Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Beáta Vašíčková (Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, bakalářské prezenční studium) Alenka stejná a přesto jiná – změna strategie vyprávění a stylu Neoformalistická analýza filmu Alenka v říši divů Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Skupa Brno 2012 Děkuji vedoucímu této práce, Mgr. Lukáši Skupovi, za cenné připomínky a rady během příprav této práce. 2 Prohlašuji, ţe jsem pracovala samostatně a pouţila jen uvedených zdrojů. Datum: 20. 4. 2012 Beáta Vašíčková 3 Obsah: 1. Úvod……………………………………………………………………… …6 1.1. Neoformalistická analýza – základní principy………………………. …8 1.2. Filmový styl…………………………………………………………… 10 2. Ekonomický a kulturně historický kontext……………………………. ……13 2.1. Úvod……………………………...…………………………………… 13 2.2. Lewis Carrol,Alenka a dnešní svět……………...…………………...…14 2.3. Tim Burton……………………………………………………………. 15 2.4. Produkce……………….……………………………………………….17 2.5. Marketing – plakáty, fotky, trailery…………………………………….19 2.6. Divácké přijetí, box office…………………………………………….. 20 2.7. Ţivot po promítání filmu v kinech…..................................................... 23 2.8. Výběr hlavní role.. ……………………………....…………………….. 23 3. Neoformalistická analýza…………………………………………………..25 3.1. Naratologická část………….……..……...…..……….………………. 25 3.1.1. Ţánr……..………………….……….….…………….……………..25 3.1.2. Charakter Alenky v předchozích zpracováních…..…...…………...26 3.1.3. Popis filmové formy jako celku……….……………...…….……...29 3.1.4. Vztah syţetu a fabule……………….………….……..……………30 3.1.5. Komunikativnost a hloubka narace………………………...………32 3.1.6. Kauzální činitelé děje a variace ……….……………..……………32 3.1.7 Změna cíle a směřování cesty……………….…..………………….34 3.1.8. Čas a prostor vyprávění……………….……………...…………. ..34 3.1.9. Motivace a funkce postav…… ………………….……...…………36 3.2. Stylistická analýza…….………………………………………………...37 3.2.1. Mizanscéna a její proměny v závislosti na hlavní postavě….......….37 3.2.3. Hudba…………..……………………………………………..…….39 4 3.2.4. Pohled, záběr…………….…………………………….….……….41 3.2.5. Střih………………….…………………….……………….……...42 3.3. Téma……………………………………………………………………43 3.3.1. Významy Alenky v říši divů……………………………………….43 3.3.2. Motiv ţenskosti…………………………………………………….44 4. Závěr…..………………………………………………………………….45 4.1. Dominanta…………………………………………………..……….45 5. Příloha…..………………………………………………………………..47 5.1. Ceny a ocenění……………………………..………………………..47 5.2. Segmentace syţetu………………………..…………………………49 5.3.Obrázková příloha…..………………………………………………..50 6. Filmografie, literatura, prameny…………………………………………72 7. Shrnutí/ Summary……………………………………..………………….78 5 1. Úvod Alenka stejná a přesto jiná…. Tato věta je trefným mottem, které vystihuje nejen film samotný, ale i podstatu mé bakalářské práce, v níţ se zaměřím na změnu strategie stylu a vyprávění způsobenou osobnostním vývojem titulní hrdinky snímku Tima Burtona Alenka v říši divů. Symbolicky předznamenává i divácké přijetí, jehoţ reakce byly velice různorodé, a to nejen díky původní kniţní předloze, ale i reţisérskému stylu a přístupu Tima Burtona. Příběh Alenky v říši divů byl zpracován jiţ mnohokrát. Nejvíce asi divákům utkvěla v paměti animovaná verze od společnosti Walt Disney z roku 1951. S rozvojem technologií a stále větší oblíbenosti fantasy ţánru, jako by téma vybízelo k novému a svěţímu uchopení příběhu. Kdyţ si vybavíme svět prapodivných a osobitých postav, nelze si představit realizaci nikoho jiného neţ reţiséra Tima Burtona, který má s vykreslením typu osamělých podivínů a bláznů ty největší zkušenosti. Jeho vize se vţdy budou lišit od těch klasických a zaběhnutých. Burton svoji Alenkou odstartoval novou pohádkovou vlnu, postupně prostupující celým Hollywoodem, kdy se z klasických příběhů pro děti stávají moderní fantasy verze pro dospělé, kde uţ na dětské fantazie a představy nezbývá prostor. Proto lze Burtona jen docenit za to, ţe i kdyţ je nová verze příběhu z říše divů jiná, je určena všem diváckým skupinám. Reţisér zkombinoval hravost kniţní předlohy se svým osobitým stylem a vytvořil svěţí, barevný svět schopný přivítat kaţdého příznivce fantasy ţánru. K tomuto faktu přispělo i uţití 3D technologie, která byla pro Burtona novou zkušeností. Snímek tak nabízí spoustu atraktivních pohledů, které pomohly ještě k lepšímu vnoření do tohoto neobyčejného příběhu. Jak jsem jiţ zmínila, ţánr fantasy patří mezi divácky nejvděčnější. Vzhledem k opět vzrůstajícímu zájmu o literaturu, z nichţ právě vynikají ságy 6 s mytologickou a nadpřirozenou tematikou, je vcelku pochopitelné, ţe se filmaři snaţí tyto příběhy přepracovat do scénářů a stvořit z nich atraktivní podívanou, z jejíţ finančních úspěchů budou filmová studia těţit ještě několik let po uvedení. Bohuţel ne kaţdá se dočká úspěchu. Témata adaptovaných děl se totiţ navzájem velice podobají a diváci jsou přesyceni příběhy o dětech, které objevují skrz tajné vchody fantaskní světy obývané neobvyklými tvory. Proto si ţánr uţ notnou chvíli ţádal inovaci, která by přilákala diváky zpátky do sedaček kin. Tvůrci se navrátili k základům klasiky a vyuţívají ji k přepracování pohádek. Ale i ony si vyţádaly určitý druh modernizace. Z původního pohádkového příběhu většinou zůstane pouze jádro, které se přizpůsobí potřebám publika, touţícím po velkolepých bitevních scénách, romantice, nebo atraktivních lokacích. Hrdinům se přidá pár nových charakterových vlastností, či se v ději objeví nové postavy, které pozmění základní linii příběhu. Samozřejmě, jen čas ukáţe, zda nové pojetí bude pro budoucí léta Hollywoodu znamenat úspěch, či je postihne stejný osud jako dosavadní filmové adaptace, které se mnohdy dočkaly pouze prvního dílu z celé plánované série jako v případě Eragona , Inkoustového srdce, Kroniky rodu Spiderwicků či Zlatého kompasu. Jelikoţ ale Burton se svojí vizí říše divů u publika uspěl, mohou se snad reţiséři budoucích moderních pohádek těšit nejen z přízně diváků, nýbrţ i ze slušných finančních ohodnocení. 7 1.1. Neoformalistická analýza – základní principy Neoformalistická analýza se snaţí vysvětlit základní principy filmového díla. Soustřeďuje se jak na stránku narativní, tak i stylistickou. Jelikoţ neoformalismus nerozlišuje mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním, je tento přístup aplikovatelný na kaţdý film. Zároveň ale musí mít v sobě obsaţenou určitou formu sebezpochybňování. Analýza slouţí k dešifrování určité odlišnosti, kterou analytik objeví, ale neumí ji bez podrobnějšího prozkoumání pojmenovat. Zároveň počítá s aktivitou diváka, který zpracovává informace a vytváří si vlastní závěry či předpoklady na základě předešlých zkušeností. Kaţdý potenciální divák vykonává při sledování filmového představení určité operace. Mohou být rázu vědomého, podvědomého, fyziologického či nevědomého. Mezi vědomé patří např. porozumění příběhu nebo interpretování určitých významů. Podvědomé aktivity vyuţívají automatického zpracování informací, o kterých nemusíme přemýšlet. Z hlediska fyziologického rázu jsou naše reakce dané, nemůţeme je vůlí změnit, např. filmový obraz nikdy neuvidíme jako jednotlivá políčka. Procesy nevědomé jsou pro neoformalisty do určité míry nadbytečným konstruktem a počítají s aplikováním různých psychoanalytických metod. Základním postupem k analýze vyprávění je rozlišování na fabuli a syţet. Syţet je strukturovaný soubor všech událostí, jak je vidíme a slyšíme, čili vodítka, která dostává divák. Naproti tomu fabuli divák vytváří sám, na základě daných informací. Konstruování fabule je lehce naučitelné sledováním narativních filmů a kontaktem s dalšími uměleckými narativními díly. S pojmem syţet jsou spojeny proairetické a hermeneutické linie. Interakce těchto dvou linií je důleţitá pro udrţení diváckého zájmu o vyprávění. Proairetická umoţňuje pochopit logické provázání jednotlivých událostí v ději. 8 Úkolem hermeneutické je kladení určitých hádanek a jejich následné odepření odpovědí na ně. A obě dvě nás nutí ke konstruování fabule. Hlavními hybateli děje a poskytovateli informací jsou postavy. Z hlediska neformalistického přístupu nejsou skutečnými lidmi, ale souborem určitých rysů a vlastností. Proto je nemůţeme soudit normálními morálními a lidskými měřítky. Postavu spíše chápeme jako prostředek a soustředíme se na její funkci v celkové formě, včetně kostýmů a líčení. Některé postavy jsou neutrální a jejich hlavním úkolem je udrţet děj pohromadě. Jiné poskytují nebo naopak zadrţují důleţitá vodítka a informace. Mohou se ale podílet i na kompozici záběru začleněním barev a tvarů, motivovat jízdu kamery, či vytvářet paralely. Proces, při kterém syţet reprezentuje a utajuje fabulační informace, nazýváme vyprávění neboli narace. Vyprávění je charakterizováno hloubkou, komunikativností, nebo vědomím sama sebe, čili přímo oslovuje diváky.Komunikativnost narace můţe být různá, podle toho, zda jsou lépe informování o probíhajíícm ději diváci nebo hlavní postavy děje. Neoformalismus je přístup zaloţený na práci ruských formalistů. Nabízí spoustu přibliţných předpokladů o tom, jak jsou umělecká díla vystavěna a jakým způsobem ovlivňují diváky. Vztah diváka k uměleckému dílu se stává aktivním. Hledá v díle podněty a reaguje na ně svými schopnostmi, které získal při sledování jiných uměleckých záţitků a zkušenostmi ze svého vlastního ţivota. Umění je tak chápáno skrz emoce a smysly. Jedním z důleţitých komponentů uměleckých děl je význam. Můţeme ho rozdělit do čtyř základních rovin, které jsou referenční, explicitní, implicitní a symptomatické. Referenční významy identifikujeme okamţitě, protoţe je máme zaţité ze svého vlastního ţivota a osobních zkušeností. Explicitní děj konstruují, mají 9 zjevný