Soubor Komentářů Pro Magazín Hattrick)

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Taktika českých fotbalových reprezentací od roku 1994 (soubor komentářů pro magazín Hattrick)

Tactics of Czech national football teams since 1994 (set of commentaries to Hattrick magazine)

Bakalářská práce

Marek Ustohal

Brno 2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů uvedených v bibliografii.

V Brně dne 25. května 2015

Marek Ustohal

………………….

PODĚKOVÁNÍ

V první řadě děkuji svému vedoucímu práce Mgr. Jaroslavu Čuříkovi, který mi při vypracování projektu i bakalářské práce nabídl řadu velmi cenných rad a poznatků. Děkuji také redaktorům magazínu Hattrick, bez nichž by tato práce rovněž nemohla vzniknout. Dík patří i starším spolužákům, jejichž předané zkušenosti mi usnadnily formální tvorbu práce. Nakonec bych rád poděkoval i České televizi a TV Nova, které mi poskytly záznamy vybraných utkání české fotbalové reprezentace.

Anotace

Bakalářská práce na téma Taktika českých fotbalových reprezentací od roku 1994 je založena na devíti publicistických textech – komentářích zabývajících se taktickou stránkou fotbalových národních mužstev České republiky od jejího vzniku. Texty jsou cíleny do magazínu Hattrick a všechny jsou podrobeny autorské odborné kritické reflexi. Výzkumná část práce spočívá v kvalitativních rozhovorech s redaktory magazínu Hattrick. V teoretické části popisuji historii mezinárodního i českého fotbalu a jeho vývoje, dále také důležitost vlivu taktické stránky na hru. Součástí je rovněž vymezení komentáře jako publicistického žánru obecně a v cílovém médiu. To v další části také představuji.

Klíčová slova Fotbal, taktika, Česká republika, národní tým, komentář, publicistika, sportovní žurnalistika, Magazín Hattrick, tvůrčí práce.

Keynote

This bachelor thesis, Tactics of Czech national football teams since 1994, is based on nine analyses about Czech national teams' tactics since their beginning. These texts are designed for the Hattrick magazine, with every one of them being subjected to critical reflection. Methodology topics are further addressed in interviews with Hattrick magazine's journalists. The theoretical part of this thesis consists of a descriptive history of football in Czech Republic (and, to a smaller degree, abroad), as well as outlining the importance of tactics itself. Furthermore, this thesis also contains the definition of commentary as a publicistic genre, in general and in the target medium, which is also presented.

Key words

Football, tactics, Czech republic, national team, commentary, publicist, sport journalism, Hattrick magazine, creative thesis.

Obsah 1 Úvod ...... 7 2 Fotbal jako fenomén ...... 9 2.1 Mezinárodní (reprezentační) fotbal ...... 9 2.2 Historie československé fotbalové reprezentace ...... 11 2.3 Historie české fotbalové reprezentace ...... 12 2.4 Fotbalová taktika ...... 14 3 Sportovní žurnalistika ...... 18 4 Publicistika ...... 20 5 Žánr komentář ...... 21 5.1 Žánr ...... 21 5.2 Popis žánru komentář ...... 21 5.3 Témata žánru komentář ...... 23 5.4 Druhy žánru komentář ...... 23 5.5 Stavba žánru komentář ...... 24 6 Metody práce ...... 26 6.1 Cíle práce ...... 26 6.2 Výzkumné metody ...... 26 6.3 Žurnalistické metody ...... 27 6.4 Respondenti výzkumných rozhovorů ...... 27 6.5 Okruhy otázek ...... 28 7 Cílové médium ...... 30 7.1 Popis a struktura magazínu Hattrick ...... 30 7.2 Historie magazínu Hattrick ...... 30 7.3 Redakce magazínu Hattrick ...... 31 7.4 Postavení magazínu Hattrick na mediálním trhu ...... 31 7.5 Cílová skupina magazínu Hattrick ...... 32 7.6 Editační postup v magazínu Hattrick ...... 33 7.7 Publicistika v magazínu Hattrick ...... 34 7.8 Žánr komentář v magazínu Hattrick ...... 34 7.8.1 Struktura komentáře v magazínu Hattrick ...... 35 7.8.2 Stylistika komentáře v magazínu Hattrick ...... 36 7.8.3 Témata komentářů v magazínu Hattrick ...... 36 7.9 Česká fotbalová reprezentace v magazínu Hattrick...... 37 8 Kritické reflexe textů ...... 38 8.1 Nejlepší útok je obrana ...... 38 8.2 V nepřízni rozhodčích ...... 39

8.3 Hanácký král ...... 40 8.4 Muž, který selhal ...... 40 8.5 Trocha toho tataráčku ...... 41 8.6 Předseda na dvou židlích ...... 42 8.7 Nafilmovaný úspěch nestačí ...... 42 8.8 Ta nejlepší záplata ...... 43 8.9 Spasí Vrba český fotbal? ...... 44 9 Závěr ...... 45 10 Praktická část ...... 47 11 Seznam literatury a internetových zdrojů použitých v práci ...... 74 12 Seznam obrázků použitých v práci ...... 79 13 Přílohy ...... 80 14 Jmenný rejstřík ...... 92

Celkový počet slov práce: 12 125

Rozsah tvůrčí části: 5 944

1 Úvod Taktická příprava k fotbalovým zápasům patří stejně podstatným způsobem, jako patří žánr komentář do většiny tištěných či internetových médií. Příchod Pavla Vrby k české fotbalové reprezentaci na začátku roku 2014 byl událostí pro celou fotbalovou veřejnost nejen z hlediska toho, že „nároďák“ převzal nejlepší trenér v zemi za poslední léta. (EuroFotbal: 2015) Bývalý trenér Viktoria Plzeň je navíc v porovnání s většinou předešlých trenérů na úplně jiné úrovni, právě co se taktické stránky hry týče.

Cílem této bakalářské práce je sepsat soubor publicistických článků – komentářů k taktice českých fotbalových reprezentací od roku 1994 pro magazín Hattrick.

V první části bakalářské práce se proto budu zaobírat fotbalem, coby sportem číslo jedna na většině planety. Přiblížím historii československé i české fotbalové reprezentace, abych vytvořil kontext k následné praktické části. V kontextuální části v krátkosti vymezím pojmy mezinárodního fotbalu, jeho historie, dvou největších fotbalových organizací FIFA a UEFA a zmíním se také o stěžejních turnajích, které organizace pořádají a do nichž se česká reprezentace každé dva roky snaží probojovat – mistrovství světa a mistrovství Evropy. Zaměřím se rovněž na fotbalovou taktiku, na kterou je kladen stále zesilující se důraz ruku v ruce s modernizací fotbalu.

V teoretické části své bakalářské práce se budu věnovat hlavně publicistice, především pak žánru komentáři – podstatném žánru pro praktickou část mé práce. Dále v ní popíšu způsob, jakým budu výsledné výstupy psát. Zjistím, jak redaktoři magazínu Hattrick přistupují k psaní komentáře a jakou důležitost přikládají článkům o české fotbalové reprezentaci. Využiji získané informace z rozhovorů od zkušených redaktorů magazínu Hattrick, podle jejichž rad a pokynů se v praktické části budu řídit. Hlavní pomůckou při tvorbě komentářů však bude odborná literatura.

Součástí teoretické části bude i popis média, do kterého své texty budu cílit. Magazín Hattrick jsem si vybral proto, že patří na českém území k nejčtenějším a nejdéle vydávajícím fotbalovým tištěným médiím. Navíc má i online podobu, kde moje články přislíbili vydat; v případě, že je nevyužijí do své tištěné podoby.

Poslední částí bakalářské práce bude část praktická – tedy komentáře k taktice našich národních fotbalových výběrů. Dohromady sepíšu devět článků, jeden komentář ke každému trenérovi, jenž v samostatné české reprezentaci národní tým vedl. Texty se budou v první řadě

7 týkat taktické zdatnosti trenérů a důrazu na určité herní prvky, zaměřím se však i na celkový dojem a úspěchy, které vybraný kouč za doby svého působení v reprezentaci zanechal. Ve druhé části komentáře si vždy zvolím jeden vybraný zápas, na němž trenérovy taktické tahy a pokyny hráčům blíže specifikuji.

Každý komentář bude doplněn i kritickou reflexí. Budu při ní vycházet jak z teoretické (vymezení komentáře coby publicistického žánru), tak z výzkumné (pomocí rozhovorů s redaktory Hattricku zjistím, jak při psaní komentáře postupují oni) části.

2 Fotbal jako fenomén Fotbal je největší, nejpopulárnější a nejrozšířenější kolektivní sport na světě. Fédération Internationale de Football Association (FIFA), spočítala, že na přelomu tisíciletí hrálo fotbal přibližně 250 milionů hráčů ve více než 200 zemích světa a 1,3 miliardy lidí se o fotbal jakýmkoli způsobem zajímalo. (Encyklopedia Britannica: 2014)

Fotbal je fenoménem také díky obrovské finanční a marketingové síle. Jak vyplývá z průzkumu ekonomického časopisu Forbes, tři sportovní týmy s největší hodnotou na trhu jsou ryze fotbalové1. (Forbes: 2014)

Vlivem velkého zájmu veřejnosti mohou kluby vyjednávat o vysokých částkách se sponzory i televizními společnostmi. Z těchto dvou artiklů mají fotbalové celky největší příjmy. Proto si také tyto celky mohou dovolit přeplácet své největší hvězdy, o čemž svědčí další průzkum Forbesu. Čtyři z šesti nejlépe placených týmových sportovců za rok 2014 jsou fotbalisté2. (Forbes: 2015)

Fotbal však nebyl takto populární vždy. V Anglii, kde oficiálně vznikl, byl dokonce ve svých počátcích brán jako méněcenný způsob trávení volného času. Už král Edvard I. nebyl v době své vlády3 příliš nadšený, když si mladí lidé, potenciální členové armády, krátili volné chvíle kopáním do míče místo toho, aby trénovali lukostřelbu. Jeden biskup z Rochesteru později nazval fotbal dokonce „hrou ďábla“. (Vymyslický 2013: 7)

Oblíbenost fotbalu mezi „lůzou“ však přerostla v mánii a o rok později vznikla v Anglii první fotbalová asociace The Football Association (FA). V roce 1871 pak tato asociace dala vzniknout první a dodnes fungující nejstarší fotbalové soutěži zvané The Football Association Challenge Cup, dnes známém spíše pod zkráceným názvem FA Cup. (The FA: 2001–2014) A tak se začaly psát fotbalově dějiny.

2.1 Mezinárodní (reprezentační) fotbal Také první mezistátní zápas měla na svědomí anglická asociace. Dostat se do anglické reprezentace je dnes snem milionů fotbalistů; na 19. listopad roku 1870, kdy se premiérový duel mezi Anglií a Skotskem4 odehrál, však sekretář anglického fotbalu musel zvát a vybírat reprezentanty pomocí inzerátu v novinách. „Žádáme prominentní fotbalisty, aby se laskavě hlásili v Londýně za účelem mezistátního utkání…“ (Šlechta 2003: 16)

1 Real Madrid, Barcelona, Manchester United. 2 Cristiano Ronaldo, Lionel Messi, Zlatan Ibrahimović, Falcao. 3 1272 – 1307. 4 Anglie 1:0 Skotsko. 9

První mezistátní duel, který FIFA později uznala jako oficiální, rovněž odehrála Anglie se Skotskem. Mužstva se ovšem 30. listopadu 1872 utkala v Glasgow a zápas skončil 0:0. (Vymyslický 2013: 9)

Stále rostoucí popularita hry nakonec vedla k vytvoření organizace FIFA, která se 21. května 1904 ustanovila ze sedmi tehdejších fotbalových svazů v Evropě5. Až v roce 1913 se však FIFA poprvé sloučila s anglickou asociací. (FIFA: 1994–2015)

Právě FIFA je dnes nejdůležitější fotbalovou organizací, která je nadřazená ostatním kontinentálním organizacím, včetně té evropské – UEFA (Union des Associations Européennes de Football). V současnosti sdružuje 6 konfederací a 209 národních asociací. Také pořádá mistrovství světa, mužské i ženské, halové, plážové, a to ve všech věkových kategoriích. (FIFA: 1994–2015)

Hlavním turnajem FIFA a zároveň největším sportovním turnajem planety je mužské mistrovství světa, které se pořádá každé čtyři roky.6 Důkazem tvrzení, že světový šampionát ve fotbale je skutečně tou největší sportovní událostí na světě, je i toto číslo: Alespoň část mistrovství v roce 2010 sledovaly 3,2 miliardy lidí. (FIFA: 2014) V té době přibližně polovina planety.

První mistrovství světa uspořádala v roce 1930 Uruguay, která jako první prorazila v konkurenci evropského fotbalu. Událost to byla vskutku mimořádná a Jihoameričané byli jasným favoritem nejen proto, že měli výhodu domácího prostředí. Uruguay vyhrála Olympijské hry 1924 i 1928; navíc v roce 1930 slavila sté výročí nezávislosti. Nebylo proto překvapením, že vyhrála všechny čtyři zápasy a získala zlaté medaile. (FIFA: 1994–2015)

Ještě úspěšnější je však Brazílie, která opanovala období konce padesátých, šedesátých a začátku sedmdesátých let dvacátého století. Reprezentační tým postavený okolo geniálního útočníka Pelého, dodnes považovaného za nejlepšího fotbalistu historie, vyhrál mistrovství v letech 1958, 1962 a 1970. (FIFA: 1994–2015) Kanárci, jak se brazilskému výběru pro žlutou barvu dresů přezdívá, tím položili základ pro pozici nejlepšího týmu historie. Vyhráli totiž i v roce 1994 a 2002 (FIFA: 1994–2015) – pět titulů kromě nich už nikdo nemá. V Brazílii se pak konalo poslední mistrovství světa. V létě 2014 ho vyhráli Němci. (FIFA: 1994–2015)

5 Francouzského, belgického, dánského, nizozemského, španělského, švédského a švýcarského. 6 Naposledy v roce 2014 v Brazílii. 10

Mistrovství Evropy, zvané též EURO, pořádá od roku 1960 UEFA. (UEFA: 2013) První turnaj uspořádala Francie a titul slavil tehdejší Sovětský svaz (UEFA: 2014). Také EURO se koná každé čtyři roky – to druhé vyhráli na domácí půdě Španělé (UEFA: 2014), úřadující šampioni (UEFA: 2013) a se třemi tituly7 (UEFA: 2014) nejúspěšnější tým evropského šampionátu. Tři zlaté medaile kromě nich získali ještě fotbalisté Německa8. (UEFA: 2013, 2014)

UEFA jako oficiální organizace vznikla 15. června 1954 ve švýcarské Basileji (UEFA: 2014) a kromě reprezentačního turnaje pořádá i největší evropské klubové soutěže – Ligu mistrů a Evropskou ligu (UEFA: 1998–2015). Nejúspěšnějším klubem historie Ligy mistrů, která je Evropské lize nadřazená, je Real Madrid, taktéž úřadující šampion. Loni vyhrál už podesáté. (UEFA: 2014)

2.2 Historie československé fotbalové reprezentace Počátky československého fotbalu se datuje od roku 1920 a tento zápis mohl být rovnou zlatý. Na Olympijských hrách v Antverpách se Čechoslováci dostali až do finále, kde ovšem stáhl kapitán mužstva Káďa9 spoluhráče z hřiště na protest proti verdiktům rozhodčího. Konečný výrok Olympijského výboru byl nemilosrdný – diskvalifikace. (Kovář 2012: 28)

Na první regulérní úspěch si tak Československá reprezentace musela počkat až do roku 1934, kdy skončila na mistrovství světa na druhém místě. (Kovář 2012: 68–69)

Po druhé světové válce se československý fotbal na mezinárodní scéně na dlouhá léta odmlčel. Až začátkem let šedesátých opět začali Čechoslováci překvapovat celý svět. V roce 1960 získali bronz na mistrovství Evropy, o dva roky později v Chile na světovém šampionátu získali díky skvělým výkonům Josefa Masopusta stříbrné medaile. Na konci roku pak záložník Dukly Praha získal dokonce Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. (Kovář 2012: 181–182)

Doposud největším úspěchem historie české i československé kopané je bezpochyby titul mistrů Evropy z roku 1976. Finálový zápas proti úřadujícím mistrům světa z Německa zůstane ve fotbalových dějinách ČSR navždy jako jeden z nejvýznamnějších.

7 1964, 2008, 2012. 8 1972, 1980 a 1996. 9 Přezdívka Karla Peška, kterou hráč přijal, aby z novinových článků nebyl odhalen gymnazijními profesory. 11

Pamatovat se na něj bude především kvůli legendární penaltě10 Antonína Panenky, která v rozstřelu zajistila Čechoslovákům trofej. (Šálek 2000: 57, 62)

„Zlatá generace“ zajistila pro Československo úspěch ještě za čtyři roky, a to hned na dvou turnajích. Na EURO 1980 v Itálii takřka totožná sestava jako v Bělehradu dokázala vybojovat bronzové medaile, a na Olympiádě v Moskvě dokonce získala zlato. Olympijský turnaj však ve fotbale nemá takovou váhu jako v ostatních sportech11. (Kovář 2012: 262–263)

Posledním zápisem v historii československé reprezentace paradoxně nebyl rok 1992, na jehož konci se Česko i Slovensko zcela osamostatnilo, avšak rok 1993. Kvalifikace na mistrovství světa 1994 totiž začala už dva roky před jeho začátkem; Čechoslováci ji tak museli dohrát pospolu, byť už neměli společné občanství. Poslední zápas odehráli v listopadu roku 1993. (Kovář 2012: 306)

2.3 Historie české fotbalové reprezentace Historie českého národního fotbalového výběru se překvapivě začala psát ještě dříve než ta československá. V roce 1905 totiž tehdejší Český svaz fotbalový12 (ČSF) požádal FIFA o členství a mezinárodní federace jeho žádost i přes protesty Rakušanů provizorně přijala. Mezi roky 1906 a 1908 sehrála tato reprezentace pět utkání proti Uhrám a jedno v Anglii. Přestože tehdejší tým vůbec Českou republiku reprezentovat nemohl13, reprezentanti, kteří tyto duely odehráli, jsou oficiálně zahrnuti v českých fotbalových statistikách. (Kovář 2012: 8–10)

Prvním rokem pro novodobou českou reprezentaci je letopočet 1994. Tým vedl jako první Dušan Uhrin, který jej hned dovedl na evropský šampionát 1996. Na něm mužstvo okolo Patrika Bergera či Karla Poborského nepředvádělo pohlednou hru, ale zato dokonale účelnou. Češi postoupili do finále, kde prohráli až v prodloužení po zlatém gólu Olivera Bierhoffa. (Kovář 2012: 307–308)

Na největší úspěch v dosavadní historii ČR však reprezentace nedokázala patřičně navázat. Uhrin nedostal Česko na mistrovství světa 1998 a u mužstva skončil. Jeho nástupce Jozef Chovanec sice se svým týmem postoupil na EURO 2000, ale vypadl už v základní skupině. Na následný světový šampionát v Koreji a Japonsku pak opět národní výběr nepostoupil. (Kovář 2012: 308, 354)

10 Panenka místo obvyklé tvrdé rány k tyči zvolil pomalý oblouček doprostřed branky – tento druh kopu se dodnes nazývá po něm. 11 Dnes je dokonce fotbalový turnaj pořádaný pouze pro hráče do 23 let. 12 Úředně se psalo „footballový“. 13 Stále byl součástí Rakouska-Uherska. 12

Po Chovancovi převzal český výběr Karel Brückner, který měl k dispozici patrně nejlepší mužstvo, jehož kvality nemůže současná reprezentace dosáhnout ani v dohledné budoucnosti. Hlavní postavou byl Pavel Nedvěd, jenž v roce 2003 napodobil Josefa Masopusta a získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. (Kovář 2012: 354, 367)

Éra Karla Brücknera začala dlouhou sérií neporazitelnosti – mezi únorem 2002 a 2004 nenašlo Česko přemožitele 21 utkání14. Formu si přeneslo na EURO 2004 do Portugalska, kde objektivně předvádělo nejlepší fotbal. Po smolné semifinálové porážce v prodloužení od Řecka však získali Češi pouze bronz15. (Kovář 2012: 354–355)

Jedinou účastí samostatného Česka na mistrovství světa dodnes zůstává rok 2006, kdy „portugalská generace“ přešla v baráži16 přes Norsko. Tým byl ovšem již za zenitem a vrchol zažil o dva roky dříve. Ani životní forma Petra Čecha nepomohla Brücknerovu výběru k postupu ze základní skupiny. (Kovář 2012: 356)

Po totožném neúspěchu na mistrovství Evropy 2008 Brückner u mužstva skončil a zahájil tím sérii neúspěšných trenérů u reprezentačního týmu. Petr Rada vydržel u národního týmu jen rok a půl, už v průběhu neúspěšné kvalifikace na MS 2010 byl odejit a po jednozápasovém angažmá Františka Straky jej dočasně nahradil Ivan Hašek, zároveň předseda fotbalového svazu. (Kovář 2012: 356)

Nástupce Michal Bílek krizi ukončil a postoupil s Českem na EURO 2012 – dokonce se v něm dostal až do čtvrtfinále. (Kovář 2012: 356) Výkony reprezentace pod jeho vedením však nebyly optimální a po dalším neúspěchu v kvalifikaci na mistrovství světa 2014 sám rezignoval. (iDnes: 2013)

Podobně krátké angažmá jako Straka zaznamenal po Bílkově odchodu Josef Pešice, který nicméně nepovedenou kvalifikaci nedokázal napravit. (iDnes: 2013) Od začátku roku 2014 pak převzal mužstvo někdejší kouč Plzně Pavel Vrba. (iDnes: 2013) Přestože mu nevyšly přátelské zápasy, v kvalifikaci na EURO 2016 posbíral ze čtyř zápasů plný počet bodů a cestu na francouzský šampionát zahájil dokonale. (iDnes: 2014)

14 Stejnou sérii zaznamenal i výběr Václava Ježka před EURO 1976. 15 Na EURO se nehraje zápas o 3. místo, bronz získávají oba poražení semifinalisté. 16 Dvojzápas, ve kterém bojují týmy zpravidla na druhých místech kvalifikačních skupin o postup na finálový turnaj. 13

3 Fotbalová taktika Síla kádru současné české reprezentace rozhodně není tak silná, jako před deseti lety v nejslavnějších dobách Pavla Nedvěda, Jana Kollera, Karla Poborského či Milana Baroše. Proto hraje důležitou roli v úspěchu Vrbova výběru taktika. Prvek, který v moderním fotbale hraje stále podstatnější úlohu.

Fotbalový expert a publicista Jonathan Wilson ve své přelomové knize Inverting the Pyramid, která právě o fotbalové taktice pojednává, dokonce napsal následující slova: „Ve fotbale nejsou nejdůležitější hráči, nebo přinejmenším pouze hráči. Důležité jsou formace, prostory, inteligentní rozestavení fotbalistů a jejich pohyb mimo předem dané pozice.“17 (Wilson 2010: 8)

Ve fotbale rozhodují o úspěchu mnohé faktory. Síla, dynamika, rychlost, odhodlání, srdce, duše i talent. Mimo to je v něm však prostor pro teoretickou dimenzi – taktiku. (Wilson 2010: 8) A právě tu má na starosti muž, jehož (ne)zásluhy na (ne)úspěchu jsou mnohdy podceňovány. Trenér, kouč či manažer.

Fotbal jako takový vznikl v Anglii – právě tam se poprvé sešlo několik schopných učenců, kteří ve hře ustanovili pravidla. (Wilson 2010: 11) Do té doby byl fotbal jen chaos a drsná hra bez jakýchkoli omezení. V Anglii se dokonce v polovině 17. století hrál fotbal s hlavou popraveného katolického kněze Hugha Greena, výjimkou nebyly ani vraždy přímo na hrací ploše. (Technet: 2014)

V úplných počátcích hrála mužstva velice ofenzivně. Obvyklý počet dvou obránců doplňovalo pět, občas i šest útočníků. V této formaci byl nejdůležitější postavou střední záložník, který musel být kvalitní v ofenzivní i defenzivní činnosti, být střelec i obranář, zkrátka lídr týmu. (Wilson 2010: 15)

17 „Football is not about players, or at least not just about players; it is about shape and about space, about the intelligent deployment of players, and their movement within that deployment.“ 14

Obrázek č. 1: Rozestavení 2-3-5 (Sport Interactive: 2015)

Velkou změnou v pravidlech a jejich dopadu na taktiku měl rok 1925. Do té doby byl ofsajd18 v pravidlech ukotven přísnějším způsobem. Za útočícím hráčem museli být v době přihrávky hned tři hráči soupeře19. Když tedy bránící hráč, snažící se vystavit útočníka do ofsajdové pasti, selhal, stále byl za ním jeden obránce, který ho jistil. Od zmíněného data se však pravidlo změnilo na dnes užívané – za útočníkem musí být pouze dva hráči soupeře20. I proto se postupem času některé týmy přeorientovaly na systém se třemi obránci21. (Wilson 2010: 23, 25)

Už v padesátých letech Brazílie získala tituly mistrů světa dokonce se čtyřmi obránci (Wilson 2010: 59), což je znatelný posun k dnes nejoblíbenější taktické formaci. Další velký přelom v taktice, který skutečně definoval fotbal jako hru, však přinesl až Helenio Herrera a jeho defenzivně laděná taktika zvaná Catenaccio. Překlad znějící „řetízek na dveřích“ je výmluvný. Herrera s tímto opatrným systémem založeným na usilovném osobním bránění a jednom zataženém22 obránci – tzv. libero, který měl na starost odkopávat míče, jež před ním stojící obránci nezachytili, do bezpečí – vyhrál s Interem Milán během čtyř let třikrát italskou ligu a dvakrát Evropský pohár23. (Wilson 2010: 83–88)

18 Postavení mimo hru 19 Dva hráči a brankář. 20 Jeden hráč a brankář. 21 Většinou 3-2-2-3 (tři obránci, dva defenzivní a dva ofenzivní záložníci, tři útočníci). 22 Postaveném blíže svému brankáři. 23 Dnešní obdoba Ligy mistrů. 15

Obrázek č. 2: Rozestavení Catenaccio (Sport Interactive: 2012)

Pravým opakem byl zase „totální fotbal“ holandského trenéra Rinuse Michelse. Wilson tuto taktiku popisuje jako ofenzivní styl fotbalu založený na velkém prostoru, který tým kontroluje. Při útočení se tým v moderním rozestavení 4-3-324 roztahuje, aby byl hůře bránitelný, při bránění zase zmenšuje, aby ztížil soupeři útočení. Michels při této taktice dovedl Ajax Amsterdam mezi roky 1971 a 1973 ke třem triumfům v Evropském poháru v řadě. (Wilson 2010: 99, 102–103)

Dnešní fotbal je založený na křídelních prostorech. Krajní obránci a záložníci hrají mnohdy klíčovou roli v přečíslení25 soupeře a získání početní výhody v nejdůležitějších místech, na nichž vznikají gólové příležitosti. Nejschopnější křídelní hráči tak často pomáhají i s tvorbou hry, což v polovině dvacátého století nebylo možné26. (Wilson 2010: 135–147) Nejoblíbenější a nejpoužívanější rozestavení je v současné chvíli 4-2-3-127 a používá ho kupříkladu i Pavel Vrba v české reprezentaci.

24 Čtyři obránci, tři záložníci, tři útočníci. 25 Více útočících než bránících hráčů. 26 Tehdy se křídelníci soustředili výhradně na ofenzivní výpady ze stran a běhání podél postranní lajny. 27 Čtyři obránci, dva defenzivní záložníci, tři ofenzivní záložníci, jeden útočník. 16

Obrázek č. 3: Rozestavení 4-2-3-1

(Training for Soccer: Nedatováno)

4 Sportovní žurnalistika Fotbal je v České republice spolu s hokejem nejoblíbenějším sportem. Jako takový je rovněž důležitou součástí mediálních obsahů v českých novinách, internetových portálech i televizích a rádiích. Kupříkladu Bartošek označuje sportovní žurnalistiku jako speciální odvětví. (Bartošek 1997: 20)

Sport je nicméně v současné žurnalistice odvětvím stále důležitějším. Dle tiskové zprávy Unie vydavatelů z letošního února byl dokonce jediný čistě sportovní celostátní deník – Deník Sport – ve třetím a čtvrtém kvartálu roku 2014 pátým nejčtenějším deníkem v zemi s 249 tisíci čtenářů. Více se v Česku četl pouze Blesk, Mladá fronta DNES, Právo a regionální mutace Deníku. (Media Projekt: 2015)

Jako celospolečenský fenomén vnímá sport i Jan Děkanovský. Podle něj o tom svědčí i fakt, že všechny celostátní deníky, nejen ty sportovně zaměřené, obsahují sportovní rubriky. Podle autora je to pro médium, jež cílí na co nejširší čtenářský vzorek, přímo nezbytné. (Děkanovský 2008: 42)

Sportovní fanoušci a čtenáři se podle Děkanovského již nespokojí s krátkými sportovními články, které mají čistě zpravodajskou úlohu. Informace o veškerých sportovních událostech se nyní dají sledovat na internetu. Tisk si už čtenáři nekupují za účelem zjištění výsledků – média proto musí rozšířit své sportovní oddíly o další – publicistické – žánry. Patří mezi ně kupříkladu vhledy do historie sportů, profily sportovců či jejich publicistické rozhovory. (Děkanovský 2008: 42)

V době, kdy jsou sportovní zprávy fanouškům nabízeny čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu, mají redaktoři tištěných médií ztíženou pozici. Aktuality ze světa sportu už nemohou přinášet, to nyní mají na starosti žurnalisti online médií a televizní reportéři. (Boyle 2006: 78–80)

Ani v Británii, kde fotbal poprvé začali hrát podle jasně daných pravidel, nezůstává sport v médiích na vedlejší koleji. Už v minulosti zažila sportovní sekce v britských médiích rychlý nárůst. V minulém století nebylo výjimkou, když redakce deníků sport umístila na dvě poslední stránky vydání28. V současnosti už tomu tak není, sportu je v médiích věnována větší pozornost. I díky zájmu médií jsou dnes nejlepší sportovci a sportovkyně jedněmi

28 Sportovní rubrika je ve většině deníků strukturována tak, že poslední strana vydání je první sportovní stranou. Texty pak pokračují na stránkách předchozích. 18 z nejznámějších lidí na světě. Logicky tak o nich lidé chtějí znovu číst, slyšet a sledovat je v televizi. (Andrews 2005: 1)

Mezi běžnou a sportovní žurnalistikou je řada podobností, ale také rozdílů. Sportovní redaktor si může dovolit psát volnějším stylem, jelikož není tolik svázán pravidly. U sportovních článků nicméně snadněji dochází k určitému stereotypu ve vyjadřování. Příkladem jsou například fotbalové zápasy, které se konají minimálně každý víkend, a sportovní žurnalista tak postupem času píše dle určitých modelů. (Mlčoch 1999: 14)

K větší volnosti sportovních redaktorů se Mlčoch vyjadřuje i v další části svého textu. V ní upozorňuje na častější výskyt cizích slov a zejména změnu v jejich významu. Už slova jako hokejista, favorit nebo finiš jsou přejatá z cizích jazyků. Výrazy jako forma, kombinace nebo kvalifikace pak ve sportovních článcích nemají stejný význam jako v běžném jazyce. (Mlčoch 1999: 20)

Sportovní žurnalistika je speciálním odvětvím, které ovládají pouze experti na daný obor. Především největší sporty, mezi něž jednoznačně patří i fotbal, potřebují redaktory, kteří jim skutečně rozumí. Fanoušci totiž své oblíbené týmy a hráče znají možná ještě lépe než samotní žurnalisté. Pokud tedy nechtějí novináři vypadat hloupě a nevzdělaně, musí mít v této oblasti dokonalý přehled. (Andrews 2005: 3)

Důležité je uvědomit si, pro jakou cílovou skupinu jsou články určeny a vzít v potaz úroveň znalostí, které čtenář o tématu má. Magazín Hattrick, do něhož texty cílím, je časopisem pro fotbalové fanoušky, od nichž se očekává, že hru znají a rozumí jí. (Procházka: 2015) V komentářích si tedy můžu dovolit psát s vědomím, že určitá míra odbornosti nebude v rozporu s pochopením textu.

5 Publicistika Termín publicistika je často používán ve dvou různých významech. Řada slovníků uvádí, že publicistika je v podstatě synonymum pojmu žurnalistika. Stejně tak v české stylistice je pojem publicistika užívána pro jakoukoli novinářskou tvorbu. (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 57–58) Odborníci nicméně využívají pojem publicistika v odlišném smyslu. „Samotní žurnalisté i teoretici žurnalistiky však používají pojem publicistika k označení jen omezeného okruhu novinářské tvorby.“ (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 58)

Publicistika je spolu se zpravodajstvím jednou ze dvou základních součástí žurnalistiky. Spolu se zpravodajstvím tvoří také dvě základní součásti médií. (Osvaldová, Halada 2007: 164) Jejich vztah pak dobře popisuje Osvaldová a kol. (2005: 14): „Vztah mezi zpravodajstvím a publicistikou je vztahem mezi faktem a názorem na něj.“ Zjednodušeně řečeno, ve zpravodajství se musí autor zbavit jakýchkoli subjektivních názorů, zatímco v publicistických žánrech jsou osobní postoje a stanoviska žádoucí. (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 58)

Publicistika má funkci informační, ale i přesvědčovací, hodnotící nebo zábavnou. Předkládá hodnocení a soudy – neobejde se bez subjektivního vidění světa a osobního stanoviska autora. (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 58) V tomto ohledu je svobodnější než zpravodajství. Redaktor v ní smí (a musí) vyjádřit svůj vlastní názor.

Osvaldová a Halada (2007: 164) tvrdí, že publicistika je „v užším smyslu pojmu činnost spojená se stanoviskem, objasňující události, situaci nebo myšlenky slovem, zvukem nebo obrazem v tisku, rozhlasu, televizi i tzv. nových médiích (internetu).“

Stejně jako ve zpravodajství, i v publicistice je důležitá aktuálnost. Není ovšem na prvním místě. Zatímco ve zpravodajství je novost zcela primární, v publicistických textech je nejdůležitější autentičnost. (Tušer 1999:100)

Bartošek (1997: 63) zase míní, že publicistika má být emocionální. Autor by si měl textem získat přízeň čtenáře, přimět ho k souhlasu. Měl by jej přesvědčit o pravdě vlastního hodnocení tématu, o kterém píše.

6 Žánr komentář Pro zpracování tématu taktiky českých fotbalových reprezentací jsem si zvolil žánr komentář. Součástí teoretické části této bakalářské práce tudíž musí být i jeho teoretické vymezení, které vytvořím za pomoci odborné literatury. V další kapitole pak komentář vymezím i s využitím kvalitativních rozhovorů s redaktory cílového média – magazínu Hattrick. Předtím na základě odborné literatury vysvětlím i pojem žánr.

6.1 Žánr Jedním z klíčových pojmů pro publicistiku je žánr. Žánr je označení pro soubor děl vyznačujících se společnými námětovými či formovými znaky. Toto žánrové zařazení pomáhá především k začlenění díla do publicistické tvorby, čtenáři má sloužit k lepší orientaci a pochopení. (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 58–59)

Burgr (in Čuřík a kol. 2012: 60) však dodává, že žánr je živým organismem, který svoje hranice a charakteristiky neustále mění, a sám sebe tak definuje. Svůj podíl na tom má kupříkladu změna kulturního či společenského kontextu. Úplné odklonění od žánru je však dle autora nežádoucí z důvodu očekávání čtenáře.

S tím, že se hranice mezi publicistickými žánry postupně rozmazávají, souhlasí i Burton s Jirákem (2001: 170). Tvrdí, že všechny texty zcela nesplňují aspekty žánru, v němž jsou napsány. Výjimkou není prolínání žánrů; v rámci jednotlivých žánrů pak mohou vznikat drobné obměny.

Mezi častěji užívané publicistické žánry patří kromě komentáře také publicistická reportáž, publicistický rozhovor, fejeton, glosa, esej, sloupek nebo recenze. Dalšími žánry jsou rozbor, poznámka, beseda, črta, kurzíva, causerie či entrefilet. (Tušer 1999: 100)

Současná česká publicistika se výrazně změnila po roce 1989, kdy byla obnovena svoboda slova. Autoři publicistických textů přestali být pod silným vlivem státu. Na základě toho se začaly v médiích objevovat zcela nové publicistické formáty. „A tak vedle již klasických, zavedených žánrů, kterými byly například reportáž, sloupek, fejeton, glosa či komentář, se na stránkách novin a časopisů i v mluvě žurnalistů objevují slova editorial, diář, story či feature.“ (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 65)

6.2 Popis žánru komentář Stěžejním žánrem pro moji bakalářskou práci je žánr komentář. Martin Kasarda definuje komentář jako krátký žánr názorové publicistiky, který vyjadřuje aktuální postoj novináře

21 na konkrétní událost společenského dění. Rozdíl mezi kvalitním a nekvalitním komentářem podle něj spočívá v argumentech. „Napsat svůj názor je lehké. Obhájit si ho smysluplnými argumenty je velmi těžké.“ (Kasarda 2012: 142)

Kasarda ve své publikaci popsal pět pravidel, jimiž by se měl autor komentáře řídit. V první řadě je důležité používat fakty, které jsou ověřené a ověřitelné. Dále by komentátor neměl na dané téma dávat odpovědi a řešit otázky, měl by pouze o situaci hovořit a u toho zmínit svůj názor. Komentátor by měl být nestranný. Musí zdůvodnit svůj názor. A nesmí hodnotit lidi, ale jen jejich skutky. (Kasarda 2012: 143–144)

Komentáře mohou sloužit jako doplnění zprávy, která o události informuje, zatímco komentář onu událost zhodnotí a vysvětlí. Měl by čtenáři pomoci orientovat se ve zpravodajské a názorové záplavě. (Russ-Mohl – Bakičová 2005: 58)

S tím souhlasí i Tušer (1999: 101), jenž předpokládá, že čtenář už má o dané problematice, jíž se komentář věnuje, nějaké informace ze zpravodajství. Komentáře se dle něj týkají celospolečensky významných témat – jejich autor pak v textu hledá odpovědi na otázky, jež událost vyvolala.

Prosazování vlastního názoru v komentáři uznává i Minářová (2011: 175 – 176). Ta dokonce tvrdí, že se v těchto textech smí užívat ich forma29. Cílem autora komentáře je získat pozornost čtenáře, redaktor se tak může uchýlit k užívání volnějšího jazyka. Typická je pro komentář podle Minářové kupříkladu metafora.

Přestože je komentář vážnějším žánrem než třeba glosa nebo sloupek, i v něm se objevuje ironie a vtip. (Kasarda 2012: 146) V souvislosti s druhem a kontextem komentáře lze dokonce využít i mnoha dalších prostředků. Kupříkladu nespisovných slov, slangových, je možné použít nadsázku a někdy i vulgarismy. Využití jazykových prostředků pro zpravodajství neobvyklých má za cíl získat pozornost publika, zatraktivnit text a vyvolat u čtenáře emoce. (Jílek 2004: 117–118)

Atraktivita textu však není podmínkou dobře napsaného komentáře. Ten podle Vernera (2010: 33) spočívá v tom, že autor bez přesné formulace názoru, který sám zastává, k tomuto názoru dovede čtenáře. Čtenář si v takovém případě myslí, že k názoru dospěl sám – jen na základě četby komentáře – a za tímto názorem si stojí silněji, než kdyby mu jej autor textu přímo předložil.

29 Domnívám se, že…; Myslím si, že… 22

6.3 Témata žánru komentář Autoři publikací, ze kterých v teoretické části čerpám, se shodují, že dobrý komentář by se měl týkat celospolečenského problému. Problému, kterému čtenář bez větších obtíží porozumí. V krajním případě jej pak opatřit dostatečným „backroundem“, jenž problematiku přiblíží. O tom píše především Bartošek (1997: 68), podle nějž kvalitní komentář je založený na rešerších, analýzách či statistikách, které objasní pozadí a okolnosti události, na niž je komentář cílený.

Důležitým hlediskem u volby tématu komentáře je rovněž médium, do kterého autor svůj text směřuje, a cílová skupina, která ho bude číst. Článek o problematice infrastruktury na třebíčském náměstí proto nemůže vyjít v celostátním vydání Mladé fronty DNES30, ale v regionálním Třebíčském deníku už své uplatnění zcela jistě může najít. Stejně tak jako odborný komentář o taktice české fotbalové reprezentace nevyjde v bulvárním tisku typu Blesk, ale ve sportovních novinách nebo časopisu, který u svých čtenářů počítá s určitými fotbalovými znalostmi.

Rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistickým komentářem spočívá i v tom, že komentář na rozdíl od zprávy není až tak striktně vázán na aktuálnost. O způsobu výběru komentáře rozhoduje více faktorů. Aktuální komentář je sice vhodnější, jelikož je o dané problematice mnoho informací i v jiných médiích. Téma však může být společensky aktuální dlouhodobě, popřípadě je aktuální vzhledem ke své užitečnosti. (Jílek 2004: 118) Z mých komentářů o taktice českých fotbalových reprezentací, které rozděluji podle trenérů, bude sice aktuální pouze ten o současném kouči národního výběru Pavlu Vrbovi; avšak právě kvůli tomu, že se na hru českého týmu budu zaměřovat z taktického hlediska, který není v médiích příliš běžný, budou texty o předešlých trenérech reprezentace taktéž užitečné.

6.4 Druhy žánru komentář Jak je patrné z předchozích kapitol, komentář je žánr publicistický. Podle Tušera (1999: 100) se publicistické žánry dělí na dva druhy, a to analytické a beletristické. Ty se pak dělí zejména dle novinářova přístupu a volby jazykových prostředků. I komentář je možné rozdělit do dvou žánrových rovin – racionální a emociální. Tušer se domnívá, že žánr komentář spadá pod racionální publicistiku, avšak jen jeho okrajová – žánrově čistá – část. Často se ovšem v komentáři objevují prvky uměleckého vyjadřování, což má za následek prolínání z racionálního do emocionálního typu publicistiky.

30 Jelikož nemá celostátní význam. 23

Ještě důkladněji se dělení komentářů věnuje Bartošek (1997: 68). Podle obsahu rozděluje komentáře na politické31, ekonomické, sportovní a kulturní. V tom souhlasí i s Vernerem (2010: 33) a Tušerem (1999: 101), který dodává, že kromě základních oblastí existují ještě oblasti specializovanější. Jako příklad uvádí komentáře ekologické či vědeckotechnické. Podle Dočekalové (2006: 85) naopak kulturní komentáře nejsou pojmem – takový text už je recenzí.

Bartošek nicméně při výčtu druhů komentáře nezůstává u dělení podle obsahu. Komentáře totiž dále člení podle významu32, dle jazykových prostředků33 a podle způsobu argumentace. Komentáře rozděluje na serióznější – analytické (autor v nich analyticky obhajuje svůj názor), a spekulativnější – úvahové, blábolivé či manipulující. (Bartošek 1997: 68)

Bývalý komentátor Mladé fronty DNES, v současnosti poslanec, Martin Komárek zase tvrdí, že žánr komentář lze pojmout dvěma způsoby. „Existují v podstatě dva komentáře. Je to komentář, který se snaží analyticky zdůvodnit názor autora, já mu říkám objektivní. A pak komentář subjektivní, který vychází z nějakého ostřejšího názoru a vyjadřuje se řekněme literárnější formou fejetonu.“ (Burgr in Čuřík a kol. 2012: 76)

6.5 Stavba žánru komentář Většina autorů se v základních stavebních částech komentáře shoduje. Součástí komentáře by měla být úvodní část, argumentační část a závěrečná shrnující část. Jejich obsah je pak různý a odvislý od okolností vzniku či tématu onoho komentáře. „Zobecníme-li strukturu komentáře, většinou platí, že samotný názor je třeba uvést co nejdříve, v několika prvních větách článku. Pak následuje argumentační část, kde novinář – komentátor představí argumenty pro a proti, a v poslední části – závěru – názor a argumenty shrne do mnohdy otevřeného konce, který čtenáře donutí přemýšlet.“ (Butala 2011: 28)

Stavba komentáře však nemusí být vždy jednoznačná. Russ-Mohl a Bakičová tvrdí, že nejpodstatnější částí začátek a konec. Je podle nich důležité, aby si autor v úvodu čtenáře získal a v závěru vyvodil příslušné závěry a sepsal smysluplnou pointu. I oni každopádně souhlasí s tím, že střední, argumentační část má v komentáři své místo. (Russ-Mohl – Bakičová 2005: 60) Další možností, jak komentář vést nabízí Mallete. Jeho interpretace se zakládá

31 Zahraničně politické a vnitropolitické. 32 Komentář dne, komentář týdne, komentář autorský, atd. 33 Fíčrové, beletrizující a bulvární – vulgární. 24 na tom, že autor na začátku textu vyjádří svůj názor, aby měl čtenář ihned možnost zjistit, jaký cíl autor sleduje. (Mallette 2000: 78–79)

Ať už tak nebo onak, základní částí každého komentáře je dobrý titulek. Autoři v něm často využívají zvolací či tázací věty, které mají za cíl dotknout se čtenáře morálně. Publicistické titulky jsou kratší než zpravodajské, jelikož autoři publicistických textů nemusí shrnout klíčovou myšlenku článku do jedné věty (či souvětí), jako je tomu v případě textů zpravodajských. V případě delších textů nejsou výjimkou mezititulky, které oddělují části textu obvykle v argumentační části a celý text zpřehledňují. (Bartošek 1997: 72)

Při představování argumentů – stěžejní části komentáře – se přece jen autor musí řídit určitými pravidly. Podle Dočekalové je důležité vyvarovat se osobních sympatií či antipatií. Prosazování vlastních názorů bez patřičných argumentů do komentářů nepatří, redaktor si zkrátka musí udržet nadhled – byť je komentář žánrem publicistickým, a tedy svobodnějším. (Dočekalová 2006: 85). Právě ve sportovním prostředí, které je blízké i mým komentářům, je velmi jednoduché uchýlit se ke kritice, v návalu emocí až přehnané. Ideálním, z profesionálního žurnalistického hlediska odstrašujícím, příkladem jsou trenéři fotbalových týmů, kteří jsou v očích novinářů často viníky špatných výsledků, byť tomu tak mnohdy nemusí být.

7 Metody práce

7.1 Cíle práce Cílem práce je napsat sérii publicistických článků – komentářů o taktice českých fotbalových národních týmů a následně je podrobit kritické reflexi. Budu při ní vycházet jak z teoretické (vymezení komentáře coby publicistického žánru), tak z výzkumné (pomocí rozhovorů s redaktory Hattricku zjistím, jak při psaní komentáře postupují oni) části.

Přínos práce spočívá v přiblížení taktické stránky fotbalu čtenářům magazínu Hattrick stravitelnou a zajímavou formou.

7.2 Výzkumné metody V první řadě je důležité vytyčit hlavní výzkumné otázky, po jejichž zodpovězení od redaktorů budu mít k dispozici soubor informací, dle nějž se při psaní komentářů budu moci řídit. Jako výzkumné otázky jsem si určil:

Jak redaktoři magazínu Hattrick přistupují k psaní komentáře týkající se aktuálního dění i dění z minulosti?

Jakou důležitost přikládají redaktoři magazínu Hattrick článkům o české fotbalové reprezentaci?

Přestože je tématem bakalářské práce soubor komentářů k taktice českých fotbalových reprezentací, nestačí daný žánr vymezit pouze teoreticky. Je nutné probrat pravidla a zásady psaní komentářů především s redaktory média, do nějž jsou výstupy určeny – tedy magazínu Hattrick. Z toho důvodu udělám výzkumné rozhovory s několika redaktory magazínu.

Kvalitativní výzkum umožňuje získání podrobného popisu jedince, události nebo fenoménu. (Hendl 2005: 52) Cílí sice na nižší počet respondentů, ale na rozdíl od výzkumu kvantitativního od nich získá velké množství dat, navíc důkladnější a propracovanější. (Ragin 2011: 53) Pro potřeby mé bakalářské práce je proto vhodnější kvalitativní výzkum – ideálně výzkumný rozhovor. Generalizovat je na celou populaci je sice nemožné, ale v mém případě to není podstatné. Ambice kvalitativního výzkumu pro mou bakalářskou práci tkví pouze v tom, abych získal od redaktorů magazínu Hattrick relevantní informace užitečné pro moji bakalářskou práci. Tedy informace o historii magazínu, stylu psaní žánru komentář či editačních procesech při jeho vydávání.

Kvalitativní výzkum je ideální pro vytváření nových hypotéz a teorií. Na jeho počátku je sběr dat a následně výzkumník formuluje závěry. (Disman 1993: 287) V kvalitativním

26 výzkumu rozhodují o redukci dat především respondenti. Výzkumník pouze vede zkoumanou osobu k zodpovězení otázek co nejrelevantnějším způsobem, aby pak našel struktury v množině všech proměnných (Disman 1993: 290)

Výhodou je však to, že oproti většině kvantitativních výzkumu se v kvalitativním používají ryze otevřené otázky. Rozmanitost odpovědí tak lépe zdůrazní respondentovy názory a pocity. Z takového výzkumu můžeme zjistit, co považuje za důležité a co nikoli. (Hendl 2005: 164)

7.3 Žurnalistické metody Abych mohl relevantně okomentovat taktickou stránku českých národních výběrů za poslední dvě dekády, rozhodně nestačí spoléhat pouze na své vědomosti a vzpomínky. Hlavním pilířem pro psaní komentářů bude sledování reprezentačních zápasů z minulosti, ze kterých budu vyvozovat závěry taktických metod.

Od roku 2004 sleduji reprezentační zápasy našeho národního týmu velmi důkladně, viděl jsem jich od té doby okolo stovky. Každý komentář bude obsahovat obecnou část týkající se pozadí trenérova působení u mužstva a povšechný popis taktického plánu. V druhé částí komentáře se vždy zaměřím na jeden vybraný zápas, který důkladně zhlédnu a podrobně na něm rozeberu trenérovy taktické postupy.

Záznamy utkání budu čerpat z fondů České televize, TV Nova, případě českých i zahraničních serverů, které záznamy shromažďují.

Inspiraci budu sbírat rovněž z komentářů známých sportovních žurnalistů, kteří se v průběhu let k trenérům a jejich taktickým metodám vyjadřovali. O fotbal a českou reprezentaci se dlouho zajímám a čtu názory žurnalistů o těchto fenoménech píšících. Nutno dodat, že nikterak hloubkově, a proto se chci i fotbalově zaměřeným článkům věnovat. Především ve zmíněné době 1994 – 2003 mi to přinese důležité informace.

7.4 Respondenti výzkumných rozhovorů Podle Dismana záleží při výběru zkoumaného vzorku pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno (Disman 1993: 112). Hendl zase přirovnává činnost výzkumníka k práci detektiva. Na základě svých úvah vybírá i jedince, kteří mu budou pro výzkum platní. „Výzkumník vyhledává jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek.“ (Hendl 2005: 50)

Rozhodl jsem se pro kvalitativní rozhovory vybrat následující tři redaktory z těchto důvodů: Šéfredaktor a šéfeditor jsou hlavní postavy magazínu, které rozhodují o jeho chodu i obsahu. Třetí novinář pak píše pro magazín i články s reprezentační tematikou; mimo to je jediným dalším stálým redaktorem magazínu.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu Hattrick: Vystudoval na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal na Fakultě tělesné výchovy a sportu na téže univerzitě. Na začátku devadesátých let byl členem Rady Syndikátu novinářů ČR a členem výboru Klubu sportovních novinářů ČR. Šéfredaktorem magazínu Hattrick je od roku 2010, do té doby psal například pro Československý sport Lidové noviny nebo deník Sport, kde byl zástupcem šéfredaktora. Šéfoval i deníku 24 HODIN a pražské redakci týdeníku Sedmička.

Pavel Skramlík, šéfeditor magazínu Hattrick: Od roku 2012 je v magazínu Hattrick šéfeditorem, avšak tím výčet jeho žurnalistických a publicistických aktivit zdaleka nekončí. Je autorem řady sportovních knih, pod pseudonymem Felix Boom pak sepsal několik románů. Byl vedoucím sportovního oddělení Lidových novin, působil i v deníku Blesk. Před nástupem do Hattricku vedl sportovní redakci tiskové agentury Mediafax. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl politickým vězněm a do sametové revoluce nesměl publikovat. V letech 1984 až 1988 byl sekretářem klubu Bohemians Praha.

Jan Hrabálek, redaktor magazínu Hattrick: Už v roce 1980 začal spolupracovat s Mladou frontou DNES, nejdéle však působil v brněnské redakci deníku Sport, a to v letech 1987 až 2009. V posledních letech publikuje v magazínu Hattrick, jako novinář se zúčastnil i posledních dvou evropských šampionátů s českou účastí. V únoru 2013 nastoupil na post tiskového mluvčího do Zbrojovky Brno, kde vydržel do konce roku 2014.

7.5 Okruhy otázek Podle Earla Babbieho (2001: 291) je hloubkový rozhovor interakcí mezi dotazovaným a tazatelem. Ten by měl před interview připravený rastr, dle něhož bude rozhovor řídit. Otázky a jejich pořadí nicméně dle jeho názoru nutné připravovat není.

Abych však při rozhovorech s vybranými respondenty cílového média získal co největší množství relevantních informací, vytvořil jsem si alespoň několik okruhů otázek, které jsem redaktorům magazínu Hattrick pokládal. Řídil jsem se podle toho, jaký druh informací pro svou bakalářskou práci potřebuji.

Okruhy otázek:

Publicistika a žánr komentář v magazínu

Rozsah textů při psaní komentářů

Stylistika užívaná při psaní komentářů

Cílová skupina magazínu Hattrick

Výběr témat vhodných k psaní komentáře

Vydávací postup v magazínu – editace

Popis magazínu

Historie magazínu

8 Cílové médium Hlavním cílem této bakalářské práce je soubor komentářů, které se zabývají jednotlivými trenéry a jejich taktickými dovednostmi. Tyto komentáře jsou určené pro Magazín Hattrick, jenž v následující kapitole představím.

Informace o magazínu Hattrick jsem získával téměř výhradně z kvalitativních výzkumných rozhovorů s redaktory časopisu. Postupně jsem vyzpovídal šéfredaktora Pavla Procházku, šéfeditora Pavla Skramlíka a redaktora Jana Hrabálka.

8.1 Popis a struktura magazínu Hattrick Magazín Hattrick je měsíčník zabývající se čistě fotbalovou tematikou. Dříve se částečně věnoval i hokeji, avšak tyto pokusy skončily neúspěšně. Šéfredaktor Pavel Procházka popsal magazín jako „…časopis pro typického fotbalového fanouška. Pro fotbalového fanouška, který má rád jak domácí, tak zahraniční fotbal. Který si rád zajde na Spartu a na Slavii, ale pak si večer pustí taky Ligu mistrů“. (Procházka: 2015)

Aktuálně stojí Magazín Hattrick 79 Kč, píše výhradně česky a počet stran se pohybuje od 84 do 10034. Přestože je měsíčníkem, nevychází Hattrick každý měsíc. Vlivem nižšího zájmu inzerentů je prosincové a lednové číslo spojeno do jednoho vydání. (Procházka: 2015)

I Magazín Hattrick dle mediálního trendu vlastní svoji online verzi. Dokonce nezůstal u jednoho webu. Primární internetovou podobou je web fotbal.hattrick.cz; vydavatelství HATTRICK Media s.r.o., které tištěnou verzi časopisu vydává, však řídí i řadu dalších serverů. O hokeji píše hokej.hattrick.cz, o florbalu florbal.hattrick.cz a o basketbalu probasket.cz. Společnost vlastní také další ryze fotbalové portály – eFotbal.cz, premiership.cz35 a bulvárnější milujufotbal.cz. (Procházka: 2015)

8.2 Historie magazínu Hattrick Magazín Hattrick působí ve své tištěné verzi na mediálním poli od roku 1999. V té době v Česku vycházel jen jeden fotbalový měsíčník a to byl Fotbal, později Fotbal – Sport, když jej odkoupilo vydavatelství vlastnící známý sportovní deník. Časopis Hattrick mu měl vytvořit modernější konkurenci. Prvním investorem byl bývalý fotbalový reprezentant Pavel Kuka, jenž finančně zaštítil nápad fotografa Martina Svobody a redaktora Jakuba Konečného. Prvním šéfredaktorem magazínu Hattrick byl Milan Macho, sportovní publicista a bývalý sportovní redaktor Svobodného slova či Mladé fronty DNES. Později do magazínu

34 Závisí na množství inzerce. 35 Zabývající se anglickou fotbalovou ligou. 30 investovala sázková kancelář Tipsport a bývalý vlastník Slavie Praha Tomáš Rosen. Až v roce 2010 začal mít magazín vinou ekonomické krize finanční problémy a Hattrick všichni tři zmínění investoři opustili. (Procházka: 2015)

Před krachem jej zachránili v roce 2012 tři věřitelé – agentura Mediaboard, Tomáš Šimáček a současný šéfredaktor Pavel Procházka. Tito tři založili malé vydavatelství HATTRICK Media s.r.o., které magazín vydává už čtvrtým rokem. (Procházka: 2015)

8.3 Redakce magazínu Hattrick Magazín Hattrick má poměrně malou redakci. Zaměstnaní redaktoři jsou pouze tři – šéfredaktor Pavel Procházka, šéfeditor (a zároveň autor článků) Pavel Skramlík a brněnský redaktor Jan Hrabálek. Dalším redaktorem je Tomáš Radotínský, jenž je zaměstnaný pouze na půl úvazku. „Každý měsíc máme velkou poradu, na které se domluvíme, co budeme psát. Každý týden potom máme menší porady, na nichž reagujeme na aktuální dění a určujeme, který článek půjde na web a který do tištěné verze.“ (Procházka: 2015)

O chod tištěného magazínu Hattrick i jeho internetových verzí se stará řada dalších redaktorů či fotbalových expertů. To už jsou ovšem vyloženě externisté. „Snažíme se dávat prostor renomovaným autorům. Patří mezi ně například Jiří Hroník, Petr Bošnakov nebo Jiří Kubíček.“ (Procházka: 2015)

Součástí redakce je také grafik Filip Šimonek, který se stará o vzhled tištěného časopisu Hattrick. Online verze magazínu má vlastní redakční strukturu, jejím šéfem je Michal Hrabal. (Hrabálek: 2015)

8.4 Postavení magazínu Hattrick na mediálním trhu Aktuálně v České republice vychází tři fotbalové měsíčníky, přičemž si vzájemně tvoří konkurenci jen částečně. Magazín Hattrick se snaží uspokojit veškerou fotbalovou veřejnost – píše o českém i zahraničním fotbale, píše texty odbornější i články pro méně znalé fanoušky. Naproti tomu Sport Góóól cílí víceméně na mladé čtenáře. Do svého obsahu zařazuje více plakátů a obrázků s kratšími texty, které doplňuje dynamickou grafikou. Třetí fotbalový časopis, Pro Football, se zase zaměřuje na fanoušky zahraničního fotbalu, jelikož o českém píše velice zřídka. (Procházka: 2015)

Objektivně změřit, kterému časopisu se na mediálním trhu daří nejlépe, je velice obtížné. Magazín Hattrick totiž není součástí Unie vydavatelů, která data přesně měří. Šéfredaktor Hattricku Pavel Procházka (2015) je vůči těmto statistikám skeptický. „Ta čísla, která Media Projekt vynáší, jsou fajn, jelikož na jejich základě vznikají ceny inzerce. Mnohdy

31 jsou to ovšem hausnumera36. Když jsem byl zástupce šéfredaktora v deníku Sport, byla čísla čtenosti asi sedmkrát větší než čísla u prodaného nákladu. Mám za to, že je to nadsazené právě proto, že se podle toho určují ceny inzerce.“

Interní data však Hattrick shromažďuje a průměrný prodaný náklad se pohybuje okolo 10 tisíc výtisků za měsíc. Tištěný náklad je zhruba o třetinu vyšší. Čtenost magazín Hattrick neměří vůbec, Pavel Procházka odhaduje, že si Hattrick měsíčně přečte asi 40 tisíc lidí, tedy průměrně čtyři lidé na výtisk. (Procházka: 2015)

Tato čísla jsou výrazně ovlivněna ekonomickou krizí, která média postihla po roce 2008. Dalším vlivem, jenž se na snížení prodeje tištěných médií podepsal, je vstup médií na internet. Nejvyšší prodaný náklad, který se pravděpodobně v nejbližší budoucnosti nevyrovná, měl magazín Hattrick v roce 2004 po mistrovství Evropy v Portugalsku. Česko tam skončilo až v semifinále a prodaný náklad byl mezi 30 a 35 tisíci výtisky. Pro srovnání, když Češi postoupili na EURO 2012, náklad se zvedl z průměrných 10 tisíc asi o třetinu. (Procházka: 2015)

Ani dva konkurenti magazínu Hattrick nemají prodaný náklad o moc vyšší či nižší. Dle tiskové zprávy Unie vydavatelů z letošního února průměrný prodaný náklad časopisu Sport Góóól za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2014 lehce přesáhl 12 tisíc. Pro Football prodal průměrně 6 562 výtisků za měsíc. Větší kontrast nabízí údaje o čtenosti, které s Procházkovým odhadem čtyř čtenářů na výtisk příliš nesouhlasí. Sport Góóól si podle Media Projektu za druhou polovinu roku 2014 přečetlo 97 tisíc37 a Pro Football 61 tisíc lidí38. (Media Projekt: 2015)

Stejně jako většina tištěných médií, i magazín Hattrick je při vydávání své tištěné verze závislý na inzerci. „Jenom z prodeje se časopis uživit nedá, i proto vydáváme jen 11 čísel ročně. V lednu je totiž inzerce prakticky nulová, takže v prosinci vydáme číslo tvářící se jako dvojčíslo, abychom nebyli ve ztrátě. To si mohou dovolit jen silné vydavatelské domy, které i přes ztrátu nechtějí rušit kontinuitu časopisu. My jsme jeden rok měli dokonce čísel 10.“ (Procházka: 2015)

8.5 Cílová skupina magazínu Hattrick Magazín Hattrick je časopisem o fotbale pro celou fanouškovskou veřejnost. Snaží se uspokojit všechny fotbalové příznivce od 6 do 99 let. Mladé čtenáře zajímající se o fotbal

36 Vymyšlená čísla. 37 Více než 8 čtenářů na výtisk. 38 Více než 9 čtenářů na výtisk. 32 se pokouší zaujmout velkým množstvím plakátů nebo nenáročnými rubrikami, které začínajícím fanouškům objasňuje důležité součásti moderní kopané. „…máme rubriku Jak se zrodila hvězda, která právě mladým fanouškům osvětluje vývoj největších postav dnešního fotbalu typu Cristiano Ronaldo, Lionel Messi.“ (Procházka: 2015)

Starší a zkušenější fanoušci zase mohou zaujmout hlubší kauzy a témata týkající se českého fotbalu, která jsou určitým způsobem nadčasová. Magazín Hattrick samozřejmě nezapomíná ani na klasické články, kupříkladu rozhovory. I ty ale píše více do hloubky, aby se odlišil od obvyklých zpravodajských textů umístěných zpravidla na internetu nebo v denním tisku. (Procházka: 2015)

„Pokoušíme se uspokojit všechny, nechceme přijít o žádného čtenáře, ale zároveň nechceme vypadat jako pejsek s kočičkou, kteří pekli dort a hodili tam všechno. Snažíme si udržet náročnější fotbalové čtenáře a fanoušky, i ty české, a neztratit ani mladé čtenáře, kteří si magazín koupí třeba jen kvůli obrázkům a plakátům. Těm jsme také vyšli vstříc tím, že si mohou plakáty vybírat v anketě na našem webu.“ (Procházka: 2015)

I Pavel Skramlík (2015) potvrdil, že v magazínu Hattrick musí najít rozumný kompromis mezi psaním o hvězdách, kauzami a speciálními rubrikami. Dodává, že kauzy i analýzy musí být v měsíčníku psány s nadhledem a velmi přesně; zároveň také musí být objevnější než v denících a na webech, které mohou svůj obsah aktualizovat mnohem častěji.

Kromě České republiky prodává magazín Hattrick své výtisky i na Slovensko, jehož čtenáře se snaží uspokojit mimo jiné tím, že do každého vydání časopisu umístí plakát se známým slovenským fotbalistou. „…asi tisíc výtisků měsíčně posíláme na Slovensko, takže i tuto skupinu si přejeme udržet.“ (Procházka: 2015)

8.6 Editační postup v magazínu Hattrick Aby článek v tištěné verzi magazínu Hattrick vyšel, musí podstoupit zavedený editační proces. Poté, co autor článku svůj text zhotoví, zašle jej všem třem kmenovým redaktorům – Pavlu Procházkovi, Pavlu Skramlíkovi a Janu Hrabálkovi. Ti opraví věcné chyby, načež článek přepošlou grafikovi a korektorovi. Opravený a graficky zalomený text se posléze vrátí zpátky na kontrolu zmíněné trojici, která jej znovu věcně, gramaticky i stylisticky prověří. V poslední editační fázi hraje nejdůležitější roli šéfredaktor Pavel Procházka, který všechny editační verze spojí a ve spolupráci s grafikem text upraví do výsledné podoby článku. Tu si ještě naposled přečtou Skramlík i Hrabálek. „Vypadá to možná složitě, ale probíhá to rychle a hladce,“ vysvětluje šéfeditor Pavel Skramlík (2015).

Pavel Procházka dodává, že takový proces musí podstoupit i články od zmíněných tří redaktorů. Přestože jsou zkušení a chyb je v jejich textech minimum. „Dvoj až trojstupňová kontrola. Samozřejmě, i když článek napíšu já, dám ho k nahlédnutí kolegům, protože chyby vidíte po každém, jen po sobě ne.“ Před posláním výtisku do tiskárny si ještě celý výtisk přečte korektor. (Procházka: 2015)

Do internetového magazínu Hattrick články takhle náročný proces nepodstupují. „Komentáře do online verze pro hattrick.cz si ve trojici přepošleme, sdělíme si e-mailem připomínky. Hattrick.cz má svého editora, který dělá finální zpracování a článek vydá.“ (Skramlík: 2015)

8.7 Publicistika v magazínu Hattrick Magazín Hattrick si jako měsíčník nemůže dovolit vydávat příliš velké množství zpravodajských textů. A to ani v tom případě, když se událost stane krátce před uzávěrkou – tisk časopisu totiž zabere několik dní, které zpravidla udělají z čerstvé novinky jen nezajímavou informaci. Proto se tištěná verze magazínu Hattrick soustředí takřka výhradně na texty publicistické. Zpravodajství potom zajišťuje jeden z webů časopisu. „Většinou píšeme publicistické texty. Dělat zpravodajství v měsíčníku je velmi těžké. Dneska něco napíšeme a v den vydání už je to staré. Život je rychlejší, věci se mění. Na zpravodajství máme právě ty internetové servery, přičemž efotbal.cz by měl být zpravodajský a fotbal.hattrick.cz zase publicistický. V dnešní době se však ty rozdíly často stírají.“ (Procházka: 2015)

Jelikož v tištěném magazínu Hattrick vychází většinou publicistické články, dbají jeho redaktoři na žánrovou pestrost. Šéfredaktor Pavel Procházka vysvětlil, že se v časopisu snaží pěstovat žánry, které jsou v žurnalistice stěžejní. Nejčastěji publicistický rozhovor, poznámku, glosu, publicistickou reportáž a komentář. Výjimečně se v magazínu objeví i analytický článek. (Procházka: 2015)

8.8 Žánr komentář v magazínu Hattrick V praktické části této bakalářské práce sepíšu soubor textů o taktice českých fotbalových reprezentací. Tyto texty budou mít podobu komentáře, který jsem již v předchozích kapitolách teoretické části vymezil pomocí odborné literatury. Nyní se jej pokusím vymezit i za použití informací z kvalitativních rozhovorů s redaktory mého cílového média – magazínu Hattrick. Základní pravidla komentáře v Hattricku jsou jasná a neliší se od pravidel v jakémkoli jiném médiu. Rozdíl je pouze ve stylu psaní. „Všichni známe atributy tohoto

žánru, které jsou jasně dány, nemusíme si dávat jiná pravidla. Autoři jsou individuality a každý má vlastní styl.“ (Skramlík: 2015)

Redakce Hattricku je navíc velmi úzká a semknutá. Procházka, Skramlík i Hrabálek se dlouho znají, jsou zkušení a věří si. „Všichni tři výše uvedení redaktoři máme za sebou více než 30 let praxe; já ze všech nejmíň, a to jsem začal v roce 1980. Není potřeba určovat, jak takový text bude vypadat. Navíc nemusí jít o klasický komentář, mohou se v něm objevit jiné žánrové prvky jako u poznámky,“ vysvětlil Jan Hrabálek (2015)

8.8.1 Struktura komentáře v magazínu Hattrick Jak jsem zmínil výše, komentář v magazínu Hattrick by měl mít klasické atributy komentáře. Co se týče struktury komentáře, je v mezi denním tiskem a měsíčníkem Hattrick rozdíl v tom, že komentáře v časopisu musí v úvodu nebo v perexu obsahovat zpravodajské vysvětlení kauzy, o níž autor píše. Dodržet zpravodajské otázky „Kdy? Kde? Co? Jak? Proč?“. V denících to není nutné, jelikož komentář většinou patří ke zpravodajskému textu umístěnému na vedlejší straně. (Procházka: 2015)

Základem každého dobrého komentáře je kvalitní titulek. V magazínu Hattrick platí pravidlo, že titulek v komentáři by měl být zodpovězen hned v úvodu. Neměly by se v něm objevovat zápory.39 Pavel Procházka zdůrazňuje, že média mají oznamovat a komentovat, že se něco stalo, nikoli naopak. Co se týče délky, jsou autoři i editoři závislí na grafice, kvůli které je často nutné zkrátit titulek do tří slov. Občas však grafik dokáže titulek prodloužit na řádky dva. (Procházka: 2015) V případě, že editor nebo grafik titulek mění, vždy jen ve spolupráci s autorem textu. (Hrabálek: 2015)

To všechno nicméně platí pouze pro tištěnou verzi magazínu. Na internetu jsou pravidla naprosto odlišná. „Jiné to je u online verze, kde se tak striktně počtem slov řídit nemusíme. Úspěch i výdělek online článku se dnes navíc měří počtem kliknutí a je osvědčené, že bulvárnější titulky lákají. Nerad to říkám, ale je to tak.“ (Procházka: 2015)

Tištěný magazín Hattrick má rozsah komentáře daný, a to jednu tiskovou stranu. Redaktor Jan Hrabálek ovšem dodal, že to rozhodně není dogma. „Rozsah udává grafik a závisí na tom, zda je u komentáře umístěna fotografie a jak je velká. Je to hodně variabilní, nedá se přesně říct, kolik slov nebo znaků by měl komentář mít. Přibližně se však pohybujeme mezi 3000 (velké foto) až 4500 (malé foto) znaků včetně mezer.“ (Hrabálek: 2015)

39 Např.: Rekord nepadl. 35

8.8.2 Stylistika komentáře v magazínu Hattrick Sportovní komentáře, a fotbalové obzvlášť, jsou typické užíváním odborných výrazů, které mohou neznalého čtenáře zmást. V magazínu Hattrick se ovšem pokouší v textu tato specifická slova užívat minimálně, jen když se do článku vyloženě hodí a nejsou nadužívaná. Obvyklé je také vkládat do je uvozovek. „Snažíme se pěstovat kvalitní, pěknou češtinu. Vyhazujeme klišé a floskule, na to jsem ras. Nemám rád rusismy, amerikanismy typu „že je něco o něčem“40, tuhle vazbu přímo nesnáším. Nebo dokonce slovakismy, jako křížná41 přihrávka, zlá42 střela nebo spojení ustrážil útočníka. Stráží se možná tak sklad někde v Žilině.“ (Procházka: 2015)

Cizí slova do magazínu Hattrick neproniknou ani přes šéfeditora Pavla Skramlíka, který si kromě českých výrazů potrpí také na kvalitní stavbu článku. „Nemám rád příliš mnoho cizích slov a rozčilují mě příliš dlouhé a ve finále nepřehledné věty. Editování není jen o slovech, ale o stavbě článku a o stylistice, o rytmu, např. střídání krátkých, delších a dlouhých vět.“ (Skramlík: 2015)

Neslušným či dokonce vulgárním výrazům se pak v časopisu snaží vyhýbat. Jejich výjimečné užívání pak vždy „vytečkují.“ Magazín Hattrick se nicméně snaží také o inovace. Sportovní žurnalistika už zavedla jednoslovný pojem Česko do běžného užívání; nyní je cílem tento pojem zavést i v zahraničí. Hattrick ve spolupráci s Občanskou iniciativou Česko/Czechia prosazuje místo tradičního Czech Republic právě Czechia. (Procházka: 2015)

8.8.3 Témata komentářů v magazínu Hattrick Magazín Hattrick vydává autorské komentáře poměrně často. Prostor, který žánru komentář Hattrick v každém vydání věnuje, je určen i podle rozsahu čísla. Při stostránkovém vydání se tištění komentářů příliš velké meze nekladou, naopak když má číslo jen 84 stran, musí se šéfredaktor Pavel Procházka rozhodnout, které téma umístí do časopisu a které na internet. (Procházka: 2015)

Témata si autoři většinou vymýšlejí sami. „Na porady jdeme každý redaktor se svými nápady, které se na poradě zkorigují a sjednotí do plánu.“ (Hrabálek: 2015) Občas o rozdělení rozhoduje šéfredaktor. Faktory, které o výběru tématu komentářů rozhodují, jsou exkluzivita

40 Anglický originál: I’s about. 41 Slovenský originál: Krížná. 42 špatná 36 a jedinečnost informací Hattricku nebo závažnost dané události na fotbalové prostředí. „Zkrátka podle toho, co se zrovna děje.“ (Procházka: 2015)

Větší analytické texty tvoří Hattrick obvykle jen po utkáních české reprezentace, které většinu českých fotbalových fanoušků zajímají nejvíce. U ligových zápasů to navíc není reálné, jelikož se během měsíce pokaždé odehrají desítky zápasů – materiál by tak přišel o exkluzivitu. (Procházka: 2015) Podle Jana Hrabálka však příliš nehraje roli, zda je komentář založen na názoru, nebo je analytický. „Čtenář laik nerozezná rozdíl mezi analytickým a názorovým komentářem.“ (Hrabálek: 2015)

8.9 Česká fotbalová reprezentace v magazínu Hattrick Česká reprezentace je v magazínu Hattrick oblíbeným a stěžejním tématem článků. Ostatně, když český výběr poustoupí na evropský nebo světový šampionát, zvýší se prodej časopisu zhruba o třetinu. Po každém kvalifikačním bloku43 proto Hattrick píše rozsáhlé texty s různými žánry. „Navíc je potřeba to pojmout trošku jinak, v širším kontextu, než to mají v jiných, častěji vycházejících médiích.“ (Procházka: 2015)

Kvalifikační zápasy mají své nezastupitelné místo v tištěné i online verzi magazínu. „Na webu reagujeme na všechno komentáři, v printu akci zaznamenáme krátce zpravodajsky. Dominuje však analýza, zajímavý nadčasový rozhovor s reprezentantem, případně zachytíme události, jichž si jiní nevšimnou.“ Právě komentář (na webu), analýza a interview (v tištěném magazínu) jsou v Hattricku nejčastějšími žánry týkající se české reprezentace. (Skramlík: 2015)

U komentářů s reprezentační tematikou se redaktoři magazínu Hattrick věnují i taktice, avšak v takové míře, aby ji čtenáři chápali. Podrobné postupy a analýzy, které se nacházejí v odborných časopisech, tudíž součástí takových komentářů nejsou. Nejdůležitější je totiž čtivost. „Nechceme z toho dělat hospodský komentář, ale ani netoužíme po příliš odborných textech. Fotbalová veřejnost je sice poslední léta čím dál více vzdělávána, i formou elektronických tužek v televizi, ale příliš podrobné rozbory by byly pro velmi úzkou skupinu.“ (Procházka: 2015)

43 Zpravidla 2 utkání, případně 1 kvalifikační utkání a 1 přátelský duel 37

9 Kritické reflexe textů Kritická reflexe vlastních textů by měla být součástí novinářské práce. Reflexe je kritické a aktivní přemýšlení nad vlastními přednostmi a především chybami. (Burns 2004: 53) Ty pak novinář může na jejím základě eliminovat.

Kritická reflexe se skládá ze tří částí. První spočívá ve výběru článku. Téma je pro jakýkoli text naprosto stěžejní – zajímavé téma čtenáře pohltí a snáz v něm oželí stylistickou dokonalost. Naopak i precizně napsaný text o nezajímavém tématu může vyjít vniveč. Další část reflexe autor zohledňuje při samotném psaní, třetí část po vytisknutí. (Burns 2004: 49– 50)

Především v tištěných médiích není na kritickou reflexi autor textu sám. Zpětná vazba od editora či šéfredaktora by měla autora navádět k úpravě textu či mu pomoci při tvorbě dalšího článku. (Burns 2004: 51) Tato reflexe z okolí je mnohdy ještě důležitější než ta vlastní; člověk snadno přehlédne vlastní chyby, zatímco ostatní je mohou vypozorovat bez problémů.

9.1 Nejlepší útok je obrana U mé bakalářské práce nebyl na volbu témat žádný prostor. Rozhodl jsem se takticky rozebrat práci všech trenérů samostatné české fotbalové reprezentace, což samo o sobě předchází volbě tématu. Dušan Uhrin byl prvním trenérem samostatného národního týmu.

Titulek ke komentáři o Dušanu Uhrinovi „Nejlepší útok je obrana“ je přesmyčkou slavného výroku Otto von Bismarcka: Nejlepší obrana je útok. Především na mistrovství Evropy 1996 totiž Uhrin zakládal svoji taktiku na zabezpečené defenzivě. Teprve s jistotou v obranných řadách mohli jeho svěřenci útočit.

Stejně jako všechny ostatní komentáře jsem text rozdělil na dvě části. V té první se obecně zaobírám celkovým působením Dušana Uhrina u reprezentace, shrnuji v něm jeho úspěchy i neúspěchy, vystihuji nejpodstatnější rysy jeho taktických metod. Ve druhé části se zaměřuji na utkání českého týmu proti Portugalsku ve čtvrtfinále Eura 1996. Záznam zápasu jsem našel na serveru Uložto.cz, odkud jsem jej stáhl.

Komentář nespadá ani do jedné kategorie, o nichž píše Bartošek (2002: 68). V první části je totiž článek názorový, jelikož v ní mimo jiné vysvětluji svůj pohled na obecnou skepsi k defenzivnímu fotbalu. Taktický rozbor utkání Česka proti Portugalsku už je naopak analytickým textem založeným na pozorování záznamu zápasu.

Sportovní žurnalista postupem času píše dle určitých modelů. Platí to především pro zápasové redaktory, kteří týden co týden musí okomentovat několik utkání. (Mlčoch 1999: 14) Přestože jsou moje články publicistického typu, v analytické části hodnotící taktiku českého mužstva ve vybraném duelu se určitým stereotypům vyhnout nelze.

V textu jsem použil přirovnání Dušana Uhrina k Václavu Havlovi, jelikož oba dva stáli v čele země jako první. Samozřejmě je to hyperbola, fotbal se významem k politice nedá srovnat. Uhrin navíc neměl žádný podíl na tom, že Česká republika svobodně a samostatně vystupovala na mezinárodní scéně. V komentáři jsou však metafory či přirovnání povoleným prvkem, který má za cíl zaujmout čtenáře. (Minářová 2011: 175–176)

9.2 V nepřízni rozhodčích Po Dušanu Uhrinovi se druhým trenérem české fotbalové reprezentace stal Jozef Chovanec. Titulek ke komentáři zabývající se jeho působením u národního týmu „V nepřízni rozhodčích“ je statický. V publicistickém žánru je však tento druh titulků povolený a pro můj případ dokonce vhodný. „U komentářů psaných částečně stylem trenérských profilů jsou takové titulky dobré.“ (Procházka: 2015)

I v tomto komentáři jsem využil rozdělení na obecnou část popisující všechny úspěchy, neúspěchy, klady i zápory Chovancova týmu; a druhou, analytickou část, ve které podrobně popisuji taktické metody trenéra a jejich hráčské plnění. Komentář „V nepřízni rozhodčích“ nicméně není tímto dělením striktně diferencován na názorovou a analytickou část. V prvním oddíle komentáře totiž spíše analyzuji trenérovy výsledky a klíčové okamžiky, zatímco na konci taktického rozboru argumenty podpírám svůj názor na výrok rozhodčího Colliny. Právě interpretace vlastního názoru – autorova invence – je důležitým specifikem komentáře. (Bartošek: 1997)

V taktickém rozboru utkání Česka proti Nizozemsku na Euru 2000 se nachází několik termínů užívaných především (či výhradně) ve fotbalových článcích. Tuto část textu jsem se nicméně snažil psát co nejstravitelněji, aby ji byl schopen pochopit i ne zcela odborně vzdělaný čtenář. To koreluje i s požadavky cílového média. „Nechceme z toho dělat hospodský komentář, ale ani netoužíme po příliš odborných textech. Fotbalová veřejnost je sice poslední léta čím dál více vzdělávána, i formou elektronických tužek v televizi, ale příliš podrobné rozbory by byly pro velmi úzkou skupinu.“ (Procházka: 2015)

Jelikož Chovanec se svým týmem postoupil alespoň na jeden evropský šampionát, nebyl pro mě takový problém nalézt záznamy jeho působení u reprezentace na internetu. Duel s Nizozemskem jsem zhlédl na ruském serveru Rutracker.org.

9.3 Hanácký král Titulek komentáře „Hanácký král“ je statický, ale v cílovém médiu – magazínu Hattrick – je tento druh titulku u komentáře používaný. Navíc je v tomto případě nutné psát titulky velmi krátké. „Často záleží na grafice, mnohdy musíme nadpis smrsknout do tří slov, protože se tam víc nevejde.“ (Procházka: 2015)

V textu se nachází poměrně velké množství výrazů užívaných pouze ve sportovní, potažmo fotbalové terminologii. Termíny jako „zlatá generace“, „vypilované standardní situace“, „defenzivní čtyřka“, „defenzivní štít“ nebo „hrotový hráč“ jsou však čtenářům cílového média dobře známy. Magazín Hattrick je totiž časopisem pro fotbalové fanoušky, od nichž se očekává, že hru znají a rozumí jí. (Procházka: 2015)

Při tvorbě komentáře jsem se nevyhýbal ani nadneseným výrazům, což je v tomto žánru povolené. Přestože je komentář vážnějším žánrem než třeba glosa nebo sloupek, i v něm se objevuje ironie a vtip. (Kasarda 2012: 146) Využití jazykových prostředků pro zpravodajství neobvyklých má navíc za cíl získat pozornost publika, zatraktivnit text a vyvolat u čtenáře emoce. (Jílek 2004: 117–118)

Záznam utkání Česko – Nizozemska z Eura 2004, jehož taktický rozbor je podstatnou částí komentáře o Karlu Brücknerovi, jsem získal v online archivu České televize.

9.4 Muž, který selhal V komentáři o Petru Radovi zastává názorová část největší složku ze všech devíti komentářů v bakalářské práci. (Bartošek 1997: 68) Rada nebyl s národním týmem úspěšný, ba naopak. O to větší nelibost nicméně trenér pociťoval při projevené nespokojenosti médií i veřejnosti. Především jeho přehnané reakce jsou předmětem mé obecné části, ve které se zabývám i nevhodností trenéra pro tak významnou práci.

Část komentáře, která se obecně shrnuje působení trenéra Petra Rady u českého národního výběru, je poměrně dlouhá – v tomto případě je to nicméně nutnější než u ostatních komentářů. Petr Rada byl ze stálých trenérů u reprezentace nejkratší dobu, za dobu jeho působení často argumentoval s médii i veřejností a byl i u jednoho disciplinárního skandálu.

Jeho angažmá je navíc staršího data, není v paměti fotbalových fanoušků zaryto příliš pevně. Komentář není aktuální, pouze se týká aktuálního tématu. „V perexu nebo úvodu je proto potřeba osvětlit kauzu, o které autor píše. Alespoň ve velmi stručné podobě dodržet zpravodajskou otázku „kdy, kde, co, jak a proč“. (Procházka: 2015)

Komentář o Petru Radovi je také jedním ze tří, které jsem napsal za výrazné pomoci České televize. Žádný zápas, který Rada v reprezentaci odtrénoval, totiž není k dispozici volně na internetu, tudíž jsem musel požádat archiváře České televize o zpětnou digitalizaci přímých přenosů. Utkání jsem nakonec zhlédl v badatelně ČT Brno.

9.5 Trocha toho tataráčku Komentář o Františku Strakovi je velmi specifický. Bývalý reprezentační trenér totiž u národního týmu strávil pouze jedno jediné utkání – to jsem ostatně podrobil taktickému rozboru. Záznam zápasu mi na DVD nosiči výhradně do osobního užití věnovala TV Nova. Veškerá obecná část textu se nicméně skládala z pozadí Strakova příchodu i odchodu k reprezentaci; jakékoli zobecňování trenérových taktických postupů nebylo možné.

Rozsah komentáře jsem uzpůsobil potřebám a regulím cílového média – magazínu Hattrick. V tištěné podobě média se redaktoři nedrží příliš mnoha pravidly – všichni jsou zkušení novináři, kteří už vědí, jak komentáře psát. Jediným mantinelem, jímž jsou při tvorbě komentářů omezeni, je proto rozsah. „Rozsah udává grafik a závisí na tom, zda je u komentáře umístěna fotografie a jak je velká. Je to hodně variabilní, nedá se přesně říct, kolik slov nebo znaků by měl komentář mít. Přibližně se však pohybujeme mezi 3000 (velké foto) až 4500 (malé foto) znaků včetně mezer.“ (Hrabálek: 2015)

Při tvorbě mých textů jsem měl občas problém vejít se do maximálního počtu znaků, který redaktor Hattricku Jan Hrabálek uvedl. Všechny komentáře jsem nakonec napsal v rozsahu blížícím se horní hranice. Každý komentář jsem opatřil obrázkem – ty jsem tvořil na serveru ShareMyTactics.com, kde je možné graficky poskládat rozestavení fotbalistů na hrací ploše včetně jejich taktických pokynů od trenéra (viz Obr. 4 – 11). Vzhledem k vyššímu rozsahu mých textů by tyto obrázky v tištěném médiu byly menší velikosti.

S výjimkou drobné názorové vložky týkající se Strakovy taktické zdatnosti jsem v textu své argumenty výhradně zakládal na známém pozadí trenérova působení u reprezentace, případně na pozorování jeho jediného utkání na lavičce národního celku. Proto je tento komentář dle Bartoškova (1997: 68) dělení analytický.

V úvodu komentáře o Františku Strakovi používám řadu expresivních výrazů. Ty jsou pro trenérovu osobu velmi typické a dokonale ho charakterizují. V žánru komentáři je navíc takový jazyk dovolený. „Cílem autora komentáře je získat pozornost čtenáře, redaktor se tak může uchýlit k užívání volnějšího jazyka.“ (Minářová 2011: 175–176)

9.6 Předseda na dvou židlích Podstatnou část komentáře o Ivanu Haškovi coby reprezentačním trenérovi je obecná část mapující jeho působení u národního celku. Hašek byl navíc ve stejnou dobu předsedou fotbalového svazu, což si zasloužilo mou pozornost (a inspirovalo mě i při vymýšlení titulku). Celá situace byla potřeba přiblížit i proto, že je téměř šest let stará.

Rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistickým komentářem nicméně spočívá i v tom, že komentář na rozdíl od zprávy není až tak striktně vázán na aktuálnost. Aktuální komentář je sice vhodnější, jelikož je o dané problematice mnoho informací i v jiných médiích. Téma však může být společensky aktuální dlouhodobě, popřípadě je aktuální vzhledem ke své užitečnosti. (Jílek 2004: 118)

Z mých komentářů o taktice českých fotbalových reprezentací je sice aktuální pouze ten o současném kouči národního výběru Pavlu Vrbovi; avšak právě kvůli tomu, že se na hru českého týmu budu zaměřovat z taktického hlediska, který není v médiích příliš běžný, jsou texty o předešlých trenérech reprezentace taktéž užitečné.

Stejně jako všechny ostatní komentáře, i tento je ve druhé části – taktickém rozboru – psaný jazykem fotbalové terminologie, který je užívaný čistě ve sportovní žurnalistice. Sportovní redaktoři mají při tvorbě textů větší volnost, často se v jejich textech vyskytují slova, která mají jiný význam než v běžném hovoru. (Mlčoch 1999: 20)

Pro taktický rozbor Haškových metod jsem si zvolil zápas českého týmu proti Slovensku. I tento zápas jsem sledoval v brněnské badatelně České televize, bylo však o poznání obtížnější odvodit z něj taktické variace. Stadion Tehelné pole, kde se zápas odehrál, má vysílací kamery velmi nízko a blízko hrací plochy. Místo obvyklého pohledu na celou šíři hřiště zabírala kamera vždy zhruba polovinu až dvě třetiny potřebného prostoru. Širší taktický kontext jsem nebyl schopen přesně zaznamenat.

9.7 Nafilmovaný úspěch nestačí Stejně jako všechny ostatní texty, ani komentář o Michalu Bílkovi není svoji strukturou v pravém slova smyslu komentářem. Klasické rozdělení komentáře na „představení názoru – argumentace – závěr“ v mých textech neplatí. (Butala 2011: 28) Styl psaní komentářů v této

42 bakalářské práci to ostatně ani nedovoluje. Každý text má svou obecnou část, která obsahuje i zpravodajské pozadí. Druhou částí je taktický rozbor, analytický text o jednom utkání z trenérova působení u reprezentace. U Michala Bílka jsem si jako názorný příklad zápasu k rozboru vybral střetnutí Česka a Řecka na Euru 2012, jehož záznam jsem zhlédl na serveru Livetv.sx.

V magazínu Hattrick platí pravidlo, že titulek v komentáři by měl být zodpovězen hned v úvodu. (Procházka: 2015) Tímto pravidlem se řídím u všech komentářů, včetně tohoto. Titulek „Nafilmovaný úspěch nestačí“ se týká skutečnosti, že Michal Bílek za celou dobu svého působení nepřesvědčil o svých taktických kvalitách; a jediného úspěchu dosáhl na Euru 2012, na které se Česko dostalo zásluhou nafilmovaného pádu v závěru kvalifikace.

Jazyk komentáře je suchý, strohý, jelikož jde vesměs o analytický text. Jen jeho malá část je názorová, okolnosti komentáře navíc nenahrávají právě odlehčenému stylu psaní. (Butala 2011: 33) Tento popis jazykového stylu textu se dá aplikovat na všechny komentáře. Jen výjimečně v článcích užívám prvky, které mají za cíl přilákat čtenáře.

Jelikož je u všech komentářů velikostně stejný obrázek, pokoušel jsem se psát texty zhruba stejně dlouhé. Nakonec se všechny komentáře vešly do rozmezí zhruba tří stovek znaků, což je pro výslednou grafiku již pouze malý rozdíl. Nejnižší rozsah má právě článek o Michalu Bílkovi – 4132 znaků – nejvyšší pak 4465 znaků.

9.8 Ta nejlepší záplata Autoři publikací, ze kterých v teoretické části čerpám, se shodují, že dobrý komentář by se měl týkat celospolečenského problému. Problému, kterému čtenář bez větších obtíží porozumí. V tomto ohledu je důležité znát cílovou skupinu média, do kterého je text určen. Čtenáři magazínu Hattrick jsou fotbaloví nadšenci, kteří se ve hře vyznají (Procházka: 2015), takže ani článek týkající se dalšího trenéra Josefa Pešiceho není nikterak problematický.

V krajním případě jej pak nutné opatřit komentář dostatečným „backroundem“, jenž problematiku přiblíží. O tom píše především Bartošek (1997: 68), podle nějž je kvalitní komentář založený na rešerších, analýzách či statistikách, které objasní pozadí a okolnosti události, na niž je komentář cílený.

To je v případě tohoto i ostatních komentářů podstatné také z důvodu, že je magazín Hattrick měsíčníkem a na rozdíl od deníků si nemůže dovolit zabírat místo v časopisu zpravodajskými texty. (Procházka: 2015)

Titulek komentáře „Ta nejlepší záplata“ má symbolizovat přechod reprezentace od trenéra Michala Bílka k Pavlu Vrbovi, tedy období mezi dvěma dlouhodobějšími érami národního týmu. Pešice trénoval jen tři zápasy, a protože všechny vyhrál, získal si přízvisko „nejlepší“. Nejtěžší zápas Pešiceho krátkého angažmá u reprezentace byl v Bulharsku – ten jsem si také vybral k taktickému rozboru a zhlédl jej v badatelně České televize Brno.

9.9 Spasí Vrba český fotbal? Komentář o Pavlu Vrbovi je jediným aktuálním textem z devíti zhotovených. Vrba u reprezentace stále působí, především analytický a taktický rozbor jeho práce je proto pro čtenáře cílového média zřejmě nejvíce užitečný a zajímavý. Zároveň obsahuje pozadí, příčiny a důsledky události, což jsou faktory kvality komentáře podle Bartoška. (1997: 68)

Titulek „Spasí Vrba český fotbal?“ je jedním ze dvou titulků, které nejsou statické. Titulky tázací se používají s cílem dotknout se čtenáře (Bartošek 1997: 72) a mají v něm vyvolat přemýšlení, zda má národní tým v bývalém trenérovi Viktorie Plzeň skutečně onoho spasitele, za něhož je mnohými považován.

Část komentáře, ve které nepřímo odpovídám na otázku z titulku, či spíše předkládám první výsledky Vrbovy práce, je také jedinou neanalytickou částí článku. Jinak je text ryze analytický, na konkrétních příkladech ukazuje taktické rysy Vrbovy práce. (Tušer 1999:100)

Zápas pro analýzu Vrbových strategických postupů jsem si vybral částečně z důvodu vlastního pohodlí. Duel Česko – Lotyšsko vysílala Česká televize přímým přenosem právě v době, kdy jsem praktickou části bakalářské práce psal, takže jsem spojil příjemné s užitečným. Taktický rozbor k utkání je vzhledem k modernímu pojetí Vrbovi hry plný fotbalových termínů, což ovšem vzhledem k cílové skupině magazínu Hattrick neznamená žádný problém. (Procházka: 2015)

10 Závěr Cílem této bakalářské práce byl soubor publicistických článků – komentářů – k taktice českých fotbalových reprezentací od roku 1994. Výsledné texty jsem cílil pro tištěnou verzi fotbalového magazínu Hattrick. Výhodou volby tohoto média je skutečnost, že ve své tištěné verzi vydává výhradně publicistické články. Zpravodajství jen ve zcela výjimečných situacích.

V první části své práce jsem v krátkosti přiblížil historii fotbalu a počátky jeho organizovaného hraní pod záštitou dvou největších asociací FIFA a UEFA. Důležitějším oddílem kontextuální části bakalářské práce však byla kapitola o historii československé a především samostatné české fotbalové reprezentace, které se tvůrčí výstupy přímo týkají. Nemalou pozornost jsem věnoval i fotbalové taktice, která není fanouškovskou veřejností příliš probádaná a tvoří podstatnou část každého z devíti komentářů.

Po shrnutí nejdůležitějších pojmů fotbalu a jeho historického kontextu jsem se v teoretické části své práce věnoval publicistice. Definoval jsem pojem publicistika a její žánry. Největší pozornost jsem zaměřil na žánr komentář, protože právě komentáře o taktice českých fotbalových reprezentacích jsou hlavním cílem práce.

Zjistil jsem, jak komentáře psát, a to jak za pomoci odborné literatury, tak výzkumných interview s redaktory cílového média – magazínu Hattrick. Ve třech rozhovorech s šéfredaktorem Pavlem Procházkou, šéfeditorem Pavlem Skramlíkem a redaktorem Janem Hrabálkem jsem získal veškeré potřebné informace pro napsání dobrého komentáře, který by bylo možné v cílovém médiu publikovat. Součástí teoretické části je i popis média, jeho postavení na mediálním trhu či definování jeho (a tím pádem i mojí) cílové skupiny.

Jak jsem zmínil, k získání informací od redaktorů magazínu Hattrick jsem použil výzkumné rozhovory. Podrobným postupům sběru dat jsem věnoval metodologickou část své bakalářské práce.

Jelikož se komentáře týkají fotbalu, tedy jednomu z nejrozšířenějších sportů světa, věnoval jsem jednu kapitolu bakalářské práce i speciálnímu novinářskému odvětví sportovní žurnalistiky.

Pak už jsem se mohl pustit do hlavního produktu práce, do komentářů o taktice každého trenéra v samostatné české fotbalové reprezentaci. Při jejich tvorbě jsem se držel rad a pokynů redaktorů magazínu Hattrick, pomáhala mi i znalost odborné literatury. Každý 45 z devíti textů měl dvě části. První část jsem věnoval obecnému pozadí trenérova působení u reprezentace, jeho úspěchům i neúspěchům v národním týmu a nejdůležitějším taktickým prvkům jeho hry. Ve druhé části – taktickém rozboru vybraného utkání – jsem podrobně analyzoval trenérovy strategické metody a způsob, jakým je hráči (ne)plnili na trávníku. Každý text jsem podrobil kritické reflexy, při které jsem využíval právě informace od komentátorů magazínu Hattrick a z odborné literatury. Věnoval jsem se v nich i vysvětlení podstatných termínů v komentářích.

Napsáním publicistických textů jsem hlavní cíl této práce splnil. Komentáře o taktice českých fotbalových reprezentací od roku 1994 nabízí podrobný pohled do historie národního týmu a především vysvětlují dosud ne zcela probádanou sféru taktických postupů.

11 Praktická část Nejlepší útok je obrana

První z devítky. Dušan Uhrin dokázal s českou fotbalovou reprezentací, co ještě žádný z osmi následovníků nikoli. Mistrovství Evropy 1996 je dodnes výkladní skříní českého fotbalu, v níž se blyští stříbrné medaile. Svoji hru u národního týmu zakládal Uhrin na propracované defenzivě. Neúspěšnými výpady otupený soupeř byl pak snadnějším cílem smrtících protiútoků.

Když se v roce 1994 poprvé samostatná česká reprezentace postavila k fotbalovému utkání, byl u toho. Dušan Uhrin je Václav Havel fotbalových trávníků. Dokázal mužstvo hned napoprvé kvalifikovat na EURO 1996 do Anglie, kde s ním senzačně vybojoval stříbrné medaile. Uspěl i na Poháru konfederací, kde Češi obsadili třetí příčku. To už ale Uhrin věděl, že u reprezentace skončí. V kvalifikaci na mistrovství světa 1998 totiž překvapivě selhal, a u mužstva proto skončil.

V moderním fotbale se obranné pojetí hry v řadách fanoušků nesetkává s pochopením. Divák si přeje vidět pohledné akce a branky. Nikoli taktickou přetahovanou, ve které často rozhodne o výsledku jediná chyba. Ani Dušan Uhrin by se možná povrchní kritice nevyhnul. Ani Uhrin (podobně jako řecký trenér Otto Rehhagel na Euru 2004 nebo José Mourinho v Chelsea) by ovšem této kritice nemusel přikládat pražádnou váhu.

Je totiž velký rozdíl mezi defenzivním pojetím hry a pasivním pojetím hry. Zatímco při čisté pasivitě je tým závislý na tom, co předvede soupeř, a úspěch v utkání je zpravidla dílem náhody, obranný systém s aktivním přechodem do útoku může být úspěšný sám o sobě. To ostatně Uhrin dokonale předvedl na Euru 1996. A hlavně, ve fotbale jde především o výsledek.

Taktický rozbor: Česko – Portugalsko 1:0 (23. červen, 1996)

Obvyklý defenzivní styl naordinoval Dušan Uhrin své základní jedenáctce i pro jeden z nejslavnějších zápasů historie samostatné české fotbalové historie. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy v Anglii proti Portugalsku ovšem svoje taktické schopnosti prokázal až o poločasové přestávce.

V prvním poločase nastoupil český výběr s příliš pasivní taktikou. Systém se třemi stopery a dvěma křídelními obránci vypadal většinu času čistě jako pětičlenný defenzivní val.

Jiří Němec ani Radoslav Látal se do ofenzivy vůbec nepouštěli; Němec se naopak často stahoval s pravým záložníkem Portugalců Luisem Figem i doprostřed hřiště, kde zahušťoval už tak přelidněný prostor.

I to byl záměr Dušana Uhrina. Portugalci byli známí svoji technickou dokonalostí – i proto Češi vyztužili střed zálohy dvěma defenzivními záložníky Radkem Bejblem a Václavem Němečkem. Přestože se především Bejbl donutil k velmi srdnatému výkonu, do přestávky si soupeř vytvořil několik gólových možností.

Defenzivní blok zatažený až na vlastní vápně, neexistující presink, stoprocentní vyčkávání českého národního týmu na akce Portugalska. To všechno byla voda na mlýn aktivnějšího soupeře a de facto čekání na gól. Uhrin naštěstí tušil blížící se pohromu a o přestávce do systému svých svěřenců sáhl.

Karla Poborského z pozice pravého záložníka posunul do útoku k Pavlu Kukovi, ofenzivnější pokyny měl i levý záložník Vladimír Šmicer. Češi zvýšili svoji aktivitu, začali hráče protivníka napadat a znepříjemňovat mu situaci ve chvílích, kdy držel míč. Jen díky tomu mohl krátce po změně stran na polovině soupeře převzít míč Poborský, proniknout před vápno a geniálním obloučkem vstřelit jediný gól střetnutí.

Výrazné posílení útoku české reprezentace se projevilo i v obraně, kde trojice stoperů najednou nemusela čelit neustálým nájezdům portugalských forvardů. Perfektní výkon předvedl také Radoslav Látal na pravé lajně, který díky své rychlosti, neúnavnosti a obětavosti vynuloval celou levou stranu Portugalců. I za tento výkon byl po skončení turnaje jmenován do ideálního týmu šampionátu. Až deset minut před koncem nevydržel rostoucí nápor a obdržel červenou kartu za příliš důrazný zákrok na Dimase.

Místo Látala se pozice pravého ofenzivního obránce ujal Karel Poborský. Není náhoda, že prakticky vzápětí si Portugalci vytvořili vůbec první šanci ve druhém poločase, kterou právě přes pravou obranu českého výběru vytvořil přesným centrem Folha. U ní ale naštěstí zůstalo a Češi se mohli po závěrečném hvizdu radovat z postupu do semifinále.

Obrázek č. 4: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Portugalsku

(Share My Tactics: 2015)

V nepřízni rozhodčích

Převzít fotbalovou reprezentaci po Dušanu Uhrinovi nebyl zrovna nejlehčí úkol. Jozef Chovanec se však obtížné role chopil s grácií a český národ dokázal semknout do úzké fotbalové skupiny fanatiků. Na Euro 2000 se dostal historickým způsobem. Blízko byl i kvalifikaci na mistrovství světa 2002. Vždy mu však k úspěchu scházel jeden krůček, který se v obou případech setkal s rozhodčím nejdůležitějšího utkání.

Jozef Chovanec od počátku kvalifikace na mistrovství Evropy 2000 vedl svůj výběr stylem start – cíl. V deseti utkáních proti Faerským Ostrovům, Bosně a Hercegovině, Estonsku, Litvě a Skotsku česká reprezentace neztratila ani bod, všechny zápasy vyhrála, a zapsala se tak do dějin. Před ní zvládla cestu na turnaj Euro s plným počtem bodů jen Francie. V novém tisíciletí se to podařilo zatím Francii, Německu a Španělsku.

První zápas na šampionátu proti domácím Nizozemcům se ve druhém poločase vyvíjel podle představ, jenže pochybné rozhodnutí rozhodčího Colliny zarmoutilo celý národ a gól z penalty české naděje výrazně utlumil. Podobný osud se opakoval v kvalifikaci na MS 2002 v Jižní Koreji a Japonsku. Češi tentokrát skupinu nevyhráli, skončili druzí a museli se o místo utkat v baráži s Belgií. Červená karta Tomáše Řepky v prvním zápase. Odpískaná penalta v odvetě. Tentokrát ovšem pochybili místo sudího spíše Chovancovi fotbalisté.

Původem slovenský trenér se sice úspěchem do dějin českého fotbalu nezapsal, přesto má na svědomí jeden významný tah. Jako první dal šanci ofenzivnímu obránci Marku Jankulovskému, což byl na začátku nového tisíciletí odvážný tah. V tu dobu sázeli trenéři spíše na defenzivně založené obránce typu Petr Gabriel. Ten by v současné době uspěl jedině na postu stopera.

Začal také využívat předností vysokých útočníků. Nejprve svůj systém založil na Vratislavu Lokvencovi, dokonalost mu však přinesl až obrovitý Jan Koller, jenž je dodnes nejlepším střelcem historie československé a české reprezentace.

Taktický rozbor: Nizozemsko – Česko 1:0 (11. červen, 2000)

Účast na Euru 2000 zahájila česká reprezentace v nejočekávanějším utkání základních skupin. Domácí Nizozemsko bylo favoritem, avšak jen mírným, jelikož Češi byli po suverénní jízdě kvalifikací bráni za černého koně turnaje.

Jozef Chovanec v utkání vsadil na systém s jediným útočníkem Janem Kollerem, kterého ze záložní řady nejvíce podporoval tehdy mladičký talent Tomáš Rosický. Kolem něj se poskládala osa té nejsilnější české generace, v základní sestavě nastoupili i Karel Poborský, Pavel Nedvěd nebo Vladimír Šmicer.

Češi do zápasu nastoupili pasivně až bojácně a Holanďané jejich přístupu využívali. Neměli ostatní příliš na výběr, s míčem na kopačkách měli díky tomu spoustu času a především uprostřed pole byli Oranjes v prvním poločase jasně lepší. Energické duo Davids – Seedorf bylo nad síly českých fotbalistů. Ještě větší problémy dělal Chovancově defenzivě pravý útočník Dennis Bergkamp, jenž technicky výrazně převyšoval své strážce.

Ve druhém dějství se role diametrálně obrátily díky dvěma faktorům. První byl taktický – český tým v mezihře zálohu většinou úplně vynechával, míč nakopával na dvoumetrového Jana Kollera, který markantní část soubojů vyhrával. Češi tím eliminovali ztrátovost míčů na minimum. Střed hřiště se navíc pokusil vyztužit i stoper Tomáš Řepka, který aktivně vystupoval proti záložníkům, na něž směřoval míč.

Druhým faktorem byl zesílený presink – Rosický, Koller a další dostupovali soupeře mnohem aktivněji, což Nizozemcům okamžitě znesnadnilo ofenzivní počínání. Třetí faktor byl ryze výkonnostní – Pavel Nedvěd předvedl po změně stran parádní výkon. Najednou to byl on, kdo dělal uprostřed hřiště největší „vítr“ a určoval a opanoval těžiště hry.

Smutnému večeru v Amsterdamu, který byl předzvěstí neúspěchu Česka na šampionátu, však předejít nedokázal. V úplném závěru utkání totiž Němec ve vlastním vápně lehce zatahal za dres Ronalda de Boera a Pierluigi Collina nařídil penaltu, kterou dvojče „faulovaného“ Frank s přehledem proměnil.

(Ne)faul Jiřího Němce je dodnes trnem v oku českým fotbalovým fanouškům, kteří italskému rozhodčímu Collinovi ani nyní nemohou přijít na jméno. Je totiž pravda, že De Boerův dokonalý odpíchnutý Salchow je i po 15 letech jednou z nejskandálnějších simulací v historii evropských šampionátů. Collina sice viděl napínající se Nizozemcův dres, jenže takových soubojů se v pokutovém území stane za zápas nespočet a za ně se penalta zkrátka a dobře nepíská.

Obrázek č. 5: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Nizozemsku.

(Share My Tactics: 2015)

Hanácký král

Nejdéle sloužící trenér národního týmu v samostatné české historii a také takticky nejzdatnější. Zkrátka nejlepší. Karel Brückner vládl fotbalové reprezentaci přes šest let, vedl ji v 75 zápasech a padesát jich dokázal vyhrát. Jako jediný dostal národní tým na všechny turnaje, do jejichž kvalifikace vstoupil. Vedl zlatou generaci okolo Pavla Nedvěda, Karla Poborského nebo Jana Kollera. Hanácký král Karel Brückner po sobě nechal silný odkaz. Tak silný, že i současný kouč Pavel Vrba si vyžádal jeho pomoc a jmenoval ho svým konzultantem.

Takticky byl Karel Brückner na vysoké úrovni už jako trenér Olomouce. I proto dostal na povel nejprve reprezentaci do 21 let, kterou v roce 2000 dovedl ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy. Na vyšším seniorském stupínku byl rovněž úspěšný, bronz z portugalského šampionátu zůstane českým fanouškům dlouho v paměti. Jako jediný navíc přivedl národní tým na mistrovství světa.

Důvodů, proč byl s českou reprezentací úspěšný jako nikdo před ním ani po něm, je několik. V první řadě měl k dispozici nejsilnější generaci, kterou kdy český fotbal vyprodukoval. S takovým kádrem by v kvalifikaci uspěl i Petr Rada nebo Krteček. Brückner však zvládl zápasy i bez Rosického a spol. Ostatně boj o ME 2008 už sváděl po boku pozměněného týmu, než který hrál na předchozích turnajích.

Brückner byl totiž velice schopný taktik a stratég. A v neposlední řadě i psycholog a motivátor. Měl kolem sebe auru vítězství, dokázal mužstvo strhnout. Hráči mu lidově řečeno zobali z ruky. Kromě toho měl prakticky dokonale vypilované standardní situace, na nichž ve všech kvalifikačních turnusech stavěl.

Taktický rozbor: Česko – Nizozemsko 3:2 (19. červen, 2004)

Druhé utkání základních skupin Eura 2004 má v živé paměti téměř celá fotbalová Evropa. V zápase proti Nizozemsku učaroval Brücknerův tým nejen médiím a fanouškům z české kotliny. Ódy na něj pěli i v zahraničí. Dokonalá ofenzivní podívaná však zastřela velmi důležitý fakt. Někdo ji musel takticky připravit.

Karel Brückner byl a je známý především jako klidný stratég, který u postranní čáry zadumaně pozoruje výkon svých fotbalistů. Taktiku na evropský šampionát v Portugalsku,

53 který měl být představením nejlepší generace českého fotbalu, plánoval několik měsíců. A zhroutila se mu po pár minutách.

Už v základní sestavě musel nahradit Reného Bolfa Martinem Jiránkem, což byl tvrdý zásah do defenzivní čtyřky, na které Brückner tolik lpěl. Když mu pak na pravém kraji obrany absolutně shořel Zdeněk Grygera, vyčaroval šedivý taktik geniální plán.

Grygeru, který nestíhal sledovat ani prašnou čáru za nohama Arjena Robbena, nahradil Vladimírem Šmicerem, defenzivní lajnu stáhl na tři obránce a Pavla Nedvěda posunul doprostřed zálohy. Nejenže tak utlumil rostoucí převahu trojice středních záložníků Nizozemska; Robben náhle musel myslet i na bránění, jelikož pravý záložník Karel Poborský měl od Brücknera jediný pokyn. Větrat holandské zadáky.

Zajímavými taktickými tahy změnil Brückner záložní řadu českého týmu i později. Ve snaze ještě více posílit útočnou snahu svých svěřenců stáhl z defenzivního štítu Tomáše Galáska a na trávník poslal Marka Heinze. Nejvíce obranných pokynů měl posléze Tomáš Rosický, který svojí dokonalou neúnavností a poctivostí doháněl středopolaře protivníka k šílenství.

Český tým měl velké množství možností v útočné hře. Na pravé straně „létal“ Karel Poborský, nejlepší fotbalista Evropy Pavel Nedvěd se pohyboval na celé šíři hřiště pod oběma forvardy a tvořil vynikající spojku mezi obranou a útokem. Technicky vynikající Heinz mu zdatně sekundoval.

Obrovská síla reprezentace se skrývala právě v dvojici hrotových hráčů. Kombinace vysokého silově založeného útočníka s dravým a rychlým střelcem Česku fungovala. Baroš se navíc na turnaji potkal s asi nejlepší formou v kariéře. Ofenzivní duo na hřišti působilo, jako by bylo v dokonalé symbióze. Jeden z nich vždy sbíral dlouhé míče a ten druhý se buď stáhl pod něj, nebo nabíhal na jeho prodloužení. Podle povahy centru.

Z jejich spolupráce ve finále Češi vytěžili dvě branky. Ještě v prvním dějství „vyrobil“ gól do poloprázdné brány Holanďanů hbitý Baroš pro Kollera; po změně stran zase Koller sklepl balón před nádherným vyrovnáním Baroše. Nezapomenutelný večer především pro české fanoušky v závěru dokonal Vladimír Šmicer, jenž zakončil Poborského servis. Kdo tehdy neskákal, nebyl Čech…

Obrázek č. 6: Sestava české reprezentace v utkání proti Nizozemsku od 25. minuty. (Share My Tactics: 2015)

Muž, který selhal

Nastoupil na trenérské křeslo, které předtím více než šest let zahříval hanácký král Karel Brückner. Petr Rada měl nesmírně těžký úkol. Úkol, s nímž se nedokázal popasovat, a to jak na hrací ploše, tak v záři reflektorů. Fotbalovou reprezentaci opustil po osmi měsících s nálepkou muže, který vedl skupinku slavících opilců po domácí porážce se Slovenskem. Muže, kterého svaz odvolal po e-mailu. Muže, který selhal.

Už Radovo jmenování provázela nejistota. Karel Brückner dovedl reprezentaci na tři turnaje v řadě, vedl zlatou generaci okolo Pavla Nedvěda, Jana Kollera nebo Karla Poborského. Ve srovnání s takhle silným výběrem měl Petr Rada k dispozici jen slabý odvar; i tak ale mohl a měl předvést důstojnější práci. Místo toho se podvolil nepřízni veřejnosti, s níž nesmyslně bojoval namísto toho, aby ji uchlácholil dobrými výsledky.

Rada měl s médii problémy po většinu působení u reprezentace. Cítil, že ho novináři ani fanoušci nepřijali a nesmířil se s tím. Pohoršil si u nich i špatnými výsledky; z osmi soutěžních utkání vyhrál jen dvě. Vše vyvrcholilo po remíze 0:0 ve Slovinsku, když v pozápasovém rozhovoru svedl neúspěch právě na „vox populi“, protože vyslyšel volání lidu po formaci se dvěma útočníky.

Nejvýraznějším taktickým rysem Petra Rady byla právě výrazná ofenzivní zdrženlivost v zápasech na hřištích soupeře. Často nastupoval s jediným útočníkem, a když nasadil dva, jeden měl defenzivnější pokyny. Typická pro něj byla aktivní hra defenzivy a vysoký presink, což na rozdíl od útočné hry často fungovalo dobře. Není náhodou, že tři z jeho osmi utkání skončila bez branek. Rada také využíval služeb jednoho z „pozůstalých“ ze zlaté generace Marka Jankulovského. Na levé straně k němu stavěl podobně univerzálně zaměřeného Radka Šírla. Tato levonohá dvojice mu gólem či asistencí obstarala celých sedm ze všech osmi branek, které „nároďák“ za jeho působení vstřelil.

Rada je bezpochyby nejméně úspěšným trenérem v historii samostatné české reprezentace. Zároveň strávil na lavičce suverénně nejkratší období z trenérů, kteří nebyli jmenovaní jen jako „záplata“.

Taktický rozbor: Severní Irsko – Česko 0:0 (10. září, 2008)

Petr Rada do utkání postavil tým s pětičlennou zálohou a jediným útočníkem Milanem Barošem. Opatrný systém byl na hřištích soupeře pro Radu typický; hlavní důvod neúspěchu

– dá-li se tak remíza 0:0 brát – však nespočíval v příliš defenzivní taktice. Největším problémem českého týmu byla nefunkčnost klíčového muže pohybujícího se pod Barošem – Jaroslava Plašila.

Především v prvním poločase byl jeho přínos na hřišti absolutně nulový. Zatímco oba jeho kolegové uprostřed hřiště – Kováč a Polák – zvládli svoji roli takřka na jedničku, Plašil taktické pokyny neplnil. Pokud tedy od Petra Rady neměl za úkol potulovat se v místech, kde je všechno, jen ne míč, a prakticky se nezapojovat do hry. Precizní hra především od Radoslava Kováče, který za ofenzivním záložníkem čistil prostor a jen v prvním dějství podstoupil skvělých 12 soubojů (dvě třetiny úspěšně), vyšla naprosto vniveč.

Petr Rada na nepříznivý vývoj nedokázal reagovat a ve druhém dějství střídal hráče vždy „kus za kus“. Plašila na hřišti nechal celý zápas, přestože se jindy tvořivý záložník probral až v závěru. Špatný výkon blonďatého záložníka měl vliv na celou ofenzivu. Baroš byl jeho vinou na hrotu prakticky odstřižený; nepomohl mu ani pravý křídelník Libor Sionko, jenž si rovněž vybral špatný den.

Co Radovi v utkání jakž takž fungovalo, byla levá strana ve složení Jankulovski – Šírl. Oba fotbalisté jsou podobného ražení, ofenzivní obránci, kteří umí zahrát i v záloze; jejich spolupráce, neustálé změny míst a výpady zakončené většinou centry do vápna dělaly soupeři potíže. Bohužel z osmi vysokých míčů, které do šestnáctky z obou stran přišly, uspěly při dobré vůli dva. V první řadě to opět souviselo s nízkou podporou útoku od dalších hráčů.

Vinou silného protivětru se Češi po změně stran museli zatáhnout a změnit defenzivní rozestavení. V prvním dějství vedl kapitán Ujfaluši vysoký obranný blok, který v aktivitě podpořil vysokým presinkem celý tým. Po změně stran ovšem domácí získali větší převahu a Radovi svěřenci napadali hráče s míčem až od půlící čáry.

I to nakonec ovlivnilo skutečnost, že si zoufale sterilní a nekreativní tým odvezl z Belfastu jen bod. A ten ještě musel skvělým zákrokem zachránit Petr Čech.

Obrázek č. 7: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Severnímu Irsku. (Share My Tactics: 2015)

Trocha toho tataráčku

Tataráček, olejíček, srdíčko. „Manželka mi říká koloušku nebo králíčku, já jí říkám Bobíčku, ty moje zlatíčko.“ Není sebemenších pochyb, že ve Františku Strakovi měla fotbalová reprezentace toho nejromantičtějšího a nejexcentričtějšího trenéra ve svých samostatných dějinách. „Franz“ nakonec odkoučoval jediný přátelský zápas, přesto po sobě zanechal zajímavý odkaz.

Když si předchozí lodivod Petr Rada otevřel e-mailovou schránku a přečetl si, že v reprezentaci končí, vedení svazu muselo neprodleně řešit, kým neúspěšného trenéra nahradí. Měl to být legendární Dušan Uhrin, avšak vedení svazu nakonec ukázalo na někdejšího šéfa Teplic, Sparty nebo Českých Budějovic Františka Straku.

Více než trenérskými schopnostmi a zkušenostmi je Straka mezi fotbalovou veřejností známý pro svůj temperament a zálibu v netradičních jídlech. Pravidelně pije olivový olej s česnekem a octem. Za působení ve Spartě zase své hráče před derby se Slavií motivoval tataráčkem servírovaným ve tvaru pěticípé hvězdy. Své hráče vždy dokázal pobláznit. Takticky však příliš zdatný není, i proto často své působení musel ukončit dříve, než by si sám představoval.

Jeho angažmá v reprezentaci nakonec trvalo přesně jeden přátelský zápas proti Maltě, po kterém už mu vedení svazu nenabídlo nový kontrakt. A tak z něj udělalo nejkratší dobu sloužícího trenéra v české historii.

Straka pojal nominaci na Maltu na po svém. Z jeho kádru by se dala poskládat kompletní jedenáctka absolutních reprezentačních zelenáčů. Mladá krev, hlad po úspěchu – to měly být největší devízy týmu, se kterým Česko vyrukovalo. Výběru, z něhož hned sedmička fotbalistů nikdy nenastoupila v soutěžním utkání národního týmu.

Taktický rozbor: Česko – Malta 1:0 (5. červen, 2009)

František Straka povolal do přátelského utkání hned jedenáct nováčků, sedm z nich nasadil dokonce do základní sestavy. Svoji hru chtěl založit na křídelních prostorech, kde shledal největší slabiny soupeřova týmu. V systému 4-4-2 postavil od první minuty na kraje hřiště obránce Romana Hubníka s Michalem Kadlecem, před nimiž se pohybovali Martin Fillo a Jaroslav Černý.

Nutno podotknout, že se o útočné akce po stranách v prvním poločase starali prakticky výhradně jen dva zmínění zadáci; především Hubník operoval na celé lajně a patřil k nejnebezpečnějším fotbalistům české reprezentace. Fillo a Černý se naopak při většině ofenzivních výpadů stahovali doprostřed hřiště, kde zbytečně zhušťovali již tak obsazené prostory. Malťané totiž většinu času bránili v devíti hráčích a střed pole měli dobře zajištěný.

Jakou pozornost dával Hubník směrem do útoku, o to méně se chvílemi věnoval bránění. Na pravé straně občas chyběl, při jednom centru Malty působil až netečně. Přesto si připsal několik pozitivních momentů i při odebírání míčů a spolu s Necidem byl nejlepším hráčem zápasu.

Kromě silných krajů hřiště dával Straka důraz i na hodně vysoký a aktivní presink. Hlavně v první půlhodině utkání, kdy byli ještě Češi plni sil a odhodlání, neměli hráči Malty k dispozici vůbec žádný prostor. Defenzivní blok se pohyboval vysoko, hráči napadali na celé délce hřiště. Zapojili se i útočníci, díky čemuž neměl soupeř klid ani u vlastní šestnáctky.

V závěru poločasu už tým od divokého atakování upustil. Po změně stran a několika střídáních však český tým v této disciplíně opět dominoval. Ihned po ztrátě míče se Strakovi svěřenci rychle zkonsolidovali a často jej ihned vybojovali zpátky. Pokud si Malta vytvořila nějakou šanci, bylo to zpravidla po individuálním zaváhání některého z Čechů.

Důležitou roli sehrála po přestávce právě střídání. Levá strana ve složení Šírl – Pudil fungovala o poznání lépe než složení v prvním dějství – hlavně Daniel Pudil byl aktivní. I David Limberský působil na pravém kraji záložní řady lepším dojmem než jeho předchůdce. Češi ani přesto nebyli v ofenzivě příliš nebezpeční – při útočení je přece jenom souhra důležitější než při posunech za míčem na kopačkách soupeře.

Ve druhém poločase Česko hrozilo nejčastěji centrovanými míči, o něž se starali především výše zmínění křídelní fotbalisté. Právě po centru Limberského a hlavičce Hubníka vstřelil Tomáš Necid třináct minut před koncem jediný gól zápasu.

Obrázek č. 8: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Maltě. (Share My Tactics: 2015)

Předseda na dvou židlích

Chtěl zachránit situaci. Jako předseda fotbalového svazu se Ivan Hašek ujal i trenérského žezla u české reprezentace, avšak zpackanou kvalifikaci na mistrovství světa 2010 napravit nedokázal. Přesto po něm zůstal pozitivní odkaz. Z pěti utkání ani jednou neprohrál, navíc přemluvil k symbolickému návratu legendu Jana Kollera.

„Angažmá“ obou ikon českého fotbalu v této reprezentační fázi však mělo podobně jepičí život. Ivan Hašek se po selhání Petra Rady pokoušel pro národní tým přemluvit tehdejšího trenéra Slavie Karla Jarolíma, který však odmítl. Rozhodl se tak z pozice předsedy vzít osud do vlastních rukou. Dvě pozice však ovládal jen tři měsíce. Po neúspěchu se z trenérského křesla přesunul definitivně do kanceláře předsedy svazu. A „Dino“ Koller dokonce definitivně odložil český dres už po prvním pokusu o návrat. Po zápase proti Slovensku prohlásil, že na reprezentaci nestačí a přenechá ji mladším.

Podobně jako jeho předchůdce František Straka, ani Ivan Hašek nestačil svému týmu vštípit žádný výrazný rys své trenérské filozofie. Přinejmenším to na trávníku nebylo vidět. Z týmu každopádně čišelo nadšení pro hru, s Haškem na trenérské lavici se mužstvo semklo a bojovalo za něj i za celý národ.

Zkušený kouč uvadlý nároďák jednoznačně osvěžil. V prvních dvou kvalifikačních utkání nastříleli Češi víc branek, než za celou dobu působení předchozího trenéra Rady. Škody, které spolu s ním napáchali v první části kvalifikace, však byly příliš velké.

Hašek rád spoléhal na ofenzivní sílu, vyjma dvou poločasů hrál vždy na dva útočníky, kteří mu jeho důvěru poctivě spláceli nejen bojovnými výkony, ale i vstřelenými góly. Baroš jich dal v pěti utkáních šest, Svěrkoš s Necidem shodně po dvou.

Taktický rozbor: Slovensko – Česko 2:2 (5. září, 2009)

V klíčovém utkání se Slovenskem o postup na MS 2010 dal Ivan Hašek příležitost jedinému útočníkovi, kterým byl Jan Koller. Za ním se pohybovala pětičlenná záloha, kterou jako defenzivní štít jistil Tomáš Hübschman. Překvapením bylo nasazení Daniela Pudila na levém křídle, jeho výkon byl ovšem jedním z nejpozitivnějších z celého týmu.

Obranná linie se v utkání nenacházela tak blízko půlící čáry, aby mohl český tým aktivně presovat na polovině Slováků. Nahrazoval to však na vlastní polovině, kde Slováci

62 především v počátcích utkání neměli často ani píď prostoru a mnohdy je čeští hráči dokonce zdvojovali.

Důležitou roli hrál v této disciplíně Tomáš Hübschman, který zvládal defenzivní úkoly na jedničku a vždy byl součástí onoho dvojbloku rušícího slovenské pokusy o útok. Dokázal navíc rozdávat míče dopředu, kde se o tvorbu hry dělil aktivní Jaroslav Plašil s Davidem Jarolímem.

Zhruba po půlhodině hry se ovšem oba středopolaři ze hry prakticky vytratili, což se ukázalo jako klíčový moment celého utkání. V ten moment totiž převzali taktovku dění Slováci, kteří náhle Čechy začali přehrávat. Hübschman najednou v defenzivní fázi nestíhal.

Snižující se pozornost středních záložníků směrem dozadu nicméně přidělala práci i obráncům a ve finále vyústila v první obdržený gól. Centrujícího Vitteka po hodině hry najednou musel bránit stoper Sivok a Jankulovski byl na zadní tyči proti dvojnásobné přesile bezmocný. Plašil nakonec chybou ve vlastní šestnáctce zavinil i druhý gól Slovenska.

Když přestal Čechům fungovat střed zálohy, uchýlili se k nakopávaným míčům. Logicky, jelikož dvoumetrový velikán Jan Koller znamená nepříjemnost pro obranu už jenom svou přítomností. U ní to však většinou končilo. Koller se na hrotu útoku dlouho hledal a pro hru českého týmu nebyl příliš platný. Hlavně jeho vinou chyběl Haškovu výběru důraz v šestnáctce.

Deset minut po přestávce proto trenér správně zareagoval a namísto nepohyblivého Kollera poslal na trávník rychlejšího a dravějšího Milana Baroše, jehož za dalších deset minut doplnil Necid. Právě Tomáš Necid udělal největší kus práce u vyrovnávací branky, kterou vsítil Daniel Pudil.

V ofenzivní fázi českého týmu bylo obtížné najít nějaký opakující se taktický prvek, většina útočných fotbalistů se pohybovala na různých pozicích. Poté, co se nechal vyloučit slovenský Hamšík, neuchýlili se k Češi k obvyklé taktice nátlaku a spoléhání se na vysoké míče, což byla možná chyba. Po zemi se jim totiž proti zataženým Slovákům vůbec nedařilo, vyrovnání ostatně docílili po rohovém kopu a hlavičce Baroše. Centry začaly do vápna Jána Muchy létat až v nastaveném čase – a to bylo pozdě.

Obrázek č. 9: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Slovensku. (Share My Tactics: 2015)

Nafilmovaný úspěch nestačí

Michal Bílek byl od začátku působení u české fotbalové reprezentace v nemilosti fanoušků. Když první čtyři přátelské zápasy prohrál, kroutili hlavou i ti největší optimisté. Další Petr Rada, šuškalo se. Nakonec holohlavého trenéra zachránil od podobného osudu jako jeho předchůdce jeden nafilmovaný pád. Bílek tak ke spokojenosti veřejnosti opustil své trenérské křeslo až po sérii špatných výsledků ve svém druhém kvalifikačním cyklu.

Ano, dostal se na Euro. Dokonce do čtvrtfinále. Michal Bílek však v českém nároďáku dobrý dojem nezanechal. Na evropský šampionát se ostatně dostal po nepřesvědčivých výsledcích (z osmi zápasů vyhrál jen polovinu a hned třikrát prohrál). Klíčovou remízu 2:2 ve Skotsku mu navíc zachránil nafilmovaným pádem v pokutovém území Jan Rezek.

Ani zmíněný úspěch na Euru v Polsku Michalu Bílkovi reputaci u veřejnosti nevylepšil. Po špatných výsledcích v nadcházející kvalifikaci na mistrovství světa 2014 dokonce fanoušci sepsali internetovou petici za jeho odvolání. Podepsalo ji přes 15 tisíc lidí. Bílek nakonec rezignoval sám, po prohře v Itálii, která definitivně postup na světový šampionát zhatila.

S kladnou odezvou se nesetkaly ani zahraniční přátelské turnaje, které Bílek spolu s šéfem svazu Ivanem Haškem naplánoval. Za vinu to lze klást otřesným výsledkům, kterých ve Spojených arabských emirátech (listopad 2009) a Japonsku (červen 2011) čeští hráči dosáhli. S vesměs průměrnými soupeři totiž Česko ani jedno ze čtyř utkání nevyhrálo, ba co víc, nevstřelilo ani gól.

Nějaké plus však tyto dálkové výjezdy přece jen měly. V Japonsku Bílek poprvé vyzkoušel ligové naděje Theodora Gebre Selassieho a Václava Pilaře, kteří tvořili osu národního týmu i na Euru 2012.

Bílek sázel na moderní střih krajních obránců, kterým dával ofenzivní úkoly. Když našel ideální dvojici Gebre Selassie – Limberský, byli tito zadáci skutečnou hrozbou pro obranu soupeře. Kromě tohoto rysu nicméně není možné nalézt další taktickou variantu, která by pro Bílka byla typická. Bývalý kouč Sparty Praha se podle svého zvyku zabýval každým zápasem zvlášť, kromě toho mezi vyhlášené stratégy samostatné české reprezentace rozhodně nepatřil.

Taktický rozbor: Česko – Řecko 2:1 (12. červen, 2012)

Ani klíčový taktický tah, díky kterému Česko porazilo ve druhém utkání základních skupin na mistrovství Evropy 2012 Řecko, nelze striktně přiřknout Michalu Bílkovi. Velmi pravděpodobně v tomto případě pouze zafungovala inteligence jeho svěřenců či prostá náhoda.

Řekové museli po prvním utkání evropského šampionátu vyměnit levého stopera, kde nastoupil neprotřelý zato talentovaný Papadopoulos, a defenzivně nejistý levý obránce Holebas tak neměl po svém boku někoho, kdo by jej mohl řídit. Češi toho využili hned dvakrát a už v šesté minutě vedli 2:0. Nejprve si náběhu Jiráčka všiml Hübschman. Po chvilce zase rychlého Gebre Selassieho, který podobně jako Limberský v utkání poctivě běhal po celé lajně, vyzval Rosický.

Kapitán Rosický navíc svým dílem přispěl i k první brance – byl to on, kdo spustil ojedinělý vysoký presink, ze kterého vyplynul zisk míče pro Plašila. Záložní trojice Rosický – Hübschman – Plašil fungovala takřka perfektně, především Tomáš Hübschman byl v roli defenzivního záložníka naprosto esenciální postavou pro úspěch českého výběru. Dokonalá poziční hra stála za vymazáním soupeřova středu zálohy.

Po přestávce však Bílek čelil problému. Tomáš Rosický se zranil a na jeho místo nastoupil Daniel Kolář. Plzeňský ofenzivní záložník není zrovna pes obranář, a ve druhém poločase tak Česko přišlo o jeden článek tříčlenného středu pole.

Naštěstí Řekové nevyužili četných mezer v našem systému a stav zvrátit nedokázali. Zmohli se na jediný gól, který ještě nevídanou hrubkou zavinil jindy precizní Petr Čech.

Jediným útočníkem národního týmu byl v utkání s Řeckem Milan Baroš, který se pohyboval na hranici ofsajdové lajny – jednou dokonce skóroval, ale v době Plašilovy nahrávky se nacházel v milimetrovém ofsajdu. Většinu času na hřišti však předváděl mdlý výkon, a tak ho Bílek nahradil Pekhartem. Ten si bohužel počínal těžkopádně a ve finále ještě hůře než Baroš.

Obrázek č. 10: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Řecku. (Share My Tactics: 2015)

Ta nejlepší záplata

Už když byl v září roku 2013 jmenován trenérem, bylo jasné, že je pouze dočasným řešením. Josef Pešice mohl do zbylých dvou kvalifikačních zápasů vstoupit zcela bez starostí ještě z jednoho důvodu. Česko nemělo šanci na postup mezi světovou smetánku. Přesto, nebo možná spíše proto, se národnímu týmu pod Pešiceho vedením tak dařilo – vyhrál oba soutěžní duely i přátelák s Kanadou.

Jakožto asistent Michala Bílka nemusel o svých výběrech a taktice moc přemýšlet. Hráče dobře znal, věděl o jejich silných i slabých stránkách. Jedinou změnou byla síla jeho hlasu. Nebyla už pouze poradní, nýbrž zcela určující.

Proto mohl Pešice využít v základní sestavě hned dva útočníky, a to ve všech třech zápasech, do kterých reprezentaci vedl. Po roční odmlce například na utkání s Maltou nominoval forvarda Tomáše Pekharta, který se mu v utkání odvděčil gólem. V zápase se prosadili i Václav Kadlec a David Lafata.

Od svého někdejšího nadřízeného Michala Bílka se však takticky nijak markantně neodlišoval. Snad jen ofenzivní pokyny pro krajní obránce utlumil na úkor výhradního nasazování dvou forvardů, kteří logicky obstarávali výraznější část útočné hry. V sestavě navíc nefiguroval třetí střední záložník, jenž pomáhal obráncům při jejich herních úkolech.

Taktický rozbor: Bulharsko – Česko 0:1 (15. říjen, 2013)

I pro venkovní utkání v Bulharsku zvolil Pešice sestavu se dvěma útočníky – vedle Václava Kadlece se na hrotu pohyboval také Libor Kozák. Ofenzivně laděný výběr vyvážil defenzivním záložníkem Tomášem Hübschmanem či levým záložníkem Petrem Jiráčkem, který se obranné práci také nevyhýbal.

Tomu, že sestava byla na papíře útočnější než ve skutečnosti, nahrával i poměrně opatrný presink, ke kterému se český tým odhodlával jen na vlastní polovině hřiště. Po ztrátě míče se fotbalisté nepokoušeli co nejdříve vybojovat balón zpátky, ale spíše vyčkávali na to, co předvedou Bulhaři. Největší důraz kladl Pešiceho tým na situaci před vlastním vápnem a uvnitř něj, kde Mazuch, Suchý a Michal Kadlec kralovali. Na zemi i ve vzduchu.

V prvním dějství ostatně nedovolila česká obrana domácím absolutně nic. Ojedinělé selhání bylo k vidění krátce po změně stran, kdy Kadlec výjimečně neuhlídal Rangelova. Ve zbytku utkání už nicméně perfektně organizovaná defenziva opět dokázala šestnáctku

68 zcela zavřít; Bulharsko se tak muselo uchýlit k centrům a střelám z dálky. Jediné další zajímavé rány vyslali Popov a Gadžev, ale Čech je při střelách z těchto pozic téměř nepřekonatelný. Defenzivní plán Pešicemu vyšel na jedničku s hvězdičkou.

Přestože česká reprezentace hrála poměrně pasivně a soustředila se především na obranu, do třicáté minuty si stihla vytvořit několik gólových příležitostí. Pravá strana ve složení Rajtoral – Dočkal fungovala dobře a právě tito dva hráči přichystali Kozákovi a Jiráčkovi samostatné nájezdy na branku. Levá strana hřiště měla defenzivnější pokyny a tolik vidět nebyla; jen při Jiráčkově ojedinělém centru, po němž Kozák trefil tyč.

Větší aktivita krajních hráčů, kterou často praktikoval třeba Petr Rada či nyní praktikuje Pavel Vrba, nebyla umožněna právě vinou dvou útočníků. Do ofenzivní třetiny se totiž Libor Kozák s Václavem Kadlecem vydávali i zkraje hřiště, především Kozák se často stahoval až k pravé lajně. Tím samozřejmě tento prostor pro spoluhráče zavírali. Krajní obránci (hlavně Michal Kadlec) se navíc do ofenzivy nepouštěli systematicky.

Libor Kozák byl každopádně z útočné dvojice tím aktivnějším a užitečnějším. Díky svojí postavě působil na hrotu v roli útočníka, který měl mimo jiné za úkol sklepávat dlouhé míče. Takto ostatně vytvořil jedinou gólovou situaci utkání, když jedním takovým sklepnutím uvolnil Bořka Dočkala, jenž z dálky přesně zacílil.

Václav Kadlec v zápase prakticky nebyl vidět. Mladý útočník je typem fotbalisty, kterému vyhovuje spíše ofenzivnější pojetí; sám se do šance dostává s obtížemi. Pohyboval se víceméně na ofsajdové hranici, kam dostával minimum přihrávek. Styl zápasu mu rozhodně nevyhovoval a s trochou nadsázky se dá říct, že ho Pešice obětoval za dobrý výsledek. Češi se celý zápas drželi zpátky, nikam se nehnali a v závěrečné čtvrthodině, kdy dostali výhodu přesilové hry, už hubené vítězství s přehledem pohlídali.

Obrázek č. 11: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Bulharsku. (Share My Tactics: 2015)

Spasí Vrba český fotbal?

Česká fotbalová reprezentace je ve slepé uličce. Hvězdná generace s výjimkou Petra Čecha a ke zraněním náchylného Tomáše Rosického už definitivně odrostla. Musíme začít od píky. Po Michalu Bílkovi převzal rozložený tým jako poslední zachránce nejúspěšnější trenér posledních let Pavel Vrba, aby jej dokázal zázračně pozvednout. A nutno přiznat, že prozatím se mu to daří náramně.

Šéf svazu Miroslav Pelta měl od první minuty volby nového trenéra v hlavě jediné jméno. Pavel Vrba byl tehdy ještě upsán Plzni, která jeho příchod blokovala. Pelta však nakonec „Viktorku“ uprosil a k prvnímu lednu minulého roku Vrba definitivně opustil klubový fotbal a stal se trenérem českého národního týmu. Bude i jeho spasitelem?

V přípravných zápasech nedokázal porazit Norsko ani Finsko, s Rakouskem a USA dokonce prohrál. V případě Pavla Vrby však výsledky roli nehrály. Zkušený taktik si potřeboval vytipovat úzký kádr, na kterém postaví základní sestavu pro kvalifikaci. A tam si zatím vede na jedničku. Výhry s Nizozemskem, Islandem, v Turecku či Kazachstánu kalí jen domácí remíza s Lotyšskem.

Nejvýznamnějším taktickým rysem Vrbových kvalifikačních začátků je určitě role krajních obránců – zkušený David Limberský a především kometa loňského roku Pavel Kadeřábek perfektně doplňovali křídelní prostory a byli velkým nebezpečím pro defenzivu soupeřů. Bořek Dočkal se díky tomu mohl z pravé strany zálohy stahovat doprostřed hřiště, odkud pak zasazoval gólové údery. Dočkal se takto podílel na 5 z 11 kvalifikačních branek, Kadeřábek pomohl ke třem. Při roli útočníka Davida Lafaty, jenž pod Vrbou zastává staženější roli, jsou jejich gólové přídavky důležité pro celý tým.

Taktický rozbor: Česko – Lotyšsko 1:1 (28. březen, 2015)

Nejméně úspěšný výsledek v první části kvalifikačního cyklu paradoxně nejlépe ukázal Vrbovu taktickou zdatnost. Problém proti Lotyšsku spočíval spíš v nekvalitě hráčského kádru a individuálních chybách.

Ani absence Pavla Kadeřábka neudělala týmu čáru přes rozpočet. Na pravém kraji obrany nastoupil Theodor Gebre Selassie, jenž po vzoru mladého Sparťana ovládal celou pravou stranu hřiště. Bořek Dočkal tudíž mohl opět zaujmout větší herní prostor a pracovat i zprostředka.

V počátku utkání měl Vrba jasný záměr. Překonat Lotyše díky technické převaze, kterou měli v ofenzivní části přinášet především Jaroslav Plašil, Tomáš Rosický a Bořek Dočkal. Nasazení Plašila na pozici defenzivního záložníka místo Lukáše Váchy však týmu přineslo více škody než užitku.

Lotyšsko nastoupilo s totálně obrannou taktikou, ve vápně mnohdy „zaparkovali autobus“ a v devíti lidech přiváděli favorizované Česko k šílenství. Pomalý Plašil, jehož největší přínos spočívá v chytrých přihrávkách a herní inteligenci, tudíž svoje klady neměl jak využít. Pavel Vrba navíc udělal taktickou chybu při postavení u standardních situací. Mírné podcenění lotyšské ofenzivy jej přimělo k tomu, že Plašila postavil jako posledního hráče mezi vápnem a půlící čarou – a právě jeden smrtící protiútok znamenal ve finále ztrátu dvou bodů.

Do druhého poločasu proto Vrba nahradil Plašila dynamickým a hbitým Václavem Pilařem, který vnesl do hry českého týmu aktivitu a rychlost. Posunul se navíc na kraj zálohy a Dočkal mohl definitivně operovat uprostřed pole. Na levé straně měl stejné pokyny jako Pilař Ladislav Krejčí. I díky tomu česká reprezentace po změně stran svého soupeře jasně přehrávala, ale do šancí se dostávala pouze ve vzdušném prostoru.

Proto Pavel Vrba ještě před šedesátou minutou opět změnil formaci a do hry vpustil vysokého útočníka Tomáše Necida, který měl tento taktický záměr ještě více zefektivnit. Právě v Necidově případě se ovšem tento tah nevyplatil vinou špatného hráčského výkonu. Necid za více než půl hodiny nedokázal v hlavičkových soubojích vytvořit jedinou nebezpečnou příležitost, v šestnáctce naopak působil neobratně.

Nejvýše v ofenzivní čtveřici se měl opět pohybovat David Lafata, jediný útočník ve Vrbově formaci, jenž již tradičně neplnil roli čistokrevného útočníka. Proti urputně bránícím Lotyšům však Česku fotbalista pohybující se mezi stopery chyběl a tyhle úkoly dostal na bedra právě neúspěšný Necid.

Jeho práci tak musel zastoupit stoper Václav Procházka. V závěrečném tlaku byl právě on nejnebezpečnějším hráčem ve vápně Lotyšů a po jedné z jeho střel vybojoval alespoň bod za remízu 1:1 pohotovou dorážkou Václav Pilař.

Obrázek č. 12: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Lotyšsku. (Share My Tactics: 2015)

12 Seznam literatury a internetových zdrojů použitých v práci

Literatura:

ANDREWS, Phil. Sports Joubarrnalism: A Practical Guide. London: Sage Publications, 2005.

BABBIE, Earl. The Practice of Social research. Belmont: Wadsworth/Thomson Learning, 2001.

BARTOŠEK, Jaroslav. Žurnalistika: Úvod do studia. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997.

BOYLE, Raymond. Sports Journalism: Context and Issues. London: Sage Publications, 2006.

BURGR, Rudolf. In ČUŘÍK, Jaroslav a kol. Nové trendy v médiích I: Online a tištěná média. Brno: Masarykova univerzita, 2012.

BURNS, Lynette Sheridan. Žurnalistika: [praktická příručka pro novináře]. Praha: Portál, 2004.

BURTON, Graeme - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: Barrister&Principal, 2001.

DĚKANOVSKÝ, Jan. Sport, média a mýty. Praha: Dokořán, 2008.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993.

DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní. Praha: Grada, 2006.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2005

KASARDA, Martin. Praktická příručka písania pre profesionálov. Bratislava: Eurokódex, 2012.

KOVÁŘ, Pavel. Se lvíčkem na hrudi 1906–2012. Praha: XYZ, 2012.

MALLETTE, Malcolm F. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky, 2000. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Praha: Grada, 2011.

MLČOCH, Miloš. Titulek ve sportovní žurnalistice. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999.

OSVALDOVÁ, Barbora – HALADA, Jan (eds.). Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Vyd. 3. Praha: Libri, 2007. RAGIN, Charles a Lisa M. AMOROSO. Constructing Social Research. The Unity and Diversity of Method. Thousand Oaks: Pine Forge Press 2011.

RUSS-MOHL, Stephan, BAKIČOVÁ, Hana. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada, 2005.

ŠÁLEK, Jaroslav. Český fotbal 1901/2001. Praha: Olympia, 2000.

ŠLECHTA, Vítězslav. Fotbalové rarity. Třebíč: Akcent, 2003.

TUŠER, Andrej. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa, 1999.

VERNER, Pavel. Zpravodajství a publicistika. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010.

VYMYSLICKÝ, Martin. Příběhy fotbalového Albionu. Třebíč: Akcent, 2013.

WILSON, Jonathan. Inverting the Pyramid. London: Orion Books, 2010.

Bakalářské a diplomové práce práce:

BUTALA Jan. Soubor komentářů pro MF DNES. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

JÍLEK Viktor. Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.

Rozhovory:

HRABÁLEK, Jan. Kvalitativní rozhovor o magazínu Hattrick. 2015.

PROCHÁZKA, Pavel. Kvalitativní rozhovor o magazínu Hattrick. 2015.

SKRAMLÍK, Pavel. Kvalitativní rozhovor o magazínu Hattrick. 2015.

Internetové zdroje:

Fotbalistou roku je poprvé Lafata, trenérům vládne Vrba. EuroFotbal. [online]. 29. 3. 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.eurofotbal.cz/clanky/fotbalistou-roku-je-poprve- lafata-trenerum-vladne-vrba-288685/ Football. Encyklopedia Britannica. [online]. 12. 7. 2014 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/550852/football The World’s 50 Most Valuable Sports Teams 2014. Forbes. [online]. 16. 7. 2014 [cit. 2015- 03-09]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/kurtbadenhausen/2014/07/16/the-worlds-50- most-valuable-sports-teams-2014/

The World’s Highest-Paid Athletes. Forbes. [online]. [2015] [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.forbes.com/athletes/list/

FIFA World Cup: Breakdown of viewership statistics. The Christian Science Monitor. [online]. 12. 6. 2014 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.csmonitor.com/Business/Saving-Money/2014/0612/FIFA-World-Cup-Breakdown- of-viewership-statistics FIFA World Cup 1930 Uruguay. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/uruguay1930/index.html History of FIFA – The first FIFA World Cup. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/classicfootball/history/fifa/first-fifa-world-cup.html z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/italy1934/index.html 1958 FIFA World Cup Sweden. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/sweden1958/index.html 1962 FIFA World Cup Chile. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/chile1962/index.html

1970 FIFA World Cup Mexico. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/mexico1970/index.html 1994 FIFA World Cup USA. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/usa1994/index.html 2002 FIFA World Cup Korea/Japan. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/koreajapan2002/index.html 2014 FIFA World Cup Brazil. FIFA. [online]. ©1994–2015 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://www.fifa.com/worldcup/archive/brazil2014/index.html Delaunay’s dream realised in France. UEFA. [online]. 24. 6. 2014 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=1960/overview/index.html Spain savour home comforts. UEFA. [online]. 8. 12. 2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=1964/overview/index.html#spain+gain+home+comfor ts Majestic Spain reign once again. UEFA. [online]. 11. 6. 2014 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=2012/overview/index.html#spain+reign+once+again Spain deliver on promise at last. UEFA. [online]. 8. 12. 2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=2008/overview/index.html#spain+deliver+last UEFA European Football Championship origins. UEFA. [online]. 15. 10. 2013 [cit. 2015-03- 10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/finals/history/background/index.html West Germany make their mark. UEFA. [online]. 18. 6. 2014 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=1972/overview/index.html#west+germany+make+mar k Hrubesch crowns West German win. UEFA. [online]. 8. 12. 2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=1980/overview/index.html#hrubesch+caps+revival Football comes home for Germany. UEFA. [online]. 8. 12. 2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/season=1996/overview/index.html#football+comes+home UEFA – European football’s governing body. UEFA. [online]. 11. 5. 2014 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuro/finals/history/background/index.html UEFA – Champions League. UEFA. [online]. © 1998–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefachampionsleague/index.html UEFA – Europa League. UEFA. [online]. © 1998–2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.uefa.com/uefaeuropaleague/index.html 2013/14: Madrid end wait for \’La Décima\’. UEFA. [online]. 2. 7. 2014 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:

77 http://www.uefa.com/uefachampionsleague/season=2014/overview/index.html#madrid+deci ma+wait Bílek skončil, mužstvo dočasně převezme někdo z realizačního týmu. iDnes. [online]. 10. 9. 2013 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://fotbal.idnes.cz/fotbalovy-trener-michal-bilek- reprezentace-konec-rezignace-p4w-/fot_reprez.aspx?c=A130910_225017_fot_reprez_pes Ve zbývajících dvou zápasech kvalifikace fotbalisty povede Pešice. iDnes. [online]. 13. 9. 2013 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://fotbal.idnes.cz/josef-pesice-trener-fotbalove- reprezentace-fen-/fot_reprez.aspx?c=A130913_144126_fot_reprez_pes Trenér Vrba za měsíc skončí v Plzni a od ledna převezme reprezentaci. iDnes. [online]. 18. 11. 2013 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://fotbal.idnes.cz/vrba-vyuzil-vystupni-klauzule-a- konci-v-plzni-fq0-/fotbal.aspx?c=A131118_172504_fotbal_min Česko – Island 2:1, pomohl šťastný gól a fotbalová euforie trvá. iDnes. [online]. 16. 11. 2014 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://fotbal.idnes.cz/kvalifikace-o-fotbalove-euro-2016-cesko- island-fzb-/fot_reprez.aspx?c=A141116_192348_fot_reprez_ot Vědecký bulvár: Kousnutí nic není. Ve fotbale se umíralo na horší věci. Technet. [online]. 27. 6. 2014 [cit. 2015-03-14]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/fotbal-nasili-zraneni-smrt-dd0- /veda.aspx?c=A140626_165018_veda_mla Tisková zpráva Unie vydavatelů. Media Projekt. [online]. 5. 2. 2015 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http://www.median.cz/docs/MP_2014_3+4Q_zprava.pdf

13 Seznam obrázků použitých v práci

Obrázek č. 1.: Thread: The Scottish Pyramid – Tactical Breakdown. Sport Interactive. [online]. 6. 2. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://community.sigames.com/showthread.php/419772-The-Scottish-Pyramid-Tactical- Breakdown

Obrázek č. 2.: Thread: Calcio II: Catenaccio Reloaded. Sport Interactive. [online]. 8. 11. 2012 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://community.sigames.com/showthread.php/285955- Calcio-II-Catenaccio-Reloaded

Obrázek č. 3.: Field Positions & Details. Training For Soccer. [online]. Nedatováno [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: https://sites.google.com/a/egrps.org/training-for-soccer/home/field- positions

Obrázek č. 4.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Portugalsku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 5.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Nizozemsku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 6.: Sestava české reprezentace v utkání proti Nizozemsku od 25. minuty. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 7.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Severnímu Irsku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 8.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Maltě. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 9.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Slovensku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 10.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Řecku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 11.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Bulharsku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

Obrázek č. 12.: Základní sestava české reprezentace v utkání proti Lotyšsku. Share My Tactics. [online]. 9. 5. 2015 [cit. 2015-05-09].

14 Přílohy

Příloha č. 1 Rozhovor s Pavlem Procházkou, šéfredaktorem magazínu Hattrick

Začněme úplně obecně a od základů. Co to je magazín Hattrick?

Hattrick je časopis pro typického fotbalového fanouška. Pro fotbalového fanouška, který má rád jak domácí, tak zahraniční fotbal. Který si rád zajde na Spartu a na Slavii, ale pak si večer pustí taky Ligu mistrů.

Jste šéfredaktorem Hattricku od roku 2010, magazín má však hlubší historii. Máte přehled o tom, kdy vznikl, proč a za jakých okolností?

Hattrick vznikl v roce 1999 jako modernější konkurence k měsíčníku Fotbal; později Fotbal – Sport. Prvotní nápad měli fotograf Martin Svoboda a redaktor Jakub Konečný, prvním šéfredaktorem magazínu byl Milan Macho, sportovní publicista a bývalý sportovní redaktor Svobodného slova či Mladé fronty DNES. Do magazínu zpočátku investoval internacionál Pavel Kuka, později do magazínu investovala sázková kancelář Tipsport a nakonec bývalý vlastník Slavie Praha Tomáš Rosen. Hattrick cílil spíše na mladší čtenáře, proto v něm od začátku byly velké plakáty.

Dokdy Rosen Hattrick vlastnil?

Asi do roku 2010, pak začal mít časopis finanční problémy, když Martina Svobodu opustili všichni investoři – Kuka, Tipsport i Rosen. Magazín byl před ekonomickým krachem. V roce 2012 od Svobody časopis převzali tři věřitelé – majitel agentury Mediaboard, Tomáš Šimáček a já jako šéfredaktor. Začali jsme Hattrick vydávat pod hlavičkou malé vydavatelství HATTRICK Media s.r.o. a nyní už takto fungujeme čtvrtým rokem. Nemáme nějaké obří zisky, ale jsme v černých číslech.

Z kolika členů je složena redakce? Máte jasně daného editora, případně editory?

Redakce je složená ze šéfredaktora, šéfeditora Pavla Skramlíka, brněnského redaktora Jana Hrabálka a jednoho redaktora na půl úvazku, jímž je Tomáš Radotínský. Každý měsíc máme velkou poradu, na které se domluvíme, co budeme psát. Každý týden potom máme menší porady, na nichž reagujeme na aktuální dění a určujeme, který článek půjde na web a který do tištěné verze.

Ostatní jsou externisté. Snažíme se dávat prostor renomovaným autorům. Patří mezi ně například Jiří Hroník, Petr Bošnakov nebo Jiří Kubíček.

Při tvorbě článků je důležité vědět, kdo je ve výsledku bude číst. Pro jakou cílovou skupinu Hattrick vydáváte? Cílíte jen na skutečně znalé fanoušky nebo i na laiky?

Je to velmi těžké, pokoušíme se víceméně o kvadraturu kruhu. Měl by to víceméně každý fotbalový fanoušek od 6 do 99 let. Snažíme se získat mladší čtenáře, zvýšili jsme počet plakátů, dále máme rubriku „Jak se zrodila hvězda“, která právě mladým fanouškům osvětluje vývoj největších postav dnešního fotbalu typu Cristiano Ronaldo, Messi, Lionel.

Snažíme se pojímat i český fotbal, a to víc do hloubky – vytahujeme kauzy a témata, která hýbou českým fotbalem a jsou nějakým způsobem nadčasová. Nezapomínáme ani na rozhovory, ale i ty děláme více do hloubky.

Pokoušíme se uspokojit všechny, nechceme přijít o žádného čtenáře, ale zároveň nechceme vypadat jako pejsek s kočičkou, kteří pekli dort a hodili tam všechno. Snažíme si udržet náročnější fotbalové čtenáře a fanoušky, i ty české, a neztratit ani mladé čtenáře, kteří si magazín koupí třeba jen kvůli obrázkům a plakátům. Těm jsme také vyšli vstříc tím, že si mohou plakáty vybírat v anketě na našem webu. Na jednom plakátu je pak vždy hvězda slovenského fotbalu, jelikož asi tisíc výtisků měsíčně posíláme na Slovensko, takže i tuto skupinu si přejeme udržet.

Máte představu o tom, jaký máte průměrný tištěný náklad, kolik výtisků měsíčně prodáte, popřípadě jakou má magazín čtenost?

Průměrný prodaný náklad je zhruba deset tisíc výtisků, u tištěného musíte počítat tak o třetinu více, abyste byly na většině benzínek, trafik a supermarketech. U čtenosti je to o něco složitější. Ta čísla, která Media Projekt vynáší, jsou fajn, jelikož na jejich základě vznikají ceny inzerce. Mnohdy jsou to ovšem hausnumera44. I proto v Media Projeku nejsme; z části pak také proto, že se za to platí nemalé peníze. Když jsem byl zástupce šéfredaktora v deníku Sport, byla čísla čtenosti asi sedmkrát větší než čísla u prodaného nákladu. Mám za to, že je to nadsazené právě proto, že se podle toho určují ceny inzerce. Reálná hodnota čtenosti u Hattricku je zhruba 40 tisíc lidí. Třikrát, čtyřikrát více než prodej.

44 Vymyšlená čísla 81

Mění se náklad v závislosti na úspěchu české reprezentace?

Když naše reprezentace postoupí na mistrovství Evropy nebo mistrovství světa, zvedne se prodej asi o třetinu. Je to zásadní rozdíl nejen pro čtenost a prodej, ale i pro inzerci. Postoupit nebo nepostoupit na šampionát znamená ve výsledku rozdíl asi jeden až dva miliony čistě za inzerci za rok.

Po mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, kde česká reprezentace získala bronzové medaile, byl náklad nejvyšší, asi 30 nebo 35 tisíc výtisků. Po roce 2008 postihla i tisk ekonomická krize a šla dolů i čísla našich prodaných výtisků. Pořád jsme na tom však lépe než denní tisk, který byl krizí zasažen enormně.

Jak moc jste na inzerci závislí?

Jenom z prodeje se časopis uživit nedá, i proto vydáváme jen 11 čísel ročně. V lednu je totiž inzerce prakticky nulová, takže v prosinci vydáme číslo tvářící se jako dvojčíslo, abychom nebyli ve ztrátě. To si mohou dovolit jen silné vydavatelské domy, které i přes ztrátu nechtějí rušit kontinuitu časopisu. My jsme jeden rok měli dokonce čísel 10.

Kolik stránek tištěný Hattrick zpravidla má?

Záleží na inzerci. Přes léto nebo v zimních měsících, kdy je v české lize pauza, je to slabší, naopak přes sezónu silnější. Pohybujeme se od 84 do 100 stránek – vždy po 8 stranách, aby to tiskárna mohla dobře zpracovat.

Má Hattrick na českém mediálním poli konkurenci?

V současnosti v Česku vychází tři fotbalové měsíčníky. Kromě nás je to Pro Football a časopis Góóól. Pro Football má švédské vydavatele a věnuje se výhradně zahraničnímu fotbalu, o českém píše jen velmi zřídka. Góóól zase spíše cílí na mladé čtenáře, umisťuje do svého obsahu spoustu plakátů a vedle další spousty obrázků jen kratší texty.

Hattrick má kromě tištěné verze také online verzi. Kdy vznikla a za jakým účelem?

Máme fotbal.hattrick.cz a spřátelený efotbal.cz a přes weby si děláme reklamu na magazín. Takhle by to mělo fungovat. Problém některých dnešních médií je v tom, že dávají stejný obsah na internet i do tištěné verze a to je trošku podvod na čtenáře. Pro nás je maximum upoutávka – jeden, dva odstavce článku, který poté vyjde. Pod naše vydavatelství spadá ještě poněkud bulvárnější web milujufotbal.cz a premiership.cz, který se zaměřuje na anglický fotbal.

Kromě fotbalu Hattrick psal i o dalších sportech. Je tomu tak i nyní?

To byl pokus ještě za bývalého majitele. Vydávaly se šestnáctistránkové hokejové přílohy. Ale přestože jsme hokejový národ, moc se to nechytlo. Fotbalovým fanouškům to dokonce vadilo. Hokejové měsíčníky u nás vůbec nevycházejí, alespoň se s českou tematikou. Jediný ProHockey, ale ten patří švédským vydavatelům a pojednává prakticky pouze o NHL45.

Teď je Hattrick stoprocentně fotbalový, a to včetně fotbalové verze. Nicméně stejně jako má web fotbalovou verzi, tak má i verzi hokejovou, florbalovou a basketbalovou.

Jak jste na tom v Hattricku s publicistikou? Jaký je zhruba podíl mezi zpravodajskými a publicistickými texty?

Většinou píšeme publicistické texty. Dělat zpravodajství v měsíčníku je velmi těžké. Dneska něco napíšeme a v den vydání už je to staré. Život je rychlejší, věci se mění. Na zpravodajství máme právě ty internetové servery, přičemž efotbal.cz by měl být zpravodajský a fotbal.hattrick.cz zase publicistický. V dnešní době se však ty rozdíly často stírají.

Jaké žánry v Hattricku prosazujete?

V tištěném Hattricku se snažíme pěstovat žánry, které jsou stěžejní. Interview, poznámka, glosa, komentář či reportáž. Občas zařadíme i analytický článek. Snažíme se o vícežánrové pojetí.

Kolik prostoru v online či tištěné verzi věnujete přímo komentářům?

Záleží i na rozsahu čísla – když máme 84 stran, musíme srazit. Většinou se snažíme vydávat autorské komentáře od renomovaných autorů a expertů na dané téma. Větší komentáře nebo analytické materiály píšeme asi jen po vystoupeních české reprezentace. U ligových zápasů to nejde, jelikož během toho měsíce se odehraje čtyři, pět kol a o přišli bychom o aktuálnost.

Jak si autoři komentářů ve vašem magazínu volí téma?

Volíme si ho sami. Buď podle exkluzivity, když máme „naše“ informace o tématu, které můžeme okomentovat, nebo podle závažnosti. Zkrátka podle toho, co se zrovna děje.

Jste vy ten šéf, který témata přiděluje?

Víceméně ano. Jednou měsíčně máme velkou poradu, kde se témata určí a menší porady každý týden, kde si blíže specifikujeme, jaký text půjde na web a jaký do časopisu.

45 National Hockey League, kanadsko-americká soutěž, kde hrají nejlepší hráči světa 83

Máte určený rozsah komentáře? Nebo závisí na významnosti tématu, případně výmluvnosti autora?

Jedna tisková strana. Pokud tam má být fotografie nebo alespoň nějaký grafický prvek, tak dejme tomu stránka a půl ve Wordu při klasickém řádkování46. Ale stejně jako v každém médiu záleží i na vedlejších vlivech. Počet znaků výsledně určuje grafik, kteří tvoří vzhled časopisu.

Jaké mají vaše komentáře jazyk, stylistiku? Uznáváte volnější styl, případně i nespisovná nebo lehce vulgární slova?

Vulgární výraz v textu necháme, pouze když reportážně popisujeme, co kdo řekl. A stejně to vytečkujeme. Nezvyklé výrazy raději do uvozovek. Fotbal sice přináší svou terminologii, která se nějakým způsobem vyvíjí. Nicméně ta slova používáme pouze, když se skutečně do textu hodí a nejsou nadužívaná.

Snažíme se pěstovat kvalitní, pěknou češtinu. Vyhazujeme klišé a floskule, na to jsem ras. Nemám rád rusismy, amerikanismy typu „že je něco o něčem“47, tuhle vazbu přímo nesnáším. Nebo dokonce slovakismy, jako křížná48 přihrávka, zlá49 střela nebo spojení ustrážil útočníka. Stráží se možná tak sklad někde v Žilině.

Abychom ale nebyli jenom staromilci, snažíme se kupříkladu o zavedení jednoslovného názvu Česko i v zahraničí. I přes nevoli spousty lidí se to zažilo v českých médiích skrze sportovní žurnalistiku, protože se to zkrátka lépe hodí do titulku. Teď propagujeme slovo Czechia, dokonce i ve spojení s Občanskou iniciativou Česko/Czechia. Czech Republic je hrozně dlouhé a samotné Czech prostě není Česko. Czech je čeština, Čech nebo český, ale ne stát.

Dodržujete u komentářů předem daný postup a strukturu?

I náš komentář by měl mít atributy komentáře. V novinách většinou komentář náleží ke zpravodajskému textu, který je na vedlejší straně. V měsíčníku je to něco jiného, protože na zpravodajství mnohdy není místo. V perexu nebo úvodu je proto potřeba osvětlit kauzu, o které autor píše. Alespoň ve velmi stručné podobě dodržet zpravodajskou otázku „kdy, kde, co, jak a proč“.

46 1,15 47 Anglický originál: I’s about. 48 Slovenský originál: Krížná. 49 špatná 84

Snažíme se také dodržovat, a i u nás výjimky potvrzují pravidlo, že titulek v komentáři by měl být zodpovězen hned v úvodu.

Titulky volíte údernější a krátké?

Často záleží na grafice, mnohdy musíme nadpis smrsknout do tří slov, protože se tam víc nevejde. Máme ale šikovného grafika, který titulek dokáže občas udělat i do dvou řádků.

Jiné to je u online verze, kde se tak striktně počtem slov řídit nemusíme. Úspěch i výdělek online článku se dnes navíc měří počtem kliknutí a je osvědčené, že bulvárnější titulky lákají. Nerad to říkám, ale je to tak.

V titulku nemám rád zápory. Média by měla oznamovat a komentovat, že se něco stalo, ne že se něco nestalo. Kupříkladu titulek „Rekord nepadl“ je nesmyslný. Možná je to konzervativnější poučka, ale myslím, že stále funguje.

Dají se v komentáři použít statické titulky?

Záleží na druhu komentáře, ale v zásadě ano. U komentářů psaných částečně stylem trenérských profilů jsou takové titulky dobré.

Jaký prostor dostávají články a konkrétně komentáře o české fotbalové reprezentaci?

Na weby dáváme články o reprezentaci hned po jakémkoli jejím utkání. Co se týče tištěného Hattricku, je to složitější. Snažíme se ale nějaký analytický materiál vydávat po každém kvalifikačním bloku. Navíc je potřeba to pojmout trošku jinak, v širším kontextu, než to mají v jiných, častěji vycházejících médiích.

Ne vždy se to podaří, ale teď se pokoušíme reprezentaci nezanedbávat. S novým trenérem Pavlem Vrbou jsme měli ihned po jeho jmenování velký profilový rozhovor; za doby Bílka jsme měli koláž, jak se smažil v kotli50. Speciální případ je potom postup Česka na světový nebo evropský šampionát. To se nám díky tomu dokonce zvedá prodej zhruba o třetinu.

Věnujete se v komentářích i taktice a podrobných postupech trenérů?

Podrobným úplně ne, snažíme se to udržet v rozumné míře. Nechceme z toho dělat hospodský komentář, ale ani netoužíme po příliš odborných textech. Na to jsou skutečně odborné časopisy jako Unie trenérů. Fotbalová veřejnost je sice poslední léta čím dál více vzdělávána, i formou elektronických tužek v televizi, ale příliš podrobné rozbory by byly pro velmi úzkou skupinu. Nejdůležitější je čtivost.

50 Na popud elektronické petice volající po jeho propuštění, kde bylo podepsáno přes 30 tisíc lidí 85

Jakým procesem musí komentář projít, aby vyšel v tištěné verzi magazínu?

Autor ho napíše, pak projde editací šéfeditora, následně si ho přečtu já a to by mělo stačit. Dvoj až trojstupňová kontrola. Samozřejmě když článek napíšu já, dám ho k nahlédnutí kolegům, protože chyby vidíte po každém, jen po sobě ne.

Máte korektora?

Máme jednoho korektora, který přečte celý časopis už v elektronické podobě.

Příloha č. 2 Rozhovor s Pavlem Skramlíkem, šéfeditorem magazínu Hattrick

Jakým procesem musí článek – a speciálně komentář – projít, aby vyšel v tištěné verzi Hattricku (potažmo v online verzi)? Pracujeme týmově. Autor článku vždy zasílá rukopis dalším dvěma kmenovým redakčním kolegům zejména kvůli zachycení věcných chyb (a k případným připomínkám, zejména jde-li o analýzu či komentář). Externisté jej zasílají všem třem kmenovým redaktorům (Pavel Procházka, Jan Hrabálek, Pavel Skramlík). Printový51 Hattrick se vyrábí vždy podle plánu, v němž má každý z kmenových na starosti určité články či rubriky a je za ně zodpovědný. Čili příslušný „gestor“52 pak konečnou verzi pošle ke zpracování grafikovi a současně jazykovému korektorovi. Někdy ovšem není dostatek času a „pálí“ se od boku. Redakce Hattricku má ovšem tu výhodu, že tři kmenoví redaktoři jsou velmi zkušení a zodpovědní, jsou dobří stylisté i češtináři, velmi sehraní, pečliví, mají stejné myšlení, znají se vzájemně 25 let, takže chyb je minimum. Každý zalomený článek posílá grafik jako náhled zmíněné trojici ke kontrole. Já dělám v náhledech korekturu úplně všech článků, nikoliv jen svých. Ve finále šéfredaktor Pavel Procházka spojí ve spolupráci s grafikem všechny opravy včetně těch od jazykového korektora a pošle všem náhled celého zlomeného čísla. Na něm se vychytají poslední chyby, na čemž se podílíme všichni tři. Na tuhle poslední fázi je obvykle 12 hodin.

Vypadá to možná složitě, ale probíhá to rychle a hladce.

Liší se nějak editace článku s ohledem na to, zda vyjde v tištěné nebo online verzi magazínu?

Jak to probíhá v tištěném magazínu, jsem právě popsal. Komentáře do online verze pro hattrick.cz si ve trojici přepošleme, sdělíme si e-mailem připomínky. Hattrick.cz má svého editora, který dělá finální zpracování a článek vydá.

Měníte často autorům článků titulky?

Občas ano, zejména mladým externistům. „Mazákům“ většinou ne, mají dobrý cit pro titulek. Spíš navrhuji zkrácení.

51 Tištěný, viz i níže 52 Ten, kdo je pověřen výkonem určité činnosti 87

Vyskytují se v článcích slova, která bez rozmyšlení mažete? Jaký nešvar vás rozčiluje nejvíc?

Vyskytují. Vytočí mě výraz „budeme se soustředit“, nečeské výrazy typu že je někdo „středobodem“, to se nám nějak vloudilo ze slovenštiny. Nemám rád příliš mnoho cizích slov a rozčilují mě příliš dlouhé a ve finále nepřehledné věty. Editování není jen o slovech, ale o stavbě článku a o stylistice, o rytmu, např. střídání krátkých, delších a dlouhých vět. Do běla mě rozžhaví věta typu „Hráč postupoval s míčem do pokutového území, aby nakonec šanci neproměnil.“

Mají čtenáři zájem o ryze analytické články? Snažíte se při editaci směřovat redaktory k odbornějšímu psaní nebo spíše k názorovému?

To je těžká otázka. Čtenáři mají nejraději články o hvězdách a tzv. kauzy. Náš magazín je odborný či spíše odborně-populární, a to jako jediný. Jsou vlastně jen dva podobné – Sport Góóól je zaměřený na teenagery a nedosahuje úrovně Hattricku, Pro Football je jen o zahraničním fotbale a v podstatě jen opisuje ze zahraničních médií.

Protože je Hattrick v printové podobě měsíčník, je potřeba psát s velkým nadhledem a se zřetelem na časový faktor. Máme na to velmi pečlivé porady. V printu musí být analýza či kauza velmi přesná a mít jiný a objevnější pohled než deníky a weby. Skladba musí být pestrá a vyvážená. Čili kompromis mezi „hvězdným“ psaním, kauzami a specializovanými rubrikami. Komentáře či blogy (máme na to harmonogram) patří spíše na web a u nich převažuje názorové psaní.

Jak velkou část článků v tištěném i online magazínu tvoří reprezentační tematika?

To není stejné. Reprezentačních akcí je málo, kromě tří čtyř přáteláků za rok mají akce podobu dvojzápasů. Na webu reagujeme na všechno komentáři, v printu akci zaznamenáme krátce zpravodajsky. Dominuje však analýza, zajímavý nadčasový rozhovor s reprezentantem, případně zachytíme události, jichž si jiní nevšimnou.

Co se české reprezentace týče, jaké žánry převládají?

Na webu komentáře, v printu je to jak jsem popsal u předchozí otázky. Převládá analýza a interview.

Píšete spíše publicistiku nebo zpravodajství?

Věnujeme se prakticky jen publicistice. Zpravodajství, kromě nezbytného minima kvůli archivu, čili např. jen fakta ze zápasu na konci článku, v printu ani na onlajnu neděláme.

Nestírají se podle vás hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou?

V Hattricku nikoliv. V denících, na webech a týdenících často. Zpravodajství se zabalí s nevýznamnými postřehy do trochu jiného jazyka a vydává se to za publicistiku. Ve fotbale je skutečných publicistů hodných respektu velmi málo. Autorská kvalita hluboce klesla, alespoň dle mého mínění. Skutečně dobří autoři, které lze považovat za fotbalové publicisty, jsou Luděk Mádl (aktuálně.cz), Jan Palička (MF Dnes), Filip Saiver (magazín MF Dnes), Pavel Hartman (magazín Sport), Zdeněk Pavlis (sport.cz), Pavel Procházka a Jan Hrabálek (oba Hattrick). Ostatní nedosahují jejich úrovně. Mezi publicistikou a zpravodajstvím je velký rozdíl a příčinou poklesu úrovně je převaha internetové novinařiny. Zpravodajství neberu jako žánr, ve kterém by měla vyniknout kvalita autora.

Mají komentáře v magazínu Hattrick nějaká jasně daná pravidla? Mám na mysli kupříkladu rozsah, jazyk, stylistiku nebo strukturu komentáře (úvod, názor, vysvětlení, závěr).

Nemají. Všichni známe atributy tohoto žánru, které jsou jasně dány, nemusíme si dávat jiná pravidla. Autoři jsou individuality a každý má vlastní styl. Věříme si. Limitem je jen rozsah.

Co vás konkrétně přiměje k tomu, abyste sepsal komentář? Vlastní popud, pokyn šéfredaktora?

Vlastní myšlenka. Pokud jde o komentáře, tak se v Hattricku neúkolujeme. Máme jen plány a harmonogramy, kdo je kdy na řadě psát na web.

Má podle vás komentář stále v tištěných médiích své nezastupitelné místo?

Ano. Když ho ovšem nepíšou debilové.

Příloha č. 3

Rozhovor s Janem Hrabálkem, redaktorem magazínu Hattrick

Kolik stálých redaktorů tvoří magazín Hattrick a kolik u vás píše externistů?

Stálou redakci tvoří šéfredaktor Pavel Procházka, redaktoři Jan Hrabálek a Pavel Skramlík a grafik Filip Šimonek. Dále spolupracujeme s několika externisty, záleží na tématech do jednotlivých čísel.

Píší do online verze magazínu stejní lidé jako do tištěného média?

Ne, online verzi, tedy fotbal.hattrick.cz, si řídí Michal Hrabal, který se svými mladými kolegy píše různé texty tzv. volného typu. Rubriku TOP 3, přestupové spekulace, zajímavosti atd. My tři z redakce tištěného magazínu píšeme na web svoje blogy, poznámky, komentáře a záležitosti publicistického charakteru.

Jste v Hattricku specialistou na články o české fotbalové reprezentaci? Jak velkou část vašich textů tvoří právě reprezentační tematika?

Nejsem. Reprezentaci se věnujeme všichni, především v době kvalifikačních zápasů. Pak samozřejmě v období postupu na ME či MS, kdy jsou texty o českém reprezentačním týmu součástí speciálů před a po těchto akcích.

Co se české reprezentace týče, jaké žánry převládají?

Rozhovory, analýzy, komentáře či rozbory.

V jakém poměru píšete publicistické a zpravodajské články?

Zpravodajství se v magazínu měsíčního typu omezuje pouze na statistické souhrny, v žádném případě referáty a textové zpravodajství.

Nestírají se podle vás hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou?

Tento dojem můžete mít při čtení deníků, kde tento trend s příchodem online zpravodajství nastal a stále se prohlubuje. V magazínu Hattrick se ale od něj distancujeme, tady převládá publicistika.

Jak často a při jaké příležitosti se rozhodnete k sepsání komentáře? Je to čistě vaše iniciativa, nebo je dostáváte i přidělené od šéfredaktora?

Texty do magazínu jsou předem plánovány na pravidelných měsíčních poradách, kdy si s kolegy rozdělíme úkoly. Z nich vyplývá, kdo, co a kdy do daného čísla udělá. Na porady jdeme každý redaktor se svými nápady, které se na poradě zkorigují a sjednotí do plánu.

Mají komentáře v magazínu Hattrick nějaká jasně daná pravidla? Mám na mysli kupříkladu rozsah, jazyk, stylistiku nebo strukturu komentáře (úvod, názor, vysvětlení, závěr).

Komentář je klasický novinářský žánr. Všichni tři výše uvedení redaktoři máme za sebou více než 30 let praxe; já ze všech nejmíň, a to jsem začal v roce 1980. Není potřeba určovat, jak takový text bude vypadat. Navíc nemusí jít o klasický komentář, mohou se v něm objevit jiné žánrové prvky jako u poznámky. Podstatný je výsledek – text musí tzv. zazvonit a přinést čtenáři jasné názorové stanovisko.

Máte určený alespoň rozsah komentáře?

Rozsah udává grafik a závisí na tom, zda je u komentáře umístěna fotografie a jak je velká. Je to hodně variabilní, nedá se přesně říct, kolik slov nebo znaků by měl komentář mít. Přibližně se však pohybujeme mezi 3000 (velké foto) až 4500 (malé foto) znaků včetně mezer.

Jaký je mezi čtenáři zájem o odbornější analytické články? Jaký je zhruba podíl mezi analytickými a názorovými komentáři?

Neděláme si průzkum, zájem čtenářů si takto netroufnu specifikovat. Čtenář laik nerozezná rozdíl mezi analytickým a názorovým komentářem.

Jakým procesem musí komentář projít, aby vyšel v tištěné verzi Hattricku (potažmo v online verzi)?

Text pro tištěnou verzi posílám šéfredaktorovi, korektorovi a na zlom grafikovi.

Stává se často, že editor změní váš titulek?

Do printové verze dělám titulek a podtitulek tak, aby se nemusel vzhledem k délce a počtu liter měnit. Chce-li grafik či šéfredaktor změnu, vždy ji konzultují se mnou jako autorem.

15 Jmenný rejstřík Agentura Mediaboard, 31, 80 Burgr, Rudolf, 20, 21, 24 Ajax Amsterdam, 16 Burns, Lynette Sheridan, 38 Aktuálně.cz, 89 Burton, Graeme, 21 Andrews, Phil, 19 Butala, Jan, 24, 43 Anglická fotbalová reprezentace, 9 Catenaccio, 15, 16, 79 Anglie, 9, 10, 12, 14, 47 Collina, Pierluigi, 39, 50, 51 Antverpy, 11 Cristiano Ronaldo, 33 Babbie, Earl, 28 Časopis Unie trenérů, 85 Bakičová, Hana, 22, 24 Čech, Petr, 13, 57, 66, 69, 71 Barcelona, 9 Černý, Jaroslav, 59 Baroš, Milan, 14, 54, 56, 57, 62, 63, 66 Česká fotbalová reprezentace, 1, 4, 5, 7, Bartošek, Jaroslav, 18, 20, 23, 24, 25, 38, 11, 12, 13, 14, 16, 21, 23, 26, 27, 32, 33, 39, 40, 41, 43, 44 34, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 44, 45, 46, 47, Basilej, 11 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, Bejbl, Radek, 48 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 69, 70, Bělehrad, 12 71, 72, 73, 79, 81, 82, 83, 85, 88, 90 Belfast, 57 Česká televize, 27, 40, 41, 42, 43, 44 Belgie, 50 Česko, 12, 18, 30, 33, 84 Berger, Patrik, 12 Československá fotbalová reprezentace, 5, Bergkamp, Dennis, 51 7, 11, 12, 45, 50 Bierhoff, Oliver, 12 Československo, 11 Bílek, Michal, 13, 42, 43, 65, 66, 68, 71, Československý sport, 28 85 Český svaz fotbalový, 12 Bismarck, Otto von, 38 Čuřík, Jaroslav, 20, 21, 24 Bohemians Praha, 28 Davids, Edgar, 51 Bolf, René, 54 de Boer, Frank, 51 Bosna a Hercegovina, 50 de Boer, Ronald, 51 Bošnakov, Petr, 31, 81 Děkanovský, Jan, 18 Boyle, Raymond, 18 Deník, 18 Brazílie, 10, 15 deník 24 HODIN, 28 Brückner, Karel, 13, 40, 53, 54, 56 deník Blesk, 18, 23, 28 Bulharsko, 43, 68, 70, 79 deník Právo, 18

92 deník Sport, 18, 28, 32, 81 Grygera, Zdeněk, 54 deník Svobodné slovo, 31, 80 Halada, Jan, 20 Dimas, Teixeira, 48 Hamšík, Marek, 63 Disman, Miroslav, 26, 27 Hartman, Pavel, 89 Dočekalová, Markéta, 24, 25 Hašek, Ivan, 13, 42, 62, 63, 65 Dočkal, Bořek, 69, 71, 72 HATTRICK Media s.r.o, 30, 31, 80 Dukla Praha, 11 Havel, Václav, 39, 47 Dušan Uhrin, 38, 47, 59 Heinz, Marek, 54 Dynamo České Budějovice, 59 Hendl, Jan, 26, 27 eFotbal.cz, 30 Herrera, Helenio, 15 Encyklopedia Britannica, 9, 76 Hokej.hattrick.cz, 30 Estonsko, 50 Holebas, José, 66 EuroFotbal.cz, 7, 75 Hrabal, Michal, 31, 90 Evropa, 10, 11 Hrabálek, Jan, 28, 30, 31, 33, 35, 36, 37, Evropská liga, 11 41, 45, 80, 87, 89, 90 FA, 9, 10, 76 Hroník, Jiří, 31, 81 FA Cup, 9 Hubník, Roman, 59, 60 Faerské Ostrovy, 50 Hübschman, Tomáš, 62, 63, 66, 68 Falcao, 9 Chelsea, 47 FIFA, 7, 9, 10, 12, 45, 76, 77 Chile, 11, 76 Figo, Luis, 48 Chovanec, Jozef, 12, 13, 39, 50, 51 Fillo, Martin, 59, 60 Ibrahimović, Zlatan, 9 FK Teplice, 59 iDnes, 13, 78 Florbal.hattrick.cz, 30 Inter Milán, 15 Folha, António, 48 Inverting the Pyramid, 14 Forbes, 9, 76 Island, 71 Fotbal.hattrick.cz, 30, 34, 82, 83, 90 Itálie, 12, 65 Francie, 11, 50 Jankulovski, Marek, 50, 56, 57, 63 Gabriel, Petr, 50 Japonsko, 12, 50, 65 Gadžev, Vladimir, 69 Jarolím, David, 63 Galásek, Tomáš, 54 Jarolím, Karel, 62 Gebre Selassie, Theodor, 65, 66, 71 Ježek, Václav, 13 Glasgow, 10 Jílek, Viktor, 22, 23, 40, 42 Green, Hugh, 14 Jiráček, Petr, 66, 68, 69

Jirák, Jan, 21 41, 43, 44, 45, 46, 75, 80, 81, 82, 83, 85, Jiránek, Martin, 54 87, 88, 89, 90, 91 Kadeřábek, Pavel, 71 magazín Sport, 89 Kadlec, Michal, 59, 68, 69 Macho, Milan, 30, 80 Kadlec, Václav, 68, 69 Mallete, Malcolm F., 24 Kanada, 68 Malta, 59, 60, 61, 79 Kasarda, Martin, 21, 22, 40 Manchester United, 9 Kazachstán, 71 Masopust, Josef, 11, 13 Klub sportovních novinářů ČR, 28 Mazuch, Jan, 68 Kolář, Daniel, 66 Media Projekt, 18, 32, 78, 81 Koller, Jan, 14, 50, 51, 53, 54, 56, 62, 63 Mediafax, 28 Komárek, Martin, 24 měsíčník Fotbal, 30 Konečný, Jakub, 30, 80 Messi, Lionel, 9, 33, 81 Korea, 12, 50 Michels, Rinus, 16 Kováč, Radoslav, 57 Milujufotbal.cz, 30, 82 Kovář, Pavel, 11, 12, 13 Minářová, Eva, 22, 39, 41 Kozák, Libor, 68, 69 Mistrovství Evropy ve fotbale, 7, 11, 12, Král Edvard I, 9 13, 32, 38, 39, 42, 43, 47, 50, 53, 65, 66, Krejčí, Ladislav, 72 82, 85; EURO, 11, 12, 13, 32, 47 Kubíček, Jiří, 31, 81 Mistrovství světa ve fotbale, 7, 10, 11, 12, Kuka, Pavel, 30, 48, 80 13, 47, 50, 53, 62, 65, 82, 90 Lafata, David, 68, 71, 72 Mladá fronta DNES, 18, 23, 24, 28, 31, 80, Látal, Radoslav, 48 89 Lidové noviny, 28 Mlčoch, Miloš, 19, 38, 42 Liga mistrů, 11, 15, 30, 80; Evropský Moskva, 12 pohár, 15, 16 Mourinho, José, 47 Limberský, David, 60, 65, 66, 71 Mucha, Ján, 63 Litva, 50 Necid, Tomáš, 60, 62, 63, 72 Lokvenc, Vratislav, 50 Nedvěd, Pavel, 13, 14, 51, 53, 54, 56 Londýn, 10 Němec, Jiří, 48, 51 Lotyšsko, 44, 71, 72, 73, 79 Německo, 10, 11, 50 Mádl, Luděk, 89 Němeček, Václav, 48 Magazín Hattrick, 1, 4, 5, 7, 8, 19, 21, 26, Nizozemsko, 39, 40, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 40, 71, 79; Oranjes, 51

Norsko, 13, 71 Radotínský, Tomáš, 31, 80 Občanská iniciativa Česko/Czechia, 36, 84 Ragin, Charles, 26 Olympijské hry, 10, 11, 12 Rajtoral, František, 69 Olympijský výbor, 11 Rakousko, 12, 71 Osvaldová, Barbora, 20 Rangelov, Dimitar, 68 Palička, Jan, 89 Real Madrid, 9, 11 Panenka, Antonín, 12 Rehhagel, Otto, 47 Papadopoulos, Kyriakos, 66 Robben, Arjen, 54 Pavlis, Zdeněk, 89 Rochester, 9 Pekhart, Tomáš, 66, 68 Ronaldo, Cristiano, 9, 81 Pelé, 10 Rosen, Tomáš, 31, 80 Pelta, Miroslav, 71 Rosický, Tomáš, 51, 53, 54, 66, 71, 72 Pešek, Karel, 11 Rubrika Jak se zrodila hvězda, 33, 81 Pešice, Josef, 13, 43, 68, 69, 78 Russ-Mohl, Stephan, 22, 24 Pešice, Jozef, 43 Rutracker.org, 39 Pilař, Václav, 65, 72 Řecko, 13, 42, 66, 67, 79 Plašil, Jaroslav, 57, 63, 66, 72 Řepka, Tomáš, 50, 51 Poborský, Karel, 12, 14, 48, 51, 53, 54, 56 Saiver, Filip, 89 Pohár konfederací, 47 Salchow, 51 Polák, Jan, 57 sázková kancelář Tipsport, 31, 80 Popov, Ivelin, 69 Seedorf, Clarence, 51 Portugalsko, 13, 32, 38, 47, 48, 49, 53, 79, Serie A, 15 82 Severní Irsko, 56, 58, 79 Premiership.cz, 30, 82 ShareMyTactics.com, 41, 49, 52, 55, 58, Pro Football, 31, 32, 82, 88 61, 64, 67, 70, 73, 79 Pro Hockey, 83 Sionko, Libor, 57 Probasket.cz, 30 Sivok, Tomáš, 63 Procházka, Pavel, 19, 28, 30, 31, 32, 33, Skotsko, 9, 10, 50, 65 34, 35, 36, 37, 39, 40, 43, 44, 45, 72, 80, Skramlík, Pavel, 28, 30, 31, 33, 34, 35, 36, 87, 89, 90 37, 45, 80, 87, 90; Felix Boom, 28 Pudil, Daniel, 60, 62, 63 Slavia Praha, 30, 31, 59, 80 Rada Syndikátu novinářů ČR, 28 Slovenská fotbalová reprezentace, 56, 62, Rada, Petr, 13, 40, 41, 53, 56, 57, 59, 62, 63, 64 65, 69 Slovensko, 12, 33

Sparta Praha, 30, 59, 65, 80 TV Nova, 27, 41 Spojené arabské emiráty, 65 týdeník Sedmička, 28 Sport Góóól, 31, 32, 88 UEFA, 7, 10, 11, 45, 77 Sport Interactive, 15, 16, 79 Uhrin, Dušan, 12, 38, 39, 47, 48, 50 Sport.cz, 89 Uhry, 12 Straka, František, 13, 41, 59, 60, 62 Ujfaluši, Tomáš, 57 Suchý, Marek, 68 Unie vydavatelů, 18, 31, 32, 78 Svěrkoš, Václav, 62 Univerzita Karlova v Praze, 28 Svoboda, Martin, 30, 80 Uruguay, 10, 76 Šálek, Jaroslav, 12 USA, 71, 76 Šimáček, Tomáš, 31, 80 Vácha, Lukáš, 72 Šimonek, Filip, 31, 90 Velká Británie, 18 Šírl, Radek, 56, 57, 60 Verner, Pavel, 22, 24 Šlechta, Vítězslav, 10 Viktoria Plzeň, 7, 13, 44, 71, 78 Šmicer, Vladimír, 48, 51, 54 Vittek, Róbert, 63 Španělsko, 11, 50 Vrba, Pavel, 7, 13, 14, 16, 23, 42, 43, 44, Tehelné pole, 42 53, 69, 71, 72 Technet, 14, 78 Vymyslický, Martin, 9, 10 Training for Soccer, 17 Wilson, Jonathan, 14, 15, 16 Třebíčský deník, 23 Zbrojovka Brno, 28 Turecko, 71 Zlatý míč, 11, 13 Tušer, Andrej, 20, 21, 22, 23, 24, 44 Žilina, 36, 84