MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky Slovinský jazyk a literatura Jazykové, kulturní a historické okolnosti spjaté s tzv. sporem o abecedu Bakalářská práce Tran Tien Thanh Vedoucí práce: Mgr. Mateja Kosi 2019 v Cestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne 29. listopadu 2019 podpis Obsah Seznam zkratek a znaků, které nahrazující grafémy metel či ce 5 1 Úvod 6 2 Jazykové a kulturní okolnosti pravopisné války 8 2.1 Počátky slovinské národní identity 10 3 Reforma spisovného jazyka 12 4 Reforma abecedy 14 4.1 Kopitarova inspirace pro vytvoření nové abecedy 16 4.2 Kopitarův názor na vzhled nové abecedy 19 4.3 Konkrétní návrhy nových abeced 21 5 Pravopisná válka 23 5.1 Šest zásad pro reformu abecedy podle M. Copa 25 5.1.1 Piš tak, jak mluvíš 25 5.1.1.1 Grafémy pro dvojí E a 0 28 5.1.1.2 Grafém pro šva 29 5.1.1.3 Grafém V 31 5.1.2 Každá elementární hláska by měla mít svůj vlastní znak 34 5.1.2.1 Grafémy pro LJ a NJ 34 5.1.3 Každá nesložená hláska by měla mít pouze jeden nesložený znak 35 5.1.4 Znaménka prízvuku nesmí označovat kvalitu hlásek 35 5.1.5 Písmena by měla mít stejnou hodnotu jako v latině; pro ty, které v ní chybí, je třeba vytvořit znak nový, který by pasoval k latinským písmenům 37 5.1.6 Nová abeceda by měla být použitelná/být základem pro všechna slovanská „nářečí" 37 5.1.6.1 Grafém H 38 5.1.6.2 Grafém L 39 6 Konec pravopisné války a jej i následky 41 7 Závěr 43 8 Resumé 45 9 Bibliografie Seznam zkratek a znaků, které nahrazující grafémy metelčice apod. - a podobně atd. - a tak dále např. - například sl. - slovinsky tzv. - takzvaný Některé grafémy nebylo možné najít v sadách znaků, proto byly nahrazeny jim podobnými znaky. Opačná hodnota e byla zvolena záměrně, aby odpovídala metelčici. Místo 0 a e by bylo pro větší podobnost možná lepší psát <p a e, ale příliš vyčnívaly od okolního textu. e - v případě slov v tvaru metelčice má hodnotu lei e-v případě slov v tvaru metelčice má hodnotu lei o - vždy o hodnotě lol 0 - vždy o hodnotě lol 5 1 Úvod Tématem této bakalářské práce se stala tzv. pravopisná válka, která proběhla na území Slovinska skoro před 200 lety. Nejedná se o válku v pravém slova smyslu, ale o polemiku, která řešila grafickou podobu tehdejší abecedy. Aktuálnost tohoto sporu nespočívá v nějakých nových poznatcích objevených v nedávné době či nové snahy o reformu slovinského pravopisu na úrovni liter, spíše by se dalo říct, že „následky" pravopisné války pociťuje každý, kdo chce napsat nějaké slovo nebo větu ve slovinštině. Stejně jako v mnoha jiných jazycích se totiž také tady výslovnost některých slov časem změnila, zatímco jejich grafická podoba zůstala nezměněná. S tím souvisí i důvod vybrání tématu. Inspirace pro něj pochází z jednoho semináře, na kterém nám byla položena otázka: „Proč se v češtině graficky rozlišuje i/y, přestože už v mnoha případech nemá vliv na výslovnost?" Po chvilce ticha nám přednášející vysvětlil, že je tak činěno kvůli velkému množství starých knih, které jsou v tomto pravopise napsané. Po důkladnějším rozjímání nad tímto tvrzením, které je ovšem opodstatněné, se nabízela otázka, jestli je to doopravdy nejlepší řešení vzhledem k potížím, které dokáže většině lidí český pravopis způsobit. Jestli by nebylo lepší přizpůsobit pravopis současnému stavu jazyka, usnadnit mluvčím pravopis a urychlit proces učení, který by ale přišel na úkor čitelnosti starých knih. Proto se ústředním tématem stala otázka pravopisu na úrovni grafémů, avšak ve slovinském prostředí na příkladu pravopisné války. Co se týče použité literatury, tvoří jádro práce především 2 knihy, které výrazně zasáhly do tehdejšího dění: Grammatik der Slavischen Sprache in Krain, Kárnten und Steyermark a Nuovo discacciamento di lettere inutili, das ist: Slowenischer ABC-Krieg: eine Beilage zum Illyr. Blatt, což je v podstatě sbírka článků novin Illyrisches Blatt týkající se pravopisné války. Kromě nich byly v práci použity další publikace, které však pravopisnou válku popisují spíše z pohledu literatury, historie a jazykovědy. Grafémy se ve většině případů nezabývají, a pokud ano, tak velmi okrajově a stručně. 6 Obsahově by se práce dala rozdělit na dvě části: okolnosti pravopisné války a „válka" samotná. Kapitoly 2 a 3 stručně nastiňují situaci na tehdejším území dnešního Slovinska, poté se přes obecné návrhy reforem v kapitole 3 přejde do konkrétních návrhů v kapitole 4, až se nakonec zbylé kapitoly zabývají pravopisnou válkou samotnou a jejími následky. Cílem práce je kompilovat názory jednotlivých účastníků na problematiku abecedy a najít odůvodnění toho, proč dnes slovinský pravopis na úrovni grafémů vypadá tak, jak vypadá. 7 2 Jazykové a kulturní okolnosti pravopisné války Přestože existují i starší texty ve slovinském jazyce1, bývá za zakladatele slovinského písemnictví považován Primož Trubar2, který žil v 16. století. Na jeho práci navázali další autoři z okruhu protestantů. Jurij Dalmatin3 svým překladem Bible (1584) položil základy slovinského spisovného jazyka a Adam Bohorič4 svojí gramatikou Arcticae horulae succisivae (1584), která byla zároveň první gramatikou slovinštiny, vtiskl slovinskému pravopisu pevně daný řád. V této gramatice se objevuje písemný systém zvaný bohoričice, pojmenovaný po autorovi gramatiky, ve které byla vytištěna, ačkoliv ji z větší části vymyslel Sebastian Krelj5 (Toporišič, 1966: 25), což bude vysvětleno v kapitole 4. Jedná se o abecedu na bázi latinky, která byla v použití nepřetržitě téměř od počátků slovinské literatury. Pod označením bohoričice si ovšem nemůžeme představit jednotný písemný systém, kterého by se všichni drželi. Každý autor nebo v některých případech i kraj měli svou vlastní variantou, která se lišila od Bohoričových pravidel. To bylo opodstatněno dvěma příčinami. První byly razantní změny, které nastaly jedno století po vzniku prvních slovinských knih. Mezi ně patří především změna výslovnosti koncového /// na lul a tzv. moderní vokální redukce (sl. moderna vokálna redukcija) (Bajec, 1959: 161). Druhým důvodem byl nedostatek písmen v latince pro zapsání všech potřebných fonémů slovinského jazyka. Kromě toho bylo slovinské etnikum roztříštěno v různých historických zemích, které byly pod různými cizími nadvládami (rakouská, italská, uherská). Mnoho Slovinců se považovalo za Korutance, Stýrce nebo Kraňce (Dějiny Slovinska, 2011: 101), nikoliv za Slovince. Stejně tak se i v rovině jazyka mluvilo pouze o jazycích jednotlivých krajů: „kraňském, štýrském, korutanském jazyce" apod. (Orožen, 2003: 418), proto mohlo například v 18. století dojít k vydání tří jazykových 1 Více v knize Dějiny Slovinska na straně 288. 2 Primož Trubar (1508-1586) - slovinský protestantský reformátor, autor první slovinsky psané tištěné knihy 3 Jurij Dalmatin (1547-1589) - slovinský protestanský teolog, autor překladu Bible do slovinštiny 4 Adam Bohorič (1520-1598) - slovinský protestant a jazykovědec 5 Sebastian Krelj (1538-1567) - slovinský protestanský duchovní 8 variant Parchamerova Katechizmu: v Lublani - lublaňská, v Štýrském Hradci - kaj kavsko-štýrská a v Cel ovci - korutánska. V Mariboru dokonce vyšlo první vydání v kajkavštině, s kterou měl jejich jazyk pravděpodobně více společného. (Pogorelec, 2011: 28) Také v rámci jednoho města mohly různé společenské vrstvy mluvit různými jazyky. J. V. Valvasor6 (17. století) například rozlišuje tři druhy dorozumívání v Kraňsku: pouze slovinsky, pouze německy a slovinsky s německými výrazy. Přesto nemuseli všichni příslušníci vyšších vrstev umět německy, a to především ženy. (Pogorelec, 2011: 64) V době Kopitarova7 života byla situace v Lublani podobná. Nejvyšší vrstvu tvořila vládnoucí německá šlechta. Poté byli v městě úředníci, řemeslníci a obchodníci německého původu, vrstva slovinských duchovních a nakonec slovinská pracovní síla, která do města přicházela. (Orožen, 1996: 54) M. Orožen8 (1996: 51) předpokládá, že „situace byla podobná také v dalších městech, i když se o tom moc neví". Kopitar se o úloze němčiny v slovinské společnosti vyjádřil následovně: „Představme si kraňského spisovatele. V 8 nebo 10 letech opustí svojí domovinu, aby z něj Němci v německém městě, v německém jazyce vychovali německého úředníka. Musí zapomenout na svůj slovanský mateřský jazyk, který ve svém věku stejně plně neovládá, aby mu byla nakloněná královna Teutona. Ať mi nikdo nenamítá, že se ve městech také mluví kraňsky! To je to, na co si stěžujeme... (vyjmenovává Trubarovy germanismy a jiné chyby)... Tato městská halmatilka je to, co budoucí autor slyší v mládí během svého vzdělávání. "9 (Kopitar, 1808: 54) Je tedy zřejmé, že slovinština tehdy neměla rovnoprávné postavení s ostatními jazyky. 6 Janez Vajkard Valvasor (1641-1693) - slovinský přírodopisec, autor německy psaných dějin Kraňska jménem Die Ehre deß Hertzogthums Crain 7 Jernej Kopitar (1780-1844) - slovinský jazykovědec 8 Martina Orožen (1931) - slovinská jazykovědkyně 9 V originále: ,,(...) setze man sich an die Stelle eines Urämischen Scribenten. Im 8ten oder lOten Altersjahre hat er den väterlich-Slavischen Herd verlassen, um in der Deutschen Stadt von Deutschen in Deutscher Sprache zum Deutschen Staatsdiener erzogen zu werden. Nun muß er seine Slavische Muttersprache, die er ohnehin in diesem Alter noch nich in ihrer ganzen Fülle besitzen kann, mit Fleiß vergessen lernen, damit ihm hold werde die Herrscherinn Teutona. Man wende nicht ein, dass ja in den Städten auch Krainisch gesprochen werde! Dies ist' eben, worüber wir klagen... dieses städtische Kauderwelsch ist's, was der künftige