seriál Barokní libreto Jana Spáčilová Rukopisné partitury a party byly proto chá- neznámého italského skladatele působícího pány jako provozní materiál a jako takové v biskupových službách. S tímto vědomím mohly být po použití zničeny či použity jako bylo možno dovodit, že jména zapsaná materiál pro „skládání“ nových oper na způ- v partituře Perovy Stabat Mater uložené ve sob pasticcia. Libreto bylo oproti tomu vydá- Vídni náležejí zpěvákům olomouckého bis- váno tiskem v počtu několika stovek kusů kupského dvora. Že jde skutečně o Schrat- a uchováváno návštěvníky jako upomínka tenbachovy dvorní umělce, bylo potvrzeno představení. Proto se jedná často o jediný díky účtům za kostýmy pro operu ve Vyško- doklad o uvedení díla a může se stát vý- vě na podzim 1735, které byly náhodou na- znamným zdrojem poznání hudebního živo- lezeny v Moravském zemském archívu. ta v určité lokalitě. Důležitým zdrojem jsou libreta také pro zkoumání pohybu italských zpěváků putují- Poznání dobového repertoáru cích Evropou od angažmá k angažmá. Pří- Pro české země platí tato charakteristika slušné Personaggi (soupisy rolí a jejich inter- dvojnásob. Italská opera zde neměla své in- pretů) uvádějí zpravidla nejen jméno sólisty, stitucionální zázemí (jako tomu bylo napří- ale také jeho původ a osobu zaměstnavate- klad u vídeňského dvora, kde jsou z doby le či mecenáše. Tak se dozvídáme, že v roce baroka dodnes dochovány desítky partitur), 1739 byl ve službách moravského nejvyšší- nýbrž byla v rukou divadelních impresáriů ho sudího Leopolda Dietrichsteina italský te- a jejich společností. Hudební sbírky šlech- norista Ottavio Albuzzi, díky označení „Frau“ tických mecenášů byly rozprášeny, jejich v německých verzích brněnských libret zase pozůstatky jsou občas nalezeny jen šťast- můžeme dovodit, že Laura Bambini byla nou náhodou. Každé identifikované libreto proto představuje (často unikátní) doklad o tom, že právě na tomto místě a v tomto okamžiku zazněla hudba toho či kterého skladatele. Významný posun nastal v posledních letech zejména v oblasti operního repertoáru pro- váděného v první polovině 18. století na Titulní list opery Artaserse (Holešov 1733) se jmény Mora vě, to jest v městském divadle v Brně autorů, mecenáše a zúčastněných umělců. Moravská a na zámcích olomouckého biskupa Wolf- zemská knihovna Brno, CH 0008.893 (provenience: ganga Hannibala Schrattenbacha v Kromě- knihovna Chorinských z Veselí nad Moravou). říži a Vyškově, u hraběte Františka Antonína V dnešním pojetí je libreto chápáno obecně Rottala v Holešově a zejména v Jaroměři- jako text opery či jiného hudebně dramatic- cích nad Rokytnou hudbymilovného hraběte kého díla. V původním smyslu slova (z ital- Jana Adama Questenberga. Počet dosud ského libretto = knížečka) šlo ale o textovou známých oper se vyšplhal na více než osm- knížku vydávanou ke každému novému na- desát titulů, díky libretům je navíc patrné, že studování hudebně dramatického kusu. Dů- ve zdejších „luzích a hájích“ rezonoval zcela vodem, proč se zabývat librety v užším slova moderní repertoár – tak například díla nej- smyslu, je jejich vysoká výpovědní hodnota významnějšího skladatele opery seria 18. vzhledem k dobové hudební kultuře. Libreto století Johanna Adolfa Hasseho zaznívala v dřívějších dobách fungovalo jako dnešní na moravských zámcích v rozmezí jednoho program k inscenaci – obsahovalo místo či dvou let po své italské premiéře, mnohem a datum uvedení díla, jméno pořadatele či dříve před tím, než dobyla zbytek Evropy. mecenáše, seznam účinkujících apod., což jsou údaje, které se v této míře v jiném typu Neznámí skladatelé a interpreti pramenů nevyskytují. Recentně nalezená libreta přinášejí nová jména, dosud se zdejší hudební kulturou ne- Libreto jako doklad provedení díla spojovaná: Domenico Paradies, Gaetano Hlavním problémem, na který naráží zájem- Maria Schiassi, Leonardo Vinci. V Miláně do- ce o italskou operu 18. století, je poměrně chované unikátní libreto oratoria Il giusto af- malé procento dochovaných partitur v kon- flitto nella persona di Giobbe, provedeného trastu k doložené obrovské produkci, kterou 1738 v Brně z popudu biskupa Schrattenba- lze přirovnat k dnešním filmovým trhákům. cha, nese u jména svého autora Girolama Je to dáno tím, že v tomto období byla ope- Pery překvapivý přídomek „maestro di cap- ra proměnlivým, takřka otevřeným dílem pella di S[ua] Altezza Em[inentissima]“ (ka- Inspicientské poznámky v libretu Cesare in Egitto a byla šířena téměř výhradně opisováním. pelník Jeho Eminence). Odhaluje tak dosud (Holešov 1736). Biblioteca Nazionale Braidense Milano, Racc. dram. 1148. 22 Harmonie 6/2017 seriál manželkou impresária a skladatele Eusta- chia Bambiniho, nikoliv jeho dcerou, jak by- lo dosud uváděno. Údaje je ovšem nutno kombinovat s dalšími prameny – příkladem budiž zpěvačka Cecilia Ramis roz. Delfini, která dosud v libretech vystupovala jako dvě osoby, jako jediná však byla identifikována díky křestnímu záznamu svého syna v br- něnské matrice, který naštěstí uvádí jak stá- vající, tak i dívčí příjmení. Kuriózní ukázkou pronikání reálií italské opery do domácího prostředí je libreto ope- ry Il gran mogol provedené v Jaroměřicích roku 1729. V soupisu zpěváků figurují ital- sky znějící jména, což je poněkud překvapi- vé, protože na této scéně, jak známo, vystu- povali výhradně Questenbergovi poddaní. Při bližším pohledu však zjistíme, že Fran- cesco Pila není nikdo jiný než František An- tonín Míča (pila = lat. „míč“), František An- fang vystupuje jako Francesco Principio (Anfang = něm. „začátek“), Kateřina Walte- rová jako Catarina Gualtiera, Antonín Krato- chvíl jako Antonio Passa tempo, Tereza Franck jako Teresa Franca a Dominik Klop- fan jako Domenico Batti (klopfen = něm. „klepat“). Poněkud krkolomněji je do italšti- ny převedeno jméno Elisabety Havlínové ja- ko Lisa Tinc’arnese (přesmyčka z arnese = „háv“ a tinca = „lín“, tj. druh ryby). Je vidět, že kult italských kastrátů a primadon našel své ohlasy i v tomto malém moravském městečku… Co se dělo na scéně? Libreta vypovídají dokonce i o scénické Poitalštěná jména Questenbergových zpěváků v libretu Il gran mogol (Jaroměřice 1729). Národní muzeum – stránce prováděných oper. Součástí tisků České muzeum hudby, B 4122 (provenience: knihovna Buquoyů z Nových Hradů v jižních Čechách). byl vždy seznam Mutazioni, který přinášel Libreta versus partitury z provedení v Jaroměřicích na podzim 1734 podrobné popisy scénických proměn. Vzhle- Navzdory širokému spektru informací ukry- nová vložená árie. Díky analýze libret mohla dem k tomu, že menší zaalpská divadla dis- tých v barokních libretech se nelze ubránit být také před časem identifikována část ponovala v 18. století většinou pouze zá- mírnému rozčarování nad tím, že z bohaté- hudby Vivaldiho „pražské“ opery Argippo kladním fundusem asi deseti dekorací tzv. ho hudebního života, o němž nás tyto pra- v pasticciu nacházejícím se ve dvou exem- obecného typu (les, zahrada, město, kom- meny zpravují, nezůstalo do dnešních dnů plářích v německých knihovnách. Pátrání nata, chrám apod.), sloužily tyto popisy spí- dochováno téměř nic. O to radostnější je po zdánlivě zmizelé hudbě – třeba za pomo- še ke vznícení obrazotvornosti diváka než každý nález hudebních materiálů – tako- ci vodítek ukrytých v tištěných libretech – k doslovnému vystižení toho, co viděl na je- vým zázrakem se v nedávné době stal objev proto patří k nikdy nekončícím úkolům hu- višti. Jsou však důležitým vodítkem pro sbírky hudebnin z majetku hraběte Ques- debního historika… zkoumání, jaké okruhy scénických obrazů tenberga ve Vídni či identifikování tří parti- se v tom konkrétním divadle vyskytovaly. tur oratorií provedených v Brně z rozkazu Doporučená literatura: Zásadní význam potom mají pro určování biskupa Schrattenbacha v berlínské státní Perutková, Jana: František Antonín Míča ve prací jevištních výtvarníků – díky popisům knihovně. službách hraběte Questenberga a ital- dekorací v libretech mohly být identifiková- V těchto případech se právě libreta mohou ská opera v Jaroměřicích, Praha: KLP, ny scénické návrhy Giovanniho Pellizuoliho stát nezbytnou pomůckou pro určení prove- 2011. a Giuseppe Galli-Bibieny pro zámecké diva- nience. Jak již bylo řečeno, téměř každé no- Spáčilová, Jana: Catalogue of the Italian dlo v Jaroměřicích, nalezené před několika vé nastudování operního díla bylo v době Opera Libretti in Central Europe in the lety ve vídeňském Theatermuseum. baroka vlastně jeho novou verzí, kdy dochá- 1st Half of the 18th Century, I: Moravia. Textové knížečky sloužily různým účelům, zelo ke krácení či přeskupování scén a na- Praha: KLP, 2017. např. jako pomůcka pro inspicienta či jevišt- hrazování, škrtání či naopak vkládání no- Spáčilová, Jana. Nové poznatky k hudbě na ního mistra. Unikátním dokladem této pra- vých árií (v němčině se pro tento jev používá dvoře olomouckého biskupa Schratten- xe je libreto Cesare in Egitto (Holešov 1736) výstižný pojem Einlagearien). Podoba textu bacha. Musicologica Brunensia, 2010, dochované v Miláně, které obsahuje četné obsažená v libretu je poměrně spolehlivým roč. 45, č. 1–2, s. 189-206. vpisky týkající se akce na scéně: přicházení dokladem konkrétního tvaru díla a může te- Strohm, Reinhard: Dramma Per Musica: Ita- a odcházení postav včetně specifikace je- dy sloužit jako srovnávací materiál pro verzi lian Opera Seria of the Eighteenth Cen- vištní strany, zapojení komparsu, přinášení zachycenou v partituře. V některých přípa- tury. New Haven and London: Yale Uni- zbraní, nábytku, odvádění zajatců apod. dech je ovšem nutno číst takříkajíc mezi versity Press, 1997. V libretu Astianatte (Holešov 1735) v téže řádky, jak ukazuje například nenápadná po- knihovně jsou zase dopsány značky pro ko- známka „NB Aria“ (pozor, árie!) na okraji Připraveno ve spolupráci s výzkumným cen- ordinaci scénických výměn, přičemž ve tře- stránky vídeňského opisu Hasseho opery trem Musica Rudolphina. http://www.bibe- tím aktu je doplněna dekorace zahrady. Pirro na místě, kde zazněla podle libreta mus.org/musicarudolphina/ 23 Harmonie 6/2017.