������ � �������������������������������� ���������������� � ���������������������� � ��������������������������������� � ������������������������ � ������������������������� � ������������������� ������������������� ��������� ������ � �������������������������������� ���������������� � ������������������� � ������������������������ � ������������������������� � ������������������� ������������������� ��������� ������������������������������������������������������� ���������������������������� ����������� Obsah 3 Úvod — vítejte na Animefestu 2018 4 Poslední tým 5 Já, Japonec aneb Můj dům, náš hrad 9 Rozhovor s kreslířkou Natálií Batistou 13 Deset knížek pro správného otaku 21 Rozhovor Luigi Filiberto Nostrale aka Aiakos | Grishnàkh 25 Jak si anime na sebe vydělává peníze 29 Cosples: Cesta od festivalu k plesu 31 Rakugo aneb Vyprávěj mi příběh minulosti 37 Stopařův průvodce Akihabarou 39 Japonská hudební scéna 48 Jak na anime legálně 51 Nenápadně promyšlený Stand Alone Complex 57 Stan bojovníků 59 NeCONvenčně 63 Poděkování 64 Partneři a sponzoři 54 60 79 80 Legenda: Anime Japonsko Komunita Komiks Tiráž aneb kdo za to může šéfredaktor: Ximara korektura: Anežka, Maty93, Ximara koncepce: hintzu obálka: Johnny-Wolf sazba a předtisková příprava: Viktor tisk: Uniprint Toto je neperiodická publikace — propagační materiál spolku Brněnští otaku ®, jenž je plně v souladu s §1 odst. 3 zák. o neperiodických publikacích. 1 Vítejte na Animefestu 2018 Měli jste v životě milník, který vám rozsahu už není v silách jednoho člověka připadal naprosto nedosažitelný a z říše obsáhnout všechny podrobnosti během sci-fi? Pro mě ještě na druhém stupni příprav ani na místě. byl takovým předělem rok 2000. Byla to Stále doufám, že se najde někdo, komu vzdálená věc z knih a filmů, která přece bych je mohl bez obav předat a sám si uží- nemohla doopravdy existovat (ano, na vy- vat jako obyčejný návštěvník. Ale zatím to svědčení z první třídy mám napsáno Čes- vypadá jako hudba vzdálené budoucnosti, koslovenská socialistická republika…). Ale proto jsem vděčný svým blízkým za pod- potom se rok 2000 prostě přihodil a Ze- poru a povzbuzení, když blouzním z blíží- mě nevybuchla, mimozemšťané nepřiletě- cího se termínu. li, ani lidstvo nezotročily obří kukuřice. Další takový předěl bylo 15 let Anime- Samozřejmě nechci zapomenout na po- festu. Představovali jsme si, že zvládneme děkování všem návštěvníkům. Jako pořa- pět, možná dokonce deset ročníků. Ale datel a zároveň asociální informatik jsem patnáct? To ani náhodou! plně pochopil, jak vypadají smíšené poci- ty. Děsím se toho, jaká spousta návštěv- A přesto k tomu došlo právě letos. Jen- níků každý rok přijde, ale zároveň jsem že Animefest se jen tak nepřihodil, sto- rád, že obliba Animefestu tak skokově jí za ním neviditelná snaha stovek orga- roste. Protože čím víc máme návštěvní- nizátorů. A to už od samotného začátku, ků, tím víc místa si můžeme pronajmout kdy Skullman s Dolfou nejen dosta- a tím víc návštěvníků přijde. Krásný zača- li bláznivý nápad, ale navíc ho i zreali- rovaný kruh. Snad nám zachováte přízeň zovali a dokázali nakazit nadšením další i do budoucna a potkáme se tady znovu kamarády, ze kterých si vychovali zástup- za pět let u dalšího výročí. ce a následníky. Jsem velmi rád, že máme Teď už dost stařeckého vzpomínání dost zkušených a schopných organizátorů a užijme si společně velkou oslavu pat- na vyšších místech, protože v současném náctin! Adam „Christof“ Rambousek 3 Poslední tým Když se Hajao Mijazaki znovu vrátil z odpočinku, aby natočil další film, už to nemohlo nikoho překvapit. Protože Studio Ghibli propustilo všechny své animátory, musel si najít novou partu. To zní jako dobrá zpráva, že? Jenže v inzerátu, kte- rý se rychle rozšířil na internetu, nabíze- lo jeho studio novým animátorům měsíč- ní plat 200 000 jenů (asi 38 000 Kč). Mluvíme o animačním studiu. Budete pracovat sedm dní v týdnů, ať už popis práce tvrdí cokoliv. To znamená asi 1 200 korun za den a neplacené přesčasy. Podle mě fanoušky nejvíce zarazilo, Jenže jsou stejní jako všichni ostatní. že Ghibli platí stejně mizerně jako každé Sehnat dostatek lidí jistě nebude pro- jiné anime studio, i když vydělává milió- blém. Najde se dost mazaných mladých ny a má zaručený úspěch. „Poslední film umělců, kteří si uvědomí, že je ta prá- Hajaa Mijazakiho“ bude opět kasovní ce nakonec ještě bude stát peníze, ale trhák, ale studio se chová, jako by to byli na konci budou patřit mezi elitu — posled- jen začátečníci, kteří točí o ponících, upí- ní animátorský tým, který vedl sám Mija- rech, nebo co vlastně japonští začátečníci zaki. Rozhodnutí Ghibli ani náhodou tvoří. Dlouhá léta si Studio Ghibli udržo- nepředstavuje výběr nejlepších z nejlep- valo obraz téměř socialistického družstva, ších, ale spíše shánění stážistů. A stej- kde se každý podílel na kreativním roz- ně jako ve všech firmách si stážisté musí hodování a které i v závěrečných titulcích poradit sami. Jistě, budete patřit do „Po- řadilo všechny autory podle abecedy. sledního týmu Ghibli“, ale musí vám to zaplatit rodiče. Spousta animátorů ochotně vezme vý- padek příjmů, protože mají poslední příle- žitost napsat si do životopisu jméno Stu- dio Ghibli. A na tom v budoucnu zbo- hatnou. Nebo ne? Budou ochotní rvát se, krčit se a vrhat se do neznáma, šetřit a utr- hávat si od úst… jen pro mizivou šanci, že budou moci rvát se, šetřit a vrhat se do neznáma v jiném studiu se stejně mi- zernými platy? Jonathan Clements je autor knihy Anime: A Histo- Překlad: Adam „Christof“ Rambousek ry (Anime: Historie) a spoluautor The Anime Ency- clopedia: A Century of Japanese Animation (Ani- me encyklopedie: Století japonské animace). Jako překladatel, režisér dabingu nebo dabér pracoval na více než 70 anime titulech. Napsal desítky knih o asijských tématech, dvě z nich vyšly i v češtině: Wu — čínská císařovna a První čínský císař. 4 Anime Já, Japonec aneb Můj dům, náš hrad Pro Evropana jsou zájmena jako „já, ty, totiž místo „já“ a „vy“ platí v každé disku- my, vy“ atp. běžnou součástí života. Máme si takzvaný koncept uči a soto. Uči v tom- jasně rozlišené, co je moje, co je naše a co to případě znamená vnitřní, tedy to, co je je vaše. Ačkoliv se v závislosti na společ- naše. Soto je vnější, tedy to, co naše není. nosti občas hranice „mého“ a „vnějšího“ V závislosti na tom, s kým mluvíte, se vý- mění, nemáme problém si takřka cokoliv znam uči a soto může měnit. Například přivlastňovat. Většina z těch, kteří se za- když mluvíte s vlastní rodinou o sobě, jímají o japonský jazyk či kulturu, také pak je vaše osoba uči, zatímco rodina je ví, že v japonštině je hned několik výra- soto. Mluvíte o interakci sebe a ostatních zů pro slovo „já“. Člověk by si pomyslel, členů rodiny. Když jste ale třeba v práci že takový národ nebude mít s použitím a mluvíte o vlastní rodině, pak do uči spa- slova „já“ žádný problém. Kupodivu je dá celá vaše rodina, zatímco soto je prá- ale opak pravdou. I přesto, kolik různých ce. Zdá se vám to složité? Tak si zkusme výrazů se dá pro „já“ použít, je v japon- ukázat, jak se tenhle aspekt japonské kul- štině ve většině situací vhodnější a spo- tury zrodil. lečensky přijatelnější tohle slovíčko úpl- Japonsko je ostrovním státem. Existu- ně vynechat. je mnoho teorií o tom, jak se na území Zkusme si uvést několik příkladů. japonských ostrovů dostali lidé. Všechny Máme zde neutrální výraz wataši, který se však shodnou v tom, že se přistěhovali může použít téměř každý. Pak existují slo- v několika migračních vlnách a postupně víčka jako boku či ore. Ta jsou typická si z oné izolované země dělali svůj domov. především pro chlapeckou mluvu a za- V izolaci žili několik tisíc let, než došlo barvená podle toho, jak moc nadřazeně k prvním kontaktům s pevninou — kon- se mluvčí cítí. Watakuši vyjadřuje zdvo- krétně s Čínou. Měli tedy dost času na to řilost, wa, waga či wagahai jsou zastara- se na ostrovech zabydlet a vytvořit si lé výrazy a waši zpravidla používají sta- základy říše, tehdy rozdrobeného kraje, ří pánové. Také je možnost mluvit o sobě který čínští kronikáři později nazývali ve třetí osobě a říkat si jménem. Existu- Wa. A mluvíme-li o uči a soto jako proti- je i řada výrazů, které se používají téměř kladech vnitřního a vnějšího, je už ze ze- výhradně v literatuře či anime. A pak měpisných podmínek zřejmé, že dlouho tu máme slovíčko uči. To, spíše než „já“, izolovaný japonský lid musí takový kon- znamená „u nás“, případně „domov“ či trast vnímat velice silně. „rodina“. Právě u uči se zastavíme, neboť V dobách kolem roku 300 př. n. l. přišla celý koncept japonského „já“ vyjadřuje na japonské ostrovy vlna přistěhovalců ze všech nejvýstižněji. z Koreje. Japonsko bylo v té době zemí Už bylo zmíněno, že v japonštině se běž- lovců a sběračů, ale rychle se začalo pře- ně „já“ neříká. Jsou případy, kdy je to orientovávat na korejské pěstování rýže, žádoucí, například když chcete zdůraz- zpracovávání kovů a stavebnictví. Kolem nit, že jde skutečně o vás a ne o někoho rýžových polí začaly vznikat osady zpra- jiného. Jindy se ale při použití osobního vidla obývané jednou rozvětvenou rodi- zájmena můžete setkat s nepříjemnými nou. Logicky se tedy postupně vytvářela pohledy. Zavání to totiž egoismem a vy- i hierarchie rodu, která se přímo odvíjela zdvihováním se nad ostatní. Důvodem od nutnosti obstarávat pozemky a zajišťo- jsou kulturní a společenské zvyklosti, vat si obživu. Rodina a živobytí byly pev- které sahají tisíce let zpátky. V Japonsku ně spjaté, a práce se tak rozdělovala mezi Japonsko 5 potomky a příbuzné. Rody si pěstovaly hů — otce a syna, žáka a mistra, vladaře vlastní tradice, uctívaly rodinná božstva, a poddaného, muže a ženy a bratra s bra- od nichž také odvíjely svůj původ, a po- trem. Tyto hodnoty pomáhaly společ- stupně se rozrůstaly ve větší společenství nosti ujasnit si hierarchii a přistupovat rozdělená již na vládnoucí vrstvu a země- ke starším (věkově či služebně) s náleži- dělské komunity. Život probíhal převáž- tou úctou. ně na poli a díky tomu si začal japonský V této fázi už byly základy uči a soto národ budovat silný vztah ke komuni- pevně položené.