Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Bakalářská diplomová práce 2011 Tereza Krebsová Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie Tereza Krebsová Balijský tanec, jeho vývoj a historické souvislosti Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. 2011 1 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. .................................................... Podpis autorky práce 2 Obsah: Úvod s. 4 1. Ostrov Bali s. 6 2. Kultura a náboţenství 2.1. Vývoj náboţenských hodnot s. 7 2.2. Situace na Bali s. 10 3. Balijský tanec 3.1. Vliv náboţenských, kulturních a politických aspektů na umělecký projev s. 11 3.2. Historické souvislosti s. 13 3.3. Balijský tanec a jeho klasifikace s. 20 3.4. Jeviště s. 37 3.5. Protokol s. 38 3.6. Herecká průprava s. 39 3.7. Taneční pohyby s. 42 3.8. Make-up a kostým s. 45 3.9. Rituály provázející tanečníka s. 48 Závěr s. 50 Resumé s. 51 Summary s. 51 Obrazová příloha s. 52 Literatura s. 63 Seznam příloh s. 65 3 Úvod Téma tance na Bali jsem si nezvolila náhodně. Přispěl k tomu fakt, ţe jsem ve školním roce 2007/2008 získala studijní stipendium z programu ministerstva školství indonéské vlády, Darmasiswa. Rok jsem studovala na Indonéském uměleckém institutu (ISI) na fakultě aplikovaného umění, obor Tanec (Tari), kde jsem měla moţnost se s tancem seznámit i po praktické stránce. Během celého roku jsem poznávala místní kulturu a její zvyky, ale také to, jak je umění prezentováno mezi Balijci a jak vypadá umění interpretované turistům. Tento objektivní náhled jsem získala díky tomu, ţe jsem mnohokrát zastupovala svou kamarádku v cestovní kanceláři Panorama v Denpasaru, kde jsem zajišťovala servis českým turistům. Opírala jsem se o zúčastněné pozorování a rozhovory s místními respondenty. Poznatky uvedené v této bakalářské práci nejsou podloţené pouze pouţitou literaturou, ale také mými zkušenostmi a poznámkami z přednášek. Země bohů, Ostrov světla či Úsvit světa. Všechna tato označení se vztahují k témuţ místu – k indonéskému ostrovu Bali, který se nachází nejzápadněji v souostroví Malé Sundy v jihovýchodní Asii. Ostrov Bali je jedním z nejoblíbenějších míst na světě, coţ potvrzuje i ocenění od ,,The Internetional Travel Magazinu” či od časopisu ,,Travel and Leisure”,1 kdy se Bali stalo „nejlepším“ ostrovem na světě. Bali je jedinečné a fascinující svou kulturou, tradicemi, rituály a celkovým ţivotním stylem místních lidí. Propojenost člověka s přírodou a bohy dělá ostrov mystickým a pro cizince o to atraktivnějším. I přesto, ţe ročně navštíví tento ostrov okolo 2, 5 miliónu lidí,2 si balijská společnost stále udrţuje svou specifickou kulturu. V této práci si kladu za cíl seznámit čtenáře se základními geografickými a historickými fakty a dále přiblíţit kulturu a náboţenskou situaci na Bali, které měli výrazný vliv na vývoj tance, kterým se ve stěţejní části práce zabývám. První část práce seznamuje, jak uţ bylo zmíněno, se základními geografickými a historickými fakty. Poukazuje na vlivy, jeţ poznamenaly balijskou kulturu, kde je třeba zmínit i vliv holandských kolonistů,3 kteří zavedli začátkem 20. století etickou politiku, jejíţ důsledkem byl první větší příliv turistů na Bali. 1 Dostupné z: http://www.novinky.cz/cestovani/173809-indicky-udzajpur-byl-vyhlasen-nejoblibenejsi- turistickou-destinaci.html, cit. 14.02.2011 2 Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/bali-prezilo-zemetreseni-i-teroristy-prezije-i-turisty-p2a- /igsvet.asp?c=A071004_124529_igsvet_tom. cit. 14.02.2011. 3 Pringle, Robert: A short history of Bali: Indonesian´s Hindu Realm . Crows Nest: Allen & Unwin, 2004, s. 103 - 108. 4 Tento trend přivedl i mnoho umělců, či vědeckých pracovníků. Někteří z nich pak měli na místní umění velice významný vliv, jako např. Walter Spies. Druhá část práce věnovaná kultuře a náboţenské situaci na Bali pojednává o historii formování současného náboţenství na Bali nazývaného bali hindu, které je velmi úzce spjato s uměním. Své kořeny nachází v primitivních náboţenských představách (animismus, totemismus…), javánském náboţenství (podobné cíle jako hinduismus - osvobození se od sansáry), indickém hinduismu, který začal pronikat na území Indonésie v 1. století našeho letopočtu, a buddhismu (okolo roku 420 na území Indonésie). Velmi významným prvkem je také kult uctívání předků, který je dodnes základním pilířem balijského náboţenství.4 A konečně se dostáváme k poslední části práce, k tanci na Bali. Zde jsem se opět zaměřila na vlivy související s vývojem umění. Jak uţ vypovídají první dvě kapitoly, tanec byl formován náboţenstvím, politickou situací a z velké části i vlivem turistického ruchu. Snaţím se o ucelené a objektivní vysvětlení vývoje tance na Bali. Existuje mnoho teorií a domněnek, které se pokoušejí zodpovědět základní otázky, ať jiţ se jedná o otázky historické nebo ty, které se zabývají současnou podobou tance a jeho funkcí. Chci věřit, ţe se mi v této práci podařilo objasnit alespoň některé aspekty fenoménu tak zajimavého a neopakovatelného, jakým je balijský tanec. 4 Dubovská, Zorica - Petrů, Tomáš a kol: Dějiny Indonésie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 43 - 50. 5 1. Ostrov Bali Ostrov Bali je politicky součástí ostrovního státu Indonéská republika. Je to nejzápadnější ostrov Malých Sund5 a od Jávy jej odděluje úţina široká pouhé 2,5 km. Bali spadá do rovníkové klimatické zóny, tudíţ zde vládnou tropy. Na rozdíl od našich podmínek se zde střídají pouze dvě roční období, a to období sucha a dešťů (monzunu). Severní část je velmi suchá a teplá. Centrem bylo město Singaraja, dříve hlavní město Bali s obchodním přístavem. Jiţní část, oddělená od severu sopečným horským pásmem, tvoří většinu území ostrova. Ta je pokryta převáţně rýţovými poli a samozřejmě zde ţije i většina populace.6 Souhra přírodních a ekonomických příčin způsobila, ţe Bali na dlouhá staletí zůstalo v relativní izolaci od historického vývoje celého souostroví. Nejzřejmějším výsledkem těchto okolností je skutečnost, ţe kultura ostrova se v mnoha aspektech liší od kultury ostatních indonéských ostrovů. Náboţenstvím ostrova je balijský hinduismus, zatím co 95% obyvatelstva Indonésie vyznává islám. Díky tomu se v balijské kultuře zachovaly mnohé starobylé prvky, které na většině území Indonésie v průběhu staletí překryl islám.7 Od 17. století, kdy se datuje počátek kolonizace oblasti Holandskem, začínají na Bali postupně působit i jisté evropské vlivy. I v této době se však zájem kolonistů soustřeďuje spíše na ostatní ostrory a Bali zůstává v poměrném ústraní aţ do začátku 20. století. V této době pod vlivem řady tragických událostí známých jako puputan8 – rituální sebevraţdy příslušníků balijských královských rodů – se holandská okupace ostrova Bali tématem světového tisku. Proto se Holanďané ve snaze sklidnit politickou situaci a upevnit svou mocenskou pozici rozhodli nastolit linii etické politiky. V ní byl mimo jiné deklarován cíl zachovat balijské kulturní tradice. Došlo k rozšíření lodní dopravy společností KPM, která měla vliv na přísun prvních turistů na ostrov. Ti začali přijíţdět ve 20. letech 20. století a ve 30. letech se uţ počet turistů zvýšil na sto za měsíc. Za poznáním sem začali cestovat umělci, hudebníci, antropologové a spisovatelé, kteří se zde většinou i usadili.9 5 de Panthou, Patrick - Müller, Kal: Bali. Paris: Les Éditiones du Pacifique, 1978, s. 4 - 18. 6 Soebadio, Haryati: The Human Environment: Indonesian Heritage. Jakarta: Buku Antar Bangsa, 1996, s. 24 - 25. 7 Reader Lesley - Ridout Lucy: Bali a Lombok. Brno: Nakladatelství Jota, 2005, s. 412 - 423. 8 Balijci nechtěli být pod nadvládou Holanďanů, a tak mnoho z nich volilo radši smrt; Pringle, Robert: A short history of Bali: Indonesian´s Hindu Realm. Crows Nest: Allenn & Unwin, 2004, s. 106. 9 Reader, Lesley - Ridout, Lucy: Bali a Lombok, c.d., s. 420 - 421. 6 2. Kultura a náboţenství 2.1. Vývoj náboţenských hodnot Mezi původní náboţenství v Indonésii patří dynamismus, totemismus a animismus. Místní věřili, ţe kaţdá věc i ţivý tvor má vnitřní sílu, která se nazývá mana. Kaţdý jedinec má hladinu a intenzitu této síly odlišnou. Mana se v určitých částech těla koncentruje a pokud její úroveň přesáhne meze rovnováhy, můţe být i nebezpečná. Tato síla je schopna přecházet i z jednoho objektu na druhý, coţ můţe vést ke snaze ji získávat (základ rituálního kanibalismu – Kalimantan, Sulawesi...). Kaţdý jedinec by měl mít tuto magickou sílu v rovnováze. Nevhodné narušení této rovnováhy vede např. k neblahým zdravotním následkům, nebo k jinému neštěstí.10 Harmonické rozloţení síly mana se vztahuje nejen na jedince, ale i na celé společenství, a prosperita kaţdé komunity je zaloţena právě na této rovnováze. Pokud došlo k narušení, hledal se vţdy způsob, jak tomu předcházet. Prvním krokem bylo pojídání masa ze silného zvířete či statečného nepřítele, pouţívání ochranných amuletů, které tvořily tygří drápy/zuby. Postupem času se vyvinul systém předpisů, zvyků a tabu, který navracel nejen sílu mana do rovnováhy, ale slouţil i jako obrana proti zlým duchům a čarodějnicím.11 Dalším aspektem náboţenských představ této primitivní společnosti byla víra v existenci osobní individuální duše, která člověka provází celý ţivot. Po smrti opouští tělesnou schránku a zůstává v blízkosti zesnulého, a nebo přesídlí do posmrtných sídlišť na vrcholcích hor. Věřilo se na svět, v němţ ţijí jak ţiví tvorové, tak i neviditelné duše předků a duchové - dobří a zejména zlí. Zlé duchy bylo vţdy uţitečné si jakýmkoliv způsobem naklánět a mezi první obětiny patřily menší dary skládající se z květů, jídla a kouře z pryskyřice.12 Tento zvyk přetrval a je kaţdodenní praxí dodnes. Z vlastní zkušenosti mohu říct, ţe kult předků hraje velmi důleţitou roli i v současné době a je jednou z nejdůleţitějších sloţek hindu bali. Je to jakási občanská povinnost řazená na první místo. A proč? Věří se, ţe duše zemřelého stále pečuje o blaho komunity a tedy pokud někdo zanedbá své povinnosti vůči ní, je podle toho také potrestán. 10 Dubovská, Zorica - Petrů, Tomáš a kol: Dějiny Indonésie, c. d., s. 40. 11 Tamtéţ, s. 40. 12 Eisman, B. Fred Jr.: Sekala and Niskala: Essays on Religion, Ritual and Art. Berkeley: Periplus Editions, 1989, s.