Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Ondřej Coufal (FAV, bakalářské prezenční studium) Nepohodlný individualismus Evalda Schorma Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Jaromír Blažejovský, Ph.D. Brno 2012 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne …………… podpis: …………………………………………. Ondřej Coufal Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu své práce PhDr. Jaromíru Blaţejovskému Ph.D. za cenné rady a podnětné připomínky k mé práci. Obsah 1. Úvod 1 1.1. Životopis Evalda Schorma 3 1.2. Historický kontext 4 2. Tvorba Evalda Schorma 5 2.1. Celovečerní hrané filmy 5 2.1.1. Vyřazení filmů Evalda Schorma z distribuce 13 2.2. Tvorba dokumentární a studentská 15 2.3. Televizní tvorba 16 2.4. Divadelní tvorba 17 2.5. Tvorba v Laterně magice 18 3. Možnosti tvorby v socialistickém Československu 19 3.1. Socialistický realismus 21 4. Inspirační zdroje 24 4.1. Existencialismus 24 4.2. Franz Kafka 27 4.3. Fjodor Michajlovič Dostojevskij 30 5. Osobnost Evalda Schorma 32 6. Evald Schorm v období normalizace 35 7. Interpretace filmů 42 7.1. Každý den odvahu 42 7.2. Návrat ztraceného syna 47 7.3. Pět holek na krku 51 7.4. Farářův konec 56 7.5. Den sedmý, osmá noc 60 8. Závěr 64 9. Použité zdroje 66 9.1. Archivní prameny 66 9.2. Publikované prameny 66 9.3. Literatura 67 9.4. Internetové zdroje 69 9.5. Citované a analyzované filmy 69 10. Summary 69 11. Přílohy 71 1. Úvod Evald Schorm, český filmový a divadelní reţisér, se po celou dobu své tvůrčí činnosti potýkal s omezováním své tvorby ze strany státu a jeho institucí majících kontrolu nad kinematografií. Tato práce zachycuje celé období reţisérovy aktivity počínající nástupem československé nové vlny a končící Schormovou smrtí v prosinci 1988. Evald Schorm natočil v šedesátých letech celkem pět celovečerních filmů. Čtyři z nich byly později (1973-1976) staţeny z distribuce, ten pátý nebyl do roku 1989 uveden. Schormovi rovněţ byla pozastavena filmová činnost. Dokázat konkrétní důvody, proč přesně byl nějaký film příslušným orgánem zakázán, je poměrně problematické, v mnoha případech i téměř nemoţné. V práci budu prezentovat motivy, témata, vlivy a jiné faktory, které se neslučovaly s představami o kinematografii komunistického Československa. Uvedu i některé inspirační zdroje Evalda Schorma. Pětici filmů z let šedesátých budu interpretovat i s ohledem na ony ideologicky nekompatibilní prvky. Zmíním další Schormovu tvorbu (filmovou, televizní, divadelní). Nastíním i osobní aspekty Evalda Schorma, které mohly být příčinou jeho nepohodlnosti. Budu se věnovat pozici Evalda Schorma v období normalizace, moţnostem jeho tvorby a nerealizovaným projektům. O Evaldu Schormovi nevyšlo mnoho publikací. Při své práci jsem čerpal zejména ze dvou, které povaţuji za zásadní. Tvorbě Evalda Schorma se věnuje Jan Bernard ve své knize Evald Schorm a jeho filmy. Odvahu pro všední den. Tato publikace se zaměřuje na historický kontext vzniku a na kritické ohlasy filmů Evalda Schorma. Zahrnuje výhradně filmové dílo. Nezajímá 1 se o reţisérův ţivot a jeho divadelní dráhu. Aţ na několik málo výjimek tedy obsahově končí v roce 1971. Monografie Radky Denemarkové Evald Schorm: sám sobě nepřítelem postihuje veškerou Schormovu tvorbu, přičemţ z hlediska rozsahu rovnoměrně zachycuje 60., 70. i 80. léta. Navíc obsahuje i četné informace týkající se Schormova soukromého ţivota. Kromě knih věnovaných přímo Schormovi budu vycházet i z publikace Štěpána Hulíka Kinematografie zapomnění, která je vzácným pokusem zachytit období nástupu normalizace ve filmu. Schormově filmové tvorbě se dále věnuje studie Miloše Fryše Filmy Evalda Schorma a monografie 3 a půl podruhé Jiřího Janouška. Divadelní reţií Evalda Schorma do roku 1981 se zabývá Otakar Roubínek ve své studii Evald Schorm, divadelník. Schormovo působení v Laterně magice s výjimkou činoherních inscenací zachytila ve své magisterské práci Inscenace Evalda Schorma v divadle Laterna Magika Barbora Šulcová. Spojitost díla Sörena Kierkegaarda se Schormovou tvorbou zkoumá ve své bakalářské práci Filmy Evalda Schorma ve světle filozofie Sörena Kierkegaarda Ondřej Pikula. Jan Lukeš a Ivana Lukešová vydali publikaci Mlčenlivý host Evald Schorm zaměřující se na osobnost Evalda Schorma vzpomínkami spolupracovníků, přátel a blízkých. Nastiňuji také ohlas Schormovy divadelní tvorby. Kolik prostoru jí tisk věnoval a v jakém duchu se nesla kritika. Zda případné negativní reakce argumentovaly v politické, nebo umělecké rovině. Zde bych čerpal přímo z příslušných novin. Navštívil jsem archiv Filmového studia Barrandov s úmyslem nalézt materiály osvětlující důvody, proč skončily Schormovy filmy v trezoru a proč nepokračoval (nemohl pokračovat) ve své tvorbě. Tyto informace jsem se snaţil nalézt v různých hodnoceních, posudcích, výročních zprávách, dramaturgických plánech, ale také v korespondenci soukromějšího rázu. 2 Dokumenty, které by zodpověděly nastolené otázky, jsem nenalezl. Poslouţily mi pouze materiály svědčící o přípravách několika Schormových filmů. Domnívám se, ţe význam Evalda Schorma přesahuje pozornost, jeţ je mu věnována. Například v České televizi bylo za posledních deset let (2002-2011) ze Schormovy celovečerní filmové tvorby moţné zhlédnout pouze snímky: Farářův konec, Den sedmý, osmá noc a Psi a lidé. Kaţdý z nich byl vysílán v tomto období jednou. Některé televizní kanály, vzniknuvší především v posledních letech, však Schormovy filmy vysílaly ve větší míře. Na DVD vyšly 4 z celkových 7 celovečerních filmů. Počet kniţních publikací věnujících se Schormově osobě je přiměřený, v porovnání se zájmem ČT nadstandardní. Schormova stopa je dnes moţná více neţ ve filmu připomínána na divadle. Se jménem Evalda Schorma se někdy také lze setkat v jakési vzpomínkové, symbolické rovině, nezávisle na jeho tvorbě, kdy je zmiňován především jako morální vzor. 1.1. Životopis Evalda Schorma Evald Schorm se narodil 15. prosince 1931 v Praze. Vyrostl na statku svých rodičů v Elbančicích, obci na pomezí středních a jiţních Čech, základní školu vychodil v nedaleké Mladé Voţici. Poté roku 1946 začal studovat Vyšší hospodářskou školu v Táboře, ze které byl v posledním ročníku studia jakoţto syn kulaka vyloučen. Jeho rodině byl vyvlastněn majetek a musela se vystěhovat do Zličína u Prahy. V roce 1951 bylo Schormovi umoţněno sloţit maturitní zkoušku. Evald Schorm pracoval jako traktorista, později jako stavební dělník, v letech 1952–1954 absolvoval základní vojenskou sluţbu, po níţ po tři roky zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Několikrát marně usiloval o přijetí ke studiu herectví na praţské DAMU, nakonec byl však v roce 1956 přijat na FAMU, kde v letech 3 1957–1962 vystudoval reţii hraného filmu. Roku 1964 debutoval celovečerním hraným filmem Každý den odvahu, dále následovaly filmy: Návrat ztraceného syna (1966), Pět holek na krku (1967), Farářův konec (1968) a Den sedmý, osmá noc (1969). V roce 1971 ještě natočil jako náhradní reţisér za Vojtěcha Jasného povídkový film Psi a lidé. V témţe roce mu bylo znemoţněno pracovat v televizi i filmu. V období normalizace se Evald Schorm věnoval zejména divadelní reţii, působil rovněţ v Laterně magice. Rok 1976 znamenal jistý zlom, neboť bylo Schormovi umoţněno natočit film, i kdyţ jen dokumentární (Etuda o zkoušce). K hranému celovečernímu filmu se reţisér vrátil aţ na sklonku svého ţivota snímkem Vlastně se nic nestalo (1988). Dlouhodobě nemocný Evald Schorm zemřel 14. prosince 1988, večer před svými 57. narozeninami. Evald Schorm přísluší do generace československé nové vlny. V hraném filmu, dokumentárním filmu, televizi, divadlu činoherním, opeře a Laterně magice patří mezi nejvýznamnější české reţiséry. V letech 1961-1968 byl Evald Schorm zaměstnancem Krátkého filmu Praha. Poté v letech 1968-1981 byl zaměstnáván Filmovým studiem Barrandov. Zbytek ţivota, roky 1981-1988 byl zaměstnancem Laterny magiky. V letech 1964-1970 pracoval také jako asistent na katedře reţie FAMU. V letech 1954–1988 byl ţenatý s Blankou Schormovou (1930), rozenou Dolejšovou. Z manţelství pochází syn Osvald (1961). 1.2. Historický kontext První tajemník ÚV KSSS Nikita Sergejevič Chruščov přednesl roku 1956 na XX. sjezdu KSSS projev, v němţ odsoudil způsob vládnutí svého předchůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Vedle 4 kritiky budování kultu osobnosti, tyranských praktik odtajnil Chruščov i některé ze Stalinových zločinů. Tímto projevem Chruščov započal období destalinizace. Vedle Sovětského svazu začalo i v dalších státech východního bloku docházet k rozporům uvnitř komunistických stran, ke střetům reformních křídel s konzervativními. V Maďarsku a Polsku ještě téhoţ roku došlo k povstáním. Vnitřní rozpory a reformní snahy s sebou nesly i liberalizaci v kultuře, odklon od socialistického realismu. V Československu byl podstatný rok 1963, kdy došlo ke zpochybnění některých cenzorských zásahů týkajících se filmů z konce 50. let. Nastoupila československá nová vlna, filmaři měli relativně volné ruce, Národní shromáţdění zrušilo cenzuru. Načeţ bylo politicky uvolněné období praţského jara 1968 tvrdě potlačeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. V Sovětském svazu vystřídal Nikitu Chruščova svrţeného v roce 1964 ve funkci prvního tajemníka KSSS Leonid Iljič Breţněv. Proces destalinizace byl zastaven. Po srpnové okupaci začalo v Československu období normalizace. Byla obnovena cenzura, zastavena výroba několika filmů. Další filmy byly staţeny z distribuce a zakázány. Reorganizovaly se filmové orgány. Na začátku října 1969