Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Bakalářská práce Výrazové prostředky souboru Tichá Opera na příkladu inscenace Stabat Mater Michal Nagy Katedra divadelních a filmových studií Vedoucí práce: Mgr. Jitka Pavlišová, Ph.D. Studijní program: Teorie a dějiny dramatických umění Olomouc 2016 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výrazové prostředky souboru Tichá Opera na příkladu inscenace Stabat Mater vypracoval samostatně, za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Datum ...................................................... Podpis OBSAH Úvod ..................................................................................................................................... 5 1. Pantomima ................................................................................................................... 7 1.2. Nástin vývoje pantomimy .......................................................................................... 8 1.2.1. Současná česká scéna ........................................................................................ 14 2. Opera ......................................................................................................................... 16 2.1. Nástin vývoje opery ................................................................................................. 17 2.1.1. Současná česká scéna ........................................................................................ 24 3. Synkreze opery a pantomimy ................................................................................... 26 3.1. Pantomima v opeře .............................................................................................. 26 3.1.1. Opera pantomima ........................................................................................ 27 3.2. Němá role v opeře ............................................................................................... 29 4. Tichá Opera ............................................................................................................... 32 4.1. Valentina Shuklina a Radim Vizváry .................................................................. 33 4.1.1. Salieri Ltd. ................................................................................................... 35 4.1.2. Divadlo za branou ....................................................................................... 36 4.1.3. Život na měsíci ............................................................................................ 39 5. Stabat Mater .............................................................................................................. 41 5.1. Výrazové prostředky ........................................................................................... 41 5.2. Propojení opery a nového cirkusu ....................................................................... 45 5.3. Témata, možné interpretace, intertextualita ......................................................... 46 Závěr .................................................................................................................................. 47 Prameny a literatura ......................................................................................................... 48 Přílohy: .............................................................................................................................. 53 Němá role ........................................................................................................................ 53 Obrazová příloha Salieri Ltd., Život na měsíci, Stabat Mater.......................................... 58 Úvod Cílem bakalářské práce je vysledovat a popsat výrazové prostředky souboru Tichá Opera na příkladu jejich pro zatím poslední inscenace Stabat Mater (2014). Jejímiž tvůrci jsou skladatelka Valentina Shuklina, umělecká vedoucí souboru a režisér a dramaturg Radim Vizváry, přední český mim, performer a choreograf. V inscenaci dochází k synkrezi opery, nového cirkusu a fyzického divadla. Tichá Opera se programově zaměřuje na propojování opery a mimického divadla. Hledá nové cesty pro inscenační praxi opery a zároveň se snaží inovovat konvenční operní herecký projev, pomocí výrazových prostředků mimického divadla. Tichá Opera se v předchozích inscenacích, Salieri Ltd. (2012), Divadlo za branou (2012) a Život na měsíci (2013), zaobírala propojením opery a pantomimy. Jelikož jsem při svém bádání nedohledal dostatek literatury reflektující propojování opery a mimického divadla obecně. Rozhodl jsem se rozšířit cíl práce a alespoň zevrubně vysledovat z historie pantomimy a opery provázanost těchto divadelních druhů. Z nástinu vývoje opery a pantomimy vyplynulo, že v historii docházelo k mezidruhovým synkrezím, proto je jedna z částí této problematice věnována. Další nedostatečně reflektovanou se ukázala být němá role, která je součástí velkého množství oper. Proto jsem provedl rešerši zaměřenou na výskyt němé role v opeře s vidinou vytvoření počáteční základny pro další výzkum v této oblasti. Ze získaných informací o propojování opery a mimického divadla, dále čerpám při popisu profilu Tiché Opery, a zároveň získané poznatky uplatňuji v analýzách dosavadních inscenací Tiché Opery a jejích výrazových prostředků. Analýza inscenace Stabat Mater sleduje kooperaci a funkčnost propojení výrazových prostředků ze zdánlivě odlišných oblastí divadelního umění. K analýzám mi byly Jakubem Urbanem (produkční Tiché Opery) poskytnuty záznamy inscenací Salieri Ltd., Život na měsíci a Stabat Mater. K inscenaci Stabat Mater mám k dispozici záznamy dva, jeden z premiéry 1. 12. 2014 (Palác Akropolis) a druhý z reprízy 15. 10. 2015. V průběhu reprízování inscenace došlo k dramaturgickým změnám a přeobsazení role, které má vliv na celkově vyznění díla. V analýze je tato proměna inscenačního tvaru zohledněna. Bohužel záznam 5 baletní pantomimy Divadlo za branou k dispozici není, jelikož ho Jakub Urban nevlastní a není si jistý jeho existencí. Dále mi byl poskytnut program k inscenacím Stabat Mater a Život na měsíci. Práce obsahuje obrazovou přílohu, která doplňuje jednotlivé analýzy. Přílohy jsou také opatřeny úplným obsazením rolí a inscenačním týmem. Důležitou součástí je rešerše němých rolí, seřazená abecedně podle jmen skladatelů a jejich děl obsahujících němou roli. 6 1. Pantomima Pavlovský definuje pantomimu následovně: „(angl. pantomime, ze starořec. pantomimos – napodobující vše; od pán, pantos – všechno a mímeisthai – napodobovat) je druhem pohybových umění, uplatňujícím se v oblasti divadla i kinografie. Pokud v divadelní pantomimě mluvené slovo zde chybí (tzv. čistá pantomima), je zároveň nonverbálním divadlem (nonverbálním filmem, a tedy pantomimou sui generis, je i němý film). Od tance se pantomima odlišuje druhově. Má sice k dispozici týž materiál vyjadřovacích prostředků (viditelný pohyb), ale v pohybu nedominuje specifická stylizace napojená na hudbu nebo analogicky organizovaný rytmus, nýbrž např. hojné využívání mimiky.“1 Dále dodává, že při zapojení mluvy pantomima plynule přechází ke klauniádě. Z hlediska žánru je podle něj pantomima zcela univerzální, i když převažuje žánr syžetový, existují i inscenace nesyžetové. Rozlišuje pantomimu tělesnou, která je hraná neskrytými lidmi a pantomimu předmětnou. Tzn., že akci vykonávají předměty jako je tomu v černém divadle nebo v performancích výtvarného divadla. Uvádí, že inscenace jsou založeny především na textu, někdy i s notací pohybu či choreografickým zápisem, formou libreta nebo scénáře. K totální improvizaci dochází jen ve výjimečných případech. 2 Otakar Zich v knize Estetika dramatického umění považuje pantomimu za umění mezidruhové, protože se jednou přiklání k tanci a podruhé k činohře.3 V Divadelním slovníku Patrice Pavise je uvedeno, že pantomima je samostatné umění, zároveň je i složkou každého divadelního představení, které je postaveno na vnějších projevech herectví, scénické hře a fyzickém jednání. Zmiňuje také, že původně byla pantomima chápána jako vše, co je napodobováno gestem a hlasem.4 1 PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, 348 s. ISBN 80-7277-194-9, s. 209. 2 Tamtéž. 3 ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama, 1987, 416 s., s. 51–52. 4 PAVIS, Patrice. Divadelní slovník. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-7008- 157-0, s. 291. 7 1.2. Nástin vývoje pantomimy V antickém Řecku se pantomima postupně vyčlenila z tehdejšího tanečního umění, které bylo Řeky velmi ceněno a stalo se běžnou součástí jejich života. Tanečníci ve svých tancích hojně využívali mimiky, zejména pak ve válečných tancích pyrrhiché, emmeleila, sikkinis a kordax. V tancích byly napodobovány typické osoby a zvířata. Mezi mimické tance zvané mimétoque, patřil například tanec chlopeia, ve kterém jediný tanečník znázorňoval okradení rolníka zlodějem.5 „Umění gesta, základ pantomimy, bylo od pradávna v úzkém spojení s tancem.“6 Jak uvádí Petíšková7, mimické tance byly součástí antických tragédií (jako příklad uvádí tanec Iokasty aj.). Dále zmiňuje zápis 13 Heróndasových mimů na papyru z roku 270 př. n. l., který někteří odborníci interpretují jako produkci mimickou, doprovázenou verši. V římském divadle se setkáváme s tanečními vystoupeními Etrusků (364 př. n. l.). Ze zpráv od Petronia (1. stol. n. l.) se dozvídáme o mimujícím herci, který je doprovázen hrou na flétnu a zpěvákem. Apuleius ve svém románu Zlatý osel (125 n. l.) popisuje