PEDAGOGICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY Závěrečná práce ŽÁNROVÉ VARIANTY FANTASY V SOUČASNÉ ČESKÉ LITERATUŘE Vedoucí závěrečné práce: PhDr. David Kroča, Ph.D. Vypracoval: Mgr. Marek Dvořák Brno 2014 Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 13. května 2014 Poděkování Děkuji panu doktorovi Davidu Kročovi za odborné vedení mé práce, za poskytnuté cenné rady a konzultace, kterými přispěl k napsání této práce. Obsah 1. Historie fantasy ţánru ......................................................................................................... 8 1.1. Historie fantasy ţánru – předchůdci fantasy ................................................................ 8 1.2. Historie fantasy ţánru – vznik moderní fantasy ........................................................ 11 1.3. Historie fantasy ţánru – horor jako varianta ţánru fantasy ....................................... 13 1.4. Historie fantasy ţánru – pohádka jako varianta ţánru fantasy .................................. 15 1.5. Historie fantasy ţánru – moderní fantasy .................................................................. 16 1.6. Historie fantasy ţánru – J. R. R. Tolkien ................................................................... 18 1.7. Historie fantasy ţánru – od osmdesátých let po současnost ...................................... 20 1.8. Historie fantasy ţánru – česká fantasy ...................................................................... 21 2. Variace fantasy ţánru – základní dělení ........................................................................... 26 3. Variace fantasy ţánru – analýza ....................................................................................... 26 3.1. Současná fantasy a urban fantasy .............................................................................. 26 3.2. Steampunk ................................................................................................................. 27 3.4. Mýtická fantasy ......................................................................................................... 30 3.6. Dark fantasy ............................................................................................................... 31 3.7. Historická fantasy ...................................................................................................... 32 3.8. Humorná fantasy ........................................................................................................ 33 3.9. Science fantasy .......................................................................................................... 35 4. Doporučená četba .............................................................................................................. 37 Úvod Ţánr fantasy se ve druhé polovině devadesátých let 20. století začal dynamicky rozvíjet. Na základech, které poloţili autoři jako Clive Staples Lewis, Robert E. Howard nebo J. R. R. Tolkien, začaly stavět tisíce dalších autorů. Řada z nich se pokusila s do té doby neznámým ţánrem experimentovat a vytvářet alternativní díla, jeţ rozdělila fantasy na mnoho ţánrových variant. Vznikla díla, která se vryla do celosvětového povědomí, k čemuţ také přispěla celá řada poměrně kvalitních filmových adaptací. Taková byla alespoň situace v západním světě. V zemích bývalého socialistického bloku byl vývoj nového ţánru přijímán s nedůvěrou. Většina děl západních autorů fantasy se během totality dostala na index zakázané literatury, naprostá většina nebyla v této době přeloţena. Teprve s otevřením hranic v roce 1989 nastala změna. Objevila se první vydání Tolkienových knih, začaly vznikat první kluby fanoušků ţánru. V roce 1990 vznikla první ryze česká roleplayingová1 stolní hra – dnes jiţ kultovní Dračí doupě. A co je nejdůleţitější, první čeští autoři začali psát fantasy a vydávat své knihy. Cesta nového ţánru ale nebyla jednoduchá. Fantasy bylo (a někdy dodnes je) vnímáno především jako braková literatura, coţ je pochopitelné – naprostá většina knih v ţánru vycházejících opravdu nedosahovala ţádných výjimečných kvalit. Čechům nějakou dobu trvalo, neţ objevili špičková díla jako Holdstockův Les mytág, Zeměplochu Terryho Pratchetta či epos Píseň ledu a ohně George R. R. Martina (u nás označovaný spíše jako Hra o trůny). Za posledních 20 let se však česká fantasy dynamicky posunula dopředu. Objevila se řada autorů, jejichţ díla upoutala svojí kvalitou a často se stala komerčně úspěšnějšími neţ knihy spisovatelů klasických ţánrů. Některá byla přeloţena do cizích jazyků a vydávána v cizině. I autoři klasické vysoké literatury začali pracovat s fantasy prvky ve svém díle. Jeden aspekt, tak důleţitý k ucelení ţánru, ale české fantasy stále chybí – prakticky neexistující sekundární literatura, která by mapovala vývoj i stav ţánru. Cílem mé závěrečné práce je vytvořit přehled ţánrů fantasy a aplikovat jej na české prostředí. Výsledkem by měl 1 pozn. roleplayingové hry (RPG) jsou stolní hry fungující na principu vypravěče, kterým je jeden z hráčů, a hrdinů, které hrají ostatní hráči. Zatímco vypravěč definuje fikční svět a seznamuje hráče s překážkami, na které jejich postavy (obvykle fantasy, ale také detektivní apod.) naráží; hráči se je snaží řešit. Celá hra probíhá v rovině dialogu s ručně psanými poznámkami. Viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra_na_hrdiny#Stoln.C3.AD_RPG_hry být dokument, který čtenáře seznámí nejen s historií a specifiky ţánru, ale především s českou fantasy, jejími autory, díly a specifičnostmi. Toto téma jsem si vybral, neboť mám fantastickou literaturu ve velké oblibě. Několik let jsem pracoval jako recenzent fantasy a sci-fi pro server mfantasy.cz, přičemţ jsem se i zúčastnil recenzentské soutěţe a dosáhl na ní solidního šestého místa (soutěţe se účastnilo více neţ padesát recenzentů). Ve sféře fantasy literatury se pohybuji jiţ dlouhou dobu a dalo by se říct, ţe jde o moji srdeční záleţitost. Ve svém výzkumu budu pouţívat také anglické a americké zdroje. Bude-li název sekundární literatury v originálním znění, pak se jedná o vlastní překlad autora. 1. Historie fantasy žánru V době, kdy se český trh s fantasy literaturou začíná rozvíjet, je v jiných zemích tento ţánr jiţ dávno známý. Česká tvorba tedy navazuje na jiţ existující základy, kterým nechybí celá řada ţánrových variant. Pro jejich pochopení a tedy i pochopení celého kontextu české fantasy je třeba se nejprve seznámit s historií ţánru, jeho kořeny a vývojem, coţ je náplní této kapitoly. 1.1. Historie fantasy žánru – předchůdci fantasy Ačkoliv se ţánr fantasy ve své podobě objevil poprvé teprve před necelými dvěma stovkami let, jeho kořeny můţeme stopovat aţ k samotným začátkům literatury. Prvky, kterými se dnes vyznačuje ţánr fantasy, jsou v literatuře uţívány jiţ od jejích začátků. Některá díla rané literatury, jako například Homérovy eposy nebo Epos o Gilgamešovi, mají k fantasy velmi blízko. Nejvýznamnějším rozdílem mezi tradiční tvorbou a moderní fantasy je především pojetí světa. Zatímco tradiční tvorba respektovala reálný svět v jeho současnosti nebo minulosti, moderní fantasy předkládá nezávislé světy, lišící se od reálného světa, případně jsou jeho součástí, ale jejich existence je pro naprostou většinu obyvatel neznámá. Takový svět nabízí například série knih o Harry Potterovi či Ljukaněnkova série Hlídek. Výjimkou jsou ovšem některá díla z historické fantasy, varianty ţánru, která bude podrobněji rozebrána v následujícím textu. Pro ilustraci, například děj trilogie Roberta Cartera Řeč kamenů (další díly jsou Tanec obrů a Bílý plášť) se odehrává během 15. století a reflektuje dobové události (například válku růţí), byť jsou pozměněny a přizpůsobeny zvyklostem ţánru. Druhým rozdílem je „zdroj nepřirozena“ (v angličtině je pouţíván termín supernatural), který bývá v moderní fantasy literatuře záměrně fiktivní – například víme, ţe ve světě existuje magie, ale nedozvíme se, co je jejím zdrojem nebo původem. Naproti tomu tradiční literatura si na pomoc k vysvětlení nadpřirozených prvků bere například mýty či náboţenství. Typickým příkladem je Homérova Illias, ve které bohové na obou znepřátelených stranách svými zázraky ovlivňují průběh války a jsou s nimi neodmyslitelně spjaty osudy všech hrdinů. Podobně funguje celá řecká mytologie – například Herakles je udatný, protoţe je synem boha Dia apod. Třetím rozdílem je autorství. Moderní fantasy mívá obvykle jednoho nebo více autorů – autorství je tedy přiznané a zřejmé. Naproti tomu tradiční fantastická díla měla obvykle charakter mýtů a folklóru, pevně spjatého s územím, na kterém vznikal. Předávala se formou pověstí v ústní podobě, takţe na jednom území bylo moţné najít jednu pověst hned v několika verzích. Návaznost na tuto tematiku je ale dodnes v mnoha literaturách patrná. Jako příklad můţeme uvést rané gotické novely, případně duchařské příběhy, populární v devatenáctém století. I přesto, ţe se v tradiční tvorbě objevuje řada děl s fantastickými prvky, nelze ještě zdaleka hovořit o jednotném ţánru. Jak jiţ bylo zmíněno, jeho vývoj začíná u starověkých eposů (podobně laděné eposy jako Odyssea či Epos o Gilgamešovi lze přitom nalézt i například v asijské starověké literární tvorbě). Dalším obdobím, které fantastickou