/ 1 SALVE / / / Obsah Editorial Editorial / Vážení čtenáři, Jean Daujat druhé číslo revue Salve jsme v tomto roce zasvětili velké postavě muže, který na II. Maritainovo poslání / vatikánském koncilu přednesl poselství církve světu. Je to poprvé, kdy se náš časo- Philippe Chenaux pis zaměřuje na jedinou osobnost. Možná si kladete otázku, zda jsme se rozhodli Maritain na úsvitu třetího tisíciletí / pěstovat kult osobností a opustili tématické okruhy. Nikoliv! Za naším rozhodnu- tím stojí určitá bolestná zkušenost. Období totality postupně vymazalo z paměti Miroslav Novák kontinuitu a uvrhlo nejenom církev, ale celou naši kulturní společnost do izolace. Myšlení Jacquesa Maritaina v bývalém Československu / Postupně vyhasínalo vědomí kulturně-náboženského spojení mezi jednotlivými centry intelektuálního a duchovního života. Z knihoven mizela teologická, nábo- Klára Jelínková ženská i filozofická nemarxistická literatura. Uvěznění velké části autorů zastavilo Umění ve filozofii Jacquesa Maritaina / i přirozený proud předávání vědomostí. Hermetické uzavření státní hranice spolu Rozlišovat, ale neoddělovat s ideologickými pouty umrtvilo vnější kontakty s okolním světem. Spoušť, která Rozhovor s Karlem Šprunkem / byla takto napáchána, je nedozírná. Louis Aragon ji nazval „Biafrou ducha“. Pro studium díla Jacquesa Maritaina nepomohl ani pramének kontaktů přes bývalou Maritain a pravda / NDR. Vždyť v samotné německé jazykové oblasti, jak píše Peter Nickl v Úvodu ži- vota a díla J. Maritaina,1 zůstává tajemstvím mlčení či upozadění Maritainova díla Jacques Maritain ve filozofické literatuře. Výmluvným svědectvím o tomto postřehu jsou i Malé ději- O časném poslání křesťana / ny filozofie Hanse Joachima Störiga. Jednostrannost této učebnice prohlubuje dis- 2 Jacques Maritain kontinuitu filozofického a teologického myšlení v našem prostředí. Existovat spolu s lidem / Francouzský či maritainovský vliv v období první republiky byl však mnohem výraznější a musíme dodat, že byl opravdu tvůrčí. Mezi nejvýraznější stoupence Jacques Maritain o antisemitismu / Maritainova myšlení patřil otec Metoděj Habáň OP. Zůstává pro mě hádankou, zda se Dr. Habáň seznámil s Maritainem přímo osobním studiem, či prostřednic- Jacques Maritain tvím svých francouzských spolubratří, jako byl otec Sertillange, Garrigou-Lag- Problém politického sjednocení světa / range, Humbert Clerissac, kteří ho přivedli ke studiu Henry Bergsona a tím ne- Jacques Maritain přímo k francouzské poezii. Karel Floss o něm napsal: „Také pro naše tomisty byl Přirozená mystická zkušenost a prázdnota / Maritain svrchovaným vzorem, a tak ani M. Habáň není bez něho myslitelný. Vý- razem této filiace je, mimo jiné, dedikace českého překladu Maritainovy knížky Jacques Maritain v datech / Umění a scholastika v roce 1933 právě Metoději Habáňovi. Překladatelem byl Vác- lav Renč – a již tím se naznačovalo pouto mezi světem teologie a světem filozofie Legenda k obrazovému doprovodu / a umění, pouto, které, jak uvidíme dále, bylo pro Maritaina a pak i Habáně ne- Recenze / jen typické, ale přímo konstitutivní. Jestliže měl Habáň v české kultuře alespoň o něco větší ohlas než jeho předchůdci, bylo to mimo jiné a snad především pro- English Summary / to, že mu nechyběla maritainovská vstřícnost vůči modernímu umění.“ Čteme-li SALVE / / EDITORIAL / Maritainovu knihu Integrální humanismus, chápeme i politické a společenské po- POZNÁMKY: stoje těžko zařaditelného otce Metoděje Habáně, kterého si pražský okruh Osm- 1/ Peter Nickl: Jacques Maritain, Eine Einführung in Leben und Werk. Paderborn–München– ašedesátníků v závěru jeho života šablonovitě zařadil do okruhu pokoncilních Wien–Zürich 1992. konzervativců. V Habáňově životě a díle je vůbec tolik analogií se zjevem Jacque- 2/ Miroslav Novák: „Myšlení Jacquesa Maritaina v bývalém Československu“. Salve 2/2006. sa Maritaina, že hlubší interpretace Habáňových prací a snah je bez podrobnější- 3/ Karel Floss: „Metoděj Habáň (1899–1984) a tomismus“. IN: Metoděj Habáň a český tomismus. ho poznání francouzského filozofa nemyslitelná…3 Olomouc 2003, s. 8. Tak jako je Maritain obklopen kruhem literátů francouzského Renouveau ca- 4/ H. Pavlincová: Filozofická revue 1929–1948, bibliografie časopisu olomouckých dominikánů. tholique, tak si nelze představit Dr. Habáně bez celého okruhu literátů a básníků: 5/ heslo „Maritain“. IN: Universum, všeobecná encyklopedie, 5. díl / Ko-Ma. Praha, Odeon 2000, Čepa, Durycha, Zahradníčka, Renče, Demla, Bochořáka a dalších umělců. Aka- s. 663. demické týdny, často i s účastí představitelů sekulárního umění a vědy, nám do- kreslují Maritainovské ovzduší spolupracovníků Krystalu, Filozofické revue,4 jako i revue Na hlubinu. Vedle Krystalu byly dalšími středisky studia Maritainova díla Stará Říše na Moravě a brněnský okruh s Dominikem Peckou. Soubor maritai- novských textů našeho Salve jakoby v průřezu seznamuje čtenáře s významem a dílem Jacquesa Maritaina a jeho recepcí v českém prostředí. Respektive v čes- koslovenském prostředí, neboť jeho známá studie Traja reformátori vyšla ve Spol- ku sv. Vojtecha v Trnavě, který narozdíl od Prahy v mnohem větší šíři seznamoval čtenáře s náboženskou i krásnou literaturou románských zemí. Překladatelé a někteří autoři uveřejněných článků jsou jistou nadějí obnovené- ho zájmu nynější mladé generace, ale připomínají také i zásluhu Společnosti Jac- quesa Maritaina v České republice reprezentované PhDr. Karlem Šprunkem, které- mu děkuji za uspořádání tohoto maritainovského Salve. Zábleskem naděje může být i heslo v encyklopedii Universum o „předním zástupci novotomismu a křesťan- ského humanismu“ s uvedením díla a českých překladů Jacquesa Maritaina.5 Papež II. vatikánského koncilu, nejvýraznější intelektuál na stolci sv. Petra ve 20. století Pavel VI. v Maitainovi viděl jednoho z velkých moderních filozofů schopného oslovit kulturní svět. Dokonce se zabýval otázkou jmenovat jej kar- dinálem laikem, což ale nebylo po dekretu Jana XXIII. prakticky možné. Jac- ques Maritain byl filozof širokého rozhledu a zasahoval nejen do oblasti čisté filozofie, ale i politologie a rovněž teologie s přihlédnutím k praktickému živo- tu církve. On, filozof intuice, byl také člověkem modlitby. Nemohli bychom ho- vořit o Evropské unii, kdyby nebylo jeho vlivu na „otce zakladatele“ Roberta Schumanna, De Gasperiho a Konrada Adenauera. V období vypjatého politic- kého zápasu a předvolebního boje nám nabízí druhé číslo letošního Salve mož- nost hlubšího zamyšlení a reflexe: „Quo vadis, Česká republiko, quo vadis, Ev- ropská unie?“ X fra Dominik Duka OP / 2 Jean Daujat Maritainovo poslání Chceme-li charakterizovat, v čem spočívalo Maritainovo poslání ve 20. století, bude vhodné rozlišit dvě etapy. První etapou je období mezi oběma světovými válkami – bylo to období nadmíru plodné z hlediska náboženského i kulturního. Maritain byl tehdy autoritou pro elitu francouzské intelektuální mládeže, což je potřeba vysvětlit nejdříve. Tato mládež, k níž měl autor tohoto textu to štěstí ná- ležet, prožívala své dětství a dospívání za války v letech 1914–1918 a viděla prou- dy krve a utrpení. To z ní učinilo generaci realistickou a pohrdající ideologiemi. Tento postoj ji disponoval k tomu, aby naslouchala myšlení zcela oddanému sku- tečnosti, jakým je právě myšlení sv. Tomáše. Zdálo se nám, že během katastrofy první světové války se v blátě zákopů a v krvi pěšáků zhroutil svět zrozený z Vel- ké francouzské revoluce roku 1789, svět 19. století a prvních let století 20., svět plný optimistických ideologií, který věřil, že štěstí a dokonalost člověka je defi- nitivně zajištěna nekončícím vývojem triumfující vědy a svobody. Tato mládež, na jejíchž bedrech spočívala po válce budoucnost světa, si proto myslela, že je- jím posláním je vybudovat nový svět, a odtud pramenily její revoluční postoje k tomu, co ještě přetrvávalo (například parlamentarismus a kapitalismus) ze svě- ta před rokem 1914. Mnozí lidé se snažili tento svět vybudovat vytvořením nových ekonomických, sociálních a politických institucí, a to vysvětluje úspěch, jaký měla po válce Acti- on française (Francouzská akce)1 a Jeunesses Patriotes (Vlastenecká mládež), po ro- ce 1930 pak hnutí Ordre nouveau (Nový řád) a Esprit (Duch). To však byly ces- ty natolik bezvýchodné, nakolik tato hnutí neměla žádnou filozofii – instituce totiž mohou být pouze dílem filozofie, která je inspiruje a oživuje, jak lze dob- ře pozorovat v době úpadku křesťanstva, kdy instituce původem křesťanské, ale zkostnatělé už nebyly oživovány křesťanskými ideami, které stály u jejich zrodu. Instituce z 19. a z počátku 20. století byly dílem moderní filozofie, a proto nebylo možné se od nich odvrátit bez podpory jiné filozofie, která by oživovala instituce nové. Jestliže v polovině 20. století nakonec převládl marxismus, pak proto, že to byla filozofie, která si získala mysl lidí. Každá epocha je dílem filozofických a ná- boženských koncepcí, které ji inspirují: křesťanství ve středověku, humanismus v renesanci, Descartes a jansenismus v 18. století a filozofové 18. století – Voltaire, Rousseau, encyklopedisté – v období francouzské revoluce. Materiální prostřed- ky – ať už jde o zlato, anebo zbraně – činí jen to, co jim přikazují myšlenky, kte- SALVE / / JEAN DAUJAT: MARITAINOVO POSLÁNÍ / ré jim vládnou: svět je řízen idejemi. Lidé žijí podle toho, jakou mají představu potřebovala, aby dala smysl a orientaci svému životu a svému jednání. Maritain o smyslu a cíli svého života, to znamená podle svých filozofických a nábožen- byl tím, koho bylo zapotřebí, aby tyto jistoty přinesl ve světle filozofie a teologie ských názorů.