padajících se porostech je velké množství Kolektiv autorů semenáčků, které v zástinu přežívají celá de setiletí, rostou velice pomalu a začí - na jí růst rychleji poté, co se mateřský po - rost rozpadne, např. působením kůrov ce. V pra lese na Pramenech Vltavy jsou např. Vyjádření vědců k situaci stromy staré i 400 let a to, že uschnou působením ků rovce, je zcela přirozený vývoj. Nastává stadium rozpadu a obnovy. v NP Šumava Tento prales je pralesem právě proto, že se do něj v minulosti nezasahovalo. Kůrovec i vítr jsou přírodní disturbance (narušení), na které jsou horské smrčiny adaptová - ny, a pro svoji obnovu, pokud se nemají obnovo vat uměle, je potřebují. Přírodní disturbance totiž umožňují vznik dvou základních podmínek pro obnovu smrku: Mezi témata, která v posledních letech přitahují pozornost široké veřejnosti narušení stromového zápoje a dostatek a plní stránky nejrůznějších médií, patří současný stav a zejména budoucnost ležícího mrtvého dřeva. Ležící dřevo je šumavských lesů. Při vyslovení jména Šumava se asi většině z nás vybaví zacho - zdrojem živin a dů ležitým mikrostanoviš - valé lesní porosty. Není divu, vždyť Šumava je součástí nejrozsáhlejšího sou - těm pro semenáčky smrku i dalších dře - visle zalesněného území v celé střední Evropě. Spory, jak šumavské lesy účin ně vin. Jeho význam roste v horských pod - chránit a jak o ně správně pečovat, se táhnou již dlouhá léta. Odbornou i laic - mínkách, kde semenáčky přežívají téměř výhradně na vy výšeninách, jako jsou pa- kou veřejnost nesmiřitelně rozděluje otázka, jak nakládat s porosty napade nými dlé kmeny a paty stojících stromů, kde kůrovcem (zda těžit napadené stromy i v jádrových zónách národního parku, jsou chráněny před dlouho ležícím sně - nebo zda v takových oblastech ponechat les svému přirozenému vývoji). Tento hem a konkurencí by linné vegetace. problém ještě eskaloval v r. 2007, kdy v polovině ledna velkou část Šumavy Vědecké práce zabývající se středo - zasáhl orkán Kyrill, který poškodil desítky km 2 porostů ve všech zónách národ - ev ropskými horskými smrčinami rozpada - ního parku. Tzv. „mrtvý“ les se stal ústředním motivem mnoha diskusí, poli - jícími se vlivem přírodních (i když někdy tickým tématem, byl důvodem vzniku občanských sdružení i petic hlásajících člověkem urychlených) disturbancí po - tvrzu jí dostatečnou schopnost jejich při - záchranu šumavských lesů. V záplavě názorů se však často ztrácejí hlasy těch, rozené obnovy i to, že se vlivem dis tur - kteří se otázkám dynamiky horských lesů věnují dlouhou dobu a kteří svá stano - bancí přirozeně roz padaly a následně viska mohou podpořit výstupy seriózních vědeckých studií. Redakce se proto samovolně obnovovaly i v minulosti. Nic - rozhodla zprostředkovat čtenářům Živy následující text, který autoři předali méně v ČR existuje stále silný tlak prosa - politikům i médiím. zující zásahy proti působení přírodních disturbancí a umělé výsadby proti přiroze - Protože diskuse o Šumavě neopadá, ba me Šumavu aj.), bohužel za podpory ně - né obnově i v nejpřísněji chrá něných úze - spíše naopak, dovolujeme si, jakožto věd - kterých regionálních politi ků, kteří se mích. Závažným následkem lesnických ci zabývající se přímo ekosystémy Šuma - sna ží v Národním parku Šumava prosadit zásahů je zredukování přirozeného zmla - vy, shrnout naše pohledy na celou věc, omezení či zrušení bezzásahových zón. Na zení smrku i jiných dřevin (až o 80 %) především na otázku, zda zasahovat, či základě našich vý sledků můžeme tvrdit, a odstranění dřeva a ostatní biomasy, kte - nezasahovat proti kůrovci v jádrových že by tím došlo ke zničení posledních ré jsou pro obnovující se les důležitým zónách národního parku. Reagujeme tím - zbytků původních horských smrčin a po - zdrojem živin, vyčerpaných předchozím to též na čerstvé publikace o lesích Šuma - pření samé podstaty národního parku. porostem. Kromě toho dojde k porušení vy (Vacek, Podrázský 2008; Vacek a kol. Toto konstatování v ná sledu jících řádcích povrchových půdních horizontů, jež jsou 2009), v nichž se vyskytla řada nepřesností podrobněji zdůvodňujeme. místem vysoké koncentrace živin, jejich a jednostranných interpretací. Jsme rovněž Horský smrkový les má přirozeně tři sta - nej aktivnější přeměny a životním prosto - znepokojeni různými nekompetentními dia vývoje, která se částečně překrývají: rem pro půdní organismy zajišťující tuto aktivitami z poslední doby (petice Za chraň - stadium obnovy, optima a rozpadu. V roz - přeměnu. Porušení povrchových půdních vrstev kromě toho zvyšuje riziko eroze a odnosu půdy, k jejíž obnově jsou třeba tisíciletí. Dalšími prokázanými negativní - mi důsledky jsou i změny vodního a tep - lotního režimu a chemismu půd, které spo - lu s erozí ztěžují rozvoj porostu a zalesnění vůbec. Lesnické zásahy rovněž nenávratně likvidují celou škálu endemických druhů půdní fauny, kterou by chom měli zvláště chránit, protože nemá křídla a nemůže na zničené lokality přiletět. To má dále za následek mnohdy neúspěšné pokusy se zalesňováním takových ploch. Půdní fau - na horských smrčin Šumavy je vysoce re - liktní a unikátní v rámci celé Evropy, mj. obsahuje asi 50 druhů nových pro vědu. Nebezpečí vnitroskeletové eroze po žíru kůrovcem – před nímž výše zmíněné pub - Spontánní obnova smíšeného lesa na místě smrkové monokultury ve stupni bučin na Šumavě. Popadané uschlé smr - ky mj. vytvářejí vhodnou bariéru vstupu zvěře a tím brání okusu listnáčů a jedle. Masiv Smrčiny na Šumavě 12 let po žíru kůrovcem (říjen 2008). Foto K. Prach živa 2/2009 XVII likace varují – je neopodstatněné. Vnitro - ně nahlížet na smrkový les jen přes do - skeletová eroze je proces, při kterém půd - spělé smrky, jak místy vyznívají výše uve - ní částice propadají dolů mezi kameny dené knihy. Podle současných znalostí a postupně vyplňují mezery mezi nimi. o vlivu přírodních i umělých disturbancí K to muto jevu přirozeně dochází na všech na vývoj smrkových ekosystémů se v pás - kamenitých svazích a ve svém důsledku mu horských smrčin, ať už klimaxových vede k postupnému zazemňování svahu nebo podmáčených, bezzásahový režim a po z volnému hromadění půdy a vytvá - jeví tím nejlepším přístupem pro obnovu ření podmínek pro rozvoj vegetace. Tento stabilního lesa. To platí i pro horské smr - proces probíhá nepřetržitě od počátku činy ovlivněné v minulosti hospodařením, rozvoje půd a vegetace po posledním v nichž působení přírodních disturbancí zalednění . Zvýšené eroze se lze na opak urychluje jejich přeměnu na přirozené obávat po agresivním po rušení půdního porosty, a rovněž i pro kulturní lesy niž - pokryvu, které běžně provází od lesňování ších poloh, kde je dostatečná přirozená a trans port dřeva. obnova např. buku. V horských polohách Umělé výsadby, nehledě na to, jak jsou lze pro zpomalení šíření kůrovce místy nákladné, vedou ke vzniku jednotvárného doporučit pouze nedestruktivní metody, a méně odolného lesa, než jaký vzniká po jako je použití feromonových lapačů, anti - přírodní disturbanci. (To neplatí jen pro atraktantů a výjimečně i přirozených pa - horské smrčiny.) Kácení i pouze skupinek razitů kůrovce. Zásahy v podobě kácení či jednotlivých napadených stromů způ - napadených stromů lze provádět v nižších sobuje změnu podmínek pro stromy ostat - polohách (zhruba pod 1 000 m n. m.), mimo ní, které zůstaly stát – jejich kmeny jsou jádrová území parku. Tam není ne bezpečí osluněny a strom je oslaben. Tím se stává rozvracení porostů větrem tak velké jako Spontánní obnova horské smrčiny citlivějším k napadení kůrovcem. Kácení ve vrcholových partiích a také většinou 12 let po žíru kůrovcem v oblasti Březní - otevírá cestu větru do porostů, což zvláš - nejde o nejcennější porosty. Zásahy v těch - ku na Šumavě (říjen 2008). Foto K. Prach tě v horských podmínkách nezbytně vede to polohách jsou i účinnější proti šíření k jejich následnému rozvracení větrem, kůrovce do hospodářských lesů v nižších Závěry zde uvedené máme podložené přesahujícímu rozsah, na jaký jsou hor - nadmořských výškách. vlastními výzkumy a publikacemi i vý - ské smrčiny přirozeně adaptovány, a tím V souvislosti se zde diskutovaným pro - sled ky dalších studií od nás i ze zahrani - ikvytváření podmínek pro rychlejší šíře - blémem připomínáme, že na celém území čí. Uvítali bychom, kdyby se konečně dalo ní kůrovce. To pak celý proces rozpadu státu je jen 0,83 % rozlohy lesů bezzá - na hlas vědecké obce a nikoli na povrch ní horských smrčin pouze urychluje. sahových a na vlastní Šumavě činí podíl dojmy nebo závěry jednostranných a mís - Při rozhodování o tom, zda a v jakém bezzásahových ploch jen 16 % rozlohy ty účelově orientovaných studií. rozsahu zasahovat proti přírodním dis - lesů národního parku. Bezzásahovost turbancím ve velkoplošných chráněných není žádným experimentem. Experimen - Karel Prach, Jakub Hruška, Magda územích, by se měly využívat především tem, a to z hlediska fungování ekosystému Jonášová, Jiří Kopáček, Josef Rusek, ověřené vědecké poznatky o fungování velmi zhoubným, je naopak kulturní smr - Karel Spitzer, Hana Šantrůč ková, ekosystému jako celku. Nikoli jednostran - čina. Jaroslav Vrba. Suchopýr úzkolistý byl sice dobrým ko - Petr Horn KOMENTÁŘ K ČLÁNKU lonizátorem obnažené rašeliny, ale nej - lepším kolonizá torem v daném období byl su chopýr pochvatý ( E. vaginatum ). Pravdě - podobnost, že obnaženou ra šelinu osídlil Sukcese na rašeliništi Soumarský most suchopýr pochvatý, byla zhruba dvakrát vyšší než u suchopýru úzkolistého. Dal - šími vý znamnými kolonizátory vytěžené V Živě 2009, 1 mne zaujal článek V. Lan - ných v rám ci mapování vegetace na tom - plo chy byly sítina