Úvod „Díváme se leckdy stokrát,tisíckrát natotéž,nežtokonečně doopravdy spatříme.“ Christian Morgenstern Žáci, ale mnohdy i dospělí, chodí denně kolem historických památek, zajímavostí či přírodníchkrás jejich obce častobez povšimnutí.Málokdose pozastaví urozkošatěné koruny památného stromu, všimne si zajímavých reliéfů na historické budově či vytesaných slov na pomníku. A tak se domnívám, že by učitelé měli častěji zaměřovatžákovupozornosttakéna tytoregionální poklady. Tématem této diplomové práce je využití regionálních prvků ve výuce na prvním stupnizákladníškoly. Učivo týkající se regionálních prvků přímo vychází zregionu bydliště žáků. Regionální materiál je totiž bezprostředně spojen snejbližším okolím žáka a vyplývá z jeho přirozeného vztahu krodině a domovu. Učitelé by se proto měli o regionální materiál zajímat a využívat hove výchovně vzdělávací práci, abyučivožákům názorně přiblížili.Měli byvést žákyodpoznání domova, rodné obce,rodnéhokraje kpoznání celévlastia světa. Regionální učivoumožňuje užákůvytvářet pozitivní a vřelývztahkdomovu.Zná-li učitel daný regiona zajímá-li se oněj,je schopenvyvolat užáka zájem orodnýkraj a jehoobec.Pedagogbyměl vést žákykaktivnímuvnímání přírodníchkrás jejich kraje, poznávání historických pamětihodností a událostí snimi spjatých, a tak postupně vytvářet bližšíaužšívztahkjejichdomovu. Diplomovou práci jsem rozdělila do dvou částí – teoretickou a praktickou. Teoretická část se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole se zabývám pojmy souvisejícími s regionální problematikou, klasifikací regionálních prvků a jejich uplatněním ve výuce. Ve druhé kapitole věnuji pozornost vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, jež je zakotvena vRámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV). Učivo prvouky, které se zabývá regionální tematikou, je vRVP ZV zahrnuto do tematického okruhu Místo, kde žijeme. Žáci se učí chápat organizaci života vrodině, ve škole, vobci a ve společnosti na základě poznávání nejbližšího okolí. Ve třetí kapitole se zabývám specifiky výuky na málotřídní škole vzhledem ktomu,že praktickou část tétopráce jsem realizovala na tomtotypu školy. 6 Čtvrtoukapitoluvěnuji problematice projektovéhovyučování,jehopodstatě a uplatnění projektů vprimárním vzdělávání. Praktická část se skládá ze dvou kapitol. V páté kapitole jsem se zaměřila na mikroregion Svitavsko a podrobněji na obec Vendolí a vypracovala tak na základě dostupných materiálů Rukověť učitele, která může být vítaným zdrojem a pomocníkem při výuce vlastivědné a přírodovědné části učiva. Rukověť zahrnuje geografické údaje,přírodní podmínky,flórua faunu,údaje oekologii a ochraně přírody, historii a současnosti tohoto regionu. Kapitola šestá je zaměřena na využití regionálníchprvkůvprojektové výuce.Pojednává onávrhuprojektu„Známe svouobec?“,jehorealizacinamálotřídníškole ahodnocení projektu. Vzávěru práce uvádím výčet literatury a informačních zdrojů, ze kterých jsem čerpala přizpracovánímé práce. 7 I. TEORETICKÁ ČÁST 8 1. REGIONÁLNÍ PROBLEMATIKA Tématem této práce je využití regionálních prvků ve výuce na 1. stupni základní školy. Hovoříme-li o regionálních prvcích, je nezbytné ujasnit si nejprve následující pojmytétooblasti. 1.1 POJMY REGION, MIKROREGION, REGIONÁLNÍ, REGIONALISMUS, REGIONALIZACE, REGIONÁLNOST REGION – Slovník cizích slov (Klimeš, 2005, s. 622) definuje stručně tento pojem jako „určité území, vymezenou oblast, kraj.“ Podobně tento pojem vysvětluje Nový akademický slovník cizích slov jako „geopoliticky vymezenou oblast, kraj, území.“ (Kol. autorů, 2005, s. 688) Výraz region má svůj původ vlatinském regio – kraj,území. „Výraz region je mnohovýznamové slovo obecně vyjadřující ohraničenou část určitého území a jistý druh jeho organizace a správy. Vužším slova smyslu bychom mohli chápat regionjako územně správní jednotku, která představuje obecnější výraz projednotlivé druhya typytěchtojednotek,jakovčeštině obvod,okrsek,újezd,okres, oblast, kraj i země. Snad nejblíže ktermínu region má český pojem oblast, avšak používat jej jako synonymum lze stěží, protože oblast může představovat zároveň jenom jeden ztypů územně správních jednotek. Pojem region je třeba chápat spíše vširším významu, tedy jako územně ohraničenou prostorovou jednotku zemského povrchu,a zároveňjakoobecnější výraz prorůzné druhya typyúzemně vymezitelných jednotek,včetně jednotekúzemněsprávních.“(Bartoš,Sedláček,1981,s.113) Podle struktury regionu a výsledku vzájemné interakce přírodních složek isociálně-geografickýchsystémůserozlišujedvojízákladní pojetíregionů: - homogenní regiony (též označované jako přírodní nebo formální ) jsoutradičně pojímány jako vnitřně stejnorodý územní celek, který je vymezen vnitřní strukturální podobností aodlišností vůčiokolnímuprostředí. 9 - heterogenní regiony (též označované jako nodální , funkční , spádové či vztahové ) vyplývají ze studia dílčích sociálně-geografických systémů a zdůrazňují zejména funkční souvislosti a vazby mezi prvky systému, organické sepětí regionálního celku. Jde tedy o vnitřně různorodé celky sfunkčně specializovanými dílčími částmi. (Výkladový slovník cestovního ruchu,2002,s.245) Všeobecná encyklopedie Diderot (Kol.autorů, 1997,s.657) rozlišuje mezi dvěma základními druhyregionu: - fyzickogeografický r. se vymezuje na základě fyzickogeografických znaků (reliéfu,klimatu,půd,vodstvaapod.)avyznačujesevysokoumírouhomogenity - sociálněgeografický(nodální) r. se vymezuje na základě relativně uzavřených prostorových vztahů, zejm. dojížďky a vyznačuje se určujícím vztahem středisko–zázemí Podlevelikostise regionydělína mikroregiony , mezoregiony a makroregiony . MIKROREGION –(z angl.microregion) Výkladovýslovníkcestovníhoruchu rozumí podtímtopojmem regionmaléhogeografickéhoměřítka. V praxi se zpravidla jedná o účelové mikroregiony sdružení obcí. VČR jsou často vytvářeny za účelem získání společné podpory pro čerpání prostředků ze státních fondů a zfondů EU. (Pásková,Zelenka,2002,s.178) Pojem REGIONÁLNÍ znamená: - týkající se určité oblasti, kraje jako součásti většíhoúzemníhocelku,krajový,oblastní.(Bartoš,Sedláček,1981,s.112) REGIONALISMUS – Ottův slovník naučný (Kol. autorů, 2002, s. 485) definuje tentopojem jakokrajinství,hnutí,jež zjišťuje osobitost vživotě jednotlivých krajůasnažíseohospodářský,sociálníakulturnívzestupživotalidívkrajíchžijících. Pedagogický slovník (Kol. autorů, 1967, s. 93) blíže specifikuje pojem regionalismus: „regionalismus –společenská činnost,která se zabývá studiem určitého kraje (území) po stránce přírodopisné (geologické, botanické, biologické apod.), ekonomické,historické,sociálně politické i kulturně historické.Výsledkůtohotostudia sevyužívá propolitickouavýchovnouprácivnejširšímslovasmyslu.“ 10 Regionalismusseobvyklečlení dodvourovin: - regionalismus teoretický (též historizující, kulturní) –zjišťuje osobitost života jedince i společnosti. Všímá si lidových písní, říkanek, pověstí, pohádek, svérázu vkrajích, lidových staveb, tradic, event. nářečí. Snaží se udržet tyto jevy,neboaspoňzachovat jejichobraz. - regionalismus praktický – vyvíjí se z původně podpůrné a později obranné činnosti vorganisované hospodářskopolitické hnutí, jež dbá o hospodářskou a sociální záchranu upadajících krajů i o zlepšení technickohospodářských předpokladů. Organizačně zdůrazňuje vlastní iniciativu krajů, svépomoc a vytěžení vlastníchkrajovýchsil,což znamená např. zintensivnit hospodářský životkraje.(Ottůvslovníknaučný,kol.autorů,2002,s.486) Regionalismus je možnédiferencovatdoněkolikasložek: - regionalismus geografický – zabývá se specifickým geografickým útvarem areliéfemurčitéhokraje, přírodním bohatstvíma jehopřírodnímikrásami - regionalismussociální –týkajícíse sociálníchaspektůdanéhokraje - regionalismuspopulační –týkající sehustotyobyvatelurčitéoblasti - regionalismusekonomický –zabývajícísehospodařenímregionů - regionalismus kulturní –zabývajícíse kulturním dědictvím,architektonickými památkami,zvykyaobyčeji,nářečím,apod.(Povolný,1968,s.12) REGIONALIZACE (z angl.regionalisation, regional differentiation) je proces členění území na regiony na základě stanovených kritérií. Nejčastěji podle administrativních, historických, fyzickogeografických a sociálně-geografických kritérií, nebo vrámci administrativního členění. Existují dva základní přístupy – agregace (spojování menších oblastí ve větší) a rozdělení (větší oblasti na menší). (Pásková,Zelenka,2002,s.246) REGIONÁLNOST je vlastnost určitého prostoru–území,kde se kvalitativně případně kvantitativně rozdílné znaky projevují též vrozdílech menších územních jednotek –regionů,které jsouzjevné.(Geografickýterminologickýslovník,Havrlant, 1979,s.187) 11 1.2 REGIONÁLNÍ PRVKY A JEJICH KLASIFIKACE Otázkou regionálních prvků se zabývá F. Povolný (1968), který regionálním prvkem rozumí „doklad společenskoekonomického dění spolu s přírodními jevy, jež blíže charakterizujíadokumentujízvláštnostiurčitéoblasti.“ Regionální prvkyčlenína: - geografické , mezi které řadíme geomorfologické útvary, terénní zvláštnosti, vodstvo, přírodní útvary, druhy půd, rozvrstvení porostů, výskyt druhů rostlinstva a živočišstva, zejména vprostoru chráněných lokalit, náčrty terénníchútvarů,situačníkresby,krajinnémalby,fotografieaj. - sociální , do kterých zahrnuje sociální zvláštnosti geografické oblasti, kterými se od sebe liší oblasti průmyslové a zemědělské (charakteristické stavby, objekty,zařízení,terénníúpravy) - populační , které souvisí shustotou osídlení, dále zahrnují sídlištní síť, katastrální plány,plányobcí,mapyokresůapod. - ekonomické ,které informujíoekonomickém potenciáluoblasti - komunikační a kulturní , které podávají svědectví