ČASOPIS SLEZSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA SÉRIE B, 64/2015 Jiří K a r e l – Marek K i e c o ň ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM NÁMĚSTÍ MÍRU A RADNIČNÍ ULICE V RÝMAŘOVĚ Abstract The article deals with rescue archaeological research carried out in the Peace Square and Radniční Street in 2013. Many situations characteristic of similar places were found during the reconstruction of the main public area in the town centre, in particular paving, remains of a fountain and sewerage. The research was carried out partly also in the area of the surrounding town plots, basements of Middle Ages wood-clay constructions as well as basements of late modern times brick buildings were uncovered. Ceramic dishes are positively predominant among the material finds, numerous are also metal items and fragments of scoria. Keywords: Rýmařov, wood-clay construction, paving, fountain, sewerage, ceramic, metals Úvod V průběhu měsíců května až října roku 2013 proběhl v centru Rýmařova, v souvislosti s celkovou rekonstrukcí náměstí Míru a Radniční ulice, plošně rozsáhlý záchranný archeo- logický výzkum. Jeho realizaci ovlivnila řada faktorů, které se odrazily zejména na celko- vém rozsahu zkoumaných ploch, i přes rozličná omezení ale přinesl průzkum ústředních prostor původního středověkého jádra mnoho zásadních poznatků a představuje tak vý- znamný mezník v dosavadních dějinách bádání o historii města. Cílem tohoto příspěvku je prvotní vyhodnocení a publikace většiny zjištěných situací zejména v kontextu k nálezovým okolnostem známým již z dřívějších výzkumů uskutečněných přímo ve městě i v jeho blízkém okolí. Historie Počátky středověkého osídlení mělkého údolí Podolského potoka jsou kladeny do první poloviny 13. století, kdy vznikla na levém úrodnějším břehu vodoteče v místech dnešní periférie Rýmařova předlokační vesnice.1 Do stejné doby se řadí i vznik opevněného správ- ního střediska circuitu na Hrádku v dominantní poloze nad strmějším pravým břehem. Po zániku předměstské osady asi krátce po roce 1250 se rozložilo na průsečíku cest jižního okraje ruin patrně trhoviště s objekty, poskytujícími asyl a občerstvení kupcům a pocest- ným v půli dvoudenního pochodu mezi staršími přemyslovskými městy Uničovem a Brun- tálem.2 Město Rýmařov vzniklo podle všech indicií později v druhé vlně zakládání sídlišť za panování Přemysla Otakara II. a spolu s dalšími doplnilo starší městskou síť. Třebaže se 1 Vladimír GOŠ ‒ Jiří KAREL, Počátky Rýmařova, nový pohled na předlokační osadu města, Archaeologia historica 28, Brno 2003, s. 297‒302; Vladimír GOŠ ‒ Jiří KAREL ‒ Jaromír NOVÁK, Zaniklé středověké sídliště v Rýmařově, ČSM‒B 23, č. 2, 1974, s. 110‒128; TÍŽ, Počátky osídlení Rýmařova, Památky archeologické LXXVI, Praha 1985, s. 184‒227; Jaromír NOVÁK ‒ Jiří KAREL, K otázce počátků osídlení Rýmařovska, Vlastivědné listy 1, 1977; TÍŽ, Rýmařov ‒ Bezručova ulice, nálezové zprávy za rok 1972, 1973, 1974, 1975, Muzeum Rýmařov, fond archeologie. 2 V. GOŠ ‒ J. KAREL, Počátky Rýmařova, s. 297‒302; V. GOŠ ‒ J. KAREL ‒ J. NOVÁK, Zaniklé středověké sídliště, s. 110‒128; J. NOVÁK ‒ J. KAREL, Rýmařov ‒ Bezručova ulice, nálezové zprávy. 201 nedochovala zakládací listina a první písemná zpráva o městě pochází asi z roku 1333,3 dokládají výsledky archeologického výzkumu (1969‒1991) ve vzácné shodě s míněním řady historiků počátky Rýmařova (Reymarscat, Reymarstat) v 70. letech nebo obecněji v druhé polovině 13. století v souvislosti s poslední vlnou kolonizace z německých zdrojů.4 Významným zpřesněním stáří je také i pravidelný půdorys sídliště, které zřetelně respek- tuje polohu staršího opevnění Hrádku (Burgstadtel), pod jehož ochranou vzniklo. Urbanis- tická struktura historického jádra - svou rozlohou cca 5 ha se v této kategorii řadí středově- ký Rýmařov k menším městům v našich zemích, má jednoduchou, zhruba čtvercovou dis- pozici s centrálním náměstím lichoběžníkovitého tvaru a do dnešní doby patrnou sítí ulic, vybíhajících z jeho jednotlivých nároží. Dva výrazné komunikační směry orientované v trase soudobé obchodní cesty, v současnosti ulice Radniční a třída Hrdinů, vychází z jihozápadního a severovýchodního koutu náměstí k původním hlavním městským branám (Horní a Dolní), po obvodu jsou propojeny okružní ulicí (Untere a Obere Ringgasse) vlože- nou mezi bloky domů na náměstí a linii opevnění. V prostoru za severovýchodním blokem náměstí se nachází kostel sv. Michala s areálem hřbitova a farou (nyní Školní náměstí).5 Na přelomu 13. a 14. století začala město chránit kromě terénních tvarů jednoduchá hradební zeď se dvěma hlavními bránami, násobená mohutným šíjovým příkopem na SZ až JZ.6 Do obranného systému byl ve 14. století zahrnut také městský hrad (Hrádek), nástupce správ- ního střediska. V první půli 14. století nastal pro hospodářské centrum rabštejnského panství ležící v ob- lasti rudných dolů (železo, měď, olovo, stříbro, zlato) a hutí prudký rozmach a nejpozději od roku 1351 se stalo zeměpanským městem.7 Slibný rozkvět panství markraběte však trval jen do počátku občanských válek moravských Lucemburků (1381‒1402). Zadlužený mar- krabě Jošt jej začal od roku 1398 zastavovat svým věřitelům či spojencům, kteří nejednou lavírovali mezi ním a jeho rivalem Prokopem, a byli vším jiným než hospodáři. Rozvoj 3 Zápis z 21. února mezi lety 1331‒1333 bez vročení o smrti a donaci rýmařovského faráře Rodosia v Olomouckém nekrologiu, Beda DUDÍK, Ueber Nekrologe der Olmützer Domkirche, Archiv für Österrei- chische Geschichte, LV, s. 527. 4 V. GOŠ ‒ J. KAREL ‒ J. NOVÁK, Zaniklé středověké sídliště, s. 110‒128; TÍŽ: Počátky osídlení, s. 184‒227; Ladislav HOSÁK, Dějiny Rýmařovska 1, díl I. Do husitského revolučního hnutí, Olomouc 1957, s. 16‒20, 38; Josef VÁLKA, Středověká Morava, Dějiny Moravy díl 1, Vlastivěda moravská, Země a lid, sv. 5, Brno 1991, s. 66‒67; Jaroslav MEZNÍK, Lucemburská Morava 1310‒1423, Praha 1999; Rudolf RIEGER, Die Alfred Graf Harrachsche Domäne Janowitz in besonderer Rückbilck auf ihre Forte, Brno 1896, s. 89; Erinnerungen an das Heimatkreis Römerstadt/Altvater, Giessen 1996, s. 43; Franz TUTSCH, Rö- merstadt und das Römerstädter Ländchen, Wolfratshausen 1964, s. 21. 5 S patřičnou interpretační opatrností, odrážející případné odchylky novověkých mapových podkladů vůči starším obdobím, jsou pro analýzu stavebního vývoje města cenným a prozatím také těžko nahraditelným pramenem zejména historické katastrální mapy a indikační skica Stabilního katastru, např. Archiv NPÚ ÚOP v Ostravě, Program regenerace Městské památkové zóny Rýmařov 2013‒2017, doplněné souborem vedut a fotografií, Městské muzeum Rýmařov, fotoarchiv, sbírkové fondy; pro orientaci také Karel KUČA, Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 6. díl, Praha 2004, s. 542‒550. 6 Vladimír GOŠ ‒ Jiří KAREL, Městský hrad v Rýmařově, Střední Morava 14/02, 2002, s. 20‒40; Vladimír GOŠ – Jiří KAREL, Středověké opevnění města Rýmařova, Vlastivědný věstník moravský, XLIX/2, 1997, s. 151‒157. 7 L. HOSÁK, Dějiny Rýmařovska 1, s. 39‒40; Viktor PINKAVA, Okres Unčovský a Rýmařovský, Vlastivěda moravská, Brno 1922, s. 254; Jaromír NOVÁK ‒ Jiří KAREL, Zpráva o archeologicko-historickém výzkumu počátků města Rýmařova a okolí (1969‒1975), Krnov 1977, s. 14‒15, 22‒23; Jiří KAREL, Příběh lesů a lidí Rýmařovska, Dějiny lesů a jejich užívání, Rýmařov 2008, s. 26–27; TÝŽ: Stará Ves a Žďárský Potok v dějinách Moravy, Stará Ves 2010, 82‒84; TÝŽ, Starobylé doly hankštejnké a kamenohorské, Střední Mora- va 31, 2011, s. 4‒27; Jaromír NOVÁK, Poznatky báňsko-historického výzkumu v Jeseníkách, Zprávy Kraj- ského vlastivědného muzea v Olomouci, č. 239, Olomouc 1986, s. 15‒25; Jaromír NOVÁK ‒ Václav ŠTĚPÁN, Výsledky báňsko-historického výzkumu ložiska AG-Pb-ZB rud Soukenná, Zprávy Okresního archivu Bruntál 1983, s. 28‒30. 202 města se zastavil a nastal hluboký úpadek. Vyčerpávající válka na Rýmařovsku neskončila jako jinde zajetím mladšího markraběte roku 1402, neboť Prokopův stoupenec zástavník Proček z Vildberka zneužil situaci k dalším střetům a kořistění. Po Prokopově návratu a smíření markrabat prohlásil Vildberka moravský sněm zemským škůdcem. Válečné tažení Petra Plumlovského z Kravař skončilo obležením a dobytím Rabštejna i rýmařovského Hrádku na konci července nebo v srpnu 1405. S Hrádkem vyhořela i větší část města, jež se tak dostalo až na pokraj zániku. Markrabě Jošt odpustil roku 1406 měšťanům daně a město nadal stejnými právy, jako užívala Olomouc a Brno.8 Zchudlé sídliště patrně nezaujalo žádnou stranu husitských válek natolik, aby došlo další úhony. Koncem čtyřicátých let 15. století a za krále Jiřího se město začalo konsolidovat, ale úspěšné období před válkami se již nikdy nevrátilo. Další zlom přinesly války uherské. Zástavní pánové Jiří a Čeněk Tunklové z Brníčka ved- li z Rabštejna a nové rýmařovské tvrze (Vestenhof) drobnou válku na straně legitimních českých králů (Jiří, Vladislav II.), což se logicky dotklo celého panství. Katastrofa však nastala v srpnu 1474, kdy se stalo také Rýmařovsko obětí tažení Matyáše Korvína na Nis- ko. Uherské oddíly s moravskými spojenci za sebou zanechaly široký pás vypálených měs- teček a vsí, z nichž část zanikla, a jen šťastnější zůstaly po dlouhá desetiletí pusté.9 K novému vzestupu města došlo počátkem 16. století. Roku 1583 sice pokleslo na město poddanské, kdy panství zakoupil významný železář a představitel rudolfínského dvora Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, nadále však těžilo z důlní činnosti a z moderního zpra- cování železa. V 17. století se na dalším vývoji výrazně podepsaly útrapy třicetileté války, dochází také k útlumu těžby drahých kovů. Od počátku 18. století přechází janovické