Tereza Humlová, 5. semestr e-mail: [email protected] Chang, Jeff: Can’t Stop, Won’t Stop - A history of hip-hop generation Chang, Jeff: Nezastaví a nepřestanou Historie hip-hopové generace Picador; 175 Fifth Avenue, New York, N.Y. 10010, 2005, ISBN 978-0312425791 První verze překladu Počet normostran: 150 Počet znaků: 270 000 Obsah Předmluva DJe Koola Herce Úvod SÉRIE 1: Babylon hoří: 1968-1977 1. Pohřebiště: Bronx a politika opuštění ………………………………………….. 4 2. Sipple Out Deh: Počátky jamajské generace a kulturní obrat …………………. 14 3. Krev, oheň a sem tam hudba: Gangy Bronxu ………………………………….. 29 4. Vytvořit si jméno: Jak DJ Kool Herc ztratil přízvuk a nastartoval hip-hop .….. 46 SÉRIE 2: Planeta Rock: 1975-1986 5. Spasená duše: Záhada a víra Afrika Bambaataa …………………………………. 59 6. Zběsilé styly: Vývoj stylů v jedenácti-kilometrovém světě ……………………… 72 7. Svět je náš: Přežití a přeměna stylu v Bronxu …………………………………… 83 8. Zulu na časované bombě: Setkání Hip-Hopu s Rockery v centru …….…………. 92 9. 1982: Vytržení v Americe Reagana 10. Konec nevinnosti: Pád Old-Schoolu SÉRIE 3: Zpráva: 1984-1992 11. Věci se rozpadají: Éra vzestupu občanských práv 12. Co máme na jazyku: Černá předměstí, segregace a utopie koncem osmdesátých let 13. Prozatím následovat: Otázka občanských práv pro černé 14. Kulturní vrazi: Zeměpis, generace a gangsterský rap 15. Skutečný nepřítel: Kulturní vzpoura Ice Cubova “Úmrtního Listu” SÉRIE 6: Sázky jsou vysoké: 1992-2001 16. Vymyslí se to: Mír a povstání v Los Angeles 17. Vše ve stejném gangu: Válka s mládeží a hledání jednoty 18. Stát se generací Hip-Hopu: Zdroj, průmysl a velký crossover 19. Nový světový řád: Globalizace, zadržení a protikultura na konci století Dodatek: Slova, Obrázky a Zvuk: Vybraný průvodce zdroji Poznámky Poděkování Rejstřík 2 Poznámka překladatele Kniha popisuje začátky Hip-Hopové kultury. Vybrala jsem si ji, protože k tomuto té- matu mám velice blízký vztah. Ráda bych využila dočtené informace i do bakalářské práce, o jejímž tématu stále pojednávám. V originálním textu se u některých vět objevují očíslované poznámky, ty jsem do překladu nezahrnula, jelikož odkazují pouze na citační zdroje, které autor použil. Dále se v originále vyskytují i obrázky a rok, kdy byla fotka pořízena, to jsem do pře- kladu také nezahrnula. A v neposlední řadě se v originále objevují i názvy písniček. Pokud se stalo, že název písničky zásadně nepřispíval do významu kontextu, nepřeklá- dala jsem a nechala je v originálním názvu. V překladu se objevuje řada cizých slov, či slangových výrazů, používám je v originálním znění, které se u nás slangově také používají (např. crew, tag, … apod.), jejich význam je vypsaný na konci překladu v glosáři. Setkala jsem se též s různými uskalími, například jamajským argotem, který byl nelehce dohledatelný. Nebo dále se samotnými názvy kapitol, které jsou v originále popsány jako “LOOP”, tedy smyčka (myšleno ve smyslu u DJského pultu), ale v českém překladu není smysl příliš jedno- značný, tudíž jsem kapitoly nazvala “SÉRIÍ”, aby byly kapitoly lépe čitelné. 3 1. Pohřebiště Bronx a politika opuštění Pokud vkročíte na hřiště, projdete místem, které je plné zklamání a lží. … Na hřišti není nic pravdivého. Pouze hry. Barry Bonds Ta noc v jižním Bronxu byla pro hraní baseballu nepříznivá – silný artktický vítr, zlověstné novoluní. Yankee stadión se při druhé hře světové série roku 1977 zaplnil obrovským davem, New York Yankees proti Los Angeles Dodgers, východní pobřeží proti západnímu. Yankees byli tím nejlepším týmem, do kterého jste mohli investovat. Před sezónou 1977, když Národní baseballová liga zveřejnila nezávislou soupisku, majitel George Steinbrenner vypsal zatím tu nejvyšší nabídku, šek na tři miliony pro homerunnera Reggieho Jacksona, syna černého kapitána ligy, který dostával sedm dolarů za hru. Pro Yankees – kteří neměli černého hráče, dokud po devíti letech Jackie Robinson neprolomil segregaci barevných – byl Jackson nejdražším zapsaným hráčem v historii. Manažer Billy Martin zuřil. Vůbec se mu nechtělo Jacksona zapsat. Proto odmítl účast na konferenci, kde měl stát Jackson v pruhovaném dresu. Jakmile začala sezóna, nové hvězdy si vůbec nevšímal, někdy ji poslal i na lavičku. Když neměl svůj den, říkal Jacksonovi „chlap- če“. S ostatními hráči si nesedl o moc lépe. Někteří se nemohli vyrovnat s jeho výplatou, i přes fakt, že bílí hráči, jako byl Catfish Hunter, měli také milionové smlouvy. Mysleli si, že se okázalý Jackson předvádí se svými blonďatými přítelkyněmi v novém Rolls-Royci Corniche, které mu Steinbrenner koupil. Nakonec to byla jeho arogance, která jim změnila názor. V jed- nom novinovém článku Jackson pomlouval svého kapitána Thurmana Munsona, řekl: „Tenhle tým, všechny úspěchy má jenom díky mně. Musím ale vydržet. Já jsem ten, který to celé žene kupředu.“ Možná to takhle nechtěl říct. A možná jen říkal pravdu. Jacksonovi spoluhráči se s ním přestali bavit. Během červnového zápasu proti Red Sox celé napětí konečně vyústilo. Poté, co Jackson nechytl míček na pravé straně hřiště, ho Martin zlostně odtáhl pryč. Jackson se pak pomalu a naštvaně odvlekl na střídačku. „Co jsem udělal?“ zeptal se Martina. „Cos udělal?“ zakřičel Martin. „Ty víš, cos zatraceně udělal.“ 4 „Neflákal jsem se, Billy“ protestoval Jackson. „Nic co bych mohl udělat, pro tebe nikdy nebude dost dobrý. Nikdy si mě v tomhle týmu nechtěl. Nechceš mě tu ani teď. Proč to už prostě nepřiznáš?“ „Měl bych ti nakopat prdel!“ zařval Martin. V tu chvíli Jackson vypěnil. „S kým si sakra myslíš, že mluvíš, starochu?“ Rychle k nim přiběhli trenéři Yankees aby zamezili možnou bitku před televizními kamerami. V ten večer se na svém hotelovém pokoji Jackson rozbrečel před menší skupinou novi- nářů. „Rozbrečelo mě, jak se ke mně lidi v týmu chovají. Yankeemi jsou Ruth, Gehrig, Di- Maggio a Mantle a já jsem pro ně jenom negr,“ naříkal. „Nevím, jak se podřídit.“ Trvalo třicet sezón, než Jackie Robinson jednou hrou změnil ty další tím, že oblékl Eb- bertse Fielda do dodgerské modré. Tento poválečný odklon od rasové diskriminace začal klí- čovým kulturním okamžikem, kdy Robinson vystoupil ze střídačky - do té doby „pouze pro bílé“. Poté, co Robinson odešel do důchodu, se jeho angažovanost do integrace obrátila do poli- tiky. Začala šedesátá léta, Dodgers se přestěhovali do Los Angeles a Ebbets Field zasazoval hranaté cihly a betonové stonky, aby tím uctili Jackieho výstavbu veřejných domů. Americká politika byla v oslabení, snažila se dohnat kulturní změny, které již probíhaly, a tak byl Robin- sonův odkaz veřejně zpochybňován. V roce 1963 byl jedním z inkvizitorů i poslanec Adam Clayton Powell, který promluvil na obrovské demonstraci v Harlemu s hasičem jménem Malcolm X. Současně s Robinsonem byl Malcolm ve vězení, zatímco byl Jackie na hřišti. Oba z Ameriky viděli to nejhorší a oba chtěli pro své děti to nejlepší. Ale jejich životy je nedovedli ke stejnému konci. Ve vzduchu visela stará africko-americká otázka: Měli bychom bojovat za národ, nebo si vytvořit svůj vlastní? Měli bychom zachránit Ameriku, nebo sami sebe? Robinson odsoudil poslance za srovnávání černochů s černými muslimi. „Tragicky jste převrátil případ černocha,“ napsal Robinson v otevřeném dopise Powellovi na stránkách no- vin New York Amsterdam News. „Jak jistě všichni víte - a mluvili jste o tom několik let - že odpověď na otázku černochů se najde, ne však v segregaci ani v separaci, ale v požadavku na jeho zařazení na důstojné místo - na stejné místo, na jakém je každý jiný Američan - v naší společnosti.“ Na stejných stranách novin sám Malcolm X odpověděl Robinsonovi: „Nikdy jsi neproje- vil vděk za podporu černošskými lidmi, ale zato držíš rekord ve věrnosti pro své bílé sponzo- ry.“ Později toho roku ve Washingtonu D.C. pronesl svou řeč: „Mám sen. Martin Luther King mladší.“ V Harlemu se dny pouličních protestů proti vzdělání a chudobě střídaly s nocemi střetů mezi bílou policií a černošskou mládeží, byl to začátek dlouhého a horkého léta, které lomcovalo Ameriku po zbytek té bouřlivé dekády. Jak se šedesátá léta přelila do let sedmdesátých, King společně s Xem zmizeli, všechna víra a idealismy, které podporovaly hnutí proti systematizaci a násilnosti, se vypařily a něko- lik snů, které měli černoši – o integraci či vlastenectví – jednoduše vyhořely. A pro další gene- 5 race tu nezbyla víra. Robinson tak pokorně oslovil svého protivníka: „Jackie, v budoucnu se tvůj ani můj syn už neshodnou na něčem, na čem se můžeme dnes shodnout my.“ A tak se Reggie Jackson ocitá v létě roku 1977 v pěkně vybaveném hotelovém pokoji, bojuje jak za lidská práva, tak práva černochů a hraje přitom jedno utkání za druhým. „Jsem velký černý muž s IQ vysokým 160, vydělávající sedm set tisíc dolarů za rok a oni se ke mně chovají jak ke špíně,“ řekl Jackson. „Nikdy nikoho jako mě předtím v týmu neměli.“ O čtyři měsíce později, kdy o chladné říjnové noci zaplnili fanoušci celý Yankee stadión, se čekalo na splacení několika dluhů. Newyorčané na Dodgers Jackieho Robinsona nikdy ne- zapomněli a taky nikdy neodpustili majiteli Walterovi O’Malleyovi vyhození Robinsona a krádež jeho brooklynského týmu. Pro ně byla samotná existence losangeleských Dodgers znázorněním triumfu chamtivosti a zrady. Zato Dodgers byli jako červený Corvette za jasného rána v Malibu, tým, který nepřetržitě uháněl vstříc své budoucnosti. Homeruny k nim přichá- zely snad samy, čtyři z jejich pálkařů odpálili až třicet za jednu sezónu. Dva z nich byli černí a dva z nich bílý. Yankeeové už měli první hru vyhranou. Ale v téhle hře, už při třetím střídání, se tři z do- dgerských hráčů strefili do pivem zalité tribuny na straně Catfishe Huntera. Při čtyřech odpa- lech se Jackson ani nedostal na první metu. Snaha byla zbytečná. Když už čtyřikrát oběhli hři- ště, bylo jasné, že to Yankeeové nemohou dorovnat. Dav se rozburcoval. Kouř z dýmovnic stoupal z tribun a u betonů odpalovaly petardy. Opilí fanoušci začali pohazovat své kelímky přes zábradlí z horního hlediště. Začali přeskakovat zídky a vrhli se přímo do pole, čímž za- stavili hru.