Časopis moravsko-slovenského pomezí Bílé Biele Karpaty 1/2009 nky Z obsahu: * Muzika mi šla nejlíp, tak hraju na cimbál Vzkříšení Dřevoja pokračuje * Půda pro smrk? Boj o Kútky Orchideje Bílých Karpat Bílých Orchideje Tořič včelonosný (Ophrys apifera) Vstavač vojenský (Orchis militaris) Vstavač mužský (Orchis mascula), albín Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) Kruštík bahenní (Epipactis palustris) ÚVODNÍK zalehne, vzduch tu nepatrně zhoustne a Ostatně tuto schopnost lepit si vlákna Genius loci vše se zpomalí. Stačí ale, aby se život zas vzpomínek na nás, toulavé lidi, má každý geni- rozproudil trochu víc, bleskově někam zale­ us loci. A jak se pohybujeme po zeměkouli, ze, nejspíš do farské zahrady a uždibuje tu omotáváme ji těmi vlákny, která nás stále Kdysi dávno jsem trávila čas na před- z misek, nachystaných pro toulavé kočky. stahují zpět. Nutí nás se otáčet a hledat, co náškách o architektuře, její historii, sem tam Ale Hradiště je město, prostor, vytvořený že je na tom druhém konci, co to popotahuje nám páni profesoři řekli i něco o umění či generacemi lidských rukou. Může takový a škube, vysílá signály: „Tak už se otoč a pojď archeologii. Občas vyslovili i slova, která duch vůbec existovat v krajině ovlivněné zpátky, kde se pořád touláš?“ v žádných skriptech nebyla. Vyslovovali člověkem, ale přesto pořád své, přírodní a Některé věci jsou z dálky vidět lépe je opatrně, jakoby s úctou, byli by rádi, svobodné? Myslím, že ano. Ale Bílé Karpaty než zblízka. Člověku často pomůže odstup kdybychom my, studenti, uvěřili, že vědí, jsou zvláštní. Nemají jednoho ducha, jednoho a nadhled, aby pochopil to, co je někdy o čem mluví. Nikdy nám ale ten termín genia loci. Jejich kouty jsou tak rozdílné, že k nepochopení. A tak vidíme na konci těch nevysvětlili. Že na to prý přijdeme sami. Ta je osídlil hned celý klan větších či menších vláken krajinu tak neobyčejnou a vzácnou, magická slova byla GENIUS LOCI. géniů. Potkat je můžete všude. jaká nikde jinde není. Tu jedinečnost nevytváří Už se vám stalo, že jste za letního vedra jen příroda a lidi, kteří v ní žijí, přírodu i člověka Nedávno se tato slova objevila i na šli na Bošáčkách po polní cestě, nikde nikdo, stále ještě můžete najít v té či oné podobě po stránkách našeho časopisu, vyřkl je moudrý a ve vzduchu, jakoby odnikud, jste zaslechli celé zeměkouli. Tu jedinečnost vytváří právě člověk, znalý krajiny Bílých Karpat, její his- zvonění kosy? To nebyla smrtka, ta si kosu ten neviditelný duch, to tajemné a neuchopi- torie. Nějaký genius tady být musí, když to nenaklepává. Nebo na Valašském jarmaku telné, to, čemu já říkám genius loci. říká on, řekla jsem si. A tak jsem ho začala náhle jeden z čertů blýskl očima, v tu ránu se hledat. Samozřejmě bych mohla hledat ve zdál o hlavu vyšší než všichni ostatní a jeho Jana Hajduchová slovnících cizích slov, ve spisech teoretiků smích byl tak nějak příliš čertovský? Hodně architektury či urbanismu. Ale já raději hle- zvláštní je pitínský génius. Sedává ve stráni Obsah: dám v krajině, venku, v lese nebo třeba i na s rýsovacím prknem, tužku za uchem, a oči- náměstí. Zkoušela jsem to tedy všude, kde ma přeměřuje smyčku železnice, obklopující ÚVODNÍK je alespoň trochu života. Sem tam nějaký Pitín kolem dokola. Ano, Pitínu jeho ducha Genius loci 1 genius na mě dýchl, jak ale poznat, že je to vtiskli stavitelé, budující Vlárskou dráhu. NÁŠ ROZHOVOR ten pravý? To nevím, nepoznám to. A tak mě A tak místní genius, chudák, bude až do Muzika mi šla nejlíp, tak hraju na cimbál 2–3 klidně můžete podezřívat z toho, že jsem si konce věků celou tu smyčku přepočítávat AKCE V BÍLÝCH KARPATECH / následující řádky prostě vymyslela. a přeměřovat, a přemýšlet, jestli by se to AKCIE V BIELYCH KARPATOCH Řadu let jsem žila v centru Uherské- nedalo postavit ještě líp. Inu, inženýr. Vzkříšení Dřevojanky 4 ho Hradiště. Je to malé, milé městečko, Nejvíc se mi líbí horňácký génius. Je Akce v Bílých Karpatech červen–září 2009 4 žádné architektonické drama, nad kterým tak trochu potměšilý – ostatně jako všichni. Apríl v Praze 5 se člověku tají dech, tu nezažijete. Trvá Za krásného letního rána se natáhne a 10. Bielokarpatská konferencia 5 UČÍME SE OD MALA to několik let, než člověk pochopí jeho zalehne hranice Horňácka kolem dokola. Zelená planeta 6 atmosféru. Než se setká s tím hradišťským A na každého Horňáka, který tudy projde, Pohádka o smutnéj oskoruši 7 geniem loci. Kdo si myslí, že jej potká v přilepí vlákno pouta k rodné hroudě. A jak Tebe 7 ten Horňák jde, pořád dál a dál, vlákno se nočních ulicích během Letní filmové školy, NAŠE MIKROREGIONY je na hlubokém omylu. To je Hradiště plné natahuje a napíná, jako guma od trenýrek, Mikroregion Bojkovsko 8 lidí, hluku, nezvyklého ruchu… Duch se až je to napětí prostě neudržitelné a genius si OBCE BÍLÝCH KARPAT schová, zmizí. Až teprve o posledním dnu svého Horňáka přitáhne zpět. Proto Horňáci Radějov 9 filmové školy odněkud vystrčí nos a opatr- pořád někam chodí, do Poysdorfu, do Vídně RECENZE ně začmuchá. Lidí ubývá a náš genius se a nebo i jinam. Ne vždycky dojdou tam, kam Louky Bílých Karpat pokřtěny 10 pomaličku roztahuje na náměstí. Až jej celé chtějí, ale vždycky se vrátí zpátky. Louky Bílých Karpat 10 Zahrajte ně, Majstre… 11 Žltáčik zanoväťový – obeť prílišného využívania trávnych porastov? 12 Posviacka Božej muky v Lopeníku 13 SPRÁVY ZO SPRÁVY / ZPRÁVY ZE SPRÁVY Bielokarpatské lesy 14 Upozornění pro majitele pozemků v národ- ních přírodních rezervacích a památkách 15 Půda pro smrk? 15 PORTRÉT Vladimír Úlehla 16 NĚCO Z KULTURY Proměny dožínkových slavností 17 KAUZA Boj o oboru pokračuje 18–19 POLE NEORANÉ Pšenice dvouzrnka 20 ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍČEK Lidské tělo 21 O tradici ovocnářství je v Bílých Karpatech 21 zájem POHÁDKA Pitín Jedna bajka – tři konce 22 PRO CHYTRÉ DĚTI 23 Bílé - Biele Karpaty 1/2009 NÁŠ ROZHOVOR Muzika mi šla nejlíp, tak hraju na cimbál místo a pak za tři měsíce je rád muziku a kraj, ve kterém se rozhodl přeložit zpátky. Ten kraj mi žít a pracovat. Sám byl sedlák, takový nic neříkal. Bavila mě muzika, pokrokový, který včelařil, měl skleníky, která mi suplovala skoro celý vozil si z Egypta pomerančovníky, měl už duchovní obzor. tehdy cypřiše a jiné rostliny, které tehdy ještě zde nebyly známé. On měl rád tu Zajímavé ale je, že po dva- půdu a to místo, kde je. Také jeho syn Jan, nácti letech ve velkoměstech tatínek mého otce, byl akademický malíř jsme s manželem zjistili, že i aktivní muzikant. Ještě za dob mého nejsme typy lidí, kteří se mohou tatínka se na místě, kde bydlíme, každou přestěhovat úplně kamkoliv a neděli konaly besedy ,Pod orechem‘, kde že nám ten náš kraj strašně se hrálo a zpívalo. Kdo chtěl přijít, tak se chybí. Tak jsme se moc rádi přidal nebo poslouchal. vrátili na ,mlatevňu‘ v Hroznové A můj vztah k folkloru vznikl tím, že Lhotě, kterou jsem dostala od se našel po dědovi malý cimbálek. Tak rodičů věnem a upravili jako ho otec dosmýčil domů a řekl: „Na to se dům. A musím říct, že bych budeš učit hrát“. A bylo. Dnes jsem za to odsud už opravdu neodešla. jeho rozhodnutí moc ráda, možná také Je to asi genius loci toho místa proto, že jsem měla velké štěstí na uči- samotného, kde žil můj pradě- tele. Než jsem se dostala na brněnskou deček – moravský malíř Joža konzervatoř, tatínek jezdil se mnou každý Uprka. Nezakládám si na tom, pátek do nedalekého Holíče do Lidové že jsem jeho rodina, ale chápu školy umění, kde na cimbál vyučoval ty lidi, kteří z místa, kde žijí, jeden Róm, pan Ĺudovít Daniel. Ten nedokážou odejít nebo když mě přivedl k tomu nástroji tak, že mě mají odejít, tak je to s velkým hrát bavilo a na každou hodinu jsem se vnitřním bolením. těšila. Díky němu umím to, co umím. No Magdalena Múčková a protože neumím matiku, šla jsem na Odkud vlastně váš vztah ke konzervatoř do Brna… Pak, už za stu- zdejšímu folkloru pochází? dií, jsem začala hrát na cimbál a zpívat v Brněnském rozhlasovém orchestru Magdalena Múčková je aktivní na Moje maminka pochází z Bojkovic a lidových nástrojů (BROLN). některých folklorních frontách a její společně s Jitkou Hrbáčovou, manželkou jméno musí znát snad každý milovník Martina Hrbáče, tancovaly v souboru při Připravila jste kompletní reprint folkloru. Nejen že sestavuje a moderuje uherskobrodské dvanáctiletce. K lidové Úlehlova díla Živá píseň. Co vám ty folklorní pořady pro Českou televizi, tele- muzice mě ale přivedl hlavně můj tatínek, lidové písničky dávají? vizi Noe v Ostravě a pro Český rozhlas Jan Uprka, sám aktivní muzikant. A ten Brno a Praha, je také členkou progra- jeho vztah zase vyrůstal z prostředí, ve O Úlehlově Živé písni se říká, a teď mové rady Mezinárodního folklorního kterém žil. Už jeho děda Joža Uprka měl budu trochu rouhavá, že je to strážnická festivalu Strážnice, vedoucí strážnické cimbálové muziky Danaj, učí cimbál na Základní umělecké škole ve Veselí nad Moravou. A kromě toho má ještě rodinu, dům, zahradu a penzion… Bydlíte v Hroznové Lhotě. Žijete tam od svého narození? Ne, narodila jsem se ve Slavičíně v roce 1968, ale později jsme se s rodi- nou přestěhovali do Hodonína, protože v Hroznové Lhotě – odkud pocházel tatínek – naši neměli bydlení. Tak jsem vyrůstala v paneláku a do Hroznové Lhoty, do místa, kde teď bydlím, jsem roky z donucení jezdila pracovat. Moc mě nebavilo brzo ráno v sobotu vyrazit ,na výlet do Lhoty‘ a v duchu otcova hesla ,hlavně aby se nicneděláním nezkrátily Cimbálová muzika Danaj žíly‘ přeložit hromadu cihel na jedno Bílé - Biele Karpaty 1/2009 NÁŠ ROZHOVOR bible.