá (Same- 159. statek Klucké 106. statek Čábelice chov) Chválovice 107. panství Talmberk 134. statek Sob ěšín 160. statek Mo čovice 108. statek Čenovice 135. statek Tlu čeň 161. statek Ok řesane č 109. statek Hroznice 136. statek Vav řinec 162. statek P řibyslavice 110. statek Chabe řice 137. statek Vestec 163. statek Scho řov 111. statek Chmelišt ě 138. statek Čenovice 164. statek Skovice 112. statek Michalovice 139. statek Vlková 165. statek Starko č 113. statek K řivsoudov 140. statek 166. statek Šebest ěnice 114. Kartuziánský klášter 141. Komenda n ěm. rytí řů – 167. statek T řeb ětín Praha panství 168. statek Milošovice 115. statek Kasanice 142. statek Zderadiny 169. statek Vrdy 116. statek Kochánov 143. Řád n ěmeckých 170. statek Vý čapy 117. statek Kralice křižovník ů 171. statek Zehuby 118. statek K řečovice 144. statek Bohdane č 172. Želivský klášter 119. statek Losiny 145. statek Šlechtín 173. Vyšehradská kapitula 120. statek Man čice 146. statek Borovsko 174. statek Nesm ěř ice 121. statek Milotice 147. statek Odranec 175. statek Bahno 122. statek Malejovice 148. statek Pertoltice

Vývoj správní p říslušnosti katastrálních území okresu Kutná Hora

Název obce Katastr. úz. 950 1050 1150 1250 1350 1450 1550 1654 1750 1848 1932 Adamov Adamov 30 4 Černíny Bahno 175 2 1 1 1 Sázava Bělokozly 7 7 42 42 7 7 Bernardov 14 14 14 Bílé Podolí Bílé Podolí /29 153 165 43 6 6 Uhl.Janovice Bláto 103 103 106 8 8 8 D8 Bludov Bludov 20 18 18 Bohdane č Bohdane č 143 144 144 144 12 12 12 Žehušice Bojmany 152 6 6 6 6 6 6 Brambory Brambory 29 153 6 6 6 Brat čice Brat čice 142 142 4 4,30 44 30 4 ZS4 Zbýšov Březí 30 30 4 Vlast ějovice Březina 113 31 31 11 Úmonín Březová 64 64 2 45 32 1 Křesetice Byká ň 2 2 2 2 1 1 Miskovice Bylany 15 15 15 65 66 1 1 1 Církvice Církvice 15 6 67 14 33 14 ZS14 Čáslav Čáslav 29 29 29 29 29 29 29 29 29 Čejkovice Čejkovice 7 86 86 46 15 15 Úžice Čekánov 107 1 107,8 8 8 8 11 Název obce Katastr. úz. 950 1050 1150 1250 1350 1450 1550 1654 1750 1848 1932 Čestín Čenovice 108,85 25 24 24 24 Sázava Černé Budy 7 7 7 7 7 7 42 7 7 Černíny Černíny 1,21 1,21 1,32 1 Čer.Janovice Čer.Janovice 20 20 20 20 18 18 Sázava Čeřenice 7 9,10 9 9 Čestín Čestín 34 34 34 34 34 24 Zbýšov Damírov /7 7/155 155 7/46 46 35 15 Zbýšov Dědice 46,156 73,147 50 46 30 4 Dobrovítov Dobrovítov 46 46 46 46 30 4 Suchdol Dob řeň 68 68 68 2 2 2 Sázava Dojet řice 7 7 7 42 7 7 Vrdy Dolní Bu čice 150 154 6 6 6 Dol.Pohle ď Dolní Pohle ď 25 25 25 Drobovice Drobovice 142 142 4 30 30 30 4 Bohdane č Dvorecko 144 12 12 12 Čáslav Filipov 29 29 29 30 13 13 DP13 Zábo ří n.L. Habrkovice 15 15 15 15 15 15 Černíny Hetlín 21 21 33 14 Hlízov Hlízov 15 15 15 15 37 37 37 14 ZS14 Zbraslavice Hodkov 23,25 23 23 22,2 23 23 D23 Hološiny 15 15 Horka I 152 6 6 6 6 6 Horka II Horka II 26 25 20 26 26 D26 Vrdy Horní Bu čice 150 150 6 6 6 Horušice Horušice 15 6/15 43 15 6 Miskovice Ho řany 15 15 70 18/65 18 18 18 Třeb ětín Hostkovice 36 36 46 30 4 Hostovlice Hostovlice 157 157 86 86 4 4 4 ZS4 Hrab ěšín Hrab ěšín 49 86 35,86 49 15 15 ZS15 Horka II Hrádek 146 147 50 31 11 Slavošov Hranice 104 31 2 23 23 Chabe řice Chabe řice 110 110 110 25 24 24 24 Krchleby Chedrbí 35 15 15 Pertoltice Chlístovice 158 158 12 12 12 12 Chlístovice Chlístovice 71 72 46 2 2 2 Zbýšov Chlum 86 86 86 86 50 15 15 Vav řinec Chmelišt ě 111 8 8 8 8 D8 Chotusice Chotusice 15 15 15 6 6 6 6 6 Křesetice Chrást 15 15 15 1 1 1 Chlístovice Chroustkov 71 72 46 2 2 2 Čer.Janovice Chvalov 73,147 20 20 18 18 Církvice Jakub 7 97 97 97 67 67 14 14 14 Uhl.Janovice Janovic.Lhota 47 9 9 9 8 8 Sob ěšín Ježovice 129 8 8 8 8 8 8 Rašovice Jindice 114 106 16,106 5 5 5 DP5 Kácov Kácov 24 24 24 24 24 24 D24 Čestín Kamenná Lhota 12 51 16 16 D16 Kutná Hora Ka ňk 18 18 18 19 19 Čestín Kasanice 115 21/31 47 38 24 Zbýšov Klucké Chválovice 159 86 86 27 39 4 Kluky Kluky 39 39 39 39 39 39 4 DP4 Čestín Kn ěž 34 115 24 24 24 24

12 Název obce Katastr. úz. 950 1050 1150 1250 1350 1450 1550 1654 1750 1848 1932 Kobylnice Kobylnice 15 67 67 14 14 14 Uhl.Janovice Kochánov 111 9 8 8 Úmonín Korotice 147 29 45 32 1 Nepom ěř ice Košice 18 2 2 2 2 2 Bohdane č Kotou čov 144 12 12 12 Vlast ějovice Kounice 15 6 47 31 31 11 Vlkane č Kozohlody 142 6 30 27 4 4 Chlístovice Kralice 117 117 117 117 16 16 16 Zbraslavice Kraso ňovice 25,178 34,178 34 52 25 25 D25 Zbýšov Krchlebská Lhota 7 86 86 46 15 15 Krchleby Krchleby 35 35 35 35 46 15 15 ZS15 Křesetice Krupá 15 15 1 1 1 1 Onomyšl Křečovice 118 16 16 5 5 Křesetice Křesetice 15 15,176 1 1 1 1 Kutná Hora Kutná Hora 18 18 18 18 18 18 Pertoltice Lazišt ě 113 148 31 31 31 11 Lede čko Lede čko 8 8 8 34 8 8 8 Zbraslavice Lipina 25 25 25 25 Sv.Mikuláš Lišice 15 67 67 14 14 14 Úmonín Lomec 75 30 18 18 18 Petrovice II Losiny 119 119 119,24 24 24 24 Bílé Podolí Lov čice 151 30/60 4/30 43 6 6 Pertoltice Machovice 21 12,31 12 25 12 Zbizuby Makolusky 8 8 8 8 8 Zbraslavice Malá Skalice 1 1 1 Suchdol Malenovice 76 57 68 2 2 2 Malešov Malešov 2 2 2 2 2 2 D2 Kutná Hora Malín 77 15 15 15 15 15 15 15 15 Rataje n.S. Malovidy 8 8 8 8 8 8 8 Rašovice Man čice 120 120 120 16 5 5 Úžice Mělník n.S. 7 7 7 10 10 10 Miskovice Mezholezy 15/78 7 7/54 54 2 2 Petrovice I Michalovice 112 73,147 46 12 12 12 Pertoltice Milanovice 21 31 12 12 22 Nepom ěř ice Miletice 71 72,121 46 16 16 2 Onomyšl Miletín 76 67 3 3 5 5 Vlast ějovice Milošovice 168 168 168 28 11 Rataje n.S. Mirošovice 8 8 8 8 8 8 8 Miskovice Miskovice 78/80 81 68 2 2 2 Uhl.Janovice Mitrov 15 55,122 55 122 122 1 1 Mo čovice Mo čovice 15 160 30 30 30 4 Nepom ěř ice Nepom ěř ice 123 16,117 16 16 16 Zru č n.S. Nesm ěř ice 50 28 31 11 Kutná Hora Neškaredice 82 82 82 2 1 1 Kluky Nová Lhota 7 56 85 32 56 15 15 ZS15 Nové Dvory Nové Dvory 67 15 14 14 14 DP14 Ok řesane č Ok řesane č 86,161 86 29 4 4 Kluky Olšany 29 56 15 15 Onomyšl Onomyšl 123 123 125 16 16 16 16 Zbýšov Opatovice 7 7 7 86 86 46 15 15 Opatovice I 18 18 20 57 32 1 Uhl.Janovice Opatovice II 8 24 8 8 8 Zbraslavice Ostrov 22 /22 31 12 22 22 ZS22 13 Název obce Katastr. úz. 950 1050 1150 1250 1350 1450 1550 1654 1750 1848 1932 Pab ěnice Pab ěnice 85 85 85 86 1 1 18 Vlast ějovice Pavlovice 22 79 22 12/21 12 12 12 Kutná Hora Perštejnec 87 87 1 1 1 1 Pertoltice Pertoltice 148 23,31 31 31 31 11 Petrovice I Petrovice I 7 88 85,88 86 58 18 18 Podveky Podveky 130 130 130 9/8 8 8 8 Malešov Polánka 2 2 2 2 2 2 Kutná Hora Poli čany 89 18 18 18 18 Čestín Polipsy 104 104 104 34 24 24 24 Pot ěhy Pot ěhy 142 142 142 4 30 30 4 Bohdane č Prost ř.Ves 144 12 12 12 Černíny Předbo řice 62 62 1 1 1 1 Vlkane č Přibyslavice 69,142 7,142 142 30 27 4 4 ZS4 Miskovice Přítoky 90 15 15 91 91 91 18 18 1 Kluky Puche ř 92 92 92 1 1 1 Úžice Radvanice 7 7,10 42 7 7 Zbraslavice Rápošov 40 40 21 21 40 21 Rašovice Rašovice 132 132 132 27 5 5 Rataje n.S. Rataje n.S. 8 8 8 8 8 8 Rohozec Rohozec 15 15 67 6,67 6 6 6 Onomyšl Rozkoš 2 2 Vidice Rozt ěž 93 2 2 2 2 2 D2 Řend ějov Řend ějov 104 34 24 24 24 Bohdane č Řeplice 12 12 12 Samopše Samopše 7 7 10 42 7 7 Sázava Sázava 7 7 7 7 7 7 7 7 7 DP7 Kutná Hora Sedlec 15 15 15 15 15 15 15 15 D15 Semt ěš Semt ěš 149 6 6 6 6 6 Petrovice I Senetín 94 85,94 86,94 20 18 18 Scho řov Scho řov 30,63 35 30 4 Slavošov Slavošov 25 /25 25/31 2 22 22 Sta ňkovice Smilovice 8 8 8 8 8 8 8 Úžice Smrk 7,8 7 7 7 10 8 8 Sob ěšín Sob ěšín 134 134 134 9 9 9 Suchdol Solopysky 96 96 3 3 3 3 Sou ňov Sou ňov 18,59 59 15 15 ZS15 Sta ňkovice Sta ňkovice 8 8 8 8 8 D8 Petrovice II St.Nespe řice 34 34 34 24 24 Starko č Starko č 165 175 43 6 6 6 Sud ějov Sud ějov 8 16 16 Suchdol Suchdol 78 78 78 78 2 2 2 Sv.Mikuláš Sulovice 15 67 6 14 6/14 6 Sv.Kate řina Sv.Kate řina 15 67 67 67 14 14 Sv.Mikuláš Sv.Mikuláš 15 67 67 67 14 14 DP14 Šebest ěnice Šebest ěnice 166 166 35 60 15 15 Štipoklasy Štipoklasy 21 21 21,98 21 18 18 Samopše Talmberk 107 107 107 8,34 8 8 7 Třebešice Třebešice 15,33 33 33 33 33 14 ZS14 Třeb ětín Třeb ětín 144 12 12 12 Třebonín Třebonín 167 167 167/85 85 86 39 15 15 Vidice Tuchotice 99 99 2,78 2 2 2 Tupadly Tupadly 142,30 30 30 29,30 30 30 4 ZS4 Malešov Týništ ě 74 2 2 1 2 14 Název obce Katastr. úz. 950 1050 1150 1250 1350 1450 1550 1654 1750 1848 1932 Uhl.Janovice Uhl. Janovice 9 9 9 9 9 8 8 D8 Petrovice I. Újezdec 94 94 85,20,34 20 18 18 Úmonín Úmonín 32 32 32 32 34 32 1 D1 Zbraslavice Út ěšenovice /107 101 21,31 61 33 14 Úžice Úžice 53,8 8 8 112/8 8 8 8 Vav řinec Vav řinec 7,136 136 8 8 8 8 Zbraslavice Velká Skalice 17 17 17 17 Chlístovice Verný řov 16/62 2/3 2 Třeb ětín Víckovice 144 144 12 12 12 Vidice Vidice 18 18 78 2 2 2 Čer.Janovice Vilémovice 102 102 102 20,45 18/32 18 Vina ře Vina ře /142 175 175 4 4 4 Vla čice Vla čice 150,131 150 150 175 175 4 6 6 Vlast ějovice Vlast ějovice 31 31 31 31 11 Vlkane č Vlkane č 69/86 86 86 27 27 27 Zbizuby Vlková 15,139 139 24 24 24 Vodranty 30 4 Vlast ějovice Volavá Lhota 12 12 12 12 Zbizuby Vranice 140 9/24 9/24 24 24 28 Vrdy Vrdy 169 169/175 169 30/63 30 4 Chlístovice Všesoky 71 72 46 2 2 Zábo ří n.L. Zábo ří n.L. 15 67 67 14 14 14 Bílé Podolí Za říčany 4 63 6 6 Zbizuby Zbizuby 141 141 141 24 8/24 24 Zbraslavice Zbraslavice 21 21 21 21 21 21 21 D21 Zbýšov Zbudovice 142 30 30 4 Vrdy Zbyslav 43 15/43 15/43 6/43 6/43 43 6 6 Zbýšov Zbýšov 7 7 86 86 15 15 Kácov Zderadinky 24 24 24 Kácov Zderadiny 143/24 /24 24 24 24 24 Chlístovice Zdeslavice 62 62 21 20 2 2 D2 Černíny Zdeslavice 20 20 18 18 Žleby Zehuby 150 4,171 171 171 4 4 4 ZS4 Čer.Janovice Zho ř 73 73/20/147 20 20 18 18 Zru č.n.S. Zru č n.S. 25 25 25 25 25 25 D25 Žáky Žáky 15 15 30 41 41 4 ZS4 Chlístovice Žandov 21,47 68 2 27 5 5 Žehušice Žehušice 15 6 6 6 6 6 Zru č n.S. Želivec 8 8,34 52 25 25 Vav řinec Žíšov 111 111 111 55 1 1 Žleby Žleby 4 4 4 4 4 4 4 D4,ZS,ZS Vysv ětlivky : 4,6 r ůzné prameny uvád ějí dva ( či více) rozdílných majitel ů, p řičemž nelze p řesn ě ur čit jediného vlastníka ke sledovanému datu; 2/1 - jedno katastrální území vlastní sou časn ě dva vlastníci, tj. každý vlastní část; D7 - dv ůr ve vlastní režii velkostatku číslo 7; DP - dv ůr v pachtu; ZS - zbytkový statek

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26 KUTNÁ HORA ČP. 27 - PROPAD NA DVO ŘE Jana Králová, Jaromír Špa ček Popis lokality. V roce 1990 ohlásili manželé Kozákovi, majitelé domu čp. 27 (ulice Ruthardka) v Kutné Ho ře propad, který pozorovali úzkou škvírou v betonu na dvo ře pod pavla čí. Dne 18.6.1991 pracovníci Geoindustrie odstranili část betonu nad propadem. Otvor sm ěř oval svisle dol ů, jeho tvar byl nepravidelný, max. hloubka byla 3.6 m. Část p řiléhající k domu byla tvo řena kuželem sypké vlhké zeminy. Dne 19.6. rozší řili d ělníci otvor v beto- nu na 2 x 2 m a zkolmili st ěny do hloubky 1.5 m. Materiál shazovali na dno propadu, čímž se zmenšila jeho hloubka na 2.5 m. Od povrchu do hloubky 1.5 m procházel propad sypkým vlhkým zásypem, který obsahoval kosti a zlomky keramiky, p řevážn ě glazované. V hloubce 1.5 m za číná vyzd ěná šachta, p ůvod- ně snad čtvercového, nyní v d ůsledku mírné deformace SV st ěny p řibližn ě obdélníkového pr ůř ezu o rozm ěrech 1.45 x 1.60 m. Pokra čuje svisle dol ů do neznámé hloubky, nejmén ě však do 6 m od povrchu. (Ústní sd ělění pracovník ů Geoindustrie - hloubka byla zjiš ťována sondo- vací ty čí, která procházela m ěkkým materiálem a ani v nejv ětší dosažené hloubce 6 m nenara- zila na pevné dno.) Šachta je vyzd ěna nasucho kladenými kameny (pís čitý vápenec místního původu) o max. velikosti jednotlivých kus ů do 40 cm. SSZ roh šachty zabíhá pod základy jižní zdi domu. Objem propadlého materiálu je p řibližn ě 7.5 m3. Zabezpe čení propadu. Horní část objektu byla vybetonována od povrchu do hloubky 1.5 m, t.j. po vyzd ěnou šachtu. Zde byl umíst ěn železný poklop. Druhý poklop byl usazen do betono- vé obruby na povrchu a zabezpe čuje vstupní otvor. Pro možnost kontroly propadu jsou oba poklopy odstranitelné. Vrchní má rozm ěry 1.33 x 1.36 m (hmotnost asi 130 kg - podle ústního sd ělení majitelky). Propad neohrožuje statiku domu. Zprávu statika a technické podrobnosti o zabezpe čení objektu lze nalézt na referátu výstavby M ěstského ú řadu v Kutné Ho ře. Historie. V míst ě dnešního domu čp. 27 stávala láze ň U Kola. E. Leminger o ní píše, že ležela „s jedné strany vedle domu Ruthartovského ( čp. 26), po druhé její stran ě byla uli čka, kudy se od hrádku k Páchu jezdívalo“ (nyní ulice Pod Hrádkem). Láze ň U Kola je z řejm ě totožná s tou, o níž se zmi ňují listiny z r. 1330 a 1347. Po roce 1429 snad zpustla, nebo ť prameny se zmi ňují pouze o jejím m ěstišti. Pozd ější majitel Van ěk Vodi čka „u činil náklad na štolu (stoku) z toho m ěstišt ě“. V roce 1456 byla láze ň op ět vystav ě- na. V dob ě kolem roku 1464 brala vodu pro sv ůj provoz z blízkého domu Wasserkavny. 4 V roce 1493 byla p řivedena na Hrádek voda z m ěstského vodovodu. Z Hrádku pak tekla do lázn ě U Kola. Již p ředtím však brala láze ň vodu z vodovodu p římo. 1 Do blízkosti domu čp. 27 umis ťuje Leminger d ůl U Kola (apud rottam aquae), který se poprvé p řipomíná v roce 1310. D ůl U Kola byl patrn ě vodot ěžnou šachtou pro n ěkolik dol ů severního úseku Oselského pásma. Podobnou funkci m ěl i d ůl Eiserne Seil, který ležel v jeho blízkosti. 2,3,4 27 Funkce a stá ří nalezené vyzd ěné šachty nejsou jasné. Zatím o tom existují t ři teorie. První předpokládá, že nalezené dílo je studna, ale poloha v blízkosti hrany prudkého svahu tomu odporuje. Z historických údaj ů rovn ěž nevyplývá, že by láze ň U Kola m ěla studnu. V materiálu propadu nebyly nalezeny žádné úlomky haldoviny ani žilného materiálu, které by podpo řily druhou domn ěnku, totiž že byl nalezen st ředov ěký d ůl. Podle poslední teorie jde snad o odpadní kanál nebo jiné dílo související s provozem lázn ě. Potvrdit n ěkterou z uvedených teorií by mohl další pr ůzkum, spojený s vyt ěžením materiá- lu z propadu.

Literatura 1. Fiala J.: O vodovodu kutnohorském. Kutnohorské p řísp ěvky k d ějinám vzd ělanosti české, III. řada. Kutná Hora 1927, s.41-64. 2. Ko řan J.: Sláva a pád starého českého rudného hornictví. Příbram 1988, s.39. 3. Ko řan J.: D ějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském. Geotechnica, sv. 11. Praha 1950, s.107. 4. Leminger E.: Lázn ě kutnohorské. Lazebníci. Kutnohorské p řísp ěvky k d ějinám vzd ělanosti české, IV. řada. Kutná Hora 1929, s.88-99. Text je p řevzat z nepublikované zprávy: Pecho čová (Králová) J., Špa ček J.: Propad u Kozá- ků. Česká speleologická spole čnost, ZO 5-05 Trias Pardubice, únor 1992.

Pohled do propadu p řed jeho zabezpe čením (19.6.1991).

28

Stav po zabezpe čení propadu (únor 1992).

Zadní část domu čp. 27; propad se nachází pod verandou (únor 1992).

29 Profil severovýchodní st ěny výkopu 1 - dlažba s podsypovou vrstvou; 2 - m ěstské navážky s úlomky cihel a st řep ů, st ředn ě ulehlé; 2a - m ěstské navážky s úlomky cihel a st řep ů, neulehlé (p ři dotyku vypadávají z profilu); 3 - haldovina, bez mezerní výpln ě, st ředn ě nav ětralá, zpevn ěná oxidy železa a sekundárními usa- zeninami vápníku; 3a - haldovina bez mezerní výpln ě, ojedin ěle s výskytem rozv ětralých slepenc ů; 3b - haldovina s velkým množstvím nav ětralé ruly (z povrchu krystalinika); 4 - nav ětralé pískovcové slepence; 5 - haldovina se spraší a hlínou, st ředn ě ulehlá; 6 - haldový materiál s hlinitou mezerní výplní; 7 - haldový materiál se zátekem betonu z injektáže sklep ů v čp. 488; 8 - písky tmavé barvy s valouny k řemene smíchané s ostrohrannými kameny do velikosti 7 až 9 cm (p řemíst ěné náplavy ?); 9 - vrchol kamenné klenby; 9a - vrchol cihlové klenby; 10 - vrstevnatá navážka - tmavší vrstvy s uhlíky, sv ětlejšími vrstvy se spraší - dev ět vrstev; 10a - z pozice 10 pozvolný p řechod z mnohovrstevnatosti ve vrstvu, jež obsahuje všechny tyto složky promíchané; 10b - vrstva 10a s poklesy na okrajích; 11 - humózní vrstva bez kamen ů (p ůvodní horizont); 11a - humózní vrstva s kameny (z řejm ě p řemíst ěná); 12 - nep řemíst ěné spraše; 13 - velmi tmavá vrstva tvo řená uhlíky se struskou a p řím ěsí hlíny p ři- bližn ě 40+40+20%; 14 - humózní hlinitá vrstva s hnízdy haldoviny, velké množství malých kostí a úlomk ů tuhované keramiky; 15 - zásyp s velkými kameny z haldoviny až do velikosti 40 cm s hlinitou mezerní výplní; 16 - pískový zásyp výkopu rezavé barvy; 17 - novodobý zásyp se št ěrkem a valouny k řemene, místy podrcené s pískovou mezerní výplní; 18 - betono- vá chráni čka kabelu či betonu (kanalizace); 19 - asfaltový povrch vozovky; K - kanaliza ční trubka; Z - zemnící drát; E - elektrické vedení; P - plynové vedení; Pb - olov ěná trubka vodovodu; V - vodovod (ocel). Sklon terénu je nazna čen pouze schematicky 30 KUTNÁ HORA, ULICE U JELENA - VÝKOP PRO PLYN Ivan Kozák

Situa ční nákres (výkop silnou plnou čarou, te čkovan ě p ůdorys sklep ů)

Výkop se nacházel v ulici U jelena p řed severním pr ůč elím dom ů čp. 487 a 488. Za čínal t ěsn ě před kaplí na rohu zahrady čp. 521 a kon čil východn ě od východního nároží domu čp. 487. Procházel JZ od st ředu ulice. Dokumentovaná část výkopu m ěla délku 35 m, ší řku 50 cm a hloubku 60 až 170 cm (pr ůměrn ě 130 cm). Povrch ulice je na západním konci výkopu p řibliž- ně o 3.5 m výše než na konci východním. Na dokumentovaném profilu je v západní části zachyceno n ěkolik vrstev haldovin (ozna čených čísly 3, 3a, 3b, 4, 5, 6, 7). P řibližn ě uprost řed výkopu jsou klenby dvou chodeb spojujících sklepní prostory pod domy čp. 487 a 488 se sklepem ležícím uprost řed ulice U Jelena. Ve východní části výkopu je svislá struktura pravo- 31 úhlého p ůdorysu (vrstvy 14, 15, 10b), která prochází p ůvodními, tj. nep řemíst ěnými vrstvami (č. 11 a 12). Mohlo by se jednat o šachtu nebo odpadní jámu. Přibližn ě v místech kapli čky prochází ideální pokra čování podložní žíly Rove ňského pás- ma (tzv. Petrské klufty). 1 Haldovina ve V části výkopu pravd ěpodobn ě souvisí s dolováním na této žíle. Ulice U Jelena leží na staré komuka ční trase, která procházela m ěstem V-Z sm ěrem p řes dnešní Jungmannovo, Havlí čkovo a Komenského nám ěstí. Její pr ůběh se pravd ěpodobn ě nekryje p řesn ě s ulicí U Jelena, která nenavazuje p římo ani na Jungmannovo, ani Havlí čkovo nám ěstí. P římá spojnice t ěchto nám ěstí prochází p řes parcely dom ů čp. 520 a 489 (jehož jižní část byla postavena teprve r. 1897) 2. Domy čp. 487 a 488 jsou gotického p ůvodu a po jistou dobu byly spojeny v jeden celek. 3 Zalomení západní části pr ůč elí domu čp. 487 pochází již z gotického období (p řilehlá místnost má k řížovou klenbu) a souvisí snad s odbo čující cestou na Jánské nám ěstí. P řípadný d ům na míst ě dnešní ulice, jehož existenci by mohl nazna čovat sklep pod ulicí, je možné na základ ě dokumentace profilu ve st ěně výkopu prakticky vylou čit. Poznámka: Je velká škoda, že obdobn ě a za p řítomnosti archeologa nebylo možné zdokumen- tovat i další výkopy, které procházely p řes zaniklé domy, brány, hradby, doly atd. A tak je možné jenom krátce shrnout, že uprost řed západního konce Jungmannova nám ěstí stávala stavba s kamennými základy, obdobn ě jako na dolním konci nám ěstí Havlí čkova, a že charak- ter vrstev v uli čce mezi Jungmannovým nám ěstím a obchodem „U Kozlík ů“ nevylu čuje, že tudy ješt ě v 18. století vedl vodní náhon na Turka ňské pásmo. 4 Nyní už lze pouze konstatovat, že vým ěny inženýrských sítí v historickém jádru byly další nevyužitou p říležitostí k poznání vývoje m ěsta a zvlášt ě jeho po čátk ů, o kterých nevíme tém ěř nic. Jaké informace bylo možné získat m ůžeme vid ět na p říkladu Staré Boleslavi 5 nebo i sousední Čáslavi 6. Nezbývá než čekat na další obnovu sítí za n ěkolik desítek let a doufat, že naši potomci budou mít více pochopení pro minulost svého m ěsta. Jak je vid ět ze zakreslené situace, bagrista se snažil odt ěžit klenbu dvou sklepních chodeb. Našt ěstí pro n ěj i pro majitele obou sousedících dom ů se mu to nepoda řilo. Je smutné, že na území památkové rezervace, kde se bez v ědomí památká řů nesmí snad ani nat řít okna, m ůže působit bagrista, který nerozezná spraš od kamenné zdi. Celé území historického jádra je archeologickým nalezišt ěm - veškeré zemní práce proto ze zákona musí probíhat za dozoru archeologa. Bohužel, všeobecná neúcta k obecným hodnotám a zákon ům postihuje i tuto oblast. mb.

Literatura:

1. Ko řan J. : D ějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském. Praha 1950. 2. Líbal D.: Kutná Hora – stavebn ě historický pr ůzkum jádra. Nepublikovaná zpráva SÚRPMO Praha 1971. 3. Muková J., Muk J.: Kutná Hora – stavebn ě historický pr ůzkum čp. 488 U Jelena. Nepubli- kovaná zpráva SÚRPMO Praha 1990. 4. Bartoš M.: Císa řská strouha. Krásné m ěsto č.3 (1997), s.18-20, Kutná Hora. 5. Bohá čová I., Frolík J., Špa ček J.: Stará Boleslav – archeologický výzkum 1988-1994. Čelákovice 1994. 6. Tomášek M.: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu … na lokalit ě Čáslav (okr. Kutná Hora) Žižkovo a Kostelní nám ěstí. Nepublikovaná zpráva Archeologického ústa- vu AV ČR Praha 1996.

32 KUTNÁ HORA - SKLEP POD KRÁLOVSKOU PROCHÁZKOU Martin Bartoš Tzv. sklep pod Královskou procházkou se nachází v lese na pravém b řehu Vrchlice, p řibližn ě 130 m jižn ě od k řížení železni ční trati s vodním náhonem Nového mlýna (tzv. Horním Páchem). Na ZM 1:10.000 č.13- 32-20 leží objekt 39 mm od západní a 28 mm od severní sek ční čáry. Jižn ě od sklepa odbo čuje z Krá- lovské procházky severozápadním sm ěrem n ěkolik metr ů široký terénní stupe ň částe čně podep řený ka- mennou op ěrnou zdí, který klesá po svahu k Vrchlici. Pravd ěpodobn ě se jedná o starou cestu. Ší řka Králov- ské procházky je v t ěchto místech p řibližn ě 3.5 m, pak následuje náhon o ší řce 1.5 m a hloubce 1 m. Vchod do sklepa je orientován k západu. Leží n ě- kolik metr ů severn ě až severovýchodn ě od staré cesty (v t ěsné blízkosti ležícího kmene stromu) a vede k němu asi 1 m dlouhý terénní zá řez. V dob ě nálezu byl tém ěř zcela zasypaný, viditelný byl pouze malý úsek vrcholu klenby. Po rozší ření m ěl p řibliž- ně oválný profil o výšce 30 cm a ší řce 45 cm. Svah nad vchodem prudce stoupá ke Královské procházce, jejíž západní okraj je ve vzdálenosti p řibližn ě 4 m a ve výšce 3.5 m nad vrcholem vchodu. Podzemí sestává ze dvou částí - sklepa a kaverny. Za vchodem je sklep - nízká prostora zaklenutá kamennou valenou klenbou s vr- cholnicí ve sm ěru p řibližn ě východ-západ (azimut 80 °). Její délka je 250 cm. Maximální ší řka 140 cm a výška 45 cm je asi 150 cm od vchodu. Na po čvě tvo řené p řevážn ě jemnou hlínou s p řím ěsí menších kamen ů, která od vchodu mírn ě klesá ke st ředu prostory a pak rychleji stoupá ke druhému čelu sklepa, leží několik zava řovacích sklenic starého typu a jejich st řep ů a n ěkolik plechovek. Kameny v klenb ě mají typický rozm ěr 40 x 15 cm, jejich delší strana je paralelní s vrcholnicí. Mezi kameny jsou hluboké spáry. Klenební čela na obou koncích klenby jsou pravd ěpodobn ě původní - v odhaleném úseku jsou rovná, bez stop po p řípadné destrukci. P ůvodní ší řka sklepa byla kolem 2 m (možná pon ěkud mén ě), p ůvodní výšku nelze odhadnout. Sou časná plocha sklepa je 3 m2, objem 1 m3. Sklep byl pravd ěpodobn ě nejprve zasypán materiálem z venkovní (západní) strany a posléze i materiálem z kaverny. Pod zadním okrajem klenby je otvor o ší řce asi 100 cm a výšce 30 cm do druhé 33 podzemní prostory - kaverny. Ta má p ůdorys p řibližn ě pravoúhlého trojúhelníka s odv ěsnami na severní (230 cm) a západní (190 cm) stran ě a s výklenkem v jižní části p řepony. Kaverna je nejširší ve vzdálenosti asi 50 až 100 cm od sklepa (220 cm), dále se rychle zužuje na ší řku asi 150 cm ve vzdálenosti asi 100 cm od sklepa. Strop, zpo čátku p řibližn ě rovný (asi 60 cm vyso- ko nad vrcholnicí klenby sklepa), se asi 80 cm od klenebního čela za číná zvedat a stoupá zhruba rovnom ěrn ě až k východnímu konci, který je asi 1.5 m vysoko nad vrcholem klenby sklepa. Strop a snad i severní st ěna jsou tvo řeny hlínou a drobným kamením prorostlým ko ře- ny. Po čvu tvo ří zásypový kužel (úhel asi 30 až 40 °) tvo řený p řevážně jemnou hlínou. Jihový- chodní st ěna je ve st řední a pravd ěpodobn ě i zadní části tvo řena kameny o velikosti 20 až 30 cm s hlin ěnou mezerní výplní. Kaverna má plochu tém ěř 3 m2 a objem kolem 1.5 m3. Po čva sklepa je suchá, kaverna je z řeteln ě vlh čí. Klenba sklepa zasahuje tém ěž až k západnímu okraji Královské procházky, kaverna se na- chází z v ětší části pod ní, p řičemž vzdálenost mezi jejím nejvyšším místem a povrchem je 1.5 až 2 m. Vzdálenost podzemních prostor od náhonu je asi 3 m. Kaverna se od doby objevu v červenci 1994 do dubna 1997 výrazn ě nezm ěnila, i když nad ní projížd ěly malé nákladní automobily p řivážející materiál na opravu op ěrných zdí. Historie: Sklep je snad poz ůstatkem n ěkteré ze zaniklých usedlostí stojících na pravém břehu Vrchlice ješt ě v minulém století (p řed výstavbou železni ční trati). Nejbližším objektem zakresleným na mapách z roku 1813 a 1839 je d ům stojící asi 30 m severovýchodním sm ěrem mezi náhonem a dnešní železni ční tratí. Objekt objevil Ivan Kozák 21.7.1994, pr ůzkum prob ěhl 29.7.1994 (M. Bartoš), dokumen- tace 2.3. a 7.3.1997 (M. Bartoš). Literatura: Kutná Hora - sklep pod Královskou procházkou. Výro ční zpráva ZO ČSS 5-05 Trias Pardubi- ce za rok 1998. Dokumenta ční záznam.

Sklep - pohled od vchodu. V zadní části stoupá nahoru zásyp, nad kterým je otvor do kaverny (3/97) 34

DĚJEPIS KLÁŠTERA VORŠULINSKÉHO NA HORÁCH KUTNÁCH. ——— U p říležitosti první stoleté památky uvedení velebných panen v klášter ten, roku 1843 slavené, z památních knih klášterních sestaven a vydán od jedné klášterní sestry.

V Praze. Pospíšilovská kn ěhtiskárna. 1843. —————— A oznámil jsem jim ruku Boha svého, žeby byla dobrá semnou, i slova králova, kteráž mn ě mluvil, a řku: Vsta ňme, a stavme. I posiln ěny jsou ruce jejich v dobrém. Z knih. Ezdrášova II. kap. 18. v. Dnes spasení stalo se domu tomuto. Luk. XIX. 9. v. —————— Veškerým ctihodným a velebným pannám řádu svaté Voršuly z úcty a lásky v ěnován od konventu Voršulinek na Horách Kutnách. 35 Roku po narození Krista Pána 1704 p řišly do kláštera voršulinského na Novém m ěst ě v Praze dv ě nezletilé hrab ěnky, Eleonora a Maxmiliana z Trautmannsdorfu-Weinsbergu, dcery říšského hrab ěte Jana Bed řicha z Trautmannsdorfu-Weinsbergu, královského místodrží- cího a nejvyššího zemského komo řího v království českém. – Žijíce po n ějaký čas v klášte ře tom, kdežto ouplného p řesv ědčení nabyly, že toto bohulibé outo čišt ě nábožných panen nejen k poklidu srdce a nábožnému povzbuzení k řes ťanských duší p řispívá; nýbrž že i také k cvi čením ženské mládeže i krom ě kláštera co nejprosp ěšn ěji ou činkuje: ustanovila starší hrab ěnka Eleo- nora u sebe, v zemi české ješt ě jiný nový klášter založiti, a pro za čátek řeholnic z Prahy do něho uvesti. Mistryn ě klášterních sle činek, Anna Aloisie, rozená šlechti čka Klusáková z Kostelce, toto předsevzetí v duši mladé hrab ěnky dílem také povzbudila, a p řispívala jí též radou a skutkem u vyvedení zámyslu toho. Zpravivši o úmyslu svém hraběnka Eleonora jak svého strýce tak též jeho bratra hrab ěte Václava z Trautmannsdorfu, dostalo se jí od obou ouplného schválení a oba ji též podporovati p řipov ěděli; a kdyžto se byly po vlasti po p říhodném míst ě poohledly, kamby tuto novou letor ůstku nábožného řádu p řesadily, byla Hora Kutná co nejp říhodn ější místo vyvolena. Po obdrženém dovolení tehdejšího pražského arcibiskupa Ferdinanda hrab ěte z Kühnbur- gu, snažila se urozená zakladatelka nejvyššího císařského povolení dosáhnouti, kteréhožto teprv po čtyrletém vynasnažení, a po p řemožení mnohonásobných p řekážek, od Její Majestat- nosti ovdov ělé císa řovny Eleonory Magdaleny (matky císa ře Karla VI. ) potvrzeného nabyti se poda řilo. 1 Na to vydaly se tyto doleji uvedené nábožné sestry z pražského novom ěstského kláštera, provázeny svou p ředstavenou mate ří Marií Klárou, rozenou šlechti čkou ze Schmiedgräbne- rů, pod ochranou Boží a své zakladatelkyn ě svaté Anjely 2 na cestu do Hory Kutné, a sice: Máte ř Anna Aloisie, rozená svobodná paní Klusáková z Kostelce v stá ří 40 rok ů, co prv- ní p ředstavená nového kláštera tohoto. Máte ř Anna Karolína, rozená Smilkovská z Palmberg ů, 38 rok ů stará. Máte ř Marie Terezie, rozená Moser z Moser ů, 29 let stará. (Tato ctihodná paní pobyla jen n ěkolik rok ů na Horách Kutnách, navrátivši se zase nazp ět do Prahy, kdežto po n ěkolika

1 Císa řské toto v české řeči ud ělené p řivolení nachází se v spole čné komnat ě klášterní za rámcem. 2 Řád Voršulinek byl roku 1537 od svaté Anjely Merici v Brescii, a sice nejprvé bez klášterního života, toliko co sesterstvo k vykonávání lásky k řes ťanské založen. Anjela Merici byla roku 1470 v Desanzanu v Benátsku narozena, matka její pocházela z rodu Biankosi ze Salo. – Dne 18. března 1537 byla tato bohabojná panna za p ředstavenou nového náboženského spolku zvolena, vyvolivši d říve za ochranitelku nového řádu toho sv. Voršilu, kterážto okolo roku 237 s 11.000 pannami z pouti z Říma se navracejíc, na Rýnu blíže m ěsta Kolína (Köln) loupežníkami p řepadnuta byvši, i se spole čnicemi svými zavražd ěna byla. – Po čet nábožných sester se vždy více a více množil, jejichžto četné spole čnosti ( congregace ) teprv v roce 1612 klášterní slib byly složily. N ěkteré ze spole čnosti t ěch potrvaly ve Vlaších p ři nejprvn ější zásad ě s jediným toliko slibem panenství. Vynasnažením sv. Karla Boromejského zaveden byl řád tento také v Milán ě a v Lombardsku, též pozd ěji ve Francouzsku a v Nizozemích. – Z Lüttichu p řišly v roce 1655 první klášternice do Prahy, co do prvního ve vlasti naší pro tento řád založeného kláštera. Pozd ěji založeny byly podobné kláštery Voršulinek také ve Vídni, Landshutu, Želovci (Klagenfurt), Ho řelici (Görz), B řetislav ě (Preszburg), Linci, Vratislav ě (Breslau) a jinde více. Zakladatelkyně tohoto řádu zesnula v Pánu dne 21. ledna 1540. Papež Klement XI. potvrdil řád tento pro veškerou katolickou církev bullou ode dne 12. října 1667. Sto let pozd ěji byla nábožná zakladatelka řádu Anjela od papeže Klementa XIII. do po čtu blahoslave- ných vyvolena, a dne 24. kv ětna 1807 od papeže Pia VII. za svatou vyhlášena. Církev svatá sv ětí památ- ku její dne 31. kv ětna. 36 letech za p ředstavenou zvolena byla; v této své d ůstojnosti p řišla op ětn ě do Kutné Hory, aby klášternice v roce 1743 do nového stavení uvedla.) Sestra Marie Etherie, rozená Malovcová z Chejnova a z Winterberg ů, 19 rok ů stará. Zakladatelka kláštera hrab ěnka Eleonora. Hrab ěnka Maxmiliana co první nev ěsta k oblíkání. Sle čna Johana Lukavecká z Lukavce (která ob ě tyto hrab ěnky vychovala, a velkého po- dílu v tom m ěla, že hrab ěnka Eleonora klášter ten založila, pozd ěji v svém p ět a šedesátém roce sama též do řádu vstoupivši, po t řech letech na to v Pánu zem řela). Sestra Aurelie lajka, spole čnice pražské velebné matky, a ješt ě jiných n ěkolik dívek k posloužení. Cestování t ěchto ctihodných klášternic z Prahy na Hory Kutné a pobytí jejich v m ěst ě tom až do uvedení jich do nového pro n ě uchystaného stavení jsou tak zvláštním úkazem ve vlasti naší, že zasluhují, aby se dle uchovaných pam ětních list ů z doby té laskavým čtená řů m našim tím samým prostosrde čným zp ůsobem podaly, kterým zaznamenané v listovn ě klášterní se nalezají: Dne 22. kv ětna 1712 na den nejsv ětější a nerozdílné Trojice Boží o čtvrté hodin ě odpoled- ní nastoupily tyto ctihodné velebné paní cestu svou, provázeny jsouce velebným pánem Jose- fem Seidlem, a požehnané pla čícími sestrami, s nimižto se navždy rozlou čily. Jely v n ěkolika vozích, jichžto jim Jeho Excellencí hrab ě Václav z Trautmannsdorfu, bratr zakladatelkyn ě poskytnul, a pon ěvadž neustále pršelo, dorazily pozd ě v noci do Brandejsa. – Když byl druhého dne provázející je kn ěz slavnou mši svatou odsloužil, a když se i s milostí plnou rodi čkou Boží v Boleslavi rozlou čily, pod jejížto ochranu se s ouplnou d ůvěrou ode- vzdaly, odebraly se na další cestu do Hory Kutné, kamž však pro špatnou cestu toho dne již dojeti nemohly, nebo ť teprv o 10té hodin ě ve čer do Nového Kolína p řijely. – Tam však do nemalé nesnáze se dostaly, neb s úžasem znamenaly, že z ůstati musejí noclehem v kr čmě obecní, kdežto ješt ě práv ě tane ční ples držán byl. Nesnáze ta se tím ješt ě zv ětšila, anto čtyr- sp řežní v ůz, v kterém se ob ě velebné matky s hrab ěnkami nacházely, v blát ě uvázl, a za nimi nep řijížd ěl. Množství zv ědochtivých obstoupilo nikdy ješt ě nevídané jeptišky, ale práv ě mezi těmito nacházela se i dcera kolínského vrchního, kterážto d říve v pražském klášte ře vychována byla. Tato sp ěchala hned dom ů, vypravovala rodi čů m, co se bylo p řihodilo, a tito oba, dílem z úcty k velebnému řádu, dílem také z vd ěč nosti za prokázanou dce ři v klášte ře pé či, pospíšily nábožné cestovnice ze smutné nehody vyprostiti. – V blát ě uvázlým bylo spomoženo, a pak ve spole čnosti t ěch, které již v hospod ě se byly uhostily, byly do p říbytku vrchního uvedeny, kdežto se jim i komonstvu jejich toho nejšetrn ějšího pohostinství dostalo. Druhého dne jely velebné panny do Sedlic, kdežto v kostnici památné svou pobožnost vy- konávaly, a po slyšané mši svaté odebraly se ve jménu Pán ě do Hory Kutné, kamžto po 10té hodin ě p ředpoledním se dostaly. Odebraly se bez prodlení do domu pro n ě uchystaného v panenské ulici, který klášteru Cisterciak ů v Sedlicích náležel, a od preláta řádu toho, Jind ři- cha Snopka prozatím za ro ční plat 50 zlatých jim ponechán byl. Nejprvn ější a nejpot řebn ější za řízení domácího ná řadí a nábytku zapravila zakladatelkyn ě se 200 zl. sama. Při uvítání jich byly p řítomni: d ůstojný pan arcid ěkan Jan Da čický z Heslova, d ůstojný prelát sedlický Bonifacius a více jiných duchovních, jakož i mnoho magistrátních ou ředník ů se svým šepmistrem panem Danielem Samuelisem, kterýžto panny klášterní krásnou řečí uvítal, též i mnohovážných m ěšťan ů, mezi nimiž i pan Karel Kubín, primator kutnohorský, jehožto manželka Kate řina, rozená Da čická z Heslova, nejv ětší dobroditelkyní ústavu toho se stala. – Po skon čeném uvítání ob ědvaly jeptišky u této paní primatorky. Dne 25. kv ětna, hned po svém p říchodu bylo jeptiškám nejprvn ějším zam ěstknáním, by si svou malou domácí kapli z řídily, jelikož by byly nuceny bývaly každodenní služby Boží v arcid ěkanském chrámu Pán ě sv. Jakuba navšt ěvovati. Pon ěvadž svou domácnost ješt ě za říze- nou nem ěly, tedy ob ědvaly po více dní u paní Kubínové. 37 Dne 26. byla slavnost Božího T ěla. V tento den vykonávaly svou pobožnost v chrám ě sv. Barbory a pak byly do domu jednoho z radních pán ů uvedeny, by se tam p ři slavném procesí nejsv ětější svátosti oltá řní klan ěti mohly. Pon ěvadž se ve z řízení domácí kaple dle možnosti pokra čovalo, bylo klášterním pannám pop řáno již dne 28. kv ětna ve vlastním dom ě mši svaté p řítomnu býti. Dne 2. června, v oktáv Božího T ěla, odebraly se veškeré obyvatelkyn ě tichého outo čišt ě toho do chrámu Pán ě sv. Jakuba, kdežto oby čejnému procesí p řítomny byly, po jehožto skon čení d ůstojný pan arcid ě- kan v malé monstranci nejsv ětější svátost oltá řní do obydlí nového nesl. Čty ři s pán ů radních nesli nebesa, a jich následovaly jeptišky s ho řícími sví čkami. P ři zvon ění všemi zvony a u provázení nes číslného lidu byla velebná svátost do obydlí klášternic nesena. P řed duchovními šla v po řádku veškerá m ěstská mládež. Pon ěvadž však kaple p říliš malá byla, tak žeby se do ní veškeren lid vejíti nemohl, byly vrata otev řeny, a mládež byla do dvora vpušt ěna. Dostavše se do kaple, zazpíval pan arcid ěkan p ři vystavení nejsv ětější svátosti oltá řní slavný Ambrosiansky zp ěv: »Tě Boha chválíme« v n ěmž na k ůru slavn ě pokra čovali, na čež ješt ě jedna mše svatá čtena byla. Po skon čení této odebral se pan arcid ěkan, páni radní a jiné vznešené osoby do vnit ř domu, prohlédli jeho z řízení jakož i p říbytky jeptišek, p řejíce jim št ěstí a pokoje, na čež pak odešli. Od toho dne byl d ům již uzav řen, a klauzura zavedena. – Mezi tím časem, kdežto přítomní vnit řek domu prohlíželi, obdarovávala manželka primatorova Kate řina Kubínová dítky, jichžto 400 bylo, každému davši malý bochánek chleba a peníz na památku. Dne 13. června 1712 byla zevn ější škola poprvé otev řena. Do školy p řijmuté dítky byly do kaple shromážd ěny, dv ě malé dívky kle čely na stupních p řed oltá řem a zpívaly: »Přij ď svatý Duše,« na čež do školy uvedeny, a do dvou t říd rozd ěleny byly. Bylo jich v po čtu 150, a od té doby se ve jménu Pán ě po čátek vyu čování u činil. – Kdyžto byla pražská velebná matka Marie Klára veškerým klášternicím ou řady vykázala, a vše dle možnosti uspo řádala, odebrala se po smutném rozlou čení se sestrou Aurelií op ět nazp ět do Prahy. Zakladatelka uložila na vyživenou této klášterní osady 10,000 zl.; a však ouroky jistiny té neposta čovaly nijak k opat ření všech pot řebností k vyživení, tedy musely klášternice v prvním čase svého pobytí na Horách Kutnách velmi skrovn ě žíti, ano časem i s nedostatkem zápasiti. Proz řetelnost Božská p řisp ěla však vždy v pravý čas. Pražská velebná matka uložila krom ě toho jistinu 1000 zl. co p řísp ěvek k zakoupení místa, kdeby nový klášter státi m ěl, z kteréžto jistiny vypadající ouroky se vždy až do skute čného zapo četí stavby k jistin ě p řirážeti m ěly. Dne 25. b řezna 1713 byla první nev ěsta řádu našeho na Horách Kutnách oble čena; a sice hrab ěnka Maxmiliana z Trautmannsdorfu sestra, zakladatelkyn ě. Byla stá ří 18. rok ů, a obdržela jméno Marie Josefa, pon ěvadž pak veškeré své znamenité jm ění klášteru ob ětovala, spoluzakladatelkyní jest nazvána. Tato ctihodná duchovní panna zem řela v 26. roce nábožného a Bohu oddaného života svého dne 20. srpna 1721. 1 Po oblíkání tomto následovalo jich více; však do řádu klášterního vstupující panny musely se vyživovati z p řínosu svého vlastního. Pon ěvadž se též i po čet ztrávnic množil, nedostávalo se místa v malém tomto stavení, protož se uzav řelo, vedlejší d ům také najmouti; kterýžto však od pana primatora koupen, a klášteru velikomysln ě darován byl. Pozd ěji cht ěly klášternice také d ům, který s jejich zahradou hrani čil zakoupiti, což se jim teprv po odstran ění mnohých p řekážek pošt ěstilo. Šlechetná prodava čka domu toho p řinesla ale po n ěkolika dnech peníze nazpět, a v prosp ěch kláštera je s tou prosbou odevzdala, aby skutek její prozrazen nebyl. – Nyní bylo nejv ětším p řičin ěním, oba tyto nabyté domy v proza- timní klášter p řetvo řiti, a se vší horlivostí se jednalo o zakoupení místa k stav ění nového vel-

1 Poh řbena byla v chrámu sv. panny Barbory do krypty, kterouž pp. Jesuiti jeptiškám prozatím vykázali do toho času, ažby onny svého vlastního poh řebního místa m ěly. 38 kého kláštera. – První místo, ježto k tomu cíli sobě zvolily, bylo nedaleko chrámu svaté panny Barbory, naproti klášteru Jesuit ů. Majetníci necht ěli však dom ů svých prodati, a činili nejv ět- ších p řekážek, takže se od zámyslu toho odstoupiti muselo. – Druhé místo vyhlídnuté bylo nedaleko »kamenného domu;« však ale jak magistrát tak i mnozí z m ěšťan ů necht ěli tomu připustiti, aby v t ěch místech klášter stav ěn byl, a č by místo to nejp řim ěř en ější bylo bývalo. Velebná matka Marie Klára p řijela op ětn ě z Prahy, aby již jednou v ěc ta, totiž zakoupení místa, ukon čena byla; musela však i s mistrem stavitelským, jejžto z Prahy byla objednala, dne 15. června bez po řízení odjeti. – Na svrchu uvedeném míst ě zakoupily jeptišky od n ějakého měšťana dva vedle sebe stojící domy, které dosti prostranné byly, a tudy nežby se klášter vystav ěl, mohly jich k ou čeli svému s prosp ěchem p řipraviti. Velebná matka zadala op ět z Prahy písemnou žádost k magistrátu, týkající se zakoupení místa toho; obdržela velmi zdvo řilou sice, ale odmrš ťující odpov ěd; krom ě toho psaly klášter- nice panu biskupovi do Vídn ě, aby se za n ě p řimluvil: však i to nic neprospívalo. Dne 26. listopadu byla rada držána, v nížto rokováno bylo, zdaž ono požadované místo pro klášter odstoupeno býti má; nejv ětší díl z radních byl však proti tomu, ano též i pan prelát sedlický, kterýžto se p ředce vždy co p řítel kláštera jevíval. Spolu bylo i uzav řeno, že, kdyby se i státi m ělo, žeby jeptišky s žádostí svou p ředc zvít ězily, jim se na žádném míst ě v ětší prostory nevykáže, nežli takové, kdeby si klášter, jen pro 15 osob posta čující, vystav ěti mohly. Rozsudek tento nebyl od jeptišek p řijat, a tedy s prosbou svou k vyšším ú řad ům zakro čily. Zemský nám ěstník hrab ě Petting odeslal žádost jeptišek magistrátu kutnohorskému s tím doložením nazp ět, aby se onen ve čtrnácti dnech v záležitosti té oupln ě vyjád řil. Tu musel hned m ěř ič jak ono místo vedle »kamenného domu,« tak i ono proti Jesuit ům vym ěř ovati, a návrhy jeho byly pak do Prahy odeslány. Klášternicem ale mezi tím pod rukou z Prahy na srozum ění dáno, aby od žádosti své o místo nad řečené ustoupily, pon ěvadž se od obce velmi mnoho p řekážek činí. Brzo na to p řišla i jiná zase zpráva, že žádost v záležitosti té k Jeho Majestatnosti Císa řské zaslána byla, p ři čemž i podotknuto bylo, že udané p říčiny, pro č se místo to jeptiškám ponechati nem ůže, na šesti arších sepsány, a od velmi mnoha kutnohor- ských m ěšťan ů podepsány jsou. O t ěchto tak rozvlá čně uvedených p řekážkách nebylo nikdy možno oupln ě se n ěč eho dozv ěděti. Hrab ě Václav Trautmannsdorf, bratr zakladatelky, tehdejší pán na Litomyšli, u činil jep- tiškám ponavržení, aby se, pon ěvadž jim kutnohorští velkých p řekážek činí, do Litomyšle odebraly, kdežto jim nejen místo k stavení, nébrž i d říví, vápno a kamení k stav ění se uvoluje darovati. Za navržení to se jeptišky co nejslušn ěji pod ěkovaly, ale je nep řijaly. Dne 15. dubna 1715 obdržely rozsudek, že p ři svou prohrály, a místo to, o n ějž tak usilují, neobdržejí. Z toho tedy nábožné duše patrn ě poznaly, že to v ůle Boží nebyla, aby v t ěch mís- tech Boha chválily, pro čež se odevzdaly v jeho p řemoudrou proz řetelnost bez reptání, d ůvěř u- jíce s d ětinskou oddaností v jeho p řemoudré řízení. Dne 9. prosince 1715 byl op ětn ě jeden stavitel k prohlednutí n ějakého nového místa k ma- gistrátu odeslán. Radní páni prokázali se tehdáž velmi ochotnými, a vodili jak zakladatelkyni tak i velebnou matku na rozli čná místa. – První místo bylo jim p řed domem, jejžto obývaly, vykázáno; pon ěvadž se jim však uli čka k místu tomu p řidati necht ěla, bylo za nep říhodné uznáno. Druhé místo bylo na tak až po dnešní dobu zvaném »psím rynku,« bylo ť však p říliš malé. – Místo vedle »kamenného domu« uznal stavitel za nejp řim ěř en ější. – Zhotovil tedy nákres budoucího kláštera a chrámu, což se magistrátu s tou prosbou odevzdalo, by dle vlast- ního uznání příhodného místa pro stavení vykázal. 1 Magistrát žádal dále, aby k dosažení m ěstského práva 1000 zl. složily, jakož také aby jim

1 Nákres ten chová se posaváde v domácím archivu. 39 přináležející d ům, dar pana Kubína, v m ěstské knihy vt ělen byl. Jeptišky však tomu nep řivoli- ly. Dáno 14 dní na rozmyšlenou, a vyhrožováno jim bylo, pakliže v lh ůtě té požadování nevy- hov ějí, že se jim místo k stavení odep ře. Odhodlaly se tedy za m ěstské právo 300 zl. složiti, a též tolik co kontribuci za oné domy, jichžto k stavení svému zakoup ějí. Magistrát se tím uchlá- choliti nechal, a byl z on ěmi 300 zl. co zákupní sumou m ěstského práva spokojen. Onen od pana primatora Kubína darovaný d ům byl od druhého obývaného stavení malou uli čkou odd ělen, jeptišky cht ěly tuto zazdíti, aby tím lepšího pokoje nabýti mohly; i to jim od magistrátu p řivoleno nebylo a sice z té p říčiny, pon ěvadž by v pádu ohn ě svobodný pr ůchod uli čkou tou velmi d ůležitý byl. Proz řetelnost tato se v brzce co velmi dobro činnou prokázala, nebo ť dne 16. zá ří 1717, když práv ě ctihodná sestra Marie Anežka, rozená Měnická z Rot- tendorfu slib řeholní p řed oltá řem skládala, vypukl v kuchyni ohe ň, a hned se i st řecha z ňala; byl však požár v rychlosti uhašen, a v posvátném obřadu se op ět pokra čovalo. 1 Pře o získání p říhodného místa netrvala nežli 21 rok ů. – Hlavní p říčina, pro č magistrát tomu p řivoliti necht ěl, byla, žeby se skrze rozbourání tolika m ěstských dom ů d ůchody kontri- bu ční zmenšily. Kone čně však zakladatelka úto čišt ě své k Jeho Císa řské Majestatnosti Karlovi VI. vzala, který následující rozkaz k českému zemskému gubernium vydal, jejž tuto v ěrn ě překládáme: Karel a t. d. Milí v ěrní! Bude ť Vám dob ře ješt ě pov ědomo, že naše v Pánu zesnulá paní máte ř císa řov- na Eleonora Magdalena, slavné pam ěti, urozené hrab ěnce Eleono ře z Trautmannsdorfu k za řízení Voršulinského kláštera v našem královském horním m ěst ě Kutné Ho ře povolení dáti rá čila. Pon ěvadž však nadzmín ěná hrab ěnka z Trautmannsdorfu co zakladatelka nám nejponíže- něji oznámila, že se s magistrátem kutnohorským a tamn ější obcí stranu p řenechání pot řebné- ho místa k vystav ění kláštera a chrámu po dlouhý již čas ushodnouti nem ůže, a o naše nejmi- lostiv ější na řízení prosila, aby se k vystav ění kláštera toho v Kutné Ho ře ono poslední a sice již čtvrté místo ponechalo, protož žádáme a na řizujeme, aby se tato již tak dlouho trvající věc jednou ukon čila. Pro čež porou číme vám v milosti, abyste královský náš krajský ou řad o tom zpravili, aby se do Kutné Hory odebral, a z ohledu p řenechání k stav ění pot řebného místa v ěc tu mezi ní, hrab ěnkou z Trautmannsdorfu a mezi m ěstem usrovnal. Kdyby však n ějakou d ůležitou p řekáž- ku v záležitosti té vynašel, tedy tu a ť vám i s mín ěním svým oznámí, jakož i my o následku toho vaši slušnou zprávu v milosti o čekáváme. Ve Vídni dne 23. října 1732. 2 Kone čně 11. unora 1733 po odstran ění veškerých obtížností bylo jeptiškám to místo, na kterém klášter až posaváde stojí, vykázáno. S vyslaným panem krajským komisarem a s pány magistrátními ou ředníky odebrala se velebná matka a urozená zakladatelka na vykázané místo, kteréhož m ěsto k stavení kláštera zdarma postoupilo; blízké domky a zahrady byly hned za 7.545 zl. 24 kr. odkoupeny. Místo to nacházelo se nedaleko klášterní brány, kterýž název však od sedlického kláštera obdržela; ulice sloula řeznická.

1 Roku 1720 vystavila paní Kate řina Kubínová, podruhé provdaná Schleichertová z Wiesenthalu v zahra- dě klášterní, a sice v té, kterouž její manžel dne 19. b řezna 1714 i s domem klášteru byl daroval, kapli ke cti a chvále nejsv ětější Trojice Boží, kterážto však teprv v říjnu 1743 vysv ěcena byla. Zem řela pak onna dobro činná paní v roce 1750 v 89. roce stá ří svého, a do krypty v kapli poh řbena byla. Když však kaple tato vyzdvižena jest, mrtvola do krypty k matce Boží p řenesena byla. Kaple ta jest nyní v m ěšťan- ský d ům p řestavena. 2 V archivu klášterním se nacházejí dílem p ůvodní listiny dílem opisy, týkající se této p ře kláštera s magistrátem. 40 Nyní se co nejrychleji práce zapo čala. Zakoupili se hnedle kamenné lomy a stav ěly se vá- penky a cihelny. Dne 7. dubna 1733 dala zakladatelka vlastníma ko ňma první v ůz kamení přivezti, byla u skládání p řítomna, a vlastnoru čně první kámen s vozu shodila. – Dne 16. října byla první pec vápna pálena. Když již hojné zásoby pohromad ě bylo, po čalo se dne 25. dubna 1735 základ ů kopati. V ten samý den odebrala se velebná matka, zakladatelka, všechny stráv- nice a d ělníci k Jesuit ům do chrámu Pán ě ke mši svaté, aby Matku Spasitele našeho o p římlu- vu a požehnání prosily, by se zapo čatá práce š ťastn ě též dokon čila. Po skon čené pobožnosti přikro čilo se k práci. Po dvoudenním kopání dostalo se k pevné p ůdě. – Dne 3. kv ětna, kdežto op ět všichni zedníci a nádeníci mši svaté p řitomni byli, p řikro čilo se ku kladení základního kamene, jejžto byl d říve d ůstojný pan arcid ěkan posv ětil, a pak na ur čité místo poh řížil. – Hrab ěnka, zakladatelka, velebná matka, máte ř präfekta Etherie, máte ř Karolína, máte ř Anežka, též i n ěkte ří znamenití hosté p řiloživše vápna na kámen, na ň dle oby čeje t řikráte ve jménu nejsv ětější Trojice uhodili, a tím se pod ochranou nejblahoslaven ější Panny Marie stavba zapo čala. Řízení stavby sv ěř eno bylo tehdáž velmi znamenitému staviteli Janovi Dinzenhof- ferovi. Přikoupilo se ješt ě více sousedních dom ů a zahrad. Velebná matka a máte ř präfekta Maria Etherie byly stavb ě stále p řítomny, samy jezdily do les ů, kdežto d říví káceti dávaly, a dohlížely též do kamenných lom ů. Máte ř Etherie vedla ou čet stavby, kterýž se posaváde v klášterním srchivu nachází. Dne 1. října 1737 byl první trám na zd ě vytažen. Vyjmouce mnohé obtížnosti a nep říjemnosti da řila se stavba výborn ě, takže již v roce 1742 klášter skoro v dokonalém stavu stál. Tu však vypukla pruská vojna, kteráž i nábožným pannám mnoho ouzkosti zp ůsobila. Brandeburci p řitáhli 14. kv ětna 1742 do Hory Kutné, kdežto jak od m ěsta, taktéž i od jep- tišek velmi mnoho požadovali. Od kláštera žádali 5000 bochník ů chleba a 400 liber masa, což jim arci ubohé panny dáti nemohly, a proto mnohé protivenství p řetrp ěti musely. Služby Boží musely se toliko v zav řeném chrámu Pán ě vykonávat, a vyu čování ve školách p řestalo. Dne 16. kv ětna p řitáhl pruský král s 3000 muži do m ěsta, kdež i s vojskem ostal. Navštivil pak se dv ěma svýma bratry ulekané jeptišky, choval se k nim velmi laskav ě, a burácejícím voják ům pokojn ě se chovati p řikázal. Nato však odtáhl i s vojskem časn ě z rána k Čáslavi, kdežto pov ěstná Chotusická bitva se strhla. Nemalého strachu a ulekání utrp ěly nábožné pan- ny, když tak na blízku st řelbu z d ěl slyšely. Po bitv ě byli ran ění do m ěsta p řivezeni, a do v ět- ších stavení rozd ěleni. I ku klášteru p řišli op ět vojáci a hrubým násilím požadovali každodenn ě 1000 bochník ů chleba po dvou librách, a maso. A čkoliv se jeptišky všemožn ě vynasnažily neslušné požadování toto vymluviti, nebylo nic platno; byla jim dána exekuce a ve t řech dnech musely poru čení tomu zadost u činiti. Na tom nebylo ješt ě dosti, nebo ť mnohem odporn ější trápení je o čekávalo. Druhého června p řišel d ůstojník vojenský s královským rozkazem, aby jeptišky své nové stavení hned do takového stavu p řipravily, aby v n ěm ran ění vojáci p řebývati mohli. Marné bylo všeliké úp ění a prošení, kone čně byly jeptišky nuceny, a k tomu ješt ě v ned ěli, 20 d ělník ů najmouti, kte ří na jejich outraty pokoje v nemocnici prom ěniti museli. Již dne 6. června byli ranění do kláštera p řinášeni; tito jak na stavení, tak i v zahrad ě mnoho škody natropili. Na št ěstí ješt ě nacházel se p ři nich jistý léka ř, který podobné prostopášnosti zamezil. V tom čase byly však jeptišky ješt ě rozli čným jiným soužením pronásledovány. Praví se, že i magistrát, místo coby jich chrániti m ěl, pruskému králi spis zaslal, jehož následek byl, že jeptišky novou exekucí souženy byly. Proz řetelnost Boží vytrhla však služebnice své z ouzkos- ti, nebo ť neustupní týra čové museli náhle odtáhnouti. Rozli čná tato trápení trvala až do 25. června, kteréhožto dne veškeré mezi Novými Dvory a Kutnou Horou táborem položené vojsko i se svým králem pry č odtáhlo, jimž dojista každý, a zvlášt ě usoužené jeptišky š ťastnou cestu přály. Dne 16. července byli veške ří ran ění z nového stavení vypraveni a po m ěst ě rozd ěleni, 41 též toho samého dne byly zevn ější školy klášterní op ět otev řeny, jakož se i s p řetrženou prací na klášte ře op ět piln ě pokra čovalo. Dne 7. zá ří 1743 byl hrab ěcí Trautmannsdorfský erb nad bránu klášterní umíst ěn. Kone čně nastal den 16. zá ří, den tak toužebn ě o čekávaný: neb tenkráte se bohabojné panny po p řetrp ě- ní mnohých obtížností a ouzkostí do nového stavení p řest ěhovaly. Tuto podáváme slavný ob řad uvedení toho, doslovn ě z p ůvodních listin opsaný. »Popsání uvedení do nového kláštera« Dne 14. zá ří 1743 ráno vysv ětil a požehnal veled ůstojný pan Václav Eritrey, arcid ěkan kutnohorský, z rozkazu knížecí Milosti pana arcibiskupa pražského vystav ěnou prozatimní kapli a celé stavení. Dne 16. ráno po oby čejné mši svaté v 7 hodin, kterou d ůstojný pan arcid ěkan byl četl, a p ři které veškeré klášternice u svatého p řijímání byly, vyšel ze zákrystie d ůstojný kanclí ř pražské konsisto ře a pana arcibiskupa, pan Antonín Vokoun v pluvialu, provázen panem arcid ěkanem, který mu též v pluvialu co ceremoniá ř p řisluhoval, se čtyrmi levity a čtyrmi jinými, též pluvia- ly p řiod ěnými duchovními, jimžto dva kaplani Voršulinek p ředcházeli, z nichžto jeden infuli a druhý Pedum nesl. Po skon čení mnohých, p ři podobných slavnostech užívaných ob řadných modliteb, vzal d ůst. p. kanclí ř ze schránky nejsv ětější svátost oltá řní, a po čal hymnu »Pange lingua « zpívati, na čež monstranci s nejsv ětější svátostí oltá řní p ři slavném, zde ur čit ě popsa- ném pr ůvodu, do nového kláštera nesl: dva malé praporce; malá školní mládež; cech ševcovský v horních hávích (Bergkittel) a s praporcem; cech krej čovský v horních hávích se svým praporcem; cech mlyná řský v horních hávích se svým praporcem; cech zednický v horních hávích se svým praporcem; cech peka řský v horních hávích se svým praporcem; cech řeznický v horních hávích se svým praporcem; cech hospodských v horních hávích se svým praporcem; první sbor truba čů a bubeník ů; slíva či v horních hávích se svým praporcem; kovkopové s kahancema v horních hávích se svým praporcem; druhý sbor truba čů a bubeník ů; královský horní ou řad; ou ředníci osmera rycht; ou řad starších obce; slavný magistrát; třetí sbor truba čů a bubeník ů; dva malé praporce; šest ministrant ů; šest fakulant ů v zelených, st říbrem vyšívaných šatech z bratrstva sv. Václava, kte ří po obou stranách duchovních ho řící pochodn ě nesli; oni dva kaplani s infulí a Pedum ; čty ří duchovní v pluvialech; čty ří Leviti; Jeho d ůstojnost pan kanclé ř s nejsv ětější svátostí oltá řní pod nebesy, kteréž čty ří nejstarší radní p řísedící nesli; a po jeho stran ě pan arcid ěkan co ceremoniá ř; po obou stranách dva mladí baronové Wernier s ho řícími pochodn ěmi; d ůstojný pan Jan Reitknecht, tehdejší prelát sedlický; jemu po pravé stran ě šla vysoce urozená hrab ěnka Eleonora z Trautmannsdorfu co 42 zakladatelka s ho řící pochodní, jižto pak celá duchovní obec následovala. Nejprvé šla ctihodná máte ř Marie Terezie, rozená Mosrová z Mosr ů1, jakožto p ředstavená Voršulinek v Praze na Novém m ěst ě, se ctihodnou máte ří Annou Aloisií, rozenou Klusákovou z Kostelce co p ředstavenou kláštera kutnohorského. Máte ř Marie Etherie, rozená Malovcová z Chejnova a Winterbergu, co präfekta a asistent- ka, s máte ří Karolínou, rozenou Smilkovskou z Palmberg ů.2 Máte ř Marie Anežka, rozená M ěnická z Rottendorfu, co nejstarší profeska kutnohorská, a máte ř Marie Petronilla, rozená Englová de Gregori. Máte ř Anna Xaveria Josefa, rozená Oud řická z Oud řic, s máte ří Augustinou, rozenou Schmolcovou. Máte ř Marie Anjela a máte ř Marie Felicita, rozené hrab ěnky Michnové z Weizenau, sestry. Máte ř Marie Josefa, rozená Amchynová z Borovnice, s máteří Konstancií, rozenou Serini z Eigenau. Máte ř Anna Nepomucena, rozená Dekertová se sestrou Marií Bohumilou, rozenou Hau- gvicovou z Biskupic. Sestra Marie Anna, rozená Čolicová z Cebus, se sestrou Marií Johanou, rozenou Engel- brechtovou. Sestra Anna Antonie, rozená Boskovská se setrou Marií Xaverií, rozenou Vlkanovou z Vlkanova. Sle čna Filipína Ludmila Jest řibská z Riesenberku, se sle čnou Františkou Nepomucenou Laglerovou ze Sicherskirchen, co duchovní nev ěsty s v ěncemi. Lajky: Marie, rozená Fricova, se setrou Voršilou, rozenou Fontanovou. Sestra Anna, rozená Kirchnerova, se sestrou V ěnceslavou, rozenou Berovou. Po obou stranách duchovních paní šla m ěstská stráž. Potom šly jak domácí, tak i v ůkolní šlechti čky, ztrávnice klášterní, m ěstské paní a panny a ostatní nábožné obecenstvo. »V tomto po řádku ubíral se pr ůvod p ři zvon ění všemi zvony po nám ěstí a p ředn ějšími uli- cemi, p ři zpívání »Pange lingua «; po každém verši ostalo se stát a sbory truba čů hrály trojí intrádu.« »Přijdouce k nov ě vystav ěné kapli, ostali všickni po řádkové se svými praporci ve dvou řa- dech státi, a m ěstská stráž m ěla o to pé či, aby nejen d ůstojný pan kanclí ř s nejsv ětější svátostí oltá řní, nýbrž i ostatní duchovenstvo bez tla čení do kaple vejíti mohli. Pak zanechav nejsv ětěj- ší svátost na oltá ři, ubíral se komuni čníma dve řma a k ůrem do dolejší chodby, a pak k hlavním vrat ům. Jeptišky následovaly s ho řícími svícemi. Tam na stolici se usedna, držel krátkou řeč, pak bylo čteno evangelium o Zacheovi, nato následovaly slavnosti té p řim ěř ené modlitby. Potom posv ětil p. kanclí ř bránu, kázal všem lidem se odstraniti, a vyšel sám i s duchovenstvem ze vrat, kteréž za sebou na znamení klauzury silnou ranou zav řel; na čež se ubíral op ět ulicí do kaple, a jeptišky do k ůru vešly. Po skon čení slavné velké mše svaté ukon čila Jeho d ůstojnost slavnost tu Ambrozianským zp ěvem: »Tě Boha chválíme.« »Jeho d ůstojnost pan kanclí ř ob ědval pak s ob ěma pány krajskými hejtmany, panem baro- nem Zárubou z Hustí řan a panem Obiteckým z Obitce, panem hrab ětem Milesimo a jinými šlechticemi, duchovními a n ěkterými pány ou ředníky magistrátu a horního ou řadu v klášte ře.« »Po osm dní bylo všemu lidu mužského i ženského pohlaví povoleno, dle libosti do klau- zury jíti a vnit řek kláštera prohlednouti.« –

1 Tato d ůstojná paní, jak již d říve praveno, p řišla již hned v roce 1712 do Kutné Hory, odebrala se však zase nazp ět do Prahy; dostalo se jí ale op ět té milosti, ješt ě jednou do stavení tohoto p řijíti. 2 T ěmto prvním čtyrem ctihodným paním, které hned p ři prvním zapo četí v roce 1712 do Kutné Hory přišly, dostalo se té radosti, že do stavení pod jejich dohlídkou vystav ěného slavn ě uvedeny byly. 43 Pon ěvadž hrab ěnka zakladatelka a její sestra Maxmiliana (klášterním jménem Josefa) mat- ku Spasitele našeho za svou d ědi čku ustanovily, jejížto mocné p římluv ě to p řipsati musíme, že klášter dostav ěn byl, obdržel tedy jméno: »u Panny Marie spomocné.« – A čkoliv se základy k dalšímu stav ění chrámu a kláštera ješt ě prodloužily, 1 nemohlo se z nedostatku pen ěžitých prost ředk ů v stavb ě pokra čovati, a ostalo stavení jen v tom stavu, jak se až podnes nachází. V roce 1748 byl klášter se všemi k n ěmu p řináležejícími staveními a zahradami složením 3000 zl. k obci všech daní a poplatk ů pro v ěč né časy zbaven. P ůvodní listiny nacházejí se posud v klášterním archivu. V roce 1750 zradovaly se obyvatelky kláštera z vysoké návšt ěvy Její Majestatnosti císa- řovny Marie Terezie, jakož i pozd ěji z návšt ěvy císa ře Josefa. Dne 8. dubna 1754 zem řela první p ředstavená domu toho, máte ř Anna Aloisie, rozená Kate řina Klusáková z Kostelce. Byla oble čena v 18. roce stá ří v Praze na Novém m ěst ě roku 1690; p řišla ve svém čtyrydcátém roce se zakladatelkyní do Hory, a pod její zprávou byl kláš- ter vystav ěn. Řídila sob ě sv ěř enou obec s moudrou obez řetností po 42 rok ů, a utrp ěla s pevnou důvěrou v Boha mnohou t ěžkou ránu osudu. Druhou svou profes složila op ět v Praze dne 2. července 1743, odkudž se op ět navrátila, by sob ě sv ěř ený ou řad zastávati mohla. Ji následovala v ou řad ě velebné matky máte ř Marie Etherie, rozená Markéta svobodná paní Malovcová z Chejnova a Winterbergu. Oble čena byla v 17. roce stá ří svého v Praze roku 1709, a p řišla, jsouc 19 let stará, p ři zapo četí řádu do Kutné Hory. Co präfekta domu vedla všechny ou čty stavby s nejv ětší pé čí, proto samé i na výkresu kláštera vypodobn ěna jest. Ona z řídila na své outraty v tak zvané lucern ě klášterní 2 oltá ř ku poct ě Panny Marie Svatohor- ské, jejížto byla zvláštní ctitelkyní, kdež se každou sobotu v šest hodin ve čer od jeptišek i ztrávnic »Salve Regina « zpívá. Trp ělivost a vytrvalost byly hlavní její ctností. V ouzkostech a protivenstvích za čas ů sedmileté války, v kteréž i klášter mnoho utrp ěl, byla ona dobrým p ří- kladem pevné d ůvěry v Boha k všeobecnému povzbuzení. Po šest a dvadcítiletém horlivém pe čování o prosp ěch domu toho, povolal ji Tv ůrce na v ěč nost ze slzavého oudolí vezdejšího v 88. roce v ěku jejího, dne 12. b řezna 1780. Roku 1757, dne 12. srpna zem řela hrab ěnka Eleonora z Trautmannsdorfu, zakladatelky- ně kláštera našeho, v 66. roce v ěku svého. Žila ve stavu sv ětském stále jen mezi klášternicemi, věrn ě s nimi podílu berouc na všech radostech a žalostech. Často musela krvácejícím srdcem pozorovati, jak její šlechetné p ředsevzetí zneuznáno bylo, jehožto vykonání tak mnohé p ře- kážky se činily; pevná mysl její však nepodlehla zlým okolnostem, nébrž k slavnému mocná ři outo čišt ě své vzavši, kone čně žádaného cíle dosáhla. – Uspo řádavši všechno co nejlépe, mohla ješt ě zvolati: »Propus ť nyní o Pane! služebnici svou v pokoji, nebo ť vykonala, co jí ku poct ě tvé a tvé nejblahoslaven ější matky vykonati tebou vnuknuto bylo.« – T ělo její bylo v hrobce u sv. Panny Barbory poh řbeno, jak si sama p řála, nebo ť i po smrti cht ěla mezi milými spole čni- cemi svými odpo čívati. 3

1 M ělo ť stavení to p ětihran býti. Čtyry strany m ěl býti klášter a pátá chrám. Bylo však stavení toto pro nábožné podnikatelky p říliš velkolep ě založeno; nebo ť neměly jíných p říjm ů, nežli t ěch, kterých nov ě přibylé sestry p řinášely; a toliko p řílišná šetrnost jeptišek docílila toho, že stavení v nyn ějším stavu se nachází. 2 Název kulaté budovy u vnit ř kláštera, kolem níž hlavní schody kláštera vedeny jsou. 3 Hrobka tato náležela v prvn ější dob ě rodin ě Vrabských Tluksa z Vrabí, jak kámen náhrobní posaváde sv ědčí, kdež nápis se nachází: „Václav Vrabský Tluksa z Vraby a na Zdechovicích, soudce nejvyššího Purgkrabství Pražského, Radda a Hejtman kraje Chrudimského. Kate řina Vrabská, rozená z Oujezdce. Anno 1638 Die 24. Juni. “ Hrobka tato byla od velebných P. P. Jesuit ů jeptiškám postoupena; mohlo se tam však toliko šest rak- ví usrovnati, protož museli se z ůstatkové d říve zam řelých do jedné rakve složiti. Poslední tam dne 24. 44 Po úmrtí velebné matky Etherie byla roku 1780 ctihodná máte ř Marie Stanislava, rozená Nepomucena Františka Laglerová ze Sicherskirchen za třetí p ředstavenou zvolena. Oble- čena byla dne 25. října 1743, kdežto d říve již co ztrávnice v starém stavení n ěkolik rok ů ztrá- vila. Po 11 rok ů vytrvala v tomto novém povolání svém, získavši si nábožným životem svým lásku všech pod řízených. Byla ť ona zrcadlem pravé pobožnosti, laskavosti a trp ělivosti. Ze- mřela 21. listopadu 1791. Ji následovala co čtvrtá p ředstavená ctihodná máte ř Johanna Regina, rozená Engel- brechtová. Narozena byla v Praze roku 1719; v 17. roce stá ří svého, dne 17. října 1736 byla oble čena, a ve svém 72. roce za vrchnici zvolena. Po p ět rok ů snášela b řím ě ou řadu svého s příkladnou d ůvěrou do v ůle Boží, v strastiplných dnech se tou myšlénkou t ěšíc, že, »co B ůh činí, dob ře činí!« Zesnula v Pánu dne 20. dubna 1796. Ji následovala co pátá p ředstavená ctihodná máte ř Marie Kate řina svobodná paní Ma- lovcová z Malovic; narozená roku 1752, oble čená dne 24. června 1768. V tom čase byla v celé zemi náramná drahota, tak že korec žita 50 zl. stál, tudy m ěla pe člivá matka tato s mno- hými nesnázemi a s mnohou starostí co bojovati, a obtíž ou řadu svého tím více cítila, pon ě- vadž i na zdraví churav ěla. Na vzdor však t ělesnému trápení svému snášela vše s p říkladnou trp ělivostí. Zesnula v Pánu dne 22. července 1805. Po úmrtí této zbožné paní byla co šestá p ředstavená kláštera zdejšího zvolena ctihodná máte ř Marie Salezie Náchodská, šlechti čka z Novévsi. Narozena byla roku 1752, oble čena 24. července 1768. Tato na duši i na t ěle statná paní zastávala s nábožnou obez řetností a ou- činlivostí ou řad sv ůj. Pod jejím řízením stala se ve školách zevn ějších znamenitá a velmi výhodná zm ěna. Až do roku 1807 bylo veškeré vyu čování ženské mládeže toliko jeptiškám sv ěř eno, které dle síly a náhled ů svých školy řídily. Toho samého roku byl však d ůstojný pan Josef Herzan, nyn ější arcid ěkan kutnohorský, s vysokým na řízením c. k. gubernium po čtem 35913 co první samostatný katecheta ustanoven. 1 Od té doby nastal nový dokonalejší zp ůsob vyu čování, po kteréžto dráze i ostatní páni katechetové s horlivostí a dobrým prosp ěchem krá četi, za povinnost a čest svou považovali. – Velebná matka p řispívala dle moci a síly své k zdokonalování ustavu toho. Nezpytatelná proz řetelnost Boží povolala však tuto ctihodnou a všeobecn ě milovanou paní po p ěti letech a dvou m ěsících jejího horlivého ou činkování na věč nost. Zemřela 4. listopadu 1810.

zá ří 1784 poh řbená jeptiška byla máte ř Felicita, rozená hrab ěnka Michnová; od té doby byly jeptišky již na všeobecný h řbitov k Matce Boží poh řbívány. 1 Na d ůkaz uznání jeho mnohostranných zásluh, jichžto sob ě jakožto veleou činlivý u čitel p ři této dív čí škole jakož i co ředitel zdejší krajské hlavní školy – ku které roku 1816 povolán byl, nemén ě též co šle- chetný lidumil p ři velikém požáru zdejším dne 9. kv ětna 1823 získal, byl mu od J. C. Majestatnosti Františka I. prost řední zlatý čestný peníz ud ělen. Jeho nástupníkem co druhý katecheta ustavu našeho byl velebný pan František Šafránek. Jeho ou- činkování bylo však velmi krátké, nebo ť byl již v roce 1819 co u čitel náboženství k zdejší krajské hlavní škole povolán, a když roku 1837 direktor hlavní školy za arcid ěkana zvolen byl, stal se jeho nástupcem. Potom byl velebný pan Josef Kneisl za katechetu k dív čí klášterní škole ustanoven. Tento výte čný učitel zastával co pravý p řítel dítek po 10 rok ů s vroucí horlivostí sob ě sv ěř ený ou řad, až do času, kdežto roku 1829 co u čitel náboženství na gymnasium do Králové Hradce povolán byl. Prozatimním katechetou stal se vel. pan Jan Dvo řák, který si svou láskou k mládeži všeobecnou d ů- věru získal. Jen málo p ři ustavu našem potrval, nebo ť byl co skute čný katecheta k hlavní škole v N ě- meckém Brod ě roku 1832, a pozd ěji co ředitel hlavní školy do Ji čína povolán. Tohoto nástupcem jest vel. pan Josef Dostal. Tento horlivý duchovní a p řítel mládeže pe čuje již po 11 rok ů o to, aby školy co nejprosp ěšn ěji na mládež ou činkovaly. Školní knihovnu, která již roku 1815 založena byla, rozmnožil sám 140 svazky. Jemu d ěkuje škola též krásný praporec, jejž obrazy Matky Boží a svaté Voršily zdob ějí. 45 Nástupnicí její co sedmá p ředstavená byla ctihodná máte ř Marie Josefa Kohoutová. Na- rodila se v Králové Hradci 9. unora 1743 a oble čena byla 25. dubna 1779. Tato d ůstojná paní, pobyvši 7 rok ů v řád ě, byla se dv ěma jeptiškami pražského novom ěstského kláštera, spolu s exjezuitou paterem Chmelou na císa řské outraty roku 1784 do Bel če v Polsku poslána, z té příčiny, aby tamn ější Dominikánky se zásadami řádu Veršulinek, a se zp ůsobem vyu čování a vychovávání ženské mládeže seznámila. Pon ěvadž však ony našich zásad p řijmouti necht ěly, nébrž jen staré Dominikánky ostati se snažily, navrátily se Voršulinky v listopadu toho samého roku do Čech nazp ět, a řád Dominikánek byl pozd ěji vyzdvižen. Po svém navrácení se zastá- vala Marie Josefa rozli čné domácí ou řady, byla též p ři ztrávnicích u čitelkou francouské řeči, až 6. června 1811 za velebnou matku zvolena byla. V tom čase zmenšily se náramn ě násled- kem c. k. finan čního patentu jistiny klášterní, a tudy klášter do veliké nesnáze byl uvržen, takže se velebná matka nucena vid ěla, Jeho Majestatnost v Pánu zesnulého císa ře Františka I. o p řísp ěvek prositi, kterýž jí také milostiv ě povolen byl. Gubern. rada a čáslavský krajský hejtman pan z Beierwecku p řimlouval se o pomoc jeptiškám u v ůkolních vrchností; násled- kem toho znamenitých p řísp ěvk ů na pen ězích a potrav ě se klášteru dostalo. Nikdy nezhyne v srdcích obyvatelek pokojného outo čišt ě tohoto dík za prokázané dobrodiní, a každodenn ě vysílají modliteb o požehnání dobrodinc ům svým. A čkoliv již v ětší po čet t ěch, které sv ědky- němi smutné tehdejší doby byly, v Pánu spo čívá, p ředce se oustním podáním a zaznamenáním všech obdržených dar ů jména šlechetných dárc ů na budoucí časy uchovávají. Roku 1813 m ěl býti klášter ve vojenskou nemocnici prom ěněn, pon ěvadž po bitv ě u Chlumu mnoho ran ěných do Kutné Hory p řivezeno bylo; Pán pán ů ochránil však v n ěj doufa- jících p řed uskute čněním zámyslu toho; p ředc však musely klášternice dítky místní krajské hlavní školy do kláštera p řijmouti, a jim školy dívek postoupiti; pro ženskou mládež byl spole- čenský a obecní pokoj za školy vykázán. Roku 1815 bylo op ět stavení hlavní školy, které po dv ě léta za vojenskou nemocnici sloužilo, pro školy z řízeno, a dívky byly op ět do svých p řede- šlých škol uvedeny. Mládeže ženské však pozd ěji tak mnoho p řibývalo, že se ješt ě jedna t řída zříditi musela. Tím jeptišky nuceny byly, obecní pokoj klášternic a komnaty ztrávnic, jakož i jiné p říbytky k ou čeli tomu použiti, a pro školy z říditi. – Velebná matka Marie Josefa zem řela 25. unora 1827, po patnáctiletém zastávání ou řadu svého. Pon ěvadž však pro slabost stá ří svého ou řad p ředstavené zastávati nemohla, byla ješt ě za čas jejího živobytí dne 6. června 1826 ctihodná máte ř Marie Thadea Junova za osmou p ředstavenou zvolena. Tato d ůstojná, všeobecn ě ct ěná a milovaná paní, rozená v Praze dne 10. července 1788, byla oble čena dne 30. zá ří 1805. Hned po svém oble čení stala se u čitelkou ztrávnic, pozd ěji, 1819, domácí präfektou, a p řed jejím vyvolením za velebnou matku mistrní novicek. Školy. V požehnané ou činlivosti zkvítá školní ustav náš; po čítá se v zevn ějších školách k 700 škola ček, jimžto se vyu čování náboženské, literní, též i v ženských pracech zdarma ud ěluje. Školy jsou rozd ěleny v první a druhé elementární odd ělení, v první, druhou a t řetí t řídu, a v školu, kdež se pracem ženským vyu čuje. P ředm ěty u čení jsou: náboženství, biblický d ějepis, čtení, psaní, po čítání, česká a n ěmecká mluvnice, dobropis a navedení k písemnostem. – Pon ě- vadž česká řeč na Horách Kutnách panující jest, tedy se i v prvn ějších t řídách, vyjmouce n ě- která cvi čení v n ěmecké výslovnosti, v české řeči vyu čuje, toliko v t řetí t říd ě jest vyu čování německé. – Ztrávnice své školy od zevn ějších škol odd ělené mají, kdežto krom ě v p ředu uve- dených p ředm ětech také v zem ěpisu, d ějepisu, kreslení, malování, hudb ě a ve francouské řeči vyu čovány jsou. V této škole ztrávnic nachází se též dob ře z řízená knihovna, čítající více než 300 svazk ů. Do ustavu toho p řijímají se dívky bez rozdílu stavu a náboženství.

46 Pojišt ěná vychovací místa (fundace). V prvn ější dob ě bylo p ři našem ustavu dvacet pojišt ěných míst, kterýžto po čet klesnutím uložených jistin až na pět se zmenšil. První fundace byla Waldsteinská, založená od hrab ěnky Markéty z Waldsteina, rozené hrab ěnky Černinové z Chudenic, pro 8 dívek šlechtických a 4 m ěstské; nyní jest obmezená toliko na 2 šlechtické a 1 m ěšťanskou dívku. Právo dosazování na tuto fundací má vždycky nejstarší hrab ě z Waldsteina. 2há fundace jest Klusákovská; 3tí » » Přichovská, 4tá » » Rabenhauptská, 5tá » » Strachovská, 6tá » » Janovská, 7má » » Fitzgeraldská, 8má » » Hochbergská, 9tá » » Lukavská. Všecka tato toliko pro šlechti čky pojišt ěná místa byla pozd ěji ve dv ě stažena tímto zp ůso- bem: první fundace složena jest z bývalé Hochbergské, Strachovské, Janovské a P řichovské; právo volení p řináleží c. k. zemskému řízení. Druhá poz ůstává z bývalé Fitzgeraldské, Klu- sákovské, Lukavské a Rabenhauptské; právo volení má p ředstavená kláštera kutnohorského. Za jistý ur čitý plat též i jiné dívky k vychování a do ztravy se p řijímají; nyn ější po čet ztrávnic ustavu našeho obnáší 25. Jeptišky, žijící v této dob ě v klášte ře Kutnohorském. Představená. Důstojn ě velebná paní Marie Thadea Junová, z Prahy. Řeholnice.1 Máte ř Marie Aloisie Herzanová, domovní präfekta a prokuratorka, z Da čic v Čechách. Máte ř Marie Věnceslava Schülle, nejstarší u čitelka a mistrn ě novicek, z Prahy. Máte ř Marie Kate řina Maternová, u čitelka a zákristianka, z Kutné Hory. Máte ř Marie Anna Schülle, u čitelka, z Prahy. Máte ř Marie Augustýna Česnovská, u čitelka, z Ji čína v Čechách. Máte ř Marie Nepomucena Šikolová, u čitelka, z Prahy. Máte ř Marie Voršila Kalchschmidová, zprávcová kuchyn ě, z Aramu u Insbruku v Tyrolích. Máte ř Marie Emanuela Šleifí řová, u čitelka, z Pardubic v Čechách. Máte ř Marie Josefa Justová, u čitelka, z Marschendorfu v Čechách. Máte ř Marie Ignacie Weisbachová, u čitelka, z Chomutova v Čechách. Máte ř Marie Vav řinka Klecanská, u čitelka, z Cerhenic v Čechách. Máte ř Marie Karolína Jindrová, u čitelka, z Kutné Hory. Máte ř Marie Vincencie Je řábková, z Kutné Hory. Pro neustálou nemoc beze všeho za- městknání. Máte ř Marie Anežka Scholcová, u čitelka, z Brumova v Čechách. Máte ř Marie Eleonora Fellerová, u čitelka, z Kou říma v Čechách. Sestra Marie Klára Klímová, novicka a pomocnice školní, z Vokovic v Čechách. Sestra lajka Marie Monika Škvorová, z Led če v Čechách.

1 V po řádku jak po sob ě oblíkány byly. 47 Veškeré u čitelky mají krom ě vykázaných školních hodin ješt ě i jiné domácí zam ěstknání, totiž: fortnu, refektá ř, prádlo atd. k obstarání. Vyu čování trvá p ředpolednem od 8 do 10, a odpoledne od 1 do 4 hodin; opakující hodina pro mládež škole odrostlou jest v ned ěli a ve 1 1 svátek od 1 /2 až do 2 /2 hodiny. —————— Ve jménu Pán ě kon čím tuto skrovni čkou práci o p ůvodu a osudech kláštera našeho. Sto let již od po čátku jeho uplynulo! Sto let! velká to prostora času dle lidského zdání – sotva však okamžení v knize v ěč ného života. Mnohé strasti, mnohá protivenství utrpěly obyvatelky po- kojného stánku tohoto v b ěhu století; Pán pán ů je však sílil a t ěšil, dop řál jim v radosti se do čekati krásného ovoce, které z jemného semínka, ježto v bázni Boží v srdci mládeže p ěsto- valy, zrostlo. A však i na onom sv ětě, kamž je následují skutkové jejich, o čekává je odm ěna, kteréž se hodnými u činily spasitelným svým namáháním: n ěbo ť čteme v písm ě svatém, že spravedlivý, od Boha zkoušení, kte ří mnohé vyu čovali k spravedlnosti a lásce Boží, stkvíti se budou v ěč ně v království Otce svého nebeského! Blahoslavena budiž nám tedy památka jejich! – A my též skroušen ě prosíme Všemohoucího, by nás obda řiti rá čil milostí svou, k vykonání dobrých skutk ů zapotřebnou; prosíme, by Maria Panna nejsv ětější, a onna svatá, jejíž jménem řád náš se honosí, též i svatí patronové české naší vlasti za nás u Spasitele v ěč né- ho orodovali: bychom druhé nastávající století v té samé lásce Boží po čaly, v kteréž naše v Pánu zesnulé sestry první století jsou nastoupily! Posv ěť , všemohoucí Pane, duchem svatým nás a veškerá naše po čínání ku prosp ěchu duší nevinné mládeže, naší pé či sv ěř ené, aby na konci druhého století budoucí naše sestry též las- kav ě v modlitbách svých si na nás zpomínaly. Amen!

Dějepis kláštera Voršulinského je drobná knížka o rozm ěrech 144 x 97 mm (text 118 x 70 mm, 27 řádk ů na stránce) a 50 číslovaných stranách. Proti titulní stran ě je stránka s erbem Trautmannsdorf ů a obrázkem kláštera Vorši- lek. Na rubu titulního listu (str. 2) jsou citáty, na t řetí stran ě je v ěnování. Text (psaný fraktu- rou - švabachem) za číná na páté stran ě. Z dalších osud ů kláštera: budova kláštera je dosud nedokon čena - chybí dv ě z p ěti k řídel a kostel s navazující budovou, který m ěl tvo řit úhlop říčku celé dispozice. Sou časný kostel byl vystav ěn v letech 1898-1901 architektem B. Moravcem podle plán ů prof. Bed řicha Oh- manna. Klášter byl v roce 1950 zrušen. Nejd říve zde sídlila armáda a pak okresní archiv a památko- vý ústav. Po roce 1989 se řád voršilek do objektu vrátil a navázal na svou p ředchozí činnost z řízením církevního gymnázia.

Dientzenhofer ův návrh pr ůč elí kl. kostela

48 PAMÁTKOVÁ PÉ ČE NA ČESKÉM INTERNETU

Vrcholnou organizací památkové pé če je Ministerstvo kultury ČR (http://www.mkcr.cz ). Na jeho stránkách lze (krom ě portrétu ministra a vý čtu jeho životních úsp ěch ů) nalézt i Koncepci činnosti Ministerstva kultury na úseku památkové pé če s výhledem do roku 2005, V ěcný zám ěr zákona o ochran ě kulturních památek a památkové pé či a v seznamu p řísp ěvkových organizací odkazy na stránky památkových ústav ů. Památkový ústav st ředních Čech v Praze (http://www.pusc.cz/index.html ) má na svém servru krom ě krátkých charakteristik vybraných objekt ů které jsou v jeho správ ě (na okrese KH klášter Sázava a zámek Žleby) i výro ční zprávu o své činnosti za rok 1998 (http://www.pusc.cz/page5.html ), která stojí za p řečtení i p řes sv ůj velký rozsah. Okresní ú řad v Kutné Ho ře prost řednictvím odd ělení kultury referátu regionálního roz- voje zajiš ťuje výkon státní správy na úseku památkové pé če, program regenerace památkových rezervací a zón, program záchrany architektonického d ědictví atd. Jeho WWW stránky (http://www.oku-kh.cz ) teprve vznikají. Informace o památkách a památkové pé či je možné najít na referátu regionálního rozvoje (http://www.oku-kh.cz/rrr ), kde jsou i další odkazy (nap ř. na Okresní muzeum http://www.oku-kh.cz/rrr/omuzeum.html ). Památkovou pé čí na území m ěsta Kutné Hory se zabývá O. Seifert v článku Památková pé če - státní správa - Kutná Hora (http://web.oku-kh.cz/rrr/kp/mpp.htm ). Tém ěř žádné ze stránek státních a samosprávných ú řad ů nemají dosud charakter ú řední desky. P řitom Internet je k tomuto ú čelu mimo řádn ě vhodný. Obecn ě lze říci, že zatímco lze nalézt řadu (až na výjimky velmi povrchních) informací o významných památkách, informace o památkové pé či jsou velmi vzácné. Jedinou opravdu výraznou výjimkou je zmín ěná Výro ční zpráva PÚS Č. Je z ní cítit sice pon ěkud t ěžkopádná, ale v daných podmínkách snad až obdivuhodná snaha s omezenými možnostmi finan čními, lidskými i odbornými zachránit pokud možno všechny památky. Doufejme, že tato snaha bude pokra čovat i nadále a že výro ční zpráva nebude jediným tímto zp ůsobem zve řejn ěným soubo- rem informací - dalším by mohly být nap ř. metodiky, výzkumné zprávy atd. Bohužel, ve vý- ro ční zpráv ě není ani slovo o zám ěrech PÚS Č s Internetem. Obdobnými zprávami by se v budoucnu snad mohly pochlubit i jiné z ve řejných prost ředk ů placené instituce p řicházející do styku s památkami okresu Kutná Hora. Zatímco informací o památkové pé či je na internetu pom ěrn ě málo, o archeologických vý- zkumech a institucích je možné se dov ědět daleko více: Archeologický ústav AV ČR provádí základní výzkum vývoje spole čnosti v českých zemích v období od paleolitu do st ředov ěku. Vyvíjí rovn ěž činnost v oblasti ochrany a dokumentace ohrožených lokalit a koordinuje terénní výzkum v Čechách. Mimo jiné vydává časopisy Památky archeolo- gické, Archeologické rozhledy a sborník , Castellologica Bohemica. http://www.arup.cas.cz/ Ústav archeologické památkové péče st ředních Čech (ÚAPPS Č) pro- vádí odbornou poradenskou činnost ke stavebním zám ěrům, p řipravuje vyjád ření jako podklady pro územní řízení a stavební povolení, realizuje záchranné archeologické výzkumy na ohrožených lokalitách, provádí povrchový a letecký archeologický pr ůzkum krajiny. Výsledky svých výzkum ů prezentuje formou článk ů, výstav, p řednášek atd. Vydává sbor-

49 ník Archeologie ve st ředních Čechách. Organizace vznikla na ja ře roku 1993. O území okresu Kutná Hora se d ělí s Archeologickým ústavem AV ČR a Okresním muzeem v Kutné Ho ře. http://www.uappsc.cz/

Dalšími organizacemi p řicházejícími do styku s památkovou pé čí jsou r ůzná sdružení, nap ř.: Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS) je dobrovolnou zájmovou nestranickou a nevládní organizací historických obcí nebo jejich obvod ů a částí, na jejichž území jsou zachovány vý- znamné kulturní hodnoty. Jeho posláním je p řispívat k vytvá ření podmí- nek pro regeneraci území historických sídel, zejména k zachování kul- turního d ědictví. WWW stránky obsahují základní informace o sdružení, aktuální dokumenty, d ůležité informace atd. Sdružení má celkem 190 člen ů, mj. i Kutnou Horu. http://shscms.codalan.cz/czech/menu.htm Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií (AMG) je dobrovolným profesním svazem muzejních institucí a osob činných v oboru. Byla založena v roce 1990. V sou časnosti má 202 řádných člen ů (p řibližn ě 70% muzejních institucí v České republice), a 29 člen ů individuálních. Posláním AMG je rozvíjet odbornou úrove ň muzejnictví, informovat o aktuálních poznatcích a problémech a vyvíjet legislativní iniciativu. Organizuje seminá ře a vyvíjí edi ční činnost. http://www.cz-museums.cz/

Některé obce okresu mají své WWW stránky, nap ř. Čáslav (http://mesta.obce.cz/caslav ), Kutná Hora (http://mesta.obce.cz/kutna-hora , http://www.kutnahora.cz ), Sázava (http://sazavamesto.cz/default1.htm ), Uhlí řské Janovice (http://mesta.obce.cz/uhlirske- janovice ), které jsou sice hezké na pohled, ale chudé na informace. To se zatím týká i NADACE Kutná Hora - památka UNESCO (http://www.kutnahora.cz/UNESCO/nadace.htm ). Zajímavou stránku má zámek Kácov (http://freeweb.bohemia.net/martinas/k/kacov.html ) a kutnohorské st říb ření (http://www.angelfire.com/ct/stribreni ). Za zhlédnutí stojí i stránky Okresního ú řadu Kolín (http://www.oku- ko.cz ), kde je možné se seznámit s nemovitými kulturními památkami a přírodními zajímavostmi okresu Kolín a dokonce i s podrobným pr ůběhem bitvy u Kolína. Dále je tu odkaz na pr ůběžn ě aktualizovanou stránku Regio- nálního muzea Kolín (http://www.kolin.cz/muzeum ).

Charakteristický je pro dnešní internet jeho rychlý rozvoj. Jednotlivé stránky rychle vznikají, mění se, p řesouvají a ob čas i zanikají. Zatím jsme teprve ve fázi zjiš ťování a zkoušení, k čemu všemu je možné tento zcela nový zp ůsob poskytování informací použít. Snad už v nedaleké budoucnosti bude moci p řípadný zájemce v ětšinu pot řebných informací získat práv ě prost řed- nictvím Internetu – a ť už p ůjde o texty ze vzácných či špatn ě dostupných tiskovin, výzkumné a restaurátorské zprávy, rozhodnutí ú řad ů atd.

Dále uvádíme ukázku z dostupných dokument ů – zamyšlení O. Seiferta nad památkovou pé čí v Kutné Ho ře ze stránek kutnohorského okresního ú řadu a článek H. Šnajdrové ze stránek Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska o systému dotací na obnovu památek.

50 PAMÁTKOVÁ PÉ ČE - STÁTNÍ SPRÁVA - KUTNÁ HORA 1 Mgr. Ond řej Seifert Motto: Památková pé če jako obor je lidmi chápána jako celospole čenský a tedy ve řejn ě pro- sp ěšný zájem státu o zachování kulturního d ědictví národa, ovšem v ětšinou jen do té doby, než se tento zájem dotkne jejich soukromého vlastnictví, aneb quo vadis památková pé če... ? Myšlenka n ějakým zp ůsobem obecn ě chránit bohaté kulturní d ědictví v českých zemích vznik- la již v 19. století, v dob ě rakouskouherského mocná řství. P říčiny lze hledat v n ěkolika fakto- rech. P řípadn ě v probíhající postupné zm ěně postoje k um ěleckému či architektonickému dílu. Výtvarná v ěc p řestává být již od doby osvícenecké organickou sou částí života. Je na ni často nahlíženo jako na v ěc krásnou či starobylou, ale je vnímána jaksi "zvenku". N ěkdy se také stává v ěcí už jen starou a nepot řebnou. Prudký rozvoj industriální spole čnosti p ředur čil i zm ěnu hodnotového systému spole čnosti. I když jist ě i nadále vznikala cenná díla, stávalo se tak mnohdy (zejména v architektu ře) na úkor po staletí rostlého organismu osídlení. S bohat- nutím spole čnosti se zvyšoval po čet stavitel ů, kte ří ne vždy byly ochotni z r ůzných d ůvod ů respektovat urbanismus prost ředí. Podobný osud částe čně zasáhl i Kutnou Horu. Vývoj památkové pé če byl brzd ěn či spíše um ěle usm ěrňován hlavn ě pozd ěji, v období po roce 1948. Pod praporem ú ředn ě stanoveného názoru, že "z minulosti se nedá žít, je t řeba sp ět ke sv ětlým zít řkům", byly v mnohých ohledech op ět tvrd ě zasaženy historické hodnoty jader měst a obcí. Relativní volnost stavebník ů byla totiž cenou za nesvobodu v jiných oblastech státních zájm ů. Výsledky takových snah lze samoz řejm ě op ět vystopovat i v Kutné Ho ře. Našt ěstí i v této dob ě (1961) se poda řilo prohlásit jádro Kutné Hory za m ěstskou památkovou rezervaci. Díky tomuto faktu a díky pozd ěji (1987) prohlášenému rozsáhlému ochrannému pásmu rezervace bylo historické jádro do ur čité míry ušet řeno razantních asana čních zásah ů, jaké jsou z řejmé v n ěkterých jiných m ěstech Čech a Moravy. Ne nadarmo bylo v osmdesátých letech "doprohlášeno" pom ěrn ě velké množství m ěšťanských dom ů v rezervaci i blízkém okolí. Tehdy šlo o to, zachránit co se dá! Zákon o státní památkové pé či z roku 1987 lze s ohledem na dobu vzniku považovat za pom ěrn ě zda řilý i přísný. Je však nutno p řipomenout, že pokud byly orgány památkové pé če p říliš nekompromisní, vždy ješt ě existovala možnost zásahu vyšších instancí, a ť už máme na mysli národní výbory nebo výbory stranické. Dnes stojí výkon státní správy na úseku památkové pé če p řed staronovými problémy. Zm ěny vlastnických vztah ů a op ětovné up řednostn ění soukromovlastnických práv vyvolaly nutnost zcela jiných p řístup ů státní správy k obnovám jednotlivých kulturních památek, co do množství - zejména m ěšťanských dom ů. Ze situace na trhu s nemovitostmi a z úrovn ě cen nájemného logicky vyplývají pot řeby vlastník ů sm ěř ující k využití domu od sklepa až po p ůdu. Již první kolize se zájmy památkové pé če se tedy objevují p ři řešení p ůdních vestaveb a jejich osv ětlení. Druhý problém nastává v okamžiku zám ěru využití sklepních (p řevážn ě gotických) prostor - na co jiného než vinárny. T řetí oblastí spor ů bývá druh st řešní krytiny, členitost fasády a oken v četn ě ozna čení provozoven. 2 Čtvrtým okruhem jsou interiéry. S ohledem na dosud nedostate čné množství podrobných stavebn ěhistorických pr ůzkum ů, jsou totiž p ři ob- novách památek častým jevem nálezy hodnotných, pro Kutnou Horu již typických prvk ů (kup ř. srub ů v patrech, povalových či záklopových strop ů, kamenných ost ění atd.). V okamžiku kumulace zmín ěných požadavk ů památkové pé če vyvstávají na povrch rozpo- ry mezi zájmy státu a vlastníka, který chce provést opravu co nejlevn ěji a pokud možno za

1 http://web.oku-kh.cz/rrr/kp/mpp.htm 2 Velkoplošné reklamy nejsou v historickém jádru ve shod ě se stavebním ú řadem povolovány v žádném případ ě. 51 státní peníze (což ovšem nevylu čuje altemativu, že bude mít za své peníze t řeba pozlacené prkénko na klozet ě). Také je často slyšet názor, že "kdyby byli památká ři v dob ě kup říkladu baroka, nic nového by se již tehdy nepostavilo ba ani nep řestav ělo". Je evidentní, že se jedná o nepochopení smyslu památkové pé če, protože tehdy v ětšinou nikoho ani nenapadlo postavit obludu, jež by do prostoru organicky nezapadla, nemluv ě o po staletí vst řebávanému citu k detailu (i když jist ě i zde najdeme výjimky). Jenomže to je pot řeba vlastníkovi do nekone čna vysv ětlovat s pocitem výsledku velmi nejistého. Státní správa se tedy ocitá často v bludném kruhu, kdy by m ěla korigovat p ředstavy vlast- ník ů a op ět zachra ňovat co se dá, avšak nemá dostatek finan čních prost ředk ů a odborník ů ke kompenzacím, jež vyplývají s právních norem státu. Okresní ú řad a památkový ústav má k výkonu státní správy v zásad ě následující nástroje: • Správní rozhodnutí o omezení vlastnických práv p ři obnov ě či archeologickém pr ůzkumu. • Správní rozhodnutí o povinnostech nebo sankcích při porušení povinností vlastníka. • Správní rozhodnutí o p řípadném poskytnutí p řísp ěvku na obnovu. 1 • Bezplatná odborná pomoc (v praxi spíše rada) památkového ústavu. Vezmeme-li v úvahu, že Kutná Hora není skanzen, stát má pouze omezené možnosti ke kompenzacím a vlastník v ětšinou neho ří entusiasmem pro památku, musí zákonit ě dojít k ur čitému stupni kompromisu. Jde o to udržet kompromis na hranici pro památkovou pé či ješt ě únosnou. Je nabíledni, že sebelepší správní rozhodnutí nedokáže postihnout všechny nuance obnovy. Pouze pr ůběžný kontakt vlastníka (respektive provád ěcí firmy) s odbornou organizací může zabránit nenahraditelným ztrátám památkových hodnot. Pouze osobní p řesv ědčování stavebníka o nutnosti zachovat nebo dob ře obnovit architektonický prvek či konstrukci m ůže státní správ ě i vlastníkovi p řinést kýžený výsledek. V sou časné dob ě je totiž hrozba sankce zcela nedosta čujícím nástrojem a hlavn ě obnovu nevy řeší! Vlastník památkové či estetické hodnoty ji ke svému bytí prost ě nepot řebuje! Často si to opravdu myslí nebo alespo ň tvrdí. Obdobn ě obtížné hledání shody tkví také v r ůzných p řístupech stavebník ů k obnovám kul- turních památek ve vlastnictví právnických osob. Spory v krystalické podob ě se projevují zejména v okamžiku, kdy relativní dostatek finan čních prost ředk ů investora tla čí odborníky památkové pé če k p říliš rychlému jednání. Je totiž všeobecn ě známo, že žádný pr ůzkum ani koncepci obnovy nelze usp ěchat A už v ůbec ne z partou zedník ů za zády. Paradoxn ě m ůže dojít ke stejn ě nenahraditelným škodám jako v p řípad ě absolutního nedostatku pen ěz, možná ke škodám ješt ě v ětším. Op ět by zde m ěla platit pravidla v časnosti projednávání zám ěru se státní správou respektive odbornou organizací a pr ůběžného dohledu památkového ústavu a okresního ú řadu nad vlastní obnovou. Další oblastí, se kterou státní práva v m ěstském jádru a jeho okolí p řichází do styku jsou církevní kulturní památky. Pokud uvážíme historické skute čnosti z dávné i nedávné minulosti, není situace jednoduchá a ani práv ě probíhající diskuse o vztahu státu k církvím ke zlepšení stavu zatím nep řispívá. Samotná památková pé če si p řirozen ě nem ůže klást za cíl tento vztah vy řešit, na druhé stran ě však jsou a jist ě i budou obnovy církevních kulturních památek ve sfé ře zájmu státu na uchování kulturního d ědictví. V ěci za kulturní památky totiž prohlašuje stát, nem ěl by se tedy z říci odpov ědnosti za podmínky jejich obnovy. Stejn ě tak ani církve nemohou úpln ě pominout fakt, že i církevní stavby jsou odrazem naší duchovní a hmotné minulosti - ale i sou časnosti! Nyní p ůjde o to, skloubit zájem státu na zachování památky se zájmem církve podílet se na této obnov ě a objekt následn ě využívat. Podíl církve jako vlastní- ka na obnov ě stavby, která z objektivních p říčin není a v nejbližší budoucnosti nem ůže být

1 O státních kompenzacích vlastník ům v ěcí, které nejsou památkami ve smyslu zákona a musí respektovat památkové požadavky, však nelze mluvit prakticky v ůbec. 52 využívaná, je však v sou časné dob ě v ětšinou pon ěkud obtížn ě realizovatelný. Kutná Hora má to št ěstí, že v ětšina církevních kulturních památek je funk čních s ješt ě otev řenými možnostmi širšího využití. 1 Zde je t řeba také zmínit aktivity M ěsta Kutná Hora ve v ěcích obnov církev- ních kulturních památek. Jako p říklady m ůžeme uvést technickou a tím i finan ční pomoc p ři plánované oprav ě st řechy chrámu sv. Barbory, p řipravovanou obnovu interieru kostela sv. Jana Nepomuckého nebo v Programu regenerace podporu obnovy dvou kaplí Všech Svatých a Srdce Pán ě. Také spolupráce s techniky n ěkterých vikariát ů nebo farností již p řináší prosp ěch všem zú častn ěným stranám, protože obnova nemovitostí znamená i množství administrativní a technické práce. Bohužel po čet církevních památek volajících po obnov ě stále p řevyšuje zájem o spolupráci na zmín ěné stavebn ětechnické úrovni (projekty, stavební řízení, výb ěrová řízení atd.). Čtvrté ze skupiny vlastník ů nemovitostí v historickém jádru je M ěsto Kutná Hora. Z po- hledu státní správy se m ěsto jeví jako významný vlastník spravující množství památkového fondu a plošn ě celé území rezervace s ochranným pásmem. P řirozen ě, že i zde existují t řecí plochy mezi zájmy m ěsta a památkové pé če. S ohledem na zvyšující se po čet turist ů je pro- blém parkování, tudíž vymezení parkovacích ploch. Podobn ě je nutné pe čliv ě zvažovat druhy zádlažeb, typy ve řejného osv ětlení a úpravy park ů. V neposlední řad ě jde o samotné rekon- strukce stávajících m ěšťanských dom ů nebo zástavby proluk, samoz řejm ě po p ředchozích archeologických pr ůzkumech. Jinou skupinou památek jsou voln ě stojící plastiky, které musí být odborn ě restaurovány pod dohledem památkového ústavu. Dále je nutné projednávat s odbornými organizacemi obnovy významných soliter ů, které dotvo řují jedine čný charakter sídla (nap ř Kamenná kašna, Kamenný d ům aj.). Celý systém obnovy historického jádra a jeho bezprost ředního okolí je realizován krom ě jiného také prost řednictvím již zmín ěného Progra- mu regenerace m ěstské památkové rezervace Kutná Hora ve spolupráci z p říslušnými orgány a organizacemi památkové pé če. Uvážíme-li existenci dvou národních kulturních památek, množství kulturních památek a zapsání historického jádra na Seznam kulturního a p řírodního dědictví lidstva UNESCO 2 - pak je o práci postaráno! Pokud hovo říme o obnovách kulturních památek, hovo říme p ředevším o pen ězích. Je vše- obecn ě známo, že práce a materiály respektující staré stavební postupy jsou po h říchu výrazn ě dražší než dnes b ěžn ě používané technologie. Stejn ě tak restaurování um ělecko řemeslných d ěl je finan čně náro čné. Odborná i laická ve řejnost by v rezervaci jist ě ráda vid ěla pouze pálené st řešní krytiny, kvalitní restaurátorská díla, d řev ěná d ělená okna, restaurované dve ře, kvalitní vápenné či minerální barvy, a to nehovo říme o obnovených interiérech, srubech nebo portá- lech zachovaných in situ. To vše stojí peníze a nemalé! Státní správa má k dispozici již zmín ě- ný institut p řísp ěvk ů (ovšem fakultativn ě stanovený), nep římou finan ční podporu formou několika da ňových úlev a bankovní podpory úhradou části úrok ů z úv ěrů pro p řípad podnika- telského zám ěru. 3 V pravd ě řečeno ve všech p řípadech se m ůže jednat pouze o více či mén ě (spíše mén ě) stimulující částky. Ani fondy ministerstva kultury v Programu regenerace a Pro- gramu záchrany architektonického d ědictví, ani rozpo čet okresního ú řadu totiž nezaznamenaly oproti nárustu požadavk ů a cen žádnou valorizaci natož pak skute čné zvýšení. Ke všemu zde každoro čně existuje reálná možnost nulové varianty v rozpo čtu okresního ú řadu. Dlužno však poznamenat, že z rozpo čtu okresního ú řadu plynou do rezervace již n ěkolik let pouze zanedba- telné částky, p řevážn ě na restaurování v interierech. D ůvod je jednoduchý a prostý. Po čet nemovitých památek v tzv. regenera čních m ěstech tvo ří zhruba polovinu všech památek okre-

1 Možná, že by stálo za úvahu pou čit se i v jiných zemích s hlubokými k řes ťanskými tradicemi. 2 D ůraz je kladen na panorama Kutné Hory, m ěšťanské domy a ob ě katedrály - sv. Barbory a Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory. 3 V rámci podpory malého a st ředního podnikání realizuje Českomoravská záru ční a rozvojová banka. Da ňové úlevy jsou: da ň z nemovitosti, da ň d ědická a z p řevodu nemovitosti. 53 su (778), druhá polovina tedy nemá nárok z Fondu regenerace získat nic a situace Fondu záchrany je všeobecn ě známa. Havarijní fond památkového ústavu mnoho řešit nem ůže. Ovšem zapla ť B ůh, že tyto programy a fondy v ůbec jsou! Připustíme-li, že pé če o kulturní památky leží p ředevším na vlastnících 1, termín "státní památková pé če" již neodpovídá sou časnému stavu vlastnických práv a ani reálnému vztahu státu ke kulturním památkám. Krom ě odborné pomoci je však ur čitá finan ční pomoc z výše uvedených d ůvod ů p řesto nezbytná a m ěla by se zvyšovat stejn ě jako kterékoliv jiné náklady, přinejmenším v souvislosti s inflací. Již n ěkolik návrh ů zásad zákona o památkách spat řilo sv ětlo sv ěta, jenomže práv ě ur čitý rozpor v omezení práv vlastník ů a kompenzacemi za tato omezení je z řejm ě nejv ětším kamenem úrazu. Dalšími otev řenými otázkami z ůstávají možnosti přenosu kompetencí památkové pé če na vyšší územn ě správní celky nebo naopak na m ěstské samosprávy. Postavení památkové pé če jako spole čenského oboru však záleží na mnohých dalších faktorech jako na odborné a personální vybavenosti památkových ústav ů, okresních a stavebních ú řad ů, legislativní aktivit ě ministerstva a zájmu poslanc ů všech úrovní - ale také na výkonnosti ekonomiky státu. Nejd ůležit ější však je a bude zejména ochota spole čnosti respek- tovat památká ře jako n ěkdy podivínský, ale p řesto pot řebný druh lidí!

POSKYTOVÁNÍ P ŘÍSP ĚVK Ů NA ZACHOVÁNÍ A OBNOVU KULTURNÍCH PAMÁTEK V ROCE 1999 - MOŽNÉ ZDROJE 2 Poskytování finan čních p řísp ěvk ů na zachování a obnovu kulturních památek vyplývá z usta- novení § 16 odst.1 a 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové pé či, ve zn ění zákona č. 242/1992 Sb., a ust. §§ 15 a 16 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb. Okresní ú řad m ůže poskytnout vlastníku kulturní památky finan ční p řísp ěvek podle odst. 1 výše citovaného ustanovení. Jsou to p řísp ěvky na zvýšené náklady na obnovu kulturní památ- ky, které jsou poskytovány ve správním řízení na základ ě žádosti vlastníka, a to formou roz- hodnutí podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Proti p řípadnému nepo- skytnutí je možno podat odvolání Ministerstvu kultury. V p řípad ě mimo řádného spole čenského zájmu na zachování kulturní památky m ůže výji- me čně poskytnout p řísp ěvek Ministerstvo kultury. Tento zájem se snaží Ministerstvo kultury definovat prost řednictvím n ěkterého z uvedených program ů Havarijní - st řešní program Program regenerace m ěstských památkových rezervací a m ěstských památkových zón Program záchrany architektonického d ědictví Program pé če o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny Program restaurování movitých kulturních památek Program podpory záchranných archeologických výzkum ů Poskytování ú čelových p řísp ěvk ů v rámci program ů zabezpe čuje Ministerstvo kultury ze své rozpo čtové kapitoly. Rozpo čty obcí Postupn ě se rozši řuje finan ční spoluú čast obcí, zejména u obnov s ú častí státního rozpo čtu a u objekt ů, které nejsou kulturními památkami, ale leží v území, na n ěmž uplat ňuje sv ůj zájem státní památková pé če.

1 Tak zní i dikce stávající právní úpravy. 2 http://shscms.codalan.cz/czech/dottuzem.htm 54 1. Havarijní st řešní program Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Podpora na krytí finan čních pot řeb pro zabezpe čení naléhavé opravy archi- tektonické památky, p ředevším odstran ění havarijního stavu st řechy a staticky narušených nosných konstrukcí. Objem finan čních prost ředk ů stanovený pro rok 1999: 33 mil. K č Žadatel: Vlastník památky - soukromá osoba, církevní organizace, obecní, okresní a m ěstské úřady, zájmová a ob čanská sdružení - podá prost řednictvím regionálního památkového ústavu žádost v termínu řádn ě vypln ěnou a podepsanou v č. p ředepsaných p říloh. Rozd ělování: Prost řednictvím výb ěrových komisí z řízených u každého regionálního památko- vého ústavu z pov ěř ení MK ČR, p řičemž památkový ústav vystaví platební poukazy na zákla- dě uzav řené smlouvy s vlastníky. V p řípad ě poskytování p řísp ěvku na obnovu kulturní památ- ky ve vlastnictví obce se tak d ěje prost řednictvím okresního ú řadu. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné památkové ústavy 2) Za Ministerstvo kultury - E. Pávková tel. 02/570 85 426 2. Program regenerace m ěstských památkových rezervací (MPR) a m ěstských památ- kových zón (MPZ) Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Program vznikl v roce 1992, byl p ředložen a projednán ve vlád ě a je realizován na základ ě usnesení vlády č.209/1992. Cílem je aktivace m ěst s vyhlášenou m ěstskou památko- vou rezervací nebo m ěstskou památkovou zónou k jejich regeneraci a všestranná pomoc p ři p ří- prav ě, zpracování a realizaci m ěstských program ů regenerace. Má napomoci záchran ě a rozvoji nejcenn ějších částí našich historických m ěst vytvo řením organiza čních, informa čních a ekono- mických podmínek k jejich komplexní regeneraci za finan ční pomoci státu. Objem finan čních prost ředk ů pro rok 1999: 320 mil. K č Žadatel a rozd ělování: Prost ředky jsou rozmis ťovány pouze do m ěst a obcí s prohlášenou památkovou rezervací (MPR, 40+1) nebo památkovou zónou (MPZ, 209). (Pouze výjime čně, po p ředchozím souhlasu úst řední komise, také do m ěst, kde řízení o prohlášení MPZ probíhá.) Prost ředky lze využít na obnovu památkových objekt ů ve vlastnictví obce, církví, jiných právnických a fyzických osob, p řípadn ě ve státním vlastnictví, pouze pokud je státní objekt spravován organizací z řízenou m ěstem a pokud m ěsto zažádalo o p řevod vlastnického práva ze státu na obec. Obnova se financuje na principu vícezdrojového financování s povinnou spolu- účastí obcí. Postup pro výpo čet ro ční finanční kvóty pro MPR a MPZ je stanoven v Zásadách Minis- terstva kultury České republiky pro užití a alokaci státní finan ční podpory v Programu regenerace m ěstských památkových rezervací a m ěstských památkových zón , a to na základ ě vypo čteného koeficientu aktivity a optimálních souhrnných ro čních náklad ů na obno- vu kulturních památek v Programu uvedených v Anketním dotazníku rozesílaném p řed kon- cem p ředchozího roku. Hodnotí se: zpracování územn ě plánovací dokumentace, práce pracov- ní skupiny programu, zpracování programu regenerace MPR nebo MPZ a informace o da ňové výt ěžnosti. K navrženým finan čním kvótám se vyjad řuje komise složená ze zástupc ů m ěst, okresních ú řad ů, ministerstev kultury, financí a místního rozvoje. Žádosti o poskytnutí ú čelového p řísp ěvku v Programu vlastníci kulturních památek p řed- kládají na formulá ři (vydaném MK) územn ě p říslušnému okresnímu, pop ř. magistrátnímu úřadu (referátu nebo odd. kultury) jako podklad a d ůvod pro zahájení řízení, v n ěmž je o po- skytnutí p řísp ěvku rozhodováno. 55 Každé kladn ě hodnocené m ěsto si zpracovává souhrnný p řehled jednotlivých, na okresní, pop ř. magistrátní ú řad podaných žádostí o p řísp ěvek do celkové výše ro ční finan ční kvóty stanovené v Programu. Tento p řehled, vyhotovený na formulá ři podle zadání MK a dopln ěný ur čenými doklady, m ěsto po p ředchozím schválení okresním, pop ř. magistrátním ú řadem a regionálním památkovým ústavem zasílá na MK k posouzení a jako podklad pro zpracování návrhu p říslušných rozpo čtových opat ření, jimiž jsou navrhované finan ční částky ú čelov ě převád ěny do rozpo čtů dot čených okresních nebo magistrátních ú řad ů. Podklady pro výb ěr m ěst, výpo čet podpor pro MPR a MPZ, posouzení žádostí o poskytnu- tí p řísp ěvk ů v rámci ro ční kvóty stanovené pro kladn ě hodnocená m ěsta, zpracování podklad ů pro uvoln ění ú čelov ě vázaných finan čních částek a koordinaci činností ministerstev, okresních úřad ů, regionálních památkových ústav ů a jednotlivých m ěst zajiš ťuje odd ělení regenerace památek a památkov ě chrán ěných území Ministerstva kultury. Rozmíst ění ú čelových p řísp ěvk ů zajiš ťují okresní ú řady podle § 16 zákona 20/1987 Sb., o státní památkové pé či, ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. Okresní ú řady, MK, MF, m ěsta a rovn ěž pam. ústavy mají kontrolní úlohu p ři užití p řísp ěvk ů. Podmínky pro použití p řísp ěvku stanoví financující orgán správním rozhodnutím. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné okresní ú řady, 2) Za odd ělení regenerace MK - Ing. Košatková, CSc. tel. 02/570 85 416 3. Program záchrany architektonického d ědictví Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Program je realizován na základ ě usnesení vlády č. 110/1995. Prost ředky lze použít na obnovu a zachování kulturních památek, které tvo ří nejcenn ější část architektonic- kého d ědictví ČR, jako jsou hrady, zámky, kláštery, historické zahrady, kostely, obranné měst- ské a pevnostní systémy apod. Obnova musí mít povahu záchrany existence objektu nebo záchrany t ěch jeho částí, které tvo ří podstatu kulturní památky. Sleduje se zejména havarijní stav objektu a kontinuita prací p ři obnov ě. Objem finan čních prost ředk ů pro rok 1999: 335 mil. K č. Žadatel a rozd ělování: O za řazení do Programu záchrany architektonického d ědictví žádají vlastníci Ministerstvo kultury prost řednictvím územn ě p říslušných výkonných orgán ů státní památkové pé če (referát ů nebo odd. kultury okresních, pop ř. magistrátních ú řad ů). V p řípad ě organizací z řizovaných MK se žádosti s Projekty záchrany podávají p římo u MK, v odboru památkové pé če. Hodnocení jednotlivých návrh ů se uskute čň uje v souladu s Usnesením vlády č. 110/1995 a Pokynem MK pro alokaci p řísp ěvk ů z Programu, podle kritérií uvedených v hodnotícím listu, kterými jsou zejména havarijní stav památky, význam objektu, rozsah prací, využití objektu po obnov ě a jeho kulturní a spole čenský p řínos. K návrh ům projednaným v předkládacím týmu a za řazeným na základ ě hodnocení do Programu se vyjad řuje Komise jmenovaná ministrem kultury. Žádosti o poskytnutí ú čelového finan čního p řísp ěvku se p ředkládají v ěcn ě p říslušnému správnímu orgánu, který o záležitosti rozhoduje v 1. stupni. Sou časn ě s oznámením o za řazení do Programu se vlastníkovi stanoví p řehled doklad ů a náležitostí, které je t řeba k žádosti p řiložit. Podmínky pro použití p řísp ěvku stanoví financující orgán správním rozhodnutím. Zpracování podklad ů pro uvoln ění ú čelov ě vázaných finan čních částek zajiš ťuje odd ělení regenerace památek a památkov ě chrán ěných území Ministerstva kultury. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné okresní ú řady, 2) Za MK - Ing. arch. Hana Šnajdrová, tel. 02/57085419 56 4. Program pé če o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Program založený v roce 1997. Podpora na obnovu a zachování kulturních památek, zejména památek lidové architektury, jakými jsou nap říklad zem ědělské usedlosti, chalupy, kapli čky, boží muka apod., které se nacházejí na území prohlášených vesnických památkových rezervací a zón a krajinných památkových zón, a to v rámci celkové pé če o dochované kulturní hodnoty v t ěchto územích. Objem finan čních prost ředk ů pro rok 1999: 18 mil. K č Žadatel a rozd ělování: Prost ředky lze využít na obnovu památkových objekt ů bez ohledu na druh vlastnictví. Akce obnovy musí mít povahu záchrany existence objektu nebo t ěch jeho částí, které tvo ří památkovou podstatu kulturní památky. Návrhy o za řazení do Programu se p ředkládají Ministerstvu kultury prost řednictvím pa- mátkových ústav ů do výše stanovené kvóty pro jednotlivé regiony, p řičemž se sleduje finan ční spoluú čast vlastníka p ři obnov ě nemovitosti. Koordina ční úlohu v Programu mají jednotlivá pracovišt ě památkové pé če, protože znají nejlépe situaci v terénu a pot řebu jednotlivých vlast- ník ů památek lidové architektury. Úplné návrhy jsou za řazeny do Programu a o výsledcích jsou informováni okresní, pop ř. magistrátní ú řady. Vlastní žádosti o ú čelový finan ční přísp ěvek jsou p ředkládány na formulá ři (vydaném Mi- nisterstvem kultury) územn ě p říslušnému okresnímu nebo magistrátnímu ú řadu (referátu nebo odd ělení kultury) jako podklad a d ůvod pro zahájení správního řízení, v n ěmž je o poskytnutí přísp ěvku rozhodováno. Podmínky pro použití p řísp ěvku stanoví financující orgán ve správním rozhodnutí. Zpracování podklad ů pro uvoln ění ú čelov ě vázaných finan čních částek zajiš ťuje odd ělení regenerace památek a památkov ě chrán ěných území Ministerstva kultury. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné památkové ústavy 2) Za odd ělení regenerace MK - Ing.arch. Jarmila Pokorná, tel. 02/57085437 5. Program restaurování movitých kulturních památek Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Program restaurování byl projednán ve vlád ě a je realizován na základ ě usnesení č. 426 ze dne 16. července 1997. Program je systémové řešení ú časti státu na obnov ě - restaurování movitých kulturních památek a jejich soubor ů, které jsou významnými díly vý- tvarných um ění a um ělecko řemeslnými pracemi. Program je dlouhodobý a sm ěř uje k zachová- ní, obnov ě, vhodnému užívání a prezentaci movitých kulturních památek a jejich soubor ů, které jsou umíst ěny na ve řejnosti zp řístupn ěných hradech a zámcích a dále movitých kultur- ních památek jakými jsou oltá ře, socha řská díla, kostelní lavice, varhany apod. Objem finan čních prost ředk ů pro rok 1999: 28 mil. K č Žadatel a rozd ělování: P řísp ěvek je poskytován na obnovu movité kulturní památky bez ohledu na druh vlastnictví. Věcnou nápl ň Programu tvo ří zám ěry restaurování movitých kulturních památek p ředkládané spole čně s písemným návrhem na za řazení do programu na p říslušný rok. Zám ěr je p ředkládán vlastníkem nebo organizací, která k nim vykonává právo hospoda ření. Hodnocení zám ěrů se stanoví podle kritérií odvozených podle cíl ů Programu, a to metodou multikriteriálního vyhodno- cení významu, proveditelnosti a prosp ěšnosti každého jednotlivého zám ěru. P ředkladatelé zám ěrů jsou písemn ě informováni o výsledku hodnocení a o za řazení do Programu. Podkladem pro poskytnutí p řísp ěvku je písemná žádost p ředložená Ministerstvu kultury ve 57 stanoveném termínu. Poskytnutí p řísp ěvku je podmín ěno finan ční spoluú častí vlastníka movité kulturní památky. Podmínky pro použití p řísp ěvku stanoví financující orgán ve správním rozhodnutí o po- skytnutí p řísp ěvku. Základní podmínkou je, že restaurování movitých kulturních památek mohou provád ět pouze fyzické osoby na základ ě povolení ud ěleného Ministerstvem kultury. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné památkové ústavy 2) Za odd ělení regenerace MK - Ing.arch. Irena Rusoová, tel. 02/57085487 6. Program podpory záchranných archeologických výzkum ů Garant: Ministerstvo kultury Účel programu: Záchrannými archeologickými výzkumy se rozumí terénní výzkumy a jejich zpracování, provád ěné pov ěř enými organizacemi a zam ěř ené na poznání a dokumentaci ohro- žených archeologických pramen ů. Jedná se o výzkum vyvolaný stavební činností. Objem finan čních prost ředk ů pro rok 1999: 10 mil. K č Žadatel a rozd ělování: Návrh na za řazení do Programu p ředkládá oprávn ěná organizace ve spolupráci s vlastníkem Ministerstvu kultury prost řednictvím památkových ústav ů, které mají v Programu koordina ční úlohu jako z řizovatelé krajských archeologických komisí. Krajské archeologické komise z řízené p ři památkových ústavech provád ějí výb ěr akcí až do výše kvóty stanovené pro dané území a návrhy k za řazení do Programu p ředkládají Ministerstvu kultury včetn ě stanovených p říloh. Finan ční prost ředky jsou alokovány ú čelovým navýšením rozpo čtu přísp ěvkovým organizacím z řizovaným Ministerstvem kultury, pokud jsou držitelem povolení k provád ění archeologických výzkum ů podle § 21 odst.2 zákona č.20/1987 Sb. o státní památ- kové pé či. Informace k Programu poskytují: 1) Územn ě p říslušné památkové ústavy 2) Za odd ělení regenerace MK - Stanislava Firstová, tel. 02/57085418 Obecn ě k program ům: Přísp ěvky z program ů nesmí být použity na tentýž ú čel sou časn ě s jinými prost ředky poskyt- nutými ze státního rozpo čtu v p říslušném roce, pokud se nejedná o p řípad, kdy ke kulturní památce za řazené do programu vykonává právo hospoda ření p řísp ěvková nebo rozpo čtová státní organizace, anebo kdy se jedná o kulturní památku ve vlastnictví církve. Doklady, které je pot řebné doložit k žádosti o za řazení do programu event. k žádosti jsou uvedeny na formulá ři vydaném Ministerstvem kultury: Přehled základních doklad ů, pokud není stanoveno jinak: • doklad o vlastnictví kulturní památky, • závazné stanovisko územn ě p říslušného výkonného orgánu státní památkové pé če, p říp. stavební povolení vydané podle § 14 zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové pé či, • doporu čení památkového ústavu, • doporu čení okresního ú řadu, • protokol o vyhodnocení výb ěrového řízení, event. další náležitosti vyplývající ze zákona o zadávání ve řejných zakázek, • doklad o smluvní ceně, • doklad o ro čním výnosu z kulturní památky za poslední t ři roky. Pro SHS ČMS zpracovala ing. arch. Hana Šnajdrová, MK ČR.

58 PŘEHLED MONTANISTICKÉ LITERATURY VZTAHUJÍCÍ SE K OKRESU KUTNÁ HORA Z LET 1989 - 1998. Ing. Petr Pauliš V následujícím p řehledu jsou uvedeny citace prací s montanistickou tématikou, vztahující se ke kutnohorskému okresu, které byly publikovány v posledních deseti letech (1989 - 1998). Literatura byla pro úplnost dopln ěna i n ěkterými citacemi článk ů z novin či populárních časo- pis ů z archivu autora. Autor se p ředem omlouvá za p řípadnou neúplnost seznamu.

Bartoš M. (1997): Císa řská strouha. Krásné m ěsto, č. 3, 18-20. Kutná Hora. Bartoš M. (1997): Pr ůzkum kutnohorského podzemí. Minerál, 5, č. 5, 358-361. Brno. Bartoš M. (1998): Vodní náhony a plavební kanály v kutnohorském rudním revíru. St říbrná Jihlava 1998. Sborník p řísp ěvk ů ze seminá ře „K d ějinám hornictví a d ůlních prací na Vy- so čin ě“, 21-28. Jihlava. Bílek J. (1994): K bá ňsko-historické problematice podzemních prostor pod jihozápadním okrajem Kutné Hory. Zprávy památkové pé če, 54, 215-216. Praha. Cílek V. (1989): Historické dobývání rud v SPR "Na St říbrné" u Českého Šternberka. Památ- ky a p říroda, 14, č.9, 556. Praha. Cílek V. (1990): Kutná Hora - kras a historické podzemí. Speleofórum 1990, 8-10. Cílek V. (1994): Speleologický výzkum historických dol ů v Kutné Ho ře. Zprávy památkové pé če, 54, 217-221. Praha. Dan ěč ek V., Nová ček K., Cílek V. (1994): St ředov ěké doly oselského pásma v Kutné Ho ře. Studie z d ějin hornictví. Rozpravy Národního technického muzea, 131, 9-13. Praha. Hrazdíra P. (1997): Výt ěžková mince - historický doklad o dobývání drahých kov ů. Zprávy o geologických výzkumech v roce 1996, 141-142. Praha. Kol čava M. (1994): Dolování železné rudy u Malešova. Krasová deprese, č. 1, 9-13. Praha. Ko řínek J. (1997): Staré pam ěti kutnohorské. Kuttna, 138 str. Kutná Hora. Kozák I. (1997): Nové objevy na Oselském pásmu. Krásné m ěsto, č. 3, 14-17. Kutná Hora. Liberský J., Mikuš M., Pauliš P. (1997): Kutnohorská hornická nau čná stezka. Hornická Příbram ve v ědě a technice, sekce T 7, 8 stran, P říbram. Malec. J. (1997): Staré kutnohorské d ůlní mapy. Minerál, 5, č. 6, 406-413. Brno. Malec J., Pauliš P. (1996): Sou časný stav poz ůstatk ů dolování v kutnohorském revíru. Hor- nická P říbram ve v ědě a technice. P říbram. Malec J., Pauliš P. (1997): Kutnohorský rudní revír a projevy zaniklé d ůlní a hutní činnosti na jeho území. Bulletin mineralogicko-petrografického odd ělení Národního muzea v Pra- ze, vol. 4-5, 84-105. Praha. Malec J., Pauliš P. (1997): P řežijí v kutnohorském rudním revíru památky po dolování ? - Planeta, 1, 38-39. Praha. Malec J., Pauliš P. (1997): Stru čná historie kutnohorského dolování. Minerál, 5, č. 5, 317- 321. Brno. Markl V., Pad ěra Z. (1995): Cesty za poznáním. Kutná Hora. Uhlí - Rudy - Geologický pr ůzkum, 3, č. 8, 28-33. Praha. Mikuš M., Pauliš P. (1997): Kutnohorská hornická nau čná stezka. Minerál, 5, č. 5, 361-366. Brno. Mikuš M., Pauliš P. (1998): Hornická nau čná stezka. Krásné m ěsto, č. 2, 10-14. Kutná Hora. Novák P. (1997): O Oslu a t ěch druhých (dolech). Krásné m ěsto, č. 3, 3-9. Kutná Hora. Pauliš P. (1989): Kolem Kutné Hory. Turista, 12, 4-5. Praha. 59 Pauliš P. (1991): Kutnohorské dolování kdysi a dnes. Geol. Pr ůzk., 33, 2, 56-57. Praha. Pauliš P. (1994): Nau čná stezka. Krásné m ěsto, 4. Kutná Hora. Pauliš P. (1995): Kutná Hora a hornická nau čná stezka. Uhlí - Rudy - Geologický pr ůzkum, 6, l95. Praha. Pauliš P. (1998): Bá ňské mapy jsou sv ědectvím o vysoké úrovni d ůlního m ěř ictví, n ěkteré z nich se stávají um ěleckými díly. Kutnohorské noviny, 13.1.98, str. 10. Pauliš P. (1998): Krása starých kutnohorských d ůlních map. Antique, č. 5, 58-59. Praha. Pauliš P. (1998): Nejznám ější nadp řirozenou bytostí, zjevující se haví řů m v dolech, byl per- moník, v okolí Ka ňku však prý létali čerti. Kutnohorské noviny, 3.1.98, str.13. Pauliš P. (1998): Stavební rozvoj m ěsta a snahy o zahlazení poz ůstatk ů d ůlní činnosti vedly k jejich rychlému zániku. Kutnohorské noviny, 27.7. 98, str. 14. Pauliš P. (1998): Za hornickými památkami. Obzory Kutnohorska, č. 28, 15.7.98, str. 7. Pauliš P., Mikuš M. (1998): St říbrná stezka - hornická nau čná stezka v Kutné Ho ře, Stru čná historie kutnohorského dolování. Kuttna, Kutná Hora, 62 str. Pecho čová J. (1992): Kutná Hora - m ěsto zasypané historie ? - Krásné m ěsto, l992, l, l6-l7. Kutná Hora. Pecho čová J. (1992): Propadlina na Ka ňku. Krásné m ěsto, 1992, 3, 20-21. Kutná Hora. Pecho čová J., Hoffmanová A. (1991): St ředov ěké d ůlní dílo na Oselském pásmu. Speleo, č. 6. Praha. Přibil M. (1994): Dolování u Vlast ějovic. Krasová deprese, 1, 2-8. Praha. Smítko F. (1990): Pod Fiolníkem 1540-1990. Kamenopr ůmysl Skute č. Svoboda K. (1997): Poznatky o historických d ůlních dílech v rudním revíru Kutná Hora. Krásné m ěsto, č. 3, 9-12. Kutná Hora. Svoboda K. (1998): P řísp ěvek k historii dolování st říbra v kutnohorském rudním revíru. St říbrná Jihlava 1998. Sborník p řísp ěvk ů ze seminá ře „K d ějinám hornictví a d ůlních prací na Vyso čin ě“, 4-20. Jihlava. Svoboda L. (1996): Dobývání rud na ložisku Kutná Hora. Uhlí - Rudy - Geologický pr ůzkum, 3, 9, 298- 302. Praha. Štrupl V. (1996): Die bergbaugeschichtliche Abteilung des GEOFOND der Republik Tsche- chien in Kutná Hora (Kuttenberg) - Bestände und Aktivitäten. Die kulturelle Erbe geowis- senschaftlicher und montanwissenschaftlicher Bibliotheken, Internationales Symposium, 1993, Freiberg. Berichte der Geologischen Bundesanstalt, 35, 329-330. Wien. Tomášek J. (1997): Kutnohorské doly. Minerál, 5, č. 5, 381-387. Brno. Vrátný F. B. (1998): Sláva i zánik kutnohorského dolování. Od roku 985 do roku 1991. Kuttna, 60 str. Kutná Hora.

Abecední seznam autor ů

Ing. Martin Bartoš, CSc., Česká speleologická spole čnost, ZO 5-05 Trias Pardubice Ivan Kozák, Česká speleologická spole čnost, ZO 5-05 Trias Pardubice RNDr. Jana Králová, Česká speleologická spole čnost, ZO 5-05 Trias Pardubice Pavel Novák, Národní zem ědělské muzeum Ka čina Ing. Petr Pauliš, Kutná Hora Mgr. Ond řej Seifert, Okresní ú řad Kutná Hora Ing. arch. Hana Šnajdrová, Ministerstvo kultury České republiky Ing. Jaromír Špa ček, Česká speleologická spole čnost, ZO 5-05 Trias Pardubice

60

OBSAH

Historie

P. Novák: Vývoj struktury pozemkové držby a zem ědělské velkovýroby na okrese Kutná Hora...... 1

Materiálie

J. Králová, J. Špa ček: Kutná Hora čp. 27 - propad na dvo ře ...... 27 I. Kozák: Kutná Hora, ulice U Jelena - výkop pro plyn...... 30 M. Bartoš: Kutná Hora - sklep pod Královskou procházkou ...... 33

Starší práce

Dějepis kláštera Voršulinského na Horách Kutnách ...... 35

Internet

Památková pé če na českém internetu ...... 49 Ond řej Seifert: Památková pé če - státní správa - Kutná Hora ...... 51 Hana Šnajdrová: Poskytování p řísp ěvk ů na zachování a obnovu kulturních památek v roce 1999...... 54

Bibliografie

P. Pauliš: P řehled montanistické literatury vztahující se k okresu Kutná Hora z let 1989-1998 ...... 59

KUTNOHORSKO

ISBN 80-902719-3-6 ISSN 1212-6098 VLASTIV ĚDNÝ SBORNÍK 2/99

Nakladatelství a vydavatelství

knihy o Kutnohorsku dosud vyšlo: M. Bartoš: Památky Kutnohorska. P řehled nemovitých kulturních památek okresu Kutná Hora, dopln ěný jejich krátkým popisem a schematickou kresbou.

J. Ko řínek: Staré pam ěti kutnohorské. Nové vydání knihy z roku 1675 - oslava historie Kutné Hory. ů ř č ř ř č č ě P dorys voršilského kláštera v Kutné Ho e. Dokon ena byla t i k ídla (vyzna ena te kovan ). ř Základy barokního kostela byly nalezeny p řed rokem 1900 p ři stavb ě dnešní kaple. P. Pauliš: Minerály kutnohorského rudního revíru. P ehled mineralogie minerálních spole čenstev Kutnohorska - tj. rudných žil, hald, alpských žil, hadc ů, skarn ů a strusek. č ě (Ke lánku D jepis kláštera Voršulinského na Horách Kutnách. ) č ř F. B. Vrátný: Sláva i zánik kutnohorského dolování. Stru ný p ehled historie starého i nového kutnohorského dolování. Pr ůč elí klášterního kostela v dostav ěné (vlevo, ř č ě P. Pauliš, M. Mikuš: St íbrná stezka - hornická nau ná stezka B. Ohman kol. r. 1900) a projektované podob ř ů č (vpravo, K. I. Dientzenhofer, kol r. 1740). v Kutné Ho e. Pr vodce novou nau nou stezkou, která je vedena Barokní kostel m ěl mít p řibližn ě dvakrát v ětší kolem nejzajímav ějších poz ůstatk ů po kutnohorském dolování a výšku a čty řikrát v ětší plochu. hutn ění st říbrných rud. P. Pauliš: Mineralogické lokality okolí Kutné Hory. Pr ůvodce po mineralogických lokalitách širšího okolí Kutné Hory od St říbrné Skalice až po Kun ětickou Horu u Pardubic. P. M. Veselský: Pr ůvodce po kr. horním m ěst ě Ho ře Kutné a nejbližším okolí. Pr ůvodce po kutnohorských památkách, který vyšel poprvé roku 1877, tj. p řed velkými opravami na p řelomu století. Kutnohorsko - vlastiv ědný sborník 1/99 a 2/99. Sborník prací různých autor ů obsahující poznatky z r ůzných obor ů vlastiv ědného výzkumu.

Název : Kutnohorsko - vlastiv ědný sborník. Vydal : Vydavatelství a nakladatelství Martin Bartoš - Kuttna 17. listopadu 97, 284 01 Kutná Hora, tel. 037/761090 Kutná Hora 1999

ISBN 80-902719-3-6 ISSN 1212-6098