Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií OBOR: STUDIUM HUMANITNÍ VZDĚLANOSTI Bakalá řská práce na téma: TROJFUNKČNÍ STRUKTURA V IRSKÉ MYTOLOGII Autorka: Martina Tajbnerová Vedoucí práce: Dr Dalibor Antalík 2006 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatn ě s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zve řejn ěním v tišt ěné nebo elektronické podob ě. V Písku dne……. …………………………. 2 OBSAH I.Úvod …………………………………………………………………………………………4 II. Rešerše: a)Idea Indoevropanství…………………………………………………………….6 b)Trojfunk ční struktura u Dumézila ………………………………………………8 c)T ři funkce………………………………………………………………………14 d)Dumézilovy poznatky o trojfunk ční struktu ře u ostrovních Kelt ů………..……20 e)Navazující práce Françoise Le Roux…………………………………………..26 f)Navazující práce Jaana Puhvela………………………………………………..30 III. Samotná práce: a) Keltové………………………………………………………………………..33 b) Nejstarší irské literární památky………………………………………………34 c) T ři poklady Tuatha de Danaan ů a t ři nartské dary…………………………….37 d) Válka funkcí – II. bitva na Mag Tuired?……………………………………...38 e) T ři funkce v mytologii-rozd ělení……………………………………………...41 e1)1.fce-právní a magická:Nuada a Manannan………43 e2)2. fce-vále čná a bojová: Ogma……………………48 e3).3.fce- prosperity a plodnosti: Dagda ……………..50 f)Lug-multifunk ční postava..……………………………………………………..54 IV. Záv ěr……………………………………………………………………………………..57 V.Seznam použité literatury ………………………………………………………………...59 VI. P říloha ……………………………………………………………………………………61 3 I. ÚVOD Tato bakalá řská práce si klade za cíl prokázat trojfunk ční rozd ělení boh ů v keltské mytologii a stru čně popsat jednotlivé funkce (svrchovanost, sílu fyzickou a bojovou a plodnost) a jim p říslušné postavy vystupující v irských mýtech. Celá studie vychází z teorie Georgese Dumézila, která p ředpokládá, že takzvaná trojfunk ční struktura je p řízna čná pouze pro mýty indoevropských národ ů. Pojem indoevropský je podstat ě lingvistický termín, kterým je ozna čován prajazyk, který byl základem n ěkolika jazykových skupin. Tyto jazykové skupiny byly nositeli kultury, k níž pat ří nemateriální, kulturní jazykové projevy jako je náboženství, mytologie, epos, pov ěst, lidová píse ň a další formy literární tvorby p ředávané zpo čátku ústní a pozd ěji i písemnou formou. Na základ ě rekonstrukce literárních pramen ů lze najít jisté základní spole čné rysy t ěchto jazykových skupin. Základními prameny indoevropské mytologie jsou tedy konzervativní posvátné texty. Co se tý če Kelt ů, a ť už se jedná o Kelty ostrovní nebo kontinentální, nemáme z on ěch konzervativních p ůvodních text ů zhola nic. Dochované prameny jsou pozdního data a křes ťanského charakteru a to díky druid ům a jejich úzkostlivému zachovávání ústní tradice a p řísnému zákazu psaného projevu. Navzdory t ěmto p řekážkám se pokusím onu základní indoevropskou trojfunk ční charakteristiku v irské mytologii vysledovat. V dostupných textech a sekundární literatu ře zabývající se irskou mytologií a Kelty se budu snažit na základ ě p říslušnosti postav k Dumézilem již dostate čně charakterizovaným funkcím dokázat, že irská mytologie je v základu trojfunk čn,í a že jednotlivé, mnou popsané, postavy vykazují charakteristiku přináležející daným funkcím. Vzhledem k tomu, že nevládnu Irštinou, pracovala jsem s kritickými p řeklady p ůvodních text ů Christiana Guyonvarc´ha, Jeffreyho Gantze a rovn ěž jsem p řihlédla k verzi Augusty Gregory, která rovn ěž vychází z nejstarších irských literárních památek a p ůvodní texty uspo řádala do jednotlivých p říb ěhů. Irskou mytologii lze rozd ělit do čty ř základních cykl ů: Mytologický cyklus, Královský cyklus, Fenianský cyklus také zvaný Oissianický a Ulsterský cyklus. Vzhledem k rozsahu práce považuji za vhodné soust ředit se pouze na cyklus jeden a to Mytologický, nebo ť je základní a další cykly na n ěj navazují. Postavy v následujících cyklech jsou často potomky 4 rodu Tûataha Dé Dânann ů a podobají se svým rodi čů m. Tûatha Dé Dânnanové, neboli lid bohyn ě Dany p řišel podle Lebor Gabála Erren (Kniha invazí) do Irska v jedné z vln invazí a vytvo řil ur čitou spole čenskou strukturu, která se výrazn ě promítla i do p říb ěhů irské mytologie. Françoise Le Roux o nich píše: Ale je jisté, že to byli Tuatha de Danaanové, kdo položil základy celé mytické stavby. Z ostrov ů na severu Sv ěta, kde u čty řech p ředních druid ů získávali v ědění a moudrost, si p řivezli zázra čné talismany: Dagd ův kotel, od n ějž žádná spole čnost neodešla nenasycená; Lugovo kopí, jež zp ůsobovalo nevylé čitelná poran ění; Nuad ův me č, jehož držitel byl nep řemožitelný a Kámen Fail (Lia Fail), který zaburácel pod nohama správného kandidáta, jenž m ěl p řevzít svrchovanou moc nad Irskem. Byli to oni, kdo rozd ělil ostrov na čty ři provincie, Leinster, Ulster, Connaught a Munster, a pozd ěji na p ět p řidáním provincie Mide (Meath) považovanou za sídlo král ů, Taru, místo všech velkých náboženských svátk ů….“ 1 Mytologický cyklus kon čí s příchodem syn ů Mílových na irský ostrov. Tûatha dé Dânannové ustupují do svých sídel pod zemí zvaných Sídhe a získávají podobu poloboh ů. Ze Sídhe pak vycházejí do sv ěta lidí a ovliv ňují životy postav v dalších p říb ězích, radí jim, lákají je do Sídhe, uzavírají s nimi s ňatky a plodí s nimi d ěti. Nikdy zcela nezmizí a vystupují ve všech cyklech. Jejich role se však m ění a jejich vliv na úst řední postavy slábne. Finn, hlavní postava Fenianského cyklu, má s Tûatha Dé Dânanny velmi úzké vztahy, je jim v podstat ě roven. Pobývá nep řetržit ě v jejich domech, setkává se s Bodb Deargem, Oengusem a Manannanem tak jako p řítel s přítelem. K Cuchulainovi, úst řední postav ě Ulsterského cyklu, však, i přestože je synem jednoho z nejmocn ějších z Tûatha Dé Dânann ů, p řicházejí jako bohové ke smrtelníkovi. V přepisech irských jmen a názv ů jsem se řídila podle glosá ře Françoise Le Rouxové 2. K bakalá řské práci p řipojuji pro názorn ější ilustraci i p řílohu, která obsahuje m ůj překlad n ěkterých zásadních p říb ěhů z anglického originálu Lady Gregory´s Complete Irish Mythology (zde jsem ponechala autor čin p řepis jmen). 3 1 Le Roux, 1999, Histoire des religions I, str. 822 2 Le Roux, 1986, Les Druides, str. 361-424 3 Gregory, 2000, Complete Irish Mythology 5 II. REŠERŠE a) Idea Indoevropanství Pojem indoevropský je pom ěrn ě složitý. V první řad ě se však jedná o termín lingvistický, jímž se ozna čuje prajazyk, který lze komparatisticky rekonstruovat a byl základem indické, íránské, tocharské, anatolské, arménské, řecké, italické, keltské, germánské, baltské a slovanské jazykové skupiny. Tyto jazykové skupiny, jež se z předpokládaného prajazyka vyvinuly, prod ělaly b ěhem posledních p ěti tisíc let zna čně odlišný vývoj a proto mají pro jeho rekonstrukci r ůznou hodnotu. Jejich spole čný základ však lze u n ěkterých výraz ů jednozna čně prokázat. Puhvel uvádí vedle jiných i zajímavý d ůkaz spole čného základu slova ´kolo´ u n ěkolika jazykových skupin. Obzvláš ť zajímavý je termín ´kolo´, jelikož dovoluje další rozbor na jednotlivé komponenty: sanskrtské čakram i anglické wheel (staroanglické hweol ; též srovnej řecké kyklos ) navazují na prvotní tvar *k wek wlo-, což je substantivum odvozené od slovesa *k wel- s významem ´otá čet se kolem čepu´, který též m ůžeme pozorovat v řeckém polos ´ čep, osa´ ( <k wolos ) a v litevském kalkas ´krk´ (na n ěmž se otá čí hlava). Metonymicky se z ´kola´ stal postupn ě ´ko čár´a stejný význam má i tocharské kukal , stejn ě jako druhé indoevropské slovo s významem ´kolo´, latinské rota , irské roth , n ěmecké rad a litevské ratas , (ze slovesa, které m ůžeme najít ve staroirském rethim ´b ěžím´a litevském ritu ´valím se´) se objevuje v sanskrtském a staroíránském ratha - ´ko čár ´.4 Předpokládejme tedy, že existoval jeden jediný spole čný jazyk. Každý živý jazyk se však nutn ě vyvíjí. P řijímá slova (n ěkdy i strukturu) z jiných jazyk ů, vznikají nová slova a jiná se prost ě p řestávají používat. Klí čovým bodem ve vývoji jazyk ů a jejich ší ření je po čátek používání písma. Díky velmi ranému styku s kolébkami kultury blízkého východu se n ěkteré skupiny objevily na 4 Puhvel, 1997, Srovnávací mytologie, str. 51 6 scén ě sv ětových d ějin mnohem d říve než jiné. To platí o v ětvi indické, anatolské a řecké, které jsou doloženy od druhého tisíciletí p ř. n. l.. Jiné skupiny Indoevropan ů, nap ř. Keltové, Germáni, Baltové a Slované, za čaly používat písmo až s příchodem k řes ťanství, tedy mnohem pozd ěji. K rozši řování jazyk ů docházelo vlivem velkého st ěhování národ ů, jehož po čátkem je velké st ěhování Kelt ů, které se časov ě shoduje s archeologicky doloženou Dobou železnou. Rozší ření a dochování ur čité tradice jsou však dv ě r ůzné samostatné záležitosti. Ve staré Indii nap říklad vznikla vyspělá civilizace s kultivovaným v ědeckým a literárním jazykem, sanskrtem, který má doposud velký kulturní význam. Z tohoto základu pak vyrostl i buddhismus, jehož prost řednictvím se indický vliv rozší řil do zna čné části asijského kontinentu. Naopak je tomu s Kelty. Ti už p řed Římany ovládli zna čnou část Evropy. V prvním tisíciletí pat řili dokonce k nejexpanzivn ějším národ ům, ale vlivem druidského zákazu písma a dalších zvláštností národního charakteru jejich jazyk a kultura postupn ě upadá. Pojem indoevropský se však neomezuje jen na oblast lingvistickou. Jazykové spole čenství sice mohlo v těch dávných dobách vznikat bez politické a rasové jednoty, avšak nikoli bez minima spole čné kultury a to kultury intelektuální, duchovní, tj. p řevážn ě náboženské, stejn ě jako kultury materiální. Všichni ti lidé, kte ří dávali mimo jiné stejné jméno kolu museli vnímat význa čné poz ůstatky stejného pojetí sv ěta. Spole čný základ v oblasti jazykové tedy poukazuje i k dalším oblastem. Dumézil tvrdí: …(jazyk)byl uchovatelem a šiřitelem myšlenek a z ůstává nepravd ěpodobné, že by si jazyky, které z něj povstaly, nic z těchto myšlenek nezachovaly a nezaznamenaly ve svých nejstarších dokumentech.