Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra filozofie Reforma vzd ělávání Rogera Bacona Diserta ční práce Vypracoval: Mgr. Josef Šev čík Školitel: prof. PhDr. Břetislav Horyna, Ph.D. Brno 2012 Prohlašuji, že jsem tuto diserta ční práci vypracoval samostatn ě s využitím uvedených pramen ů a literatury. V Brn ě dne 29. února 2012 ________________ Josef Šev čík Děkuji svému školiteli profesoru B řetislavu Horynovi za odborné vedení a cennou podporu v pr ůběhu doktorského studia, Mgr. Bronislavu Stup ňánkovi za pro čtení disertace, rodi čů m a přátel ům. O B S A H Předmluva................................................................................................................................. 1 I. Úvod ....................................................................................................................................... 4 I.1 Baconovská legenda......................................................................................................... 8 I.2 Hodnota pramen ů a literatury ........................................................................................ 11 I.3 Životní osudy Rogera Bacona........................................................................................ 18 I.4 Opus maius , Opus minus a Opus tertium....................................................................... 32 I.5 Kontext a d ůsledky Tempierova cenzurního výnosu (1277) ......................................... 41 II. Reforma vzd ělávání Rogera Bacona ............................................................................... 53 II.1 Metodologická východiska........................................................................................... 57 II.2 Gramatika a bible.......................................................................................................... 86 II.3 Utilitas p řírodních v ěd.................................................................................................. 95 II.4 Experimentální v ěda ................................................................................................... 114 II.5 Morální filosofie ......................................................................................................... 130 III. Záv ěr ............................................................................................................................... 137 A. O čista poznávacího procesu od p řekážek..................................................................... 137 B. Podpora studia cizích jazyk ů ........................................................................................ 138 C. Užitek studia p řírodních v ěd......................................................................................... 139 D. Pozvání ke studiu experimentální v ědy........................................................................ 141 E. Zd ůrazn ění smyslu v ěd ................................................................................................. 141 Bibliografie............................................................................................................................ 151 Summary ............................................................................................................................... 167 Etiam causa specialis me movet, ut excitem lectorem ad quaerendum libros auctorum dignos, in quibus magna pulcritudo et dignitas sapientiae reperitur, qui nunc temporis, sicut a multitudine studentium, sic a doctoribus eius, quasi penitus ignorantur. Roger Bacon, 1292 Předmluva St ředov ěké myšlení se vyzna čuje pokorou v ůč i antickému d ědictví a v tomto smyslu neexistuje prakticky žádný p řed ěl mezi st ředov ěkým a renesan čním p řístupem. Zánikem kulturních a spole čenských vazeb spjatých s fungováním Římské říše za číná období p řesunu těžišt ě vzd ělanosti do klášter ů, odkud se na po čátku dvanáctého století p řesouvá do katedrálních škol a od t řináctého století se pak vzd ělávací činnost soust řeďuje ve v ětším měř ítku do vznikajících univerzitních center. Období rané scholastiky st řídá v polovin ě třináctého století krátké období vrcholné scholastiky spjaté zejména s působením Tomáše Akvinského, Alberta Velikého a Bonaventury z Bagnoregia. Evropa objevuje Aristotela a učenci jsou nuceni pohlížet na vlastní kulturní zaostávání za Araby a Židy. Jeden z pozoruhodných protože neu čebnicových pohled ů na st ředov ěk lze nalézt v literárním manifestu Jitro akméismu (1913) z pera dvaadvacetiletého ruského básníka Osipa Mandelštama. Jde o vzácn ě výstižné sd ělení pocit ů obdivu a úcty k nesnadno uchopitelné dob ě. St ředov ěk, který m ěl vlastní zp ůsob, jak ur čovat m ěrnou váhu člov ěka, cítil tuto váhu u každého a každému ji – naprosto bez ohledu na jeho zásluhy – p řiznával. Titulu „Mistr" se užívalo ochotn ě a bez váhání. I tomu nejskromn ějšímu řemeslníkovi, i tomu poslednímu klerikovi pat řilo tajemství opravdové vážnosti, zbožné d ůstojnosti, jež byla pro onu epochu tak charakteristická. Ano, Evropa prošla krajkovým labyrintem velmi jemné kultury, v níž se jako hrdinský čin cenilo pouhé bytí, ni čím nezkrášlená osobní existence. Odtud ta aristokratická důvěrnost, spojující všechny lidi, jejíž duch je tak cizí „rovnosti a bratrství" Velké revoluce. Není rovnosti, není rivality, je jen spoluú čast jsoucích ve spiknutí proti prázdnot ě a nebytí. ... St ředov ěk je nám drahý proto, že m ěl vysoce vyvinutý smysl pro hranice a před ěly. Nikdy nesm ěšoval r ůzné roviny a k tomu, co není z tohoto sv ěta, se choval s velikou zdrženlivostí. Ušlechtilá sm ěs racionality a mystiky, prožívání sv ěta jako živé rovnováhy nás s touto epochou sp říz ňuje a podn ěcuje nás, abychom čerpali sílu z d ěl vzniklých na románské p ůdě kolem roku 1200. 1 Tato diserta ční práce se zam ěř í na jedno dílo vzniklé na románské p ůdě kolem roku 1200. Pochází z pera velkého snílka a vizioná ře Rogera Bacona. A snad lze říci, že i ono je zdrojem síly, o níž Mandelštam tak procít ěně hovo ří. Pisatelé u čebnic d ějin filosofie v ěnují Baconovi čtená řsky vd ěč nou kapitolu, v níž vyzdvihují jeho zásluhy o rozvoj novov ěkého myšlení, jeho zálibu v alchymistickém bádání a 1 Viz Mandelštam, Osip: Prózy . P řeložil Pavel Kouba. Odeon, Praha 1992, s. 149-150. 1 pojednávají o n ěm jako o vynálezci st řelného prachu a receptu na elixír v ěč ného mládí. 2 Je zcela pochopitelné, že historiky filosofie zaujalo dílo spíše pochybné provenience, Baconovo pojednání O zpomalení dopad ů stá ří, a mén ě už nap ř. jeho snaha o d ůkladnou reformu univerzitního vzd ělávání. Povšechný a ledabyle souhrnný p řístup k odkazu scholastika však před čtená ři a vážnými zájemci zatajuje osobitý a svébytn ě vystav ěný komplex myšlenek, představ a nad ějí, jimiž cht ěl Bacon uplatnit výchovné a vzd ělavatelské zám ěry. Opomenuty tak z ůstávají n ěkteré významné rysy Baconova myšlení: silný eschatologický podtext, opora v tradi ční metafyzice, záliba v optice či fascinace biblickými jazyky řečtinou a hebrejštinou. Soudím, že omezený a strohý p řístup pisatel ů baconovských medailon ů p římo odbývá zvídavého studenta senza čností. Hloubka a strakatost myšlenek tohoto františkánského mnicha, pátravého výzkumníka, horlivého kritika a milovníka starov ěké vzd ělanosti z ůstává pak nerozkryta a nepromyšlena. A další obraz scholastika podivína krášlí galerii st ředov ěkých učenc ů. Předkládaná diserta ční práce pojednávající o pedagogických aspektech filosofie Rogera Bacona si klade za cíl p ředevším zaplnit mezeru, která se v kulturním pov ědomí rozši řuje s každým novým pojednáním ignorujícím vydaný pramenný materiál. 3 Čtená ř by od této práce nem ěl o čekávat ucelenou monografii. Její cíl je skromn ější. Zdokumentuji pouze životní osudy Rogera Bacona, p řiblížím jeho dobu a provedu podrobný rozbor jednoho reprezentativního rozsáhlejšího díla. Objasním tedy vybrané základní problematické okruhy: pojetí proslulé scientia experimentalis , vztah filosofie a teologie, pohnutky vedoucí ke studiu biblických jazyk ů či pozoruhodný d ůraz na užite čnost ( utilitas ) v ěd. V některých p řípadech ve výkladu p ředstavím i kontext, v němž se vyvíjel a utvá řel postoj našeho myslitele, a provedu příležitostnou odbo čku. Snad z textu i vyplyne, že mnoho inovací je výsledkem Baconova siln ě konzervativního postoje. Roger Bacon je totiž tradi ční myslitel, opírající se o tradi ční spisy, uplat ňující tradi ční postupy. To, co je na jeho myšlení netradi ční, je píle a erudice, s níž se rozhodl tyto tradi ční postupy a prameny studovat, promýšlet a vyvozovat z nich d ůsledky. 2 Proslul zejména G. W. F. Hegel, který v Dějinách filosofie odbyl výklad o Rogeru Baconovi t řemi v ětami na čerpanými z Tennemannovy u čebnice d ějin filosofie: „Roger Bacon zpracovával obzvlášt ě fyziku. Nem ěl však širší vliv. Vynalezl prý st řelný prach, zrcadlo, kukátko (?) a zem řel r. 1294.“ Viz Hegel, G. W. F.: Dějiny filosofie III. Academia, Praha 1974, s. 139. To Johann Jacob Brucher píšící sto let p řed Hegelem je o poznání důkladn ější. Brucherova u čebnice dokresluje panenský stav baconovského bádání v osmnáctém století. O Baconovi mj. ší ří, že mnoho jeho spis ů bylo zni čeno na po čátku náboženských válek ( in tumulto ), což nelze potvrdit ani vyvrátit. Viz Brucher, Johann Jacob: Historia critica philosophiae . Tomus III, Leipzig 1743, s. 817- 822. 3 Čestnou výjimkou a p říslibem obratu ad fontes je z nov ějších syntéz nap ř. Swie żawski, S.: Dzieje europejskiej filozofii klasycznej. Wydawnictwo naukowe PWN, Warszawa, 2000. 2 Pokud se mi poda ří provést čtená ře tímto malým labyrintem a ukázat,