Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav Přínos vlastivědného pracovníka Josefa Jana Fučíka k poznání historie Lomnicka. (magisterská diplomová práce) Bc. Jan Drahoňovský Vedoucí práce : Doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. Lomnice nad Popelkou 2006 1 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. Datum: Vlastnoruční podpis: 4. 2. 2006 2 V úvodu bych chtěl poděkovat Doc. PhDr. Jiřímu Hanušovi, Ph. D. za cenné rady a odborné vedení své práce. Dále bych rád poděkoval PhDr. Elišce Fučíkové, CSc. a paní Tomešové z Bradlecké Lhoty, vnučkám J. J. Fučíka, za pomoc a ochotu při vyhledávání potřebné literatury a zapůjčení rodinných archiválií. V neposlední řadě můj dík patří i PhDr. Vladimíru Koblížkovi a své kolegyni Andree Soukupové za inspirační zdroje a manželce Věře za podporu. 3 Obsah: I. Úvod …………………………………………………………………………… 5 II. Doba mládí a studií ……………………………………………………………. 10 III. Rodinné zázemí – podmínka úspěchu ………………………………………… 17 IV. Poslání pedagoga ……………………………………………………………… 21 V. Spolková činnost a veřejné aktivity …………………………………………… 27 VI. Zaníceným kartografem a statistikem …………………………………………. 31 VII. Práce na poli sběratelství a Fučíkův podíl na založení Městského musea v Lomnici u Jičína …………………………………………………………….. 36 VIII. „Vlastivědný sborníček pro školu a dům“ – cenný pramen poznání minulosti Lomnicka ……………………………………………………………………… 41 IX. „Popis a dějiny okresu Lomnického nad Popelkou“ – celoživotní dílo Josefa Jana Fučíka ……………………………………………………………. 47 X. Historikem rodného kraje a jeho pracovní postupy ………………………….. 53 XI. Čas bilancování a předčasného odchodu …………………………………….. 61 XII. Závěr …………………………………………………………………………. 65 Poznámky ……………………………………………………………………. 67 Seznam použitých pramenů a literatury ………………………………........... 70 Textové a obrázkové přílohy ………………………………………………… 73 4 I. Úvod Výše uvedené téma své diplomové práce jsem si zvolil z několika důvodů. Jednak je mi tato problematika profesně blízká, jelikož jsem dlouhodobě zaměstnán v Městském muzeum a galerii Lomnice nad Popelkou, kde se téměř celá pozůstalost historika Josefa Jana Fučíka (1859 - 1930) nachází. V rámci své pracovní náplně přicházím s jeho dílem do styku často a tento archivní fond využívám téměř denně. Cílem mé práce je pokusit se shrnout všechny dostupné informace se vztahem k J. J. Fučíkovi, a to s maximálním zaměřením na tento prozatím nezpracovaný písemný archivní materiál, který byl v průběhu let badatelsky využit pouze okrajově. Zmíněný fond darovala na začátku sedmdesátých let minulého století instituci Fučíkova dcera Vlasta a kromě zájemců z řad laické veřejnosti s úzce vyhraněným zaměřením byly některé materiály využity pouze při tvorbě stálé expozice muzea v roce 1999 věnované památce této osobnosti. Menší část historikovy pozůstalosti je uložena i v jiných institucích. Jednak ve Státním okresním archivu Semily, dále ve Státním okresním archivu Jičín a především v Literárním archivu Památníku národního písemnictví Staré Hrady u Libáně, kde se nachází zvláště jeho rozsáhlá korespondence. Mimo jiné i s historiky Josefem Kalouskem (1838 - 1915), Josefem Vítězslavem Šimákem (1870 - 1941), Ferdinandem Menčíkem (1853 - 1916) a Čeňkem Zíbrtem (1864 - 1932), se kterými spolupracoval nebo od nich získával cenné rady pro svoji badatelskou práci. Vedle různého typu písemností, sloužících především jako podklad při vydávání Fučíkových prací tiskem, se bohatý lomnický archivní a sbírkový fond skládá ještě z kolekce fotografií Lomnice nad Popelkou a okolí, rodinných snímků a části osobní korespondence, dále knih, časopisů, novin, diplomů, výkresů, nábytku a kolekce starožitností darovaných Fučíkem místnímu nově vzniklému muzeu, u jehož zrodu společně s dalšími veřejně činnými kolegy stál. 5 Dalším důvodem mého zájmu o tuto osobnost je v neposlední řadě skutečnost, že Fučíkův odkaz a jeho dílo nebylo ještě nikdy podrobeno komplexnímu zkoumání a souhrnně zpracováno. A to v celé šíři a souvislostech. Pokud se tak v minulosti dělo, vždy pouze v menším rozsahu a selektivně. Například v podobě nemnoha článků v novinách a časopisech nebo dvou útlých několikastránkových publikací vydaných krátce po autorově smrti v roce 1930 a ke stému výročí jeho narození v roce 1959. Především jsem si však toto téma zvolil ke zkoumání proto, že si odkazu a historika Lomnicka Josefa Jana Fučíka vážím a chtěl bych svými skromnými možnostmi přispět k větší propagaci jeho díla. Díla i života člověka, jenž byl učebnicovým příkladem a doslova prototypem všestranného společensko - kulturního činovníka, vlastivědného pracovníka a vzorného pedagoga v jedné osobě na přelomu devatenáctého a dvacátého století, na jehož bedrech spočíval velký díl odpovědnosti za výchovnou a osvětovou činnost v maloměstském prostředí Lomnicka. V mnohém však Fučíka a jeho osudy právě toto prostředí determinovalo. Vzhledem ke svému provincionálnímu zaměření se na nevelkou a méně významnou oblast naší vlasti nedosáhl jako historik u širší veřejnosti dostatečného obecného povědomí, jakého by si bezesporu plně zasloužil. Dokonce řada občanů Fučíkova rodného města si stále plně neuvědomuje, že jedna z hlavních ulic Lomnice nad Popelkou je pojmenována právě po tomto místním historikovi, a nikoli po jiném jeho celostátně známém jmenovci. J. J. Fučík byl pověstný obrovským nasazením, systematičností a poctivostí v nakládání s historickými fakty, což se nejvíce projevilo ve stylu jeho práce. Přísně se držel pouze ověřených pramenů, a pokud jejich výpovědní hodnota byla nedostatečná, dokázal čtenářům poctivě přiznat, že by se nerad pohyboval, jak sám říkával, „na tenkém ledě“. Tvořil v době dostavníků, přesto neváhal podniknout dlouhé a namáhavé cesty do mnoha archivů v severovýchodních Čechách, Praze, ale i ve vzdálené Vídni. Zde s příkladnou trpělivostí a mravenčí pílí prostudoval a vypsal ohromné množství potřebných informací. Ručně přepsal řadu důležitých listin se vztahem k lomnickému panství. Velké zálibě obětoval i prázdniny a větší část svého vzácného volného času. 6 Kromě milované historie se Fučík samozřejmě plně věnoval učitelské profesi, dále také přebohaté veřejné činnosti a v neposlední řadě (a to s velkou láskou a příkladně) své početné rodině se sedmnácti dětmi. Velikost Fučíka a jeho odkazu můžeme částečně pochopit, když si uvědomíme, že jeho dílo vznikalo především ve večerních a nočních hodinách, a to ještě při svitu petrolejky. Když celá vesnice již spala, u Fučíků se často svítilo do noci. Dlouho neměl ani svoji pracovnu. Z počátku tvořil ve společné světnici, stále obklopen četnými členy své rodiny (pokuřujíc oblíbenou dlouhou dýmku, jež byla jednou z mála jeho drobných „neřestí“). Potřebný klid pro práci hledal i v tichu opuštěné školy po skončeném vyučování a teprve až na sklonku života tvořil v prvním patře své nově postavené vilky. Zpočátku vše psal ručně a při přepisování mu pomáhaly starší děti. Až později Fučík text diktoval a syn Miroslav ho zapisoval na starém modelu psacího stroje značky „Adler“. Celou diplomovou práci jsem rozčlenil do dvanácti kapitol: 1. V úvodní první kapitole především vysvětluji důvody, které mě vedly k výběru tohoto tématu. 2. Druhá kapitola zachycuje zhruba prvních dvacet let Fučíkova života. Jsou zde podrobně popsány sociální poměry, ve kterých vyrůstal, dále dochované informace o jeho útlém věku, dospívání a období studií. 3. Třetí kapitola mapuje harmonický rodinný život J. J. Fučíka. Při volbě obou životních partnerek, jak Eleonory, tak Anny, měl skutečně mimořádné štěstí. Díky tomuto bezpečnému zázemí, prodchnutého láskou a pochopením, se mohl plně soustředit a věnovat se své rozsáhlé veřejné činnosti a další náročné duševní práci. 4. Čtvrtá kapitola pojednává o jeho pedagogických aktivitách, jež se mu staly profesním posláním a zdrojem skromných finančních příjmů pro obživu početné rodiny. 5. Pátá kapitola popisuje, jak se obětavý a organizačně nadaný Fučík dlouhodobě věnoval i veřejné a spolkové činnosti, a to prakticky na území celého okresu. 7 6. Šestá kapitola si všímá Fučíkova zájmu o kartografii i statistiku a všeho, co souvisí s uvedenou problematikou. 7. V sedmé kapitole zmiňuji Fučíkovu práci na poli sběratelství, která obohatila hlavně sbírkový fond dnešního Městského muzea a galerie Lomnice nad Popelkou, a jeho podíl na vzniku této instituce. 8.+9. Osmá a devátá kapitola je věnována Fučíkovu celoživotnímu úsilí o souhrnné zpracování dějin bývalého „Zastupitelského a soudního okresu Lomnického nad Popelkou“. 10. V desáté kapitole zkoumám metody a styl historikovy práce. Hodnotím také jeho kontakty s kolegy dějepisci, o kterých svědčí dochovaná korespondence. 11. V jedenácté kapitole vypočítávám pocty, kterých se mu na sklonku pozemské pouti v rámci významného životního jubilea dostalo. 12. Ve dvanácté kapitole jsem se pokusil o stručné zhodnocení Fučíkova života, díla a odkazu. I když co do důležitosti je těžiště mé práce posunuto právě do těchto závěrečných kapitol zaměřujících se na to podstatné z Fučíkových aktivit, jsem přesvědčen, že své opodstatnění má také zařazení zdánlivě okrajových kapitol viz „Doba mládí a studií“ nebo „Rodinné zázemí - podmínka úspěchu.“ Protože bez tohoto spolehlivého a solidního „fundamentu“ by nemuselo být ani následujících životních kapitol. Jinými slovy těmto enormním Fučíkovým výkonům předcházelo něco, co podmiňovalo a předurčovalo jeho možný úspěch. Josef Jan Fučík byl plně přesvědčen, že pokud známe historii a vazby k místu, kde žijeme a pracujeme, cítíme k němu o to větší lásku a odpovědnost. Velmi výstižně tento pocit