Práce Katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze BIOLOGIe ve službách Svazek ?????????? ZJEVU Editoři: Tomáš Hermann & Karel Kleisner K teoreticko-biologickým myšlenkám Adolfa Portmanna Karel Klesner (ed.) Pavel Mervart 2008 Obsah Tato kniha vznikla v rámci řešení Výzkumného záměru CTS, identifikační kód MSM0021620845. Slovo úvodem: „Po stezkách“ versus „Na scestí“ 7 (Karel Kleisner) Adolf Portmann Nové obzory biologie 11 Biologie jako světová velmoc na poli techniky 27 Hodnocení zjevu organismů 41 Přežití a zjevnost 57 O fundamentální antropologii 67 Autorské články Adolf Portmann (1897 – 1982): život kořeny myšlenky Stanislav Komárek 81 Mezi formou a funkcí aneb po stopách knížete niternosti (K základům Portmannovy teoretické biologie) Karel Kleisner 111 Domus a podoba: poznámky k jevové stránce a historii výzkumu domestikace Marco Stella 139 O stylu živých bytostí (K novému uvedení starého problému) Sergej V. Čebanov 173 © Translation (Adolf Portmann), Marco Stella, 2008 Excesivní struktury (rohy) brouků vrubounovitých © Translation (Sergej V. Čebanov), Anton Markoš, 2008 (Scarabaeidae) Karel Chobot 209 ISBN 978-80-86818-64-1 Vydání této knihy oslavuje výročí 111 let od narození Adolfa Portmanna SLOVO ÚVODEM „PO STEZKÁCH“ VERSUS „NA SCESTÍ“ Švýcarský zoolog a myslitel Adolf Portmann (1897-1982) ve své knize Nové cesty biologie (Neue Wege der Biologie, 1960) přirovnává roz- mach některých vědeckotechnických přístupů v biologii k budování cest nebo dokonce autostrád, na nichž se vpřed uhánějící výzkumné aktivity zaměřují na jediný cíl, a nejsou pak s to vnímat mnohost rozmanitých aspektů, které nám živé bytosti skýtají. Spolehlivost, bez- pečnost, rychlost, snadná orientace, to je jen několik důvodů, proč se lidé raději drží cest. Přeneseně pak sledujeme cesty rozumu, ces- ty víry, čekáme, kam nás zavedou cesty osudu, snažíme se nesejít ze stezky ctnosti apod. A tak v intelektuálních krajinách někdy sledu- jeme cesty, kde projede i povoz voly tažený, jindy zas zabloudíme na zarostlé stezičky, kudy nechodí ani lesní zvířátka. V tomto smys- lu to máme vždy jednodušší, pokud se vydáváme na cestu, kterou již před námi někdo šel. V roce 2006 vyšel v rámci edice AMFIBIOS svazek věnovaný koncepci umweltu (žitého světa) barona Jakoba von Uexkülla. Tento svazek věnovaný teoreticko-biologickým myšlenkám Adolfa Port- manna na uexküllovský soubor navazuje hned v několika ohledech. O obou myslitelích toho v češtině bylo napsáno pomálu. Uexküll je postavou o generaci starší a myšlenkově Portmanna předchází. Uexküll, stejně jako Portmann, zdůrazňoval specifičnost smyslové- ho prožívání, které určuje ukotvení každé živé bytosti v jejím žitém světě (umwelt). Ve svém vztahu ke smyslům pozorovatele se podle Portmanna nejzevnější povrchovost organismů emancipuje od svých tělesných základů a vystupuje jako cosi zcela svébytného. Jedná se o skutečnost, která doslova vzniká v procesu umwelt-specifické 7 Slovo úvodem Slovo úvodem interpretace. Existence těchto „smysly upoutávajících orgánů“, jak k jevové stránce a historii výzkumu domestikace se zabývá vlivem domes- o nich Portmann hovoří, staví biology před nelehký úkol, neboť si tikace na charakter vlastního jevu člověkem chovaných forem zví- žádá výklad nejen z pozice výzkumníka, ale i z hlediska významu řat. Do svébytného světa současné ruské intelektuality nás zavede těchto sémantických orgánů v umweltu nelidských adresátů. Což stať O stylu živých bytostí z pera petrohradského biologa a filosofa je úkol z principu ošemetný, nikoli však předem zavrženíhodný; lze Sergeje V. Čebanova, v níž autor poukazuje na souvislosti biologie dokonce říci, že některé směry výzkumu chování a signalizace ži- a uměnovědy. Pokud čtenář dosud nepozbyl sil, nakonec ho dorazí vých systémů se tomuto cíli často těsně přiblíží. Zatímco Uexküll rozsáhlá případová studie Excesivní struktury (rohy) brouků vrubounovi- klade důraz především na vztah mezi smyslovou vybaveností dané tých (Scarabaeidae), v níž se Karel Chobot zevrubně věnuje rozboru živé bytosti a jejím specifickým prožíváním okolí, Portmann spíše strukturálních aspektů a formálních transformací broučích rohů. upozorňuje na souvztažnost mezi niterným sebe-prožíváním a vněj- Závěrem nutno zdůraznit, že dvojznačný význam slova „zjev“ ším utvářením organismů. Tam, kde byl Uexküll více fyziologem, v titulu tohoto svazku není pokusem o provokaci. Vždyť Adolf tam je Portmann spíše morfologem. Portmann byl v rámci dvacátého století zjevem naprosto mimořád- Svazek zahrnuje pět esejů, které Adolf Portmann publikoval ným. V čem ona mimořádnost spočívá? Zřejmě v jeho schopnosti v rozpětí 50. až 70. let: Nové obzory biologie (1965), Biologie jako světová vidět hluboké věci i v povrchových strukturách. Snad také proto, že velmoc na poli techniky (1970), Hodnocení zjevu organismů (1959), Přežití skutečnosti, která se našim smyslům jeví bezprostředně, přisuzoval a zjevnost (1965), O fundamentální antropologii (1955). Nejedná se tedy stejnou, ne-li větší důležitost jako poznatkům, jež musíme dobý- o novinky ze světa vědy, nýbrž o cennou výpověď biologa reflek- vat za pomoci sofistikovaných instrumentů a metodických postupů. tujícího povahu a směřování dobové biologie. Nebudeme zde čte- A nakonec hlavně v tom, že se nezdráhal vyjet mimo zajeté cesty. náře poučovat, které aspekty biologického výzkumu se proměnily a jakým způsobem, a které naopak zůstávají stále aktuální. Naším Karel Kleisner úkolem zde není charakterizovat celé oborové pole, které se z jistého úhlu pohledu bude jevit změněné k nepoznání, zatímco z jiné per- spektivy se nám může zdát, že zásadní problémy rámcově přetrvávají. Spíše se čtenáři pokusíme představit myšlenkový svět Adolfa Port- manna a zároveň dále rozvést některé jeho typické tématické okruhy, které se týkají problematiky tvaru, zjevu živých bytostí a otázky po možnosti odhalování jejich niternosti. Portmannovy eseje jsou doplněny dalšími pěti příspěvky od sou- časných českých, „italských“ a ruských autorů. Portmannův odbor- ný a osobní život v kontextu proměn dějinných událostí mapuje biografická stať Adolf Portmann (1897-1982): život kořeny myšlenky od Stanislava Komárka doplněná o apendix obsahující český překlad dvou dopisů Martina Heideggera adresovaných Adolfu Portman- novi. Některá typická témata Portmannovy biologie charakterizuje následující kapitola, Mezi formou a funkcí aneb po stopách knížete niternosti (Karel Kleisner), s poukazem na možnosti jejich dalšího rozvedení na hranici tradičního rozvrhu funkcionálně-formalistických inter- pretací organismu. Příspěvek Marca Stelly Domus a podoba: poznámky 8 9 ADOLF PORTMANN NOVÉ OBZORY BIOLOGIE Při bližším pohledu na oblasti zájmu dnešní biologie zjistíme, že za velkou část svých výsledků vděčí odvětvím, za jejichž rozvojem stojí chemický a fyzikální výzkum. Právě tyto oblasti výzkumu živého se v posledních desetiletích podílejí na nebývalém celosvětovém roz- voji a rozšiřování pole působnosti technicky zaměřených přírod- ních věd. Z důvodu jejich praktického dopadu bývá tato sféra vý- zkumu živého považována za nejdůležitější a nejuznávanější. Vznikla biotechnika a stále se rozmáhá. Spolu s tímto typem výzkumu se tak na na poli průmyslu objevila nová velmoc. Tato oblast bádání dále poroste – a tomu, kdo uhranut její mo- cí vidí jen tento aspekt věd o živém, je naprosto jasné, že přístup a myšlenkový svět, který všechny tyto pokroky umožnil, bude i nadá- le určovat směr biologie. Z tohoto pohledu není cokoliv nového, co přinese budoucnost, ničím jiným než rozšířením a přímým důsled- kem existence bezpečných a stabilních základů vystavěných na onom typu vědeckého myšlení, které ve vědě dominuje již od Descarta. A přesto tento obraz klame. Již po dlouhou dobu se s tímto na mohutných základech vystavěným druhem výzkumné práce a uva- žování snaží pouštět do křížku jiný typ myšlení, jenž působí skryt ve stínu gigantických děl fyzikální a chemické techniky a pro který je proto mnohem těžší získat větší vliv a dopad. Jsme svědky vý- znamného obratu v postojích k základnímu výzkumnému objektu biologie, totiž k organismu. 1 Původně vyšlo jako Portmann, A. (1965). Neue Fronten der biologischen Arbeit. In: Schulz, G. (ed.) (1965). Transparente Welt. Festschrift zum 60. Geburtstag von Jean Gebser. Bern: Huber: 23-37. (pozn. překladatele) 13 ADOLF PORTMANN Nové obzory biologie Kdyby se mě snad někdo zeptal, který z obou zmíněných typů Za klíčový prvek zmíněného přístupu považuji pochopení toho, výzkumu živého takříkajíc dohlédne dále a má rozsáhlejší základní že živé bytosti vystupují ve světě jako subjekty, že do svého okolí projekt, ani na okamžik bych nezaváhal a řekl, že samozřejmě onen zasahují jako poměrně nezávislá, autonomní centra jednání a jako ve stínu skrytý. Mimořádné úspěchy první cesty biologie to nijak takové se s ním i vyrovnávají. To platí jak pro rostliny, tak pro zví- nepopírají a tuto svou tezi ještě jednou zdůrazňuji navzdory skuteč- řata. Je však třeba upozornit, že tento subjektivní charakter nelze nosti, že biotechnicky orientovaný, fyzikálně-chemický typ výzku- ztotožňovat s vědomím. Organismy mají „vztah ke světu“ – to však mu bude dále získávat na významu. nic nevypovídá o jejich „prožívání světa“. Pokud bych měl blížeji charakterizovat tento biologický směr, Uznání této subjektivní podstaty organismů má řadu důležitých který dle mého názoru představuje důležitou změnu ve způsobu důsledků, avšak může také zapříčinit jisté omyly. Musíme proto pře- našeho nahlížení na přírodu, v prvé řadě bych jej označil jako kva- deslat, že