MEMO 2016/2 STUDIE/STUDIES Vzpoury v táborech smrti Treblinka a Sobibor/ Revolts in the Death Camps of Treblinka and Sobibor Michal Chocholatý Abstrakt Tábory smrti Treblinka a Sobibor byly d ůležitými prost ředky k výkonu tzv. Operace Reinhard/t, jež m ěla za cíl vyhladit evropské židovstvo se sou časným zabavením židovského majetku. V rámci této operace p ůsobily t ři tábory: Beł żec, Sobibór, Treblinka. V posledních dvou propukly v ěze ňské vzpoury, které anticipovaly zrušení obou tábor ů. Ve všech t řech táborech bylo vyhlazeno okolo 1,75 milionu Žid ů z různých evropských zemí. Abstract The death camps Treblinka and Sobibor represented an important tool for realization of so called Operation Reinhard/t, which was established with the goal of destroying European Jews and confiscating their property. This operation was carried out mainly in three camps: Belzec, Sobibor and Treblinka. The revolts of the prisoners broke out in the last two mentioned camps, which anticipated the closing of both of them. In all three camps together, approximately 1, 75 million of Jews from various European countries was put to death. Klí čová slova: Beł żec, Sobibór, Treblinka, Chełmno nad Nerem, tábor smrti, vzpoura, vězni, Operace Reinhard/t. Kye words: Belzec, Sobibor, Treblinka, Chełmno nad Nerem, death camp, revolt, prisoners, Operation Reinhard/t. 6 MEMO 2016/2 Úvod Tato studie má za cíl postihnout specifika a paralely dvou nejvýznamn ějších vzpour, které se odehrály v typologicky p říbuzných nacistických táborech smrti na území Generálního Gouvernementu b ěhem druhé sv ětové války. Byly jimi Treblinka a Sobibor. Tábory okamžitého vyhlazení, kde v ětšinu vysídlenc ů čekala likvidace bezprost ředn ě po jejich p říjezdu. Všechny čekal stejný osud: smrt výfukovými plyny v poprav čí komo ře, nebo zast řelení. Pouze n ěkte ří byli vybráni na udržování vyhlazovacího provozu. V ěze ňská komanda, donucená podílet se na vyhlazování, vykonávala ty nejt ěžší činnosti, mezi n ěž pat řilo i čišt ění plynových komor od zplynovaných ob ětí, jejich poh řbívání do masových hrob ů a pozd ěji pálení na ob řích krema čních roštech. Této hrstce živých mrtvých, zatracenců, kterým byl nakrátko prodloužen život, nezbývalo v případ ě touhy po záchran ě vlastního života nic jiného, než se pokusit vzdorovat tím jediným možným prost ředkem, otev řeným a kolektivním odporem. Sporadické út ěky Treblinské a sobiborské vzpou ře p ředcházelo n ěkolik individuálních, pop ř. skupinových snah v ězňů o út ěk z tábora. Tyto út ěky však m ěly v porovnání s důsledky obou vzpour na vyhlazovací infrastrukturu marginální dopad a byly ojedin ělé. Pro lepší ilustraci situace, ve které se v ězni ocitli a jež je dovedla až k realizaci hromadné vzpoury, je však vhodné nastínit p řehled út ěků jak v táborech Operace Reinhard/t, 1 tak ve vyhlazovacím tábo ře Kulmhof (Chełmno nad Nerem), aby bylo z řejmé, v nakolik bezvýchodné situaci a v jak siln ě st řežené oblasti se v ězni všech těchto typologicky příbuzných tábor ů ocitli. Nakonec nem ěli jinou možnost, než se pokusit o záchranu zoufalým a hromadným út ěkem. Statistika všech p ředchozích út ěků, stejn ě jako nízká bilance p řeživších ze zmín ěných tábor ů sama o sob ě dostate čně vypovídá o smrtícím potenciálu tábor ů okamžitého vyhlazení, z nichž dva nejnov ější a nejmodern ější postihla hromadná v ěze ňská vzpoura. Po čet t ěch v ězňů , kterým se poda řilo uprchnout b ěhem vzpoury, pop ř. b ěhem dřív ějšího individuálního út ěku, se však ješt ě snížil v důsledku doznívajících 1 Pat řily sem tábory Beł żec, Sobibór a Treblinka. 7 MEMO 2016/2 vále čných událostí, což m ělo za následek, že konce války se dožila jen hrstka o čitých sv ědk ů vyhlazovacích tábor ů z řad v ězňů . Mezi tábory Operace Reinhard/t existovalo další pojítko, které p ředstavovala vzájemná výpomoc s likvidací v ězňů , kte ří z ůstali v tábo ře po vlastní vzpou ře, pop ř. po uzav ření provozu. Táborový personál si uv ědomoval obtížnost realizace likvidace většího po čtu v ězňů v prost ředí, s nímž byli v ězni dob ře obeznámeni, a tudíž se nedalo očekávat, že prob ěhne bez projev ů odporu. N ěkte ří v ězni se navíc podíleli na demontáži „domovského“ tábora, a tím na rozebrání plynových komor, které tak již nemohly sloužit k jejich likvidaci. Problém byl vy řešen jejich p řesunem do jiného, příbuzného tábora, jehož ur čení, a tím i účel svého transferu, však zkušení v ězni snadno prohlédli, jak dokazuje událost s beł żeckými Arbeitsjudy poslanými k likvidaci do Sobiboru potom, co byl Beł żec 2 uzav řen. Členové zaniklého beł żeckého SS-Sonderkommanda se pravdy dovtípili už v pr ůběhu samotného transportu, kdy se snažili utéct z vlaku, p řičemž „n ěkteré út ěky musely být úsp ěšné, jak ukazuje p řípad Hirszmana a Herca. Samotní SS-mani vypov ěděli, že tento transport byl velmi obtížný a že celou cestu do Sobiboru museli st řílet do uprchlík ů.“ 3 Samoz řejm ě nepomohlo ani Wirthovo 4 ujiš ťování 300–350 členné skupiny židovských pracovník ů o tom, že jakmile dojde k uzav ření Beł żcu, budou p řemíst ěni do pracovního tábora. Cílovou stanicí byl ve skute čnosti Sobibor, jehož reputace p řed čila Beł żec. V ězni se proto rozhodli, že dají p řednost zast řelení p řed smrtí v plynové komo ře. Táborový personál také rychle pochopil, že jejich vzdor by byl špatným p říkladem pro sobiborské v ězn ě, a tak je zast řelili p římo na táborové ramp ě.5 Možnost út ěku v rámci p řesunu z aktuáln ě zaniklého vyhlazovacího tábora do druhého, tak skýtala poslední šanci k pokus ům o záchranu, jak dosv ědčuje zmín ěný případ. Podobná situace nastala i v případ ě Treblinky, jež „zav řela“ krátce p řed Sobiborem, který byl zrušen jako poslední tábor Operace Reinhard/t a mohl tak sloužit k vyhlazení zbytkových v ěze ňských komand z Beł żcu a Treblinky. 2 Beł żec, první ze t ří tábor ů Operace Reinhard/t. 3 KUWAŁEK, Robert. Obóz zagłady w Beł żcu . Lublin, Beł żec: Pa ństwowe Muzeum na Majdanku, 2005, s. 47. 4 Christian Wirth, od 1. 8. 1942 inspektor tábor ů Operace Reinhard/t, do té doby první velitel Beł żcu. 5 SCHELVIS, Jules. Sobibor. A History of a Nazi Death Camp . Oxford, New York: Berg, 2007, s. 145 – 146. 8 MEMO 2016/2 Mnozí treblinští v ězni, kte ří v tábo ře z ůstali po srpnové vzpou ře a podíleli se na demolici tábora, byli do Sobiboru posláni v říjnu 1943. O jejich p říjezdu vypov ěděl člen n ěmeckého personálu Franz Suchomel. Podle n ěj byli treblinští Židé doprovázeni židovským ex-oberkápem treblinského dolního tábora Blauem, který se se „svými“ Židy zahlásil sobiborským autoritám na práci. Židé byli rozd ěleni do pracovních čet a nepochybn ě se podíleli na demontáži Sobiboru. Zlikvidováni byli po spln ění úklidových prací spojených s likvidací tábora. 6 Ta se odehrála časn ě z rána 23. listopadu a koordinoval ji obávaný člen sobiborského personálu Gustaw Wagner. Třiceti členná skupina v ězňů , kte ří bydleli z důvodu zaniklých ubikací v železni čním vagonu, musela vykonávat t ěžkou práci, jež m ěla za cíl oslabit je pro p řípadný vzdor. Potom byli v ězni odvedeni na plá ň Lageru III, tj. sobiborského sektoru smrti: „Jelikož tou dobou byly již ostnaté dráty odstran ěny, n ěme čtí podd ůstojníci SS: Jührs, Zierke a Sporleder utvo řili za pomoci ukrajinských strážník ů desetimetrový koridor vedoucí k poprav čímu místu. Byl to rošt z kolejí úzkokolejky. Podle rozkazu se v ězni pokládali na kolejnice v pětičlenných skupinách. Každá skupina v ězňů byla následn ě st řílena do zátylku.“ 7 Takový by byl z řejm ě osud všech pracujících Žid ů, i t ěch, kte ří se zachránili b ěhem vzpoury, kdyby ji byli bývali nepodnikli. Hrstka p řeživších z tábora smrti Beł żec V případ ě prvního tábora Operace Reinhard/t, Beł żcu, 8 kde nedošlo k masové vzpou ře, se tato okolnost kontrastn ě odrazila na celkovém po čtu známých p řeživších, který byl natolik nízký, že je možné vypsat každého z nich jmenovit ě.9 Byli jimi: 6 SCHELVIS, Jules. Sobibor. A History of a Nazi Death Camp . Oxford, New York: Berg, 2007, s. 189 – 190. 7 BLATT, Thomas (Toivi). Sobibór: Zapomniane powstanie . Włodawa: Muzeum Pojezierza Łęczy ńsko-Włodawskiego, x, s. 133 – 134. 8 Mezi okolními obyvateli se pro n ěj dodnes používá název „Wzgórze Kozielsk“ jako alternativní ozna čení. Starší obyvatelé, kte ří vypráv ějí o dobách fungování tábora, užívají obratu „tábor na Kozielsku“. KUWAŁEK, Robert. Obóz zagłady w Beł żcu , s. 11, pozn. 19. 9 Nejmén ě výpovědí pochází od v ězňů z Beł żcu, kde oproti dv ěma st ům v ězňů m, kterým se poda řilo utéci dohromady ze Sobiboru a Treblinky, uteklo sotva p ět. REDER, Rudolf. Beł żec . Kraków: Fundacja Judaica, Pa ństwowe Muzeum Oświ ęcim-Brzezinka, 1999, s. 11. P řestože n ěkteré prameny hovo ří o hromadných akcích odporu, které se uskute čnily ve vyhlazovacím tábo ře Beł żec, zvlášt ě pak o vzpou ře v ězňů ze sektoru smrti z června 1942, je obtížné tyto informace ov ěř it a hloub ěji analyzovat. KUWAŁEK, Robert. Das Vernichtungslager Beł żec. Berlin: Metropol, 2014, s. 224, 280. Arad uvedl, že v ězni ur čení v Beł żcu k odklízení mrtvol se uchýlili ke spontánnímu odporu a út ěku 9 MEMO 2016/2 členové obsluhy Chaim Hirszman, který zem řel krátce po válce v Polsku, 10 dále Rudolf Reder, 11 jehož poslední zaznamenané bydlišt ě bylo v kanadském Torontu.