Obsah Předmluva……………………………………………………………...................1 I. Postkolonialismus…………………………………………………...........4 I.1 Postkolonialismusaanalýzakoloniálníhodiskurzu …...............................4 I.2 Postkolonialismusapost-strukturalismus ……………………...................9 I.3 Postkolonialismusapostmodernismus ……………………….................11 I.4 Postkolonialismusamarxismus ……………………………….................14 I.5 Postkolonialismusafeminismus ………………………………................16 I.6 Postkolonialismusanacionalismus ……………………………...............21 I.7 Postkolonialismus jakovýkladovástrategie ………………….................23 I.8 Kritikapostkolonialismu ……………………………………….................26 II. Narozhraní: postkolonizováníKanady………………………....................29 II.1 Jsouosadnické kolonie postkoloniáln? ………………………….................29 II.2 Jemultikulturní Kanadapostkoloniální? ……………………….................36 II.3 Jeregionální Kanadapostkoloniální? ………………………….................40 II.4 Je Kanadapostkoloniálníkolonií? ……………………………..................44 II.5 Nejenpostkoloniální Kanady …………………………………...................49 III. Divadlo v Kanadě/Kanadské divadlo: postkolonizování kanadského jeviště...............................................................................................................51 III.1 Divadlov Kanadě (1583–1919) ………………………………...………….51 III.2Oddivadlav Kanaděkekanadskémudivadlu(1919–1945 )……………….68 III.3 Kanadskédivadlo(1945současnost) ………………………………………..86 Závěr………………………………………………………………………………176 Citovanáliteratura Summary 2 Předmluva Přestože by mohla být Kanada považována za druhý domov Čechův, 1 její historie a kultura,pokudsi dovolím opominout hokej, javorovýlist, kanadskýžert a ‚poameričtěného‘ Keanu Reevese, zůstávají našinci víceméně skryty. Přijde-li na drama, neřkuli na divadlo, nabývá kulturní propast na rozměrech takřka kanadských. Vzpomeneme-li vzápětí bohatou znalost historie amerického divadla a amerického dramatu, na českých jevištích pravidelně inscenovaného od meziválečných let minulého století, nemůžeme se nepídit po příčinách daného stavu, jenž, jak vidno na americkém příkladu, nelze vysvětlovat zeměpisnou vzdáleností. Skromné povědomí o kanadské divadelní a dramatické kultuře vnašem prostředí má hlubší kořeny,které spočívají vdlouholeté zkušenosti Kanadyshistorickým,ekonomickým a kulturním kolonialismem ze stranyVelké Británie a Spojenýchstátů.Geopolitické a kulturně- společenské postavení Kanady na rozhraní mezimateřským impériem a agresivním jižním sousedem mělovlivnejenna ustavení kanadské národní identity,která je dodnes ožehavou kanadskouhádankou,ale i na formování osobitéhokanadskéhodivadla. Kanadské divadlo,či lépe divadlo vKanadě bylo od sklonku 16. století do konce šedesátých let 20. století synonymem divadelní budovy, ovládané (za dobrovolné kanadské asistence) britským a americkým divadlem. Vdobě, kdy se na českých jevištích zabydlovala dramata Millerova, Williamsova,neboAlbeeho,kanadské divadloa drama vpodstatě,kromě čestnýchvýjimek lokálního významu, neexistovalo. Byla to až sedmdesátá léta, léta kanadského národního obrození, která dokázala dekolonizovat kanadské jeviště a vetknout muosobitou tvář,která na sebezačala postupněupoutávat pozornosthistorikůnejenvKanadě,ale iza jejímihranicemi. V českém jazyce doposudžádná ucelená studie o kanadském divadelním a dramatickém umění neexistuje. Psányjsoudílčí práce vangličtině a francouzštině,které pocházejí z per 1 Kanada je domovem největší české komunity za hranicemi České republiky (cca osmdesát tisíc obyvatel Kanady se hlásí k českému původu). 3 studentů a badatelů kateder anglistiky a romanistiky. Kanadské hry jsou sporadicky překládány,přičemž počet překladůve srovnání s množstvím překladůamerických,britských, německých, či francouzských dramat je zanedbatelný. 2 Mluvit o jakékoli souvislejší inscenační tradici je téměř bezpředmětné.O možné změně kurzumůže svědčit skutečnost,že kanadské divadlo a tanec jsou každoročně v rámci Kanadské sezóny, kterou od roku 2002 pořádá pražské Divadlo Archa ve spolupráci s Divadelním ústavem a torontským festivalem SixStages,představoványčeskémupubliku.V roce 2002byla Kanadská sezóna doprovázena několika přednáškami Roberta Wallace,předníhokanadskéhohistorika,teoretika a kritika,jež se soustředilyna představení a propagaci současnéhokanadskéhodivadla. Předkládaná studie může být vtěchtosouvislostechvnímána jakopokus oprohloubení zvyšujícíhose zájmuo kanadskoudivadelníadramatickoukulturuvČeskérepublice. Původním výzkumným záměrem mého studia kanadského divadla byla analýza současného kanadského dramatu. Zamýšlený projekt se nicméně rozrostl v historicko- teoretický výklad vývoje anglofonního divadla vKanadě/kanadského divadla z hlediska postkoloniální teorie.Změna projektuse zrodila ve chvíli,kdyjsem dospěl kpoznatku,že k vyložení současnéhokanadskéhodivadla a dramatu,které je obrazem postupné postkoloniální konsolidace kanadského národa a kultury, potřebuji vyložit vše, co této konsolidaci předcházelo a cotutokonsolidaci zapříčinilo.Důležitouroli sehrála též zmiňovaná absence jakékolianalýzykanadskédivadelníkultury. Úvodní kapitola předkládané práce se zaměřuje na podrobné představení postkoloniální teorie,jež propůjčuje studii teoretickýrámec.Postkolonialismus je všudypřítomným hybným momentem práce, kterou je možné v jistém smyslu chápat jako příspěvek k postkoloniální 2 Nesourodý seznam přeložených textů začíná u dramat George Rygy Utrpení Rity Joe (překl. Taťána Engelová 1978) a Tráva a divoké jahody (překl. Alena Beránková 1980, v roce 1981 inscenováno Divadlem Petra Bezruče v Ostravě), pokračuje přes Tremblayho Švagřičky (překl. Julek Neumann 1980), Murrellovo Poslední léto (překl. Alexandr Jerie 1984) a Čekání na přehlídku (překl. Luboš Trávníček 1986), Fraserovy Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečnou podstatu lásky (překl. Janusz Klimsza 2002, uvedeno Komorní scénou Aréna v Ostravě, text nepublikován), Mouawadovo Pobřeží (překl. Marek Sečkař 2001), MacIvorovo To i ono (překl. Petra Niklová 2002) a končí u Isabelle Doré César a Drana (překl. Petr Christov 2003, 2004 uvedeno brněnským Divadlem v 7 a půl). 4 analýze (odtudtéž názevpráce Postkolonialismus akanadské jeviště ).Cílem druhé kapitoly, která zasazuje Kanadu doširších souvislostí s postkoloniálním diskurzem,je uvést čtenáře do historického, společenskopolitického a kulturního kontextu, jehož je kanadské divadlo obrazem i zdrojem. Závěrečná kapitola, rozdělená do tří částí, mapuje koloniální, meziválečnoua postkoloniálníetapuvývojedivadlavKanadě/kanadskéhodivadla. 5 I.Postkolonialismus „…dokudselvynenaučí psát,příběhyolovubudouvždyoslavovat lovce…“ (J.NozipoMaraire) I.1Postkolonialismusaanalýzakoloniálníhodiskurzu Postkolonialismus jakožtosamostatný,teoretický obor,který se soustředí na koloniální historii britského impéria a současnou globalizaci, se začal formovat zhruba na počátku osmdesátých let na poli anglosaských kateder literatury, odkud se záhy rozšířil do jiných vědníchdisciplín. Termín‚postkoloniální literatury‘,který vyznačoval počáteční teoretický mezník postkolonialismu, byl vpůvodním pojetí kritickou alternativou pro centristicky a pozitivisticky laděná pojmenování typu ‚literatury Britského společenství‘, ‚nové literatury vangličtině‘,nebo‚literaturyjiné než anglické a americké‘. Postkolonialismus jakoliterární teorie zabývající se postkoloniálními literárními projevybyl pakdefinovánjakoobor,jenž se „vynořil z neschopnosti evropské teorie adekvátně se zabývat složitostmi a pestrými kulturními proveniencemi postkoloniálních děl“ (Ashcroft et al. 1989: 11). Byl to nicméně evropskývliv,na němž se postkolonialismus nejenjakoliterární obor teoreticky,pojmově a metodologickyvyvinul. Stěžejní moment proustavení postkoloniálníhooborupředstavovala na post-strukturální metodě postavená analýza diskursivní formace kolonialismu.Analýza koloniálního diskurzu vychází ze dvou předpokladů: 1.historie je primárně textovým produktem (Quayson2000); 2. kolonizace nebyla jen projevem fyzického, ale i noetického násilí (Young 2001). Teorie koloniálního diskurzu se zabývá historií kolonialismu a imperialismu nikoliv jako chronologickým sledem událostí, nýbrž jako diskursivní/textovou formací, vrámci níž se „systém vědění a reprezentace podílel vdlouhé historii materiální a politické podřízenosti ne- západního světa světem západním“ (Moore-Gilbert 1997: 38). Termín koloniální diskurz nachází inspirační zdroj ve Foucaultově diskursivní teorii, vníž je diskurzem pojmenován 6 „takový jazyk, kterým dominantní skupiny ve společnosti utvářejí pole ‚pravdy‘ prostřednictvím uvalení specifickýchznalostí,závaznýchpravidel a hodnot“ (Slemon1987: 6).Diskurz, kterýFoucault pojmenovává jako „násilí na věcech“,„neutváří ‚skutečnost‘ jen proobjekty, jenž zdánlivě pasivně reprezentuje, ale i prosubjekty,které formují koherentní interpretační komunitu,na které [diskurz] závisí“ (ibid.).Naroubuje-li se Foucaultůvkoncept naoblastdiskurzukolonialismu,danýtermínpředstavuje: „pojmenování pro systém označujících postupů, jejichž dílem je produkce a naturalizace hierarchických struktur moci imperiálního podniku a mobilizace těchto struktur v řízení koloniálních a neo-koloniálních, mezi-kulturních vztahů. …ideologický proces …systém reprezentování, které Gayatri Spivak pojmenovává ‚ojinačením‘: projekce vlastních systémových kódů na ‚neobsazené‘, nebo ‚nepopsané‘ teritorium jiného. Tímto procesem je Jiný transformován v sadu kódů, které mohou být oživeny odkazem k vlastnímu systému kulturního pochopení. Nepoznatelné se stává poznatelným, a ať se přihodí jakékoli ‚rozlití‘ v problematice rasové, nebo