SOKOLÍK Nepravidelný zpravodaj TV Sokol Mnichov prosinec 2004 O kolik let je mnichovský Sokol mladší či starší, než zobrazený dřevoryt sokolského cvičení v Praze z roku 1869 ? Milí čtenáři, příznivci, přátelé, sestry a bratři. Vydáním, které máte v rukou, se vracíme se k našemu starému názvu SOKOLÍK, časopisu, který nás doprovázel od založení naší jednoty. Měl pěkný formát, mohli jsme ho snadno rozmnožovat, byl rovněž objemnější než pozdější Věstníky a Zvěstníky. Zkrátka - byl to náš starý časopis - a je tady zas! Věřím, že nejen členům naší jednoty, ale i všem Sokolům a našim novějším příznivcům bude jeho podoba i obsah milý jako nám před 30 lety. Jak jsme vlastně začínali? Patřil jsem k malému hloučku zakládajících nadšenců, kteří stáli u kolébky již třetího Sokola v Mnichově. Problémy s německými úřady, zajištění tělocvičny a napojení na již stávající Sokol ve světě nás notně zaměstnávaly. Neměli jsme to lehké. Vzpomínám na první Vánoce po založení naší organizace. Měli jsme návštěvu, která u nás trávila celé Vánoční svátky. Na Štědrý večer asi ve tři odpoledne u nás zazvonil zvonek a do bytu vstoupil prozatímní náčelník Sokola (valná hromada mohla být svolána až po roce úspěšné činnosti). Vykládal nám, že byl u sokolů v Paříži, kde sbíral zkušenosti s řízením jednoty. Banky byly už zavřeny a on neměl peníze, aby překlenul Vánoční svátky. Požádal o zapůjčení 100 DM. Prozíravá manželka byla proti. Nic mi nezbývalo. Půjčil jsem si tedy 100 DM od návštěvy a obdařil "náčelníka" vyžádaným obnosem. Po svátcích jsem se dověděl, že dotyčný takto obešel a ošálil všechny zakladatele. Pochopitelně ode všech řádně vybral stejný obnos. Už jsme jej - ani peníze - nikdy neviděli. Přesto nikdo nelamentoval a o to intenzivněji jsme se pustili do práce. Prvním velkým dílem naší jednoty bylo setkání v Oetzu. S nápadem přišel bratr Pejskar. Ti, kdo poslouchali Svobodnou Evropu, ho pravidelně slýchali pod pseudonymem Jožka Pero. Dr. Alena Benešová, tehdejší jednatelka, zajistila všechna povolení ke stanování, táboráku a co já vím, co vše je ještě nutné. Také kompletní organizaci zvládla na výtečnou. Sešla se nás malá skupinka asi padesáti lidí. Sami jsme si museli posekat louku, naložit, a odvézt trávu a vše pořádně připravit. To ještě v Rakousku nebyl tak rozšířen turistický ruch a ani to nebylo tak drahé. Pamatuji si, že se místní na nás divně dívali, když jsme poprvé s praporem pochodovali k pamětní desce zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše. Dnes považuje Obecní úřad v Oetzu za samozřejmé, že každým rokem přijede spousta sokolů z celého světa uctít památku svého zakladatele. I letos se nás sešlo hodně. Počasí nám přálo, organizace neměla chyb (soudím podle toho, že si nikdo nestěžoval). Všichni byli spokojeni. Dalším průkopnickým, náročným podnikem, byl Tyršův memoriál v běhu na lyžích. Jeho iniciátorem byl bratr Paul, který pro první ročník daroval také poháry. Nepamatuji si, kolik let jsme běhali s čísly na prsou s nápisem Sokol München. Pamatuji se však dobře na jeden ročník v Jachenau. Udělal jsem nábor u nás ve firmě - a měl jsem úspěch. Asi 10 německých spolupracovníků se zúčastnilo našeho memoriálu navíc. Nevím jestli jsem je zlákal na poháry a medaile, které jsme měli připraveny pro vítěze. Faktem však bylo, že nikdo z hostů si žádný pohár ani medaili neodnesl. V práci si kolegové postěžovali: Vždyť jste samí profesionálové! A já jsem odpověděl: Ne, my jsme sokolové! Náš Tyršův memoriál vyhrál totiž bratr Malý, který také zvítězil na mistrovství Bavorska. Ani cvičení na nářadí jsme nezanedbávali. Měli jsme štěstí, že členy naší jednoty byli manželé Svobodovi, profesoři tělocviku ze Stuttgartu. Vypracovali novou soustavu cvičení na nářadí. Každý cvičenec si mohl vybrat sestavu, na kterou si troufal. Byly to závody evropských žup - vídeňské, švýcarské a západoevropské. My, mnichovští sokolové a sokolky jsme reprezentovali župu západoevropskou. Díky rodině Svobodů v kategorii mužů a sester Maroušové a Kuře v kategorii žen jsme pro Sokol Mnichov vybojovali jen ta první místa. Bohužel československý reprezentant a olympionik Josef Svoboda už není mezi námi. Díky Tobě, Josefe. Nemohu také nevzpomenout naší účast na Sokolských sletech v zahraničí a po sametové revoluci i dvakrát v Praze. Slet ve Vídni, dva slety v Curychu zanechaly v nás nezapomenutelné vzpomínky. Ten poslední byl v Paříži. Členové naší jednoty, kteří se ho zúčastnili, mají na něj velice hezké vzpomínky. Zájezd autobusem zorganizoval náš dlouholetý jednatel bratr Tino Marino. Pochopitelně jsme si vychutnali sletové dny v překrásné pařížské atmosféře. Pobyt ve Francii jsme si prodloužili a po sletu jsme si prohlédli zámky na řece Loire. Týden jsme putovali od jednoho krásného k ještě krásnějšímu zámku. O horolezectví, volejbalu a kultuře příš tě. Otevřel se nám nový-starý svět. Zjistili jsme, že prostřednictvím Sokola se nám otevřela brána do celého světa. Musíme však i nadále být aktivní! Dnes se nám podařilo to, co by si přálo mnoho sokolských jednot. Přišli k nám noví, mladí členové a dokonce se již aktivně podílejí na vedení i činnosti jednoty. To považuji za velký úspěch. A k tomu přeji mnoho zdaru! Jan V. Trunčík Starosta K z a m y š l e n í …………. Nad posledními událostmi v naší mnichovské jednotě Proč jsou některé sestry a bratři sami proti sobě? “ rozčílilo bývalou jednatelku Jitku Scholz natolik že začala křičet: “Chceš nám rozbít Sokol!!“, když zjistila, že členové postavi li proti kandi dáta na starostu? “ se odvolaný starosta Karel Pokorný nyní rozčiluje, když na předešlých schůzích ch těl sám funkci několikrát složit? “ se v posledních 4 letech “panování“ br. Pokorného rajtovalo na změně našich stanov a přitom se neumělo se staršími i mladšími členy zacházet? (Petr, Jarka, Vašek, Pavla, Tomáš aj.) “ nedovedli zvládnout tento generační problém, který nový výbor elegantně vyřešil hned na první ustavující schůzi ? “ se mermomocí chtěl bývalý starosta a jednatelka udržet ve funkcích, které nebyli schopni zvládnout? “ založili ze vzdoru nový spolek, když v naší tradiční 30tileté jednotě opět gymnastika a odbíjená bezvadně funguje? (viz také letošní skvělou organizací Oetzu, za kterou sklízí náš nový výbor ze všech stran pochvalu) “ ten jejich nově založený spolek používá stejného jména Sokol Mnichov? “ se tito lidé (vyhoštění z naší jednoty 13.09.2004 za nesokolské jednání) chtějí vlastně pohybovat v našem stínu - třeba v případě Radio Praha? “ se starají o naši jednotu tím, že nás bezúspěšn ě žalují u soudu a pomlouvají pamflety v okolním světě? “ my tím pádem máme řešit jejich problémy? “ už nám konečně nedají pokoj a nehrají si na vlastním písečku? A K O N E Č N Ě Proč se nám teď po březnových volbách pod pláštěm nového výboru opět líbí chodit do tělocvičny a plánovat do budoucna programy? O tom všem se zamyslel Váš br. Tino JAHN, Friedrich Ludwig členové tajné spolky a paramilitantní Dr Miroslav Tyrš (* 17.9.1832 bojové svazy (kupř. SA). v Děčíně) založil Sokol. První jednota byl Sokol Pražský, založený Jahn byl pak spoluúčasten i při zakládání 16.2.1862. Tyrš – říkají historikové – Burschenschaftu. Jak jsme již nahoře řekli, byl ovlivněn z Německa, kde bylo to studentské hnutí, které založili „Turnvereine“, čili tělovýchovné jednoty existovaly již od roku 1811. 1815 v Jeně příslušníci Freikorpu. Propagovali zprvu jednotu Německa, Zakladatelem byl Friedrich Ludw ig Jahn (1778 – 1852 – 74 let), německý pedagog. Založil tzv. „Nationale Turnbew egung“ v 19 století. Jahn se narodil 11. srpna 1778 v Lanzu (Prignitz). V roce 1910 byl učitelem v berlíně a v roce 1811 otevřel sportovní hříš tě v Hasenheide. Záměrem „Turnvaters - Otce cvičení“, dnes bychom řekli gymnastiky, bylo cvičením přispět k duchovnímu obnovení Pruska a k vytvoření německého národního uvědomění. Založením Sokola byl vytvořen nástroj k soustavné a uvědomělé výchově nového pokolení, který během desetiletí dokázal národ připravit pro naše osvobození. Jahn vstoupil v roce 1813 na krátkou dobu do Freikorpu, který vedl Lützov. Freikorp - toto „Dobrovolné sdružení“ bylo určeno k dobrovolné službě pod demokratické svobody a uctívali bývalou vojenským velením v případě války. Tak Německou císařskou říš i. bojovali příslušníci Freikorpu ve válce Burschenschaften se brzy rozmohly na proti Napoleonovi I. (1813 – 1815). Bylo to velice silnou organizaci, nebylo univerzity slavné tažení pod černo-červeno-zlatou a vysoké školy, kde by nebyly založeny. vlajkou (do dneška barvy Němec ka) . Po obnovení Němec ké říše v roce 1871 po Nejen Prušáci, ale i ostatní Němci byli mno hý c h z měnách a rozpadu buněk se zakladateli „Jednotného a svobodného vyvinuly v konzervativní a nacionalistický hnutí“ a nakonec založili Burchenschaft spolek. Od roku 1949 jsou aktivní i když (studentské hnutí). Freikorpy byly dnes v rozporuplné a nejednotné tradiční podřízeny Nejvyššímu velení vojska až do činnosti. Versaillské smlouvy a pak Německému vojsku (Wehrmacht). Bojovaly i na Baltu Jahn se zapletl – snad to měl být dokonce proti bolševikům. Byly použity i proti jeho nápad – do vraždy Augusta von revolučním hnutím, jako proti vyvolání tzv. Kotzebue a byl odsouzen do pevnostního Mnichovské republiky (1919). Těchto ca vězení a byl pak až do roku 1840 pod 200 formací (s 400.000 členy) bylo s jejich policejním dozorem. protidemokratickým a pravičáckým programem nebezpeč ím pro novou Kotzebue, August von (1716 – 1819) republiku. Byly odpovědny za politické byl německý daramtik, Byl i politicky vraždy ( Rosa Luxemburg, Karl Liebknecht činný, byl právníkem na Weimarském a dalš í). Po rozpuštění zakládali bývalí dvoře, vstoupil do ruských carských služeb, žil jeden čas ve Vídni, pak opět a v řízení státu. Chvilkové vlády střídaly v Rusku, za svojí tvorbu byl poslán na brzy ty jiné. A u nás? Boje za jazyk, za krátký čas na Sibiř, rehabi li tován a politickou svobodu a taky tak nějak jedni poslán jako generální konzul Ruska proti druhým. A tak není divu, že jsme do Königsbergu. Ve službách cara odkoukli ten základ i tu myšlenku: „ve Alexandra I. cestoval po Německu, založil Literarischen Wochenblat zdravém těle zdravý duch“. Boj za národní (Literární týdeník) a za kritiku hnutí osvobození nebyla žádná dětská hra na Burschanschaft byl zavražděn.