MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV FILMU A AUDIOVIZUÁLNÍ KULTURY BC. VENDULA KREPLOVÁ (FAV, magisterské prezenční studium) Daredevil: Podoba klasického vyprávění v superhrdinském seriálu Netflixu Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Radomír D. Kokeš, Ph.D. Brno 2018 Prohlášení o samostatnosti: Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Brně dne 29. 01. 2018 Podpis: ............................................................... Vendula Kreplová Poděkování: Na tomto místě bych ráda chtěla poděkovat vedoucímu práce, Mgr. Radomíru D. Kokešovi, Ph.D., za pečlivé vedení, nezměrnou trpělivost a cenné připomínky k dané problematice. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině za trpělivost a nemalou duševní podporu poskytnutou během psaní této práce. Obsah 1. Úvod 5 2. Teoreticko-metodologická část 10 2.1 Teoretická východiska výzkumu 10 2.2 Výzkumná praxe 14 3. Struktura první série 17 4. Výstavba hrdiny a antagonisty 19 4.1 Výstavba hrdiny 19 4.1.1 Náboženství 24 4.2 Výstavba antagonisty 26 5. Detektivní linie 33 6. Logika flashbacků 40 7. Propojení s MCU a ostatními seriály 46 8. Binge watching a simultánní vysílání 56 9. Závěr 60 10. Bibliografie 63 10.1.1 Citovaná a konzultovaná 63 literatura 10.1.2 Webové stránky 68 10.2.1 Analyzovaný seriál 68 10.2.2 Citované filmy a seriály 69 10. Summary 73 1. ÚVOD V roce 2015 byla uvedena první série seriálu Daredevil (2015-?), který se nechává inspirovat komiksovými příběhy stejnojmenného superhrdiny, Daredevila/Matta Murdocka. Seriál uvedla stanice Netflix a představila ho jako první z řady několika seriálů pracujících s hrdiny známými z komiksů vydávanými pod značkou nakladatelství Marvel. Po uvedení Daredevila následovaly další superhrdinské hrané seriály: Jessica Jones (2015-?), Luke Cage (2016-?), Iron Fist (2017-?) a konečně týmový seriál Marvel’s Defenders (2017-?), v němž se všichni čtyři výše zmínění hrdinové setkali. Později k těmto pěti seriálům přibyl rovněž seriál The Punisher (2017-?) pracující s postavou antihrdiny Franka Castlea/Punishera, který se dříve objevil v druhé sérii Daredevila jakožto Daredevilův hlavní protivník. Byl to nicméně právě Daredevil, který zahájil seriálové superhrdinské univerzum1 a do značné míry předznamenal jeho estetickou podobu i představil některé narativní motivy, které se později v návazných seriálech znovu vrací.2 Daredevil nicméně pouze neodstartoval nové seriálové univerzum. Rovněž šlo o první superhrdinský komiksový seriál vysílaný simultánně.3 To tvůrcům umožnilo první sérii strukturovat specifickým způsobem, do určité míry odlišným od minulých superhrdinských seriálů.4 Mezi lety 2008 až 2017 došlo k výraznému rozkvětu superhrdinského hraného seriálu na televizních obrazovkách. Můžeme za tím spatřovat vliv rozvoje marvelovského filmového univerza,5 které zahájil film Iron Man (2008), ale tato problematika je pochopitelně ještě daleko komplikovanější. Daredevil samotný více než z MCU, na které odkazuje na narativní úrovni, ale přesto funguje zcela soběstačně, vychází ze staršího seriálu Arrow (2012-?). Ke spojení mezi oběma seriály se znovu vrátíme v pozdějších částech práce. S ohledem na bohatost hrané superhrdinské seriálové produkce posledního desetiletí ji nebudeme zcela opomíjet, ale primární důraz bude kladen právě na první sérii Daredevila a z ostatních seriálů s obdobnou tematikou se budeme věnovat pouze seriálu Arrow. Zcela opomenuta tak například bude animovaná 1 Seriálové univerzum pro potřeby této práce chápejme jako svět obývaný více hrdiny, kteří se mohou, ale nemusejí potkávat. Tento svět je pak postupně rozvíjený napříč více seriály. 2 Jedním příkladem za všechny je motiv ‘Black Sky’, který se znovu objevuje především v Marvel’s Defenders. 3 Všechny epizody první série Daredevila se odvysílaly ve stejný den – konkrétně 10. dubna 2015. 4 Ačkoliv jak si později ukážeme, Daredevil s některými ze starších superhrdinských seriálů sdílí významné podobnosti. 5 Nadále pro větší stručnost v této práci uváděného po zkratkou ‘MCU’ (Marvel Cinematic Universe). 5 superhrdinská produkce, která má formu oboje celovečerních filmů a televizních seriálů. Tato práce pak rovněž bude časově vymezena obdobím od roku 2005 (uvedení filmu Batman začíná režiséra Christophera Nolana6) až do roku 2015, kdy proběhla premiéra první série Daredevila. Na hrané superhrdinské seriály pak budu nahlížet jako na soubor děl vznikajících během jasně časově vymezené éry, přičemž můj výzkum bude zaměřen na počáteční etapu tohoto subžánru, kdy se vymezovala jednak pravidla komiksových superhrdinských seriálů Netflixu a rovněž nový typ oslovování publika a práce s ním. Koncept hraného superhrdinského komiksového seriálu, který se věnoval superhrdinům (ať už jednotlivým superhrdinům či superhrdinským seskupením typů X-Menů, Avengers, Justice League, Inhumans/Nelidí a dalších) a jejich superhrdinské činnosti, samozřejmě existoval již před uvedením první série Daredevila. Snahy o seriálové pojetí můžeme vysledovat až do 40. let, kdy se v kinech postupně uváděl Captain America. V 60. letech na sebe značnou pozornost upoutal Batman (1966-1968) s Adamem Westem v titulní roli, který odrážel tehdejší (převážně pozitivní) estetiku komiksů a do značné míry předznamenal pojetí superhrdinských příběhů po další dvě dekády. To se změnilo s uvedením filmu Batman (1989) režiséra Tima Burtona, ale soustavnější snahu o variovanější pojetí superhrdinských příběhů můžeme vysledovat teprve od začátku nového tisíciletí a od premiéry filmu X-Men (2000). Od roku 2000 pak můžeme vysledovat dva zřetelné tematické proudy. Jedním z nich jsou tradičně pojatá komiksová díla, které kladou důraz na humor a romanci. Příkladem je Spider-Man (2002) Sama Raimiho či různé animované superhrdinské komiksové seriály. Druhý proud tvoří modernistické komiksy charakterizované snahou o ‘seriózní’ pojetí tematiky, vážností a ‘temnou’ estetikou. Mezi ně lze zařadit batmanovskou trilogii Christophera Nolana – Batman začíná (2005), Temný rytíř (2008) a Temný rytíř povstal (2012), seriál Arrow a konečně Daredevila a navazující hrané superhrdinské komiksové seriály Netflixu ze stejného univerza.7 Dosavadní seriály s ohledem na jejich rozdílné pojetí kromě přítomnosti superhrdinů spojoval jeden další výrazný prvek – polonávazná serialita. Ta se vyznačuje tím, že epizodní světy představují poměrně uzavřené vyprávěcí celky, ale zároveň nejméně jedna příčinně propojená 6 Z Batmana přebírá motivy jak Arrow, tak Daredevil, proto se k němu budeme v této práci příležitostně obracet. 7<https://www.rollingstone.com/movies/features/from-avengers-to-x-men-a-brief-history-of-superhero-movies- 20150422> (cit. 13. 1. 2018) 6 řada událostí pokračuje ve stavu epizody nastávající.8 V případě superhrdinských komiksových seriálů tak hrdinové mohou řešit dílčí případy, bojovat s nepřáteli, kteří vystupují v rámci jedné epizody a jejichž narativní linie je v závěru epizody uzavřena (nepřítel je poražen, hrdina zvítězí), a zároveň hrdinové řeší dlouhodobější problém, který se vyskytuje ve více epizodách a je uzavřen teprve v závěru série nebo dokonce až v následující sérii či v následujících sériích. Oproti tomu první série Daredevila se soustředí na jednu hlavní narativní linii, kterou je boj proti Wilsonu Fiskovi. Nejde však o jediný rys odlišující Daredevila od hraných komiksových superhrdinských seriálů vysílaných ve sledovaném časovém období. Daredevil byl ještě před svým uvedením prezentován tvůrci (a následně i veřejností, která toto označení převzala) jako novátorský, odlišující se od dosavadní superhrdinské produkce, propůjčující dobře známému superhrdinskému tématu nové pojetí, kladoucí důraz na realističnost, temnou estetiku a vážnost. Ze řady vyjádření nesoucích se v tomto duchu lze citovat například komentář jednoho z tvůrců seriálu, Stevena S. DeKnighta, který se k pojetí seriálu vyjadřuje následovně:9 “Vždy jsme k tomu [k Daredevilovi] přistupovali jako ke krimi seriálu v prvé řadě, a až v druhé řadě jako k superhrdinskému seriálu. [Daredevil] rovněž obsahuje dospělejší obsah. Je trochu drsnější a více se pohybuje na hraně než to, co Marvel dělal předtím.”10 Podobné uvedení seriálu však vyvolává řadu otázek, například v čem přesně spočívá jeho údajné novátorské pojetí? Je Daredevil opravdu tak inovativní, jak ho tvůrci prezentovali? A pokud ano, jakými způsoby toho dosahuje? Dle mého názoru je Daredevil ve skutečnosti z hlediska pojetí narativu překvapivě tradiční a do značné míry se drží modelu klasického hollywoodského vyprávění. Základní problematikou mého výzkumu tedy bude sledování vytvoření struktury první série seriálu a její zrcadlení modelu vyprávění klasického hollywoodského filmu. Logickým krokem k zodpovězení výše zmíněných otázek bude vyčlenit postupy, které seriál používá, oboje po stránce vytváření postav a postupného budování narativních linií (osobní i pracovní). Osobní rovina zahrnuje osobní život postav, jejich milostné a přátelské vztahy, 8 Kokeš, Radomír D. (2016): Světy na pokračování. Praha: Akropolis, s. 17. 9 Originální znění: “We’ve always approached this as a crime drama first, superhero show second. There’s also more grown-up content here. It’s a little grittier and edgier than Marvel has gone before.“ 10 Hibberd, James – Highfill, Samantha (2014): A More Daring Devil. Entertainment Weekly, č. 1343/1344, (26. 12)., s. 62. 7 a v případě Matta Murdocka konkrétně i jeho civilní existenci jako slepého právníka. Jako pracovní rovinu pak budu vnímat Murdockovu superhrdinskou činnost. Stanovený rozsah této práce neumožňuje kompletní analýzu