PAUL GAUGUIN 7. 6. 1848 – 8. 5. 1903 „Vše, čemu jsem se nau čil od jiných, mi jen stálo v cest ě. Mohu tak říci: nikdo m ě nic nenau čil. Na druhé stran ě je pravda, že toho znám tak málo. Ale dávám p řednost tomuto málu, které je mým vlastním výtvorem. A kdoví, zda se toto málo, až bude dáno k dispozici ostatním, nestane n ěč ím velkým?“ (Paul Gauguin) Eugène Henri Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 v rue Notre-Dame de Lorette č. 52 (dnes č. 56) v Pa říži. Jeho matka, Aline Marie Chazalová, byla dcerou rytce André-Françoise Chazala (odsouzeného na dvacet let za pokus o vraždu své ženy) a Flory Tristanové, francouzské spisovatelky a bojovnice za práva d ělník ů a žen, jež byla nemanželskou dcerou špan ělského šlechtice. Gauguin ův otec Clovis p ůsobil jako redaktor republikánského deníku Le National. Po zvolení Ludvíka Napoleonského prezidentem se obával pronásledování kv ůli politickým názor ům, proto se v srpnu roku 1849 celá rodina vydala do Peru. B ěhem plavby Clovis Gauguin v dnešním Punta Arenas v Patagonii podlehl srde čnímu záchvatu, Aline Gauguinová s dětmi (Paulem a jeho o rok starší sestrou Fernande-Marcelline Marií) našla úto čišt ě u bratra svého d ěde čka v Lim ě. Rodina de Tristan y Moscoso byla nejen velmi bohatá, ale i politicky významná, ze ť d ěde čkova bratra dona Pia, don José Rufino Echenique, se roku 1851 stal prezidentem Peru. Malý Paul Gauguin v Lim ě vyr ůstal v přepychu, v exotickém sv ětě plném barev, na který nemohl po celý svůj život zapomenout. Pohádku ukon čila ob čanská válka v Peru, v níž byl prezident Echenique poražen. Aline Gauguinová se s dětmi v srpnu 1855 vrátila do Francie, usadili se v Orléansu u strýce Isidora, otcova mladšího bratra. Paul si na život ve Francii zvykal velmi t ěžko. Za čal navšt ěvovat školu, nejprve jako externista v penzionátu. Na vyu čování však nesta čil, nerozum ěl u čitel ům (jako malý mluvil špan ělsky a navždy mu z ůstal cizí p řízvuk), nepadl si do oka ani se spolužáky. Roku 1859 matka odešla do Pa říže, kde si z řídila módní salón, a Paul nastoupil do internátu. O t ři roky pozd ěji ho matka zapsala do pa řížského penzionátu, roku 1864 se vrátil zp ět do Orléansu studovat st řední školu. Kv ůli nevalným studijním výsledk ům (a p řekro čení stanoveného maximálního možného v ěku pro p řijímací zkoušky) musel Gauguin zapomenout na vysn ěnou námo řní akademii, v prosinci 1865 ale nastoupil d ůstojnickou stáž na obchodní lodi Luzitano, která plula do Ria de Janeira. V říjnu 1866 vyrazil, již jako poru čík, na t řináctim ěsí ční plavbu kolem sv ěta na palub ě Chili (cestou dostal zprávu, že jeho matka zem řela). V dob ě od 3. b řezna 1868 do 10. dubna 1871 ješt ě absolvoval vojenskou službu na palub ě korvety Jerôme-Napoléon, po p ěti letech na mo ři už ho ale kariéra námo řního důstojníka dále nelákala. Jeho poru čník, finan čník Gustave Arosa, velký milovník a sb ěratel um ění, mu pomohl najít zam ěstnání u Paula Bertina, burzovního maklé ře v ulici Laffitte. Gauguinovi se v práci da řilo, brzy m ěl i své vlastní klienty. V prosinci 1872 potkal dvaadvacetiletou dánskou 1 vychovatelku Mette Sophii Gadovou, dceru okresního soudce. Gauguina uchvátila její sebejistota, živost a vitalita, pro Mette byl úsp ěšný burzovní likvidátor dobrou partií. Svatba byla 22. listopadu 1873 a b ěhem následujících deseti let se manžel ům Gauguinovým narodilo p ět d ětí (synové Emil, Clovis, Jean-René, Paul-Rollon, zvaný Pola, a dcera Aline). V roce 1874 se konala první výstava impresionist ů. Gauguina nový malí řský styl velice zaujal, založil i vlastní sbírku obraz ů (díky svým úsp ěch ům na burze si to mohl dovolit), v níž nechyb ěli Pissarro, Renoir, Monet, Degas, Cézanne či Manet. Za čal sám malovat, snad pod vedením Arosovy dcery Marguerite, a u Bertina se sp řátelil s malí řem Claudem-Emilem Schuffeneckerem, s nímž pak pracoval (mj. po ve čerech navšt ěvovali Akademii Colarossi). Roku 1876 vystavil Gauguin sv ůj první obraz na Salonu, Lesík ve Viroflay . O rok pozd ěji poznal Camilla Pissarra, jenž ho zasv ětil do zákon ů impresionistického zp ůsobu malby a seznámil ho s dalšími impresionisty. Gauguin se zpo čátku přiklonil k jeho škole, studoval ale i díla dalších malí řů (Corot, Courbet, Delacroix, Cézanne, Degas) a zkoušel r ůzné techniky, také modelování a socha řství (od roku 1886, kdy se u čil u Ernesta Chapeleta, se v ěnoval i keramice). V roce 1879 vystavil jednu ze svých plastik na čtvrté výstav ě impresionist ů. S impresionisty se Gauguin scházel n ěkolik let v Café de la Nouvelle-Athénes na nám ěstí Pigalle, své práce vystavil na páté, šesté a sedmé výstav ě impresionist ů (1880, 1881 a 1882). V roce 1879 poprvé strávil léto v Pontoise u Pissarra, který ho vedl k tvorb ě v úzkém kontaktu s přírodou, malovali spolu krajiny. Gauguin se snažil Pissarra, v té dob ě nep říliš úsp ěšného, podporovat a koupil si od n ěj n ěkolik obraz ů. Strávil u n ěj i další dvoje prázdniny. Roku 1881 tu poznal Cézanna, s nímž si výborn ě rozum ěl. V témž roce se dostalo Gauguinovi také prvního velkého uznání: kritik a spisovatel Joris-Karl Huysmans ocenil v časopise L’Art Moderne jeho dílo Studie aktu aneb Zuzana p ři šití (1880). V roce 1883 pak nastává v malí řov ě život ě nová etapa. Využil krachu na burze, po n ěmž ztratil své postavení, a rozhodl se nadále se pln ě v ěnovat um ění. Léto strávil op ět u Pissarra, v Osny nedaleko Pa říže, potom odjel za svým p řítelem a mistrem do Rouenu v Normandii. P řivezl sem i svou rodinu, doufal, že život bude na venkov ě levn ější; brzy však nem ěli z čeho žít. Mette s Aline a malým Paulem odjela dom ů do Dánska, v říjnu 1884 ji následoval Gauguin s ostatními d ětmi, Mette se rozhodla Francii nadobro opustit. V Kodani se Paul pokoušel prosadit jako zástupce spole čnosti Dillies et Cie, francouzského producenta nepromokavého plátna a plachtoviny, ovšem neúsp ěšn ě. Neslavn ě skon čila i výstava jeho obraz ů v roce 1885, ve které vid ěl nad ěji pro své další uplatn ění v Dánsku – byla Spole čností p řátel um ění uzav řena jen n ěkolik dní po zahájení. Se zhoršující se finan ční situací se horšil i vztah mezi Paulem a Mette (nap ětí zna čně přiživovala Mettina rodina). Nakonec Gauguin zanechal manželku i se čty řmi d ětmi v Dánsku, sám odjel do Francie se synem Clovisem (pozd ěji ho ale rad ěji poslal do Kodan ě za matkou). V ěř il, že se svou tvorbou usp ěje a rodinu pak získá zp ět. Po krátkém pobytu v Dieppe a cest ě do Londýna, kde 2 studoval anglické malí řství, se vrátil do Paříže. A čkoli prodal mnoho obraz ů ze své sbírky, stále mu chyb ěly peníze. N ějaký čas pracoval dokonce jako lepi č plakát ů za pět frank ů na den. Kolem roku 1885 se Gauguin za čal vzdalovat od impresionismu v té podob ě, jaké ho u čil Pissarro, snažil se nalézt vlastní výtvarný názor (tehdy už si však sv ůj vlastní sm ěr hledal každý z impresionist ů). Seznamoval se s teoretickými studiemi o barv ě, distancoval se od pointilist ů, od Cézanna p řejal zp ůsob výstavby obrazu prost řednictvím barvy a zálibu v solidních, geometrických a vyrovnaných kompozicích, p řiblížil se Degasovi. Skute čný odstup ve vztahu k impresionist ům získal Gauguin po jejich poslední (osmé) výstav ě, uspo řádané na ja ře 1886. V lét ě se poprvé vypravil do Bretan ě, kde v Pont-Avenu žila skupina nezávislých malí řů , kte ří p řijeli hlavn ě z Ameriky a Anglie, Gauguin se seznámil s Émilem Bernardem a Charlesem Lavalem. Atmosféra, krajina i lidé byli v Bretani drsní a bezprost řední práv ě tak, jak si p ředstavoval. Navíc tu svou tvorbou p ůsobil dojmem revolu čního um ělce, což mu dodávalo sebed ůvěru. Kone čně se odpoutal od pa řížských vliv ů a našel svou vlastní malí řskou cestu: postupn ě opustil impresionistickou hru sv ětel, jež rozpoušt ěla obrysy a vytvá řela jednobarevnou atmosféru, tóny pro čiš ťoval, až dosp ěl k čisté barv ě, za čal prosazovat zřetelnost v kompozici a kresb ě svých pláten. Napsal Notes Synthétiques . Na ja ře roku 1887 se Gauguin vydal s Charlesem Lavalem do Panamy. Vedl ho sen o rajském tropickém sv ětě i touha po nezávislosti a snaha vy řešit své materiální problémy. Doufal, že si rychle vyd ělá dost pen ěz, aby mohl n ěkolik m ěsíc ů bez jakýchkoliv starostí jen malovat. Pracoval jako d ělník na stavb ě pr ůplavu, po dvou m ěsících byl však propušt ěn. Vyd ělané peníze sta čily sotva na cestu – odjel i s Lavalem do Saint-Pierre na Martiniku, kde z ůstal do listopadu (místní klima mu nesv ědčilo, prod ělal úplavici a malárii). Stále byl bez pen ěz, aby se dostal zp ět dom ů, nechal se najmout na lo ď jako námo řník. A čkoliv byl Gauguin ův pobyt na Martiniku krátký a vzniklo zde jen n ěkolik obraz ů, získal tu d ůležité zkušenosti. Maloval velká plátna idealizované krajiny, které lze chápat jako první skici pozd ějších obraz ů z Tahiti. Zm ěnil svou techniku, obraz za čal skládat z velkých barevných ploch, jež p ředcházejí pozd ějším plochým povrch ům jednolité barvy obklopené konturou.