STRATEGIE ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V DESTINAČNÍ OBLASTI KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ ČÁST A. ANALYTICKÁ ČÁST 1 Obsah 1. ANALÝZA NABÍDKY CESTOVNÍHO RUCHU3 1.1. LOKALIZAČNÍ PŘEDPOKLADY3 1.1.1. Geografická poloha a přírodní podmínky3 1.1.2. Historie a sociálně ekonomická charakteristika6 1.1.3 Životní prostředí7 1.1.4. Atraktivity8 1.1.5. Aktivity22 1.1.6. Značení regionálních produktů23 1.2. Realizační předpoklady24 1.2.1. Dopravní infrastruktura24 1.2.2. Návštěvnická Infrastruktura26 1.3. SELEKTIVNÍ PŘEDPOKLADY pro účast obyvatelstva na cestovním ruchu30 1.3.1. Objektivní selektivní předpoklady30 1.3.2. Subjektivní selektivní předpoklady destinace32 2. Analýza návštěvnosti a spotřebitelského chování34 2.1. Počet přenocování34 2.2. Návštěvnost turistických cílů34 2.3. Návštěvnost infocenter35 3. Analýza způsobu řízení cestovního ruchu36 3.1. Koordinace36 3.2. Kooperace37 3.3. Komunikace38 4. SWOT analýza39 5. Seznam příloh43 2 1. ANALÝZA NABÍDKY CESTOVNÍHO RUCHU 1.1. LOKALIZAČNÍ PŘEDPOKLADY 1.1.1. GEOGRAFICKÁ POLOHA A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ Turistická destinace KBR leží v jihovýchodní části Středočeského kraje v regionu tradičně označovaném jako Podblanicko. Destinace je vymezena katastry obcí Čechtice, Hulice, Kamberk, Kondrac, Keblov, Heřmaničky, Louňovice pod Blaníkem, Mezno, Miličín, Načeradec, Neustupov, Olbramovice, Pravonín, Ratměřice, Smilkov, Soutice, Trhový Štěpánov, Veliš, Vlašim, Vojkov, Votice, Vrchotovy Janovice, Zruč nad Sázavou, Zvěstov, Pavlovice, Horka II, Pavlovice, Řimovice, Tehov, Ostrov, Hradiště, Vracovice, Kladruby, Rataje, Chlum, Zdislavice, Javorník, Kuňovice, Mnichovice, Chmelná, Borovnice, Strojetice a Miřetice. Většina turistické destinace leží v okrese Benešov, kromě města Zruč nad Sázavou a obce Horka II, které leží v okrese Kutná Hora. Mapa území je v příloze č. 1.1.1. GEOMORFOLOGIE Severojižní osou území je tok řeky Blanice. Ta zároveň tvoří dno tzv. Blanické brázdy, s nejvyšším vrchem Blaník (638 m n. m.), který je turistickou, přírodní a kulturní dominantou turistické destinace. Při severní hranici destinace protéká vodácky využívaná řeka Sázava. Na východě ohraničuje destinaci přehradní nádrž Švihov na řece Želivce – hlavní zdroj pitné vody pro Prahu. Dle geomorfologického uspořádání oblast spadá do Českomoravské subprovincie. Území destinace se nachází na těchto geomorfologických jednotkách: Středočeská pahorkatina: • Benešovská pahorkatina • Vlašimská pahorkatina Českomoravská vrchovina: • Křemešnická vrchovina Celá tato oblast se jeví jako mírně zvlněná krajina plná pahorků a říčních údolí. Nejvyšší místa této oblasti přesahují svou výškou 600 m n. m. Přes charakter pahorkatiny až vrchoviny je v regionu jen málo míst, která se hodí pro sjezdové lyžování. Pokud existují, pak v případě sněhu mají primárně lokální funkci. GEOLOGIE Území se vyznačuje geologickou pestrostí. Díky ní a existujícímu turistickému potenciálu byl na většině území destinace vyhlášen Národní geopark Kraj blanických rytířů. 3 V severojižním směru oblast protíná příkopová propadlina Blanická brázda, která je protkána velkým množstvím rudních žil, které poznamenávaly tvář kraje od raného středověku. Pozůstatky po dolování zlata a jiných rud jsou dodnes patrny. Nejvýznamnějším důlním ložiskem je bývalý zlatodůl Roudný, který na sklonku 19. stol patřil k nejvýznamnějším nalezištím zlaté rudy v Rakousku Uhersku. Moldanubikum Na většině území destinace se setkáme s horninami jednotvárné a pestré skupiny moldanubika. Ve starší jednotvárné skupině převažují pararuly s draselným živcem, cordieritem a biotitem a migmatity. Horniny vznikaly původně jako mořské sedimenty, které se uložily před 1 miliardou až 450 miliony let. Následná přeměna těchto mořských sedimentů na pararuly nastala v průběhu mladších horotvorných procesů, kdy byly horniny zatlačovány do hloubek 20–150 km – do oblastí zvýšených tlaků a teplot. Pararuly jednotvárné skupiny vytváří např. vrch Kalvárii nad Miličínem. V pestré skupině moldanubika jsou kromě pararul přítomny kvarcity, krystalické vápence a mramory, erlány, grafitické a bazické metamorfované vulkanické horniny (např. amfibolity) a také hadce. Původní stáří sedimentů pestré skupiny je 610 milionů let – tj. nejmladší část starohor. S horninami pestré skupiny je možné se seznámit v bývalých lomech na krystalické vápence u Jinošova a Votic, erlán lze pozorovat v údolí Brodce u Blaníku, hadce se vyskytují u Dolních Kralovic a Kamberku. Podél tektonických hranic mezi pestrou a monotónní skupinou se vyskytují světlé ortoruly, často s nápadnou páskovanou stavbou. Charakteristickým příkladem je blanická ortorula, běžně obsahující hojný turmalín a ojediněle granát. Ukázky ortorul, lze vidět na Velkém a Malém Blaníku, v Křížovském a Štěpánovském lomu. Středočeský plutonický komplex Na západě zasahují na území destinace vyvřelé horniny středočeského plutonického komplexu. Jedná se o soubor granitoidních hlubinných vyvřelin, vzniklých v závěrečných fázích variského vrásnění před 335–325 miliony let. V destinaci se můžeme setkat s vyvřelými horninami různých typů, od světlých žul až po tmavé syenity (např. Džbány). Třetihory a čtvrtohory Říční síť, tak jak ji známe dnes, začala vznikat v mladších třetihorách. Říční sedimenty na území destinace jsou významné také z hlediska obsahu zlata a fungují jako indikátory zrudnění vázaného na Blanickou brázdu. Destinaci protéká střední tok řeky Sázavy charakteristický hlubokými meandry a skalními výchozy. V širší nivě se zachovaly opuštěné říční meandry a terasy třetihorního čtvrtohorního stáří. V případě Blanice převažuje erozní říční činnosti nad akumulační. Zachovaly se proto pouze terasy z mladších období čtvrtohor. Doklady chladného čtvrtohorního klimatu můžeme ještě najít v podobě akumulací sprašových hlín. Tyto sedimenty vznikly v průběhu poslední doby ledové z prachu vyvátého větrem z plání chráněných pouze sporou glaciální vegetací. V omezených rozlohách se vyskytují ve Vlašimi a u Čechova, kde dosahuji mocností do 8 m. Mrazové zvětrávání hornin moldanubika má také na svědomí periglaciální jevy, jakými jsou např. mrazové sruby a skalní útvary. Bloková (kamenná) moře, hromadící se na svazích Blaníku a dalších elevací jsou společně s akumulacemi svahových sedimentů na úpatích kopců také výsledkem zvětrávání a svahových procesů v chladných periglaciálních podmínkách. 4 V klimaticky příznivých dobách meziledových, a hlavně v holocénu vznikaly v závislosti na rozšíření vegetace a intenzitě zvětrávání na povrchu různé typy půd. Nejrozšířenějším půdním typem je hnědá půda – kambizem (půda pahorkatin). Pod jehličnatými lesy se můžeme setkat s lesními půdami, označovanými jako podzol. Příznivé klima má na svědomí také lokálně omezené rozpouštění a krasovění krystalických vápenců a erlánů. Jeho výsledkem jsou jeskyně a malé krasové dutiny s krápníky ve vápencích u Jinošova a v kaňonu Brodce u Velkého Blaníku. VEGETACE Téměř jednu třetinu plochy pokrývají smíšené lesy, nejvíce jsou zastoupeny smrky, borovice, olše, buky, duby, břízy a jasany. Na vrcholu Blaníka i na jiných místech – vrcholových partiích místních kopců – je možné najít původní bukové porosty. V zimních měsících dosahují průměrné teploty -2 až -4 °C, v letním období vystupují na 17 až 19°C. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je cca 50 až 70, počet letních dnů se pohybuje kolem 40 až 50. VODSTVO Veškeré území destinace spadá do povodí Sázavy, které je součástí povodí Vltavy. Nejvýznamnějšími přítoky na území destinace jsou řeky Želivka a Blanice a Janovický potok. V regionu chybí velké vodní plochy s rekreačním potenciálem, nicméně je zde poměrně vysoký počet rybníků, které byť menšího rozměru, naplňují potřebu letního koupání. Řeka Sázava má rekreační potenciál pro vodní turistiku, který je bohatě využíván, a má velký význam pro turistický ruch. Malé vodní plochy jsou často v údolích a místech s mokřadní vegetací, která je na řadě míst regionu důvodem pro ochranu přírody; nejen v okolí Blaníka, ale také v údolí Jinošov u Vlašimi je řada rezervací, které chrání tato původní vzácná společenstva rostlin a živočichů (např. Podhrázský rybník u Olbramovic). Řeky a některé rybníky jsou využívány pro sportovní rybolov a s ním spojenou turistikou a podnikáním (Rybník Kamberk). Na hospodářsky využívaných rybnících se zejména v podzimním obdobím pořádají oblíbené výlovy spojené s veselicemi a prodejem rybích pokrmů. ZEMĚDĚLSTVÍ Regionální zemědělci hospodaří obvykle v kombinovaných režimech jak s rostlinnou, tak živočišnou výrobou. Obvykle se jedná o pěstování potravinářských obilnin, řepky olejky a pícnin pro krmení hospodářských zvířat. Na řadě míst regionu, zejména na svažitých pozemcích a v blízkosti vodních ploch se pomalu rozšiřuje extenzivní chov masného skotu na trvalých travních porostech s pobytem na pastvině po většinu roku. Konvenční zemědělství nemá i přes vysoký stupeň zornění v regionu na poměrně kamenitých nepříliš kvalitních půdách předpoklady pro dramatický růst efektivity s negativním dopadem na krajinu. V regionu je tradiční chov koní a řada farem nabízí ježdění na koních (např. Farma Loreta, Ježdění pro všechny), ale i ubytování (Farma Blaník, Biofarma Dolejší mlýn u Kamberka). KRAJINA Krajina v Kraji blanických rytířů se nemůže pochlubit historickými schematickými úpravami, přestože je její malebnost k barokním krajinám často přirovnávána. Harmonické střídání lesních a menších zemědělských ploch s různými kulturami, liniová vegetace, říční a potoční nivy, malé vodní plochy a poměrně hustá síť cest vypadají zejména při pohledu z výšky velmi malebně. V kraji nedošlo až na drobné výjimky k pozemkovým