v mokřadní olšině, na rozdíl od silně naru - Josef Jaroš, Karel Spitzer šených biotopů v okolí, nedošlo během po - sledních 30 let u žádného druhu denního motýla k vyhynutí a ani pozorovatelnému úbytku populační hustoty. Celkem bylo během výzkumu spolehli - Třicet let entomologického vě identifikováno a analyzováno více než 920 druhů nočních motýlů (včetně zce - la náhodně zatoulaných dokonce téměř monitorování mokřadní olšiny: 1 000), což představuje přibližně 30 % české mo týlí fauny (Spitzer a Jaroš 2008 fenomén nočních motýlů a nepublikovaná data). Průběžně jsme namátkově sledovali také larvální stadia a okruh živných rostlin asi u 500 druhů motýlů. Hodnocení poměru vysoce lokál - ních stenotopních (ekologicky vyhraně - ných, specializovaných) motýlů a počet - ných oportunních druhů (eurytopních – méně specializovaných na určité podmín ky Chráněné území mokřadní olšiny Černiš, které je součástí přírodní rezervace prostředí) umožnil systém dvou monito - Vrbenské rybníky u Českých Budějovic, patří ke klasickým stanovištím dlouho - rovacích míst. Z výsledků je patrné, že kro - dobého přírodovědného výzkumu mokřadů. Specifičnost ekologického režimu mě striktně stenotopních druhů s úzkou vazbou na mokřadní olšinu je trvale pří - tohoto typu ekosystémů naznačil v geobotanickém pohledu v rámci fenoménu tomna i početná skupina eurytopních lužních lesů J. Douda (Živa 2009, 2: 56 –59). Rovněž Černiš náleží charakteris - druhů, která však značně populačně kolí - tickými znaky do svazu Alnion glutinosae s entomologicky zvlášť pozoruhod - sá a často ubývá v okolní krajině. Může nými společenstvy Carici elongatae-Alnetum a živnými rostlinami pro zajíma - ale přežívat v mokřadním refugiu včetně vou herbivorní entomofaunu. Při našem studiu sběrů v letech 1981 –2010 jsme jeho širokých ekotonů. sledovali s různou intenzitou některé skupiny brouků, síťokřídlých, chrostíků Řada velmi charakteristických nočních motýlů Černiše a přilehlých mokřadů je i blanokřídlých parazitoidů a tato data předávali kolegům z Entomologického hlášena pouze z několika středoevrop - ústavu bývalé ČSAV a současného Biologického centra AV ČR, v. v. i. Naši nej - ských lokalit a uvedena ve výčtech růz - větší a trvalou pozornost jsme ale soustavně věnovali řádu motýlů ( Lepidopte - ných červených seznamů a knih. Jde např. ra ). Sledovali jsme bionomii, okruh živných rostlin a především jsme provádě li o zranitelné nebo ohrožené mokřadní pravidelné monitorování populační dynamiky včetně změn v diverzitě nočních druhy, jako jsou můry rákosnice ostřico vá motýlů během 30 let (přehled výsledků viz K. Spitzer a J. Jaroš, Terrestrial (Phragmatiphila nexa , obr. 3) a rákosnice Arthropod Reviews 2008, 2: 155 –163). běloskvrnná ( Archanara dissoluta ), píďal - ky očkovec tmavý ( Cyclophora pendula - ria ) a zubočárník žluťuchový ( Gagitodes sagittatus , obr. 4), přástevník lišejníkovec Diverzita mokřadních motýlů Denní motýly jsme zaznamenávali jen popelavý ( Pelosia muscerda , obr. 5) a také a její proměnlivost ori entačně v transektech a tato okrajová méně známá makadlovka Chionodes igno - K monitorování noční motýlí fauny jsme data nebyla dále kvantitativně analyzová - rantella . Černiš je citován v zásadní evrop - použili dva světelné lapače typu Minne - na. Ve srovnání s nočními druhy je počet ské literatuře jako jedno z mála míst hoj - sota: jeden byl umístěn ve středu mokřad - druhů denních motýlů v mokřadu zcela ní olšiny a druhý mimo ten to biotop v běž - zanedbatelný: 23 ekologicky převážně 1 Komplex mikrohabitatů (mikrobio - né okolní zemědělské krajině s rybníky oportunních (nevyhraněných a přizpůso - topů) zralostní, tedy konečné fáze cyklu asi 2 km od Černiše. Sledování probíhalo bivých) druhů, jejichž bioindikační hod - rozpadající se mokřadní olšiny Černiš každou celou noc od března do listopadu. nota je nízká. Nicméně bylo zjištěno, že (Vrbenské rybníky u Českých Budějovic) 1 živa 6/2010 271 ziva.avcr.cz 4 2 3 5 ného výskytu této pozoruhodné makad - na miky druhů i hodnocení vzácných a je - 2 Struktura středu mokřadní olšiny lovky. Zubočárník žluťuchový je vzácný dinečných biotopů, jako jsou mokřady Černiš na počátku vegetačního období nápadný motýl lučních ekotonů přecháze - a přirozené lesy. 3 Můra rákosnice ostřicová ( Phragma - jících v mokřadní olšinu. Početné a méně Při hodnocení variability sumárních tiphila nexa ) je hlášená v Čechách spo - specifické druhy patří k časté entomo - ročních hodnot jednotlivých druhů noč - lehlivě pouze z komplexu mokřadů fauně vlhčích opadavých lesů i otevřené ních motýlů odchycených pomocí světel - Vrbenské rybníky. Další trvalé populace parkové krajiny a dosahují v komplexu ných lapačů bylo zjištěno, že specifické této můry jsou známy výhradně z mokřa - Vrbenských rybníků vysoké druhové roz - mokřadní druhy mají populační dynami - dů na jižní Moravě a zdá se, že se výraz - manitosti. Avšak některé tyto spíše eury - ku v průběhu let zpravidla velice vyrov - ně odlišují na úrovni možné „geografické topní a dosud hojné taxony nočních motý - nanou s nízkými hodnotami variačních rasy“. Rákosnice ostřicová je mimo jiné lů procházejí v „průměrné“ současné koeficientů (výkyvů). Tato populační „sta - uvedena v českých a evropských sezna - krajině populačním útlumem, což je patr - bilita“ (konstance) těsně souvisí s úzkým mech ohrožených druhů. né právě vně soustavy Vrbenských ryb - výběrem živných rostlin oligofágních 4 Ozdobná píďalka zubočárník žluťu - níků a Černiše. Tento útlum ale není tak hou senek vázaných obvykle na rostliny chový ( Gagitodes sagittatus ) se ve stadiu výrazný, jako bývá občas uváděn ze zá - jedné čeledi a na určité relativně stabilní housenky živí pouze květenstvím pad ní Evropy. V celém mokřadním území rost linné společenstvo. Další významnou žluťuch a je charakteristická pro luční Vrbenských rybníků jsou stále velmi po - okolností je vazba housenek na specific - ekotony navazující na mokřadní olšiny. četné populace přástevníka medvědího ké mozaikovité části biotopu (stále pří - V České republice známe jen několik (Arctia caja ) a přástevníka chrastavcového tomné mikrohabitaty) v cyklické sukcesi vesměs ohrožených lokalit. (Diacrisia sannio ), silně ubývajících údaj - mokřadní olšiny (viz např. J. Jeník 1980; 5 Lišejníkovec popelavý ( Pelosia ně např. v Anglii. Dále je zde trvale rela - J. Douda, Živa 2009, 2: 56 –59). Na Černiši muscerda ) – specializovaný přástevník tivní hojnost dobře patrná u můr, jako jsou jde především o motýlí faunu společen - požírající převážně lišejníky a řasy, např. osenice luční ( Diarsia ru bi ), osenice stev vysokých ostřic ( Magnocaricion ela - je na Černiši velmi hojný a ve stabilních hnědá ( D. brunnea ), osenice žluto hnědá tae ) nebo další složité vazby entomofau ny populacích. U nás bylo doloženo (D. florida ) a šedavka lemovaná ( Apamea na mikrohabitaty rozpadající se a obno - jen několik míst výskytu a druh patří crenata ). Ve všech případech byl zjištěn vující se fáze olší a vrb. Modelovým pří - k vzácným a lokálním. snad dočasný pokles dřívější vysoké po - kladem může být jedinečná a již uvedená Všechny snímky J. Jaroše a K. Spitzera četnosti všude v širokém vzdá le ném okolí. západo palearktická rákosnice ostřicová, Soubor rozmanité motýlí fauny čítající snad nejvýznamnější bioindikátor a klíčo - souviset s lokálními změnami vodního více než 920 druhů, jak typicky zcela mo - vý objekt ochrany entomofauny v komple - režimu (vysychání částí biotopu) a přede - křadních, tak patřících k mozaice všech xu Vrbenských rybníků, s vazbou house nek vším s průnikem expanzivních rostlin. Jde navazujících biotopů a jejich sukcesních a kukel (ekologická nika pro kuklení) pře - např. o okrajový průnik ostružiníků ( Ru - fází, činí z Černiše a celé soustavy Vrben - devším na společenstva vysokých ostřic. bus spp.) a následný stále hojnější výskyt ských rybníků jedno z významných center Dalším příkladem je vzácná mokřadní můřice očkované ( Thyatira batis ) a můřice středoevropské diverzity (hot spots), jak píďalka očkovec tmavý s vazbou na vrby bělopásné ( Habrosyne pyritoides ), tedy s určitými znaky paleorefugia (části sta - (Salix spp.) v pokročilé fázi rozpadající se herbivorů vázaných na rod ostružiník. robylé mokřadní olšiny), tak neorefugia olšiny. Také na Černiši v Čechách jedi - Zvyšující se pokryvnost rákosu obecného vzniklého pod historicky tradičním vli vem nečný výskyt makadlovky C. ignorantella (Phragmites australis ) v celém komplexu činnosti člověka. a trávníčka Elachista pomerana souvisí Vrbenských rybníků následně podmiňuje pravděpodobně úzce s fází rozpadu staré každoročně zvolna se zvyšující početnost Populační fluktuace nočních motýlů olšiny a za čátkem nástupu pronikajících můr rákosnice velké ( Rhizedra lutosa ) Černiše: specifické stenotopní taxony vrbin. Fázi zralosti a začínajícího rozpa - a plavokřídlece šedožlutého ( Mythimna versus oportunní druhy du staré mokřadní olšiny dobře indikují straminea ) i makadlovky Brachmia inor - Změny početnosti (fluktuace) hmyzích po - i dva mykofágní a lichenofágní přástevní - natella , která je zde v současnosti velmi pulací jsou spojovány s řadou faktorů včet - ci – lišejníkovci P. muscerda a Eilema gri - hojná. Několik druhů, na lokalitě Černiš ně rozdílů v plodnosti, bionomii a probí - seola , jejichž stabilní populace na Černiši dosud neznámých „rákosových“ nočních hajících dynamických změnách místního dosahují každoročně vyrovnaných vyso - motýlů (čeledi Noctuidae a Cosmopteri - prostředí. Populační kolísání také úzce kých hodnot početnosti (abundance). Hou - gidae ), se objevilo zcela nově až v posled