UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Bc. Jan KRUŠINSKÝ

Evropa v NHL: regionálně-geografická studie

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc.

Olomouc 2018

Bibliografický záznam

Autor (osobní číslo): Bc. Jan KRUŠINSKÝ (R150116)

Studijní obor: Regionální geografie

Název práce: Evropa v NHL: regionálně-geografická studie Title of thesis: Europe in the NHL: regional-geographic study

Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc. Rozsah práce: 125 stran, 11 vázaných příloh

Abstrakt: Diplomová práce se zabývá sportovní geografií se zaměřením na problematiku ledního hokeje. Hlavním cílem bude zhodnocení role evropských hráčů pro rozvoj nejprestižnější hokejové soutěže světa, a to Národní hokejové ligy na území Kanady a USA. Součástí bude také komparace úspěšnosti jednotlivých zemí Evropy a regionálně- geografická analýza prostorového rozmístění hokejových klubů, které vychovaly nejvyšší počet hráčů pro NHL, pěti nejvýznamnějších evropských zemí, a to Česka, Finska, Ruska, Slovenska a Švédska.

Klíčová slova: sport, lední hokej, NHL, prostorová analýza, Evropa, draft, nejvýznamnější hráči, Česko, Slovensko

Abstract: This Master‘s thesis deals with sport geography with focus on the issue of . The main objective will be to evaluate the role of European players for the development of the most prestigious hockey competitions in the world, namely, the in Canada and the USA. It will also include a comparison of European countries' successes and regional-geographical analysis of the spatial distribution of hockey clubs that raised most NHL players from the five most important European countries, namely, the , Finland, Russia, and .

Keywords: sport, ice hockey, NHL, spatial analysis, Europe, draft, most important players, Czech Republic, Slovakia

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Václava Touška, CSc. a v seznamu jsem uvedl veškerou použitou literaturu a zdroje.

V Olomouci, dne 18. dubna 2018 ………………………………………………. podpis

Rád bych na tomto místě poděkoval zejména doc. RNDr. Václavu Touškovi, CSc. za čas, vstřícný přístup a cenné odborné rady při vedení mé diplomové práce. Moje poděkování dále patří také Mgr. Petru Šimáčkovi, Ph.D., který mi pomohl s tvorbou tematických map, které jsou součástí této práce.

OBSAH

ÚVOD ...... 9

1 REŠERŠE LITERATURY ...... 11

1.1 Geografie sportu ...... 11

1.2 Lední hokej s důrazem na NHL ...... 14

2 METODIKA PRÁCE ...... 18

2.1 Vymezení zájmového území a hlavní použité metody práce ...... 18

2.2 Statistické soubory a zdroje dat ...... 19

2.3 Žebříčky nejvýznamnějších Evropanů v NHL ...... 21

3 STRUČNÁ HISTORIE NHL ...... 22

4 KONTAKTY EVROPY S PROFESIONÁLNÍM HOKEJEM ...... 30

4.1 Profesionální hráči ze zámoří na mezinárodní úrovni ...... 30

4.2 Konfrontace evropských a zámořských týmů ...... 34

4.3 Zápasy týmů NHL v Evropě ...... 36

5 PRVNÍ EVROPANÉ V NHL ...... 37

6 EVROPANÉ V ZÁKLADNÍ ČÁSTI A PLAY OFF NHL ...... 40

6.1 Evropané v základní části ...... 40

6.1.1 Evropané v základní části v období let 1977 až 1989 ...... 43

6.1.2 Evropané v základní části v období let 1989 až 2004 ...... 45

6.1.3 Evropané v základní části v období let 2005 až 2017 ...... 47

6.2 Evropané a kluby NHL ...... 49

6.3 Evropané v historii play off ...... 51

7 REGIONÁLNĚ-GEOGRAFICKÁ ANALÝZA NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH EVROPSKÝCH ZEMÍ ...... 55

7.1 Finsko ...... 56

7.2 Švédsko ...... 58

7.3 Česko ...... 60

7.4 Slovensko ...... 62

7.5 Rusko ...... 64

8 DRAFT NHL ...... 66

8.1 Skauting ...... 66

8.2 Historie ...... 67

8.3 Evropané v draftu NHL ...... 68

8.4 Češi a Slováci v draftu NHL ...... 70

9 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ EVROPANÉ ...... 73

9.1 Brankáři ...... 74

9.2 Obránci ...... 76

9.3 Útočníci ...... 78

10 ČEŠI A SLOVÁCI V NHL ...... 82

10.1 Období před rokem 1989 ...... 82

10.2 Období let 1989 až 2004 ...... 85

10.3 Období let 2005 až 2017 ...... 87

ZÁVĚR ...... 89

SUMMARY ...... 92

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ...... 94

Tištěná literatura ...... 94

Internetové zdroje ...... 97

Zdroje dat, internetové databáze ...... 101

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 102

PŘÍLOHY ...... 104

ÚVOD

Sport je jedním z nejvýraznějších celospolečenských fenoménů současné doby. Odehrává se jako řada jiných lidských aktivit v prostoru a čase a významně ovlivňuje ekonomiku, politiku a vztahy mezi národy. Různými aspekty sportovních odvětví se zabývá několik vědních oborů, například ekonomie, historie, sociologie a samozřejmě také geografie.

Moderní pojetí sportu je výsledkem historického vývoje společnosti. Zásadní roli v tomto procesu sehrál hospodářský rozvoj a navýšení volného času obyvatelstva. Globální rozměr sportu vedl ke vzniku mezinárodních federací. Vrcholné sportovní události a soutěže se staly předmětem zájmu široké veřejnosti i odborníků a patří k těm nejsledovanějším na světě. Úspěchy samotných sportovců jsou podnětem pro budování hrdosti obyvatelstva jednotlivých zemí, tedy národní identity.

Jedním z nejpopulárnějších sportovních odvětví ve vyspělých zemích je lední hokej. Jeho rozmístění je zásadně ovlivněno přírodními podmínkami a ekonomickou úrovní společenství s prostorově diferencovanými znaky a souvislostmi jednotlivých zemí. Za kolébku tohoto sportu je považována Kanada, kde se ve druhé polovině 19. století odehrál vůbec první organizovaný hokejový zápas s danými pravidly. Z této země se lední hokej dynamicky rozšířil do Spojených států amerických a některých zemí Evropy.

Důležitým historickým milníkem pro vývoj ledního hokeje na celosvětové úrovni bylo založení Mezinárodní federace ledního hokeje v roce 1908. V následujících letech byla založena v zámoří Národní hokejová liga, jež byla zpočátku výhradně kanadsko-americkou záležitostí. Hráči narození a vychovaní v Evropě však měli v průběhu posledních desetiletí zásadní vliv na její vývoj a v současnosti jsou považováni za samozřejmou součást nejlepší hokejové soutěže světa.

Téma diplomové práce „Evropa v NHL: regionálně-geografická studie“ jsem si vybral z důvodu mimořádně kladného vztahu ke sportu, zvláště pak k lednímu hokeji. Téměř každodenně pasivně sleduji události týkající se nejlepší hokejové soutěže světa. Mojí snahou je také přispět k popularizaci geografie sportu v Česku.

9

Hlavním cílem diplomové práce bude zhodnocení role evropských hráčů pro rozvoj nejprestižnější hokejové soutěže světa, a to Národní hokejové ligy na území Kanady a USA. Součástí bude také komparace jednotlivých zemí Evropy včetně analýzy prostorového rozmístění hokejových klubů, které vychovaly nejvyšší počet hráčů pro NHL. Pozornost bude věnována historicky nejúspěšnějším hokejovým zemím, a to Švédsku, Finsku, Rusku, a zejména hráčům pocházejícím z Česka a Slovenska. Diplomová práce bude obsahovat také řadu tematických map, které lze pracovně nazvat „Atlas Evropy v NHL“.

Diplomová práce je rozdělena do několika částí. Nejprve je nastíněna stručná historie Národní hokejové ligy a vývoj důležitých střetnutí evropských zemí se zámořskými profesionály. Představeni budou první hráči vychovaní evropskými kluby a působící v kanadsko-americké lize. Následující část bude věnována úspěšnosti hokejistů jednotlivých evropských zemí v soutěži. Součástí bude také regionálně-geografické analýza prostorového rozmístění klubů historicky nejúspěšnějších hokejových zemí Evropy. Velká pozornost patří draftu a nejvýznamnějším evropským hráčům Národní hokejové ligy. Závěrem bude zhodnocena role českých a slovenských hráčů v soutěži ve dvou vymezených obdobích, a to před rokem 1989 a po něm.

V rámci diplomové práce bylo předem formulováno několik výzkumných otázek:

1. Jaký vliv měli evropští hráči na vývoj Národní hokejové ligy? V jakém období hráli v kanadsko-americké soutěži první Evropané? 2. V kolika zemích Evropy hokejově vyrůstali hráči nejlepší hokejové soutěže světa? Jaký je podíl hráčů jednotlivých zemí? 3. Kde se koncentruje výchova hráčů ledního hokeje pěti nejvýznamnějších evropských zemí? Jaká města nebo lokality v těchto regionech dominují? 4. Kteří hokejisté jsou nejvýznamnějšími Evropany v historii Národní hokejové ligy na jednotlivých hráčských pozicích?

10

1 REŠERŠE LITERATURY

Tato diplomová práce se zabývá dvěma oblastmi sportu; sportovní geografií a problematikou ledního hokeje se zaměřením na kanadsko-americkou Národní hokejovou ligu (National Hockey League, dále jen „NHL“). Publikační činnost v těchto oblastech je velmi obsáhlá a v rozsahu této kapitoly jsou zmíněny pouze některé práce.

1.1 Geografie sportu

V minulosti se většina odborných prací zabývala sportem a jeho společenskými, zdravotními a ekonomickými aspekty. Společenský a ekonomický přínos sportu, daný jeho sledovaností a místem ve volnočasových a zdraví prospěšných aktivitách, je obrovský, i když stále ještě málo prozkoumaný (Tomeš, 2012).

Za kolébku moderního sportu je označována Velká Británie v průběhu 19. století. Sport ovšem vznikl především vývojem společnosti v předchozích obdobích a měl svou podobu danou geografickými, ekonomickými, sociálními a kulturními podmínkami (Slepičková a Slepička, 2012). Poprvé byl sport v geografii okrajově zmíněn ve vědecké práci ve druhé polovině 19. století. Francouzský geograf Élisée Reclus stručně popsal teorii vzniku kriketu v publikaci Géographie Universelle (1879). Sportovní problematikou se zabýval rovněž americký geograf J. R. Hilderbrand, který v časopise National Geographic publikoval článek „Geography of Games“ (1919). Popisoval v něm sporty typické pro určité národy (Bale a Dejonghe, 2008 in Čermák, 2012).

Problematiku spojení sportu a geografie dále prohloubil článek „The Geographic Origin of Professional Baseball Players“ amerického geografa H. Lehmana (1940), publikovaný v časopise The Journal of Educational Research. Studie se zabývala rozdíly ve výchově perspektivních baseballových hráčů v rámci jednotlivých států USA (Bale, 2003 in Čermák). Z této práce později metodicky vycházel finský geograf E. Jokl a jeho kolegové, kteří se zabývali geografickým původem účastníků jednotlivých sportovních odvětví v závislosti na míře jejich úspěšnosti na Letních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Jejich výzkumná práce „Sports in the Cultural Pattern of the World“ (1956) byla řešena tehdy „revolučními“ kvantitativními metodami a obsahovala řadu geograficky orientovaných statistických údajů, které se pro nejrůznější sportovní hodnocení staly v té době velmi oblíbenými.

11

V 60. letech 20. století publikoval americký geograf T. Burley článek „A Note of the Geography of Sport“ (1962) v časopise The Professional Geographer. Poukázal v něm především na ekonomický význam amatérského sportu a jeho společenské důsledky. Zároveň zmínil provázanost sportu a geografie s jinými obory, například ekonomií, historií nebo sociologií (Bale a Dejonghe, 2008).

Za zakladatele moderní geografie sportu je považován americký geograf John Rooney. Jeho první článek byl zveřejněn v časopise Geographical Review s názvem „Up from the mines and out from the prairies: some geographical implications of football in the United States“ (1969), v němž se zabýval profesionálními hráči amerického fotbalu a jejich migračními pohyby ze střední školy na univerzitu. V období let 1987 až 2000 byl šéfredaktorem jediného periodika věnovaného výhradně geografii sportu. Vycházel pod názvem Mezinárodní žurnál sportovní geografie (Sport and Place: An International Journal of Sports Geography), autoři zde publikovali nejrůznější studie a příspěvky s cílem šířit povědomí o geografických výzkumech v této oblasti. Časopis zanikl v roce 2001, a to nejen z důvodu malé finanční podpory, ale také kvůli nedostatku kvalitních příspěvků k publikování (Bale a Dejonghe, 2008 in Vintr, 2014).

Za dalšího průkopníka sportovní geografie je považován anglický geograf John Bale, autor desítek publikací a odborných článků. Jeho první článek z roku 1978 „Geographical Diffusion and the Adoption of Professionalism in Football in England and Wales“ byl otištěn v renomovaném časopise Geography a často je pokládán za první opravdovou sportovně- geografickou publikaci v Evropě. Zabývá se možnou provázaností výuky zeměpisu se znalostí fotbalových klubů, reprezentačních výběrů i se znalostí mentality fanoušků (Bale a Dejonghe, 2008). Nejčastěji citovanou sportovně-geografickou monografií J. Bala je dílo „Sports Geography“ z roku 1989 (druhé vydání v roce 2003). Autor definuje zaměření výzkumu geografie sportu i postavení této vědní disciplíny v soustavě dalších geografických a sociologických věd. Důraz klade na komplexní výzkum vztahu mezi sportem, místem a prostředím (Bale, 2003).

12

Geografie sportu představuje oblast s potenciálem pro širokou škálu odborných prací i v kartografické tvorbě. Vydáno bylo několik sportovních atlasů. Jedním z prvních byl atlas „Atlas de l’atlas de France: Sports en France“ (Mathieu a Praicheux, 1987), později „Atlas of American Sport“ (Rooney a Pillsbury, 1992) a „The Atlas of Sports“ (Tomlinson, 2011). Na rozvoj ledního hokeje je zaměřeno atlasové dílo „The Canadian Hockey Atlas“ (Cole, 2006), které obsahuje údaje o více než 1 000 hráčích, hokejových městech a klubech.

V českých podmínkách představuje geografie sportu velmi mladou disciplínu. V publikační činnosti důležitou roli sehrál „První fotbalový atlas světa“ (2002), na kterém se společně podíleli autoři R. Jelínek a J. Tomeš. Dílo komplexně mapuje fotbal od předpokládaného vzniku po šíření do celého světa. Součástí je rovněž mnoho různých statistik z jednotlivých soutěží na klubové a mezinárodní úrovni. Řada tematických map také doplnila „Atlas českého fotbalu od roku 1890“ (2005) – spoluautorem výše zmíněného R. Jelínka je M. Jenšík.

Sportu a jeho stále rostoucímu významu ve společnosti byla věnována pozornost v několika odborných článcích v časopise Geografické rozhledy, který vydává Česká geografická společnost. Jednalo se zejména o texty pracovníků Karlovy univerzity v Praze „Sport a geografie I. a II.“ (Tomeš, 2012) a článek „Kde hledat počátky moderního sportu“ (Slepičková a Slepička, 2012).

Vybraným problémům se v nedávné minulosti věnovali tedy především geografové na Karlově univerzitě v Praze, ale také na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze si zaslouží pozornost dvě diplomové práce, a to A. Holendy (2012) a P. Mičudy (2016). Autor první práce - s názvem „Geografické aspekty rozvoje a distribuce vybraných kolektivních sportů: proměny regionálního obrazu“ - prokázal variabilitu šíření různých sportů (fotbal, basketbal a tenis) a potvrdil význam historických souvislostí v odlišných zemích Evropy bez ohledu na současné globalizační tendence. Diplomová práce P. Mičudy - s názvem „Geografické aspekty původu vrcholových hráčů a líhní ledního hokeje: komparace vybraných zemí Evropy“ - se věnovala především tématu úspěšnosti výchovy profesionálních hráčů ledního hokeje ve vybraných evropských zemích (Česko, Finsko, Slovensko, Švédsko, a Švýcarsko).

13

Na sportovní geografii se v kvalifikačních pracích soustředili také studenti oboru regionální geografie a učitelství geografie Univerzity Palackého v Olomouci. Pod vedením M. Haláse se této tematice někteří věnovali v bakalářských pracích; konkrétně „Golfová hřiště v České republice“ (A. Končíková, 2008) a „Územní diferenciace kolektivních sportů v České republice“ (J. Šichan, 2009). Student regionální geografie J. Šichan se na totéž zaměřil i v diplomové práci „Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice“ (2011, vedoucí M. Halás). Komplexně zhodnotil historický vývoj pěti kolektivních sportů (fotbal, lední hokej, basketbal, volejbal a házená) z pohledu jejich prostorové diferenciace na území České republiky v průběhu posledních padesáti let.

V následujících letech počet kvalifikačních prací studentů regionální geografie a učitelství geografie PřF UP se sportovní tématikou narůstal. Za zmínku stojí například diplomové práce, které byly zaměřeny na výzkum vztahu obyvatel konkrétních měst k aktivnímu pohybu jako dílčí složce kvality života. Pod vedením V. Touška se této tématice věnoval nejprve M. Čermák v diplomové práci „Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu“ (2012). Z velké části z ní pak vycházela diplomová práce T. Vintra s názvem „Město Liberec a sport: geografická studie“ (2014).

1.2 Lední hokej s důrazem na NHL

V průběhu 20. století se stal lední hokej v mnoha zemích velmi populární, což vedlo k rozsáhlé publikační činnosti v této sportovní oblasti. Většina světové i české literatury je zaměřena na významné turnaje na mezinárodní úrovni, na úspěchy reprezentačních výběrů daných zemí nebo konkrétních hokejistů. V rozsahu této diplomové práce bude zmíněna pouze určitá část odborných studií s důrazem na NHL.

Velmi kvalitně zpravované práce zabývající se historií ledního hokeje a nejlepší hokejové soutěže světa jsou díla „Great Moments in Pro Hockey“ (Camelli, 1970) a „A Century of Hockey Heroes: 100 Of the Greatest All-Time Stars“ (Duplacey a Zweig, 1999). Druhé zmíněné dílo bylo z anglického originálu přeloženo do češtiny P. Přibylem a nese název „Století hokejových hrdinů: 100 největších hvězd v historii hokeje“. V knize je věnována pozornost z největší části zámořským hráčům. Ve výběru sta největších hokejových osobností bylo autory zařazeno osmnáct Evropanů, z toho osm Rusů, čtyři Češi, tři Švédové, dva Finové a jeden Slovák.

14

Nejstarší pravidelnou publikační činností v Severní Americe je periodikum „The Hockey News“, které se věnuje výhradně kanadsko-americkým hokejovým soutěžím. První číslo časopisu vyšlo již v roce 1947. V současnosti je každoročně vydáno několik čísel, jež jsou rovněž poskytována prostřednictvím elektronické verze (Kay, 2018).

V roce 1967 byla v zámoří založena Asociace profesionálních hokejových novinářů (Professional Hockey Writers Association). Organizace zaměstnává mnoho redaktorů, kteří tvoří odborné články z hokejového prostředí v zámořských novinách, časopisech nebo na uznávaných internetových portálech (Professional Hockey Writers Association, 2018).

Vedení NHL vydává každoročně - od 80. let 20. století v novém formátu - statistickou ročenku soutěže s názvem „NHL Official Guide & Record Book“. Obsahuje data o všech aktivních hráčích, ligových rekordech, klubových soupiskách a další důležité informace (The National Hockey League, 2012).

Jednou z nejpodrobnějších zahraničních hokejových publikací posledních let se zaměřením na NHL je kniha T. Kinga z roku 2010 (druhé vydání 2015) s názvem „The Legendary Game: Ultimate Hockey Trivia“. Obsáhlé dílo zámořského autora se věnuje všem důležitým historickým milníkům nejprestižnější hokejové soutěže světa.

České a slovenské hodnotné práce týkající se NHL začaly vznikat krátce po nástupu prvních československých hokejistů do zámořské soutěže. Mezi první významné osobnosti v publikační činnosti se zařadil po skončení hokejové kariéry Karel Gut. K jeho význačným publikacím patřila především „Malá encyklopedie ledního hokeje“ (1986), na které pracoval společně s V. Pacinou. Zabývá se například historií ledního hokeje, pravidly hry, metodami tréninku a pozornost je zaměřena rovněž na velké osobnosti světového hokeje. Autoři v knize představují přibližně sto hokejistů, kteří do té doby hráli v NHL. Z celkového počtu je pozornost zaměřena zhruba na třetinu Evropanů, konkrétně čtrnáct Švédů, osm Čechů, čtyři Finy a dva Slováky.

Další z prací zaměřenou výhradně na NHL je česká publikace D. Kyzlinka s názvem „NHL story“ (1994). Autor se v knize zabývá historickým vývojem, rekordy a významnými hráči soutěže. Hokejistům z Evropy je však pozornost věnována minimálně.

15

Důležitá role v české publikační činnosti na poli sportovní literatury patří Pavlu Bártovi. Profesí sportovní novinář je autor i spoluautor mnoha knih a odborných článků v Česku i v zahraničí. K jeho vůbec prvním významnějším pracím se řadí dílo „Cesty za snem“ (1992), na kterém pracoval s V. Urbanem. Kniha nabízí v ucelené podobě příběhy slavných českých a slovenských hokejistů v NHL za dob bývalého Československa. K dalším jeho hodnotným dílům například patří „Velké okamžiky ledního hokeje“ (2005), na nichž pracoval společně s M. Leschingerem. Kniha s podnázvem Evropa proti zámoří 1972–2005 je zaměřena na hokejovou historii tohoto období se zřetelem na význam velkých zámořských turnajů na mezinárodní úrovni a na celkový vývoj sbližování evropských zemí s profesionálním hokejem. Součástí jsou také rozsáhlé statistiky všech zápasů.

Velmi podrobně zpracovanou hokejovou sondou jsou tři publikace autorů J. Stránského a K. Ondrouška s názvem „Historie NHL 1917–1997“ (1997), „Kronika NHL – známá i neznámá“ (1998) a „Hvězdy NHL: včera a dnes“ (1999). První se zabývá výhradně vznikem a historickým vývojem ligy. Druhé, navazující dílo je zaměřeno na podrobné statistiky, rekordy soutěže a jiné zajímavosti. Ve třetí práci je pozornost věnována především přínosu evropských hokejistů v kanadsko-americké soutěži, především pak Čechů a Slováků.

Českých, ale i slovenských odborných prací s hokejovou tematikou bylo v minulosti publikováno mnoho. Některé byly přeloženy z anglických originálů. Například dílo „NHL hokej“ (1996), které bylo do češtiny přeloženo z anglického originálu „NHL Hockey: The Official Fan’s Guide“ od kanadského autora J. MacKinnona. Ve slovenštině vyšlo například dílo „NHL hockey: Oficiálny sprievodca National Hockey League“ (1999) sportovních redaktorů J. MacKinnona a J. McDermotta v překladu S. Kadlece a M. Pochylého - za odborné spolupráce P. Bárty. Knihy jsou zaměřeny především na vznik a historický vývoj NHL, mužstva soutěže a nejvýznamnější hráče. Ve druhé zmíněné práci bylo detailněji představeno pětadvacet významných osobností ligy té doby. Z celkového počtu mezi nimi bylo devět Evropanů, konkrétně tři Rusové, dva Švédové, dva Češi, jeden Fin a jeden Slovák. Na závěr je pozornost věnována rovněž hokejové síni slávy a jejím členům.

Do historie NHL se v minulosti zapsali i čeští a slovenští hokejisté. Těmto hráčům věnovali pozornost autoři v bezpočtu publikací a odborných článků. Kvalitní v této kategorii je například dílo „100 nejlepších Čechů a Slováků v NHL“ (2000), na němž společně pracovali autoři R. Kraus a M. Brejla, anebo „Češi a Slováci v dějinách NHL“ (2005) autora K. Knapa.

16

Významný sportovní publicista K. Knap je zároveň stálým spolupracovníkem redakce časopisu „ProHockey“. Jedná se o největší evropský hokejový magazín, několikrát ročně vycházející v české a slovenské verzi. Obsahuje odborné články zaměřené výhradně na NHL. První číslo vyšlo již v září 1998. Na publikační činnosti se podílí renomovaní autoři několika národností (Blaha, 2015). Kolektiv českých pracovníků hokejové redakce tohoto časopisu navíc každoročně prezentuje ročenku „Hvězdy NHL + Češi a Slováci v NHL“, která je vždy zaměřena na poslední odehranou sezónu NHL včetně kompletních statistik a tabulek soutěže. Jednou z prvních prací tohoto typu bylo dílo „Hvězdy NHL + Češi a Slováci v sezóně 1998/99“ (Adams a kol., 1999).

Několik publikovaných odborných prací a článků se zabývalo historickým obdobím dějin Československa před rokem 1989 z hlediska sportovní tématiky. Za zmínku stojí kniha „Sport v komunistickém Československu 1945–1989“ (2015) autorů J. Kalouse a F. Koláře, kterou vydal Ústav pro studium totalitních režimů. Podobný obsah má již předtím vydané brněnské periodikum Studia sportiva. Odborný článek s názvem „Emigrace vrcholových sportovců z bývalého Československa v letech 1948–1989“ (2014) autora J. Válka se zabývá nedobrovolným odchodem českých a slovenských sportovců ze země; mezi ně patřilo i několik hokejistů, kteří se následně prosadili v nejlepší hokejové soutěži světa.

Zajímavé osobní, profesní – hokejové příběhy slavných českých a slovenských hráčů se staly zdrojem jejich biografií. Takových textů stále přibývá a není účelem této diplomové práce představovat každou zvlášť. Jednou z vůbec prvních biografií tohoto typu bylo dílo „Hokej na dvoch kontinentoch“ (1997) autora I. Otčenáše ve spolupráci se slovenským útočníkem P. Šťastným. Dalším publikačním počinem byla kniha „Chytám svůj život“ (1999), ve které televizní komentátor a autor publikace R. Záruba nabízí na základě osobní zpovědi první autorizovaný příběh fenomenálního brankáře D. Haška. O jednom z nejlepších brankářů historie NHL poté vyšlo dílo „Dominik Hašek: cesta za Stanley Cupem“ (2002) od autorů J. Laciny a J. G. Nováka.

Mnoho zajímavých biografických prací vyšlo také o legendárním českém útočníkovi J. Jágrovi. Dvě význačná životopisná díla například od autora J. Šmída, a to „Jaromír Jágr: z Kladna do Ameriky“ (2. rozšířené vydání z roku 2001) a „Jaromír Jágr: má léta v Pittsburghu“ (2001). Jednou z dosud posledních prací o tomto hráči byla kniha „Člověk Jágr: příběh legendy“ (5. rozšířené vydání z roku 2017) od autora P. Čermáka.

17

2 METODIKA PRÁCE

2.1 Vymezení zájmového území a hlavní použité metody práce

Pro komparaci jednotlivých evropských zemí z hlediska úspěšnosti hokejistů NHL bylo nejprve nutné vymezit zájmové území. Do souboru konkrétních zemí hokejistů, kteří hráli v NHL, bylo zařazeno také Rusko. Z větší části svého území zasahuje do Asie, ovšem většina hráčů byla vychována v klubech, které geograficky leží v evropské části této země. Do hodnocení naopak nebyl zařazen Kazachstán, zasahuje sice malou částí svého území do Evropy, většina hokejistů pro NHL však byla vychována v klubech nacházejících se na území Asie.

Regionálně-geografická analýza prostorového rozmístění klubů byla provedena pro pět historicky nejúspěšnějších hokejových zemí Evropy (Švédsko, Finsko, Rusko, Česko a Slovensko), jejichž reprezentační tým za posledních dvacet let minimálně jednou zvítězil na mistrovství světa. Řešilo se dvěma způsoby. První analýza byla uskutečněna na základě absolutního počtu vychovaných hokejistů pro NHL na úrovni obcí. Druhá varianta byla vyjádřena - z důvodu lepší porovnatelnosti - zrelativizovanými hodnotami poměru celkového počtu hokejistů v NHL na 100 000 obyvatel konkrétních územních celků. U zemí Evropské unie byla využita klasifikace na úrovni NUTS 3. Hodnocení tak bylo realizováno pro jedenadvacet krajů Švédska, devatenáct provincií Finska, třináct krajů Česka a osm krajů Slovenska. Dvě administrativní jednotky České republiky, konkrétně Středočeský kraj a hlavní město Praha, byly spojeny do jednoho celku z důvodu intenzivního vztahu jádra a jeho zázemí. Prostorová analýza územních jednotek Ruska byla realizována pro osm federálních okruhů.

Pro označení jednotlivých evropských zemí jsou v této práci používány kódy dle trojmístného systému Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standartisation, dále jen „ISO“). Seznam všech použitých zkratek zemí je uveden v závěrečné části této práce.

18

2.2 Statistické soubory a zdroje dat

Pro účely hodnocení úspěšnosti jednotlivých evropských zemí byly využity dvě mnou vytvořené databáze hokejistů. První s názvem „Evropané v NHL“ byla vytvořena pro evropské hráče, kteří v NHL hráli do konce sezóny 2016/17. Soubor zahrnoval údaje o 1 175 hokejistech. Základní statistické údaje hráčů za jednotlivé země vymezeného území byly uvedeny odděleně za základní část a play off. U obránců a útočníků byly rozlišeny informace o počtu zápasů, gólů, asistencí a kanadských bodů. U brankářů byla stanovena pouze statistika údajů o počtu zápasů.

Druhá databáze s názvem „Evropané v draftu NHL“ byla vytvořena pro hokejisty jednotlivých zemí vymezeného území, kteří prošli draftem NHL do roku 2016 a zároveň vyrůstali v mládežnických klubech v Evropě. Statistický soubor zahrnoval data o 2 490 hráčích. Každému z nich bylo přirazeno sedm statistických znaků, dle kterých jednotlivé hráče bylo možné kategorizovat. Např. ohledně konkrétního draftu (rok, tým, kolo), nebo původu hráče (občanství, mládežnický klub) apod.

Mnou vytvořené statistické soubory dat byly vytvořeny především pomocí několika internetových hokejových databází. Nejpodrobnější - obsahující kompletní historické statistiky všech profesionálních hráčů a klubů nejlepší hokejové soutěže světa - představuje oficiální internetový portál NHL (www.nhl.com). Pomocí této databáze bylo možné zjistit veškeré informace o konkrétních hráčích včetně nejdůležitějších statistických údajů z jednotlivých sezón nebo daných období. Velmi efektivní byla rovněž možnost vyhledávání podle různých fází sezóny, pozic hráčů apod. Nevýhodou databáze bylo zdlouhavé třídění hráčů dle jejich státního občanství.

Nejvyužívanější byla především hokejová databáze společnosti Elite Prospects Sportsdb AB, která byla založena roku 1999 ve Švédsku (www.eliteprospects.com). Internetový portál je neustále aktualizován, o což se starají odborníci šestadvaceti národností včetně čtyř Čechů. K 31. březnu 2018 bylo v databázi registrováno více než 610 000 hokejistů z celého světa. Jedná se tak o jeden z nejpodrobnějších statistických zdrojů dat o hráčích ledního hokeje na světě. Hlavní výhodou internetového portálu je jeho přehlednost a rychlost při vyhledávání.

19

K dalšímu zdroji dat o hráčích patřila internetová hokejová databáze švédské společnosti European Ice Hockey Online AB, která byla založena v roce 2010 (www.eurohockey.com). Internetový portál obsahuje statistické informace o více než 225 000 hráčích z celého světa. Odborně způsobilí pracovníci několika národností včetně Čechů se podílejí na průběžných aktualizacích.

Velmi užitečná byla rovněž internetová hokejová databáze HockeyDB, kterou založil Američan Ralph Slate ve druhé polovině 90. let 20. století (www.hockeydb.com). Internetový portál obsahuje informace o více než 175 000 profesionálních a amatérských hráčích ledního hokeje. Z mého pohledu byla problémem chybějící možnost vyhledávání hráčů dle jednotlivých zemí.

Dalším zdrojem statistických dat hráčů kanadsko-americké ligy byla hokejová databáze oficiálního webu českého hokeje, který je zaměřen výhradně na NHL (www.nhl.cz). Internetový portál nabízí mnoho informací ohledně dění v nejprestižnější soutěži světa včetně přehledné databáze základních statistických údajů jednotlivých hráčů za konkrétní sezóny a období. Zpracovány jsou rovněž kompletní historické informace o hráčích s možností vyhledávání dle aktuální hráčské pozice, věku nebo občanství.

Časově nejnáročnější při tvorbě vlastních databází bylo vyhledání kritéria o původu hráčů, který je jedním z důležitých aspektů sportovní geografie při hodnocení významu a úspěšnosti jednotlivých zemí nebo sportovců. V tomto případě byl původ hokejistů stanoven dle podmiňujícího prvku výchovy samotného sportovce. Určujícím byl mládežnický klub, ve kterém hráč v šestnácti letech působil. Byla tak potlačena například informace o místě narození nebo občanství některých hokejistů. Z tohoto důvodu nebyli do databází zahrnuti hokejisté vyrůstající v zámoří (mezi nimi například slovenský rodák a bývalý útočník Stanislav Mikita nebo bývalý německý reprezentační brankář Olaf Kölzig).

U některých hokejistů se vyskytly problémy, jelikož dle žádné databáze nebylo možné určit mládežnický klub, ve kterém hráč působil v šestnácti letech. V tomto případě byly využity i jiné informační zdroje.

Ke splnění dílčích cílů diplomové práce byly využity i další zdroje dat. Pro hodnocení podílu hráčů NHL na ZOH byly použity oficiální soupisky jednotlivých zemí na hokejových turnajích v letech 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014, jež byly dostupné na internetové stránce

20

Mezinárodní federace ledního hokeje. Soupisky všech reprezentačních výběrů obsahovaly seznam hokejistů s jejich základními osobními údaji (datum narození, hráčská pozice, výška, váha a číslo dresu) a s názvem klubu hráče, z něhož byl hráč do reprezentace nominován.

Údaje o počtu obyvatel administrativních jednotek pro účely prostorové analýzy pěti historicky nejúspěšnějších hokejových zemí Evropy byly získány z německé databáze City Population, která je dostupná na internetovém portálu (www.citypopulation.de). Jedná se o komplexní statistickou databázi států světa, ve které jsou využívána oficiální data národních statistických úřadů jednotlivých zemí. Pro účely diplomové práce jsem pracoval s daty českého (www.czso.cz), finského (www.stat.fi), ruského (www.gks.ru), slovenského (www.slovak.statistick.sk) a švédského statistického úřadu (www.scbe.se).

2.3 Žebříčky nejvýznamnějších Evropanů v NHL

Z celkového počtu Evropanů v NHL byly sestaveny žebříčky deseti nejvýznamnějších hokejistů na konkrétních hráčských pozicích. Hlavním předpokladem pro takové vyhodnocení byly mnou vytvořené statistické soubory dat dle předem daného bodovacího systému.

Prvním bodovacím kritériem hráčů byl počet odehraných utkání v základní části NHL. Deset brankářů, obránců a útočníků s nejvyšším počtem odehraných zápasů získalo určitý počet bodů (25-20-15-10-8-6-5-3-2-1). Stejný systém bodování byl použit také u deseti nejlepších brankářů dle nejvyšší procentuální úspěšnosti zásahů, když odehráli alespoň 400 utkání v základní části NHL. U obránců a útočníků byl tento bodovací systém aplikován u deseti historicky neproduktivnějších hráčů základní části soutěže a stejného počtu nejlepších hokejistů v hodnocení účasti na ledě při vstřelených a obdržených gólech. Tři body navíc pak získali hráči, kteří za sezónu nasbírali sto a více kanadských bodů.

Při sestavování žebříčků nejvýznamnějších hokejistů na jednotlivých hráčských pozicích byl důraz kladen také na individuální trofeje a ocenění. Každá z těchto udělovaných cen ligy však nese jinou váhu důležitosti, proto byla dle uváženosti nejprve stanovena klasifikace v pěti bodovaných kategoriích (viz kapitola 9).

21

3 STRUČNÁ HISTORIE NHL

K vzniku a ustanovení NHL došlo dne 26. listopadu 1917 v Montrealu. Tuto novou ligu založili vedoucí představitelé kanadských klubů Montrealu Canadiens, Montrealu Wanderers, Ottawy Senators a Quebecu Bulldogs, dosavadních členů Národní hokejové asociace (National Hockey Association, dále jen „NHA“). NHL tedy přímo navázala na rozpadlou ligu NHA, jež v tomtéž roce ukončila činnost. Prvním prezidentem NHL se stal Frank Calder1, bývalý sekretář NHA. První sezónu 1917/18 zahájila čtyři mužstva, avšak společně se třemi zakládajícími kluby se místo Quebec Bulldogs do nové ligy přihlásil Toronto Arenas (později Maple Leafs). Montreal Wanderers musel po šesti odehraných zápasech ze soutěže odstoupit a zanikl. V ročníku 1919/20 se již zakládající klub Quebec Bulldogs plně zapojil do soutěže. Následující sezónu se tento klub přestěhoval do Hamiltonu a přejmenoval se na Tigers. V sezóně 1924/25 byl však vedením NHL diskvalifikován z play off a následně vyřazen i ze soutěže. Důvodem byly především spory ohledně platů hráčů. Tohoto ročníku se zároveň zúčastnily dva nové kluby, a to , jenž se tak stal prvním americkým klubem v lize, a kanadský Montreal Maroons. V následující sezóně již hrála soutěž další dvě mužstva ze Spojených států amerických, konkrétně New York Americans a Pittsburgh Pirates.

Od založení NHL do roku 1923 získával vítězný tým play off trofej O‘Briena (O‘Brien Trophy). Zároveň postoupil do finálové série zápasů o Stanleyův pohár (), nejcennější kolektivní trofej, o niž se nejprve utkával s vítězem konkurenční ligy, pořádané Hokejovou asociací západního pobřeží (Pacific Coast Hockey Association), později také s vítězem Západokanadské hokejové ligy (Western Canada Hockey League). Od roku 1926 již hrají finálovou sérii pouze týmy NHL (MacKinnon a McDermott, 1999).

1 Od roku 1936 je po něm pojmenována trofej pro nejlepšího nováčka ligy. Soutěž o nejlepšího nováčka byla zavedena již roku 1933, až o tři roky později se začala vítězům udělovat tato trofej. Po jeho smrti v roce 1943 nese přízvisko vzpomínková. O vítězi trofeje rozhodují hlasováním členové Asociace profesionálních hokejových novinářů (Calder Memorial Trophy, 2018). 22

Ve 20. letech 20. století vzniklo několik nových trofejí. Od roku 1924 je udělována ta nejstarší individuální, dodnes velmi prestižní a vysoko ceněná Hartova trofej2, kterou je každoročně oceňován nejužitečnější hráč základní části soutěže (Hart Memorial Trophy, 2018). Téhož roku vznikla kolektivní trofej prince Waleského, která ze začátku navázala na trofej O’Briena, pro vítězný tým play off3 (Prince of Wales Trophy, 2018). Od roku 1925 je každoročně udělována trofej Lady Byngové4, která je určena nejslušnějšímu hráči ligy (Lady Byng Memorial Trophy, 2018). Od roku 1927 je každoročně udělována Vezinova trofej5, která je určena nejlepšímu brankáři základní části (Vezina Trophy, 2018).

V sezóně 1926/27 se počet klubů NHL zvýšil na deset. Nově přibyly americké kluby , Detroit Cougars (později Red Wings) a . Zároveň se liga rozdělila na dvě divize, a to kanadskou a americkou. Toto rozdělení vydrželo dvanáct sezón. Pro sezónu 1930/31 se Pittsburgh Pirates přestěhoval do Philadelphie a přejmenoval se na Quakers. V NHL však odehrál pouze jednu sezónu a zanikl. V roce 1931 byl poprvé v historii vyhlášen první a druhý All-Star tým sezóny6. V ročníku 1932/33 se do ligy po jednoroční odmlce vrátil klub , který se však po dvou odehraných sezónách přestěhoval z kanadské provincie Ontario do amerického města St. Louis a přejmenoval se na Eagles. Následující rok byl však rozpuštěn a zanikl. V roce 1938 dopadl stejně montrealský klub Maroons. Počet mužstev se tak pro sezónu 1938/39 snížil na sedm. To vedlo k opětovnému sloučení týmů do jedné divize. Sezónu 1941/42 odehrál New York Americans s novým názvem Brooklyn Americans. Následně zanikl a v největším americkém městě tedy zůstal pouze jediný klub, a to New York Rangers. V období let 1942 až 1967 se ustálil počet týmů na šest. Kluby začaly být známé jako „Original Six“ (v překladu „Původní šestka“). Jednalo se o kanadské kluby a Toronto Maple Leafs a americké kluby Boston Bruins, New York Rangers, a Chicago Blackhawks (MacKinnon a McDermott, 1999).

2 O vítězi rozhodují hlasováním členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. 3 Od roku 1994 je určena pro vítězný tým play off Východní konference. 4 Od roku 1949 má přízvisko vzpomínková. O vítězi rozhodují hlasováním členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. 5 Věnována lize na počest bývalého kanadského brankáře NHL George Veziny. Od roku 1982 o jejím držiteli rozhodují generální manažeři klubů. Do té doby trofej získávali brankář či brankáři z týmu, který inkasoval nejméně gólů za splnění podmínek o minimálním počtu odehraných zápasů v základní části. 6 O sestavě rozhodují členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. Do roku 1946 byl společně s brankářem, dvěma obránci a třemi útočníky volen i trenér. 23

V roce 1943 byla v zámoří založena hokejová síň slávy. Hlavním účelem vzniku byla možnost vyznamenávat osobnosti, které se podílely na rozvoji ledního hokeje. První členové byli do hokejové síně slávy uvedeni v roce 1945. Od roku 1961 je veřejnosti přístupné muzeum v Torontu, věnované právě hokejové síni slávy. Nachází se zde například trofeje NHL nebo výstavy o týmech, rekordech a oceněných jednotlivcích v kategorii hráčů, budovatelů a rozhodčích. Do hokejové síně slávy bylo doposud uvedeno přes 395 osobností, z toho více než 275 hráčů (Hockey Hall of Fame, 2018).

Po skončení druhé světové války zažila liga období velkého rozkvětu. Jednotlivé kluby prosperovaly. Vzhledem k nízkému počtu klubů v soutěži se na led dostali velmi kvalitní hráči. Před sezónou 1947/48 se poprvé v historii uskutečnila tzv. All-Star Game, exhibiční Utkání hvězd NHL. Tehdy stál proti sobě výběr nejlepších hráčů ligy a držitel Stanleyova poháru, který jej získal v předešlém ročníku. Tradice konání této jednorázové akce je zachována dodnes (Bukovic, 2005). Od roku 1948 je udělována individuální trofej Arta Rosse, která je určena pro vítěze kanadského bodování základní části (Art Ross Trophy, 2018). V následujících letech stále stoupal zájem diváků v zámoří o profesionální hokej, čemuž výrazně pomohl i první televizní přenos ligového utkání v roce 1952 (Novotný, 2015). Od roku 1954 je každoročně udělována individuální trofej Jamese Norrise7, jež je určena nejlepšímu obránci základní části (James Norris Memorial Trophy, 2018). Od roku 1965 je každoročně udělována trofej Conna Smythe8, a to nejužitečnějšímu hráči play off (Conn Smythe Trophy, 2018).

Jedním z problémů vztahů mezi profesionálními hokejisty a jejich kluby byla výše platu. V tehdejší době nezastupovali hráče agenti, kteří v současnosti vyjednávají hokejistům nejlepší podmínky k uzavření smlouvy. V roce 1957 proběhl první pokus o založení asociace hráčů NHL (National Hockey League Players Association, dále jen „NHLPA“), která měla hájit jejich zájmy a práva. Jedním z hlavních iniciátorů a prvním prezidentem byl bývalý kanadský hokejista Ted Lindsay9. Vydržela pouze rok. Byla totiž potlačena vedením soutěže, ovšem stala se základem formování současné NHLPA. Na druhý pokus byla založena v červnu 1967 a funguje dodnes. Situace hokejistů se během této doby výrazně zlepšila (ČT Sport, 2017a).

7 Trofej soutěži tehdy věnovaly čtyři děti zesnulého majitele Detroitu Red Wings Jamese Norrise, proto nese přízvisko vzpomínková. Vítěze určují hlasováním členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. 8 O vítězi rozhodují hlasováním členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. 9 Na jeho počest je od roku 2010 pojmenovaná cena, která je od roku 1971 udělována nejlepšímu, a zároveň nejužitečnějšímu hráči ligy. Toho volí členové NHLPA. Dříve toto ocenění bylo známo jako Lester B. Pearson Award (Ted Lindsay Award, 2018). 24

V sezóně 1967/68 v lize začalo působit šest nových klubů; americká mužstva California Seals, , Minnesota North Stars, , a St. Louis Blues. Základní část byla rozdělena na západní a východní divizi. Krátce po zahájení ročníku se klub California Seals přejmenoval na Oakland Seals (MacKinnon a McDermott, 1999). Pro vítězný tým základní části západní divize, kterou hrálo šest mužstev nově přijatých klubů, vznikla nová trofej Clarence Campbella10 (Clarence S. Campbell Bowl, 2018). Od roku 1968 je také každoročně udělována individuální trofej Billa Mastertona11. Oceňován je hráč, jenž spojuje své schopnosti s příkladnou hokejovou oddaností a vytrvalostí (Bill Masterton Memorial Trophy, 2018).

V 70. letech 20. století pokračoval proces rozšiřování ligy o nové kluby. V sezóně 1970/71 hrály soutěž nově dva týmy, a to americký a kanadský . Před stejnou sezónou se klub Oakland Seals přejmenoval na California Golden Seals. Sezónu 1972/73 zahájily týmy nově přijatých amerických klubů Atlanta Flames a . Zároveň však v roce 1972 vznikla nová konkurenční liga Světové hokejové asociace (, dále jen „WHA“). NHL se s touto ligou přetahovala především o hráče a zájem diváků. V sezóně 1974/75 byly vedením soutěže do ligy přijaty americké kluby a Kansas City Scouts. Počet týmů se tak od roku 1967 ztrojnásobil a byl vytvořen nový organizační a hrací řád. Soutěž, která byla nově rozdělena na dvě konference a každá z nich na dvě divize, hrálo v důsledku osmnáct týmů. Počet zápasů každého týmu v základní části vzrostl na osmdesát a výraznou změnou prošel také formát play off. Před sezónou 1976/77 se klub Kansas City Scouts přesunul do Denveru a přejmenoval se na Colorado Rockies. Tutéž sezónu se mužstvo California Golden Seals přestěhovalo do Clevelandu a přejmenovalo se na Barons. Před sezónou 1978/79 se klub sloučil s Minnesotou North Stars a začal hrát pod jejím názvem (MacKinnon a McDermott, 1999).

10 Trofej byla pojmenována po tehdejším, v pořadí třetím, prezidentovi NHL Clarenci Campbellovi. Od roku 1993 je určena pro vítězný tým play off Západní konference. 11 Tuto vzpomínkovou trofej věnovala lize Asociace profesionálních hokejových novinářů, jejíž členové rozhodují o jejím vítězi. Vznikla na počest bývalého útočníka soutěže Billa Mastertona, který zemřel na následky zranění způsobeného během ligového utkání. 25

Od roku 1978 je každoročně udělována trofej Franka Selkeho12, která je určena nejlépe bránícímu útočníkovi základní části soutěže. Vítěz této trofeje je považován za mimořádně prospěšného hokejistu pro svůj tým (Frank J. Selke Trophy, 2018). V roce 1979 zanikla po sedmi odehraných sezónách WHA13. V sezóně 1979/80 vstoupily do NHL čtyři kluby zaniklé soutěže. Konkrétně se jednalo o kanadské kluby , , a . Počet týmů NHL se tedy zvýšil ze sedmnácti na jedenadvacet. Před následující sezónou se přestěhoval klub Atlanta Flames do kanadského města Calgary. V sezóně 1981/82 hrála mužstva základní část v nových divizích, jež byly rozděleny dle geografické polohy. Další sezónu již v lize nepůsobil klub Colorado Rockies, který se přestěhoval do města Newark a přejmenoval se na (MacKinnon a McDermott, 1999). Od roku 1982 je každoročně udělována trofej Williama Jenningse. Oceňováni jsou brankáři týmu, kteří odehrají za tým s nejmenším počtem inkasovaných branek alespoň pětadvacet zápasů14 (William M. Jennings Trophy, 2018). O čtyři roky později byla premiérově udělena Prezidentova trofej pro nejlepší tým základní části dané sezóny (Presidents‘ Trophy, 2018).

V 90. letech 20. století došlo k dalšímu rozšíření ligy. Od sezóny 1991/92 začal v soutěži nově působit americký klub San Jose Sharks. Následující sezónu pak kanadský klub Ottawa Senators a americký klub . Ročníku 1993/94 se nově zúčastnily americké kluby Mighty Ducks of Anaheim (později ) a , mající své zázemí od roku 1998 ve městě Sunrise. Tutéž sezónu nově odehrál i klub , který se do texaského města přestěhoval z Minneapolis, kde do té doby působil pod názvem Minnesota North Stars. Nově také došlo k přejmenování čtyř divizí dle geografických názvů lokalit sídlících klubů (MacKinnon a McDermott, 1999). V sezóně 1994/95 došlo k první výluce v historii soutěže. Příčinou byly spory mezi vedením ligy a zástupci NHLPA o podobě kolektivní smlouvy. Zrušena byla téměř polovina zápasů základní části, která byla zahájena s více jak tříměsíčním zpožděním. Následující sezónu pak mužstva poprvé odehrála s nově stanoveným počtem dvaaosmdesáti utkání v základní části (NHL.cz, 2018).

12 Byla zavedena Radou guvernérů, kterou tvoří majitelé jednotlivých klubů a jejich zástupci. O vítězi rozhodují členové Asociace profesionálních hokejových novinářů. 13 V sezóně 1978/79 zde začínali profesionální hokejovou kariéru tehdy sedmnáctiletí kanadští útočníci Mark Messier a , budoucí hvězdy NHL. 14 Trofej soutěži věnovala Rada guvernérů a převzala tehdejší pravidla Vezinovy trofeje. 26

V období let 1995 až 1997 došlo k přesunu tří klubů z Kanady do Spojených států amerických. V červnu 1995 se přestěhoval klub Quebec Nordiques do města Denver, kde začal působit pod názvem . V následujícím roce se v soutěži poprvé představil Phoenix Coyotes, pokračovatel klubu Winnipeg Jets. V červnu 1997 vzniklo nové mužstvo ve městě Raleigh, kam se přestěhoval Hartford Whalers.

Vedení ligy v průběhu základní části sezóny 1997/98 přerušilo soutěž a poprvé v historii umožnilo hráčům startovat na ZOH. Pro sezónu 1998/99 byly týmy nově rozděleny celkem do šesti divizí ve dvou konferencích. Pokračoval také trend expanze ligy do Spojených států amerických. Od téže sezóny začal v soutěži nově působit . Od dalšího ročníku pak . V sezóně 2000/01 v soutěži poprvé hrál a . Tento klub sídlí ve městě Saint Paul. Počet týmů v lize se tak na několik let ustálil na třicet (MacKinnon a McDermott, 1999).

V roce 2003 se poprvé v historii NHL odehrálo utkání základní části pod širým nebem. V akci tzv. Heritage Classic se utkaly Edmonton Oilers a Montreal Canadies. V následujících letech se uskutečnila řada podobných událostí. Od roku 2008 k novoročnímu programu soutěže patří například zápasy Winter Classic, které jsou v zámoří považovány za jednu z nejprestižnějších a nejsledovanějších sportovních událostí roku (NHL.com, 2018a).

V sezóně 2004/05 proběhla druhá výluka v historii ligy. Příčinou byl opět spor mezi vedením soutěže a zástupci NHLPA o podobě nové kolektivní smlouvy, zejména pak ohledně zavedení a výše platového stropu. Výluka trvala přes deset měsíců a zrušen byl kompletní program celého ročníku. Následně byla vytvořena kolektivní smlouva s platností do září 2012 a situace se dočasně ustálila. Poté však následovalo dlouhé vyjednávání o podobě další kolektivní smlouvy. Následkem byla v pořadí třetí výluka, kvůli které došlo ke zkrácení sezóny 2012/13. Základní část odstartovala s více jak tříměsíčním zpožděním a odehráno bylo pouze osmačtyřicet kol (ČT Sport, 2013).

Od sezóny 2011/12 v soutěži nově působí kanadský klub Winnipeg Jets, který koupil licenci od týmu Atlanta Thrashers. Po sezóně 2013/14 se přejmenoval Phoenix Coyotes na . V téže sezóně také došlo k přerozdělení týmů do celkem čtyř divizí ve dvou konferencích. Východní konferenci dodnes tvoří Atlantická a Metropolitní divize, Západní konferenci pak Centrální a Pacifická divize (Teams, 2017).

27

Na obr. 1 jsou znázorněny kluby NHL v sezóně 2016/17 s konkrétním rozdělením mužstev do konferencí a divizí. V daném ročníku působilo v nejlepší hokejové soutěži světa třicet klubů, z toho sedm kanadských a třiadvacet amerických.

Mužstva z Kanady jsou pojmenovány vždy dle města, ve kterém hrají své domácí zápasy (Calgary, Edmonton, Montreal, Ottawa, Toronto, Vancouver a Winnipeg). Z hlediska prostorového rozmístění se tyto kluby nachází na území pěti z deseti kanadských provincií, přičemž v provincii Alberta a Ontario sídlí shodně týmy dvou klubů.

Šest z třiadvaceti amerických mužstev jsou pojmenována podle států USA (Arizona, Carolina, Colorado, Florida, Minnesota a New Jersey). Ostatní nesou název města, ve kterém týmy hrají v soutěži své domácí zápasy (Anaheim, Boston, Buffalo, Columbus, Dallas, Detroit, Chicago, Los Angeles, Nashville, New York, Philadelphia, Pittsburgh, San Jose, St. Louis, Tampa a Washington). Americké kluby NHL jsou prostorově rozmístěny na území šestnácti států USA a federálního distriktu hlavního města. Nejvyšší počet mužstev se nachází ve státech Kalifornie a New York, kde sídlí shodně tři kluby. Dva kluby pak mají zázemí na území státu Florida a Pensylvánie. V nejlidnatějším americkém městě New Yorku hrají domácí zápasy týmy dvou klubů (Teams, 2017).

28

Obr. 1: Kluby NHL v sezóně 2016/17.

Zdroj: Teams, 2017; zpracování v programu ArcMap 10.4.

29

4 KONTAKTY EVROPY S PROFESIONÁLNÍM HOKEJEM

4.1 Profesionální hráči ze zámoří na mezinárodní úrovni

Je-li srovnáván lední hokej v Evropě a profesionální hokej v Kanadě, a to z pohledu minulosti, jsou patrny dva oddělené světy. Možností konfrontace byly pouze soutěže organizované Mezinárodní federací ledního hokeje (International Ice Hockey Federation, dále jen „IIHF“). Od začátku je hrála také kanadská mužstva složená z amatérských hráčů. Do roku 1963 tuto zemi na vrcholných mezinárodních akcích reprezentoval tým vítěze Allanova poháru15, od následujícího roku pak výběr převážně univerzitních hokejistů. Za národní tým Kanady poprvé nastoupili profesionální hráči až koncem 60. let 20. století. V prosinci 1969 hrálo několik hráčů z NHL za kanadský výběr na mezinárodním turnaji o Pohár listu Izvestija16 v Moskvě.

V období let 1970 až 1976 se vrcholných mezinárodních akcí IIHF reprezentace Kanady neúčastnily. Příčinou byly události předcházející mistrovství světa 1970, jež se poprvé v historii mělo konat na kanadském území. Hokejová federace pořadatelské země vyjednala pro tento turnaj možnost startu profesionálních hráčů. Zástupci IIHF to ovšem, na popud Mezinárodního olympijského výboru (dále jen „MOV“), před šampionátem zrušili. Kanaďané se následně pořadatelství zřekli a odstoupili z mezinárodních soutěží pořádaných IIHF. Vrátili se až na mistrovství světa 1977 ve Vídni, kterého se již druhým rokem mohli účastnit profesionální hráči. Kanadský reprezentační tým tehdy tvořilo také šest hráčů z týmů NHL, jimž předtím skončila sezóna v zámoří.

V září 1972 se uskutečnila tzv. Summit Series, u nás známá jako Série století. Osm utkání proti sobě odehrály reprezentace Sovětského svazu a Kanady. Poprvé v historii se nejlepší možný výběr kanadských profesionálních hráčů NHL postavil evropskému mužstvu. První čtyři zápasy se odehrály v různých kanadských městech a odvety hostila Moskva. Tým Kanady v sérii těsně vyhrál, a to v poměru čtyři výhry a tři prohry. Jeden zápas skončil remízou. Série století přispěla zejména k postupnému sbližování evropských a zámořských hokejových velmocí (Bárta a Leschinger, 2005).

15 Amatérský seniorský mistr Kanady. 16 Od roku 2006 se jedná o turnaj o Pohár Prvního programu (Channel One Cup). 30

Hokejová reprezentace Kanady, během přesunu k utkáním do Moskvy, odehrála dvě přátelská utkání ve Stockholmu s reprezentací Švédska. Po posledním moskevském zápase ji čekalo přátelské utkání také v Praze - s domácí reprezentací Československa. Utkání skončilo remízou, přičemž Kanaďané vyrovnávali až čtyři sekundy před koncem.

V roce 1974 se uskutečnila podobná akce, v níž Kanadu reprezentovalo mužstvo složené z hráčů WHA. V sérii osmi zápasů vyhráli Kanaďané nad reprezentací Sovětského svazu pouze jeden zápas. Před říjnovými odvetami v Moskvě odehrál kanadský tým přátelský zápas ve Finsku a Švédsku. Po posledním utkání pak nastoupil kanadský výběr v Praze proti reprezentaci Československa.

V období let 1976 až 1991 se v zámoří odehrálo pět ročníků Kanadského poháru (). Organizátory byly NHL a její hráčské asociace NHLPA. První ročník se konal v září 1976 a znamenal další důležitý průlom ve sbližování zámořského a evropského hokeje. Turnaj hrálo šest mužstev. Reprezentace Kanady a USA byla složená výhradně z hráčů NHL. Osm hráčů z nejlepší soutěže světa doplnilo také reprezentaci Švédska. Národní týmy Československa, Finska a Sovětského svazu byly tvořeny hráči z evropských soutěží. Kanada turnaj vyhrála, když ve finálové sérii dvakrát porazila reprezentaci Československa. Druhý ročník se konal v září 1981. Reprezentace Sovětského svazu ve finálovém utkání porazila Kanadu a jako jediná evropská země v historii vyhrála tento prestižní mezinárodní turnaj. Třetího ročníku se v září 1984 zúčastnila reprezentace Německa, která nahradila tým Finska. Důvodem bylo lepší umístění na hokejovém turnaji na ZOH 1984 v Sarajevu. Následující ročníky se konaly v letech 1986 a 1991.

V únoru 1979 se v New Yorku odehrála série tří zápasů vyzývacího poháru, tzv. Challenge Cup. Tato událost se konala místo tradičního Utkání hvězd NHL a byla kratší obdobou Série století. Proti sobě hrála reprezentace Sovětského svazu a výběr nejlepších hráčů NHL. Toto mužstvo tvořili kromě Kanaďanů také tři Švédové (obránce Börje Salming, útočníci Anders Hedberg a Ulf Nilsson). Ve třetím, rozhodujícím utkání série nakonec zvítězila reprezentace Sovětského svazu. V únoru 1987 se uskutečnila podobná akce pod názvem Rendez-vous v Quebecu. V sérii dvou exhibičních zápasů se proti reprezentaci Sovětského svazu opět postavil výběr nejlepších hráčů NHL. V něm byli také zástupci evropských zemí, a to dva Švédové (obránce Ulf Samuelsson a útočník Tomas Sandström) a dva Finové (útočníci Jari Kurri a Esa Tikkanen) (Bárta a Leschinger, 2005).

31

Na přelomu srpna a září 1996 se uskutečnil první ročník Světového poháru, který se stal nástupcem toho Kanadského. Druhý ročník se poté konal na přelomu srpna a září 2004. Turnajů se zúčastnily vedle tradiční šestice hokejových reprezentací Česka, Finska, Kanady, Ruska, Švédska a USA také národní týmy Německa a Slovenska. Důvodem bylo rozhodnutí pořadatelů, jelikož tyto země měly v NHL stále početnější hráčské zastoupení. Zápasy se odehrály v různých městech na území Severní Ameriky a Evropy (Bárta a Leschinger, 2005). Na přelomu září a října 2016 se v Torontu uskutečnil třetí ročník tohoto prestižního mezinárodního turnaje. Rozhodnutím organizátorů se místo reprezentačních týmů Německa a Slovenska turnaje nově zúčastnil Tým Evropy17 a Tým severoamerických hráčů do 23 let (ČT Sport, 2016a).

V únoru 1998 se poprvé v historii zúčastnili profesionální hráči NHL hokejového turnaje na ZOH. Předcházela tomu dlouhá vyjednávání mezi zástupci IIHF, MOV, NHL a NHLPA. Vedení NHL hráčům své soutěže dlouho neumožňovalo startovat v rozehrané sezóně na ZOH, i když od roku 1986 povolil MOV účast profesionálním hokejistům (ČT Sport, 2016b). V tab. 1 je znázorněn procentuální podíl hráčů NHL na soupiskách všech hokejových reprezentací na ZOH od roku 1998. Hokejového turnaje na ZOH v Naganu se zúčastnilo 117 hráčů NHL. Nejvíce hráčů bylo na soupiskách reprezentace Kanady a USA (23). Novináři nazývaný „turnaj století“ nakonec vyhrál národní tým České republiky, který měl na soupisce jedenáct hráčů z NHL. V historii pak celkem na pěti ZOH startovali hráči NHL. Nejvíce jich hrálo na ZOH v roce 2006, a to téměř 55 %.

Tab. 1: Podíl hráčů NHL na soupiskách hokejových reprezentací na ZOH od roku 1998.

ZOH Počet všech Počet hráčů Počet týmů Podíl hráčů z NHL Rok Dějiště hráčů z NHL 1998 Nagano 14 321 117 36,4 % 2002 Salt Lake City 14 325 147 45,2 % 2006 Turín 12 276 150 54,3 % 2010 Vancouver 12 276 142 51,4 % 2014 Soči 12 300 144 48,0 %

Zdroj: Oficiální soupisky IIHF z turnajů na ZOH 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014; vlastní zpracování.

17 Výběr tvořili hráči z osmi evropských zemí, a to Dánska, Francie, Německa, Norska, Rakouska, Slovenska, Slovinska a Švýcarska. 32

Na obr. 2 je graficky znázorněn počet hráčů NHL na soupiskách jednotlivých reprezentací. Na ZOH 1998, 2002, 2006 a 2010 byl soutěžním řádem stanoven maximální počet 23 hráčů včetně brankářů. Na ZOH 2014 pak mohlo být zapsáno až 25 hráčů včetně brankářů (Český olympijský výbor, 2018).

30

25

20

15

10

očet NHL hráčů z P 5

0 1998 2002 2006 2010 2014 ZOH

CAN USA SWE FIN RUS CZE SVK Ostatní

Obr. 2: Počet hráčů z NHL v jednotlivých reprezentačních výběrech na ZOH od roku 1998.

Zdroj: Oficiální soupisky IIHF z turnajů na ZOH 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014; vlastní zpracování.

V příloze 1 jsou uvedeny počty hráčů z NHL na soupiskách reprezentací evropských zemí. Nejvíce jich na ZOH 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014 dohromady využila reprezentace Švédska, a to téměř 84 % ze všech hráčů. Na ZOH v roce 2014 byl ve výběru této země z jiné ligové soutěže pouze útočník Jimmie Ericsson. Jediný hráč z jiné ligy byl také na soupisce reprezentace Ruska na ZOH v roce 1998, konkrétně brankář Jegor Podomackij, který ovšem do žádného utkání turnaje nezasáhl. Národní tým České republiky měl na soupisce nejvíce hráčů NHL na ZOH v roce 2006 (21). Pouze brankáři Milan Hnilička a Dušan Salfický tehdy působili v evropských klubech. Druhý jmenovaný do žádného zápasu v turnaji nezasáhl. Naopak pouze dva hráči z NHL reprezentovali Slovensko na ZOH v roce 1998, konkrétně útočník Peter Bondra a obránce Róbert Švehla.

33

4.2 Konfrontace evropských a zámořských týmů

Historie vzájemných zápasů evropských a zámořských klubových mužstev je velmi podobná s tou na reprezentační úrovni. K větší otevřenosti hokejových velmocí výrazně pomohla Série století. Zejména od druhé poloviny 70. let 20. století týmy kanadsko-americké ligy odehrály mnoho zápasů proti celkům z evropských soutěží nebo reprezentacím jednotlivých zemí.

V období let 1975 až 1991 se uskutečnilo devět tzv. Supersérií (Super Series). V každé z nich se odehrálo několik utkání v krátkém časovém období. Sovětská mužstva odehrála celkem 98 zápasů proti týmům NHL a vedla si lépe, jelikož vyhrála dohromady 55 utkání. Mnoho střetnutí v zámoří tehdy odehrála nejlepší mužstva sovětské ligy, konkrétně CSKA Moskva (34), Dynamo Moskva (20), Křídla sovětů Moskva a Chimik Voskresensk (13), Dynamo Riga (7) a Spartak Moskva (5). Většinou pak byly tyto týmy doplněny o kvalitní hráče z jiných sovětských klubů. Šest zápasů v rámci tzv. Supersérie odehrál v ročníku 1982/83 i reprezentační výběr Sovětského svazu. Tým CSKA Moskva, v daném období několikanásobný mistr sovětské ligy, vyhrál 24 z 34 utkání a jen osm jich prohrál. Podobné konfrontace přispěly k rozšíření vzájemných styků a celkovému rozvoji hokeje.

V minulosti odehrály několik utkání s týmy NHL také české kluby. Na přelomu let 1977 a 1978 podnikly zámořské turné mužstva Kladna a Pardubic, ovšem velmi posílené o tehdejší reprezentanty z jiných československých klubů18. České týmy zde nezanechaly špatný dojem. Například Kladno ze čtyř zápasů dva vyhrálo a jeden skončil remízou.

Od druhé poloviny 70. let 20. století se také postupně zvyšovaly výjezdy klubů zámořské soutěže do Evropy. Mužstva NHL odehrála na evropském území několik přátelských zápasů proti ligovým týmům z Finska, Německa, Rakouska, bývalého Sovětského svazu a Švédska. Nastupovala rovněž v rámci předsezónních i jiných turnajů. Například v roce 1978 se na tradičním mezinárodním turnaji o Pohár listu Izvestija v Moskvě představil tým složený z mladých nadějných hráčů19 (Bárta a Leschinger, 2005).

18 Tým Kladna posílili například obránce Miroslav Dvořák, útočníci Jaroslav Pouzar nebo Marián a Peter Šťastní. Tým Pardubic posílili například obránce Jiří Bubla nebo útočník Ivan Hlinka. Všichni jmenovaní hráči poté hráli v NHL. 19 Většinu zápasů za tento tým odchytal Švéd Göran Högosta, jeden z prvních evropských brankářů v NHL. 34

V září 1989 si v rámci evropského turné před novou sezónou zahrál dvě přátelská utkání proti československé reprezentaci tým . Jednalo se o první zápasy mužstva NHL na českém území (Bárta a Leschinger, 2005). Od té doby odehrála zápasy na domácím ledě proti týmu NHL i dvě česká extraligová mužstva. V říjnu 2010 nastoupil Boston Bruins k přátelskému utkání v Liberci proti tamního klubu (ČTK, 2010). O necelý rok později si v Praze proti Spartě zahrál přípravný zápas New York Rangers (NHL Premiere, 2018).

Velmi často se s týmy evropských ligových soutěží či reprezentačními výběry utkávala také mužstva WHA, zejména v druhé polovině 70. let 20. století. Od roku 1975 odehrála přes padesát přátelských zápasů s týmy ze švédské, finské, československé a sovětské ligy. V září toho roku sehrál v zámoří dvě vítězná utkání reprezentační výběr Československa proti týmu Winnipeg Jets, který měl v sestavě i několik evropských hráčů. K pěti přátelským zápasům v rámci zámořského turné nastoupilo v prosinci 1976 mužstvo Kladna, doplněné o pět reprezentačních hráčů. Týmy WHA se také zúčastnily několika mezinárodních turnajů. V letech 1976 a 1977 se na turnaji o Pohár listu Izvestija v Moskvě představil vítěz ligového ročníku. V prvním případě jím byl Winnipeg Jets, o rok později Quebec Nordiques. Druhý jmenovaný tým nevyhrál ani jeden ze čtyř zápasů proti národním týmům Československa, Finska, Sovětského svazu a Švédska a na turnaji skončil poslední. V září 1977 naopak v Praze startoval tým Cincinnati Stingers na turnaji o Pohár Rudého práva - všechny zápasy prohrál. V průběhu základní části sezóny 1977/78 a 1978/79 odehrály týmy WHA třicet soutěžních zápasů proti béčkovým reprezentačním výběrům Československa a Sovětského svazu, které se počítaly do tabulky jejich ligové soutěže. Nadpoloviční většinu z nich vyhrály (Bárta a Leschinger, 2005).

35

4.3 Zápasy týmů NHL v Evropě

Historie zápasů kanadsko-amerických týmů NHL na evropském území sahá až do druhé poloviny 30. let 20. století. První záznam o návštěvě klubů NHL v Evropě se datuje do doby těsně před druhou světovou válkou. Na sklonku sezóny 1938/39 odehrály několik exhibičních utkání Detroit Red Wings a Montreal Canadies. Po sezóně 1958/59 pak podnikly turné po deseti evropských městech20 celky Boston Bruins a New York Rangers. Během necelého měsíce sehrály přes dvacet utkání, převážně mezi sebou.

V 80. a 90. letech 20. století mužstva NHL v Evropě odehrála mezi sebou utkání především v rámci předsezónních turnajů. V letech 1980 a 1981 se na turnajích ve Švédsku představily Washington Capitals, Minnesota North Stars a New York Rangers. V roce 1990 startoval St. Louis Blues a Edmonton Oilers na turnaji v německém Düsseldorfu. V rámci rakouského turnaje v roce 1998 se utkaly Tampa Bay Lightning a Buffalo Sabres (Bárta a Leschinger, 2005).

V období let 2007 až 2011 se odehrálo mezi týmy NHL celkem dvacet zápasů v Evropě a byly započítány do tabulky základní části soutěže. Zapojilo se sedmnáct týmů. Nejvíce utkání zhlédly Stockholm (8) a Helsinky (5). Na českém území se odehrály čtyři duely. V říjnu 2008 se v Praze ve dvou zápasech utkaly New York Rangers a Tampa Bay Lightning, o dva roky později Boston Bruins a Phoenix Coyotes. Dva zahajovací zápasy ročníku 2007/08 se uskutečnily v Londýně a jeden při stejné příležitosti 2011/12 v Berlíně. Podobné události přispěly ke globálnímu rozvoji ligy (NHL.com, 2017).

20 Zastávkami se postupně staly Londýn, Ženeva, Paříž, Anverpy, Curych, Dortmund, Essen, Krefeld, Berlín a Vídeň. 36

5 PRVNÍ EVROPANÉ V NHL

O evropské hráče začaly kluby nejlepší hokejové soutěže světa projevovat zájem po druhé světové válce. Prvním v Evropě narozeným a vychovaným hráčem, jenž se dostal alespoň na rezervní listinu týmu NHL, byl český útočník Jaroslav Drobný. Krátce po ilegálním opuštění Československa v roce 1949 ho zařadil na seznam Boston Bruins. O necelých deset let později se předsezónního tréninkového kempu stejného klubu zúčastnil švédský útočník Sven „Tumba“ Johansson. Oba výše zmínění hráči však v NHL nikdy nenastoupili.

Do poloviny 60. let 20. století byla NHL výhradně kanadsko-americkou záležitostí. V soutěži do té doby působilo několik hráčů, kteří se narodili v Evropě, ale hokejově byli vychováni v zámoří. V průběhu sezóny 1958/59 odehrál první tři soutěžní utkání slovenský rodák Stanislav Mikita21. V lize strávil celkem dvaadvacet sezón v jediném klubu, a to Chicagu Blackhawks. Za celou kariéru získal mnoho individuálních ocenění22 a v roce 1961 také Stanleyův pohár (Bárta a Urban, 1992).

Prvním v Evropě narozeným a vychovaným hráčem v NHL se stal v sezóně 1964/65 švédský útočník Ulf Sterner, když odehrál čtyři utkání za New York Rangers. Navzdory velmi krátkému působení především ukázal, že NHL není pro Evropany zcela zapovězená. Dalšími evropskými hráči v soutěži byli v sezóně 1969/70 švédský útočník Juha Widing a český útočník Jaroslav Jiřík, který odehrál tři utkání za St. Louis Blues. Byl tehdy prvním hráčem v lize z tzv. východního bloku.

V průběhu následujících let zájem klubů NHL o evropské hráče sílil, a to především z důvodu sbližování zámořského a evropského hokeje a postupným rozšiřováním ligy o nová mužstva. V NHL se začali ve vyšším počtu nejprve objevovat švédští hráči. V sezóně 1972/73 to byl švédský obránce Thommie Bergman, který se stal historicky prvním evropským obráncem v lize. V dalším ročníku v NHL působilo hned pět švédských hráčů. Mezi nimi i obránce Börje Salming, který se během kariéry vypracoval mezi vůbec největší evropské osobnosti NHL (Marand, 2017).

21 Narodil se v obci Sokolče na Slovensku, od osmi let ovšem vyrůstal v Kanadě. 22 Mj. získal dvakrát Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče soutěže, čtyřikrát trofej Arta Rosse pro vítěze kanadského bodování základní části a šestkrát byl zvolen do All-Star týmu ligy. V roce 1983 byl jmenován do hokejové síně slávy. 37

V 70. letech 20. století však působil vyšší počet evropských hokejistů spíše ve WHA. Tato profesionální liga nabízela Evropanům kvalitní alternativu pro působení v zámoří. Jediným evropským hráčem v prvním ročníku 1972/73 byl český útočník Jaroslav Krupička. O dvě sezóny později v ní již působilo téměř deset evropských hráčů, včetně českých útočníků Richarda Fardy a Václava Nedomanského. Nejvyšší počet Evropanů v této soutěži hrál za Winnipeg Jets. V sezóně 1976/77 jich v tomto klubu působilo deset, z toho osm Švédů a dva Finové včetně jednoho brankáře (NHL Stats, 2018).

V NHL mezitím začali hrát další hráči z různých evropských zemí. V sezóně 1976/77 začal kariéru v lize útočník Matti Hagman, první finský hokejista v NHL. V sezóně 1977/78 odehrál jedno utkání norský útočník Björn Skaare. V téže sezóně si v lize také poprvé zahrál i český útočník Václav Nedomanský, který do NHL přestoupil v průběhu sezóny z WHA (Marand, 2017).

Důsledkem rozpadu a začlenění několika týmů WHA do NHL se do ligy přesunulo také několik evropských hráčů. V sezóně 1979/80 v soutěži působilo celkem devatenáct švédských, pět finských a dva čeští hokejisté. Václava Nedomanského doplnil český brankář Jiří Crha. Ten se stal jedním ze čtyř brankářů v dané sezóně, kteří byli hokejově vychováni v Evropě (Marand, 2017). Historicky vůbec prvními hráči na této pozici byli švédští brankáři Hardy Åström a Göran Högosta v sezóně 1977/78. První z nich však odchytal v dané sezóně pouze čtyři utkání základní části za New York Rangers, druhý pak jedno utkání za New York Islanders (NHL Stats, 2018).

Příchod evropských hráčů do NHL v průběhu 80. let 20. století narůstal, zejména těch ze Švédska a Finska. Ale také hokejistů z bývalého Československa. Premiérovou sezónu 1980/81 v soutěži odehrál český obránce Vítězslav Ďuriš či slovenští útočníci a zároveň bratři Anton a Peter Šťastní (NHL Stats, 2018). Dalším českým a slovenským hráčům v NHL bude věnována pozornost v kapitole 10.

V sezóně 1982/83 v NHL působilo již čtyřiadvacet švédských, třináct finských, devět českých a čtyři slovenští hokejisté. K nim přibyl také první hráč z bývalého Sovětského svazu. Tři utkání za Los Angeles Kings odehrál ruský útočník Viktor Něčajev, který do zámoří předtím emigroval. V téže sezóně jedno utkání za tým Minnesota North Stars odehrál obránce Udo Kiessling, první německý hráč v lize (NHL Stats, 2018).

38

Velký průlom v působení evropských hráčů v NHL (zejména ze střední a východní Evropy) nastal v roce 1989, kdy došlo k uvolnění poměrů v tzv. východním bloku. Významnější pozici podstatně posílil i příchod ruských hokejistů. Vůbec prvním legálně působícím hráčem v soutěži z bývalého Sovětského svazu byl tehdy šestadvacetiletý útočník Sergej Prjachin, který na konci ročníku 1988/89 odehrál tři zápasy za Calgary Flames.

Pro další sezónu sovětské ministerstvo sportu svolilo k odchodu do zámoří dalším hráčům, zejména pak legendám a veteránům. V sezóně 1989/90 v soutěži působilo již deset Rusů. Mezi nimi například obránci Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov nebo útočníci Vladimir Krutov, Igor Larionov a Sergej Makarov. Společně s nimi také útočník Alexandr Mogilnyj, který do zámoří předtím emigroval (Marand, 2017).

39

6 EVROPANÉ V ZÁKLADNÍ ČÁSTI A PLAY OFF NHL

Dle oficiálního internetového portálu NHL (Stats, 2017) nastoupilo v základní části soutěže během 99 sezón v období let 1917 až 2017 přes 6 800 hokejistů. Z tohoto počtu bylo téměř 1 200 hráčů, kteří hokejově vyrůstali v Evropě (necelých 5,8 %).

6.1 Evropané v základní části

V tab. 2 jsou uvedeny počty hráčů v základní části soutěže za jednotlivé evropské země. V historii hrálo v NHL 1 175 hráčů, kteří byli hokejově vychováni v osmnácti evropských zemích. Z celkového počtu více než třetina hokejistů odehrála 250 a více zápasů v základní části soutěže. Čtyřicet z nich nastoupilo dokonce k více než tisícovce utkání.

Nejvíce Evropanů vyrostlo v hokejových klubech ve Švédsku (312), Rusku (226), Česku (220) a Finsku (199). Z evropských zemí se tak historicky jedná o čtyři tradiční hokejové národy s nejpočetnějším hráčským zastoupením v NHL. Následovali i ti, kteří vyrůstali v hokejových oddílech na Slovensku (83). Zájem klubů kanadsko-americké ligy o hráče již zmíněných zemí ovlivnilo více faktorů. Jedním z nich byly úspěchy jejich reprezentačních výběrů na mezinárodní úrovni. Celkový počet hráčů v NHL tak odrážel jejich pozici ve světovém hokeji. I proto jim bude v této kapitole věnována větší pozornost.

Dále hráli v NHL také hráči z dalších třinácti evropských zemí. V základní části soutěže nastoupilo přes deset hokejistů ze Švýcarska (33), Německa (25), Lotyšska (21) a Dánska (11). Méně početné zastoupení mělo Bělorusko (10), Norsko a Ukrajina (8), Rakousko (7) a Francie (6). V lize si zahráli také dva hráči z Polska a Slovinska či jeden hráč z Chorvatska a Litvy.

V sezóně 2016/17 nastoupilo alespoň k jednomu utkání základní části celkem 266 hráčů vyrůstajících v týmech evropských klubů. Nejvíce jich bylo ze Švédska (91), které mělo v soutěži výrazně větší hráčské zastoupení v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Následovali hráči z Ruska (42), Finska (39) a Česka (38).

40

Tab. 2: Počet hráčů jednotlivých evropských zemí v základní části NHL do konce sezóny 2016/17.

Počet hráčů Země 250 a více 750 a více 1 000 a více Sezóna Celkem v NHL zápasů zápasů zápasů 2016/17 SWE 312 117 29 12 91 RUS 226 82 23 6 42 CZE 220 86 34 10 38 FIN 199 54 16 6 39 SVK 83 33 10 5 13 CHE 33 6 1 0 15 DEU 25 7 4 0 7 LVA 21 6 2 0 2 DNK 11 4 0 0 9 BLR 10 5 1 0 0 NOR 8 1 0 0 2 UKR 8 3 2 0 0 AUT 7 3 1 0 3 FRA 6 3 0 0 3 POL 2 2 0 0 0 SVN 2 1 1 0 1 HRV 1 0 0 0 1 LTU 1 1 1 1 0 Celkem 1 175 414 125 40 266

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

41

V tab. 3 jsou uvedeny počty brankářů v základní části NHL za jednotlivé evropské země. Z celkového počtu Evropanů v základní části soutěže do konce sezóny 2016/17 nastoupilo celkem 106 brankářů, z nichž téměř polovina odehrála více než sto zápasů. Devět brankářů odchytalo dokonce více než 500 utkání.

Evropští brankáři v NHL vyrůstali v mládežnických klubech jedenácti zemí. Nejvyšší počet byl z Finska (30), Švédska (26), Česka (17) a Ruska (12). V základní části nejlepší hokejové soutěže světa chytali také brankáři ze Švýcarska (6), Německa (5), Slovenska (4) a Lotyšska (3). Jednoho zástupce mělo Rakousko, Francie a Dánsko.

V sezóně 2016/17 nastoupilo alespoň k jednomu utkání základní části celkem čtyřiatřicet brankářů. Nejvíce jich bylo ze Švédska (10), Finska (7) a Česka (6).

Tab. 3: Počet brankářů jednotlivých evropských zemí v základní části NHL do konce sezóny 2016/17.

Počet brankářů Země 100 a více 250 a více 500 a více Sezóna Celkem v NHL zápasů zápasů zápasů 2016/17 FIN 30 13 7 3 7 SWE 26 12 3 2 10 CZE 17 8 4 2 6 RUS 12 6 4 1 4 CHE 6 3 1 0 1 DEU 5 1 0 0 2 SVK 4 2 2 0 2 LVA 3 2 1 1 1 AUT 1 0 0 0 0 FRA 1 1 1 0 0 DNK 1 1 0 0 1 Celkem 106 49 23 9 34

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

42

6.1.1 Evropané v základní části v období let 1977 až 1989

Tab. 4: Počet týmů NHL, evropských hráčů a jejich podíl na celkovém počtu v jednotlivých sezónách v období let 1977 až 1989.

Počet evropských Počet všech Podíl evropských Sezóna Počet týmů hráčů hráčů hráčů v NHL23 1977/78 18 12 511 2,3 % 1978/79 17 17 498 3,4 % 1979/80 21 26 655 4,0 % 1980/81 21 32 640 5,0 % 1981/82 21 47 678 6,9 % 1982/83 21 52 673 7,7 % 1983/84 21 47 690 6,8 % 1984/85 21 57 672 8,5 % 1985/86 21 55 687 8,0 % 1986/87 21 51 693 7,4 % 1987/88 21 48 735 6,5 % 1988/89 21 59 729 8,1 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

V tab. 4 jsou uvedeny počty evropských hráčů za jednotlivé sezóny v letech 1977 až 1989 a jejich podíl na celkovém počtu všech hráčů v soutěži. Začátkem je tedy sezóna 1977/78, kdy poprvé v historii hrálo v lize více než deset Evropanů. Podíl těchto hráčů v soutěži byl 2,3 %. V dalších sezónách tento podíl s nepatrným výkyvem narůstal. V sezóně 1984/85 již byl o 6,2 procentního bodu vyšší ve srovnání s ročníkem 1977/78. V dalších třech sezónách docházelo k mírnému úbytku hokejistů z Evropy. V sezóně 1987/88 byl podíl evropských hráčů v soutěži nižší o dva procentní body ve srovnání se sezónou 1984/85. Největší počet evropských hráčů ve sledovaném období hrál v sezóně 1988/89, což znamenalo podíl 8,1 %. Tato hodnota byla o 0,4 procentního bodu nižší než v sezóně 1984/85, jelikož v základní soutěži celkově hrálo více hokejistů.

23 Jedná se o poměr počtu evropských a všech hráčů v soutěži. 43

Tab. 5: Počet hráčů jednotlivých evropských zemí v konkrétních sezónách v období let 1977 až 1989.

Sezóna SWE FIN RUS CZE SVK Ostatní24

1977/78 10 1 0 1 0 0 1978/79 15 0 0 1 0 1 1979/80 19 5 0 2 0 0 1980/81 21 6 0 3 2 0 1981/82 26 14 0 4 3 0 1982/83 24 13 1 9 4 1 1983/84 26 12 0 5 4 0 1984/85 29 15 0 8 4 1 1985/86 29 15 0 5 5 1 1986/87 21 17 0 7 4 2 1987/88 24 12 0 8 3 1 1988/89 23 18 1 10 6 1

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Ve sledovaném období hráli v základní části hráči ze šesti evropských zemí. V tab. 5 je uveden počet těchto hráčů v jednotlivých sezónách. Především vlivem politických poměrů v tzv. východním bloku zemí Evropy v soutěži hrálo nejvíce hráčů ze zemí severní Evropy, především Švédska. Nejvyšší počet je nabídnut v sezónách 1984/85 a 1985/86, když jich v soutěži působilo devětadvacet. Největší nárůst, ve srovnání prvního a posledního ročníku daného období, byl u hráčů z Finska. Od sezóny 1981/82 hrálo v základní části soutěže vždy více než deset hokejistů, kteří v této evropské zemi vyrůstali.

24 V této skupině jsou pouze němečtí hráči. 44

6.1.2 Evropané v základní části v období let 1989 až 2004

Tab. 6: Počet týmů NHL, evropských hráčů a jejich podíl na celkovém počtu v jednotlivých sezónách v období let 1989 až 2004.

Počet evropských Počet všech Podíl evropských Sezóna Počet týmů hráčů hráčů hráčů v NHL 1989/90 21 62 726 8,5 % 1990/91 21 66 736 9,0 % 1991/92 22 79 782 10,1 % 1992/93 24 115 787 14,6 % 1993/94 26 142 867 16,4 % 1994/95 26 146 806 18,1 % 1995/96 26 163 855 19,1 % 1996/97 26 170 848 20,0 % 1997/98 26 176 874 20,1 % 1998/99 27 198 899 22,0 % 1999/00 28 238 921 25,8 % 2000/01 30 282 972 29,0 % 2001/02 30 289 962 30,0 % 2002/03 30 291 979 29,7 % 2003/04 30 293 1 011 29,0 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

V tab. 6 jsou uvedeny počty evropských hráčů za jednotlivé sezóny v letech 1989 až 2004 a jejich podíl na celkovém počtu všech hráčů v soutěži. Toto období je charakteristické výrazným příchodem evropských hráčů do ligy. V sezóně 1991/92 poprvé v historii přesáhl podíl Evropanů hranici 10 %. O pět ročníků později již dosáhl hodnoty 20 %. V sezóně 2001/02 byl podíl evropských hráčů v soutěži vůbec nejvyšší v historii, a to 30 %. Jednalo se o 21,5 procentního bodu vyšší hodnotu ve srovnání s ročníkem 1989/90. V dalších dvou letech podíl evropských hráčů mírně klesal. Příčinou však byl nárůst celkového počtu všech hráčů, kteří v základní části odehráli alespoň jedno utkání. Sezóna 2003/04 pak byla jediná v historii, kdy v soutěži celkově hrálo více než tisíc hráčů. Z tohoto počtu bylo 293 evropských hráčů, což znamenalo podíl 29 %. Jednalo se o historicky nejvyšší počet Evropanů v základní části NHL. 45

Tab. 7: Počet hráčů jednotlivých evropských zemí v konkrétních sezónách v období let 1989 až 2004.

Sezóna SWE FIN RUS CZE SVK Ostatní25

1989/90 22 16 9 11 2 2 1990/91 17 11 12 19 4 3 1991/92 18 9 22 20 5 5 1992/93 24 9 43 25 5 9 1993/94 24 10 56 29 10 13 1994/95 28 11 59 29 8 11 1995/96 35 14 56 35 10 13 1996/97 36 17 55 38 8 16 1997/98 39 17 52 39 13 16 1998/99 41 17 58 52 13 17 1999/00 46 26 71 56 19 20 2000/01 47 34 72 71 30 28 2001/02 51 42 63 77 32 24 2002/03 58 38 62 73 36 24 2003/04 52 38 64 74 38 27

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

V tab. 7 jsou uvedeny počty hráčů jednotlivých evropských zemí v daných sezónách. Ve sledovaném období hráli v základní části hráči ze šestnácti evropských zemí. V porovnání první a poslední sezóny tohoto období zaznamenala liga největší nárůst počtu českých hokejistů. Hlavními důvody byly historické události roku 1989 a úspěchy českého hokeje na mezinárodní úrovni, především ve druhé polovině 90. let 20. století. Za zmínku stojí vítězství reprezentačního výběru na ZOH v roce 1998 a čtyřnásobný triumf na mistrovství světa v letech 1996, 1999, 2000 a 2001. Největší početní zastoupení českých hráčů bylo v sezóně 2001/02, kdy v soutěži působilo 77 hokejistů. Výrazný nárůst počtu hráčů po roce 1989 byl zaznamenán i u ruských a slovenských hráčů. V NHL se začali také výrazněji prosazovat hráči ostatních evropských zemí.

25 V této skupině jsou hráči z jedenácti evropských zemí (Bělorusko, Francie, Kazachstán, Litva, Lotyšsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Švýcarsko a Ukrajina). 46

6.1.3 Evropané v základní části v období let 2005 až 2017

Tab. 8: Počet týmů NHL, evropských hráčů a jejich podíl na celkovém počtu v jednotlivých sezónách v období let 2005 až 2017.

Počet evropských Počet všech Podíl evropských Sezóna Počet týmů hráčů hráčů hráčů v NHL 2005/06 30 261 961 27,2 % 2006/07 30 258 942 27,4 % 2007/08 30 243 941 25,8 % 2008/09 30 243 974 24,9 % 2009/10 30 229 962 23,8 % 2010/11 30 223 978 22,8 % 2011/12 30 221 983 22,5 % 2012/13 30 217 921 23,6 % 2013/14 30 231 983 23,5 % 2014/15 30 241 974 24,7 % 2015/16 30 260 989 26,3 % 2016/17 30 266 983 27,1 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

V tab. 8 jsou uvedeny počty evropských hráčů a jejich podíl na celkovém počtu všech hokejistů v soutěži za jednotlivé sezóny v letech 2005 až 2017. Během tohoto období, po zrušené sezóně 2004/05, se počet a pozice evropských hráčů v NHL relativně ustálila. V každé z dvanácti sezón v lize hrálo přes 210 evropských hráčů. V průběhu však docházelo k mírným výkyvům. V sezóně 2005/06 byl jejich podíl Evropanů v NHL 27,2 %, což ovšem představovalo pokles o 1,8 procentního bodu ve srovnání se sezónou 2003/04. Od sezóny 2006/07 se podíl evropských hráčů v soutěži mírně snižoval. Ve srovnání téže sezóny s ročníkem 2011/12 o 4,9 procentního bodu. Od sezóny 2013/14 se následně podíl evropských hráčů naopak mírně zvyšoval. V sezóně 2016/17 byl podíl Evropanů v lize 27,1 %. Tato hodnota se zvýšila o 3,6 procentního bodu ve srovnání s ročníkem 2013/14.

47

Tab. 9: Počet hráčů jednotlivých evropských zemí v konkrétních sezónách v období let 2005 až 2017.

Sezóna SWE FIN RUS CZE SVK Ostatní

2005/06 47 39 49 65 32 29 2006/07 51 42 44 65 26 30 2007/08 54 40 34 59 23 33 2008/09 54 43 36 57 18 35 2009/10 54 38 34 48 18 37 2010/11 63 30 33 42 14 41 2011/12 68 29 31 43 12 38 2012/13 63 30 29 44 12 39 2013/14 77 32 34 37 14 37 2014/15 76 35 35 39 13 43 2015/16 85 39 41 39 12 44 2016/17 91 39 42 38 13 43

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

V tab. 9 jsou uvedeny počty hráčů evropských zemí v jednotlivých sezónách. V každé sezóně sledovaného období hrálo v lize nejvíce švédských hráčů. Až na výjimky jejich počet narůstal, přičemž v sezóně 2016/17 nastoupilo v soutěži 91 hráčů této země. Mezi evropskými zeměmi se jednalo o historicky nejvyšší počet hráčů, kteří v minulosti nastoupili v průběhu jedné sezóny. Od začátku sledovaného období naopak docházelo k výraznému poklesu českých a slovenských hráčů v soutěži. V posledních čtyřech ročnících se počet hráčů z těchto zemí ustálil. Do konce sezóny 2012/13 výhradně klesal počet ruských hokejistů. Od téže sezóny však docházelo naopak k nárůstu jejich počtu. Počet finských hráčů v průběhu celého období značně kolísal. Na začátku a na konci sledovaného období však v lize působil stejný počet hráčů této země. Z ostatních zemí stojí za zmínku výrazný nárůst počtu hráčů zejména ze Švýcarska a Dánska. V sezóně 2016/17 v lize hrálo patnáct švýcarských a devět dánských hráčů. První hráč, který hokejově vyrůstal v Dánsku, si přitom v NHL zahrál až v sezóně 2006/07. V posledních letech v lize běžně působí také hráči z Německa, Francie, Rakouska, Norska, Lotyšska nebo Slovinska.

48

6.2 Evropané a kluby NHL

Na obr. 3 jsou znázorněny počty hráčů z Evropy v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17. V příloze 2 až 6 jsou znázorněny počty hokejistů Švédska, Ruska, Česka, Finska a Slovenska v dějinách jednotlivých mužstev kanadsko-americké ligy.

Sto a více Evropanů hrálo v historii tří klubů. Nejvyšší počet hrál za New York Rangers (120). Z toho bylo nejvíce Švédů (41), kteří tvořili více než třetinu všech evropských hokejistů v dějinách tohoto klubu. Druhý nejvyšší počet Evropanů hrál za Edmonton Oilers (110). V tomto klubu působilo shodně čtyřiadvacet Čechů, Finů a Rusů. Třetí nejvyšší počet hráčů z Evropy hrál v celé historii klubu Arizona Coyotes (100). Z toho byl největší počet Rusů (31), kterých v žádném jiném mužstvu nehrálo více. Výrazné zastoupení hráčů z Evropy měly také kluby Chicago Blackhawks a Philadelphia Flyers (97). Ve Philadelphii Flyers působilo v historii nejvíce Čechů (26), kterých zde bylo vůbec nejvíce v porovnání všech ligových týmů.

Naopak nejmenší počet evropských hráčů hrál v klubech, které do NHL vstoupily až po roce 1990. Konktrétně se jednalo o Winnipeg Jets (66), Columbus Blue Jackets (65), San Jose Sharks (62) a Minnesotu Wild (51).

Jednu z nejvýznamnějších klubových stop Evropanů v NHL zanechali v sezóně 2000/01 Češi v týmu Pittsburgh Penguins. Mužstvo v roli hlavního trenéra vedl Ivan Hlinka, jeden z vůbec prvních Evropanů na této pozici. V průběhu ročníku za tým hrálo až jedenáct českých hokejistů. Tato parta hráčů byla běžně označována jako „Česká mafie“ (Trejbal, 2001).

49

Obr. 3: Počet hráčů z Evropy v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; zpracování v programu ArcMap 10.4.

50

6.3 Evropané v historii play off

Play off je nadstavbová fáze herního systému, která následuje po skončení základní části. Dle předem daného formátu, jehož koncept se v minulosti několikrát měnil, se šestnáct nejlepších týmů základní části NHL utkává v sériích o vítězství v soutěži. Vítězné mužstvo se pak stává držitelem nejstarší týmové trofeje v Severní Americe, kterou je Stanleyův pohár. Na jeho podstavec jsou poté společně s názvem klubu a rokem zisku trofeje vyrývána jména hráčů vítězného týmu. V současnosti každý takový hráč musí za dané mužstvo odehrát nejméně jedenačtyřicet zápasů základní části nebo nastoupit alespoň k jednomu utkání finálové série. Existují však určité výjimky pro ty, kteří tyto podmínky nesplňují, například kvůli zranění (Fitzpatrick, 2018).

Dle oficiálního internetového portálu NHL (Stats, 2017) nastoupilo v play off soutěže v období let 1917 až 2017 přes 3 900 hokejistů. Z tohoto počtu pak bylo více než 530 hráčů, kteří hokejově vyrůstali v Evropě (necelých 7,4 %).

Prvními evropskými hokejisty v play off NHL byli v sezóně 1973/74 tři Švédové. Čtyři zápasy za Toronto Maple Leafs hrál obránce Börje Salming a útočník Inge Hammarström. K pěti utkáním za Los Angeles King nastoupil útočník Juha Widing.

V tab. 10 jsou uvedeny počty hráčů evropských zemí v play off NHL s množstvím vyhraných Stanleyových pohárů. Nejvyšší počet hráčů byl ze Švédska (162), ti také vyhráli v součtu nejvíce trofejí. Z ostatních hokejových národů bylo nejvíce hráčů z Česka a Ruska (98). Ve srovnání těchto dvou zemí však ruští hráči vyhráli celkově více Stanleyových pohárů. Z historického pohledu dále hrálo v play off nejvíce hokejistů z Finska (79) a Slovenska (38). Počet finských brankářů byl přitom vůbec nejvyšším v porovnání všech evropských zemí (13). V minulosti hráli v play off hráči i z dalších dvanácti zemí, a to Švýcarska a Německa (11), Lotyšska (7), Dánska (6), Běloruska a Rakouska (5), Francie (4), Ukrajiny (3), Norska a Polska (2). Jediného hokejistu v nadstavbové části sezóny měla Litva a Slovinsko (NHL Stats, 2018).

51

Tab. 10: Počet hráčů jednotlivých evropských zemí v play off NHL s množstvím vyhraných Stanleyových pohárů.

Země Počet hráčů Počet Stanleyových pohárů

SWE 162 (12) 59 CZE 98 (9) 34 RUS 98 (7) 41 FIN 79 (13) 23 SVK 38 (2) 11 DEU 11 (2) 3 CHE 11 (3) 4 LVA 7 (3) 1 DNK 6 (1) 0 AUT 5 (1) 0 BLR 5 (0) 0 FRA 3 (1) 1 UKR 3 (0) 0 NOR 2 (0) 0 POL 2 (0) 1 LTU 1 (0) 0 SVN 1 (0) 2 Celkem 532 (54) 180

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v NHL“; NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

Vysvětlivka: V závorkách jsou uvedeny počty brankářů.

52

V NHL je největší motivací pro hráče jednotlivých týmů zisk Stanleyova poháru. V historii ligy tuto nejcennější týmovou trofej vyhrálo do roku 2017 přes sto evropských hráčů, z toho třiačtyřicet vícekrát (NHL Stats, 2018). Na obr. 4 jsou graficky znázorněny počty hokejistů na konkrétních hráčských pozicích za jednotlivé evropské země, kteří v minulosti trofej získali.

SWE

RUS

CZE

Země FIN

SVK

Ostatní

0 5 10 15 20 25 30 35 40 Počet hráčů, kteří vyhráli Stanleyův pohár

Brankář Obránce Útočník

Obr. 4: Počty hokejistů evropských zemí na jednotlivých hráčských pozicích, kteří vyhráli Stanleyův pohár do roku 2017.

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní zpracování.

Z celkového počtu Evropanů vyhrálo trofej nejvíce švédských hráčů, a to šestatřicet. Konkrétně pak čtrnáct obránců a dvaadvacet útočníků. Žádný brankář. V roce 1980 vyhráli Stanleyův pohár první dva hráči, kteří hokejově vyrůstali v Evropě. Součástí týmu New York Islanders v ročníku 1979/80 byli obránce Stefan Persson a útočník Anders Kallur, kteří se podíleli na vítězství tohoto klubu i v dalších třech po sobě jdoucích sezónách. Čtyřnásobný triumf v letech 1997, 1998, 2002 a 2008 slavili také obránce Nicklas Lidström a útočník Tomas Holmström s týmem Detroit Red Wings. Obránce Niklas Hjalmarsson vyhrál trofej třikrát s týmem Chicago Blackhawks, a to v letech 2010, 2013 a 2015. Dalších osm švédských hráčů pak trofej vyhrálo dvakrát (NHL Stats, 2018).

53

Druhou nejpočetnější skupinou Evropanů se ziskem Stanleyova poháru byli hráči z Ruska. Z celkového počtu sedmadvaceti ruských hokejistů to byli dva brankáři, jedenáct obránců a čtrnáct útočníků. Čtyřem z nich se podařilo vyhrát trofej třikrát, čímž vytvořili dosavadní maximum této země. Jednalo se o útočníky Sergeje Fjodorova a Igora Larionova, kteří získali trofej v letech 1997, 1998 a 2002 s týmem Detroit Red Wings. Dalším pak byl útočník Sergej Brylin, který byl součástí týmu New Jersey Devils při vítězství v soutěži v letech 1995, 2000 a 2003. Čtvrtým v pořadí se stal Jevgenij Malkin, který trofej získal v letech 2009, 2016 a 2017 s týmem Pittsburgh Penguins. Dalších šest ruských hráčů získalo Stanleyův pohár dvakrát.

Z českých hráčů trofej vyhrálo čtyřiadvacet hokejistů. Z toho pak dva brankáři, deset obránců a dvanáct útočníků. Dva hráči se podíleli na zisku tří Stanleyových pohárů. Vůbec prvním držitelem této trofeje ze zemí tzv. východního bloku byl útočník Jaroslav Pouzar. Na triumf s týmem Edmonton Oilers v roce 1984 navázal i v letech 1985 a 1987. Stejného počinu dosáhl také útočník Jiří Hrdina - v roce 1989 s mužstvem Calgary Flames, v letech 1991 a 1992 s týmem Pittsburgh Penguins. U dvojnásobného vítězství v lize bylo pět českých hráčů.

Nejcennější klubový úspěch čekal i na třináct hokejistů z Finska. Na dva brankáře, tři obránce a osm útočníků. Pětinásobnými držiteli Stanleyova poháru - a v tomto ohledu historicky vůbec nejúspěšnějšími Evropany - byli útočníci Jari Kurri a Essa Tikkanen. První jmenovaný vyhrál trofej v letech 1984, 1985, 1987, 1988 a 1990 s týmem Edmonton Oilers. Zároveň se jedná o historicky nejproduktivnějšího evropského hráče v play off NHL. Druhý jmenovaný se podílel na čtyřnásobných vítězstvích edmontonského klubu v letech 1985, 1987, 1988 a 1990. Svůj pátý triumf přidal v roce 1994 s týmem New York Rangers. Dva finští hráči vyhráli soutěž dvakrát.

Stanleyův pohár vyhrálo také osm slovenských hráčů. Z toho jeden obránce a sedm útočníků. Útočník Marián Hossa získal trofej třikrát, a to v letech 2010, 2013 a 2015 s týmem Chicago Blackhawks. Při dvou prvenstvích byl útočník Tomáš Kopecký (2008 a 2010).

Z ostatních evropských zemí získalo trofej dalších jedenáct hráčů. Z toho dva švýcarští brankáři a jeden francouzský. Dále dva němečtí obránci, jeden lotyšský a jeden švýcarský. Z vítězství v soutěži se radoval také jeden polský, německý, ukrajinský a slovinský útočník. Tři posledně jmenovaní dosáhli triumfu dokonce dvakrát (NHL Stats, 2018).

54

7 REGIONÁLNĚ-GEOGRAFICKÁ ANALÝZA NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH EVROPSKÝCH ZEMÍ

Jedním z nejdůležitějších faktorů růstu a rozvoje mladých hokejistů s potenciální možností kariéry v NHL je kvalitní výchova hráčů v mládežnických kategoriích. V rozsahu této kapitoly je pozornost věnována prostorovému rozmístění klubů pěti nejúspěšnějších hokejových zemí Evropy za posledních dvacet let na reprezentační úrovni (Česko, Finsko, Rusko, Slovensko a Švédsko).

Hodnocení bylo provedeno na základě výsledků regionálně-geografické analýzy, která byla koncipována dvěma způsoby. První byla provedena na úrovni obcí. Výsledná absolutní hodnota představovala celkový počet vychovaných hráčů NHL. Výchova největšího počtu hráčů pro NHL byla v Evropě koncentrována v klubech velkých měst. Vůbec nejvíce hráčů bylo vychováno v Moskvě (98), převážně v klubech CSKA a Dynamo. Další významnou základnou výchovy talentovaných hokejistů byl Stockholm a jeho blízké okolí (66). Dále také Helsinky (38), Tampere (34) a Praha (32). Ve všech výše zmíněných městech se nachází minimálně dva význačné kluby. Dvacet a více hráčů pro NHL bylo vychováno v dalších osmi městech, ve kterých sídlí převážně jeden dominantní klub. Jednalo se o Göteborg (27), Kladno (26), Örnsköldsvik (24), Oulu (23), Litvínov a Turku (22), Čeljabinsk (21) a České Budějovice (20).

Druhá metoda byla z důvodu lepší porovnatelnosti územních celků vyjádřena zrelativizovanými hodnotami poměru celkového počtu hokejistů NHL na 100 000 obyvatel. Nejúspěšnější zemí z tohoto hlediska bylo Finsko (3,61). Následovalo Švédsko (3,08) a Česko (2,08). V tab. 11 jsou uvedeny výsledky prostorové analýzy všech zkoumaných zemí.

Tab. 11: Vybrané země Evropy z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Země (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv.

Finsko 5 513 130 199 3,61 Švédsko 10 120 242 312 3,08 Česko 10 578 820 220 2,08 Slovensko 5 435 343 83 1,53 Rusko 144 463 451 226 0,16

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

55

7.1 Finsko

Lední ve Finsku patří k nejpopulárnějším sportům. V posledních letech zaznamenaly úspěchy reprezentační výběry této země na seniorské i juniorské úrovni. Výchova hráčů kvalitní finské školy se projevovala rovněž značným počtem hráčů v NHL.

Do konce sezóny 2016/17 hrálo v NHL 199 hráčů, kteří byli vychováni v klubech dvaadvaceti finských obcí (viz obr. 5). Největší počet z nich se nacházel v jižní části země. V absolutním počtu vychovaných hokejistů se nejlépe vedlo Helsinkám (38) a Tampere (34). Dalšími významnými hokejovými středisky byly města Oulu (23) a Turku (22).

Ve čtrnácti z celkem devatenácti provincií Finska byl vychován alespoň jeden hokejista pro NHL. V relativních hodnotách poměru počtu hokejistů na 100 000 obyvatel dané územní jednotky byla dominantní lokalitou provincie Satakunta (8,62) s kluby Ässät Pori či Rauma a provincie Pirkanmaa (6,64), kde sídlí mužstva Tappara a Tampere. Dále také provincie Severní Pohjanmaa (5,58) s klubem Kärpät Oulu a provincie Severní Savo (5,27), kde působí tým KalPa Kuopio. V tab. 12 jsou uvedeny výsledky všech zkoumaných územních celků.

Tab. 12: Provincie Finska z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Provincie (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv. Satakunta 220 398 19 8,62 Pirkanmaa 512 081 34 6,64 Severní Pohjanmaa 411 856 23 5,58 Severní Savo 246 653 13 5,27 Kanta-Häme 172 720 8 4,63 Vlastní Finsko 477 677 22 4,61 Jižní Karélie 129 865 5 3,85 Uusimaa 1 655 624 52 3,14 Päijät-Häme 201 228 6 2,98 Střední Finsko 276 031 8 2,90 Jižní Savo 147 194 4 2,72 Pohjanmaa 180 945 3 1,66 Severní Karélie 162 986 1 0,61 Kymenlaakso 175 511 1 0,57 ostatní 542 361 0 0,00 Celkem 5 513 130 199 3,61

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování. 56

Obr. 5: Počet hráčů v NHL vychovaných ve finských klubech do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; zpracování v programu ArcMap 10.4.

57

7.2 Švédsko

Švédsko již dlouhou dobu patří k dominantním světovým hokejovým velmocím na reprezentační i klubové úrovni. Propracovaný systém výchovy mládeže každoročně produkuje několik kvalitních hráčů pro NHL. Do konce sezóny 2016/17 hrálo v nejlepší hokejové soutěži světa 312 hráčů, kteří byli vychováni v klubech třiačtyřiceti švédských obcí (viz obr. 6). Mnoho hráčů pocházelo z menších klubů nacházejících se ve střední a jižní části země. Nejvyšší koncentrace však byla ve velkých městech.

V absolutním počtu bylo nejvíce hokejistů pro NHL vychováno ve Stockholmu a jeho blízkém okolí (66). Další významnou základnou výchovy perspektivních hokejistů bylo město Göteborg (27), ve kterém se nachází jeden z nejrespektovanějším evropských klubů Västra Frölunda. Velmi početná skupina hráčů NHL hokejově vyrůstala také ve městě Örnsköldsvik (24), kde sídlí klub . Přibližně třicetitisícové město se nachází v kraji Västernorrland. Z tohoto kraje pocházelo téměř čtrnáct hokejistů na 100 000 obyvatel. Je tak doposud nejvýznamnější lokalitou výchovy hráčů pro NHL v Evropě (viz tab. 13).

Tab. 13: Kraje Švédska z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Kraj (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv.

Västernorrland 245 968 34 13,82 Dalarna 286 165 28 9,78 Västerbotten 268 465 20 7,45 Norrbotten 251 295 16 6,37 Värmland 280 399 16 5,71 Gävleborg 285 637 15 5,25 Västmanland 271 095 13 4,80 Jönköping 357 237 13 3,64 Stockholm 2 308 143 83 3,60 Gotland 58 595 2 3,41 Kronoberg 197 519 6 3,04 Jämtland 129 806 3 2,31 Västra Götaland 1 690 782 29 1,72 ostatní 3 489 136 34 0,97 Celkem 10 120 242 312 3,08

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

58

Obr. 6: Počet hráčů v NHL vychovaných ve švédských klubech do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; zpracování v programu ArcMap 10.4.

59

7.3 Česko

Česko je tradiční hokejová země, která je jednou z historicky nejúspěšnějších z hlediska úspěchů reprezentačních výběrů na světových šampionátech a zimních olympijských hrách.

Do konce sezóny 2016/17 hrálo v NHL 220 hráčů, kteří byli vychováni v klubech osmadvaceti českých měst (viz obr. 7). Nejvíce hokejistů pro NHL připravila Praha (32), Kladno (26), Litvínov (22) a České Budějovice (20). Z měst dále vynikaly Ostrava (19) a Pardubice (16).

V jedenácti z celkem třinácti krajů Česka byl vychován alespoň jeden hokejista pro NHL na 100 000 obyvatel. Dominantní lokalitou výchovy hráčů byl Pardubický (3,29), Jihočeský (3,13) a Ústecký kraj (3,04). V tab. 14 jsou uvedeny výsledky všech zkoumaných územních celků.

Tab. 14: Kraje Česka z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Kraj (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv.

Pardubický 517 087 17 3,29 Jihočeský 638 782 20 3,13 Ústecký 821 377 25 3,04 Zlínský 583 698 16 2,74 Středočeský 2 619 490 63 2,41 a hl. město Praha Vysočina 508 952 12 2,36 Moravskoslezský 1 209 879 27 2,23 Plzeňský 578 629 12 2,07 Karlovarský 296 749 4 1,35 Liberecký 440 636 5 1,13 Olomoucký 633 925 7 1,10 Jihomoravský 1 178 812 9 0,76 Královéhradecký 550 804 3 0,54 Celkem 10 578 820 220 2,08

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

60

Obr. 7: Počet hráčů v NHL vychovaných v českých klubech do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; zpracování v programu ArcMap 10.4.

61

7.4 Slovensko

Kvalita ledního hokeje a výchovy talentovaných hráčů na Slovensku dlouhodobě spíše klesá. Největšího úspěchu za posledních dvacet let dosáhla reprezentace této země v roce 2002, když zvítězila na mistrovství světa. Tehdy hrálo také mnoho slovenských hokejistů v NHL. Od té doby se ovšem jejich počet snížil na pouhou třetinu.

Do konce sezóny 2016/17 hrálo v nejlepší hokejové soutěži světa 83 hráčů, kteří byli hokejově vychováni v klubech šestnácti slovenských měst (viz obr. 8). V počtu vychovaných hráčů pro NHL byl nejvýznamnějším městem Trenčín (19). Následovaly Bratislava, Košice a Nitra (7).

V každém z osmi krajů Slovenska byl vychován alespoň jeden hokejista pro NHL. Dominantní lokalitou výchovy hráčů v poměru počtu hokejistů na 100 000 obyvatel byl Trenčínský kraj (3,91). Většina ostatních slovenských krajů vykazovala hodnoty pod celorepublikovým průměrem. V tab. 15 jsou uvedeny výsledky za všechny zkoumané územní celky.

Tab. 15: Kraje Slovenska z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Kraj (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv.

Trenčínský 588 816 23 3,91 Žilinský 690 778 13 1,88 Nitranský 680 779 11 1,62 Banskobystrický 651 509 9 1,38 Košický 798 103 9 1,13 Bratislavský 641 892 7 1,09 Prešovský 822 310 9 1,09 Trnavský 561 156 2 0,36 Celkem 5 435 343 83 1,53

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

62

Obr. 8: Počet hráčů v NHL vychovaných ve slovenských klubech do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; zpracování v programu ArcMap 10.4.

63

7.5 Rusko

Rusko, respektive Sovětský svaz, je dosud nejúspěšnější zemí v počtu vítězství na mistrovstvích světa v ledním hokeji. Za posledních deset let shodně pouze dvakrát nezískala ruská reprezentace medaili jak na seniorském, tak juniorském šampionátu. To se žádnému jinému mužstvu nepovedlo. O kvalitě výchovy hokejistů také vypovídá významná role ruských hráčů v nejlepší hokejové soutěži světa.

Do konce sezóny 2016/17 hrálo v NHL 226 hráčů, kteří byli vychováni v klubech šestadvaceti ruských měst (viz obr. 9). Hlavním hokejovým střediskem v zemi byla Moskva, která vychovala vůbec nejvyšší počet hráčů pro NHL v rámci celé Evropy (98). Dalším význačným hokejovým centrem v Rusku byl Čeljabinsk (21) a Jaroslavl (16).

Dominantní lokalitou výchovy hráčů v poměru počtu hokejistů na 100 000 obyvatel byl Centrální (0,30) a Uralský federální okruh (0,29). Ostatní územní celky vykazovaly hodnoty pod celorepublikovým průměrem (viz tab. 16).

Tab. 16: Federální okruhy Ruska z hlediska počtu hráčů NHL na 100 000 obyvatel.

Počet obyvatel Počet hráčů v NHL Počet hráčů NHL Federální okruh (k 1.1.2017) (do konce sezóny 2016/17) na 100 000 obyv.

Centrální 39 209 582 119 0,30 Uralský 12 345 803 36 0,29 Povolžský 29 636 574 43 0,15 Sibiřský 19 326 196 16 0,08 Severozápadní 13 899 310 10 0,07 Dálněvýchodní 6 182 679 2 0,03 Jižní 14 087 537 0 0,00 Severokavkazský 9 775 770 0 0,00 Celkem 144 463 451 226 0,16

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

64

Obr. 9: Počet hráčů v NHL vychovaných v ruských klubech do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: City Population, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; zpracování v programu ArcMap 10.4.

65

8 DRAFT NHL

Draft NHL je pravidelná posezónní událost, která každoročně slouží klubům k systematickému výběru hokejistů z celého světa. Draftováni mohou být hráči, kteří jsou k takovému výběru věkově a výkonnostně způsobilí a zároveň nepatří jinému mužstvu NHL. Konkrétní klub pak získává na dva roky práva na vybraného hokejistu a má s ním možnost uzavřít smlouvu (NHL Draft rules, 2018).

8.1 Skauting

Kvalitu hokejisty nelze určit jen pohledem do statistik vstřelených gólů a přihrávek. Každý hráč má určitý žebříček atributů - například bruslení, technika nebo hokejové myšlení. Pro týmový úspěch je důležitá také osobní stránka hráče a jeho chování. I proto má skauting v hokejovém prostředí zásadní význam. Jedná se o systém objektivního hodnocení hráčů, který do značné míry ovlivňuje budoucnost sportovního klubu i samotného sportovce. Je založen především na kvalitní informovanosti klubů o hráčích z celého světa (Zastupování hráčů & trenérů, 2018). Pro účely posuzovaní hokejistů zaměstnávají kluby NHL několik speciálních pracovníků - skautů. Těmi disponuje také Centrální úřad skautingu NHL26, spadající přímo pod vedení ligy (Central Scouting, 2018). Skauti klubů NHL jsou rozděleni dle lokalit působnosti nejtalentovanějších hráčů, na severoamerické a evropské. První skupina profesionálních zástupců sleduje a hodnotí hráče v zámořských juniorských a univerzitních ligách. Druhá skupina pak sbírá důležité poznatky o hráčích, kteří působí v evropských soutěžích. Náplň práce hokejového skauta spočívá zejména ve sledování hokejistů různých věkových kategorií a z různých zemí. Při nich sestavuje komplexní posudek o jednotlivých hráčích. V předběžných žebříčcích nejnadanějších hráčů pro draft NHL hrají roli také turnaje na mezinárodní úrovni, zejména pak mistrovství světa juniorů. Při samotné události se poté kluby NHL drží určité, předem stanovené strategie výběru hokejistů. Role skautů při ní je zásadní. Jejich rozhodnutí totiž může významně ovlivnit prosperitu celé organizace. V posledních letech bylo několik úspěšných týmů ligy z velké části složeno z hráčů, které kluby draftovaly na základě doporučení (Sára, 2017).

26 Úřad byl založen hokejovým manažerem Jackem Buttonem v roce 1975 jako služba pro členské kluby NHL. Jedná se o centrální databázi nadějných hokejistů pro draft NHL. 66

8.2 Historie

První amatérský draft NHL se konal v roce 1963 v Montrealu. Tato událost byla výsledkem snahy vedení ligy, které se snažilo vytvořit spravedlivé podmínky pro všechna mužstva soutěže v rámci získání kvalitních amatérských hokejistů. Od začátku se proces výběru hráčů řídil konkrétními pravidly. Do roku 1969 například platila zásada, že draftován může být pouze hráč z juniorských celků přímo podléhajících klubům NHL. Od té doby může být vybrán jakýkoli hráč světa, který je věkově způsobilý. V roce 1979 byla stanovena podmínka dovršení minimálního věku osmnácti let hráče nanejvýš k patnáctému září. Téhož roku byl amatérský draft přejmenován na vstupní, aby klubům dával možnost vybírat rovněž hráče ze zaniklé profesionální hokejové soutěže WHA (Hofer, 2017). V roce 1980 se draft NHL premiérově stal veřejnou akcí v montrealské hale Fórum. Do té doby byl pořádán pouze v ligových kancelářích a hotelech. Od roku 1985 se začal pravidelně konat v různých městech v Kanadě a Spojených státech amerických a stal se prestižní a sledovanou událostí (NHLnews.cz, 2018).

Pozice na každém draftu je každoročně velmi důležitá a může mít zásadní vliv na budoucí týmové úspěchy. Formální zvyklostí draftu je jeho struktura, podle níž je rozdělen na určitý počet kol27. Každý klub NHL má v rámci každého kola zajištěnu jednu volbu. Před samotným draftem mužstva s těmito volbami často obchodují - součást hráčských výměn. A tak se stávalo, že měly některé kluby právo výběru v určitém kole draftu dvakrát, nebo i vícekrát (NHL Draft rules, 2018).

V každém kole draftu jsou předem dána i pořadí klubů, v jakém budou postupně hráče vybírat. Do roku 1994 byla posloupnost výběru ve většině případů stanovena na základě konečného pořadí v dané sezóně. Poslední tým ročníku měl právo výběru v každém kole jako první, vítěz ligy naopak poslední (NHLnews.cz, 2018). Od roku 1995 je postavení klubů určováno na základě tří faktorů (draftová loterie, umístění týmů v základní části a play off dané sezóny). Právo přednostní volby má zajištěn vítěz losovacího systému draftové loterie28. Do roku 2012 se této procedury účastnilo podle stanovených pravidel pět nejhorších mužstev základní části soutěže. Od roku 2013 se jí nově účastní všechny kluby, jejichž týmy nepostoupily do play off dané sezóny. Následné pořadí klubů pro výběr je určeno na základě

27 V roce 2005 klesl počet z devíti na současných sedm kol. 28 Od roku 2016 draftová loterie určuje pořadí prvních tří výběrů na draftu NHL. 67

úspěšnosti jednotlivých klubů v dané sezóně, přičemž až poslední výběr vždy připadá vítězi Stanleyova poháru (TSN, 2018).

8.3 Evropané v draftu NHL

V tab. 17 jsou uvedeny počty hráčů draftovaných do NHL v různých časových obdobích s podílem těch, kteří hokejově vyrůstali v klubech evropských zemí. V příloze 7 až 9 jsou uvedeny jejich počty za konkrétní drafty dle posledních tří vymezených období.

Tab. 17: Počet draftovaných hráčů do NHL ve čtyřech obdobích s celkovým podílem hokejistů, kteří vyrůstali v týmech evropských klubů.

Počet draftovaných Počet všech Podíl draftovaných Období evropských hráčů draftovaných hráčů Evropanů

1963–1977 26 1 542 1,7 % 1978–1989 350 2 785 12,6 % 1990–2004 1 400 4 056 34,5 % 2005–2016 714 2 549 28,0 % Celkem 2 490 10 932 22,8 %

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v draftu NHL; vlastní zpracování.

Do roku 2016 prošlo volbou téměř 2 500 hráčů, kteří hokejově vyrůstali v Evropě. Jedná se o podíl necelých 23 % z téměř 11 000 hráčů, kteří byli od roku 1963 v draftu NHL vybráni. Ve čtyřech vymezených obdobích byl nejvyšší podíl Evropanů na draftech v období let 1990 až 2004. Z celkových více než 4 000 hokejistů draftovaných do NHL bylo 1 400 Evropanů, což znamenalo podíl 34,5 %. Nejnižší počet hráčů, kteří vyrůstali v evropských klubech, byl draftován do roku 1977. Vybráno jich bylo pouze šestadvacet z celkových více než 1 500 hráčů, což představovalo necelé dvě procenta. V období let 1978 až 1989 prošlo výběry perspektivních hokejistů celkem 350 evropských hráčů. Jejich podíl činil 12,6 % při celkovém počtu téměř 2 800 draftovaných. V posledním vymezeném období let 2005 až 2016 bylo jednotlivými kluby NHL vybráno přes 710 hráčů hokejově vyrůstajících v Evropě. Z celkového počtu více než 2 500 hráčů jejich podíl činil 28 %.

68

Historicky prvním draftovaným hráčem, který byl narozen a vychován v Evropě, se stal dvacetiletý finský útočník Tommi Salmelainen. V roce 1969 si jej v šestém kole vybralo mužstvo St. Louis Blues. V roce 1974 se k němu přidalo pět švédských hokejistů a jeden finský. Následují rok byl draftován první hráč vychovaný v bývalém Sovětském svazu, konkrétně lotyšský útočník Viktor Chatulev. Práva na něj získala Philadelphia Flyers v devátém kole. Draftem v roce 1976 prošel vůbec první Evropan v dějinách hned v prvním kole. Obránce Björn Johansson ze Švédska byl vybrán jako pátý v pořadí klubem California Golden Seals (King, 2015).

V roce 1989 byl draftován švédský útočník Mats Sundin. Jednalo se o prvního hráče v dějinách, který hokejově vyrůstal v Evropě a byl na draftu NHL vybrán z první pozice. V následujících letech byli takto draftováni i další Evropané, a to český obránce Roman Hamrlík v roce 1992 a český útočník Patrik Štefan v roce 1999 (King, 2015). První volbou na draftu NHL byli v minulosti rovněž tři ruští útočníci. Ilja Kovalčuk v roce 2001, Alexandr Ovečkin v roce 2004 a Nail Jakupov v roce 2012. První v pořadí byl draftován také švýcarský útočník Nico Hischier v roce 2017 (ČT Sport, 2017b).

Z celkového počtu draftovaných Evropanů do roku 2016 jich bylo nejvíce ze Švédska (644), které v minulosti vytvořilo kvalitní podmínky a zázemí pro výchovu talentovaných hokejistů. Souhrnný počet hráčů na draftu NHL tak byl především výsledkem systematické práce švédských hokejových klubů v mládežnických kategoriích (Vítek, 2017). Druhou nejpočetnější skupinou Evropanů na draftu NHL byli ti, kteří hokejově vyrůstali v Rusku (587). Vrcholovou výkonnost talentovaní mladí hráči této země dlouhodobě dokazovali obzvláště v turnajích na mezinárodní úrovni. S třinácti tituly jsou doposud vůbec nejúspěšnější evropskou zemí na mistrovstvích světa juniorů29 (History of World U20 Championships, 2018). V historii byla draftována také velká kategorie hráčů, kteří byli hokejově vychováni v Česku (416). Obzvláště v období let 1990 až 2004 čeští hokejisté tvořili značnou část Evropanů na vstupním draftu NHL. Jednotlivé kluby kanadsko-americké ligy si vybírali do svých týmů především perspektivní mladé hráče, kteří v mládežnických výběrech působili v klubech kvalitní české hokejové školy (Bukač, 2012).

29 Od roku 1977, kdy proběhlo první mistrovství světa hráčů kategorie do dvaceti let, turnaj vyhrál devětkrát reprezentační výběr bývalého Sovětského svazu a čtyřikrát Ruské federace. 69

Vysoký počet celkově draftovaných hokejistů do NHL prošel mládežnickými týmy ve Finsku (402). V posledních letech patřili finští hráči k tradičně vůbec nejžádanějším Evropanům. Výsledkem výchovy perspektivních hráčů byla rovněž vítězství reprezentačních výběrů na mistrovstvích světa juniorů v letech 2014 a 2016 (History of World U20 Championships, 2018). Reprezentace Finska v roce 2016 navíc ovládla také světový šampionát v kategorii hráčů do osmnácti let. Ukončila tak osmiletou dominanci reprezentačních výběrů Kanady a Spojených států amerických (History of World U18 Championships, 2018). Tyto úspěchy mohou mít velký význam i v budoucnu.

Kvalitní proces výchovy talentovaných hráčů se projevil v celkovém počtu draftovaných hokejistů, kteří vyrůstali v klubech na Slovensku (162). Draftem NHL v minulosti prošli také hráči ze Švýcarska (62), Německa (54), Lotyšska (36), Ukrajiny (25), Běloruska (24), Dánska (23) a dalších evropských zemí.

8.4 Češi a Slováci v draftu NHL

Do roku 2016 bylo draftováno 416 českých hráčů, z toho čtyři z nich dvakrát. Celkově se jedná o třetí nejvyšší počet hokejistů z evropských zemí. Z celkového počtu draftovaných hráčů jich poté 199 nastoupilo alespoň v jednom utkání základní části soutěže, což představuje necelých 48 %. Tento počet se v dalších letech může ještě nepatrně měnit, jelikož někteří draftovaní hráči mají stále reálnou šanci dostat se do NHL. Nejčastěji si hráče vybírali Edmonton Oilers (23), Toronto Maple Leafs (22) a Buffalo Sabres (19).

V období před Sametovou revolucí, jež se spustila v listopadu 1989, bylo draftováno dvaašedesát českých hokejistů. Historicky prvním draftovaným českým hráčem byl v roce 1978 útočník Ladislav Svozil, kterého si ve dvanáctém kole vybral Detroit Red Wings. O tři roky později byl draftován Buffalem Sabres útočník Jiří Dudáček, kterého si vybral některý z klubů jako vůbec prvního českého hráče již v prvním kole. Čeští hráči se brzy začali stále častěji objevovat mezi nejvíce žádanými. Prvním českým hráčem draftovaným v elitní pětici byl obránce Petr Svoboda, kterého si vybral Montreal Canadiens v roce 1984 jako pátého v pořadí.

V období let 1990 až 2005 během šestnácti draftů bylo vybráno téměř 300 českých hráčů. V rámci tohoto období o ně projevily kluby NHL výrazný zájem. Již vstupní draft v roce 1990 byl pro český hokej v mnoha ohledech zlomový. Poprvé v dějinách bylo vybráno více než patnáct Čechů a dva hráči byli navíc mezi prvními pěti v pořadí. Jako celkově druhého

70 draftoval Vancouver Canucks útočníka Petra Nedvěda. O tři výběry později byl draftován útočník Jaromír Jágr, kterého si vybral Pittsburgh Penguins. V roce 1992 se premiérovou českou jedničkou na draftu stal obránce Roman Hamrlík. Do týmu si ho vybral do ligy nově vstupující klub Tampa Bay Lightning. O dva roky později prošel draftem jako třetí v pořadí útočník Radek Bonk, kterého si vybrala Ottawa Senators. V roce 1999 se historicky druhou českou jedničkou vstupního draftu stal útočník Patrik Štefan. Jako prvního hráče v historii klubu si jej vybrala Atlanta Thrashers. Ve stejném roce byl draftován jako čtvrtý v pořadí útočník Pavel Brendl, kterého si vybral New York Rangers. O rok později byl jako čtvrtý v pořadí draftován obránce Rostislav Klesla, kterého si vybral Columbus Blue Jackets. Historicky vůbec nejvyšší počet hráčů z Česka prošel draftem v letech 2001 (31), 2002 (27) a 2000 (24).

Po úspěšných letech se počet českých hokejistů draftovaných do NHL výrazně snížil. V letech 2008, 2009 a 2013 byli vybráni pouze tři, což byl historicky nejnižší počet od roku 1981. Na obr. 10 je graficky znázorněn vývoj počtu draftovaných českých a slovenských hráčů v období let 1978 až 2016, kteří hokejově vyrůstali v těchto dvou zemích.

35 30 25 20 15

Počet hráčů 10 5 0

Rok

Češi Slováci

Obr. 10: Vývoj počtu draftovaných českých a slovenských hráčů v období let 1978 až 2016.

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v draftu NHL“; vlastní zpracování.

Z celkového počtu bylo draftováno čtyřiačtyřicet českých hráčů v prvních kolech. Někteří z nich však z různých důvodů v NHL nikdy nehráli. Mezi nimi například obránce Martin Vágner nebo útočníci Jiří Dudáček, Libor Polášek a Jakub Koreis. Několik hokejistů naopak bylo draftováno až v pozdějších kolech, následně se však nesmazatelně zapsali do dějin ligy.

71

Až v desátém kole byl v roce 1983 draftován brankář Dominik Hašek, kterého si vybralo Chicago Blackhawks. V devátém kole v roce 1994 byl draftován další, později významný brankář Tomáš Vokoun, kterého si vybral Montreal Canadiens. V osmém kole v roce 1986 byl vybrán útočník Jiří Hrdina, kterého draftoval kanadský klub Calgary Flames. V osmém kole na draftu v roce 1996 si činovníci Toronta Maple Leafs vybrali obránce Tomáše Kaberleho.

Do roku 2016 prošlo draftem NHL také 162 slovenských hráčů, z toho pouze devatenáct před rokem 1990. Jedná se o pátý nejvyšší počet draftovaných hokejistů z evropských zemí. Z celkového počtu vybraných hráčů jich poté sedmasedmdesát nastoupilo alespoň v jednom utkání základní části, což představuje necelých 48 %. V tomto ohledu se jedná o totožný podíl hokejistů ve srovnání s Českem. Nejčastěji si hráče ze Slovenska vybíral New York Rangers (10). Následovali Buffalo Sabres, New York Islanders, Philadelphia Flyers a Toronto Maple Leafs (9).

Prvním draftovaným hráčem, který hokejově vyrůstal na Slovensku, byl v roce 1978 útočník Anton Šťastný. Tohoto hráče si vybrala Philadelphia Flyers až ve dvanáctém kole. O rok později byl draftován znovu, a to ve čtvrtém kole klubem Quebec Nordiques. Po emigraci z tehdejšího Československa v mužstvu tohoto klubu následně strávil celou kariéru v NHL v období let 1980 až 1989.

V 90. letech 20. století zájem o slovenské hokejisty vzrostl, což se projevilo vyšším počtem draftovaných hráčů. Někteří z nich se do NHL dostali přes pozdní výběr v draftu. Například útočník Pavol Demitra byl draftován až v devátém kole. Vybrala si jej Ottawa Senators v roce 1993. O rok později byl draftován v desátém kole Washingtonem Capitals útočník Richard Zedník. V roce 1997 byli naopak dva slovenští hráči vybráni hned v prvním kole. Jako dvanáctý v pořadí byl draftován útočník Marián Hossa, na kterého získala práva Ottawa Senators. Jako sedmnáctý v pořadí byl vybrán Pittsburghem Penguins útočník Róbert Döme. Historicky nejvýše draftovaným slovenským hráčem a jediným mezi prvními pěti v pořadí byl útočník Marián Gáborík. Jako celkově třetí volbu si jej vybrala Minnesota Wild v roce 2000. Jednalo se navíc o rok, ve kterém bylo draftováno nejvíce hokejistů ze Slovenska v historii (16). V roce 2008 naopak neprošel vstupním draftem NHL žádný slovenský hráč. Stalo se tak poprvé od roku 1980. Tato situace se následně opakovala v letech 2012 a 2016.

72

9 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ EVROPANÉ

Vedení NHL v lednu 2017 zveřejnilo seznam sta nejlepších hráčů, kteří hráli v lize v její téměř stoleté historii. Ten v zámoří vytvářeli významní členové hokejové komunity, včetně zástupců jednotlivých klubů a členů médií. Hráči byli vybíráni pro dvě rozdílné vývojové etapy: před rokem 1967 a po něm. Toto dělení přitom nebylo náhodné. V daném roce totiž proběhlo rozšíření ligy ze šesti na dvanáct týmů. Dalším důvodem tohoto rozhodnutí byla snaha o objektivní výběr hráčů působících v celé historii ligové soutěže. Třiatřicet hokejistů působilo převážnou část kariéry v NHL před tímto rokem. Druhou početnější skupinu tvořilo sedmašedesát hráčů, kteří v lize působili převážně po roce 1967. Z celkového počtu bylo oceněno třináct Evropanů. Z toho čtyři Rusové, čtyři Švédové, dva Češi, dva Finové a jeden Slovák. Z ruských hráčů to byli útočníci Pavel Bure, Pavel Dacjuk, Sergej Fjodorov a Alexandr Ovečkin. Z těch švédských pak obránci Nicklas Lidström a Börje Salming a útočníci Peter Forsberg a Mats Sundin. Z českých hráčů se ve výběru se objevil brankář Dominik Hašek a útočník Jaromír Jágr. Z finských hokejistů byli takto oceněni útočníci Jari Kurri a Teemu Selänne. Mezi vybranými byl také slovenský útočník Peter Šťastný (NHL.com, 2018b).

Pro mé hodnocení nejvýznamnější evropských hokejistů v NHL byly sestaveny žebříčky pro jednotlivé hráčské pozice dle vlastního bodovacího systému, který je detailněji popsán v kapitole 2.

Tab. 18: Počet bodů individuálních trofejí a ocenění, které byly zahrnuty do hodnocení nejvýznamnějších Evropanů v NHL.

Počet bodů Trofej, ocenění

20 Hartova trofej, cena Teda Lindsayho

15 trofej Conna Smithe, trofej Arta Rosse, Vezinova trofej, trofej Jamese Norrise

trofej Williama Jenningse, trofej Maurice Richarda (nejlepší střelec), 10 trofej Franka Selkeho

5 ocenění Bud Light, první All-Star tým

3 Calderova trofej, druhý All-Star tým

Vlastní zpracování.

73

9.1 Brankáři

K vynikajícím evropským brankářům v dějinách ligy patřili i ti, kteří byli hokejově vychováni v Česku. Dle mého objektivního hodnocení byl vůbec tím nejvýznamnějším Dominik Hašek. V NHL působil šestnáct sezón v letech 1990 až 2008 a odchytal 735 zápasů v základní části a 119 utkání v play off. Získal mnoho individuálních ocenění, mj. dvakrát Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče soutěže (1997 a 1998) a šestkrát Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře (1994, 1995, 1997, 1998, 1999 a 2001). Šestkrát byl také zvolen do prvního All-Star týmu ligy. S týmem Detroit Red Wings dvakrát vyhrál Stanleyův pohár (2001 a 2008). V roce 2014 byl uveden do hokejové síně slávy. V lednu následujícího roku klub Buffalo Sabres, kde strávil největší část své kariéry v NHL, vyřadil dres s jeho číslem devětatřicet a slavnostně ho vyvěsil pod střechu své hokejové arény30.

Několik kvalitních evropských brankářů v NHL pocházelo ze Švédska. Historicky vůbec první brankářskou hvězdou v lize pocházející z Evropy se stal v 80. letech 20. století Pelle Lindbergh. V roce 1985 získal jako první Evropan v dějinách Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře. Byl také zvolen do prvního All-Star týmu ligy pro sezónu 1984/85, v níž i jeho zásluhou postoupil tým Philadelphia Flyers až do finálové série play off.

Další švédskou brankářskou osobností v NHL se stal Henrik Lundqvist. V lize začal působit od roku 2005 a postupně se vypracoval k nejlepším brankářům celé soutěže. Ve dvanácti po sobě jdoucích sezónách odchytal za tým New York Rangers dohromady přes 740 zápasů v základní části a přes 120 utkání v play off. V roce 2012 získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře.

Celkově nejvíce evropských brankářů v základní části NHL pocházelo z Finska. Několik z nich si zaslouží výraznější pozornost. Po roce 2000 byl jedním z nejlepších v soutěži finský brankář Miikka Kiprusoff. Ve dvanácti sezónách v letech 2000 až 2013 odchytal 623 zápasů v základní části, ke kterým přidal dalších šestapadesát v play off. Převážnou část kariéry v lize strávil v týmu Calgary Flames, kde v roce 2006 získal i dvě individuální ocenění. Konkrétně Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže a trofej Williama Jenningse pro brankáře týmu, jenž obdržel v základní části nejmenší počet gólů (NHL Stats, 2018).

30 Pocty v podobě vyřazení čísla klubem NHL se doposud dočkali i další dva Češi, konkrétně Milan Hejduk (Colorado Avalanche – číslo 23) a Patrik Eliáš (New Jersey Devils – číslo 26). 74

Kvalitní finskou brankářskou školu v NHL doposud stále zastupují například Tuukka Rask a Pekka Rinne. První jmenovaný s týmem Boston Bruins vyhrál Stanleyův pohár (2011) a jako druhý finský brankář v historii získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL (2014).

Stabilní pozici v lize měli v minulosti také brankáři hokejově vychovaní v Rusku. Jedním z nespolehlivějších byl brankář Nikolaj Chabibulin, který v osmnácti sezónách v letech 1994 až 2014 odchytal 799 zápasů v základní části a dvaasedmdesát v play off. Mezi nejrespektovanější evropské brankáře v soutěži po roce 2010 se zařadil Sergej Bobrovskij. Do ligy vstoupil jako nikdy nedraftovaný hokejista. Doposud dvakrát získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže (2013 a 2017) a dvakrát byl zvolen do All-Star týmu ligy (NHL Stats, 2018).

V tab. 19 jsou uvedeni nejvýznamnější evropští brankáři v historii NHL dle mého objektivního hodnocení. Uvedeny jsou také názvy mládežnických klubů, ve kterých jednotliví hráči v šestnácti letech působili.

Tab. 19: Nejvýznamnější evropští brankáři NHL dle mého objektivního hodnocení.

Jméno Počet bodů Země Mládežnický klub

Dominik Hašek 290 Česko TJ Tesla Pardubice * Henrik Lundqvist 63 Švédsko Västra Frölunda Miikka Kiprusoff 41 Finsko TPS Turku * Sergej Bobrovskij 40 Rusko Metallurg Novokuzněck Nikolaj Chabibulin 25 Rusko Avtomobilist Jekatěrinbirg Pelle Lindbergh 20 Švédsko Hammarby IF * Tuukka Rask 20 Finsko SaPKo Savonlinna Tomáš Vokoun 20 Česko HC Baník CHZ Sokolov * Pekka Rinne 20 Finsko Kärpät Oulu Roman Turek 18 Česko TJ Motor České Budějovice

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivka: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

75

9.2 Obránci

Dominantní postavení mezi evropskými obránci v NHL měli v minulosti především Švédové. Dle mého objektivního hodnocení tím nejvýznamnějším byl Nicklas Lidström, který v lize působil v letech 1990 až 2012. Ve dvaceti sezónách za Detroit Red Wings odehrál celkem 1 564 zápasů v základní části a 263 utkání v play off. Za svou kariéru vyhrál čtyřikrát Stanleyův pohár (1997, 1998, 2002 a 2008). Z individuálních ocenění mj. získal trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče play off (2002) a sedmkrát Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce (2001, 2002, 2003, 2006, 2007, 2008 a 2011). V roce 2014 byl detroitským klubem na jeho počest vyřazen dres s číslem pět a následně slavnostně vyvěšen ke stropu hokejové arény. O rok později byl jako čtvrtý švédský hokejista uveden do hokejové síně slávy.

Vůbec první významnou osobností soutěže, která hokejově vyrůstala v Evropě, byl Börje Salming. Premiérovou sezónu 1973/74 odehrál jako hráč, který předtím nebyl draftován. Následně si v lize dokázal vybudovat trvalé místo, což bylo pro evropské hráče do té doby velmi těžké. Během sedmnácti sezón v letech 1973 až 1990 odehrál 1 148 zápasů v základní části a jedenaosmdesát v play off. Šestkrát byl zvolen do All-Star týmu ligy. V roce 1996 byl jako první švédský hráč uveden do hokejové síně slávy. Zároveň jako první obránce, který byl hokejově vychován v Evropě. O deset let později torontský klub na jeho počest vyřadil dres s číslem jedenadvacet a slavnostně ho vyvěsil ke stropu své hokejové arény.

Od sezóny 2009/10 v lize začal působit další švédský obránce Erik Karlsson, který se téměř ihned stal jedním z nejlepších obránců soutěže. Za devět sezón v týmu Ottawa Senators odehrál přes 550 zápasů v základní části a téměř padesát dalších přidal v play off. Doposud dvakrát získal Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce (2012 a 2015). Velice ceněným a respektovaným hráčem je zejména pro svůj ofenzivní styl hry. V sezóně 2015/16 počtvrté v kariéře vyhrál kanadské bodování obránců celé NHL (NHL Stats, 2018).

76

Do dějin kanadsko-americké ligy se zapsali také obránci ze zemí střední a východní Evropy. K deseti nejvýznamnějším obráncům dle mého objektivního hodnocení patřili Roman Hamrlík a Petr Svoboda. Zlínský odchovanec Roman Hamrlík ve dvaceti sezónách v letech 1992 až 2013 odehrál 1 395 zápasů v základní části a 113 v play off. Jeho krajan Petr Svoboda nastoupil během sedmnácti sezón v letech 1984 až 2001 k 1 028 zápasům v základní části a 127 utkáním v play off. Zejména v hodnocení účasti na ledě při vstřelených a obdržených gólech patřil k nejlepším evropským obráncům v historii. Byl navíc součástí týmu Montrealu Canadiens, který v roce 1986 získal Stanleyův pohár.

Mezi nejvíce respektované hokejisty se v lize propracoval slovenský obránce Zdeno Chára. Od roku 2000 odehrál více než 1 340 zápasů v základní části. V play off pak nastoupil k dalším více jak 140 utkáním. Největší část kariéry strávil v týmu Boston Bruins, s nímž v roce 2011 vyhrál Stanleyův pohár. Z individuálních ocenění mj. získal Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce (2009) a sedmkrát byl zvolen do All-Star týmu ligy.

V závislosti na individuálních statistikách patřili k nejlepším také tři obránci ruské národnosti. Sergeje Gončar a Sergeje Zubov spojovala především dlouholetá kariéra v NHL. Mezi obránci pak vynikali útočným pojetím hry a produktivitou. Oba v kariéře vyhráli Stanleyův pohár, druhý jmenovaný dokonce dvakrát. Úspěšným hráčem byl i jejich krajan Vladimir Konstantinov, obzvláště v bilanci účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných gólech v základní části.

Mezi vynikající evropské hráče patřil dlouhodobě také finský obránce Teppo Numminen. Ve dvaceti sezónách v letech 1988 až 2009 odehrál 1 372 zápasů v základní části, ke kterým přidal dvaaosmdesát utkání v play off (NHL Stats, 2018).

V tab. 20 jsou uvedeni nejvýznamnější evropští obránci v historii NHL dle mého objektivního hodnocení. Uvedeny jsou také názvy mládežnických klubů, ve kterých jednotliví hráči v šestnácti letech působili.

77

Tab. 20: Nejvýznamnější evropští obránci NHL dle mého objektivního hodnocení.

Jméno Počet bodů Země Mládežnický klub

Nicklas Lidström 256 Švédsko Västerås IK * Zdeno Chára 82 Slovensko HK Dukla Trenčín * Erik Karlsson 50 Švédsko Södertälje SK Börje Salming 46 Švédsko Kiruna AIF Sergej Gončar 34 Rusko Traktor Čeljabinsk Roman Hamrlík 28 Česko SK Zlín Teppo Numminen 21 Finsko Tappara Tampere Vladimir Konstantinov 18 Rusko CSKA Moskva Sergej Zubov 16 Rusko CSKA Moskva Petr Svoboda 15 Česko TJ CHZ Litvínov

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivka: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

9.3 Útočníci

Nejvýznamnějším evropským útočníkem v NHL byl dle mého objektivního hodnocení Jaromír Jágr. Ve třiadvaceti sezónách v letech 1990 až 2017 hrál za sedm klubů (Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils a Florida Panthers). V 1 711 zápasech základní části zaznamenal 1 914 kanadských bodů. V tomto ohledu se jedná o nejproduktivnějšího Evropana a zároveň hráče, který dosáhl druhého nejvyššího počtu kanadských bodů v historii. V play off odehrál 208 utkání a dvakrát vyhrál Stanleyův pohár s týmem Pittburgh Penguins (1991 a 1992). Jednou získal Hartovu trofej (1999) a třikrát cenu Lester B. Pearsona (1999, 2000, 2006) pro nejužitečnějšího hráče soutěže. Pětkrát vyhrál trofej Arta Rosse pro neproduktivnějšího hráče základní části (1995, 1998, 1999, 2000 a 2001) a osmkrát byl zvolen do All-Star týmu ligy. Legendární útočník se stal během kariéry také jednou z nejuznávanějších sportovních osobností na světě (NHL Stats, 2018).

78

Polovina z deseti nejvýznamnějších evropských útočníků v NHL dle mého objektivního hodnocení vyrůstala v ruských klubech. Svou premiérovou sezónu 1990/91 odehrál v NHL útočník Sergej Fjodorov, který se následně stal jedním z nejrespektovanějších středních útočníků v celé lize. V osmnácti ročnících v letech 1990 až 2009 odehrál celkem 1 248 zápasů v základní části a 183 utkání v play off. Třináct sezón působil v týmu Detroit Red Wings, s nímž třikrát vyhrál Stanleyův pohár (1997, 1998 a 2002). V roce 1994 byl zvolen do prvního All-Star týmu ligy, získal Hartovu trofej a cenu Lester B. Pearsona pro nejužitečnějšího hráče základní části. Toho roku dosáhl rovněž na trofej Franka Selkeho pro nejlépe bránícího útočníka soutěže, kterou byl oceněn také v roce 1996. Po skončení kariéry byl v roce 2015 uveden do hokejové síně slávy.

Jedním z nejvíce gólových hráčů byl v minulosti ruský útočník Pavel Bure. Ve dvanácti sezónách v letech 1991 až 2003 odehrál 702 zápasů v základní části a čtyřiašedesát utkání v play off. Třikrát se stal nejlepším střelcem základní části soutěže, a to v sezónách 1993/94, 1999/00 a 2000/01. Pokaždé přitom nastřílel více než padesát gólů. Třikrát byl zvolen do All-Star týmu ligy a v roce 1992 získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka.

Po roce 2000 přišli do NHL další význační ruští hokejisté. Útočník Pavel Dacjuk odehrál ve čtrnácti sezónách za Detroit Red Wings v letech 2001 až 2016 celkem 953 zápasů v základní části a 157 utkání v play off. Velmi ceněným hráčem byl obzvláště pro svoji komplexnost a platnost v útočné i obrané fázi. Třikrát získal trofej Franka Selkeho pro nejlépe bránícího útočníka (2008, 2009 a 2010). Čtyřikrát za sebou mu byla udělena trofej Lady Byngové pro nejslušnějšího hráče ligy (2006 až 2009). Kromě toho byl dvakrát součástí detroitského týmu, se kterým získal Stanleyův pohár (2002 a 2008).

Na základě individuálních statistik a ocenění patřili ke třem nejvýznamnějším evropským útočníkům Jevgenij Malkin a Alexandr Ovečkin. Posledně zmíněný se stal jedním z nejlepších hokejistů na světě zejména díky svým individuálním kvalitám. V týmu Washington Capitals odehrál premiérový ročník v sezóně 2005/06. Po jejím konci získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka. V následujících jedenácti sezónách byl pokaždé zvolen do All-Star týmu ligy, získal třikrát Hartovu trofej (2008, 2009 a 2013) i třikrát cenu Teda Lindsayho (2008, 2009, 2010) pro nejužitečnějšího hráče NHL. Fenomenální kanonýr vyhrál šestkrát trofej Maurice Richarda pro nejlepšího střelce sezóny (2007 až 2016) a jednou trofej Arta Rosse pro vítěze kanadského bodování základní části (2008) (NHL Stats, 2018).

79

Útočník Jevgenij Malkin odehrál svou premiérovou sezónu 2006/07 v týmu Pittsburgh Penguins. Následně s tímto klubem třikrát vyhrál Stanleyův pohár (2009, 2016 a 2017). V NHL se stal jedním z nejvíce ceněných hokejistů pro svoje mimořádné schopnosti a dovednosti. V kariéře již získal Hartovu trofej i cenu Teda Lindsayho pro nejužitečnějšího hráče NHL (2012) a dvakrát trofej Arta Rosse pro vítěze kanadského bodování základní části (2009 a 2012). Dosáhl také na Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka (2007), trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče play off (2009) a třikrát byl zvolen do All-Star týmu ligy.

Jedním z prvních význačných finských útočníků byl Jari Kurri. V sedmnácti sezónách v letech 1980 až 1998 odehrál 1 251 zápasů v základní části a 200 jich přidal v play off. V 80. letech 20. století byl jedním z vůbec nejlepších hráčů ligy. Do roku 1990 působil v týmu Edmonton Oilers, se kterým vyhrál pětkrát Stanleyův pohár. V šesti z deseti sezón v tomto klubu překonal stobodovou hranici kanadských bodů v základní části, navíc čtyřikrát nastřílel více než padesát gólů. V tomto období byl také pětkrát zvolen do All-Star týmu ligy. V roce 2001 byl jako první hráč pocházející z Finska uveden do hokejové síně slávy.

V ročníku 1992/93 začal kariéru v NHL útočník Teemu Selänne. V jedenadvaceti sezónách v období 1992 až 2014 odehrál 1 451 zápasů v základní části, ke kterým přidal 130 utkání v play off. V roce 1993 získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka sezóny. Zároveň vytvořil svými šestasedmdesáti nastřílenými brankami při své premiérové sezóně jeden z nejpozoruhodnějších rekordů soutěže. V roce 2007 vyhrál Stanleyův pohár s týmem Anaheim Ducks, kde strávil největší část své hokejové kariéry v NHL. Čtyřikrát byl také zvolen do All-Star týmu ligy a třikrát nastřílel více než padesát gólů v základní části. V roce 2017 byl jako druhý finský hráč uveden do hokejové síně slávy (NHL Stats, 2018).

Peter Forsberg a Henrik Sedin. Oba střední útočníci a zároveň odchovanci klubu MODO Hockey ze švédského města Örnsköldsvik. Dva z deseti nejvýznamnějších evropských útočníků historie NHL pocházející ze Švédska - dle mého objektivního hodnocení. První jmenovaný v letech 1995 až 2011 v lize odehrál 708 zápasů v základní části a 151 utkání v play off. Patřil k nejlepším hráčům celé soutěže. Z individuálních ocenění získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka (1995) a především Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče NHL (2003). Jednou vyhrál trofej Arta Rosse pro nejproduktivnějšího hráče základní části (2003) a třikrát byl zvolen do All-Star týmu ligy. Kromě toho byl součástí týmu Colorado Avalanche, se kterým dvakrát vyhrál Stanleyův pohár (1996 a 2001). V roce 2011, krátce po ukončení

80 kariéry, byl coloradským klubem vyřazen dres s jeho číslem jedenadvacet a slavnostně vyvěšen ke stropu hokejové arény v Denveru. V roce 2014 byl následně uveden do hokejové síně slávy.

Henrik Sedin hrál v NHL poprvé v sezóně 2000/01 za Vancouver Canucks. V následujících letech byl dvakrát zvolen do All-Star týmu ligy a jednou získal Hartovu pro nejužitečnějšího hráče ligy (2010). Ve stejném roce vyhrál také trofej Arta Rosse pro nejproduktivnějšího hráče základní části (NHL Stats, 2018).

V tab. 21 jsou uvedeni nejvýznamnější evropští útočníci v historii NHL dle mého objektivního hodnocení. Uvedeny jsou také názvy mládežnických klubů, ve kterých jednotliví hráči v šestnácti letech působili.

Tab. 21: Nejvýznamnější evropští útočníci NHL dle mého objektivního hodnocení.

Jméno Počet bodů Země Mládežnický klub

* Jaromír Jágr 281 Česko Poldi SONP Kladno * Alexandr Ovečkin 255 Rusko Dynamo Moskva * Jevgenij Malkin 109 Rusko Metallurg Magnitogorsk Teemu Selänne 98 Finsko Helsinky Sergej Fjodorov 90 Rusko CSKA Moskva Jari Kurri 81 Finsko Jokerit Helsinky Peter Forsberg 68 Švédsko MODO Hockey Pavel Dacjuk 60 Rusko Avtomobilist Jekatěrinburg * Henrik Sedin 56 Švédsko MODO Hockey Pavel Bure 48 Rusko CSKA Moskva

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivka: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

81

10 ČEŠI A SLOVÁCI V NHL

Do konce sezóny 2016/17 v NHL hrálo 220 hráčů z Česka a 83 hokejistů ze Slovenska. Z Čechů v lize nastoupilo 17 brankářů, 73 obránců a 130 útočníků. Ze Slováků pak 4 brankáři, 23 obránců a 56 útočníků (NHL Stats, 2018). V příloze 10 a 11 jsou uvedeny kompletní seznamy všech hokejistů těchto zemí včetně základních statistických údajů.

10.1 Období před rokem 1989

V historii byla řada momentů, které významně ovlivnily příchod českých a slovenských hráčů do NHL. Prvním z důležitých faktorů byla větší otevřenost soutěže pro možný příchod evropských hráčů, zejména od druhé poloviny 60. let 20. století. Hokejisté z bývalého Československa měli velmi ztíženou situaci pro působení v NHL před rokem 1989. Museli totiž splňovat určité podmínky politického režimu k získání povolení zahraničního angažmá, které všem sportovcům uděloval Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy (dále jen „ÚV ČSTV“31). Z celkového počtu dvaceti českých hráčů, kteří v NHL hráli před rokem 1989, dostalo konkrétní povolení deset z nich. Ze sedmi slovenských hokejistů pouze dva. Prvním českým hráčem v lize byl bývalý útočník Jaroslav Jiřík. Předtím k tomu dostal souhlas od ÚV ČSTV a svého klubu Zetor Brno, což v té době bylo naprosto výjimečné. V sezóně 1969/70 však odehrál v NHL pouze tři utkání základní části za St. Louis Blues.

V 70. letech 20. století odešlo z tehdejšího Československa ilegálně několik hráčů, kteří pak působili v zámořských profesionálních hokejových soutěžích. Jedním z prvních emigrantů byl český útočník Jaroslav Krupička, jenž v sezóně 1972/73 odehrál přes třicet utkání ve WHA. Následně se k zásadnímu kroku odhodlali také čeští útočníci Václav Nedomanský a Richard Farda, kteří poprvé v zámořské soutěži hráli v ročníku 1974/75. Druhý jmenovaný se však po třech odehraných sezónách ve WHA vrátil zpět do Evropy. Václav Nedomanský v průběhu sezóny 1977/78 ve věku třiatřiceti let přestoupil do NHL. Stal se tak historicky druhým českým hráčem v soutěži. V sezóně 1978/79 dva zápasy ve WHA odehrál další československý emigrant a bývalý slovenský obránce Rudolf Tajcnár (Knap, 2005).

31 Zkratku ČSTV následně od března 1990 do dubna 2013 užíval Český svaz tělesné výchovy, který byl poté transformován na Českou unii sportu (ČUS). 82

Zájem klubů NHL o československé hráče byl od druhé poloviny 70. let 20. století postupně čím dál větší. Důvodem byly především reprezentační úspěchy v turnajích na mezinárodní úrovni v roce 1976 a 1977. Reprezentace Československa vyhrála dvakrát v řadě mistrovství světa a ohromila hokejový svět na Kanadského poháru v roce 1976. V něm reprezentační výběr Československa dosáhl významného počinu, když v zápase skupinové fáze porazil favorizovanou Kanadu. Proti stejnému soupeři prohrál až dvě utkání finálové série a na turnaji tak skončil druhý. Devět hráčů z tohoto týmu pak v dalších letech hrálo v NHL, konkrétně obránci Jiří Bubla a Milan Chalupa a útočníci František Černík, Miroslav Dvořák, Ivan Hlinka, Milan Nový, Jaroslav Pouzar, Marián a Peter Šťastní (Bárta a Leschinger, 2005).

Politický režim byl v té době neústupný a stále bránil kvalitním československým hráčům v zámoří působit. Někteří odešli z rodné země ilegálně. Na přelomu 70. a 80. let 20. století emigroval například český brankář Jiří Crha a obránce Vítězslav Ďuriš, a také slovenští útočníci a zároveň bratři Anton, Marián a Peter Šťastní. Všem bylo v té době více než pětadvacet let. Jiří Crha se stal v sezóně 1979/80 prvním českým brankářem v NHL. Vítězslav Ďuriš naopak historicky prvním českým obráncem v ročníku 1980/81. Oba však v lize odehráli pouze dvě sezóny za Toronto Maple Leafs. Nováčkovskou sezónu 1980/81 za Quebec Nordiques odehráli Anton a Peter Šťastní32, ke kterým se v ročníku 1981/82 přidal jejich nejstarší bratr Marián. V NHL začal působit také slovenský útočník Peter Ihnačák, další z československých emigrantů (Válek, 2014).

V průběhu 80. let 20. století počet emigrujících československých hokejistů dále narůstal. Mezi nimi byli především čeští hráči s průměrným věkem necelých jedenadvaceti let. Od sezóny 1981/82 v lize začali účinkovat útočníci Miroslav Fryčer a Jan Ludvig. Nováčkovskou sezónu 1984/85 odehrál obránce Petr Svoboda a v sezóně 1985/86 útočník Petr Klíma. V lize jej danou sezónu doplnil slovenský útočník Miroslav Ihnačák, mladší bratr Petera Ihnačáka. Následující ročník do soutěže vstoupili obránce František Musil a útočník Michal Pivoňka. Další emigranti z tehdejšího Československa v NHL byli obránce Petr Prajsler od sezóny 1987/88 a útočník David Volek, který v lize poprvé nastoupil o sezónu později. Před listopadovou Sametovou revolucí v roce 1989 nezákonně opustili vlast také obránce Jiří Látal a útočníci Jaroslav Ševčík a Petr Nedvěd (Knap, 2005).

32 Peter Šťastný byl v 80. letech 20. století jedním z nejproduktivnějších hráčů NHL. Sedmkrát z devíti sezón v daném období se umístil v nejlepší desítce kanadského bodování základní části. 83

V první polovině 80. let 20. století hrálo v NHL sedm českých hokejistů, kteří k takovému angažmá dostali povolení od ÚV ČSTV. Pro jeho legální udělení byly v té době stanoveny konkrétní podmínky - minimální věk třicet let a určitý počet odehraných utkání v nejvyšší lize a reprezentaci. Doba platnosti byla maximálně tři sezóny. Prvními takovými hráči byli Ivan Hlinka a Jiří Bubla od sezóny 1981/82. Útočník Ivan Hlinka se po dvou odehraných sezónách vrátil zpět do Evropy. Obránce Jiří Bubla v lize pokračoval až do konce sezóny 1985/86, v posledních dvou ročnících již jako československý emigrant. V průběhu let 1982 až 1985 v NHL různě dlouhou dobu hráli také obránci Miroslav Dvořák a Milan Chalupa a útočníci František Černík, Milan Nový a Jaroslav Pouzar. Posledně jmenovaný dostal souhlas československých úřadů i pro závěr sezóny 1986/87, na jejímž konci vyhrál potřetí Stanleyův pohár s týmem Edmonton Oilers. Ve druhé polovině 80. let 20. století legální povolení obdržel další dva čeští a dva slovenští hráči. Po ZOH v Calgary 1988 směl setrvat ve městě třicetiletý útočník Jiří Hrdina, který za tamní Flames odehrál prvních deset zápasů v NHL na konci sezóny 1987/88. Následující sezónu byl součástí týmu tohoto klubu, s nímž vyhrál svůj první ze tří Stanleyových pohárů. V létě 1988 již nebyly podmínky pro oficiální povolení tak striktní, a tak v NHL hráli se souhlasem ÚV ČSTV v sezóně 1988/89 také sedmadvacetiletý český obránce Miloslav Hořava a osmadvacetiletí slovenští útočníci Igor Liba a Dušan Pašek (Knap, 2005). Obr. 11 graficky znázorňuje počet československých hráčů v jednotlivých sezónách v období let 1977 až 1989 s rozdělením do dvou kategorií. V tomto období hrál v NHL nejvyšší počet šestnácti hokejistů v sezóně 1988/89, z toho však bylo dvanáct emigrantů.

18 16 14 12 10 8

6 Počet hráčů Počet 4 2 0

Sezóna

S povolením ÚV ČSTV Českoslovenští emigranti

Obr. 11: Počet československých hráčů v daných sezónách NHL v období let 1977 až 1989. Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování. 84

10.2 Období let 1989 až 2004

Obr. 12 graficky znázorňuje vývoj počtu českých a slovenských hráčů nově příchozích do NHL v jednotlivých sezónách let 1989 až 2004; 128 Čechů a 56 Slováků. V průběhu 90. let 20. století počet hokejistů těchto zemí v soutěži celkově výrazně narůstal. V NHL se nově objevovali především mladí draftovaní hráči s průměrným věkem okolo jedenadvaceti let. Nejvýznamnější přísun hokejistů obou zemí však nastal na přelomu 20. a 21. století. Ve čtyřletém období mezi roky 1998 až 2002 v lize nově hrálo 58 hráčů z Česka. Zájem klubů o hráče ze Slovenska rovněž postupně sílil. Obě země zaznamenaly historicky vůbec nejvyšší počet nováčků v sezóně 2001/02, Češi 18 a Slováci 13.

20 18 16 14 12 10 8

Počet hráčů 6 4 2 0

Sezóna

Češi Slováci

Obr. 12: Vývoj počtu nově příchozích Čechů a Slováků do NHL v jednotlivých sezónách v období let 1989 až 2004.

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Začátkem tohoto vymezeného období je hokejová sezóna 1989/90. Z celkového počtu jedenácti českých hráčů se v ní premiérově představili tři nováčci. Obránce Jiří Látal a útočník Jaroslav Ševčík do zámoří emigrovali ještě před listopadovou Sametovou revolucí roku 1989. Po této historické události a změně politického režimu v zemi již mohli kvalitní hokejisté o své sportovní budoucnosti rozhodovat víceméně sami. První hráč, který svobodně odešel do NHL, byl šestadvacetiletý útočník Vladimír Růžička (Knap, 2005).

85

Od roku 1990 přišlo do NHL mnoho skvělých českých a slovenských hokejistů, kteří se obdivuhodným způsobem prosadili v obrovské konkurenci ostatních hráčů světa. V rozsahu této práce však budou dále jmenováni jen někteří z nich - podle dvou stanovených kritérií. Prvním hlediskem pro posouzení byl příchod jednotlivých hráčů do ligy ve vymezeném časovém období. Druhým pak minimální počet 700 odehraných utkání v základní části soutěže do konce sezóny 2016/17. Okolnosti tohoto výběru splnilo třiatřicet Čechů a deset Slováků.

Nováčkovskou sezónu 1990/91 odehráli čeští útočníci Robert Holík, Robert Kron, Jaromír Jágr, Petr Nedvěd (poslední ze čtrnácti českých emigrantů v NHL) a Robert Reichel. Současně s nimi do ligy vstoupil i slovenský útočník Peter Bondra. A také český brankář Dominik Hašek. V sezóně 1991/92 se k nim připojil český útočník Martin Ručinský a v jejím průběhu rovněž slovenský útočník Josef Stümpel. V ročníku 1992/93 se počet Čechů zvýšil o devět nových hráčů a jednoho Slováka. Mezi nově příchozími českými hokejisty byl obránce Roman Hamrlík a útočníci Robert Lang a Martin Straka. Od sezóny 1993/94 v NHL nově hrál český obránce Jaroslav Modrý nebo slovenský útočník Pavol Demitra. V průběhu základní části sezóny 1994/95 do ligy vstoupil český útočník Radek Bonk (Knap, 2005).

Ve druhé polovině 90. let 20. století příchod nových českých a slovenských hokejistů do NHL pokračoval. V sezóně 1995/96 byli nováčky v soutěži například čeští útočníci Radek Dvořák, Patrik Eliáš a Petr Sýkora nebo útočníci Miroslav Šatan a Richard Zedník ze Slovenska. V následující sezóně vstoupil do NHL historicky třetí český brankář Tomáš Vokoun a český útočník Václav Prospal. Do zápasů základní části sezóny 1997/98 se zapojili obránci Pavel Kubina z Česka a slovenští hráči Zdeno Chára na pozici obránce a útočník Marián Hossa. Výraznou stopu v NHL zanechali Češi a Slováci, kteří v lize premiérově hráli také v sezóně 1998/99 a 1999/00. Mezi ně patřili například čeští obránci Tomáš Kaberle, Filip Kuba, Michal Rozsíval, Michal Škoula a Jaroslav Špaček či český útočník Milan Hejduk a Michal Handzuš ze Slovenska. Po roce 2000 pozici českých a slovenských hráčů v lize podstatně posílil i příchod dalších nadějných hokejistů. Během čtyř sezón v období let 2000 až 2004 se v lize poprvé objevil český obránce Marek Židlický a jeho krajané Martin Erat, Martin Havlát, Aleš Hemský, Jiří Hudler, Tomáš Plekanec a Radim Vrbata na postu útočníka. Novými slovenskými hráči v soutěži byli obránce Lubomír Višňovský a útočník Marián Gáborík. Nováčkovskou sezónu 2003/04 v NHL odehráli také Milan a Zbyněk Michálkové. Starší z bratrů Zbyněk do ligy nebyl předtím žádným klubem draftován, což však bylo v té době spíše výjimečné (NHL Stats, 2018).

86

10.3 Období let 2005 až 2017

Obr. 13 graficky znázorňuje vývoj počtu českých a slovenských nováčků v jednotlivých sezónách NHL v období let 2005 až 2017. V tomto období v lize poprvé hrálo 71 nových českých hráčů a 20 slovenských. V každé z dvanácti sezón tak premiérově nastoupilo průměrně šest Čechů a dva Slováci, což znamenalo pokles čtyř českých a dvou slovenských hokejistů ve srovnání s obdobím let 1989 až 2004.

12

10

8

6

Počet hráčů 4

2

0

Sezóna

Češi Slováci

Obr. 13: Vývoj počtu nově příchozích Čechů a Slováků do NHL v jednotlivých sezónách v období let 2005 až 2017. Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

V sezónách 2005/06 a 2006/07 hrálo v soutěži dohromady dvaadvacet nově příchozích českých hráčů. Většina z nich se však v lize z různých důvodů výrazněji neprosadila. Z celkového počtu pouze dva z nich působili v NHL i v sezóně 2016/17, a to obránce Roman Polák a útočník David Krejčí.

Počet Čechů v lize se v období 2007 až 2011 celkově výrazně snížil. Jedním z důvodů byl rovněž příchod malého množství hráčů. Za čtyři sezóny tohoto období v soutěži premiérově nastoupilo pouze jedenadvacet českých hokejistů, přičemž většina z nich v NHL hrála jen velmi krátkou dobu. Pouze sedm hráčů se v ní dokázalo udržet dlouhodoběji. V sezóně 2016/17 hráli v NHL například brankáři Michal Neuvirth a Ondřej Pavelec, obránce Jakub Kindl a útočníci Michael Frolík, Martin Hanzal, Vladimír Sobotka a Jakub Voráček (NHL Stats, 2018).

87

Od roku 2013 se počet českých hráčů v lize ustálil. Důvodem byl zejména příchod několika perspektivních hráčů, kteří do ligy přišli po roce 2012. Mezi nimi například brankář Petr Mrázek, obránci Radko Gudas a Andrej Šustr (nebyl draftován) nebo útočníci Radek Faksa, Tomáš Hertl, Dmitrij Jaškin, Ondřej Palát a David Pastrňák.

V rámci vymezeného období nastoupilo v NHL pouze dvacet slovenských nováčků. Sedm z těchto hráčů v lize hrálo v sezóně 2016/17. Více než polovinu utkání v základní části soutěže však odehráli pouze čtyři z nich, konkrétně brankář Peter Budaj, obránce Andrej Sekera a útočníci Richard Pánik a Tomáš Tatar (NHL Stats, 2018). Krize slovenského hokeje se v posledních více než deseti letech projevovala zejména malým počtem nově příchozích hokejistů do NHL. Od roku 2006 každou další sezónou do ligy vstoupili maximálně dva nováčci ze Slovenska. V blízké budoucnosti lze nejspíše očekávat podobný trend.

88

ZÁVĚR

Diplomová se zabývala geografií sportu a byla zaměřena na tématiku ledního hokeje. Hlavním cílem bylo zhodnocení role hráčů jednotlivých evropských zemí v rozvoji nejlepší hokejové soutěže světa, a to kanadsko-americké NHL.

Nejvyšší profesionální soutěž na území Kanady a Spojených států amerických byla ustavena v roce 1917. Ze začátku v ní působili pouze severoameričtí hokejisté. Prostor pro možný příchod evropských hráčů se otevřel zejména v 60. a 70. letech 20. století, kdy došlo k výraznému rozšíření NHL novými mužstvy. Vůbec prvním, v Evropě narozeným a vychovaným hráčem v soutěži byl v sezóně 1964/1965 švédský útočník Ulf Sterner.

K větší otevřenosti výrazně také přispěla vzájemná střetnutí zámořských a evropských hokejových velmocí. Poprvé v historii se nejlepší možný výběr profesionálních hráčů NHL postavil evropskému mužstvu v září 1972. V rámci tzv. Série století proti sobě odehrály osm zápasů reprezentace Sovětského svazu a Kanady. Další významnou událostí s účastí hráčů nejlepší soutěže světa byl první ročník Kanadského poháru v roce 1976. Zájem o služby evropských hokejistů postupně narůstal. V sezóně 1977/78 hrálo poprvé v NHL více než deset Evropanů, což představovalo podíl 2,3 % všech hráčů. V roce 1979 se do ligy přesunulo několik klubů a hráčů ze zaniklé WHA, která v 70. letech 20. století nabízela evropským hráčům další alternativu pro působení v zámoří.

V průběhu 80. let 20. století přísun dalších Evropanů stále narůstal. Vzhledem k přetrvávající existenci železné opony, kdy úřady zemí tzv. východního bloku umožňovaly svým hráčům zahraniční angažmá pouze za určitých podmínek, svou šanci v NHL dostávali především švédští a finští hokejisté.

V následujících letech - po pádu železné opony v roce 1989 - pozici evropských hráčů v NHL velmi posílil příchod hráčů především z postsocialistických hokejových velmocí Sovětského svazu a Československa. Dalším faktorem bylo i značné rozšíření soutěže o nová mužstva. Během třinácti sezón (do roku 2001) výrazně vzrostl podíl všech Evropanů v soutěži; z 8,5 na 30 %. V posledních letech se počet evropských hráčů v NHL relativně ustálil, výrazně se však změnila struktura hráčského zastoupení jednotlivých zemí. V současnosti v soutěži již běžně působí s hráči ze Švédska, Finska, Ruska, Česka a Slovenska také hokejisté ze Švýcarska, Dánska, Německa, Francie, Rakouska, Norska, Lotyšska nebo Slovinska.

89

Do konce sezóny 2016/17 v NHL hrálo téměř 1 200 Evropanů, kteří hokejově vyrůstali v osmnácti evropských zemích. Nejvyšší počet hráčů byl ze Švédska (312), Ruska (226), Česka (220), Finska (199) a Slovenska (83). Hráčské zastoupení ovšem měly i méně tradiční hokejové země, například Polsko, Chorvatsko nebo Litva.

Nejvíce hráčů se do NHL dostalo přes draft. Tato každoroční událost slouží k systematickému výběru hokejistů z celého světa, na které pak jednotlivé kluby vlastní práva po dobu dvou let. V období let 1963 až 2016 bylo z celkového počtu přibližně 11 000 hokejistů draftováno téměř 2 500 Evropanů (necelých 23 %). Nejvíce pak v období let 1990 až 2004, kdy volbou prošlo 1 400 evropských hráčů (podíl 34,4 %). Nejvyšší počet draftovaných hokejistů byl ze Švédska (644). Jako první Evropan z první pozice byl vybrán v roce 1989 švédský útočník Mats Sundin. Od té doby byli z první pozice draftováni také dva Češi (Hamrlík, Štefan) a tři Rusové (Kovalčuk, Ovečkin, Jakupov). Další evropskou jedničkou se stal v roce 2017 švýcarský útočník Nico Hischier. V budoucnu lze očekávat na nejvyšší pozici v draftu NHL zřejmě i další Evropany.

Jedním z dílčích cílů této práce bylo zhodnocení výchovy hokejistů pro NHL, a to z pěti historicky nejúspěšnějších evropských zemí (Švédsko, Rusko, Česko, Finsko a Slovensko). Prostorová analýza byla zhodnocena na základě dvou ukazatelů. Prvním byl počet hráčů NHL vychovaných v jednotlivých klubech na úrovni obcí. Nejvyšší počet hráčů vyrůstal v Moskvě (98). Významnou základnou výchovy talentovaných hokejistů byl rovněž Stockholm (66). Dále také Helsinky (38), Tampere (34) a Praha (32). Ve všech výše zmíněných městech se nachází minimálně dva kluby. Dvacet a více hráčů pro NHL bylo vychováno v dalších osmi městech, ve kterých sídlí především jeden dominantní klub. Jednalo se o Göteborg (27), Kladno (26), Örnsköldsvik (24), Oulu (23), Litvínov a Turku (22), Čeljabinsk (21) a České Budějovice (20).

Z důvodu lepší porovnatelnosti územních jednotek byla prostorová analýza provedena také na základě vypočtených hodnot poměru celkového počtu hokejistů v NHL na 100 000 obyvatel. Nejúspěšnější zemí z tohoto hlediska bylo Finsko (3,64). Nejvýznamnější lokalitou výchovy hokejistů této země pro kanadsko-americkou ligu byly provincie nacházející se v jihozápadní části. A to především provincie Satakunta (8,62) s dominantními hokejovými kluby Ässät Pori či Lukko Rauma a provincie Pirkanmaa (6,64), kde sídlí kluby Tappara a Ilves Tampere.

90

Druhou nejúspěšnější zemí dle konkrétního hodnocení bylo Švédsko (3,08). Výrazně vyšších hodnot nad celorepublikovým průměrem dosáhly kraje nacházející se v severní části země. Mezi nimi především kraj Västernorrland (13,82) s dominantním klubem MODO Hockey ve městě Örnsköldsvik. Další významnou lokalitou výchovy hokejových talentů pro NHL v této zemi byl kraj Dalarna (9,78), kde sídlí například kluby Leksands IF či Mora IK a kraj Västerbotten (7,45) s význačným klubem Skellefteå AIK.

Další úspěšnou zemí bylo Česko (2,08). Koncentrace výchovy hokejistů byla na území této země rozprostřena rovnoměrně. Nejvyšších hodnot dosáhl Pardubický (3,29), Jihočeský (3,13) a Ústecký kraj (3,04). V počtu vychovaných hráčů pro NHL na území Slovenska (1,53) byl nejvýznamnější lokalitou Trenčínský kraj (3,91).

V minulosti stále rostl význam evropských hráčů ve svých týmech i celé soutěži. Mezi nejvíce dominující evropské hráče v NHL na brankářském postu patřil především Dominik Hašek. Dále například Henrik Lundqvist, Miikka Kiprusoff nebo Sergej Bobrovskij. Mezi obránci vynikali Nicklas Lidström a Börje Salming či v soutěži stále působící Zdeno Chára a Erik Karlsson. K vůbec největším hvězdám celé NHL patřil Jaromír Jágr, mj. nejproduktivnější Evropan všech dob. K velkým postavám se zařadilo rovněž několik ruských a finských útočníků. Mezi nimi Pavel Bure, Sergej Fjodorov, Jari Kurri, Jevgenij Malkin, Alexandr Ovečkin, Teemu Selänne a další.

Vedení ligy se v průběhu posledních dvaceti let snažilo rozšířit zájem o hokejové dění v soutěži po celém světě. Již více než patnáct zápasů ligové soutěže se odehrálo v Evropě, konkrétně ve Švédsku, Finsku, Česku, Velké Británii a Německu. Mužstva NHL se představila v rámci předsezónní přípravy také v Asii. Od roku 1998 bylo pětkrát umožněno hráčům z nejlepší hokejové soutěže světa startovat na zimních olympijských hrách.

V sezóně 2017/18 do ligy vstoupil americký klub Vegas Golden Knights, který své domácí zápasy hraje ve městě Paradise ve státě Nevada. V tomto mužstvu byl v dané sezóně rovněž značný podíl a role Evropanů. V průběhu základní části se do zápasů zapojilo dohromady deset evropských hokejistů. Z toho tři Švédové, dva Češi a po jednom hráči z Finska, Francie, Ruska, Slovenska a Švýcarska.

91

SUMMARY

The NHL was established in 1917. Until the mid-1960s there were only North American players playing. Swedish striker Ulf Sterner played in the league in the season 1964/65 as the first player who was born and raised in Europe. Since then, the number of European hockey players has grown significantly. The encounters of the European and overseas hockey superpowers at the international level with the participation of professional players contributed to greater openness along with the significant extension of the league to new teams.

Ice hockey players from Europe are nowadays considered to be an unquestionable part of the world's best hockey competition, making up almost 30 % of NHL players. Due to the existence of the Iron Curtain, when the Eastern Bloc authorities allowed their players to engage in overseas only under certain conditions, chances to play in the NHL were especially given to players from Sweden and Finland. After 1990, players from Soviet Union and the Czechoslovakia played a significant part in them. Currently, hockey players from other European countries, such as Switzerland, Denmark, Germany, France, Austria, Norway, Latvia or Slovenia take regular part in the competition as well.

By the end of the 2016/17 season, nearly 1,200 Europeans who had grown as hockey players in nineteen European countries had played in the NHL. The highest number of players was from Sweden (312), Russia (226), the Czech Republic (220), Finland (199) and Slovakia (83). However, less traditional hockey countries, such as Poland, Croatia or Lithuania also had their representation.

The number of European players who have played crucial roles in both their teams and the entire league in the last thirty years have also been significant. Czechs Dominik Hašek and Jaromír Jágr, Swede Nicklas Lidström, Russians Sergei Fedorov, Yevgeni Malkin and Alexander Ovechkin, Finns Jari Kurri and Teemu Selänne have been established among the NHL's greatest personalities.

Previously, the highest number of European NHL players has grown in Moscow (98) and Stockholm (66). Helsinki (38), Tampere (34), Prague (32), Göteborg (27), Kladno (26), Örnsköldsvik (24), Oulu (23), Litvínov and Turku (22), Chelyabinsk (21) and České Budějovice (20) have also been significant hubs of training of talented hockey players.

92

The most successful country in terms of the total number of hockey players in the NHL per 100,000 inhabitants was Finland (3,64). Mainly the provinces Satakunta (8,62) and Pirkanmaa (6,64). The second most successful region was Sweden (3,08), especially Västernorrland (13,82), Dalarna (9,78) and Västerbotten (7,45). Another successful country was the Czech Republic (2,08). The concentration of education of hockey players was mainly in Pardubice Region (3,29), Central Bohemian Region (3,13) and Ústí nad Labem Region (3,04).

NHL leadership has sought to expand the interest in hockey events across the world over the last 20 years. More than 15 league matches have taken place in Europe, specifically in Sweden, Finland, the Czech Republic, the UK and Germany. NHL teams were also introduced in Asia during the pre-season preparation. Since 1998, players from the best hockey competition in the world have been enabled to start at the Winter Olympics five times.

In the 2017/18 season, the Vegas Golden Knights Club of America entered the league. Therefore, the NHL is still expanding even after 100 years of existence, and it is likely that this trend will continue in the future.

93

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

Tištěná literatura

ADAMS, A. a kol.: Hvězdy NHL + Češi a Slováci v sezóně 1998/99. Praha: Egmont ČR, 1999. 208 s.

BALE, J., DEJONGHE, T.: Editorial. Sports Geography: an overview. Belgeo, 2008. s. 157–166.

BALE, J.: Geographical Diffusion and the Adoption of Professionalism in Football in England and Wales. Geography, roč. 63, č. 3, 1978. s. 188–197.

BALE, J.: Sports geography. 2nd edition. London: Routledge, 2003.

BÁRTA, P., LESCHINGER, M.: Velké okamžiky ledního hokeje. Ústí nad Orlicí: Flétna, 2005. 378 s.

BÁRTA, P., URBAN. V.: Cesty za snem. Praha: Venuše, 1992. 156 s.

BURLEY, T.: A Note of the Geography of Sport. The Professional Geographer, 1962. s. 55–56.

CAMELLI, A.: Great Moments in Pro Hockey. Bamtam Books, 1970. 120 s.

COLE, S.: The Canadian Hockey Atlas. Toronto: An Angel Edition for Doubleday Canada, 2006.

ČERMÁK, M.: Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu: diplomová práce. Olomouc: PřF UP, 2012. 99 s.

ČERMÁK, P.: Člověk Jágr: příběh legendy. 5. rozšířené vydání. Praha: Imagination of People, 2017. 344 s.

DUPLACEY, J., ZWEIG, E.: Století hokejových hrdinů: 100 největších hvězd v historii hokeje. Bratislava: Timy, 1999. 206 s.

GUT, K., PACINA, V.: Malá encyklopedie ledního hokeje. Praha: Olympia, 1986. 496 s.

HILDERBRAND, J.: The Geography of Games. National Geographic Maganize, roč. 32, č. 2, 1919. s. 98–143.

HOLENDA, A.: Geografické aspekty šíření a distribuce vybraných sportů: proměny regionálního obrazu: diplomová práce. Praha: PřF UK, 2012. 115 s.

JELÍNEK, R., JENŠÍK, M. a kol.: Atlas českého fotbalu od roku 1890. Praha: Jelínek, 2005. 384 s.

94

JELÍNEK, R., TOMEŠ, J.: První fotbalový atlas světa. Praha: Infokart, 2002. 200 s.

JOKL, E. et al.: Sports in the Cultural Pattern of the World. Helsinki: Institute of Occupational Health, 1956.

KALOUS, J., KOLÁŘ, F. (eds.): Sport v komunistickém Československu 1945–1989. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2015. 240 s.

KING, T.: The Legendary Game: Ultimate Hockey Trivia. 2nd edition. United Stated: Trafford On Demand Pub, 2015. 532 s.

KNAP, K.: Češi a Slováci v dějinách NHL. Praha: Egmont ČR, 2005. 128 s.

KONČÍKOVÁ, A.: Golfová hřiště v České republice: bakalářská práce. Olomouc: PřF UP, 2008. 60 s.

KRAUS, R., BREJLA, M.: 100 nejlepších Čechů a Slováků v NHL. Praha: Columbus, 2000. 192 s.

KYZLINK, D.: NHL story. Praha: Exit, 1994. 159 s.

LACINA, J., NOVÁK, J. G.: Dominik Hašek: cesta za Stanley Cupem. Praha: Computer Press, 2002. 88 s.

LEHMAN, H.: The Geographic Origin of Professional Baseball Players. The Journal of Educational Research, č. 34, 1940. s. 130–138.

MACKINNON, J., MCDERMOTT, J.: NHL hockey: Oficiálny sprievodca National Hockey League. Praha: Cesty, 1999. 128 s.

MACKINNON, J.: NHL Hockey: The Official Fan‘s Guide. Carlton Books Limited, 1996. 128 s.

MACKINNON, J.: NHL hokej. Bratislava: Timy, 1996. 128 s.

MARAND, O.: NHL-globální liga. ProHockey. Varšava: Egmont Polska, 11-12/2017. s. 28–31.

MATHIEU, D., PRAICHEUX, J.: Atlas de l’atlas de France: Sports en France. Paris: Fayard-Reclus, 1987.

MIČUDA, P.: Geografické aspekty původu vrcholových hráčů a líhní ledního hokeje: komparace vybraných zemí Evropy: diplomová práce. Praha: PřF UK, 2016. 89 s.

OTČENÁŠ, I., ŠŤASTNÝ, P.: Hokej na dvoch kontinentoch. Bratislava: Timy, 1997. 248 s.

95

RECLUS, E.: Géographie Uviverselle La terre et les hommes. 4: L’Europe du Nord-Ouest. Paris: Librairie Hachette et Cie, 1879.

ROONEY, J., PILLSBURY, R.: Atlas of American Sport. New York: McMillan, 1992.

ROONEY, J.: Up from the mines and out from the prairies: some geographical implications of football in the United States. Geographical Review, 1969. s. 471–492.

SLEPIČKOVÁ, I., SLEPIČKA, P.: Kde hledat počátky moderního sportu. Geografické rozhledy. Praha: ČGS, roč. 21, č. 4, 2012. s. 2–5.

STRÁNSKÝ, J., ONDROUŠEK, K.: Historie NHL 1917–1997. Praha: Vyšehrad, 1997. 2. rozšířené vydání. 248 s.

STRÁNSKÝ, J., ONDROUŠEK, K.: Hvězdy NHL: včera i dnes. Praha: Vyšehrad, 1999. 192 s.

STRÁNSKÝ, J., ONDROUŠEK, K.: Kronika NHL známá i neznámá. Praha: Vyšehrad, 1998. 215 s.

ŠICHAN, J.: Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice: diplomová práce. Olomouc: PřF UP, 2011. 100 s.

ŠICHAN, J.: Územní diferenciace kolektivních sportů v České republice: bakalářská práce. Olomouc: PřF UP, 2009. 44 s.

ŠMÍD, J.: Jaromír Jágr: má léta v Pittsburghu. Vlastní životopis. Praha: Gutenberg, 2001. 298 s.

ŠMÍD, J.: Jaromír Jágr: z Kladna do Ameriky. Vlastní životopis. 2. rozšířené vydání. Praha: Gutenberg, 2001. 253 s.

TOMEŠ, J.: Sport a geografie I. Geografické rozhledy. Praha: ČGS, roč. 21, č. 4, 2012. s. 6–9.

TOMEŠ, J.: Sport a geografie II. Geografické rozhledy. Praha: ČGS, roč. 21, č. 4, 2012. s. 18–20.

TOMLINSON, A.: The Atlas of Sports. Berkeley: University of California Press, 2011. 144 s.

TREJBAL, P.: Pittsburghská mafie. Zpověď J. Jágra a dalších českých hokejových hvězd. Praha: Hart, 2001. 125 s.

VÁLEK, J.: Emigrace vrcholových sportovců z bývalého Československa v letech 1948–1989. Studia sportiva. Brno: Fakulta sportovních studií MU, č. 2, 2014. s. 77–85.

VINTR, T.: Město Liberec a sport: geografická studie: diplomová práce. Olomouc: PřF UP, 2014. 108 s.

96

VÍTEK, J.: Fabrika na talenty: žádná tajemství. Sport. Moravskoslezské vydání, roč. 65, č. 292, 2017. s. 8–9.

ZÁRUBA, R., HAŠEK, D.: Dominik Hašek: Chytám svůj život. Praha: Terra, 1999. 464 s.

Internetové zdroje

Art Ross Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24960.

Bill Masterton Memorial Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24940.

BLAHA, R. Patnáct let na špici. Představujeme svého partnera, časopis ProHockey. In: NHLnews [online]. 2015. [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://nhlnews.cz/patnact-let-na- spici-predstavujeme-sveho-partnera-casopis-prohockey/.

BUKAČ, L. Luděk Bukač: Vedení a výchova našich mladých hráčů. In: ČSLH [online]. 2012. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.cslh.cz/clanek/774-ludek-bukac-vedeni-a- vychova-nasich-mladych-hracu.html.

BUKOVIC, M. All-Star Game. To je připomínka Ace Bailyeho. In: Mapleleafs.cz [online]. 2015. [cit. 2018-04-08]. Dostupné z: https://www.mapleleafs.cz/2015/01/26/all-star-game-to-je- pripominka-ace-bailyeho/l.

Calder Memorial Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24931.

Central Scouting [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://link.nhl.com/centralscouting/public/.

Clarence S. Campbell Bowl. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24932.

Conn Smithe Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24964.

Český olympijský výbor [online]. 2018. [cit. 2018-04-01]. Dostupné z: http://www.olympic.cz/home.

97

ČT Sport. BLOG: Světový pohár se vydařil. Hlavně díky nový týmům. [online]. 2016a. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/sport/hokej/sp-v-hokeji/341613- blog-svetovy-pohar-se-vydaril-hlavne-diky-novym-tymum/.

ČT Sport. Hokej na Hrách aneb přebere definitivně Světový pohár olympiádě hráče NHL? [online]. 2016b. [cit. 2018-04-09]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/sport/hokej/sp- v-hokeji/340043-hokej-na-hrach-aneb-prebere-definitivne-svetovy-pohar-olympiade-hrace- nhl/.

ČT Sport. Jedničkou draftu je Švýcar Hischier, Nečase si zvolila Carolina. [online]. 2017b. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/sport/hokej/nhl/356621-jednickou- draftu-je-svycar-hischier-necase-si-zvolila-carolina/.

ČT Sport. Návrat do doby hokejového “nevolnictví“. Lindsaymu dnes děkuje i McDavid. [online]. 2017a. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/sport/exkluzivne- na-ct-sport/357677-navrat-do-doby-hokejoveho-nevolnictvi-lindsaymu-dnes-dekuje-i- mcdavid/.

ČT Sport. NHL může začít. Hráči podepsali kolektivní smlouvu. [online]. 2013. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/sport/hokej/nhl/210762-nhl-muze-zacit-hraci- podepsali-kolektivni-smlouvu/?mobileRedirect=off.

ČTK. Draft NHL ovládl Jakupov, v prvním kole vybráni dva Češi. In: Týden.cz [online]. 2012. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/sport/hokej/nhl/draft-nhl- ovladl-jakupov-v-prvnim-kole-vybrani-dva-cesi_238312.html.

ČTK. Liberec poznal sílu vyslance z NHL. Boston zúčtoval s Čechy 7:1. In: Sport.cz [online]. 2010. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: https://www.sport.cz/hokej/nhl/clanek/176354-liberec- poznal-silu-vyslance-z-nhl-boston-zuctoval-s-cechy-7-1.html.

FITZPATRICK, J. Players‘ Named Get Equal Billing With Teams on the Stanley Cup. In: ThoughtCo. [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/players-names-on-the-stanley-cup-2779441.

Frank J. Selke Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24962.

98

Hart Memorial Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24934.

History of World U18 Championships. IIHF [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.iihf.com/iihf-home/history/all-medallists/u18/.

History of World U20 Championships. IIHF [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.iihf.com/iihf-home/history/all-medallists/u20/.

Hockey Hall of Fame [online]. 2018. [cit. 2018-04-09]. Dostupné z: https://www.hhof.com/.

HOFER, M. How does the NHL Entry draft work? In: swisshockeynews.ch [online]. 2017. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://swisshockeynews.ch/index.php/shb/65-nhl- explained/9569-how-does-the-nhl-entry-draft-work.

James Norris Memorial Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24942.

KAY, J. Roustan Media purchases The Hockey News. In: The Hockey News [online]. 2018. [cit. 2018-04-08]. Dostupné z: http://www.thehockeynews.com/news/article/roustan-media- purchases-the-hockey-news.

KNAP, K. Hlinka? I kouč odcházel z Pittsburghu ve zlém. In: Idnes [online]. 2007. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: https://hokej.idnes.cz/hlinka-i-kouc-odchazel-z-pittsburghu- ve-zlem-fm3-/nhl.aspx?c=A071118_210322_nhl_ot.

Lady Byng Memorial Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24938.

NHL Draft rules. DraftSite [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.draftsite.com/nhl/rules/.

NHL Premiere. Historie. HC Sparta Praha [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.hcsparta.cz/zobraz.asp?t=NYR.

NHL Stats. Eliteprospects.com [online]. 2018. [cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://www.eliteprospects.com/league.php?leagueid=NHL&season=2017.

NHL.com. 100 Greatest NHL Players [online]. 2018b. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: https://www.nhl.com/fans/nhl-centennial/100-greatest-nhl-players.

99

NHL.com. NHL overseas history. [online]. 2017. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.nhl.com/news/history-of-international-nhl-games/c-559166.

NHL.com. Od nápadu k tradici. Ledová show slaví. [online]. 2018a. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.nhl.com/cs/news/od-smeleho-napadu-k-tradici-aneb-deset-let- winter-classic/c-294577180.

NHL.cz. 1994-1995: Zkrácená sezóna [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://nhl.cz/historie-nhl/stranka/5002814.

NHLnews.cz NHL Entry draft. [online]. 2018. [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://nhlnews.cz/historie/nhl-entry-draft/.

NOVOTNÝ, R. Ohlédnutí zpět: Historie živých přenosů z hokejových utkání. In: NHL.cz [online]. 2015. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://nhl.cz/ohlednuti-zpet-historie-zivych-prenosu-z- hokejovych-utkani/5005198.

Presidents‘ Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24945.

Prince of Wales Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24967.

Professional Hockey Writers Association [online]. 2018. [cit. 2018-04-08]. Dostupné z: https://www.thephwa.com/.

SÁRA, R. Pro Evropany je v NHL hlavní nevzdat se, vysvětluje Fischer. In: IDNES [online]. 2017. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://hokej.idnes.cz/jiri-fischer-na-ms-0mo-/ms-hokej- 2017.aspx?c=A170517_214449_ms-hokej-2017_par.

Stats. NHL.com [online]. 2017. [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://www.nhl.com/stats/.

Teams. NHL.com [online]. 2017. [cit. 2017-12-15]. Dostupné z: https://www.nhl.com/info/teams.

Ted Lindsay Award. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24944.

100

The National Hockey League. Official Guide & Record Book [online]. 2012. [cit. 2018-04-08]. Dostupné z: http://blackhawks.nhl.com/v2/ext/MediaRelations/2012- 13_Guide&RecordBook.pdf.

TSN. NHL Draft Lottery History. [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: https://www.tsn.ca/history-of-the-nhl-draft-lottery-1.236014.

Vezina Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24965.

William M. Jennings Trophy. NHL.com. [online]. 2018. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z: http://www.nhl.com/ice/page.htm?id=24936.

Zastupování hráčů & trenérů. Scouting. IIHAS – Ice Hockey Agency Surpass [online]. 2018. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z: http://www.iihas.cz/zastupovani-hracu/scouting/.

Zdroje dat, internetové databáze

Oficiální soupisky IIHF z turnajů na ZOH 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014 www.nhl.com www.eliteprospects.com www.eurohockey.com www.hockeydb.com www.nhl.cz www.citypopulation.de www.scbe.se www.stat.fi www.czso.cz www.slovak.statistick.sk www.gks.ru

101

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

AUT Rakousko

BLR Bělorusko

CAN Kanada

CZE Česko

DEU Německo

DNK Dánsko

FIN Finsko

FRA Francie

HRV Chorvatsko

CHE Švýcarsko

IIHF International Ice Hockey Federation (Mezinárodní federace ledního hokeje)

ISO International Organization for Standartization (Mezinárodní organizace pro normalizaci)

LTU Litva

LVA Lotyšsko

MOV Mezinárodní olympijský výbor

NHA National Hockey Association (Národní hokejová asociace)

NHL National Hockey League (Národní hokejová liga)

NHLPA National Hockey League Players Association (Asociace hráčů Národní hokejové ligy)

NOR Norsko

NUTS Nomenclature of Units for Territorial Statistics (Nomenklatura územních statistických jednotek)

POL Polsko

102

RUS Rusko

SVK Slovensko

SVN Slovinsko

SWE Švédsko

UKR Ukrajina

USA Spojené státy americké

ÚV ČSTV Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy

WHA World Hockey Association (Světová hokejová asociace)

ZOH Zimní olympijské hry

103

PŘÍLOHY

Příloha 1: Hráči z NHL na soupiskách hokejových reprezentací evropských zemí na ZOH od roku 1998.

Příloha 2: Počet hráčů ze Švédska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 3: Počet hráčů z Ruska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 4: Počet hráčů z Česka v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 5: Počet hráčů z Finska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 6: Počet hráčů ze Slovenska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 7: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 1978 až 1989.

Příloha 8: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 1990 až 2004.

Příloha 9: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 2005 až 2016.

Příloha 10: Čeští hokejisté v NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 10.1: Brankáři.

Příloha 10.2: Obránci.

Příloha 10.3: Útočníci.

Příloha 11: Slovenští hokejisté v NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 11.1: Brankáři.

Příloha 11.2: Obránci.

Příloha 11.3: Útočníci.

104

Příloha 1: Hráči z NHL na soupiskách hokejových reprezentací evropských zemí na ZOH od roku 1998.

Země ZOH SWE FIN RUS CZE SVK Ostatní Σ Počet hráčů 23 23 23 23 23 112 227 1998 z NHL 18 13 22 11 2 5 71 Podíl hráčů z NHL 78,3 % 56,5 % 95,7 % 47,8 % 8,7 % 4,5 % 31,3 % Počet hráčů 23 23 23 23 23 164 279 2002 z NHL 19 20 21 20 10 11 101 Podíl hráčů z NHL 82,6 % 87,0 % 91,3 % 87,0 % 43,5 % 6,7 % 36,2 % Počet hráčů 23 23 23 23 23 92 207 2006 z NHL 18 16 16 21 18 10 99 Podíl hráčů z NHL 78,3 % 69,6 % 69,6 % 91,3 % 78,3 % 10,9 % 47,8 % Počet hráčů 23 23 23 23 23 115 230 2010 z NHL 19 18 14 16 13 16 96 Podíl hráčů z NHL 82,6 % 78,3 % 60,9 % 69,6 % 56,5 % 13,9 % 41,7 % Počet hráčů 25 25 25 25 25 125 250 2014 z NHL 24 14 16 17 12 14 97 Podíl hráčů z NHL 96,0 % 56,0 % 64,0 % 68,0 % 48,0 % 11,2 % 38,8 % Počet hráčů 117 117 117 117 117 608 1 193 Σ z NHL 98 81 89 85 55 56 464 Podíl hráčů z NHL 83,8 % 69,2 % 76,1 % 72,6 % 47,0 % 9,2 % 38,9 %

Zdroj: Oficiální soupisky IIHF z turnajů na ZOH 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014; vlastní zpracování.

105

Příloha 2: Počet hráčů ze Švédska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní zpracování v programu ArcMap 10.4.

106

Příloha 3: Počet hráčů z Ruska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; zpracování v programu ArcMap 10.4.

107

Příloha 4: Počet hráčů z Česka v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; zpracování v programu ArcMap 10.4.

108

Příloha 5: Počet hráčů z Finska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; zpracování v programu ArcMap 10.4.

109

Příloha 6: Počet hráčů ze Slovenska v historii jednotlivých klubů NHL do konce sezóny 2016/17.

Zdroj: NHL Stats, 2018; zpracování v programu ArcMap 10.4.

110

Příloha 7: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 1978 až 1989.

Počet draftovaných Počet všech Podíl draftovaných Rok Evropanů draftovaných hráčů Evropanů

1978 16 234 6,8 % 1979 6 126 4,8 % 1980 13 210 6,2 % 1981 32 211 15,2 % 1982 35 252 13,9 % 1983 34 242 14,0 % 1984 40 250 16,0 % 1985 31 252 12,3 % 1986 28 252 11,1 % 1987 38 252 15,1 % 1988 39 252 15,5 % 1989 38 252 15,1 % Celkem 350 2 785 12,6 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v draftu NHL“; vlastní zpracování.

111

Příloha 8: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 1990 až 2004.

Počet draftovaných Počet všech Podíl draftovaných Rok Evropanů draftovaných hráčů Evropanů

1990 56 250 22,4 % 1991 56 264 21,2 % 1992 88 264 33,3 % 1993 92 286 32,2 % 1994 82 286 28,7 % 1995 77 234 32,9 % 1996 71 241 29,5 % 1997 78 246 31,7 % 1998 87 258 33,7 % 1999 113 272 41,5 % 2000 136 293 46,4 % 2001 141 289 48,8 % 2002 125 290 43,1 % 2003 103 292 35,3 % 2004 95 291 32,6 % Celkem 1 400 4 056 34,5 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v draftu NHL“; vlastní zpracování.

112

Příloha 9: Evropané v draftu NHL v jednotlivých letech období 2005 až 2016.

Počet draftovaných Počet všech Podíl draftovaných Rok Evropanů draftovaných hráčů Evropanů

2005 58 230 25,2 % 2006 70 213 32,9 % 2007 45 211 21,3 % 2008 45 211 21,3 % 2009 52 210 24,8 % 2010 52 210 24,8 % 2011 68 210 32,4 % 2012 56 211 26,5 % 2013 58 211 27,5 % 2014 64 210 30,5 % 2015 76 211 36,0 % 2016 70 211 33,2 % Celkem 714 2 549 28,0 %

Zdroj: vlastní databáze „Evropané v draftu NHL“; vlastní zpracování.

113

Příloha 10: Čeští hokejisté v NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 10.1: Brankáři.

Základní část Play off Jméno První sezóna v NHL Zápasy Zápasy Dominik Hašek 1990/91 735 119 Tomáš Vokoun 1996/97 700 22 * Ondřej Pavelec 2007/08 379 4 Roman Turek 1996/97 328 22 * Michal Neuvirth 2008/09 228 13 Roman Čechmánek 2000/01 212 23 * Petr Mrázek 2012/13 144 10 Milan Hnilička 1999/00 121 0 Jiří Crha 1979/80 69 5 Martin Prusek 2001/02 57 1 * Marek Mazanec 2013/14 31 0 Marek Schwarz 2006/07 6 0 Alexander Salák 2009/10 2 0 Tomáš Pöpperle 2006/07 2 0 * Marek Langhamer 2016/17 1 0 Roman Will 2015/16 1 0 * David Rittich 2016/17 1 0 Celkem 3 017 219

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

Kurzívou jsou označeni hráči, kteří neprošli draftem NHL.

Vítěz Stanleyova poháru

114

Příloha 10.2: Obránci.

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Roman Hamrlík 1992/93 1 395 638 113 41 Petr Svoboda 1984/85 1 028 399 127 49 Tomáš Kaberle 1998/99 984 563 102 39 Pavel Kubina 1997/98 970 386 51 10 * Michal Rozsíval 1999/00 963 309 106 25 Jaroslav Špaček 1998/99 880 345 61 18 Marek Židlický 2003/04 836 417 49 16 Filip Kuba 1998/99 836 333 31 15 František Musil 1986/87 797 140 42 6 * Zbyněk Michálek 2003/04 784 178 26 4 Martin Škoula 1999/00 776 196 83 14 Jaroslav Modrý 1993/94 725 250 28 6 Marek Malík 1994/95 691 168 65 10 Rostislav Klesla 2000/01 654 159 23 9 Richard Šmehlík 1992/93 644 195 88 15 * Roman Polák 2006/07 634 115 51 2 Jan Hejda 2006/07 627 135 0 0 Jiří Šlégr 1992/93 622 249 42 18 Ladislav Šmíd 2006/07 583 72 0 0 František Kaberle 1999/00 523 193 32 14 Stanislav Neckář 1994/95 510 53 29 3 Radek Martínek 2001/02 486 110 11 1 František Kučera 1990/91 465 119 12 1 Pavel Trnka 1997/98 411 77 4 1 Karel Rachůnek 1999/00 371 140 26 8 Josef Melichar 2000/01 349 49 0 0 * Jakub Kindl 2009/10 331 74 20 5 Lukáš Krajíček 2001/02 328 72 34 5 Jiří Fischer 1999/00 305 60 38 7 * Andrej Šustr 2012/13 275 56 46 5 * Radko Gudas 2012/13 269 69 9 1

115

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Michal Sýkora 1993/94 267 69 7 1 Jiří Bubla 1981/82 256 118 0 0 Miroslav Dvořák 1982/83 193 85 18 2 Ladislav Benýšek 1997/98 161 15 0 0 Petr Buzek 1997/98 157 31 0 0 David Kočí 2006/07 142 4 0 0 Tomáš Klouček 2000/01 141 10 0 0 1995/96 126 31 2 1 Radim Bičánek 1994/95 122 12 0 0 Vlastimil Kroupa 1993/94 105 23 20 3 Jiří Látal 1989/90 92 48 0 0 Karel Pilař 2001/02 90 30 12 5 Vítězslav Ďuriš 1980/81 89 23 3 1 Miloslav Hořava 1988/89 80 22 2 1 Michal Jordán 2012/13 79 7 0 0 Aleš Píša 2001/02 53 4 0 0 * Michal Kempný 2016/17 50 8 0 0 Miloš Holaň 1993/94 49 16 0 0 Libor Zábranský 1996/97 40 7 0 0 Petr Prajsler 1987/88 46 13 4 0 Miloslav Gureň 1998/99 36 4 0 0 Michal Barinka 2003/04 34 2 0 0 Tomáš Kundrátek 2011/12 30 7 0 0 * Jakub Nakládal 2015/16 30 5 0 0 Tomáš Žižka 2002/03 25 8 0 0 Milan Tichý 1992/93 23 5 0 0 Pavel Kolařík 2000/01 23 0 0 0 Robert Schnabel 2001/02 22 3 0 0 Marek Posmyk 1999/00 19 3 0 0 Petr Svoboda 2000/01 18 3 0 0 Tomáš Mojžíš 2005/06 17 3 0 0 Filip Novák 2005/06 17 0 0 0

116

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Zdeněk Kutlák 2000/01 16 3 0 0 Milan Chalupa 1984/85 14 5 0 0 Pavel Skrbek 1998/99 12 0 0 0 Radek Hamr 1992/93 11 0 0 0 Jakub Čutta 2000/01 8 0 0 0 Jan Němeček 1998/99 7 1 0 0 Vojtěch Mozík 2015/16 7 0 0 0 Martin Lojek 2006/07 5 1 0 0 David Musil 2014/15 4 2 0 0 Karel Bětík 1998/99 3 2 0 0 Celkem 22 771 6 952 1 417 362

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

Kurzívou jsou označeni hráči, kteří neprošli draftem NHL.

Vítěz Stanleyova poháru

117

Příloha 10.3: Útočníci.

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body * Jaromír Jágr 1990/91 1 711 1 914 208 201 Robert Holík 1990/91 1 314 747 141 59 Radek Dvořák 1995/96 1 260 590 39 7 Patrik Eliáš 1995/96 1 240 1 025 162 125 Václav Prospal 1996/97 1 108 765 65 35 Milan Hejduk 1998/99 1 020 805 112 76 Petr Sýkora 1995/96 1 017 721 133 74 * Radim Vrbata 2001/02 1 015 609 42 18 Robert Lang 1992/93 989 703 91 46 Petr Nedvěd 1990/91 982 717 71 42 Radek Bonk 1994/95 969 497 73 27 Martin Ručinský 1991/92 961 612 37 14 Martin Straka 1992/93 954 717 106 70 * Tomáš Plekanec 2003/04 921 581 87 49 Martin Erat 2001/02 881 545 50 23 * Aleš Hemský 2002/03 838 572 43 21 Robert Reichel 1990/91 830 630 70 31 Michal Pivoňka 1986/87 825 599 95 55 Martin Havlát 2000/01 790 594 75 52 Petr Klíma 1985/86 786 573 95 52 Robert Kron 1990/91 771 338 16 5 * Milan Michálek 2003/04 747 446 63 24 * Jiří Hudler 2003/04 708 428 83 42 * David Krejčí 2006/07 705 526 96 77 * Jakub Voráček 2008/09 686 488 28 16 * Michael Frolík 2008/09 658 311 42 19 Tomáš Fleischmann 2005/06 657 335 39 9 * Mantin Hanzal 2007/08 628 325 28 13 Jan Bulis 1997/98 552 245 35 6 David Výborný 2000/01 543 317 0 0 Aleš Kotalík 2001/02 542 284 34 15

118

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Josef Beránek 1991/92 531 262 57 13 Michal Grošek 1993/94 526 221 45 20 Jan Hrdina 1998/99 513 297 45 26 Václav Varaďa 1995/96 493 183 87 30 Josef Vašíček 2000/01 460 183 37 7 Patrik Štefan 1999/00 455 188 0 0 Jiří Tlustý 2007/08 446 177 0 0 Jan Hlaváč 1999/00 436 224 11 3 Václav Nedomanský 1977/78 421 278 7 8 Miroslav Fryčer 1981/82 415 330 17 11 David Volek 1988/89 396 249 15 10 * Vladimír Sobotka 2007/08 382 124 51 18 Rostislav Olesz 2005/06 365 134 0 0 Petr Průcha 2005/06 346 146 24 5 Jan Ludvig 1982/83 314 141 0 0 * Ondřej Palát 2012/13 307 218 46 29 Petr Čajánek 2002/03 269 153 7 2 Jiří Hrdina 1987/88 250 130 46 7 * Tomáš Hertl 2013/14 249 124 33 18 Vladimír Růžička 1989/90 233 167 30 18 Kamil Kreps 2006/07 232 60 0 0 Milan Kraft 2000/01 207 82 0 0 * Dmitrij Jaškin 2012/13 190 44 14 4 Jiří Novotný 2005/06 189 51 0 0 Jaroslav Pouzar 1982/83 186 82 29 10 Ladislav Kohn 1995/96 186 42 0 0 Petr Tenkrát 2000/01 177 52 0 0 * David Pastrňák 2014/15 172 123 6 4 Josef Marha 1995/96 159 53 0 0 Ivan Hlinka 1981/82 137 123 16 13 Jaroslav Svoboda 2001/02 134 29 25 5 1995/96 133 20 0 0

119

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body * Andrej Nestrašil 2014/15 128 48 0 0 * Radek Faksa 2015/16 125 45 13 5 Jaroslav Bednář 2001/02 117 44 0 0 Jaroslav Svejkovský 1996/97 113 42 0 0 Vladimír Vůjtek 1991/92 110 37 0 0 Jiří Sekáč 2014/15 108 29 0 0 Václav Nedorost 2001/02 99 20 0 0 Tomáš Vincour 2010/11 95 17 0 0 Tomáš Plíhal 2006/07 89 16 0 0 Roman Horák 2011/12 84 19 0 0 Pavel Brendl 2001/02 78 22 0 0 Jaroslav Balaštík 2005/06 74 24 0 0 Milan Nový 1982/83 73 48 0 0 Jiří Dopita 2001/02 73 33 0 0 Michal Řepík 2008/09 72 20 0 0 * Pavel Zacha 2015/16 71 26 0 0 Jakub Klepiš 2005/06 66 14 0 0 Jaroslav Hlinka 2007/08 63 28 0 0 Roman Šimíček 2000/01 63 17 0 0 * Lukáš Sedlák 2016/17 62 13 0 0 Martin Hosták 1990/91 55 14 0 0 * Ondřej Kaše 2016/17 53 15 9 2 Tomáš Jelínek 1992/93 49 13 0 0 František Černík 1984/85 49 9 0 0 Ivan Huml 2001/02 49 18 0 0 Roman Červenka 2012/13 39 17 0 0 Michal Sivek 2002/03 38 6 0 0 Pavel Rosa 1998/99 36 18 0 0 Pavel Patera 1999/00 32 9 0 0 Martin Procházka 1997/98 32 7 0 0 Zdeněk Nedvěd 1994/95 31 10 0 0 Kamil Piroš 2001/02 28 8 0 0 Zdeněk Blatný 2002/03 25 3 0 0 Jan Čaloun 1995/96 24 14 0 0 * Jakub Vrána 2016/17 21 6 0 0 Tomáš Kůrka 2002/03 17 5 0 0 * Tomáš Nosek 2015/16 17 1 0 0

120

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Petr Vrána 2008/09 16 1 0 0 Lukáš Kašpar 2007/08 16 4 0 0 Jaroslav Otevřel 1992/93 16 7 0 0 Jaroslav Ševčík 1989/90 13 2 0 0 Petr Sýkora 1998/99 12 4 0 0 Tomáš Kubalík 2010/11 12 4 0 0 Petr Kalus 2006/07 11 5 0 0 Jiří Šejba 1990/91 11 2 0 0 Petr Kanko 2005/06 10 1 0 0 Tomáš Vlasák 2000/01 10 4 0 0 Martin Špaňhel 2000/01 10 2 0 0 Radek Smoleňák 2008/09 7 1 0 0 Tomáš Káňa 2009/10 6 2 0 0 Petr Hubáček 2000/01 6 1 0 0 Jaroslav Kristek 2002/03 6 0 0 0 * Dominik Simon 2015/16 5 2 0 0 Vojtěch Polák 2005/06 5 0 0 0 Tomáš Divíšek 2000/01 5 1 0 0 Patrik Augusta 1993/94 4 0 0 0 Jaroslav Jiřík 1969/70 3 0 0 0 Petr Míka 1999/00 3 0 0 0 Petr Straka 2014/15 3 2 0 0 Petr Tatíček 2005/06 3 0 0 0 Jakub Petružálek 2008/09 2 1 0 0 * Martin Frk 2016/17 2 0 0 0 Tomáš Sršeň 1990/91 2 0 0 0 Dominik Uher 2014/15 2 0 0 0 Václav Moravec 1999/00 1 0 0 0 Václav Pletka 2001/02 1 0 0 0 Libor Pivko 2003/04 1 0 0 0 Celkem 40 079 24 030 2 929 1 571

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

Kurzívou jsou označeni hráči, kteří neprošli draftem NHL.

Vítěz Stanleyova poháru

121

Příloha 11: Slovenští hokejisté v NHL do konce sezóny 2016/17.

Příloha 11.1: Brankáři.

Základní část Play off Jméno První sezóna v NHL Zápasy Zápasy * Jaroslav Halák 2006/07 395 30 * Peter Budaj 2005/06 357 7 Rastislav Staňa 2003/04 6 0 Ján Lašák 2001/02 6 0 Celkem 764 37

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivka: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

122

Příloha 11.2: Obránci.

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body * Zdeno Chára 1997/98 1350 604 147 59 Ľubomír Višňovský 2000/01 883 495 28 8 Róbert Švehla 1994/95 655 335 38 15 * Andrej Sekera 2006/07 647 224 19 4 Andrej Meszároš 2005/06 645 238 50 17 Radoslav Suchý 1999/00 451 71 10 2 Milan Jurčina 2005/06 430 81 21 2 Branislav Mezei 2000/01 240 24 0 0 Ľubomír Sekeráš 2000/01 213 71 15 2 Ivan Majeský 2002/03 202 31 0 0 * Martin Marinčin 2013/14 175 25 0 0 1999/00 112 20 0 0 Boris Valábik 2007/08 80 7 0 0 Martin Štrbák 2003/04 49 16 0 0 Tomáš Malec 2002/03 46 2 0 0 2000/01 28 6 0 0 Kristián Kudroč 2000/01 26 4 0 0 Ivan Droppa 1993/94 19 1 0 0 Vladimír Mihálik 2008/09 15 3 0 0 Radoslav Hecl 2002/03 14 0 0 0 Jerguš Bača 1990/91 10 2 0 0 Jaroslav Obšut 2000/01 7 0 0 0 2007/08 1 1 0 0 Celkem 6 298 2 261 328 109

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

Kurzívou jsou označeni hráči, kteří neprošli draftem NHL.

Vítěz Stanleyova poháru

123

Příloha 11.3: Útočníci.

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body * Marián Hossa 1997/98 1309 1 134 205 149 Peter Bondra 1990/91 1081 892 80 56 Miroslav Šatan 1995/96 1050 735 86 54 Michal Handzuš 1998/99 1010 483 116 46 * Marián Gáborík 2000/01 989 794 84 58 Peter Šťastný 1980/81 977 1 239 93 105 Jozef Stümpel 1991/92 957 677 55 30 Pavol Demitra 1993/94 848 768 94 59 Richard Zedník 1995/96 745 378 48 26 Žigmund Pálffy 1993/94 684 713 24 19 Anton Šťastný 1980/81 650 636 66 52 Tomáš Kopecký 2005/06 578 174 37 8 Ladislav Nagy 1999/00 435 311 18 4 Peter Ihnačák 1982/83 417 267 28 14 Branko Radivojevič 2001/02 399 120 31 3 Zdeno Cíger 1990/91 352 228 13 8 * Tomáš Tatar 2010/11 345 194 17 7 Marek Svatoš 2003/04 344 172 14 7 Ronald Petrovický 2000/01 342 92 0 0 Marián Šťastný 1981/82 322 294 32 22 Vladimír Országh 1997/98 289 119 6 2 * Richard Pánik 2012/13 263 91 12 4 Luboš Bartečko 1998/99 257 111 12 2 Juraj Kolník 2000/01 250 95 0 0 Marcel Hossa 2001/02 237 61 14 4 Róbert Petrovický 1992/93 208 65 0 0 * Tomáš Jurčo 2013/14 172 40 10 2 Martin Cibák 2001/02 149 23 11 1 Tomáš Surový 2002/03 126 59 0 0 Radovan Somík 2002/03 113 32 15 4 * Marko Daňo 2014/15 107 42 0 0

124

První sezóna Základní část Play off Jméno v NHL Zápasy Kan. body Zápasy Kan. body Ivan Čiernik 1997/98 89 26 2 1 Marián Cisár 1999/00 73 30 0 0 Jiří Bicek 2000/01 62 13 0 0 Miroslav Ihnačák 1985/86 56 17 0 0 Štefan Růžička 2005/06 55 17 0 0 Róbert Döme 1997/98 53 14 0 0 Milan Bartovič 2002/03 50 17 0 0 Dušan Pašek 1988/89 48 14 2 1 Peter Sejna 2002/03 48 10 0 0 Igor Liba 1988/89 37 25 0 0 Peter Ölvecký 2008/09 32 7 0 0 Andrej Nedorost 2001/02 28 5 0 0 * Marek Hrivík 2015/16 20 3 0 0 Jozef Balej 2003/04 18 6 0 0 Peter Bartoš 2000/01 13 6 0 0 Miroslav Zálešák 2002/03 12 3 0 0 * Peter Cehlárik 2016/17 11 2 0 0 Ladislav Karabín 1993/94 9 0 0 0 Roman Tvrdoň 2003/04 9 1 0 0 Ľubomír Vaic 1997/98 9 2 0 0 Andrej Podkonický 2000/01 8 1 0 0 Mário Bližňák 2009/10 6 1 0 0 Jozef Čierny 1993/94 1 0 0 0 Stanislav Gron 2000/01 1 0 0 0 Milan Kytnár 2011/12 1 0 0 0 Celkem 16 754 11 259 1 225 748

Zdroj: NHL Stats, 2018; vlastní databáze „Evropané v NHL“; vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Hvězdičkou jsou označeni hráči, kteří hráli v NHL v sezóně 2016/17.

Kurzívou jsou označeni hráči, kteří neprošli draftem NHL.

Vítěz Stanleyova poháru

125