MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY Management v kultuře Magisterská Diplomová práce Problematika prezentace současné elektronické hudby z pohledu uměnovědného, technologického a provozního Autor: Bc. Jan Hanák Vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček BRNO 2009 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedené literatury. ................................................ podpis 2 Rád bych poděkoval Mgr. Viktorovi Pantůčkovi za cenné rady, odborné připomínky a vstřícný přístup při zpracování této magisterské diplomové práce. 3 Obsah Předmluva ............................................................................................................................ 5 1. Úvod ................................................................................................................................ 6 2. Charakteristické vlastnosti elektronické hudby ............................................................... 7 3. Ţivá elektronická hudba ................................................................................................ 18 4. Důleţité momenty a události v historii prezentace elektronické hudby ........................ 27 5. Nástroje pouţívané při vystoupení elektronické hudby ................................................. 39 6. Organizační aspekty elektronické hudby ....................................................................... 54 7. Základní pouţívané techniky performance elektronické hudby .................................... 57 8. Pouţité technologie a techniky vybraných performerů elektronické hudby .................. 59 9. Závěr .............................................................................................................................. 63 10. Resumé ......................................................................................................................... 64 11. Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 66 4 Předmluva Jiţ tématem mé bakalářské práce „Sampling jako součást nového zvukového prostoru aneb sondy do současné elektronické kompozice― 1 byla elektronická hudba a rozhodl jsem se jí věnovat i tentokrát. Příčinou zaměření se na tuto úzce specifikovanou oblast je pro mě jakási dualita ve vnímání tohoto druhu hudby z pohledu jejího tvůrce, skladatele, performera, ale také z pohledu vědeckého. Snaha o charakterizování prezentace elektronické hudby, její definici, zmapování jejich nejuţívanějších technologií a technik a její ukotvení ve vztahu k jiným druhům hudby, byla jedním z impulsů vzniku této práce. Jde o odvětví hudby, které je relativně mladé a stále se vyvíjí, transformuje se a propojuje s jinými druhy umění. Mění se zároveň s tím, jak se vyvíjí lidské myšlení, přístupy k hudbě, v kombinaci s technologickým vývojem. V části zabývající se minulostí a vznikem performance elektronické hudby jsem se nesnaţil o striktní chronologické seřazení všech událostí. Spíše jsem se zaměřil na významné momenty, konkrétní zajímavé performance a pozoruhodné a nevšední zařízení a nástroje, které zapříčinily další jejich rozvoj a dnešní stav hudby tak významně ovlivnily. V kapitole pojednávající o nástrojích a technikách elektronické hudby a aspektech provozování elektronické hudby jsem se zaměřil spíše na tanečněji orientovanou nonartificiální scénu, která má v současné době největší podíl na celkovém počtu prezentací elektronické hudby vůbec. Nicméně, tato scéna není nikterak ohraničená a nástroje i techniky hraní mohou zasahovat a také značně zasahují, do scény artificiální. Obě se prolínají a nemají přesná vymezení.Větší měrou jsem se orientoval na počítačové programy a jejich vyuţití na pódiu spolu s MIDI kontrolery a efektovými procesory, které jsou pro tuto činnost vyuţívány nejvíce. Syntetizéry a samplery jsou ve velké míře jiţ zmapovány a jejich vývoj není v současnosti tak markantní. 1 HANÁK, Jan: Sampling jako součást nového zvukového prostoru aneb sondy do současné elektronické kompozice. Bakalářská diplomová práce na FF MU, Brno 2007 5 1. Úvod Elektronická hudba je v současné době velmi rozšířeným fenoménem, který se neustále rozvíjí, ať uţ v samotné tvorbě, která sebou přináší řadu nových technologií a technik, tak v její prezentaci. Nemá jasně dané hranice a ty, které snad v průběhu jejího vývoje byly patrné, nenávratně mizí. Při svém vzniku byla elektronická hudba jasně rozpoznatelným a definovatelným druhem, zcela vyhraněným vůči ostatním stylům hudby. Jak se ale postupně začala vyvíjet, stávala se součástí více forem hudby a její charakteristické znaky začaly postupně mizet. Např. Musique concrete byla jasně rozpoznatelná a identifikovatelná v době svého vzniku, tedy v padesátých letech minulého století. Dnes by však tímto pojmem bylo moţné označit velkou část veškeré hudební produkce a toto označení tak jiţ nemá své opodstatnění. Proto je potřeba k ní přistupovat jiným způsobem v souvislosti s vývojem vnímání této hudby. V této práci se snaţím přiblíţit nejdůleţitější aspekty prezentace elektronické hudby, její vývoj a pouţité prostředky. Současně také popisuji vybrané techniky a technologie performance elektronické hudby a jejich moţný vliv na hudebníky, se snahou poukázat na jejich velké a dosud náleţitě nevyuţité moţnosti. 6 2. Charakteristické vlastnosti elektronické hudby Objasnit činnost a obsah prezentace elektronické hudby je na první pohled jednoduché. Všichni dobře ví, ţe jde o koncert, vystoupení, akci, taneční párty a podobně. Při běţném rozhovoru týkající se této oblasti si vystačíme s prostým, aţ „selským rozumem“, pochopitelným vysvětlením, povědomím, představou o jakési kulturní akci s hudbou. Ovšem pro systematické uchopení a definování této činnosti je třeba objasnit nejen ji samotnou, ale také její dílčí sloţky. Důleţité proto bude definovat samotný pojem elektronická hudba. Uţ její název není jednotný, pouţívá se také pojmenování elektroakustická hudba. V encyklopedickém atlasu hudby nalezneme výklad: „Elektroakustická hudba se spolu s vynálezem magnetofonového pásu kolem r. 1950 připojila k vokální a instrumentální hudbě jako nový hudební typ. Pod tímto pojmem nerozumíme elektronicky zesílené mechanické zvuky, ale kompozice elektronicky vyrobené.“ 2 Dále se zaobírá historií tohoto fenoménu. Grove3 definuje elektronickou hudbu (electronic music) takto: „Mus. prod. by elec. means, the resulting sounds being recorded on tape. At first the term applied strictly to sounds synthesized electronically, to differentiate from musique concrète, which was assembled from normal mus. and everyday sounds. But by now it covers both groups.“ 4 Tato hudba je vytvářena za pomocí „elektronických prostředků“, pod kterými si lze patrně představit jednak samotné elektronické nástroje (zdroje zvuku), zvuky (jejich charakter, barva, atd.), ale i prostředky, procesy, které jsou při její tvorbě vyuţity. Magnetofonový pás v elektronické hudbě K pasáţi „the resulting sounds being recorded on tape“ výše zmíněného hesla je třeba podotknout její značnou neaktuálnost, v dnešní době spíše dezinformačního charakteru. Pod pojmem „tape“ je jistě myšlen magnetofonový pás, o kterém se zmiňuje také Jiří Vyslouţil: „V elektronické hudbě se nepočítá s interpretem, kterého zastupuje magnetofonový pásek s nahrávkou skladby pořízenou v elektroakustickém studiu. Tím při provádění kompozice 2 MICHELS, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby. Praha 2000, ISBN 80-7106-238-3, s. 521 3 Grove Music Online. (online), c2009, <http://www.oxfordmusiconline.com/public/> 4 KENNEDY, Michael: "Electronic Music" In The Oxford Dictionary of Music. (online), c2009, <http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t237/e3341> (citováno 20. 3. 2009). 7 odpadá důležitý faktor lidské bezprostřednosti.“ 5 Magnetofonový pásek je dnes však uţ spíše jen jakousi specifickou moţností zvláštního analogového záznamu. I kdyţ se pouţíval ještě nedávno kvůli nedostatečným kvalitám záznamu digitálního. „Ve třicátých letech minulého století pracovaly společnosti BASF a TDK (dodnes činné na poli záznamových médií) na vývoji papírového a plastového pásu pokrytého magnetickým povrchem. Německá společnost AEG (Allgemeine Elektrizitäts Gesellschaft) představila svůj magnetofon v roce 1935 a roku 1944 jeho vylepšenou verzi získala Americká vojska jako kořist z Rádia Luxemburg, jež bylo okupováno Němci. Spojené státy americké magnetofon zdokonalily a nabízely k prodeji. Po roce 1947 se již problémy s mechanikou a záznamovým povrchem vyřešily a během let 1948 - 1951 nahradil magnetofon všechny do té doby používané systémy v rádiích Evropy a Severní Ameriky a začal být využíván i k filmové tvorbě. Mezi jeho hlavní výhody patřily poměrně snadné editační možnosti, velká dostupnost díky nízké ceně a menší náchylnost k poškození. Začala se také zakládat elektronická studia, ve kterých se používaly speciální druhy magnetofonů, a po roce 1950 se magnetický pás stal převládajícím médiem pro zvukové nahrávky.6 Zvuk na magnetofonový pás je moţné „nahrát“ pomocí magnetofonu. Toto zařízení „umožňuje záznam a následnou reprodukci zvuku. Magnetofonový pásek je vlastně tenká fólie z plastu, na níž je nanesena vrstva magnetického materiálu. Zaznamenat zvuk vlastně znamená zmagnetizovat tuto vrstvu. Při zaznamenávání zvuku na pásek přeměňuje mikrofon zvuk na elektrické signály. Tyto signály přicházejí k záznamové hlavě. Ta magnety uspořádá na pásku do speciálního vzorku odpovídajíchoí zvuku či hudbě. Když přehráváte kazetu, pásek se pohybuje po snímací hlavě. Ta zachycuje vzorek pásku a mění ho v elektrické
Details
-
File Typepdf
-
Upload Time-
-
Content LanguagesEnglish
-
Upload UserAnonymous/Not logged-in
-
File Pages73 Page
-
File Size-