KATALOG VÝSTAVY 28. 8. – 30. 9. 2018 EXHIBITION CATALOGUE 28th August - 30th September 2018 Výstava duchovních exlibris ze sbírky Strahovské knihovny VZAL JSEM TU KNIHU Z RUKOU ANDĚLA I TOOK THIS BOOK FROM THE HANDS OF AN ANGEL Exhibition of spiritual exlibris from the collection of the Strahov Library Zvláštní poděkování náleží Anně Stiefel a Vlastimilu Sobotovi Special thanks to Anna Stiefel and Vlastimil Sobota ©Jiří Hlinovský, Jan Pišna Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, 2018 Překlad Stuart Roberts ISBN: 978-80-88009-14-6 Katalog výstavy 28. 8. – 30. 9. 2018 Výběr exlibris Jiří Hlinovský, Mgr. Alois Sassmann, Mgr. Jan Pišna Selection of exlibris Jiří Hlinovský, Mgr. Alois Sassmann, Mgr. Jan Pišna Exhibition catalogue 28th August - 30th September 2018 VZAL JSEM TU KNIHU Z RUKOU ANDĚLA Výstava duchovních exlibris ze sbírky Strahovské knihovny I TOOK THIS BOOK FROM THE HANDS OF AN ANGEL Exhibition of spiritual exlibris from the collection of the Strahov Library 6 ︲ JAK SE ZNAČILY KNIHY VE STRAHOVSKÉ KNIHOVNĚ dyž v roce 1143 na Strahov přišli první řeholníci z mateřského kláštera v porýnském Steinfeldu, jistě si s sebou přinesli také knihy, které potřebovali k vykonávání liturgie a pastorace. Tradičně se za pozůstatek těchto knih považuje hlavně Strahovský evangeliář z 9. století, ale na základě rozboru použitých materiálů, vevázaných Kiluminovaných bifolií a vlastnických přípisků lze říci, že evangeliář se do vlastnictví strahovských premonstrátů dostal až ve 13. století (snad roku 1256 při návštěvě kolínského arcibiskupa Konrada von Hochstaden). Rukopis Strahovského evangeliáře vznikl pravděpodobně v Tours kolem roku 860, následně se dostal do Trevíru, kde byl ve vlastnictví benediktinského kláštera sv. Martina ještě kolem roku 1100, jak dokazuje přípisek: „Codex sancti Martini super litus moselle, si quis eum abstulerit, anathema sit“ na fol. 2r a pravděpodobně právě zde byly do rukopisu všita bifolia s iluminacemi. Se založením kláštera však můžeme spojovat ještě jiný knižní soubor, který se zachoval ve Strahovské knihovně jen svou částí. Do dnešních dnů se v rukopisné sbírce nacházejí Moralia Řehoře Velikého a šestá a sedmá kniha Augustinových Enarrationes Psalmorum (další zlomek z tohoto souboru se nalézá ve fürstenberské knihovně na Křivoklátu). V pražské Kapitulní knihovně se nachází rukopis Augustinova díla De civitate Dei a v Národní EXLIBRIS EVERMODA knihovně v Klementinu Homilia in Ezechielum Řehoře Velikého. Ke vzniku VLADIMÍRA BALCÁRKA 3 těchto knih dal pravděpodobně podnět jeden ze zakladatelů Strahova olomoucký biskup Jindřich Zdík. Právě s jeho jménem bývá spojována EXLIBRIS OF EVERMODE činnost skriptoria, v němž celá sada rukopisů vznikala. Lze uvažovat VLADIMIR BALCÁREK 3 o tom, že se knihy mohly stát součástí fundace nově budovaného kláštera. Někteří badatelé také uvažují o tom, že již zmíněné rukopisy se mohly stát nejstaršími doklady strahovského skriptoria. Každopádně všechny zmíněné rukopisy nesou nejstarší vlastnický přípisek „Iste liber est ecclesie montis Syon que et Strahov dicitur“. Z výše uvedených skutečností lze dovodit, že ničivý požár Strahovského kláštera roku 1258 určitá část knih přežila bez úhony. Patrně se jich nedotklo ani rabování braniborských vojsk po porážce vojska českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli roku 1278. O rozvoji knihovny v lucemburské době jsme zpraveni velmi sporadicky. Ačkoliv se předpokládá, že knihovna HOW WERE ︲ 7 BOOKS MARKED UP AT STRAHOV? hen the first monks from the mother house came to Strahov in 1143 from Steinfeld in the Rhine valley, they undoubtedly brought with them the books they needed to perform the liturgy and pastoral work. Traditionally, the Strahov Gospel Book of the 9th century is considered to be the main Wremnant of these books, but on the basis of an analysis of the materials used, the bound illuminated bi and the ownership titles, it can be said that the Gospel Book came into the possession of the Strahov Premonstratensians only in the 13th century (perhaps in 1256 on the occasion of the visit of Archbishop of Cologne Konrad von Hochstaden). The manuscript of the Strahov Gospel Book probably originated in Tours around 860, after which it came to Trier, where it was owned by the Benedictine monastery of St. Martin around 1100, as evidenced by the title: “Codex sancti Martini super litus moselle, si quis eum abstulerit, anathema sit” on fol. 2r, and probably it was here that bifolia with illuminations were sewn into the manuscript. However, another book collection can be associated with the founding of the monastery, but was preserved in the Strahov Library only in part. To the present day, the collection contains the Moralia of Gregory the Great and the sixth and seventh book of Augustine’s Enarrationes Psalmorum (another fragment of this collection is located in the Fürstenberg Library at Křivoklat). The Capitular Library in Prague contains the manuscript of Augustine’s work De civitate Dei and the National Library in the Klementinum contains the Homilia in Ezekielum of Gregory the Great. In all probability it was one of the founders of Strahov, Jindřich Zdík, Bishop of Olomouc that was the initiator of these books. With his name is associated the activity of the scriptorium in which the whole set of manuscripts originated. It is worthy of consideration that the books could have become part of the foundation of the newly-built monastery. Some scholars also think that the manuscripts mentioned above could have become the oldest documents from the Strahov scriptorium. In any event, all the manuscripts mentioned carry the oldest title “Iste liber est ecclesie montis Syon que et Strahov dicitur”. From the foregoing it can be inferred that a certain proportion of the books survived the devastating fire of the Strahov Monastery in 1258 unharmed. Nor evidently were they affected by the looting of Brandenburg troops 8 ︲ se v době kulturního rozkvětu ve 14. století rozrůstala, autentických knižních památek spojených v této době se Strahovem nemáme, jelikož rukopisy dnes chované ve sbírce jsou až výsledkem pozdější akvizice z 18. a začátku 19. století. Přesto o určitém věhlasu tehdejší klášterní knihovny svědčí dochovaný záznam o zápůjčce Antiquitates Judaicae od Josepha Flavia moravskému markraběti Joštovi. Na začátku 15. století se knihovna ztrácí ve zmatcích husitských bouří a zdá se, že možná její část byla uchráněna rabování a vypálení kláštera 8. května 1420. Z pohusitského období se dochoval rukopis S. Hieronymi in Isaiam prophetam libri duodeviginti z roku 1472, který pro klášterní knihovnu opatřil opat Jan Starůstka z Hranic (†1486). Vlastnické přípisky strahovských premonstrátů nalézáme až s obnovením knihovny za Jana Lohelia (1549–1612) na konci 16. století. Tehdy po hospodářské stabilizaci celého kláštera došlo k cílené akvizici a doplňování fondu. Na titulních listech nalézáme rukopisné exlibris „Liber monasterii Beate Mariae Virginis montis Sion, vulgo Strahov Praga“ s vročením, kdy byla kniha pořízená do knihovny či kdy se navrátila z knihvazačské dílny. Slepotisková vlastnická supralibros můžeme sledovat u všech významných strahovských opatů první poloviny 17. století. Kromě cíleného rozšiřování a budování konventní knihovny musíme připočíst i osobní zájem o knihy u strahovských opatů Jana Lohelia, Kašpara Questenberka a Krišpína Fuka. Knihy Jana Lohelia se od roku 1595 začaly značit iniciálovým supralibros ve formě ILDGAMBMMSES [ = Ioannes Lohelius Dei Gratia abbas Monasterii Beatis Mariae Montis Sion Episcopus Sebastensis], na níž navázalo supralibros v kratších podobách I.L.A.M.B.M.M.S. [ = Ioannes Lohelius Abbas Monasterii Beatae Mariae Montis Sion] a ILAMS [ = Ioannes Lohelius Abbas Monasterii Sion]. Bořek Neškudla při výzkumu dochovaných částí knihovny před švédským rabováním roku 1648 zjistil, že asi mezi lety 1604 a 1605 se počalo objevovat vylepšené opatské znakové supralibros. První a čtvrté pole vyplňuje vodorovné břevno, druhé a čtvrté zkřížené klíče, nad znakem je umístěna polopostava ikonograficky identifikovatelná se sv. Augustinem s knihou a berlou. Okolo stojí devíza „IOA[nnes]. LOHEL[ius]. EP[i]S[copus]. SEBAS[tensis]. SVF[fraganus]. PRAG[ensis]. ET. ABBAS. MO[n]TIS. SYO[n].“. Někdy bývá supralibros zlaceno. Pro větší, foliové formáty bývá supralibros opatřeno kosočtverečnou rolverkovou kartuší. Dokladem nejmladšího použití Loheliova supralibros je rok 1615. Kaspar Questenberg vyšel ze supralibros svého předchůdce a zachoval znak s postavou sv. Augustina. Pouze modifikoval legendu, která v jeho případě zní SVCCES.[sor] ILLVS.[trissimi] PRIN.[cipis] IOAN.[nis] LOHELII. CASPA.[rus] QVES.[tenberg] ABBAS MONTIS SYON. Rokem 1642 se objevuje Fuckovo supralibros, které s mírnými odchylkami napodobuje supralibros Kaspara Questenberga. Oproti dřívějšímu znaku Fuckovo supralibros obsahuje španělský střední štítek s třemi heraldickými růžemi. Obvodový nápis zní: ILL[ustrissimus]: D[ivinitatis] D.[octor] CRISPIN9[us] A HRADIS[te] ARCHIEP.[iscopus] TRAP[ezuntinus]. SVF[fraganus]. PRAG[ensis]. AB[bas] : MONTIS S[ion]. : VIS[itator]: ET VIC[arius] : GENE[ralis]. Právě v době působení těchto tří opatů vzrůstala knihovna akvizicemi a dary významných osobností spřízněných s klášterem a řádem. Knihy byly ︲ 9 after the defeat of the Czech king Přemysl Otakar II. on the Marchfeld in 1278. We have only sporadic reports on development of the library in the Luxembourg period. Although it is assumed that during the 14th century the library continued to grow, we have no authentic books associated