UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury Bakalářská práce Monika Šindelková Prozaik Hermann Ungar Olomouc 2020 vedoucí práce: Mgr. Daniel Jakubíček, Ph.D. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím literatury uvedené v seznamu literatury dané práce. V Olomouci dne 17. 5. 2020 ……………………………… Šindelková Monika Děkuji Mgr. Danielu Jakubíčkovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, poskytnutí rad, ochotu a čas, který mi věnoval. Také bych chtěla poděkovat rodině a přátelům, kteří mě podporovali po dobu psaní této bakalářské práce, ale i během celého mého studia. Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1. Autorský typ a osobnost Hermanna Ungara .................................................................. 6 1.1 Klasifikace literárního díla ......................................................................................... 12 1.1.1 Divadelní hry ...................................................................................................... 13 1.1.2 Povídky a kratší prózy ........................................................................................ 15 1.1.3 Romány ............................................................................................................... 18 2 Román Zmrzačení ........................................................................................................... 21 2.1 Kompoziční výstavba ................................................................................................ 22 2.2 Motivická a tematická výstavba................................................................................. 28 2.2.1 Téma sexuality .................................................................................................... 28 2.2.2 Téma rodiny a vztahů ......................................................................................... 31 2.2.3 Téma sociálních rozporů .................................................................................... 32 2.2.4 Téma smrti .......................................................................................................... 33 Závěr ........................................................................................................................................ 37 Seznam literatury ................................................................................................................... 39 Úvod Výběr tématu mé bakalářské práce byl silně ovlivněn zájmem o četbu a literaturu obecně. Během uplynulých let studia na vysoké škole jsem hodně času strávila v knihovnách a archivech, kde jsem shromažďovala informace o životě a díle sporadicky známého spisovatele. S novými poznatky se v mých očích méně pověstný autor změnil v někoho, koho jsem uznávala a jehož četbu jsem si velmi oblíbila. Tato aktivita mě hodně bavila, a tak jsem usoudila, že takovým způsobem chci zpracovat i svou bakalářskou práci. Pocházím z oblasti Blanenska a Boskovicka, tudíž jsem byla velmi nadšena a překvapena, když jsem se dozvěděla o literátovi původem z Boskovic, kterému se přezdívalo „moravský Kafka“. Rozhodla jsem se tedy popsat životní osudy, shrnout a interpretovat dílo regionálního autora Hermanna Ungara. A proč řadíme tohoto spisovatele k tzv. zapomínaným autorům? Jeho tvořivé literární období bylo velmi krátké, pokud jeho díla vycházela knižně, tak pouze v malých edicích. Většinou ale byla vydávána časopisecky a některá nebyla za Ungarova života přeložena do češtiny (vzhledem k tomu, že velká část obyvatelstva mluvila německy, nejednalo se o zásadní důvod, proč se na našem území neprosadil). Sám Ungar své dílo příliš nevyzdvihoval, dokonce svou literární činnost tajil. Ungar i jeho odkaz byl „pohřben“ s nacistickou okupací a protižidovským tažením. Avšak za pár let se našel někdo, kdo si našel zálibu v Ungarových textech. Byl to PhDr. Jaroslav Bránský, spisovatel a pedagog, jenž přeložil z němčiny do češtiny dá se říci celé dílo onoho spisovatele. Hermann Ungar se často označuje za „moravského Kafku“. Dále se objevuje přezdívka „boskovický Dostojevský“. Ačkoliv autorský styl může čtenáři připadat podobný, každý z těchto autorů je naprosto jedinečný. Podle úvodních poznámek některých knih můžeme usuzovat, že autor byl příliš skromný: „Toto vyprávění si nečiní nárok, aby bylo hodnoceno jako umělecké dílo.“ (Ungar 1993, str. 5) To je možná také jeden z důvodů, proč se příliš neprosadil oproti svým vrstevníkům. Bakalářská práce se zabývá životem a literárním dílem Hermanna Ungara. Hlavním cílem je interpretovat a analyzovat román Zmrzačení se zaměřením na specifické ungarovské motivy. 5 1. Autorský typ a osobnost Hermanna Ungara Hermann Ungar, německy píšící prozaik a dramatik z Moravy, se narodil 20. dubna 1893 v Boskovicích jako nejstarší syn Emila Ungara, německo-židovského výrobce lihovin, a Jeannety, rozené Kohnové z Jemnice. O rok později se jim narodil syn Felix a v roce 1895 dcera Gertruda. Pocházel z bohaté a vzdělané ortodoxní židovské patricijské rodiny. Původ je odvozován od vrchního rabína v Boskovicích Mosesa Ungara, dále od slavného učence a ředitele vyšší židovské školy, tzv. ješivy, Samuela Kell ha-leviho. Děti byly zapsány do německé židovské školy, ale docházely tam jenom na zkoušky, vzdělání jim poskytoval domácí učitel. Ve svém rodném domě strávil Hermann Ungar 12 let svého života. V roce 1905 se odstěhoval do Brna, kde mu rodiče zajistili podnájem a začal studovat na II. německém gymnáziu, maturoval v roce 1911. V té době byl členem středoškolských židovských nacionálních spolků „Veritas“ v Brně a „Lätitia“ v Boskovicích. Údajně v této době začal tvořit své první básně a také historická dramata, bohužel je sám zničil. Bylo mu umožněno vzdělání na berlínské univerzitě, kde studoval jazyky – hebrejštinu a arabštinu. Stal členem sionistického spolku „Hasmonäa“, psal povídky a romány, které se taktéž nedochovaly. Z Berlína se přemístil do Mnichova, kde z lingvistického zaměření přešel na práva. Pokračuje na témž oboru na německé univerzitě v Praze. Současně si drží členství v německých spolcích studentů. Jednalo se o mnichovský spolek „Jordania“, v druhém spolku, pražském „Barissia“1, byl v roce 1914 zvolen předsedou. Za první světové války nastoupil jako dobrovolník do armády. Svědectvím je dopis Ungarova bratrance PhDr. Karla Krejčího, který ho adresoval JUDr. Herbertu Ungarovi 29. března 1965: „Jednou jsem na ulici zahlédl z dálky Hermanna s bratrem Felixem - sloužili u dělostřelectva - dosud je vidím cupat ve vysokých botách s těžkými šavlemi.“ (Bránský 2001, str. 477) Hermann Ungar bojoval na ruské frontě, sloužil u 5. c. a k. dělostřeleckého pluku v Lovosicích a Volyni. Nicméně byl v roce 1916 zraněn, zlomil si nohu, a z bojiště byl odsunut. Získal stříbrnou medaili za statečnost, na frontu se ale už nevrátil. Válečná zkušenost Ungara velmi poznamenala. O svých zážitcích z fronty nikdy nikomu přímo nevyprávěl. Jediným vyjádřením je reakce vzniklá na základě románu Na západní frontě klid od E. M. Remarqua, kterou zveřejnil v roce 1929 v Berliner Tageblattu: „Miliony lidí viděly za války trpět a umírat koně. Ale neuvěřitelné na této sugesci zraněného řvoucího koně uprostřed bitevního pole je, že 1 „Barissia“ byla nacionalistická studentská organizace, vybudovaná zcela podle vzoru německých šovinistických „buršenšaftů“ (tedy i s nošením barev, se souboji, pitím piva apod.) (Pátková 1968, str. 82) 6 tento řev, byť teprve několik měsíců, patří k nejstrašnějším vzpomínkám účastníků války. Miliony mužů viděly za války tak jako já umírat zraněné koně němě, nanejvýš s tichým sténáním, a jejich skutečný zážitek je potlačen zážitkem literárním, silná neskutečná vidina jednoho spisovatele zapudila jímavou pravou tvář tiše dodělávajícího tvora. Sugesce jde tak daleko, že tomu, kdo se odváží skutečnost připomenout, se bude z nejhlubšího přesvědčení odporovat… Snad pochází řvoucí kůň z minulých dob a jednotlivé temné literární vzpomínky - literární, protože ze skutečnosti vycházet nemohou - znovu a znovu plodily řvoucí koně, až díky Remarqueovi přešly jako masa bez odporu do obecného povědomí. Proč působí právě tento výmysl tak podmanivě? Protože zlidšťuje, protože nám přibližuje zvíře, jež bylo druhem v našem utrpení. Protože němota trpícího tvora, jež je člověku vzdálená, nám zůstává cizí a nepochopitelná, protože kůň, ačkoli trpěl vedle nás a s námi se svou mlčenlivostí vzpírá tomu, abychom ho zahrnuli do lidského komplexu války, jehož se tělesně účastnil. My všichni, aniž bychom žádali, aby řval s námi. Propůjčit koňské bolesti hlas bylo patrně projevem geniální intuice.“ (Serke 2001, str. 239) Remarqueův román Na západní frontě klid z roku 1928 realisticky líčí surovost, krutost, nespravedlnost, a hlavně zbytečnost války. Avšak sugestivní motiv řvoucích koňů neodpovídá podle Ungara skutečnosti. Ungar ve své reakci naráží na zajímavou otázku. Je možné, aby básník dokázal měnit dějiny přírody? Motiv křičícího koně se objevuje ještě dříve před Remarquem. Jedná se například o román „Debâcle“ od Émila Zoly z roku 1892. Dále se tento motiv vyskytuje např. v díle Ernsta Weiße a Karla Maye. V roce 1906 vyšla sbírka Modrý a rudý od Fráni Šrámka, která obsahuje báseň Raport. „Že louky voní kol jetely a kvete řeřicha - a on… kůň… což byl vinen čím? má díru do břicha, že na něm seděl kdos, už nesedí a oči vědět chtí, však nevědí a v hrdle vysychá…“ (Šrámek 2000, str. 34) Po odchodu z armády se mohl vrátit ke studiu