Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra hudební výchovy Studijní obor: Hudební výchova, Anglický jazyk Tradiční indické hudební nástroje a jejich využití v současné hudbě Bakalářská práce Vypracoval: Petr Smékal Vedoucí práce: PhDr. Marek Sedláček, Ph.D. Brno 2007 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a že jsem řádně uvedl všechny použité prameny a literaturu. V Brně 16. 4. 2007 ………………….. 1 Za připomínky a konzultace děkuji vedoucímu práce PhDr. Markovi Sedláčkovi Ph.D. Děkuji také všem, kteří mi zapůjčili cenné materiály a poskytli informace. Petr Smékal 2 Obsah: 1.Úvod 5 2.Specifika klasickéindickéhudby 5 2.1Indickýtonálnísystém 6 2.2Geografickérozdělení 6 2.3Základní pojmy 7 3.HudebnínástrojeIndie 8 4.Rozděleníindickýchhudebníchnástrojů 8 5.Bicínástroje 9 5.1.Membránofony 10 5.1.1Tabla 10 5.1.2Dhol 11 5.1.3Mridangam 12 5.1.4Dholki 12 5.1.5Pakhawaj 13 5.1.6Kanjira 13 5.2Idiofony 13 5.2.1Ghatam 13 6.Strunnénástroje 14 6.1Drnkací 14 6.1.1Sitár 14 6.1.2Vína 15 6.1.3Ektara (iktar) 16 6.1.4Tanpura(tambura) 16 6.1.5Sarod 16 6.2Smyčcovénástroje 17 3 6.2.1Housle 17 6.2.2Sarangi 17 7.Dechovénástroje 18 7.1Bansuri 18 7.2Šáhnáí 18 7.3Nadaswaram 19 7.4Harmonium 20 8.Střetáváníindické aeuroamerické kulury 21 8.1Průkopníci 21 8.2Sitárvzápadníhudbě 21 8.3Indické nástrojea jazz 24 8.4Indičtívirtuosové 26 8.5Koncept melharmonie 28 8.6Asijskýunderground 28 9.Závěr 33 10.Resumé 34 11.Seznam použité literaturya pramenů 35 4 1. Úvod Ve vývoji hudbyje vdnešní době stále běžnější střetávání kulturníchtradic národů a jejichvzájemné ovlivnění.Dlouhoudobuse jednalopředevším ointerkulturní setkávání hudby euro-americké. Exotické hudební vlivy byly spíše výjimkou. Díky vzrůstající globalizaci všakdochází kčím dál větší kosmopolitě,a společnost se stává multikulturní. Etnická hudba proniká do hudební tvorby po celém světě a prožívá nebývalý rozmach. Mění se náhledna evropskoukulturujakona nejvyspělejší a postupně jsouakceptovány odlišnostimimoevropskýchkultur. Roste zájem ogeografickyvzdálené hudební tradice.Exotičtí hudebníci jsoučasto zváni ke spolupráci na nahrávkách, čímž také proniká exotický instrumentář do hudby západního světa. O exotické nástroje roste také zájem ze strany evropských, popř. amerických hudebníků. Zhruba od poloviny 20. století, začala do evropské a americké hudby postupně pronikat indická lidová hudba a docházelo kmnoha hudebním fúzím. Indičtí hudebníci ssebou samozřejmě přinesli i indický instrumentář. Některé nástroje rychle zdomácnělyavzrostloně zájemi mezizápadnímihudebníky. A právě toto téma bude předmětem bádání tétopráce.Zaměříme se na tradiční indické nástroje – jejich původ, konstrukce, techniku hry ne ně a jejich zvláštnosti. Další část studie zkoumá, jakindická hudba a nástroje ovlivňují vývoj moderní hudby,a kteří hráči seotakové kulturnístřetynejvícezasloužili. 2. Specifika klasické indické hudby Indická civilizace, která se začala formovat někdyvobdobí mezi třetím a druhým tisíciletím př.n.l.na území Hindustánu,patří knejstarším na světě.„Jakovkaždé vysoké kultuře, tak i vindické se od nejstarších dob vypracovávala vlastní hudební soustava, utvářely se vlastní národní formy písní a tanců, vlastní hudební nástroje a vznikalo pozoruhodné umění indických hudebníků, kteří vytvořili svůj vlastní sloh vokálního i instrumentálníhoprojevu.“ [Buchner,1969:s.55] 5 Tento osobitý hudební sloh ssebou nese určité odlišnosti, které pro lepší pochopenítextuvysvětlujenásledujícíkapitola. 2.1 Indický tonální systém Tonální systém se poněkud liší od evropského, a to především rozlišováním mikrointervalů. „Indický tonální systém je založen na sedmistupňové diatonické tónové řadě, kteráse dělí na7hlavníchtónů zvanýchsvara.Tóny hlavní indické stupnice se opět rozpadají na 2,3 nebo 4 čtvrttóny zvané šruty (od sanskrtského slova šru=slyšet, rozlišovat)tak, žeoktávaobsahuje21šrutů .“[Buchner,1969:s.55] Základní tónová řada má 8tónů- Sa Re Ga Ma Pa Dha Ni Sa.(Místonašichdore mi fa sollasido) Dalším specifikem je,že indická hudba je čistě melodická.Indická hudba nepracuje sharmonií ani polyfonií, má však vysoce rozvinutý modální systém, který je plný subtilníchdetailů. 2.2 Geografické rozdělení Zgeografickéhohlediskadělímeindickouklasickouhudbunadvazákladnítypy: • Karnatický systém - na jihu Indie. Karnatický systém bývá považován za více formální,klade důraz na důkladně vypracovaná pravidla a předpisy.Karnatická hudba je hudboupřevážně vokální,přestomá i instrumentální tradici,která využívá nástroje jako vínanebohousle. • Hindustánský systém - na severu Indie. Hindustánský systém je více svobodný a dovoluje odchylkyoddanýchpravidel a vminulosti byl velmi ovlivněnhudebními vlivy perskými a arabskými.Hudba je více tvůrčí a je vytvářena zvětší části vokamžikuhraní. Nejedná se všakožádnouvolnouimprovizaci. „Například notový zápis se používá jenv 6 nepatrné míře ke schematickému zachycení krátkých kompozic, s nimiž se v určité fázi hudebního provedení pracuje. Ve skutečnosti žádný typ notového zápisu není schopen přesně zachytit všechny ty velmi jemné detaily a nuance, které této hudbě vdechují její skutečnou duši .“ [IvoSedláček, www.baraka.cz] Oba tyto systémyjsoumonodické a staví narágáchatálách. 2.3 Základní pojmy Základnímistavebními prvkyvindickéhudbě jsoutzv. rága a tála . Rága Při zkoumání indické hudby nemůžeme vynechat pojem rága, který je základem všechindickýchskladeb.Indickáhudba jevlastněhudbarág. „Z praktického hlediska je rága ve svém základním obrysu přesně danou tonální strukturou tvořenou určitou vzestupnou a sestupnou tónovou řadou. Indická klasická hudba je jinými slovy "hudba rág" a prakticky spočívá vždy v provedení některé rágy. Každáráganáleží určité části dne či noci akaždárágaby se protomělahrát pouze ve chvíli, která jí patří. Rág existuje veliké množství, i když těch nejhranějších je v severoindické hudbě takových sto nebo dvě stě.“ [Ivo Sedláček, www.baraka.cz] Rága bývá pentatonická až septatonická a každá rága je spojena snějakou vlastností (např. energií,silou).U rágse rozlišuje stoupající řada ( Rohana ) a klesající ( Avarohana ). Tyto řady nejsou u některých rág identické. Některé indické řady jsou shodné scírkevními mody,jiné řadyjsoukombinací chromatiky,diatonikya enharmoniky.Vrágáchje také důležité užívání ozdob – přírazy, obaly, glisanda… V Indii jsou rágy dokonce vyobrazovány.Rágyobsahují velmi nepatrné nuance,které se těžkodají zapsat,protose uměnírágypředáváústnězgurua (učitele)nažáka. 7 Tála „Tála je rytmický cyklus o určitém počtu dob, něco jako v evropské hudbě takt, počet dobvšak může dosahovat dalekovětších hodnot (nejběžnější je 16, 12, 10nebo7 dob,existujevšaki tálao108dobách!.“ [Tomáš Reindl,Muzikus2007/02] Vtále se střídají hlavní přízvuky ( sam ), přízvuky vedlejší ( tálí ) a prázdné ( khálí ) vrůznýchvzorcích. VHindustánskéhudbězajišťujítálybicínástroje,převážně tabla. 3. Hudební nástroje Indie „Původhudebníchnástrojů, tak jako ostatně původvšeho, přisuzují Indové bohům. Bohové je vynalezli, bohové na ně hráli, bohové se těšili zpěvem nebeských zpěváků a hudebníků–kinnarůagandhvarů .“[Buchner,1969:s.56] Některé nástroje se nebylyschopné vypořádat se změnami,které se během vývoje indické hudbyobjevily,některé nástroje se stále zdokonalují,ale najdeme i takové nástroje, které sezachovalyvestejné podobě postaletí(vína ). Vindické hudbě je velmi prominentní skupina bicícha strunnýchnástrojů,na které indičtí hudebníci dosahují mimořádné virtuozity. Své postavení zde mají i nástroje dechové, které však byly až donedávna určeny spíše pro provozování hudby pod širým nebem.Zajímavé je,že se vindické hudbě velmi málopoužívají nástroje žesťové,protose jimivtétostudiinebudemezabývat. 4. Rozdělení indických hudebních nástrojů a) BICÍ - membránofony – tabla, dhol, mridangam, dholki, pakhavaj, kanjira - idiofony - ghatam 8 b) STRUNNÉ - drnkací – sitár, vína, ektara, tambura, sarod - smyčcové – housle, sarangi, esraj c) DECHOVÉ - šáhnaí, bansuri, nádaswaram, pungi, harmonium 5. Bicí nástroje Indický instrumentář je velmi bohatýna nejrůznější druhy bubnů.Na tyse hraje většinourukama , a tospeciální prstovoutechnikou.„Technikahry nabubny je obzvlášť náročnáaindičtí hudebníci vní dosahují udivující dokonalosti.Různé údery prováděné na okraji auprostředblány prsty nebodlaněmi poskytují velké bohatství odstínůrytmů, které činí bubnování „hlasem“ abubeníkarovnoprávným partnerem při dosahování zvukového účinku.“[Buchner,1969:s.57] Indický rytmický systém je jedním znejsložitějších na světě, tedy mluvíme-li o lineárním rytmu.„Jsouzde prakticky všechny možnosti různě dlouhých(lichých, sudých) "taktů", k dokonalosti dotažená technika off-beatů (různě dlouhé rytmické fráze hrané "přes doby"), všechny možnosti rozdělení dob (kvintoly, septoly, nonoly), virtuozní technika hry na bicí nástroje a v neposlední řadě i jejich zajímavý a neuvěřitelně harmonický zvuk.“[Reindl,2007] Valná většina bubnůpoužívanýchvindické hudbě,je přesně vyladěna.Bicí nástroje jsou vindické hudbě nepostradatelné a hojně používané, proto jimzde budeme věnovat mimořádnoupozornost. 9 5.1. Membránofony 5.1.1 Tabla Tabla jsou bezesporu nejpopulárnějším nástrojem severní Indie,ale postupně pronikají i do hudby západní. Doba vzniku nástroje je udávána před dvěma až třemi stoletími. Tento nástroj je jakousi fúzí tří nástrojů: dholaku (klasický buben), pakhawaje (viz.5.1.5) a kovových kotlíků naqara . Název pochází zarabštinya znamená jednoduše “buben“.Tabla je dvojice bubnů,skládající se z jednoho menšíhobubnupropravouruku,kterýse nazývá d ayan, a většíhoplechovéhobubnupro rukulevou,bayanneboduggi .Menší dayanmá