Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie a provozovací praxe staré hudby Ing. Blanka Šedivcová Karnetová Bakalářská diplomová práce Opera Il Demofoonte (1771) Jana Antonína Koželuha Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. Brno 2016 Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. .................................................... 2 Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Janě Perutkové, Ph.D., za odborné vedení práce, cenné rady a trpělivost. Poděkování patří rovněž mým nejbližším za podporu. 3 OBSAH: 1. Úvod 5 2. Stručný životopis autora 7 3. Okolnosti provedení opery Il Demofoonte J. A. Koželuha - stav bádání 10 3.1 Primární prameny 10 3.2 Opera Il Demofoonte J. A. Koželuha v lexikách a monografiích 11 3.3 Dizertační práce Johann Anton Koželuch (1738-1814) – Život a dílo. 12 3.4 Diplomová práce Opera „Il Demofoonte“ Jana Antonína Koželuha. 14 4. J. A. Koželuh: Opera Il Demofoonte v souvislostech 15 4.1 Opera Il Demofoonte v kontextu tzv. „neapolského“ operního stylu 15 4.2 Přehled zhudebnění libreta Il Demofoonte Pietra Metastasia 17 4.3 Stručný děj opery 23 4.4 Rozdělení rolí 24 4.5 Koželuhova práce s textem libreta 26 5. Hudební zpracování opery 28 6. Edice partitury 37 6.1. Ediční zpráva 37 6.2. Popis pramene 38 6.3. Soupis edičních zásahů 40 7. Závěr 47 8. Resumé 48 9. Seznam použitých pramenů a literatury 49 10. Příloha: Edice Sinfonie, Árie Timanta a Duetta Dircey a Timanta z opery Il Demofoonte Jana Antonína Koželuha 52 1. Úvod Existuje mnoho indicií, z nichž lze vyvodit, že žánr italské opery byl v kulturním prostředí Prahy 18. století po několik desetiletí velmi oblíben. Jsou jimi například rukopisy a opisy oper ze sbírek šlechtických rodů či z chrámových kůrů uložených v muzejních fondech, opisy jednotlivých árií, velké množství dochovaných opisů operních árií opatřených duchovním textem v církevních archivech, apod.1 V malé výseči z tohoto období se dvakrát záhy po sobě objevuje na pražské veřejné scéně mimořádný úkaz: uvedení italské opery seria z pera českého autora, navíc žijícího a působícího v Čechách. Historické okolnosti na přelomu 60. a 70. let 18. století byly příznivé: obliba neapolského typu opery, přítomnost italského stagionového souboru, existence veřejného městského divadla a osobnost Jana Antonína Koželuha (1738 - 1814) v Praze. V tomto průsečíku vzniká a je veřejně provedeno v roce 1771 v divadle v Kotcích Koželuhovo dílo Il Demofoonte, označené na titulním listu jako „Dramma in musica“, opera o třech dějstvích.2 Koželuhova vokálně instrumentální tvorba je kromě dochovaných mší v archivech, muzeích a na pražských kůrech bohatě zastoupena zejména samostatnými virtuózními koloraturními áriemi zhudebňujícími texty k různým liturgickým příležitostem. Stylově jednotný skladatelův rukopis klade na pěvce v sólových kusech s téměř nepřetržitými sledy koloratur vysoké nároky. V partech využívá plnou paletu možností vysokých sopránových a tenorových poloh na hranici hlasového rozsahu i technických možností. A přestože jeho tvorba je v drtivé většině duchovní, árie připomínají spíše heroické hudební ztvárnění rolí, do nichž bývali obsazováni kastráti. Je s podivem, že své ambice v oblasti opery J. A. Koželuh promítl do jediných dvou operních děl psaných s (možným) vědomím jistoty popularity libret básníka Pietra Metastasia - Alessandro nell‘Indie a Il Demofoonte, provedených v Praze v letech 1769 a 1771. Lze se jen domnívat, zda se jednalo o čistě obchodní práci na zakázku, či zda cítil autor potřebu se po svém způsobu s operním žánrem jako celkem vyrovnat a zúročit tak svá studia u velkých vzorů. Historické důkazy zatím chybí. 1 Například v Českém muzeu hudby v Praze, archivu řádu premonstrátů při Strahovském klášteře, archivu rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, archivu farnosti nejsv. Salvátora, a v dalších. 2 KOZELUCH, Giovanni Antonio. Il Demofoonte. Autograf. České muzeum hudby Praha, archiv hudebně historického oddělení, sig. IV.C.77. 5 Autograf opery Il Demofoonte je uložen v archivu Českého muzea hudby. Poznámky v hudebním textu naznačují, že jej sám autor použil k dirigování opery při jeho provedení. Dle vyjádření pracovníků studovny muzea, kde jsem autograf měla prezenčně zapůjčen, byl exemplář od dob jeho uložení v muzejním archivu použit pouze pro analytickou práci, nikoli ke zpracování pro praktické využití. V minulosti jsem účinkovala v několika koncertních programech, jejichž těžiště spočívalo v díle J. A. Koželuha (konkrétně se jednalo o duchovní árie a skladby pro cembalo a orchestr). Tato provedení jsem zároveň zaštiťovala organizačně, takže jsem měla příležitost se doslova dotknout Koželuhových rukopisů či jejich opisů a seznámit se s problematikou převodu klasicistních originálů notového materiálu do moderní notace. Na existenci autografu opery Il Demofoonte, stejně jako na fakt, že provedení opery by znamenalo novodobou premiéru, mne upozornili kolegové. Myšlenka mne zaujala, a proto jsem si otázky spojené s novodobou edicí opery zvolila za téma bakalářské práce. Převodem autografu Koželuhova Demofoonta v objemu 525 stran partitury do moderního zápisu s respektem k pravidlům edice hudby 18. století se v letech 2015-2016 zabývám mimo rámec mého studia. Opera v odhadované duratě dvou a půl hodin je v duchu kultu excelentních sólistů v drtivé většině sledem koloraturních árií s bohatou a rozmanitou instrumentací. Árie jsou dějově nápaditě propojeny recitativy semplice i con stromenti. Jednotlivé postavy se scházejí v jediných dvou momentech – v duetu milenců v hlavních rolích v předvečer jejich rozdělení krutým osudem, a v kratičkém závěrečném sboru v trvání přibližně jedné minuty. Instrumentální vsuvky se v celém díle objevují pouze dvakrát, a to v podobě úvodní sinfonie a jednoho pochodu v 5. scéně 1. dějství. Pro účel bakalářské práce jsem vybrala kritickou edici následujících tří částí: první je instrumentální třívětá Sinfonia, která je typickou ukázkou operní předehry italského typu v daném období. Dále jsem zvolila jednu z typických Koželuhových koloraturních árií pro soprán, v tomto případě árii prince Timanta doufajícího v záchranu milované družky s partem koncertantních houslí a violoncella v orchestrálním doprovodu. V žádné jiné části se již koncertantní part nástroje nevyskytuje. Třetí ukázka představuje zmiňovaný jediný duet ústředního páru. Záměrem bakalářské práce není opakování již zjištěných faktů o Koželuhově životě, díle, Metastasiových libretech či okolnostech uvádění italské opery v Praze. 6 Cílem práce je představení kritické edice Koželuhova autografu, alespoň zčásti. Na základě dostupných informací a předchozího bádání však vyvstávají při praktickém zpracování otázky, náměty úvah a polemik o řetězení inspirací, které jistě stojí za další průzkum. Veřejná prezentace části zpracovaného materiálu proběhla v dubnu 2016 s účastí předních českých umělců a byla důkazem, že toto mistrovské dílo předmozartovské éry bylo po staletí zapomenuto neprávem.3 Virtuózní hudba ve vypjatých vokálních i instrumentálních partech publikum oslovuje a je stále aktuální, živá a návrat na pódia v kompletní podobě, který je v současné době připravován, si jistě zaslouží. 2. Stručný životopis autora Na základě dostupných informací shrňme základní životopisná data: Skladatel a varhaník, autor verze opery Il Demofoonte, uvedené v roce 1771 v tehdejším prvním městském pražském divadle „v Kotcích“, Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh (Velvary 1738 – Praha 1814), byl jedním z nejuznávanějších skladatelů své doby. Studoval ve Vídni a v Praze u Josefa Segera. Ve Vídni, pravděpodobně v letech 1763 až 1766, svá studia doplňoval rovněž u již zmíněných významných skladatelů Hasseho, Gassmana a Glucka. V roce 1766 se teoreticky mohl ve vídeňských hudebních kruzích setkat i s Antoniem Salierim, jak uvádějí některé prameny.4 Po návratu do Prahy vyučoval hudbu v rodinách vysoké šlechty a od přelomu 60. a 70. let vedl kůr rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou v kostele sv. Františka na Starém městě pražském.5 Počínaje rokem 1784 pak po třicet let působil v Praze jako kapelník v katedrále svatého Víta jako nástupce zesnulého Antonína Laubeho a současně po čtyřicet let jako varhaník v Strahovském klášteře. Ze strahovského kláštera také pochází rukopis partitury opery Il Demofoonte, velmi pravděpodobně exemplář, z nějž Koželuh svou operu v roce 1771 dirigoval. Byl učitelem mnoha 3 Prezentace koncertní formou proběhla v zrcadlové kapli Klementina 10. 4. 2016 s účinkujícími sólisty Dorou Pavlíkovou (soprán), Markétou Cukrovou (mezzosoprán) a Jaroslavem Březinou (tenor). Hudebního nastudování a uměleckého vedení klasicistního orchestru Ensemble 18+ se ujal Petr Wagner. 4 MIKULÁŠOVÁ, Ludmila. Johann Anton Koželuch (1738-1814) – Život a dílo. s. 29-30. 5 Přesné datum nedoloženo. 7 později významných hudebníků, např. Josefa Karla Ambrože či svého synovce Leopolda Koželuha. Komponoval hudbu duchovní i světskou: nepřeberné množství duchovních árií, 16 mší, Requiem, oratorium Gioas re di Giuda, k nejznámějším dílům patří jeho hobojový a fagotový koncert. Z hlediska Koželuhova operního stylu charakteristického pro jeho světskou i duchovní vokálně instrumentální tvorbu se zdá být zásadním studijní pobyt ve Vídni. Fakta o této cestě zůstávají nedoložena. Bylo by zajímavé i přínosné bádat na místě v příslušných archivech a hledat informace o možném setkání J. A. Koželuha s významnými osobnostmi dané doby, které do Vídně přicházely studovat, anebo mladé umělce vyučovaly. Pro představu, jaké osobnosti