Petr Kokaisl, Sandra Kreisslová, Andrea Štolfová, Jana Zychová, Pavla Fajfrlíková a kolektiv PPoo ssttooppáácchh NNěěmmccůů vvee vvýýcchhooddnníí EEvvrrooppěě Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, bývalá Jugoslávie a Ukrajina Členové autorského kolektivu: Martina Nádvorníková Eva Bosáková Martina Nová Zuzana Drážďanská Jiří Röschl Pavla Fajfrlíková Adéla Šliková Petr Kokaisl Andrea Štolfová Sandra Kreisslová Kateřina Vašková Ekaterina Levchenko Ilona Vlasáková Gabriela Mielniczková Jana Zychová NOSTALGIE [email protected] 2015 KOKAISL, Petr, KREISSLOVÁ, Sandra, ŠTOLFOVÁ, Andrea, ZYCHOVÁ, Jana, FAJFRLÍKOVÁ Pavla a kol. Po stopách Němců ve východní Evropě: Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, bývalá Jugoslávie a Ukrajina. Praha: Nostalgie, 2015. 324 s. Edice Pestrá Evropa. ISBN 978-80-906207-1-1. Recenzent: doc. PhDr. František Vrhel, CSc. Ústav etnologie Filosofická fakulta Univerzita Karlova v Praze KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kokaisl, Petr Po stopách Němců ve východní Evropě : Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, bývalá Jugoslávie a Ukrajina / Petr Kokaisl, Sandra Kreisslová, Andrea Štolfová, Jana Zychová, Pavla Fajfrlíková a kolektiv. -- Praha : Nostalgie, 2015. -- 324 stran. -- (Pestrá Evropa) ISBN 978-80-906207-1-1 (=112.2) * 316.347 * 316.344.8(=112.2) * 811.112.2 * 81:37.0 * 314.15-026.49:061.2 * 314.116 * (4-191.2)+(4-11) - Němci -- Evropa střední a východní - etnicita - němectví - němčina -- Evropa střední a východní - jazyk a vzdělávání -- Evropa střední a východní - krajanské spolky a organizace -- Evropa střední a východní - Evropa střední a východní -- demografický vývoj - kolektivní monografie 316.3 - Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny [18] ISBN 978-80-906207-1-1 PŘEDMLUVA Hlavním cílem předkládané monografie bylo zmapování a srovnání aktuální situace německých (německojazyčných) zahraničních komunit v České republi- ce a na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, ve státech bývalé Jugoslá- vie a na Ukrajině. Mezi hlavní zkoumané prvky patřilo zjišťování početnosti německé menšiny a porovnávání oficiálních údajů (například ze sčítání obyva- tel) s neoficiálními údaji (odhady německých menšinových spolků, počty členů farností a církevních sborů). Výzkum se dále zaměřoval na používání němčiny a jejích dialektů jako jed- noho z důležitých prvků německé etnické identity – zda se používá v každodenním styku, nakolik podléhá asimilaci, jaká specifika si jazyk zacho- val po staletí odloučení od centra používání němčiny na území dnešního Ně- mecka. Dalším bodem zájmu prováděného výzkumu bylo zjišťování, na jaké úrovni fungují německé národnostní spolky a jak je rozvinuté školství v německém jazyce ve všech výše uvedených zkoumaných oblastech. Tato publikace prostřednictvím získaných výsledků z provedeného terénního výzkumu z let 2010–2015 (sběr dat pro kapitolu Němci v České republice pro- bíhal již od roku 2005) umožňuje mezi sebou alespoň částečně porovnat němec- ké zahraniční komunity v jednom období. Výzkum v České republice prováděla Sandra Kreisslová, která také provádě- la finalizaci získaných výsledků. Výzkum německé minority na Slovensku pro- váděla Kateřina Vašková, konečné zpracování prováděla Sandra Kreisslová. Výzkum týkající se německé menšiny v Maďarsku prováděli Eva Bosáková, Martina Nová a Jiří Röschl, finální zpracování připravila Jana Zychová. Vý- zkumu v Polsku se účastnila Gabriela Mielniczková, finální zpracování připravi- la Andrea Štolfová. Terénní výzkum v Rumunsku prováděli Zuzana Drážďanská, Adéla Šliková a Pavla Fajfrlíková, která zpracovala i konečné vý- sledky. Kapitolu týkající se německé menšiny na území bývalé Jugoslávie při- pravil Petr Kokaisl. Výzkumu na Ukrajině se účastnily Ekaterina Levchenko, Martina Nádvorníková a Ilona Vlasáková, konečné zpracování získaných vý- sledků prováděl Petr Kokaisl. PETR KOKAISL Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze 19. prosince 2015 3 1. ÚVOD 1.1. NĚMCI JAKO NÁROD Vytváření německého národa můžeme zaznamenávat zhruba od 2.–4. století n. l., kdy začaly vznikat germánské kmenové svazy. Byla to například skupina Alamanů (na území dnešního jihozápadního Německa, v Alsasku, části Švýcar- ska), která se zformovala sjednocením svébských kmenů, jejíž území bylo proto ve středověku označováno Švábsko. Dále to byli Bajuvarové (dnešní Bavorsko), Durynkové (v Durynsku na území bývalého východního Německa), Frankové (původně na Rýně, v 5. století vytvořili Franckou říši; v západní části byli roma- nizováni), Sasové a další. Etnogeneze Němců se částečně účastnili i Rétové a Keltové, později pak i litevské a západoslovanské kmeny (Prusové, část Po- labských Slovanů). Určité prvky národnostní jednoty Němců se objevily už po vzniku výcho- dofrancké říše (r. 843), v níž mělo převahu germánské obyvatelstvo.1 Centrali- zace moci a sjednocování Německa je záležitostí 9. a 10. století. Dovršením tohoto procesu je ovládnutí území dnešní Itálie a korunovace Oty I. na císaře v Římě (r. 962), což se stalo základem římsko-německé říše. Svatá říše římská sice oficiálně trvala až do napoleonských válek na začátku 19. století, ale cent- rální vláda nad německým územím byla později jen velice formální – zhruba od poloviny 16. století bylo Německo fakticky jen volným sdružením samostatných států různého typu a velikosti. Z německých států bylo v 17. a 18. století nejúspěšnější Prusko, které se stalo evropskou velmocí. Z množství německých států bylo ještě více významné Ba- vorsko. Po polovině 19. století se právě Prusku podařilo Německo sjednotit „shora“ O. Bismarckem a v roce 1871 bylo vyhlášeno německé císařství. Něm- čina se stala národním jazykem v roce 1905.2 Do té doby se i na úřadech použí- valo mnoho dalších německých dialektů. 3 Pokud budeme sledovat, jak se „němečtí“ obyvatelé označovali, nebo jak byli označováni mimo Německo, pak jako ukázka mohou posloužit například matri- ky ve vystěhovaleckých komunitách v USA, kde se mnohem častěji místo křtu u přistěhovalců uvádělo Hessen, Saxony, Prussia než obecné Germany. Zde pak vyvstává další složitost, protože některé tyto oblasti byly sice „německé“, ale v současnosti mohou být součástí jiných států. ........................................... 1 HUBINGER, Václav, František HONZÁK a Jiří POLIŠENSKÝ. Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985, s. 218. 2 STROUD, S. An Oversimplified History of Galicia. [online] [cit. 19. 2. 2014] Dostupné z: <http://www.galiziengermandescendants.org/Data/History1.pdf>. 3 KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014, 438 s. ISBN 978-80-213-2524-1, s. 117. 4 Úvod Němci jako národnostní menšina V roce 1918 (institucionálně až v roce 1919) došlo ke vzniku tzv. Výmarské republiky4, která na začátku 30. let přestala existovat jako parlamentní systém – v roce 1933 se stal Adolf Hitler říšským kancléřem a začalo období nacistické diktatury. Současné německé hranice vycházejí ze stavu po roce 1945 a po znovusjed- nocení Německa v roce 1990. 1.2. NĚMCI JAKO NÁRODNOSTNÍ MENŠINA Podobně jako v případě dalších národnostních menšin existují i německé mi- nority na území jiných států ze dvou hlavních příčin: • z důvodu změny státních hranic – porážka Německa v 1. světové válce vedla k územním ztrátám především na východě, ale německé vládnoucí kruhy se snažily o revizi mírových smluv (též politika nacistické vlády v čele s A. Hitlerem).5 Kvůli německým územním ztrátám z 1. světové války existuje německá menšina ve Francii, Belgii; německá menšina v Dánsku (Šlesvicko) má svůj původ ve válce s Pruskem v 19. století. Po- sun německých hranic na západ je jedním z důvodů existence německé menšiny v Polsku. • z důvodu migrací (vynucených i nevynucených) – z tohoto důvodu exis- tují německé menšiny především ve východní Evropě, na Balkáně, na území bývalého Sovětského svazu, ale i německé menšiny v zámoří. Nevynucená migrace Němců se týkala především kolonizačních činností, bě- hem kterých byli (spolu s dalšími národnostmi) zváni panovníky do neobydle- ných (nebo zpustošených) oblastí, aby osídlili a hospodářsky pozvedli nevyužité země. Zřejmě nejstarší takovou kolonizací je příchod německých kolonistů na území dnešního Rumunska do oblasti Transylvánie již od 12. století na základě pozvání maďarského panovníka Gézy II. Dalším příkladem této kolonizace je tzv. německá kolonizace pohraničních oblastí českých zemí, ke které došlo zhruba ve 13. století. Kronikáři vyčítali domácím panovníkům, zejména Václavovi I. (1230–1253) a Přemyslu Otakaro- vi II. (1253–1278), že kolonizovali české země pomocí Němců, že jim rozdělili své dědiny v lány, dokonce že jim dali k osazení celá rozsáhlá území jako Lo- ketsko, Trutnovsko, Kladsko. Zřejmě největší kritika německé kolonizace se objevuje v Dalimilově kronice. Kolonizace byla ovšem národnostně smíšená a ........................................... 4 Historické označení státního zřízení Německu v období po zrušení monarchie v r. 1918 až do nástupu nacistů k moci v r. 1933 5 Geografický místopisný slovník. Německo. Praha: Academia, 1993, 924 s. 5 Úvod Němci jako národnostní menšina velkou roli v ní hráli Češi. Kolonisté se usazovali především v úzkém pohranič- ním pruhu a jednalo se hlavně o přistěhovalce z nejbližšího sousedství, tj. z Rakouska, Saska a Bavorska.6 Ve 13. století haličsko-volyňští panovníci (území dnešního Polska a Ukraji- ny) začali zvát Němce do svých měst k posílení rozvoje obchodu a řemesel. Od konce 14. století a v 15. století se německá kolonizace