CÍRKEVNÍ ROK. Kniha naučná pro každý stav 1 věk, obsahující na každý den několikživotopisů světcův a světlo Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Sepsal BENEŠ METHOD KULDA, sídelní kanovník Vyšehradský. NPN DU pátý. hl] MĚSÍC SRPEN A ZÁŘÍ. —ĚD>Ké—„3 "0O V Prase 1881. Nákladem spisovatelovým. — Tiskem B. Stýbla. Číslo 2369. Dílo to schvalujeme, a hojného zdaru při tomto bohumilém podniknutí přejeme. Z knižecí arcibiskupské konsistoře v Praze dne 11. dubna 1877. Kuffer, v. r. generální vikář. Hora, v. r. kancléř. Měsíc srpen. Neděle X. po Svatém Duchu. Luk. 18. 9—14. Proč PánJežíš vypravovalpodobenstvío fariseovi a pu­ blikánovi, zaznamenal nám svatý evangelista Lukáš slovy: „Řekl Pán Ježíš k některým, kteříž v sebe doufali jako sprave­ dliví, a jinými pohrdali, podobenství toto.“ Luk. 18, 9. Lidé po farisejsku vyučení za zlé pokládali Pánu Ježíši, že obcovals publikány čili celníky, a sami sebe v samolibosti měli za výkvět a ozdobu národa svého. Těm chtěl Pán Ježíš vysvětliti, jak liše a mylně smýšlejí o sobě, a jak rozdílný bývá úsudek Boží od úsudku lidí. Při tom pak chtěl Pán poučiti nás, kterak s modlitbou stálou, o níž mluvilv podobenství předchozím, máme spojovati také pokoru, poněvadž „modlitba kořícího se oblaky proniká, dokudž nepřiblíží se (až k Bohu); nepotěší se, aniž odstoupí, dokudž nepopatří Nejvyšší.“ Sirach 35, 21. Uvažme podobenství dnešní. „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili;jeden fariseus a druhý publikán.“ Luk. 18, -10. Ješto Jerusalém ležel na výšině, a chrám rozprostíral se na hoře Morii, proto pravil Pán Ježíš: „Dvamužové vstou­ pili do chrámu.“—Proč vstoupilido chrámu? Inu, pročse chodí do chrámu? Už dříve byl Kristus Pán rozhorleně pravil prodá­ vajícím a kupujícím v síni chrámu Jerusalémského: „Dům můj dům modlitby slouti bude.“ Mat. 21, 3. Ovšemf, do chrámu vstupujeme, abychom se modlili; to jest, abychomBoha, 1* 4 Neděle X. po Svatém Duchu. svrchovaného Pána svého, dlužně ctili a velebili; abychom Jemu za přijatá dobrodiní děkovali; abychom Jej za to, čeho nám budoucně potřebí bude, prosili. Do chrámu se chodí k vůli semodlitbě; modlili“ fudíž také oni dva muži vstoupili do chrámu, „aby Jeden z těch dvou mužů byl farisej, a druhý publikán. Fariseové byli tenkráte pro svou učenost, zámožnosta domnělou spravedlnostvůbec váženi. Publikáni pak čili celníci byli u veliké opovrženosti pro svou nespravedlnost při vybírání cla a mýta. Pán Ježíš proto staví je v podobenství podle sebe, aby tím jasněji vynikl rozdíl úsudku Božího a úsudku lidského o nich. „F arisej stoje, takto sám u sebe se modlil: Bože, děkuji Tobě, že nejsem jako jiní lidé: dráči, nespravedliví, cizoložníci, jako i tento publikán. Postím se dvakrát do téhodne, a desátky dávám ze všech věcí, kterými vládnu.“ Luk. 18, 11. 12. Jak odporna jest už nám lidem tato obyzdnávypínavosta do­ mýšlivost fariseova! Při své modlitbě zůstat vzpřímen samolibě a hrdě státi, základaje sobě na zásluhách svých, kteréž do podrobna jmenoval. předBohem; chválil sebe, chlubil se, a nade "všeckylidi se vynášel. Sebe jediného prohlásil za spravedli­ vého a dokonalého, všecky ostatní lidi pak nazval dráči, vydři­ duchy a lupiči, nespravedlivými a cizoložníky. Ba nepřestával ani na tomto všeobecném snižovánívšechlidí, nýbrž i přítomný ve chrámě publikán, kterého spatřil, musel státi se výslovným předmětem šeredné pýchy jeho. Zošklivuje-li-sepýcha už nám lidem: čím většíohavností jest před -tváří Hospodinovou? Proto jádrně praví svatý apoštolJakob: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost“ Jak, 4, 6.; což i Kristus Pán dotvrdil podoben­ stvím :dnešním. Od člověka pyšného v obecném životěnelibostně odvracu­ jeme se. Odvratme se i v uvažování podobenství -evangelického od pyšného farisea k pokornémucelníkovi, o němžpravil Pán Ježíš: „Ale publikán, stoje z daleka, :nechtěl-ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému!“Luk. 18,13. Celník z daleka státi zůstal; nešel ku předu jako pyšný farisej, jenž chtěl na sebe obrátiti pozornost Neděle X. po Svatém Duchu. 5 všech lidí. Publikán v pokoře své neosmělil se „ani očí k nebi pozdvihnouti,“ uznávaje svrchovanost svatosti Boží a nízkost hříš­ nosti své. Vyznávalse býti hříšníkem, litoval spáchanýchhříchů svých, a trestal sebe samého, „an se bil v prsy,“ v nichžto jest srdce, sídlo vůle a žádosti, z něhož hříchové vycházejí. Upřímnou svou lítost ze hříchů vyjádřilslovyz duše jdoucími: „Bože, buď milostiv mně hříšnému!“ Farisej modlilse, a publikán modlilse. Alejak roz­ dílna bylamodlitbajejich! Farisej přednášelBohuhrdé, pyšné, nelaskavé díky. Publikán pak vysýlalk Bohu pokornoua skromnou prosbu, maje na myslijenom bídu svou. Proto Kristus Pán, budoucí Soudce živých i mrtvých, spravedlivých i hříšníků, vyjádřil o nich rozdílný spravedlivý úsudek řka: „Pravímť vám, sestoupil (publikán pokorný) do domu svého ospravedlněn nad pyšného farisea ; nebo každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se pontžuje, bude povýšen.“ Luk. 18, 14. Pokornému publikánoví byli hříchovéodpuštěni; onfťnabyl milosti Boží. Ale bez milosti Boží vrátil se z chrámu domů farisej, poněvadž hříšná pýcha nepřipustila milosti Boží usidliti se v jeho srdci, a zůstavilajej ve hříších. Publikán opravdově ponížil se před Hospodinem, proto jej Hospodinospravedlnila povýšil. Farisej povyšoval sebepřed Hospodinem, proto jej Hospodin pomížil a propustil neospra­ vediněného. Nuže tedy, pryč s každou vypínavostí, hrdostí a pýchou, kteráž odporna jest Bohu a každému moudrému člověku. Libujme sobě v pokoře pravé, rys6é, pamětlivijsouce důraznéhovýroku Kristova:„Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, akdo se ponižuje, bude povýšen“ Dne 1. srpna. I, Svatý Petr v okovech. Mimo společnouslavnost dne 29. června má svatý Petr i Pavel také zvláštní svátky za roku církevního. Ve svátky ty připomínáme sobě důležité události z jich života. Dne 18. ledna mámenastolení svatéhoPetra vŘímě; due22.února nasto­ 6 Dne 1. srpna. lení svatéhoPetra v Antiochii;dne 25. ledna obrácení sva­ tého Pavla, a dnes, dne 1. srpna, svátek svatého Petra v okovech, čili věznění svatého Petra vJerusalémě,oněmž nám zprávu podává dvanáctákapitola Skutkův apoštolských slovy následnými: „Téhožčasuvztáhl Herodes král) ruce, aby hubil některé z Církve. I zabil Jakoba, bratra Janova, mečem. Vida pak, že se to líbilo židům, umínil jíti i Petra. A byli dnové přesnic. Kteréhož (Petra) když byl jal, vsadil do žaláře, vydav jej čtyrem čtverníkům vojáků k ostříhání, chtěje po Veli­ konoci vyvesti jej lidu (na smrt). A Petr zajisté ostříhán byl v žaláři; ale modlitba dála se bez přestání od Církve k Bohu za něho. A když jej měl Herodes vyvesti, tu noc spal Petr mezi dvěma vojáky, svázán jsa dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře. A aj, anjel Páně postavil se, a světlo zastkvělo se v příbytku; a udeřiv Petra vbok, zbudilho řka: „Vstaň rychle!“ — A spadly řetězy s rukou jeho. — I řekl k němu anjel: „Opaš se a podvaž obuv svou!“ — A učinil tak. — I řekl jemu: „Oděj se pláštěm svým a pojď za mnoul“ I vyšed Petr šel za ním a nevěděl, že pravda jest, co se dálo skrze anjela, ale domníval se, že by vidění viděl. A prošedše první i druhou stráž, přišli ku bráně železné, kteráž vede do města, a ta se jim sama otevřela. A vyšedše přešli ulici jednu, a hned odešel od něho anjel. Petr přišed sám k sobě řekl: „Nyní vím v pravdě, že poslal Pán anjela Svého,a vytrhl mne z ruky Herodovy a ze všeho očekávání lidu židovského.“ — A rozjímaje přišel k domu Marie, matky Janovy, jenž měl příjmíMarek, kde se byli mnozí sešli a modlili se. A když on tloukl na dvéře vrat, vyšla děvečka, jménem Róde, aby poslechla A jakž poznala hlas Petrův, pro radost neotevřela dveří, ale vběhla a zvěstovala, že Petr stojí u dveří. Ale oni jí řekli: „Blázníšl“ — Ona pak potvrzovala, že tak jest. — Tehdy oni řekli: „Anjel jeho jest“ — Ale Petr trval tluka. Když pak otevřeli, uzřeli jej a užasli. Petr pokynuv jim rukou, aby mlčeli, vypravoval, kterak jej Pán vyvedl ze žaláře a řekl: „Povězte to Jakobovi i bratřím.“ — A vyšed odešel na jiné místo. svatéhoJakoba000) Zerrobnějšízprávyo Většího. témž králi viz dne 25. červencenasvátek 1. Sv. Petr v okovech. 2. Sedm bratří Machabejských. 7 Když pak byl den, byl nemalý rozbroj mezi vojáky, co se bylo stalo s Petrem. Ale Herodes, když jej byl hledal a ne­ nalezl, vyslechnuv strážné, kázal je odpraviti, a odebrav se z Judska do Cesarey přebýval tam.“ Řetěz, jímžto svatý Petr v žaláři Jerusalémském spoután byl, přinesla císařovnaEudoxia, manželkacísaře Theodosia M)ladšího, okolo roku 435. z Jerusaléma do Cařihradu. Jednu polovici tohoto klenotu vzácného dala matka Eudoxia dceřisvé Eudoxii, kteráž byla chotí císaře Valentiniana v Římě. V Římě pak v uctivosti byl také řetěz, jímžto svázán­ byl svatý Petr za pohanského císaře Nerona. I vypravuje se, když část řetězu přinešenéhoz Jerusaléma přiložilase k řetězu jednímŘímskému, řetězem hodily byly. se k sobě tak, jakoby už původně jen Úcta k tomuto ostatku byla v Cařihradě a v Římě tak velika, že tu i tam jemu ke cti chrám byl vystavěn, a následkem toho brzo ustanovila se výroční„památka svatého Petra v okovech“ V Říměslavnost ta povstala,jak mile císařovna Eudoxia Mladší vystavělachrámke cti svatému Petru v okovech, v němžto památka ta doposud slavně se koná. Krom jidých památek poutníci přinášejí s sebou z Říma také ocelový řetízek k hodinkám, jenž má podobu onoho řetězu Svato-Petrského, a tudíž také řetízkem Petrovým sluje. 2, Sedm bratří Machabejských s mateří. Matka Machabejská se svými sedmi syny podstoupila muče­ nickou smrt pro Zákon Boží, a tudíž i za Nového Zákona památka jejich právem oslavuje se každoročně. Antioch IV., ukrutný král Syrský od roku 174—164 před Kristem Pánem, zmocnil se velké části Egypta, a zajal Ptolomea Epifána, krále Egyptského,jejž ale na žádost Římanů musel propustiti. Nerad upustiv od čtvrté výpravy do Egypta, zmocnil se hradu a chrámu Jerusalémského, páchal brozné ukrutnosti, chtěl bohoslužbu židovskou vyhubiti, nutil židy, aby obětovali modlám a požívali masa vepřového; odporujících pak valný počet dal mučiti a odpraviti, mezi nimi starce Eleazara a sedm 8 Dne 1.