VÝVOJ STRUKTURY POZEMKOVÉ DRŽBY A ZEM ĚDĚLSKÉ "VELKOVÝROBY" NA OKRESE KUTNÁ HORA Pavel Novák Zatímco vývoji Kutné Hory a v menším m ěř ítku i Čáslavi p řípadn ě dalších obcí kutnohorské- ho okresu byla zejména ve starším období v ěnována náležitá pozornost, okresu jako celku se krom p řehledu Kutnohorsko 1 nikdo systematicky nev ěnoval. P řesto však existuje historická resp. vlastiv ědná literatura, která se vývojem pozemkové držby do jisté míry zabývá. Jde o vlastiv ědnou publikaci Kutnohorsko 2, kde u řady obcí lze vysledovat v jejich d ějinách vývoj pozemkové držby v daném mikroregionu. Pro bývalé Čáslavsko takováto literatura chybí. Pouze do jisté míry ji nahrazuje Um ěleckohistorický popis okresu Čáslavského. 3 Ješt ě slab ěji je zastoupena ta část okresu, která d říve pat řila do okresu Dolní Kralovice. 4 P ři pokusu o rekonstrukci pozemkové držby na Kutnohorsku bylo nutno využít publikovaných edicí archivních pramen ů.5 Jedná se p ředevším o poz ůstatky desek zemských, o Berní rulu a dále o Tereziánský katastr pro tytéž kraje. Pro mladší období poskytuje dostatek údaj ů Schaller ův a Sommer ův Popis království českého 6. Pro druhou polovinu 19. a pro první polovinu 20. století zachycuje strukturu pozemkové držby i zem ědělské velkovýroby jednak schématismy vel- kostatk ů a jednak výsledky pozemkové reformy. 7 Pramenem jiného druhu, d ůležitým zejména pro poznání st ředov ěkého osídlení Kutnohorska, jsou Profousova Místní jména v Čechách i Sedlá čkovy Hrady a zámky a jeho historický místopisný slovník. 8 Řadu informací poskytují i archivní fondy jednotlivých velkostatk ů. P ředkládaná studie si v žádném p řípad ě neklade nárok na úplnost. Zejména informace o st ředov ěkém období jsou zna čně neúplné a n ěkdy si proti řečící. P ři detailním studiu zejména zemských desek jist ě vyplynou další jednotlivosti o vývoji n ěkterých obcí na Kutnohorsku, domnívám se však, že základní obraz m ěnící se struktury pozemkové držby, tím mén ě pak struktury zem ědělské výroby, se tím nezm ění. Studie je koncipována tak, že v pr ůř ezu po stoletích ukazuje vývoj pozemkové držby jed- notlivých sou časných katastrálních území resp. obcí vždy k polovin ě století. V části v ěnované zem ědělství nazna čuje hlavní zm ěny, které probíhaly ve vrchnostenském hospodá řství. 9 1 M. Kapavíková, Kutnohorsko, Kutná Hora 1978; R. Š ťastný, Kutnohorsko, Kutná Hora 1960. 2 A. Zavadil, Kutnohorsko slovem a obrazem II/1, Kutná Hora 1912, II/2, Kutná Hora 1914. Díl jedna neexistuje, v SOkA jsou uloženy pouze osnovy jednotlivých kapitol. Velkostatky a pozemková držba byly jednou z nich. 3 A. Birnbaumová, Soupis památek historických a um ěleckých v Čechách, XLIV Politický okres čáslav- ský, Praha 1929. 4 A. N. Vlasák, Okres benešovský, Nástin statistickohistorický, Benešov 1874. 5 J. Emmler, Poz ůstatky desk zemských roku 1541 poho řelých, Praha 1870; F. Beneš, Berní rula 10-11, kraj čáslavský, Praha 1955; M. Haasová, Berní rula 18-19, kraj kou řimský, Praha 1952; P. Burdová, Tereziánský katastr český sv. 3, Dominikál, Praha 1970. 6 J. Schaller, Topographie des Konigreichs Bohmen, IV Čáslavský kraj, Praha 1788, Kou řimský kraj X, Praha 1788; J.G. Sommer, Das Konigreich Bohmen statistisch-topographisch dargestellt, Čáslavský kraj díl XI, Praha 1843, Kou řimský kraj XII, Praha 1844. 7 I. Tittel, Schematismus zemskodeskových statk ů, Praha 1910; F. Sv ětni čka - A. Lustig, Schematismus velkostatk ů v Čechách, Praha 1932; J. Voženílek, P ředb ěžné výsledky československé pozemkové re- formy, Praha 1932. 8 A. Sedlá ček, Hrady, zámky a tvrze v Království českém, díl 12. Čáslavsko, Praha 1900, díl 15. Kou řim- sko, Praha 1927; A. Sedlá ček, Úplný místopisný slovník Království českého – část historická, Praha b.d.; A. Profous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, p ůvodní význam a zm ěny, Praha 1947-57. 9 Za pr ůř ezové body byla zvolena data 950, 1050, 1150, 1250, 1350, 1450, 1550, 1654, 1750, 1843, 1932. Zatímco až do p ředb ělohorského období byla data zvolena pouze jako st řed století, pozd ější data 1 První zmínky o osídlení Kutnohorska pocházejí již z 10. století. Týkají se však pouze Ma- lína, který pat řil k významným hradištím ve vlastnictví rodu Slavníkovc ů soupe řících s P ře- myslovci o moc ve stát ě. Z následujícího století pochází již více údaj ů. Čáslav tehdy byla ve vlastnictví panovníka a sídlil zde hradský správce spravující zdejší hradský obvod pokrývající z řejm ě p řevážnou část dnešního okresu Kutná Hora. Panovník však nebyl jediným pozemkovým vlastníkem na Kut- nohorsku. Dalšími vlastníky byly p ředevším církevní instituce. P ředevším to byl Sázavský klášter založený roku 1034, který z řejm ě kolonizoval své okolí a založil tak řadu obcí. Z 11. století však je jmenovit ě uvedena pouze Sázava a Jakub. P řítoka pat řila v polovin ě 11. století olomouckým biskup ům. Objevil se i první vlastník z drobné šlechty vlastnící ves resp. tvrz Chabe řice. Po vyvražd ění Slavníkovc ů pat řil Malín P řemyslovc ům. Koloniza ční činnost klášter ů se výrazn ě rozší řila ve století dvanáctém. Vedle Sázavského kláštera byl roku 1142 založen klášter v Sedlci, který jednak dostal darem n ěkteré vesnice a jednak n ěkteré sám založil. Ve dvanáctém století je jmenován pouze Hlízov, Sedlec, Malín, Přitoky, Bylany a Chotusice. Základ pozemkového vlastnictví však byl klášteru v ěnován jeho donátorem šlechticem Miroslavem z Cimburka. M ůžeme tedy na Kutnohorsku již ve dvanác- tém století p ředpokládat šlechtickou državu. 1 Ostatn ě Miroslav nebyl jediným šlechtickým vlastníkem na okrese. Malá šlechtická sídla, nejspíše tvrze, byla již i v Jakubu, T řebonín ě a ve Vrdech. Své domínium rozší řil i Sázavský klášter Získal zejména n ěkteré obce na Zbýšovsku, kde založil proboštství. Na Kutnohorsko však zasahovalo i dominium Vilémovského kláštera, jemuž zde pat řily Vla čice. Podstatn ě bohatší údaje se dochovaly pro 13. století, kdy z řejm ě na Kutnohorsku dospíva- la do své vrcholné fáze kolonizace spojená se zakládáním nových vesnic. Zatímco pro 11. století máme k disposici údaje o p ěti dnešních katastrálních územích okresu z 215, pro 12. století již o 15, tak pro 13. století již víme o 57 katastrálních územích. Tehdy se již pln ě rozvi- nula sv ětská kolonizace a v jejím d ůsledku již zcela b ěžn ě vznikala drobná, ale již i v ětší šlechtická sídla. Podle dochovaných, nicmén ě jist ě neúplných pramen ů, bylo ve 13. století na okrese 32 pozemkových vlastník ů, z nichž tém ěř 80% vlastnilo jedinou ves a dalších více jak jsou dána rokem šet ření, jako to bylo v p řípad ě Berní ruly a Tereziánského katastru, ješt ě mladší data se odvíjí od vydání pramen ů, podle nichž byla studie zpracována. V p ředb ělohorském období jsou prame- ny zna čně neúplné, čím starší, tím neúpln ější. Velmi často není zjistitelné, kdo byl vlastníkem dané obce přesn ě k polovin ě století. V tomto p řípad ě je vzato datum informace nejbližší polovin ě století. P řednost byla dána t ěm dat ům, která již postihla n ěkteré významné zm ěny jako byly nap ř. husitské války, proti- habsburský odboj a pod, které výrazn ě zm ěnily pozemkovou držbu. Je z řejmé, že metoda pr ůř ezových rok ů nepostihne mnohé ze spletitého vývoje pozemkové držby na Kutnohorsku. Zárove ň p ři jejich neu- stálých zm ěnách tato metoda umož ňuje stanovit pevné body, ke kterým lze vztáhnout údaje o pozemkovém vlastnictví. B ěžná byla i situace, kdy v jedné obci byla řada vlastník ů, zejména ve st ře- dov ěku. Avšak obdobné p řípady se vyskytovaly až do roku 1848, nap ř. obec Černíny vrchnostensky náležela t řem majitel ům. V takovýchto p řípadech je tato obec "p řipsána" více vlastník ům. Toto pravidlo je porušováno období kolem roku 1848 v p řípadech, kdy vrchnost vlastnila v dané obci pouze zanedba- telný po čet dom ů a poddaných. Je z řejmé, že p ředevším ve st ředov ěku bude studie obsahovat řadu chyb. Otvírá se zde tak další možnost detailního, nejlépe monografického studia jednotlivých obcí. Jako zá- kladní topografická jednotka bylo zvoleno katastrální území, které umož ňuje nejlépe historické srovná- ní. Znamená to ale sou časn ě, že n ěkterá menší sídla (samoty, osady) byly opomenuty. I zde platí, že studium lze v tomto sm ěru prohloubit. 1 O Miroslavu z Cimburka a jeho pozemkovém vlastnictví však prameny ml čí. Ani archeologický výzkum na hradišti Cimburku u Kutné Hory nep řinesl poznatky, které by dokládaly existenci ran ě feudálního šlechtického sídla. Miroslav z Cimburka bývá pokládán za zakladatele šlechtického rodu, který pozd ěji vytvo řil významné panství na Morav ě a z n ěhož pocházel nap ř. i známý Ctibor Tova čovský z Cimburka. 2 10% po dvou či t řech vesnicích. Jednalo se p ředevším o drobnou šlechtu. Nejv ětším pozem- kovým vlastníkem z ůstával Sedlecký klášter, který vlastnil 8 vesnic. Hned za ním bylo sv ětské panství Rataje a Komenda k řižovník ů v Drobovicích se šesti vesnicemi a Vilémovický klášter se čty řmi vesnicemi. Kusé zmínky uvád ějí i šlechtická sídla, p ředevším dvorce. Jejich podoba se jen minimáln ě lišila od obydlí movit ějších poddaných rolník ů. Tvrze, opevn ěná kamenná šlechtická sídla, se již od sídel poddaných, která byla postavena ze d řeva, výrazn ě lišily. K jejich vybudování již bylo t řeba zna čných náklad ů, který si mohl dovolit vynaložit práv ě jen šlechtic. V 14. století máme zprávy o pozemkové držb ě již 178, tj. již více jak 80% katastrálních území okresu. Písemných zpráv je ješt ě v ětší množství, ale často neumož ňují ur čit, zda jmeno- vaná ves byla samostatným územním celkem či spadala pod v ětší panství.