Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav klasických studií Gaius Iulius Hyginus Fabulae Diplomová práce Autorka: Hana Koudelková Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Dagmar Bartoňková, CSc. Brno 2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala zcela samostatně a použila pouze uvedené prameny. 2 Děkuji paní doc. PhDr. Dagmar Bartoňkové, CSc. za cenné rady a připomínky při odborném vedení mé diplomové práce. 3 1. Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si vybrala po konzultaci s Doc. Bartoňkovou postavu Gaia Iulia Hygina a jeho sbírku nazvanou Fabulae. Již při bližším seznámení se s tématem jsem zjistila, že se budu muset vyrovnat jednak s nedostatkem či nedostupností pramenů, jednak s naprosto rozdílnými názory a přístupy na daný problém u jednotlivých badatelů. Každý filolog, jenž chtěl jakkoliv komentovat Hyginovo dílo, byl do značné míry ovlivněn tím, kterou edici zvolil jako základ pro své bádání. Zcela zásadní překážkou při pátrání po podobě původního Hyginova díla je totiž skutečnost, že originál Hyginova rukopisu se nedochoval, a tudíž nejstarší ucelenou prací zabývající se dílem Fabulae je tzv. editio princeps z pera autora Mycilla. Každá další edice pak do jisté míry měnila náhled na díla předešlá, polemizovala s výsledky bádání či upravovala závěry jejich autorů. Tyto nové „objevy“ pak často přežily pouze do doby, kdy byla zpracována další edice přicházející se závěry novými a ty byly často až v úplném rozporu se závěry předešlých badatelů. Na základě výše uvedených skutečností je tudíž zcela evidentní, že se jednotlivé dosažené výsledky od sebe mohou velmi výrazně lišit, a to jak v závislosti na době, v níž konkrétní autoři a editoři působili, tak i na množství materiálů a počtu edicí, které měli k dispozici. Rovněž nezanedbatelným ukazatelem je i samotný přístup badatele, jeho vlastní snaha a ochota postupovat při svém bádání do největší možné hloubky. Cílem naší práce tedy není, a ani nemůže být snaha o rozřešení všech nejasností, jež se naskytly kolem autora jménem Hyginus a jemu přisuzovaného díla s názvem Fabulae. Nic takového se ostatně nepodařilo doposud žádnému z odborníků, kteří se na toto téma zaměřili. Proto se tato práce spíše pokouší shrnout dosažené badatelské výsledky. 1 Ve své práci jsem pracovala s různými edicemi Hyginova díla Fabulae a snažila se uvést informace, které souvisejí ať s postavou Hygina nebo s jeho dílem. 1 Hyginus, G. I ., Fabulae . Ed. Peter K. Marshall, B. G. Teubner, Lipsiae 1993. Hyginus, G. I., Fabulae . Ed. H. I. Rose, Lugduni Batavorum, 1933. Hyginus, G. I., Fabulae. Ed. Mauricius Schmidt, Jenae apud Hermannum Dufft (in Libraria Maukiana), 1872. 4 Nejdříve uvádím dostupné informace o postavě Hygina, které získáváme buď z tehdejších nebo nových pramenů. Následující kapitoly jsou věnovány dílu, jeho originalitě, původnímu názvu a otázkám s ním spojeným. Počínaje čtvrtou kapitolou hodlám se podrobněji věnovat různým vydáním díla s důkladnějším zaměřením se na edici vydavatele Rose, abych v následující kapitole mohla navázat ukázkami bájí a později důkladnějším rozborem některých z nich. Na těchto konkrétních bájích se budu snažit dokázat poznatky, které v obecnější rovině uvádím v předchozích kapitolách. Práci uzavřu závěrečným shrnutím v češtině a latině. 5 2. Postava G. I. Hygina Hyginus patří k postavám antického světa, o kterých toho bohužel moc nevíme. Tento fakt je dán tím, že se o tomto spisovateli nedochovalo mnoho pramenů, ze kterých by se dalo čerpat. V následující části práce bude naším cílem pokusit se objasnit všechny nejasnosti spojené se samotnou osobností Gaia Iulia Hygina. Nalézáme totiž mnoho rozdílných teorií pojednávajících o tomto autorovi a jemu připisovaném díle Fabulae. Z různých pramenů se můžeme dovědět, že se v historii vyskytovalo hned několik nositelů tohoto jména. 2. 1. Slovníky a encyklopedie Při pátrání po pramenech, ve kterých se nachází jméno Hyginus, jsme vybrali několik příkladů zahraničních encyklopedií a slovníků, kde jsme se o autorovi jménem Hyginus dozvěděli následující informace. Každý z těchto pramenů uvádí odlišné údaje, rozdíly panují dokonce i v počtu osob s tímto jménem. Nejrozsáhlejší pojednání jsme u jména Hyginus našli v anglickém slovníku 2 The Oxford Classical Dictionary , kde se pod tímto heslem objevuje Gaius Iulius Hyginus, o jehož původu existují tři verze, podle nichž pocházel buď z Alexandrie, nebo byl propuštěncem Augustovým. V každém případě byl polyhistorem a přítelem Ovidia, který mu adresoval pasáž 3.14 ve svých Žalozpěvech. Co se týče Hyginových děl, žádné se nám bohužel nedochovalo. Přisuzována mu je mimo jiné práce De agricultura (O zemědělství) , která zřejmě obsahovala stať De apibus (O včelách) , dále komentář k Vergiliovi a větší počet historických a archeologických prací, jako například De origine et situ urbium Italicarum (O původu a poloze italských měst), De familiis Troianis (O trójských rodech), De vita rebusque inlustrium virorum (O životě a osudech slavných mužů) nebo Exempla (Příklady) . Psal rovněž práce s náboženskou tematikou, například De proprietatibus deorum (O vlastnostech bohů) nebo De dis Penatibus (O penátech). 2 Hornblower, S., Spawforth, A., The Oxford Dictionary . Oxford University Press, Oxford 1996, 3. vydání. 6 Jako druhou poznámku v pořadí nalézáme pod heslem Hyginus autora, který žil v období kolem roku 100 n. l. Pracoval na dílech o složení a typech půdy, včetně jejich znázorňování na mapách. Dále se autor hesla zmiňuje o jeho sbírce imperiálních rozhodnutí o držení půdy. Tato pojednání bývají pravděpodobně zcela mylně přisuzována Hyginovi Gromaticovi, o němž se zmíníme v následujícím odstavci. Dalším římským autorem, jemuž jsou neprávem přisuzována díla pojednávající o metodách stavění válečných táborů, o měření jejich vnitřních 3 prostor a o zřizování opevnění, byl Hyginus Gromaticus . Datace tohoto díla není přesně určena, ale nejčastěji se uvádí 2. až 3. století n. l. nebo bývá datum vzniku 4 díla vymezováno vládou císaře Traiana . Posledním nositelem stejného jména, o němž tento slovník pojednává, je Gaius Iulius Hyginus, jenž nemůže být ztotožňován s žádným z výše uvedených autorů. Jemu je připisováno autorství mytologického díla Genealogiae , které bylo sesbíráno z řeckých děl přibližně ve 2. století n. l. Dílo bylo následně zkráceno, zřejmě pro školní potřeby, a rovněž doznalo změn kvůli nepozornosti opisovatelů či jejich nedostatečné znalosti řeckého jazyka. Dnes používaný název Fabulae má 5 kořeny v prvním vydání ( editio princeps ) vydavatele Micylla . Nyní toto dílo slouží jako jediný věrohodný pramen pro text, neboť originální rukopis, sloužící Micyllovi jako podklad pro jeho práci, byl ztracen. 6 Zmínku o více autorech téhož jména nacházíme i v dalším slovníku , který se zabývá latinskou literaturou z období republiky a za vlády císaře Augusta. Na rozdíl od předcházejícího pramene se však tento podrobněji zabývá pouze jedním z nich, a to Gaiem Iuliem Hyginem, který je v oxfordském slovníku uveden jako první. Paratoreho slovník také uvádí nejasnosti ohledně Hyginova původu, ale dozvídáme se zde i další informace z Hyginova života. Kromě Ovidia je jako jeho přítel uveden také politik a historiograf Claudius Licinus, který jej v posledních letech života finančně podporoval. Hyginus totiž zřejmě upadl v nemilost císaře Augusta, přestože jej dříve jmenoval správcem knihovny na Palatinu. 3 Gromaticus – zeměměřič; z lat. groma – úhelník, jednoduchý měřicí přístroj římských zeměměřičů, kteří vytyčovali hranice pozemků, dělili půdu na čtverce a přidělovali veřejnou půdu. Rovněž označení středu tábora, kde bylo groma zaraženo a odkud se tábor rozměřoval na čtyři 4části. 5 Marcus Ulpius Traianus – adoptovaný syn a nástupce císaře Nervy, vládl v letech 98 – 117 n. l. Iacobus Micyllus vydal v roce 1535 v Basileji dílo s tímto názvem: C. Iulii Hygini Augusti liberti 6Fabularum liber, ad omnium poetarum lectionem mire necessarius et antehac nunquam excusus. Paratore, E., La letteratura latina dell`eta repubblicana e Augustea . Sansoni/Accademia, Firenze 1976. 7 Dále tento slovník uvádí podrobnosti týkající se Hyginových prací. Kromě již zmiňovaného komentáře k Vergiliovi (k němuž Macrobius přidal pátou knihu) je zároveň autorem komentáře k dílu Propempticon Pollionis od C. Elvia Cinny. Macrobius později sjednotil vybrané Hyginovy práce do dvou knih s názvem De viris claris . Taktéž názvy ostatních Hyginových děl, která jsou uvedena výše v textu, naznačují autorův záměr soupeřit s Markem Terentiem Varronem. Ve stejném slovníku se dále dozvídáme, že pod Hyginovým jménem se nám dochovalo dílo De Astronomia (4 knihy) a Fabulae (277 mytologických pověstí), avšak slovník uvádí, že podle jejich stylu je pravděpodobné, že byly napsány až v pozdější době. Na závěr slovník uvádí, že existuje hypotéza, podle níž autor díla Fabulae musel žít alespoň o jedno století později. Pouze okrajově se ze slovníku dozvídáme o možné existenci dalšího autora jménem Hyginus, který byl spisovatelem a zeměměřičem v době vlády císaře Traiana. 2. 2. Antické prameny Kromě pramenů novodobých, které jsme uvedli v předcházející kapitole, existují i prameny antické. Bohužel ani v těchto pramenech nenacházíme mnoho zmínek o autorovi jménem Hyginus. Jedním z mála spisovatelů, u něhož 7 podobnou zmínku nalézáme, je životopisec Suetonius : „C. Iulius Hyginus, Augusti libertus, natione Hispanus, (nonnulli Alexandrinum putant et a Caesare puerum Romam adductum Alexandria capta) studiose et audiit et imitatus est Cornelium Alexandrum grammaticum Graecum, quem propter antiquitatis notitiam Polyhistorem