existovat. Nově vzniklé příhodné biotopy Robert Stejskal, Filip Trnka dovedou rychle obsadit díky tomu, že do - bře létají – na rozdíl od některých bez - křídlých nebo málo létavých zástupců tri - bu Cleonini . Naši rýhonosci 2. Napudrovaní „Zloději artyčoků“ První zajímavou skupinou jsou druhy rodu Larinus , nazývané ve staré entomo - krasavci logické literatuře rypáčníci. Jejich společ - ným znakem je úzká vazba na květenství hvězdnicovitých rostlin ( Asteraceae ), v je - jichž úborech se vyvíjejí larvy. Menší sku - pina druhů se vyvíjí ve stoncích rostlin téže čeledi. Libozvučně znějící název Lari - nus lze přeložit jako tlustý nebo vypase - ný. Pravdou je, že korpulentní vzhled bývá Nosatci tribu Lixini patří, podobně jako rýhonosci tribu Cleonini představení vlastní mnoha nosatcům, navíc jejich po - v prvním dílu (Živa 2012, 1: 30 –34), mezi nápadné druhy brouků s neobyčejně trava – rostlinná šťáva – je velmi dietní, zajímavými strategiemi přežívání. Osídlují nelesní stanoviště s různými bioto - a tak se snad raději přikloníme k jiné ver zi py, od stepních trávníků přes louky až po mokřady. Více než polovina českých překladu značící bonbón nebo pamlsek. zástupců tohoto tribu se v současné době řadí do Červeného seznamu bez - A jak výstižně poznamenal fran couzský obratlých České republiky. entomolog Jean Henri Fabre (1823 –1915) v proslulé knize The Life of the Weevil (Život nosatce): „kdyby Stvořitel znal zvyk - Od zástupců tribu Cleonini odlišíme rýho - tace, pískovny, hliniště nebo kamenolomy. losti těchto rýhonosců, nazval by je jistě nosce tribu Lixini podle celkového vzhle - Menší skupina druhů žije v blízkosti vod zloději artyčoků“. du a především odlišného nosce. Jejich tělo – podél nezregulovaných toků nebo u ryb - Z rodu Larinus u nás bylo dosud zjiště - není tak nápadně zbarvené, vzhled větši - níků. V lesích se můžeme setkat pouze no 7 druhů žijících na bodlácích ( Cardu us ), nou určuje víceméně jednolité chloupko - s některými běžnými druhy, a to vždy na pcháčích ( Cirsium ) a chrpách ( Centaurea ). vání. Nosec je mnohem štíhlejší, stopkovi - dostatečně otevřených stanovištích, např. Dají se poměrně snadno najít, jelikož na tého tvaru, po stranách většinou zaoblený podél lesních cest, v širokých průsecích živných rostlinách obsazují květenství. a bez žebírek. Liší se také tím, že brouky nebo pasekách. I když jsou vázáni na růz né Jistým úskalím snad může být fakt, že při najdeme nejčastěji přímo na živných rost - druhy bylin, výjimečně lze některé z nich vyrušení buď nenápadně „zacouvají“ pod linách, které jen neradi opouštějí. Asi nej - zastihnout i na dřevinách. květní lůžko, nebo se rostliny pustí a spad - nápadnějším znakem je jemný prášek na Podle vazby těchto brouků na zcela běž - nou do trávy. Druhy L. turbinatus , L. carli - povrchu těla, který připomíná pyl rostlin. né rostliny by se mohlo zdát, že jde o bez - nae a L. iaceae (obr. 3) patří k velmi hoj - Slouží pravděpodobně jako ochrana před problémovou skupinu. Opak je ale prav - ným, téměř všudypřítomným průvodcům okolními vlivy a jeho barva někdy pomá - dou. Na nedostatek živných rostlin si plevelové a ruderální vegetace. L. polli - há k odlišení příbuzných druhů. skutečně nemohou stěžovat, ovšem úspěš - nis (obr. 4) vyhledává staré pastviny, lou - Z českých zemí je historicky známo 27 nost jejich přežívání závisí do značné míry ky a stepní trávníky, kde napadá pupavy druhů těchto rýhonosců, z nichž dva již na dalších faktorech. Limitní může být (Carlina ). Larvou obsazený květ poznáme pravděpodobně vymizely (tab. 1). Větší např. řídký zápoj vegetace, dostatečné oslu - podle nenápadné dírky uprostřed. Když druhové bohatství najdeme na Moravě, nění, výhřevné podloží nebo sesouvající květ v září opatrně rozloupneme, můžeme kde dnes žije 7 druhů nezasahujících do se půda. Zvláštní podmínky na stanovišti v něm najít kuklu nebo čerstvě vylíhnu - Čech. Nejlépe se jim daří v oblastech s tep - vyžadují především někteří zástupci rodu tého brouka. Tuto rostlinu sdílí L. polli nis lým klimatem a dostatkem travnatých bio - Lixus . I když mnohé druhy obývají bioto - s rýhonoscem Pseudocleonus grammicus topů, jako jsou např. stepní trávníky, suché py blízké přírodě, ke svému životu ne - popsaným v minulé části seriálu. Druhy si louky, úhory, lesostepní stráně a písčiny. zbytně potřebují narušování. Bez alespoň vzájemně nekonkurují, protože jeden na - Nemalý význam mají i vyloženě antropic - občasné disturbance (ať už přirozené nebo padá kořen a druhý květy. Rozměry nej - ky ovlivněná místa, jako jsou např. rumiš - lidskou činností) vedoucí k vytvoření mo - větším zástupcem rodu je L. sturnus (viz tě v průmyslových zónách, nádražní vege - zaiky raných sukcesních stadií nedokážou obr. 5), donedávna u nás považovaný za vzácný druh. V posledních letech se ale šíří a jeho zařazení v červeném seznamu je již neopodstatněné. Poněkud vzácněj ším nosatcem je L. obtusus –vČeské republi - ce se vyskytuje lokálně, ale přitom na širo - ké škále stanovišť, od stepních trávníků po podhorské mokřady. Asi nejvzácnější L. beckeri , podle červeného seznamu ohro - žený druh, žije na chrpě čekánku ( C. sca - biosa ) v nejzachovalejších stepních loka - litách jižní Moravy. Na celém světě známe zhruba 180 dru hů rodu Larinus , z nichž asi 100 najdeme ve Středozemí. Kvůli jejich vazbě na ple - velné rostliny se mnohé z nich hlavně v Severní Americe úspěšně používají k bio - logické ochraně kultur před některými plevely. Jiní rýhonosci jsou naopak ne - chvalně známí jako škůdci pěstovaných 1 Okraj pole s úhorem bohatým na merlíky, pelyňky a bodláky – ideální biotop pro Lixus rubicundus , L. subtilis 1 a L. fasciculatus i další druhy ze skupiny „plevelových“ nosatců živa 2/2012 75 ziva.avcr.cz 2 3 rostlin, např. zmíněného artyčoku ( Cyna - lišení příbuzných druhů. Vylíhnutý brouk 2 Nosatec Lachnaeus crinitus na své ra scolymus ) nebo světlice barvířské ( Car - v komůrce setrvá určitou dobu a potom se živné rostlině, omanu britském ( Inula thamus tinctoria ). Z cizokrajných zástupců prokouše ven. Trehala byla na Blízkém vý - britanica ), v jehož květenstvích p robíhá stojí za zmínku druhy tvořící na bělotrnech chodě v minulosti využívána jako potra - vývoj larev. I přes nezvykle dlouhé (Echinops ) zvláštní útvary zvané trehala, vina pro svou sladkou chuť. Tyto kapsle ochlupení nejsou tito brouci, často případně tricala nebo také turecká mana. obsahují velký podíl stejného škrobu, jaký zavrtaní mezi jednotlivými květy, Jsou to speciální komůrky dlouhé asi 2 cm, tvoří stonek hostitelských bělotrnů, dále na úborech příliš nápadní. vytvořené na povrchu rostlin, v nichž lar - pryskyřice, cukerin, hořčiny a soli. Prodá - 3 Larinus iaceae je velmi hojný vy žeroucí nejprve uvnitř stonku dokončují valy se v židovských lékárnách v Istanbu - zástupce rodu, setkáme se s ním téměř svůj vývoj a kuklí se. Komůrku staví dospě - lu, kde z nich Turci i Arabové připravovali na každém rumišti. Jeho blízce příbuzný, lá larva slepováním rostlinných úlomků odvar k léčení respiračních chorob . ale značně vzácnější L. beckeri se pozná tělním sekretem a je v ní dobře chráněna Rod Lachnaeus u nás zastupuje jediný podle mnohem štíhlejšího nosce. proti slunečnímu záření, dešti, vyschnutí druh, a to L. crinitus (obr. 2), malý nosatec 4 Suché trávníky s pupavami ( Carlina ) i některým přirozeným nepřátelům. Ně - s velikostí těla asi 5 mm. Nezvykle dlou hé vyhledává rýhonosec Larinus pollinis . které typy obsahují i trnité úlomky listů. odstávající ochlupení mu dává velmi bi - Vyznačuje se téměř rovným noscem Výsledný tvar a celkové provedení jsou zarní vzhled. Obývá xerotermní stráně, ste - s výrazným středovým žebírkem. druhově specifické a napomáhají k od - pi, slaniska i mokřady, kde žije na oma nech 5 Dříve vzácný Larinus sturnus je dnes rozšířen lokálně po celé republice od Tab. 1 Nosatci tribu Lixini a jejich zařazení v Červeném seznamu bezobratlých nížin do hor na různých druzích bodláků České republiky (RE – regionálně vymizelý, CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, (Carduus ) a pcháčů ( Cirsium ). Je to náš VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený) největší zástupce rodu, dosahuje délky téměř 2 cm včetně nosce. Druh ČS Poznámka k výskytu v České republice 6 Vzácný druh Lixus bardanae známe Lachnaeus crinitus VU lokální a vzácný druh jižní Moravy především z jižních Čech a jižní Moravy, Larinus beckeri EN lokální a vzácný druh jižní Moravy kde osídluje mokřady a vlhké louky. Jeho tělo bývá pokryto jemným práškem Larinus carlinae – hojný žluté nebo oranžové barvy. Ve svém Larinus iaceae – hojný areálu patří do taxonomicky obtížného Larinus obtusus NT lokální a vzácný komplexu blízce příbuzných druhů. Larinus pollinis – lokální, ale místy hojný 7 Teprve v posledním desetiletí byl Larinus sturnus NT lokální, ale místy hojný u nás objeven rýhonosec Lixus fascicula - tus . Napadá zejména běžný pelyněk Larinus turbinatus – hojný černobýl ( Artemisia vulgaris ) Lixus albomarginatus VU velmi vzácný, ohrožený vyhynutím avsoučasnosti jsme svědky jeho rychlé ho Lixus angustus VU lokální a vzácný šíření na nové lokality. Lixus bardanae VU lokální a vzácný 8 Asi nejběžnějším zástupcem rodu je Lixus brevipes NT velmi vzácný, jen jižní Morava rýhonosec Lixus filiformis . Žije na široké škále stanovišť s výskytem bodláků Lixus cardui – lokálně hojný, pouze Morava a pcháčů. Tento druh lze v teplých oblas - Lixus cylindrus RE nejasný výskyt, neexistují žádné dokladové exempláře tech Moravy snadno zaměnit za L. cardui. Lixus fasciculatus – šířící se druh, zjištěn teprve nedávno 9 Štěrkové a písčité náplavy s porosty Lixus