Český stát Okřik Pavel Stránský ze Zápské Stránky Přeložil Bohumil Ryba Znění tohoto textu vychází z díla Český stát. Okřik tak, jak bylo vydáno v Praze Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v roce 1953. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. § Text díla (Pavel Stránský ze Zapské Stránky: Český stát), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora- Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3 0 Česko. Verze 1 0 z 30. 8. 2018. OBSAH ČESKÝ STÁT ..................................................................................................................... 6 KAPITOLA I O poloze a povaze Čech ............................................................. 10 KAPITOLA II O krajích, městech a význačnějších místech Čech ......... 16 KAPITOLA III O státoprávním postavení Čech .......................................... 69 KAPITOLA IV O obyvatelích Čech a jejich mravech ................................. 89 KAPITOLA V O českém ústavním zřízení ..................................................... 96 KAPITOLA VI O náboženských proměnách a o církevní správě v Čechách................................................................................................................. 147 KAPITOLA VII O zemích Koruně přivtělených......................................... 179 KAPITOLA VIII O českých knížatech a králích ......................................... 187 KAPITOLA IX O českých kněžnách a královnách .................................... 219 KAPITOLA X O dětech českých králů ........................................................... 227 KAPITOLA XI O stavech Království českého ............................................. 231 KAPITOLA XII O zákonech Čechů .................................................................. 242 KAPITOLA XIII O českých sněmech .............................................................. 249 KAPITOLA XIV O veřejných úřadech v Čechách ...................................... 255 KAPITOLA XV O nejvyšší radě zemské čili královské kanceláři české 268 KAPITOLA XVI O soudních stolicích v Čechách ....................................... 274 KAPITOLA XVII O zámožnosti a moci Království českého .................. 288 KAPITOLA XVIII O českém mincovnictví a peněžních jednotkách .. 298 KAPITOLA XIX O důchodech českých králů .............................................. 307 KAPITOLA XX O pohřbívání českých králů ............................................... 312 DOSLOV .................................................................................................................... 319 OKŘIK ............................................................................................................................ 320 Ediční poznámka ...................................................................................................... 339 ČESKÝ STÁT SYNŮM NEJJASNĚJŠÍHO KDYSI KRÁLE ČESKÉHO FRIDRICHA, NEJOSVÍCENĚJŠÍM A NEJVZNEŠENĚJŠÍM KNÍŽATŮM, RODNÝM BRATŘÍM ROBERTOVI A MOŘICOVI, FALCKRABATŮM RÝNSKÝM, VÉVODŮM OBOJÍCH BAVOR ATD., PÁNŮM SVÝM NEJMILOSTIVĚJŠÍM, VYPROŠUJE SI CO NEJPONÍŽENĚJI A Z PLNA SRDCE DARŮ ŽIVOTNÉHO ŽIVOTA, VRŮSTU POCT A VŠELIKÉHO BLAHA. V nedávné době vyšla tiskem na veřejnost celá řada popisů jednotli- vých států, a to nejen národů vzdělaných, ale dokonce i zaostalých. To mne, žijícího ve vyhnanství, přimělo takřka s neodolatelnou nut- ností, abych v duchu pojal a písemně zpracoval něco podobného o státě svého národa, v němž jeden z Vás, nejvznešenější knížata, byl zrozen a druhý počat a který ani není tak neslavný, ani tak prost ústav- ních zřízení, aby neměl doma, co by stálo za vypsání. Požadavek ten vynořil se proti mé vůli a vytrvale jsem se mu bránil. Přál jsem si za- jisté – a ani nyní mě to přání neopouští –, aby ruku k dílu takovému přiložil někdo, kdo by byl lépe vyzbrojen zkušeností, znalostí a soud- ností, kdo by měl po ruce bohatší doklady stejně o soudobých jako o starších dějinách českých a jehož přístřeší by bylo stálejší i bez- pečnější. Avšak až doposud nespatřil jsem nikoho, kdo by se takové práce chtěl ujmouti. Proto jsem nikterak nemohl věc déle odkládat a zdržet se od spisování. Ale nebyly jen jedinou pohnutkou mého pokusu příklady jiných národů, o nichž jsem se zmínil. Tak mocnou zajisté vzpruhou byla i u mne vrozená láska k vlasti a přátelská povzbuzování vlastenec- kých mužů, obzvláště Štěpána Gerštorfa, rytíře starobylého rodu a váženého úsudku, že mi nedovolily déle mlčeti o přednostech mé rodné půdy ani o způsobu života a společenském uspořádání náro- da, z něhož od pradědů odvozuji svůj původ. Vystupuji tudíž na ve- 7 řejnost a vydávám na světlo, trochu po způsobu medvědice, málo tvárný tento svůj plod. Jsem si vědom, že bylo v něm, jak tomu bývá při každé kvapné práci, nemálo významných věcí buď vůbec pomi- nuto mlčením, nebo proti zásluze popsáno méně důkladně. Přece však nezaujatý soudce nebude, tuším, poctivost vůle mého snažení měřiti slabostí sil, jež jsem si k spisování přinesl, a nebude mě proto odsuzovati z bláhovosti. Učinil jsem tu, kolik jsem dovedl, nikoliv, kolik jsem udělat chtěl a měl. Nemám vroucnějšího přání, než aby vzrůstala čest mé vlasti a aby toto mé dílko nijak nevadilo světlým schopnostem některého vlastence, který by chtěl českou zemi osla- vit pečlivěji a plněji. Událostí po naší porážce bělohorské dotkl jsem se jen na místech zcela nečetných a nenastínil jsem tu změněnou tvářnost českého státu, jaké nabyl nespravedlivou válkou, která dosud zuří. Měl jsem na mysli onu jeho kvetoucí podobu, v níž se nám jevil jako nějaký neobyčejně půvabný obraz, jednak již dávno, jednak ještě v době, kdy u státního kormidla seděl Váš královský otec blahé paměti. V této jeho podobě, v opětovném květu, jak se sl- zami v očích si přejeme, kéž jej znovu spatříme my a naši potomci! Knížata nejosvícenější! Vám, kteří jste jak pro své vlastní nejblaho- volnější smýšlení s našimi krajany, tak pro nezapomenutelné zá- sluhy zvláště otce svého a předků svých ze všech nad jiné zvláště hodni věrných služeb českého národa, uctívání a nepomíjející lásky, Vám, pravím, tento svůj nástin českého státu, ať je jakýkoli, v po- korné úctě posvěcuji, věnuji a obětuji s poníženou a snažnou prosbou, abyste jej vlídně přijali a mne samého, byť i na posledním místě, mezi služebníky své vřadili. Dobrotivý Otec Všemohoucí račiž k věč- nému ponížení nepřátel Vás oba s královskou matkou a všemi bra- try a sestrami našemu pokolení ve zdraví zachovati do vysokého stáří, v nadbytku ozdobiti ctnostmi a na výšinách velebnosti dopřá- ti šťastného rozkvětu Vám i všemu potomstvu. Dáno 5. listopadu léta Páně 1633. Nejoddanější služebník, z vlasti vyhnaný MISTR PAVEL STRÁNSKÝ 8 ČTENÁŘI ČESKÉHO STÁTU Cokoli Čechové naši kde porůznu napsali kdysi, pohromadě to vše u Pavla Stránského máš. Ptej se, nač chceš! Co v lůně se skrývá otcovské země, stejně co na ní lze zřít, o všem tom poví ti sám. Poznáš tu zákon i krále, též obecné úkony lidu, změnu, jež příbojem hned, hned se zas odlivem zdá, v náboženské jak víře svůj odlesk nalezla doba, slunce kdy zářil jas, lunu kdy zatemnil stín. Chválím Tvé pero, Stránský, a práci, již podnikáš pro vlast: práci té budoucí čas zachová, věřím, svůj vděk. Spisem svým, stále živým, nechť dlouho prospíváš vlasti! Zbožné jest otčiny své sledovat dějinný běh. Pomůže-li jí však Tvé dílo v nynější tísni, nechci jen zbožným Tvůj čin, ale i statečným zvát. EPIGRAM Sixtus z Ottersdorfu a Kocín, Kuthen i Adam, čtveřice zářivých jmen, česká jež zrodila vlast! Jestliže otcovských dějin a jazyka znalost si ceníš, jménem Stránského, věz, zvýšit jest počet jich v pět. Svému vzácně milovanému panu tchánovi MISTR JIŘÍ KOLSÍN Z ČECH 9 KAPITOLA I O poloze a povaze Čech Země, ležící v evropském díle světa, kterou obývá národ můj, národ čes- ký, nazývá se obvykle Čechami, latinsky Bojemia, Bohemia, Boemia, též Czechia. Podle učení zeměpisců začínajíc na západě mezi 34. a 35. stup- něm délky prostírá se o něco dále za stupeň 38., od jižní hranice mezi 48. a 49. stupněm šířky sahá ke stupni 51. Její délka od západu k vý- chodu jest 40 mil, šířka od jihu k severu 35 mil, v obvodu má maličko přes 123 mil. Zemský znak byl kdysi jiný než nynější. Kdežto totiž od samé koléb- ky národa nosila černou orlici v bílém štítě, císař Fridrich Barbarossa nařídil, aby místo ní užívala v červeném štítě bílého dvojocasého lva se zlatou korunou na hlavě. Co někteří uvádějí o kotlíku nebo kalichu, překrývajícím hruď orlice, ponecháváme báji. Podoby je země sama vejčité. Je obklíčena odevšad horami a sou- vislým lesem, částí to hvozdu Hercynského. Hory se nazývají Sudetský- mi a les Gabretským čili Šumava,1 jak mu podle šumění větrů někteří naši krajané říkají výrazem obecné mluvy. Představuje tedy země tvar jakéhosi velmi půvabného amfiteátru. Od východu ji uzavírá Slezsko a Morava, od západu Norikum neboli Bavorská Falc, od jihu Rakousy, od severu Míšeň a Lužice. Podnebí její je mírné, čisté, zdravé a takové, že jen velmi zřídka za- viňuje morovou nákazu, třebaže většinou vanou jí větry od severoseve- rozápadu a severovýchodu. Vody má jenom domácí, vesměs tryskající uvnitř zemských hranic, a to porůznu na horách z čisťounkých pramenů, a stékající se v potůčky, říčky a řeky. Bezmála všechny jsou velmi rybnaté; malé říčky, v dlouhých 1 Bonfini, Dějiny uherské, dekády I., kn. I. 10 oklikách protekše svými řečišti, jsou na